"Vážení přátelé, vzhledem ke značnému ohlasu, zvláště u pana Vacka samotného, u jeho vědomí "já jsem", co z jeho osoby prý vyzařuje (nebotryská), tzn. jeho ega, který měl zapotřebí obratem napsat útočný, lživý a pomlouvačný článek, budeme se souhlasem tázaného pokračovat v rozhovoru s Danem Moravcem. Prokáže se tak pravda a skutečnost, že pan Jiří Vacek stále lže. Lže nejen o sobě, ale zejména o lidech a skutečnostech, po kterých mu nic není. Proto, za účelem získání pravdivých informací a očištění lživě a sprostě panem Vackem dehonestovaných lidí (o kterých Jiří Vacek prokazatelně lže, které nactiutrhá, pomlouvá, napadá je, poštvává proti nim své oddané, vyhrožuje a podsouvá jim lživě výroky a skutky a dotýká se jejich práv), budeme v rozhovorech s těmito dehonestovanými lidmi pokračovat. Rádi bychom Vám proto dále přinesli rozhovory s pány M. Paříkem, M. Dostálem, A. Popovem, J. Navrátilem a dalšími.
KV: Co si myslíš o vyjádření pana Vacka ve 12. dílu jeho pamětí "Jak jsem..." (str. 148), že jste prý "čerpali a čerpáte pomoc na návštěvách u Vackových, když je jen a jen na mistrovi, zda a komu ji poskytne"? Nepopírá zde pan Vacek jeden ze svých "mistrovských" výroků, že mistr je jen jeden a je jím Bůh? Nebo jiný výrok, že mistr není osoba, není jím Jiří Vacek, ale vědomí já jsem, co z jeho osoby tryská? Na tomto by totiž nebylo rozhodování, komu poskytnout "pomoc", kterou jste čerpali. Kterého tedy mistra má zde panVacek na mysli? To, co z jeho osoby vyzařuje či tryská, anebo svou osobu - sebe coby satgurua? Pokud jím zde rozumí svou osobu (také koho, co jiného?), odporuje (ale i dalšími svými výroky o sobě coby mistrovi i skutečnostmi, že se nechá titulovat "Drahý Mistře - s malým ale i s velkým "M") svému prohlášení, že osoba není mistr.
DM: Omlouvám se, ale 12. díl „Jak jsem hledal..“ jsem nečetl a číst nebudu. To, na co se ptáš, jsou zákonité rozpory, které pramení z toho, když člověk pozná Já, ale zkušenost není trvalá (= nedošlo k rozpuštění v Já = ego trvá, leckdy umně zastřené a latentně působící) a člověk přesto začne vystupovat jako mistr. Jistě, proč ne ( i když v těchto záležitostech bych byl velmi opatrný ), ale jakmile začne domýšlet nauku, prožitky, souvislosti, příčiny, důsledky, posuzování domnělých ostatních a světa a různých postupů skutečných mistrů apod. PODLE SEBE = PODLE VYBAVENÍ A NASTAVENÍ SVÉ OMEZENÉ SUBJEKTIVNÍ MYSLI (a jinou k dispozici nemá) a z pozice mistra vystupuje, pak vznikají tyto problémy. Mistrem, a to má pan Vacek samozřejmě pravdu, je jen a pouze Já jsem, Vědomí samo. Ale proč pak nenechat na Já jsem, na skutečném Mistrovi, na Bohu všechno další? Vždyť není nic než Já jsem. A skutečný Mistr toto žije a ví. Cožpak ego, které se rozpustilo v Já něco takového vnímá? Žije? Řeší? Nikoli. Protože prostě není (dobrá, spálený provaz…). Toto může žít pouze ego, které se v určitých časových intervalech v Já uvědomuje a částečně rozpouští a oslabuje, je to houpačka, ale nikoli Nejvyšší stav. Nikoli Mahárišiho sahadža samádhi. Pokud „mistrovská osoba“ – a to je poměrně přesné vyjádření pro jedince, který zná Já, ale není Já plně, bezusilovně, neměnně – vystupuje jako mistr s plným dosažením, zákonitě se zaplete do podobných rozporů. Pořád trvá cosi, co se nepodvolilo Mistrovi samému = Já jsem. Ego nezmizelo. A teď, ten paradox (i když ve skutečnosti ne paradox, protože právě toto je egu vlastní = vymezování), odsuzuje a hodnotí jiná ega, jako by samo egem nebylo !!!
