Jiří Vacek napsal ve svém článku nazvaném "Dějí se podivuhodné věci" (Jiří Vacek-Satguru, 29. 3. 2007):
"Poučná je také zkušenost pisatele s těmi „hodnými a ušlechtilými komunisty“, jak o nich píše pan Pařík. "
U vědomí vyčerpanosti jejich gurua a jeho nechuti odpovídat na řadu otázek obracím se na pány a paní Krutinu, Volfovou-Krutinovou, Riese, Rýznara, Šťastného, Blažka, Adamce, Sabo, Kuchtovou, Koubu, Růžičku, Dymanuse, Tomeše, Hipše, Hudecovou, Kosa, Cepka, Skružného, Jelínka, Mieslera, Pettingera, Pettingerovou, Sobalovou, Dočkala, Kubeše, Hojnoše, Jindrákovou, Šilhánovou, Bešornu, Vomelu, Rigdzina a případně další, aby:
1) Zjistili, odkud čerpal jejich mistr mé písemné vyjádření o "hodných a ušlechtilých komunistech", jaký je zdroj této citace. Je to věc principu: buď jsem to někde napsal, nebo pan Vacek lže. Žáci pana Vacka přece mají právo na poctivého, pravdomluvného mistra. Případně ať uvedou nějaké mé tvrzení, které by se tomuto citátu alespoň přibližovalo.
2) Vysvětlili, proč si pan Vacek otiskl na obálky 16 svých knih obraz komunisty Drtikola, kterého odsuzuje za jeho příslušnost k zločinecké straně, kterého považuje za neslušného člověka, za člověka, jenž zradil duchovní cestu.
Bylo by hezké, kdyby se alespoň některé věci vyjasnily.
Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
pátek 30. března 2007
čtvrtek 29. března 2007
Kdy se stává anděl invalidou?
Pan Vacek často kritizuje Františka Drtikola nejen za jeho stranickou příslušnost, ale též za jeho poněkud drsnější způsob jednání s některými lidmi. Stejně tak považuje pan Vacek a jeho obdivovatelé verbální projev některých Vackových odpůrců za hodna odsouzení kvůli údajné neslušnosti.
K tomuto tématu se zajímavým způsobem vyslovil samotný František Drtikol:
"Hrubou řečí se ještě žádný anděl nestal invalidou. Spíše řečí nasládlou, falešnou, farizejskou."
Připravil Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
K tomuto tématu se zajímavým způsobem vyslovil samotný František Drtikol:
"Hrubou řečí se ještě žádný anděl nestal invalidou. Spíše řečí nasládlou, falešnou, farizejskou."
Připravil Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
pondělí 26. března 2007
ŠESTERO DALŠÍCH OTÁZEK TÝKAJÍCÍCH SE PANA VACKA
Miloš Tomáš
Nechci již obtěžovat svými otázkami přímo pana Vacka, protože vím, jak je zaneprázdněn. Kolik jen času mu zabere neustálé napadání některých osob, ač konstatuje, že spor neprospívá nikomu. Rovněž tak dokola vylhávaná sebeobhajoba. U vědomí jeho permanentní únavy dané věkem a dřinou při meditacích a protože mu všichni shodně přejeme ze srdce pevné zdraví a hodně úspěchů na duchovní cestě, v neposlední řadě (z vlastní zkušenosti) předpokládaje, že by sotva byl schopen racionálně a pravdivě odpovědět, obracím se na někoho z pánů či paní jemu oddaných s následujícími otázkami. Věřím, že se mezi nimi najde někdo, kdo zná rozumnou odpověď a je té dobré vůle a laskavě zodpoví následující dotazy, které vycházejí z toho, co pan Jiří Vacek píše; ať už je jednou jasno:
1) Proč pan Vacek píše, že vyvrátil mé lži. Samozřejmě nepíše jaké. Prosím ať uvede, proč a v čem jsem lhal? O čem? Jaký bych k tomu měl důvod? Ať pan Vacek, namísto pomluv, podepře svá tvrzení konkrétními důkazy . Ať věcně doloží, kde a v čem jsem lhal. Pokud je to podle něj mé tvrzení o tom, že lhal on, tak já to mohu na mnoha případech doložit. Ovšem pan Vacek nikoliv.
2) Proč pan Vacek užíval obrázek komunisty Drtikola na obálkách svých knížek, když byl František Drtikol spolupodílník na komunistickém puči v únoru 1948 a spolupodílník na vraždách z padesátých let? A když už, tak proč si nezajistil autorská práva od páně Drtikola dědiců k legálnímu nakládání s tímto dílem?
3) Proč pan Vacek píše, že učí pravdy, které učil Ježíš (dokonce se přirovnal k Ježíši na kříži) a další mistři, a jinde že působení šakti v jeho blízkosti je obzvlášť silné, a přitom se s oblibou vyjadřuje o někom, že prská jed, zlo, rozepisuje se o zlém egu, vidí kolem nepřátele, pomlouvače, má potřebu zastrašovat, vyhrožovat…atd. Má potřebu vybízet ke své obraně (o prostředcích nemluvě). Ježíš a praví mistři nic takového neučili, takové způsoby neměli, ani nic takového nečinili. Neměli potřebu to činit. Učili lásce a žili v lásce. Tou přeci ona šakti je. Nikoliv myšlenkami o zlém egu či prskajících lidech. Proč tedy pan Vacek o sobě něco tvrdí a něco jiného činí?
4) Proč nyní o sobě píše: „Jiří Vacek není mistrem“ – čili opak toho, co tvrdí všichni jeho uctívači a obránci. Když jinde píše: „Jak jsem byl udělán mistrem“ nebo „Již tehdy jsem byl mistrem“ a jinde o tom, že „Mistrovat je těžké“. To píše přece o sobě, o svých zkušenostech. Kdo jiný než osoba Jiří Vacek mistruje? Ostatně adorativní dopisy jeho mnohých žáků to potvrzují, když píší: „skrze osobu mistra Vacka…“. Tak prosím, jak to tedy nyní je? Změna koncepce, popření („toho, co celý život učil“)? Kdo tedy má pravdu: pan Vacek, nebo jeho obdivovatelé, kteří jej brání?
5) Proč pan Vacek před meditací, jak píše, jí tlačenku a vyžaduje po ostatních uherák?
6) Proč duchovní člověk, jenž se má za mistra, či ho ze sebe jen dělá (nechává se titulovat „mistr“, ale přenáší označení „mistr“ ze své osoby na to, co prý z této jeho osoby „tryská“), má zapotřebí ponižovat a kritizovat druhé, prokazatelně lhát, překrucovat pravdu, zastrašovat, vyžadovat dary a výhody pro sebe („S Danem Moravcem nic nezískávám atd.“), poštvávat druhé proti někomu, honit vlastní zisk, porušovat autorská práva atd.?
Prosím, očekávám racionální a pravdivé odpovědi, za které předem děkuji.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Nechci již obtěžovat svými otázkami přímo pana Vacka, protože vím, jak je zaneprázdněn. Kolik jen času mu zabere neustálé napadání některých osob, ač konstatuje, že spor neprospívá nikomu. Rovněž tak dokola vylhávaná sebeobhajoba. U vědomí jeho permanentní únavy dané věkem a dřinou při meditacích a protože mu všichni shodně přejeme ze srdce pevné zdraví a hodně úspěchů na duchovní cestě, v neposlední řadě (z vlastní zkušenosti) předpokládaje, že by sotva byl schopen racionálně a pravdivě odpovědět, obracím se na někoho z pánů či paní jemu oddaných s následujícími otázkami. Věřím, že se mezi nimi najde někdo, kdo zná rozumnou odpověď a je té dobré vůle a laskavě zodpoví následující dotazy, které vycházejí z toho, co pan Jiří Vacek píše; ať už je jednou jasno:
1) Proč pan Vacek píše, že vyvrátil mé lži. Samozřejmě nepíše jaké. Prosím ať uvede, proč a v čem jsem lhal? O čem? Jaký bych k tomu měl důvod? Ať pan Vacek, namísto pomluv, podepře svá tvrzení konkrétními důkazy . Ať věcně doloží, kde a v čem jsem lhal. Pokud je to podle něj mé tvrzení o tom, že lhal on, tak já to mohu na mnoha případech doložit. Ovšem pan Vacek nikoliv.
2) Proč pan Vacek užíval obrázek komunisty Drtikola na obálkách svých knížek, když byl František Drtikol spolupodílník na komunistickém puči v únoru 1948 a spolupodílník na vraždách z padesátých let? A když už, tak proč si nezajistil autorská práva od páně Drtikola dědiců k legálnímu nakládání s tímto dílem?
3) Proč pan Vacek píše, že učí pravdy, které učil Ježíš (dokonce se přirovnal k Ježíši na kříži) a další mistři, a jinde že působení šakti v jeho blízkosti je obzvlášť silné, a přitom se s oblibou vyjadřuje o někom, že prská jed, zlo, rozepisuje se o zlém egu, vidí kolem nepřátele, pomlouvače, má potřebu zastrašovat, vyhrožovat…atd. Má potřebu vybízet ke své obraně (o prostředcích nemluvě). Ježíš a praví mistři nic takového neučili, takové způsoby neměli, ani nic takového nečinili. Neměli potřebu to činit. Učili lásce a žili v lásce. Tou přeci ona šakti je. Nikoliv myšlenkami o zlém egu či prskajících lidech. Proč tedy pan Vacek o sobě něco tvrdí a něco jiného činí?
4) Proč nyní o sobě píše: „Jiří Vacek není mistrem“ – čili opak toho, co tvrdí všichni jeho uctívači a obránci. Když jinde píše: „Jak jsem byl udělán mistrem“ nebo „Již tehdy jsem byl mistrem“ a jinde o tom, že „Mistrovat je těžké“. To píše přece o sobě, o svých zkušenostech. Kdo jiný než osoba Jiří Vacek mistruje? Ostatně adorativní dopisy jeho mnohých žáků to potvrzují, když píší: „skrze osobu mistra Vacka…“. Tak prosím, jak to tedy nyní je? Změna koncepce, popření („toho, co celý život učil“)? Kdo tedy má pravdu: pan Vacek, nebo jeho obdivovatelé, kteří jej brání?
5) Proč pan Vacek před meditací, jak píše, jí tlačenku a vyžaduje po ostatních uherák?
6) Proč duchovní člověk, jenž se má za mistra, či ho ze sebe jen dělá (nechává se titulovat „mistr“, ale přenáší označení „mistr“ ze své osoby na to, co prý z této jeho osoby „tryská“), má zapotřebí ponižovat a kritizovat druhé, prokazatelně lhát, překrucovat pravdu, zastrašovat, vyžadovat dary a výhody pro sebe („S Danem Moravcem nic nezískávám atd.“), poštvávat druhé proti někomu, honit vlastní zisk, porušovat autorská práva atd.?