Úplně jednoduše: mistr poznává mistra a ego poznává ego.
KV: Co podle Tebe měl Jiří Vacek na mysli, když napsal ve svých pamětech ve 12. dílu, na str. 148, "Danu Moravcovi a jemu podobným" že si prý "osobují právo chovat se k mistrovi, jak se jim zlíbí." Chápe zde patrně mistra stále jako osobu? Čili nikoliv jako to, co z oné osoby tryská? Je to tedy důkaz jeho vylhávání. Proč na další straně vyčítá: "Na mou obranu nenapsal nic"? A ještě o stránku dál (dehonestacemi tedy umí pan Vacek zaplňovat své paměti dosti) se opět přirovnává k Ježíši, žes prý jej zapřel před lidmi. Dále(str. 150) že prý za jeho pomoc (ejhle, to je ona "pomoc mistra") "se odměňuješ jen svým blátem"? Proč to vše píše, co si o tom myslet?
DM: Došlo k povýšení subjektivního vidění světa na (jako) objektivní. Pořád nemohu pochopit, že nechápe Projevení v Celku a jako Celek, kde vše je odrazem Zdroje v Sobě samém, kde vše je přesně na svém místě, kde se zdánlivé protiklady stírají, kde svět, viděný jako nebožský a plný utrpení, je beze změny světa samého (protože svět sám jako takový samostatnou existenci nemá), ale změnou náhledu a pochopení, Seberealizace, viděn TAKOVÝ, JAKÝ JE. Tedy jako Vědomí samo, jako Já.
A přitom je tak jednoduché opustit subjektivní a omezený náhled, který je vždycky plný strachu a obav a vymezování se a posuzování a stávání se někým a obran a opodstatnění obran a NEPRAVDY. Vidět věci takové, jaké jsou, znamená s pokorou a úžasem sledovat Boží dění, neustálý pohyb a změnu Projevení, které v posledku je ne-dvojné od Neprojevení. A hrát jakoukoli roli. Stejně se musí hrát. Stejně jsou hrány. My, domnělí všichni, hrajeme role v tomto dramatu a ničí role není zlá nebo dobrá, horší nebo lepší, jsou takové, jaké jsou (a není to jedinec, kdo rozdává karty).
Na to ale nejsou slova. A jak krásně jsme si o tom mohli zároveň popovídat i mlčet…. Ale nemohli, protože Jiří prostě trvá na instituci mistra. Bere se strašně moc vážně. No tak ji má. Ale není to Skutečné.
Domnělý každý nějak jedná a domněle koná, Jiří Vacek je prostě součástí Projevení jako kdokoli jiný (Dan, Avataristi, Vackovci….), nemám s tím problém. Někdy přijde reakce, jindy ne, všechny ty „spory“ jsou prostě jedním z mnoha projevů Projevení. Jen nechápu, že nechápe, že to není pravdivé. A že o toto vůbec nejde. A dokud bude svým postojem tvrdit, že o toto jde, vždycky tu bude něco nebo někdo, kdo mu nastaví zrcadlo a bude jemu známými či jeho oslovujícími prostředky říkat, ne, nejde o toto.
František Drtikol mohl být mistrem a zároveň v KSČ. Míla Tomášová byla i nebyla žačkou Ramany Mahárišiho, opravdu záleží na úhlu pohledu (Ramana trval na tom, že žádné žáky nemá, Ramana jako Přítomnost JE učitelem všeho a všech neustále, ale pak už to není Ramana). Eduard Tomáš nevyslal žádný signál zádušní mší, a pokud, tak pro někoho, kdo to tak CHCE vidět, Avatar nechce zničit konkurenci, Avataristi jen reagují na lži a polopravdivá domýšlení událostí a jevů, které se prostě děly jinak. A přesně chápu, že jsou k tomu puzeni. Také jsem k tomu byl puzen. Otázka lži o šaktipátu se nikdy nevyřešila a ovlivnila velký kus mého života. No tak jo, tak ovlivnila …J
A je mi jasné, že mnozí oddaní J.Vacka vidí ve vyjádřeních Avataru, že chce Jiřího zničit, vykládají si to jako pan Vacek – tedy zlo, ničení konkurence, pomluvy, márovy síly apod. A přesně chápu, že jsou k tomu puzeni. Rozumím tomu.