Prosím, očekávám racionální a pravdivé odpovědi, za které předem děkuji.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
pátek 23. března 2007
Lži Jiřího Vacka ve 12. dílu jeho pamětí „Jak jsem hledal...“, 1. část
Miloš Tomáš
Vážení přátelé,
Vážení přátelé,
pan Vacek soustavně tvrdí, že lžu a že prý „vyvrátil lži M. Paříka a Miloše Tomáše“, zatímco opak je pravdou. Nejednou byly totiž vyvráceny lži jeho, což mu ovšem nebránilo a nebrání v tom, aby své dehonestující smyšlenky stále v útočných článcích opakoval dokola, nehorázně nám podsouval jakousi prý „goebbelsovštinu“ a vyzýval pod záminkou „obrany mistra“ k takovémuto nehoráznému podsouvání i své čély. Ve svých pamětech lže o tom, že prý zásadně nepomlouval a nikoho nekritizoval. Taktéž nebyl nikdy schopen zodpovědět jedinou mu položenou nepříjemnou otázku. Pokud je schopen na ni vůbec reagovat, tak pouze bezpředmětnou otázkou: „Copak neumí číst?“ nebo daleko raději zbabělým obviňováním druhého s podlým pojistným dovětkem „zloděj křičí, chyťte zloděje“. Činí tak proto, aby si zachránil reputaci „duchovního mistra“. I proto např. nyní šíří, jak se mu hodí, další lež o vzniku přídomku satguru. Kroutí se, že prý osoba není mistr, Jiří Vacek není mistr, ale mistr je jen jeden, a právě ten ("To") z jeho osoby jakožto „vědomí já jsem“, ve skutečnosti ego, tryská. Přesto se nechává se oslovovat „Drahý Mistře“ apod.
Je tudíž žádoucí prokázat pravdu. Na konkrétních příkladech věcně dokázat a doložit, že pan Vacek skutečně uráží, pomlouvá, lživě podsouvá. Prostě že šíří lži a urážky.
Že pan Jiří Vacek lže, dokazují články a rozhovory (s panem Vackem dehonestovanými osobami, které zde mohou otevřeně vypovědět, jak to ve skutečnosti je a bylo) na tomto blogu. Že je to panu Vackovi a těm, co jej mají v oblibě, nepříjemné, není divu. Pravda bolí zvláště toho, kdo se provinil a provinění je mu prokázáno. A tak pan Jiří Vacek sklízí, co zasel.
Vedle pravdivých výpovědí a článků panem Vackem dehonestovaných osob a rozporuplných citací z jeho knih poslouží jako další důkaz páně Vackova lhaní, pomlouvání, lživého podsouvání a nehorázných výpadů rozbor posledního, tj. dvanáctého, dílu jeho „pamětí“ „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“. Podobně jako dříve článek Martina Paříka v Doteku a především otevřený dopis panu Vackovi od ctitele Ramany Maharišiho (který po zkušenostech se sprostou, panem Vackem ziniciovanou štvanicí - od anonymů, hrubých, vulgárních, fanatických i minima slušnějších osob - na M. Paříka a hrubým dehonestováním pana Dostála, neuvedl ani své jméno) by měl posloužit i tento rozbor dvanáctého dílu Vackových pamětí. Mj. i proto, že se zde jedná o dehonestování mých rodičů, přátel i osoby mojí.
1) Proč na str. 18 píše „Nejde o mou osobu, o mou obranu…“, když před tím jinde uvádí, že Rámakrišna hovoří o tom, že je nutno bránit mistra, nebo od něj s ostudou odejít? Zřekl se pan Vacek své obrany? Nebo jde zas o jeho chytračení ve stylu: „Už tehdy jsem byl mistrem“, „Jak jsem byl udělán mistrem“, „Nejsem mistr. Jiří Vacek není mistr. Mistr je jen jeden“? Že se nesmí bránit nikdo, co vím, nevyslovil. To nám zase podsunul lež.
2) Jak a čím dokázal pan Vacek panu Paříkovi a Milošovi Tomášovi, že lžou? Ať uvede konkrétně, kde a jak jsem lhal. Ať nám tuto sprostotu přijde říct do očí. Pokud se touto sprostotou obhajuje (jak je mu vlastní) z nařčení, že lhal on, já to mohu dokázat a také to dokazuji. Ať bez podlého napadání to dokáže on. Když mu bylo prokázáno, že téměř čtvrtrok nezákonně šířil dílo, na které neměl právo, obvinil dle své zbabělé a podlé nátury hned nás z porušování práv. Když mu je dokázáno, že si přisvojil přídomek „satguru“ nezávisle na vzniku webu Marcela Křivého, obemílá stále dokola svou lež a navíc srovnává nesrovnatelné a sprostě podsouvá, že prý představitelé Avataru se mají za avatáry. Má pro svá sprostá tvrzení důkaz?
3) Prý Avatar a Jitřní země rozpoutali nějakou vřavu? Jakou? Kde? Vím jen, že to pan Vacek před časem konstatoval a nyní to opakuje. V Avataru k žádné vřavě nedošlo. Že by opět pomluva? Pokud ne pomluva, tak alespoň mylná představa neklidného ega (nebo páně Vacka mluvou: „vědomí Já jsem“). Každopádně dehonestace.
4) Proč píše, že nekritizoval osoby, když nelze přehlédnout, že kritizoval a kritizuje za něco pana Paříka, Terezu Vackovou, Drtikola, Mílu Tomášovou, Eduarda Tomáše a další?
5) Proč lže, že „Nenávist a nepřátelství od Avataru jsem sklidil za obhajobu…tvrzení“. Od Avataru jistě nic nesklidil za obhajobu nějakých tvrzení, ale za šíření dehonestací. Nactiutrhání, urážky, pomluvy, podsouvání, překrucování, sprosté slovní útoky i poštvávaní svých stoupenců proti konkrétním osobám, to vše je pro pana Vacka pouze obhajoba tvrzení? Nikdo z Avataru necítí vůči Vackovi ani nepřátelství, ani nenávist. Spíš se jedná o aktivní snahu čelit nepravdám a hájit nauku a čest napadených a pomlouvaných lidí.
6) Tvrzení ze str. 65 dole „Čím víc jsem obhajoval výše uvedené věčné pravdy, tím větší se proti nim zvedal odpor“ je lež, žádné „věčné pravdy“ pan Vacek nikdy neobhajoval. A jistě by se nezvedl odpor proti věčným pravdám. Věčné pravdy, jak hovoří důkazy, překrucoval. Překrucoval, lhal, pomlouval, zastrašoval, podsouval, poštvával proti svým kritikům. Pro toto, pro jeho způsoby a nelze se divit, že patrně i k jeho osobě se zvedal odpor. Odpor se zvedal proti jeho urážení, lhaní, pomluvám, podsouvání atd.
Jistě k žádnému obhajování věčných pravd by nikdo žádný odpor neměl. Tak co hanebně lže? Pan Vacek píše: „... tím větší se PROTI NIM (tj. věčným pravdám) zvedal odpor...“ Proti pravdám se rozhodně žádný odpor nezvedal a pokud jde o Avatar, ani nezvedne; problém je v tom, že pan Vacek neobhajuje žádné věčné pravdy, nýbrž sebe.
7) Pokračuje:„Naivně jsem si myslel, že v této diskusi půjde …o snahu dobrat se pravdy, což byl velký omyl.“ Zde snad pan Vacek mluví za druhou stranu. Ta měla zájem o diskusi, což bylo na stránkách Jiřího Vacka zcela vyloučeno, navíc ten se v diskusi na Jitřní zemi zbaběle schovával za houf svých čélů, kteří se zde k uspokojení požadavků mistra na jeho obranu střídali v útočných dvojicích a trojicích. Pan Vacek hovoří o snaze dobrat se pravdy, a přitom jeho snahou je skutečnou pravdu udusit donekonečna opakovanou lží. Hovoří o goebbelsizmu, aby kauzu otočil. O tom svědčí mj. téměř celý tento dvanáctý díl jeho pamětí.
8) Str. 66 - „Pan Pařík neodpověděl na jedinou konkrétní námitku.“ Na jaké konkrétní námitky, komu a kde měl pan Pařík odpovídat? Připustil snad autokraticky a totalitně jednající pan Vacek někdy na svém webu diskuzi se svými oponenty? Názory, ohlasy, komentáře byly a jsou zásadně vždy v jeho prospěch. Jako v padesátých letech komunisté. Oponenty tak může beztrestně dehonestovat, zastrašovat a ještě k tomu nabádá své obdivovatele. Pan Vacek jemu konkrétní námitky a dotazy zodpověděl? Jakoukoliv mu položenou, pro něj nepříjemnou, otázku? Ač mnohokrát již usvědčen ze lži, stále tyto opakuje a trapně podsouvá druhým jakýsi (svůj) goebbelsizmus.
9) Str. 71 – „Tomu všemu“, co se dělo v květnovém povstání 1945 prý „se pan Pařík posmívá“. Pan Vacek překypuje lží a nenávistí. Kde konkrétně se pan Pařík tomu všemu posmívá? Ať to dokáže přesnou citací! Jde o markantní účelovou lež. Zde snad navazuje na další nesmysly o panu Paříkovi („Takoví lidé jako pan Pařík vraždí, upalují“ aj.)
10) K panu Popovovi: „ Když kritizujete mé učení, kritizujete učení Ramany Mahárišiho, protože nic jiného neučím.“- str.72 - To je drzá lež. Vždyť právě pan Popov mj. v dopise panu Vackovi dokázal, kde a jak překrucuje nauku Ramany Mahárišiho a učí něco místy odlišného. To byla právě ta snaha po diskusi (viz bod 11) ze strany ing. Popova.
11) Na str. 80, v pasáži o Drtikolovi se pan Vacek ptá: „Může zdravý rozum věřit, že toto vše je úplně v pořádku, že nejsou žádné rozpory ani nic zlého?“
Může zdravý rozum věřit tomu, že na celou svou edici, nabubřele pojmenovanou „Nejvyšší jóga a mystika“ (ač sám prokazatelně neví, co to je) užívá v barevných obměnách xerokopie díla, podle něj spoluvraha, pučisty, jenž uvrhl naši zem na několik let do záhuby, kvůli němuž čelil výslechům, soudům, domovním prohlídkám, vyhazovům z práce a vlastnímu strachu při sepisování a šíření těch sta anonymních samizdatů, které se na rozdíl od Eduarda Tomáše bál podepsat.
Vyjednáním svolení k použití uvedeného výtvarného díla, čímž by aspoň částečně mohl očistit své ruce, si pan Vacek hlavu neláme.
Pan Vacek má pravdu, rozpory jsou. Ať nám dokáže svoje tvrzení, že jsme spojeni s komunisty. Nejsme spojeni s komunisty, zdaleka ne tak jako on. Obrázek komunisty jsme nikde neuvedli.