Je to ale začarovaný kruh, celá ta záležitost už žije svým vlastním životem. A nedá se vyřešit tak, že se bude řešit.
KV: Prosím, můžeš zde ještě zopakovat, co se přihodilo během Tvé návštěvy v Ramanášramu? Co tomu předcházelo, jak se vyjádřil představený, s nímž jsi pořídil rozhovor? S Tvým laskavým svolením bychom to mohli zde otisknout. Co následovalo po Tvém návratu? Víme o hanebné iniciativě některých zfanatizovaných lidí, kteří psali své sprostoty o Avataru do Ramanášramu ve snaze tím posloužit panu Vackovi, a následně sprostě pomlouvali nakladatelství Avatar a Tebe na webu Jiří Vacek-Satguru. Můžeš se k tomu laskavě vyjádřit?
DM: Když se události daly do pohybu a věděl jsem, že do Tiruvannamalai pojedu, slyšel jsem takové zvěsti, nepodložené, že Ramanašram Jiřímu Vackovi vzal práva na vydávání knih o Ramanovi Mahárišim. Nevěděl jsem, jestli autorských nebo překladů, nic podrobného. Zatímco o každém (bez urážky) „prdu“ jsme se na stránkách Jiřího Vacka dozvěděli okamžitě, v tomto bylo ticho po pěšině. Tak jsem se pana prezidenta Ramanašramu V.S. Ramanana zeptal, co je na tom pravdy a proč, pokud to pravda je, se k takovému kroku rozhodli.
Řekl mi toto:
“Mr. Vacek has written quite a few articles in our ashram magazine, years and years ago and they are all very good.And Ashram has also permitted him to translate some other publications into Czech.But recently, some time back I was informed about his autobiography that is his own story where in - he has claimed that he has attained self-realization.And he has a lot of following – and he preaches, he started preaching, interpreting Bhagavans teachings - in his own way.As I do not know his language, I am afraid whether his interpretations are correct or wrong. When Maharishi he has said he is very much present Why not just translate his words and leave this index aspirance to get claim behind directly from the Maharishi himself.Because of this fear I have decided not to agree for his translating any more publications.Though he has been…, he has tried to correspond with me and as he said who am I to quote from his autobigraphy, then I have not even answered those letters and I stopped corresponding with him.This is my view on this subject."
Překlad:"Pan Vacek napsal před lety v našem( ašramovmé) časopise několik článků a všechny byly velmi dobré.Ášram mu také povolil přeložit některé další publikace do češtiny.Avšak nedávno jsem byl informován o jeho autobiografii, která je jeho vlastním příběhem, a ve které proklamoval, že dosáhl seberealizace.Má mnoho následovníků, veřejně mluví, začal kázání, interpretování Bhagavanova učení a to svým vlastním způsobem.Jelikož neznám jeho mateřský jazyk, mám obavu zda-li jsou jeho interpretace správné, nebo chybné.Když Maháriši řekl, že je stále přítomen, proč pouze nepřekládat jeho slova, a ponechat je aspirantům jako ukazatel, a objasnění jejich významu nechat na Mahárišim samotném.Kvůli těmto obavám jsem se rozhodl nesouhlasit s tím, aby překládal další publikace.On se mi snažil psát a psal mi kdo jsem, že cituji z jeho autobiografie. Potom jsem na jeho dopisy neodpovídal a přestal jsem s korespondencí.
Toto je mé stanovisko k této věci."
Vyjádření jsem nahrál na přenosný mp3 přehrávač, který s sebou všude vozím, a zveřejnil. To je všechno. Nikdo mě neinstruoval, nenabádal ani neřídil. Tak jednoduché to bylo. Veškeré další bludné představy o příčinách a důvodech a záměrech, jsou zase a pouze jen bludné představy individuální mysli plné pocitu ohrožení – hledající souvislosti tam, kde nejsou. Nic víc.