12) Proč se pouští do výkladu myšlenek Mistra Eckharta, když odhaluje, že jim zcela nerozumí? Jako vykladač Eckhartových myšlenek pan Vacek na str. 80-83 selhal, navíc si nemůže odpustit lživou dehonestaci proti M. Paříkovi. I to by si alespoň vykladač Eckartových myšlenek („Vzdát se Boha pro Boha je Eckhartův bonmot.“) mohl odpustit.
Zde Jiří Vacek podal nejen názorný důkaz, že neporozuměl Eckhartově zkušenosti, ale že sám Boha nepoznal. Závěr učiněný Jiřím Vackem na str. 83 „Milujme Boha pro Boha, pro něho samého a nikoliv pro náš prospěch. Chceme-li tajemství, tak toto je jedno z nejvyšších. Milovat Boha pro Boha a nikoliv jeho dary. Kdo tak činí, získává Boha takového, jaký jest sám o sobě a sám sobě; božský.“ Milovat Boha pro Boha, pro Něho samého a nikoliv pro náš prospěch, nikoliv Jeho dary…to by mělo být zcela přirozené. Neustálou přirozeností. Žádným z nejvyšších tajemství. Je v tom jakési magické kouzlo, které je tajemstvím, ale samozřejmá nepřetržitá praxe toho, by měla patřit k životu duchovního člověka. Myslím, že Jiří Vacek si ani toto plně neuvědomuje.
Především však :
A) žádným milováním Boha (i když na cestě k Němu je láska k Němu jediný majetek, který si člověk smí ponechat, jak je psáno např. v Řeholi sv. Benedikta), prostě sebedokonalejším vztahem k Němu (či nějakým snad „nezávislým pozorováním“) jej nepoznáme. „Láska k Němu je jediný majetek, který si může řeholník ponechat na cestě k Němu.“ „...na cestě...“ Podobně scestně (rozdílně od učení Maharišiho) učí pan Vacek i atmávičáru. Pokud se stále zabývá (jeho mysl) vnějšími věcmi, provádí lókavičáru. „...nikoliv jeho dary...“ Zde by, pokud na Něj pan Vacek opravdu věří (jeho mnohokrát prokázané a prokazatelné nepoznání Boha, nezakryté provádění lókavičáry a tím jeho zjevný materializmus, vzbuzují pochybnosti), neměl psát v souvislosti s Bohem jednou velké, jindy malé písmeno „Něho“, „Jeho“. A otázka: Proč před meditací pan Vacek jí tlačenku a vyžaduje od lidí uherák?
B) Bůh se rozhodně nezískává (Když už, tak On získává nás, pokud má jít vůbec o nějaké získávání, nehledě na to, že už Jej odnepaměti „máme“; to asi pan Vacek ovšem neví.) tím, že jej budeme milovat, aspoň ve smyslu získat Boha = poznat Boha. Ve smyslu získat Boha = naklonit si Jej na svou stranu, tak to rozhodně. Ale nikoliv poznat. Pan Vacek zde tedy ukazuje že:
a) Boha nepoznal,
b) Eckhartově myšlence (onomu „bonmotu“, jak se nejapně vyjádřil) neporozuměl a
c) nezvládl ani závěr atmavičáry.
13) Na str. 89 vyzývá přátele k obraně a ještě je lehce vydírá. „….by se měli zamyslet i všichni naši přátelé, aby i oni dobře pochopili, oč jde a zda chtějí k těmto snahám o naši likvidaci jen nečinně přihlížet. Pokud by se podařila, nebudou společné meditace, semináře, ani levné, ale hodnotné duchovní knihy, zvukové nahrávky a videa. Budou s tím spokojeni?“ Jakým „…snahám o naši likvidaci…“ a hlavně čí „likvidaci“. Co znamená slovo „naši“? Pan Vacek často používá zájmena „my“nebo „nás“, „naše“, „naší“ atd. Podle toho, co se skrývá pod pojmem „naše“. Pod pojmem „naši“ může pan Vacek rozumět pomnožný titul „satgurua“, pana Vacka samotného (jako např. naše velkodušnost, naše blahorodí apod.), pana Vacka s jeho rodinou anebo, což je nejpravděpodobnější, zahrnuje celou svou sektu. Myšlenky o likvidaci své osoby podsouval svými výroky pan Vacek sám – „…cíl je jasný, zlikvidovat Vacka za jakoukoli cenu, třeba i za cenu těch nejšpinavějších prostředků“. Proč by nebyly společné meditace, semináře, ani levné, ale hodnotné duchovní knihy, zvukové nahrávky a videa? Když by nedocházelo k porušování žádných paragrafů (jako např. jsou žalovatelné pomluvy, urážky a nactiutrhání, porušování obchodních zájmů či autorských práv a nekalá reklama, štvaní proti jednotlivci atd.), tak by jistě nebyl důvod, aby „i všichni jejich přátelé“ byli nespokojeni.
14) Na str. 103 se pokouší obhajovat: „Tereza Vacková opět bezostyšně lže: „Vacek překrucuje učení Mahárišiho“. Neobtěžuje se podat jediný důkaz.“ Tereza Vacková možná ne, ale důkazů, že pan Vacek překrucuje učení Mahárišiho bylo podáno již dostatek. Ctitelem Ramany Mahárišiho a především panem ing. Popovem, ale i dalšími lidmi. Proč si myslí, že jej nazývali na Jitřní zemi lžiguruem? K vyvrácení další páně Vacka lži je třeba dodat, že pánové Pařík i Moravec znají nauku Ramany Mahárišiho velmi dobře a nemají potřebu ji překrucovat, jak o nich tvrdí a jako to činí pan Vacek.