Když čtu nyní článek Martina Tomeše o tom, že v denním rozvrhu Ramanašramu chybí atmavičára, tak se musím smát nad naprostým nepochopením toho, co se v Ramanašramu a vůbec u Arunáčaly děje. To je právě ona litera, která zabíjí Ducha. Lpění na nauce (co to vůbec je, ta nauka? Já jsem je Já jsem, pouze Já jsem JE. Jaká jiná nauka je třeba? Která jiná se musí bránit? Cožpak není všechno v Božích rukou? Cožpak není Vědomí TO, co sama sebe odráží v Projevení a „řídí ho“? Proč se do toho pořád pleteme? No protože jsme ega, která si myslí, že mají samostatnou existenci a vůbec, že o něčem rozhodují. Právě to, že Jiří Vacek nechápe skutečnou neskutečnost Projevení, je výraz ega, právě to, že tolik proti egu bojuje, je výraz ega, chápete?), na konceptech, ze kterých se dělá pravda – to je ten problém. To je ten začarovaný kruh samsáry.
KV: Dane, měj se pěkně, děkuji za rozhovor.
Není zač. Ještě závěrem: V úvodu k tomuto rozhovoru píšeš: „Prokáže se tak pravda a skutečnost, že pan Jiří Vacek stále lže. Lže nejen o sobě, ale zejména o lidech a skutečnostech, po kterých mu nic není.“ Mám dojem, že o pravdu v těchto případech vůbec nejde.
Hezky (s celým tím vnitřním rozporem) to vystihl jeden Vackův oddaný. Jako reakci na rozbor „o Pravdě“ napsal: „...já samozřejmě nemám na to soudit pravdu a chápu Tvé rozbory mého dopisu, ale nesouhlasím s Tebou ani za mák a tak to ber jo?“ (nemá na to, ale nesouhlasí. No tak na to asi má, ne? Respektive – dělá to!) Ale já to tak beru, tady přece nejde vůbec o to, aby mi někdo věřil nebo souhlasil. Vůbec nepotřebuji, aby se mnou souhlasil, ale když píše o Pravdě, a často se s ní kde kdo ohání, tak proč tu Pravdu tedy opravdu nehledá? Nejde o to, aby mi věřil a souhlasil se mnou, ale aby sám pro sebe Pravdu našel. A jak může Pravdu najít, když ji vědomě odmítá jen proto, že věří tomu, co sám neprozkoumal, pouze přejal a nyní v tom rádoby bezpečném postoji setrvává? Závěr jeho úvah je jasný: „Ať to dopadne jak chce-patřím k lidem kolem Jiřího, protože si Ho a Jich vážím.“. Musím ocenit jeho pevnost, ale s hledáním Pravdy to příliš nesouvisí. A to je přesně ten rozhodující moment: „Ať to dopadne, jak chce, patřím k lidem kolem Jiřího, protože si Ho a Jich vážím.“ Je to upřímné a otevřené prohlášení. Jinými slovy (netvrdím, že tato parafráze je jediná možná): není důležité, jak to opravdu je, věřím tomu, že je to tak, jak tomu věřím a vyhovuje mi to. Není pro mě důležité, zda Jiří Vacek a lidi kolem něj třeba někdy lžou, manipulují atd., ale já si Ho i Jich vážím, takže na mě nechoď s nějakou pravdou a spisky po internetu, akorát mě tím rozčiluješ, protože to je nefér a nabouráváš tím mojí ulitku bezpečí. A tak se musím bránit a bránit ty, kterých si vážím. To je v pořádku, rozumím takovému postoji, ale s Pravdou to nesouvisí.
Různá učení jsou rozporná. Hodnoty různých učitelů jsou různé. V přírodě neexistuje jiný soulad než z pohledu toho, že vše je Jedním. To je jediný soulad. Všechno ostatní je v dualitě, v neustálém pohybu a změně (W. Liquorman). Proto si myslím, že tyto spory se nemohou vyřešit tím, že se budou řešit. Jako ukázka toho, kam může podobná věc dojít, je to ale skvělé poučení.
Mnoho přátel mi radí, ať už se tím proboha nezabývám, ať nechám věci být, ať se nezaplétám. Zapletl jsem se v dobré víře, že se tím pomůže něco objasnit nebo vyřešit. Bylo to naivní, ale nemohl jsem jinak. Přítel, kterého si velmi vážím, mi nedávno poradil, cituji: Osvoboďte se od touhy dokazovat pravdu. To je veliká překážka na cestě. Sám se staňte skutečnou pravdou a světské události nechte klidně plynout.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