15) Opakovaná lež na str. 145: „Miloš Tomáš to říká jasně, já bráním památku svých rodičů“. To je opakovaná lež, ve skutečnosti jsem napsal: „Urážet si rodiče nenechám“. O jejich památce nepadla ode mne ani zmínka. Proč Jiří Vacek opakovaně překrucuje (to je přece abnormální), co kdo řekl, a opakovaně lže?
16) Na str. 147 se ptá, z jakého důvodu jsem napsal, že jeho dílo je literární brak? Samozřejmě jsem se tak vyslovil pouze o jeho pamětech „Jak jsem hledal Boha a našel sebe“, nikoliv o celém jeho díle. Zde lže, jako v případě mého vyslovení se o jeho samizdatech. Zde asi panu Vackovi nepomůže odpovědět otázkou: „Copak neumí číst?“ (ve svých memoárech samozřejmě), ale je to třeba lépe rozebrat. Podle nekritických čélů jde samozřejmě ze 190 % o „duchovní klenoty“. Podle zběžné analýzy páně Vacka pamětí „Jak jsem…“ dle mého skromného odhadu (ale též podle ostatních „nezávislých pozorovatelů“) texty tvoří zhruba ze 60 % dehonestace, lži, pomluvy (některé díly z 93%), adorativní dopisy, 35% neduchovní klišé ve formě glos, reportáží, komentářů atd. typu, co jsem měl kde k jídlu a jaké to bylo, a z 5% účelově dezinterpretovaná duchovní nauka. Když je tento chudičký, povrchní a nemravný obsah polygraficky zpracován do knižní podoby ( první knihy z poč. 90. let mají mnohdy xeroxovanou obálku, podřadnou kvalitu papíru, nízkou grafickou úpravu, brožura je třebas jen secvaklá sešívačkou atd.), máme před sebou dílko s přehledem spadající do kategorie „braková literatura“. To není nic proti ničemu. Je to normálnější než hospodská atmosféra, která prý panovala v Lucerně během přednášky Tomášových.
17) Na str. 148 si pan Vacek vzpomněl, že dostal dopis, který byl podepsaný: „Abych nezapomněl. I my jsme obdrželi dopis….podepsaný.“ Proč má potřebu zdůrazňovat, že dostali podepsaný dopis. Co by se tak důležitého stalo, kdyby na to pan Vacek zapomněl? Nebo ostatní dopisy bývají nepodepsané? Asi byl onen podepsaný odesílatel důležitý. Pokud byl ten dopis podepsaný třeba Julií Kadleckou či Jiřinou Dostálovou, nebo dokonce snad „paní maríči“, tak se jednalo též o anonym. Pokud odesílatelem byla Zuzana Takáczová, tak o anonym nešlo. V žádném z těchto případů však rozhodně není čím se chlubit. Navíc když jde ve všech případech o jednu a tu samou, ke všemu silně psychicky narušenou asociální osobu. Dokonce příležitostně přítelkyni pana Vacka (jednou jí za přítelkyni otevřeně považuje, jindy to popírá). To snad jen pro ty, co jsou zaúkolováni odhalováním anonymů. Pokud jde o pana Popova, ten své věci podepisuje (např. v dopise, kde porovnáním odhalil lživou páně Vacka dezinterpretaci Mahárišiho učení). Můj táta i za komunistů své věci podepisoval.
18) Z čeho pan Vacek vyvozuje na str. 148, že „Dan Moravec na sobě nemusí pracovat, nemá v sobě co zlepšovat, ale musí hledat chyby na mistrovi?“ Tento omyl, či spíš ironie (jak známe pana Vacka, pokus o mistra nehodné zesměšnění, degradaci) vychází snad z toho, že jde o bývalého Vackova žáka, ale myslím si, že chyby na mistrovi hledat nemusí. Jednak to není příliš etické ani zábavné a navíc by ho to připravilo o spoustu času, a hlavně na panu Vackovi ani tolik netřeba chyby hledat, ony jsou tak markantní (především jak jedná a jednal pan Vacek amorálně), že není možno je soudným úsudkem přehlédnout. Jen zaslepený mozek oddaností k němu je ochoten jeho chyby přehlédnout. A mnoho jeho chyb již bylo nalezeno a prokázáno. Pan Vacek se stále však zaplétá do svých lží, ze kterých není úniku. Ony chyby již nemůže vyspravit žádný oddaný žák.
19) Jakou „…pomoc čerpali a čerpají Dan a ostatní na návštěvách“ u Vackových, když je jen a jen na mistrovi, zda a komu ji poskytne?“ (str. 148). Na jakém mistrovi je, zda a komu onu pomoc poskytne? Jde o osobu, a pokud ano, jde v tom případě o pomoc vyzařováním z osoby mistra, anebo o mistra jako pouhé vyzařování z osoby Já jsem? Pokud je Mistr jen jeden (zde užívám na rozdíl od pana Vacka velkého písmene), je jedno, kde se Dan Moravec nachází; pomoc Mistra může čerpat na návštěvě u Vackových, ale i jinde, např. když se odebere jinam. Třeba i na šaktipat.
20) Na str. 149 jde o vyložené popření teze, že mistr je Bůh: „Pokud jí poskytne, je to jeho dobrá vůle a milost a nikoliv povinnost. Mnoho mistrů tuto milost neposkytuje …..pokud se mistr někoho takto ujme, právem předpokládá, že dotyčný se …bude chovat v souladu s jeho pokyny….“ Tímto i předchozím tvrzením pan Vacek nepřímo popírá, že mistr je Bůh. Mistrovi jsou přisuzovány lidské vlastnosti: „Je jen a jen na mistrovi, zda a komu poskytne pomoc“, „Pokud ji poskytne…“, …jeho dobrá vůle a milost, nikoliv povinnost“. Mistr tedy uděluje milost jen někomu. Jako vladař nebo prezident, prostě ten, kdo disponuje mocí. Mistr je tedy mocipán s lidskými vlastnostmi. Čili ne Bůh, jehož veškeré působení je milost. Jiná milost než ta, co je udělovaná lidmi, kteří disponují mocí. Jaké pokyny zde má pan Vacek na mysli, jestli jde o ona pravidla, jež vypracoval pan Ries, nebo jiná pravidle, se zde nedozvídáme. Pan Vacek zde popírá i svoje vlastní slova o mistrovi.
21) Dále na téže straně je vyčítáno „Danovi a jemu podobným“ (kolik asi je podobných Danovi?), že „osobují si právo chovat se k mistrovi, jak se jim zlíbí“. Jak se jim zlíbí? Neposkytnout 108 dolarů, což by měla být dle pana Vacka samozřejmost, je velmi těžký prohřešek proti mistrovi? Vždyť co jiného opravdu udělal? Že se pana Vacka nezeptal, je naprostá lež. Není pan Vacek poněkud namyšlený, zpupný a nepovyšuje se? Dokazuje zde, že ano. On si neosobuje právo chovat se ke druhým, jak se mu zlíbí? Zde z něj zpupnost, namyšlenost a povýšenost zcela „čiší“.
22) Na str. 149 uveden další prohřešek Dana Moravce. Pan Vacek si stěžuje: „Na mou obranu nenapsal snad nic.“ Trapné. Vida, tak on pan Vacek chtěl, aby jeho přátelé psali na jeho obranu. Pěkné, že se k tomu umí přiznat. Je však obecně známo, že vyzýval všechny přátele k reakcím na obranu své osoby. Byla tedy podle pana Vacka povinnost Dana Moravce napsat něco na jeho obranu, pročež musí nyní samolibé ego páně Vacka tak kňourat? Co by si pan Vacek přál napsat od Dana? Něco nehorázných lživých útoků proti kritikům a adoraci své osoby čili důkaz věrnosti, loajality? Toho nemá pan Vacek dost od ostatních čélů?
Ale obrana ve smyslu Rámakrišnova výroku se vztahuje na mistra („Braň svého mistra, nebo od něj s hanbou odejdi“) , a pan Vacek, který si zde na Dana stěžuje, je Jiří Vacek a ten podle nových prohlášení není mistr („Jiří Vacek není mistr“). Takže Dan Moravec jednal správně a zcela v souladu s novými směrnicemi pana Vacka („Mistr je vyzařování Já jsem“, a to bránit nelze).
23) Na str. 150 pan Vacek nepřímo uvádí, že jej Dan Moravec zapřel před lidmi, což se při velké Danově úctě k panu Vackovi zdá nepravděpodobné. Proč by jinak psal Ježíšův výrok „Kdo mne zapře před lidmi, toho Já zapřu před Bohem?“ Jiří Vacek se zcela a) nesmyslně staví do role Ježíše, b) oprávněně se bojí o svoji reputaci. Mimochodem další důkaz Vackova lživého překrucování duchovní nauky a demagogie. Velké písmeno „J“ ve slově „Já“, má měnit smysl, Ježíš by nikdy, když by hovořil o sobě (ani nikdo z apoštolů) neuvedl „Já“. Navíc zde nepřímo pan Vacek přiznává, že není Bohem (a ani Ho nenašel). Copak by Bůh zapřel někoho před Bohem? Proč a jak?
24) Na téže straně dále pokračují dehonestace Dana Moravce. Že se prý Dan bojí, že dopadne jako Brunton? V důsledku čeho? Ten taky nedal coby „samozřejmost“ Mahárišimu dar 108 dolarů, pročež spustil proti němu jeho mistr lživou kampaň? Pan Vacek zde píše: „Chyba je vždy v žácích, nikoliv v mistrovi“. To by ještě chybělo, aby byla chyba v mistrovi, aby „jako samozřejmost“ měl poskytovat žákům dary. Opět další poukaz na chybu Dana Moravce. Jakou? Že neposkytl coby „samozřejmost“ panu Vackovi 108 dolarů za šaktipat. Jinak by měl své neomezené, často nehorázné měření dvojím metrem pan Vacek objasnit.
25) Dehonestacemi Dana Moravce není pan Vacek dosud uspokojen (stále na str. 150) : „Dan a jemu podobní…se…za pomoc odměňují jen svým blátem, které házejí po mistrech, kteří jsou jejich nadějí na spásu.“ Po kterých mistrech? Po osobě Jiřího Vacka + vyzařování Já jsem z jeho osoby? Po těch obou? Nebo hází své bláto ještě po jiných „mistrech“? Odkdy jsou tito „mistři“ jeho jedinou nadějí na spásu? Pan Vacek zde proklamuje své sektářství. On a jedinou nadějí Dana Moravce! A to Dan svou jedinou naději na spásu vidí v jediném Mistru, mistru nad mistry, v Pánu Bohu....
26) Na str. 151 článek „O důležitosti pokory“, díky naprosto dezinterpretujícímu komentáři autora k výrokům Ramany Mahárišiho je lživý.
27) Str. 152 - „Paní nebo slečnu Mariči osobně neznám a nejsem s ní ve styku ani poštovním. O jejím případu jsem se dozvěděl až z dopisu, který mi zaslala….“ Zaslání dopisu není poštovním stykem? Že je panu Vackovi milejší lež než pravda, jen když poslouží jemu, je známo. Když „paní nebo slečnu Maríči“ (zde mu samozřejmě pseudonym nevadí) nezná, proč se jí tak zastává a poskytuje jí mimořádný prostor na svých internetových stránkách v rubrice „příspěvky našich přátel“? Když ji nezná, proč jí tedy řadí mezi své přátele a jak ona mohla vědět, jak sama napsala, co „…se lidé u Vacka dozvěděli…“. Že pan Vacek, tolik dbající, aby někdo nebyl anonymem, si neověřil její tvrzení nebo jméno, když věděl, že vystupuje pod jmény jako Julie Kadlecká, Jiřina Dostálová, Maríči, Zuzana Takáczová? A že právě ji tolik obhajuje. Prostě využil asociální osobu brojící proti Míle Tomášové a Avataru.
Dodává (str. 152): „…..Maríči …..v dopisu, který mi zaslala, ani neuvedla svou adresu.“ Tedy se „v zásadě jedná o anonym a tudíž o pomlouvače“ (jak tehdy reagoval Jiří Vacek na podepsaný dopis pana Dostála jen proto, že pan Dostál mu něco pro něj nepříjemného sděloval, což znamenalo počátek sporu mezi oběma). V případě asociální „paní nebo slečny Maríči“ mu to nevadí. Pozurohodné.
Je příznačné pro pana Vacka a jemu podobné psát: „Zveřejnění jejího jména redakcí proto považuji za vrcholně neetické a bezohledné, když uvážím, kolik sprostě se vyjadřujících anonymů kryje.“ Pod kolika sprostě se vyjadřujícími jmény se kryje Zuzana Takáczová? Za kolika sprostě se vyjadřujícími jmény (i anonymy) se skrýval a skrývá Jiří Vacek a jeho Rýznarové a jiní čélové. Měl by spíš uvážit svou neetickou a bezohlednou činnost, a zejména jak jenom on vymáhá zveřejnění a udávání jmen svých kritiků, aby na ně mohl uspořádat štvanici svých čélů.
Skuteční duchovní mistrové nemají tolik másla na hlavě a neměří dvojím metrem.
čtvrtek 22. března 2007
Z díla Ing. Jiřího Vacka: O výživě a úskalí vegetariánství
Bez komentáře:
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
O výživě a úskalí vegetariánství
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
O výživě a úskalí vegetariánství
„Před odjezdem do Kostolan jsem měl sen: Dva řeznické krámy, v obou není žádné zboží. Oba jsou naprosto prázdné. Význam snu jsem se snažil marně pochopit.
Sen se naplnil až v Kostolanech. Obvykle od více přátel dostávám jako pozornost něco od masa, ale tentokrát vůbec nic. Ivan dokonce něco pro mne koupil, ale zapomněl klobásu v lednici. Takže sen se takto vyplnil.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 160, uprostřed)
„Po obřadu jsme s nimi příjemně a přátelsky odpoledne poseděli nad obrovským kachním stehnem. Pak ještě dort a na večeři u Alžběty v Dobré, kde grilovali kuřata, nebylo ani pomyšlení.“ (Paměti 11, str. 203 dole a 204 nahoře)
„Meditace byla výborná a šátečky plněné špenátem rovněž. Na těch jsem si pochutnával ještě druhý den ráno k snídani.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 233 dole a 234 nahoře)
„Uvařil jsem jim výborného kubu s houbami, rýží a hodně česneku a moc nám chutnal.“ (Jak jsem hledal... 7, str. 255 uprostřed)
„Meditace byly bezvadné. I po tlačence. (Jak jsem hledal... 9, str. 180, uprostřed)
„ V průběhu 2. semináře … se mně i Míle udělalo…špatně od žaludku… Byl jsem chvílemi na umření. Obsah žaludku se stále tlačil ven, ale k vyprázdnění horem nedošlo… Půl noci jsme nespali a jen přemýšleli, co jsme snědli. V podezření byly salámy, špek, bůček, ale zcela nespravedlivě. Ráno jsme zjistili, že špatně bylo všem, kteří vypili k haluškám kyšku. Pak že vegetariánství je zdravé. ... Po celou dobu semináře a dokonce ještě před ním, přicházeli přátelé mně přát k narozeninám. Každý s bonboniérou…Ty se začaly nebezpečně hromadit. Tak jsem z legrace před meditací vyvolal inzerát: „Vyměním tři bonboniéry a přidám sáček pralinek za šišku uheráku“. Ale běda! Opět se začal hromadit uherák, takže mně přátelé radili, ať vyhlásím, že měním uherák za bonboniéry.“ (Jak jsem hledal... 9, str. 6 dole)
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
Sen se naplnil až v Kostolanech. Obvykle od více přátel dostávám jako pozornost něco od masa, ale tentokrát vůbec nic. Ivan dokonce něco pro mne koupil, ale zapomněl klobásu v lednici. Takže sen se takto vyplnil.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 160, uprostřed)
„Po obřadu jsme s nimi příjemně a přátelsky odpoledne poseděli nad obrovským kachním stehnem. Pak ještě dort a na večeři u Alžběty v Dobré, kde grilovali kuřata, nebylo ani pomyšlení.“ (Paměti 11, str. 203 dole a 204 nahoře)
„Meditace byla výborná a šátečky plněné špenátem rovněž. Na těch jsem si pochutnával ještě druhý den ráno k snídani.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 233 dole a 234 nahoře)
„Uvařil jsem jim výborného kubu s houbami, rýží a hodně česneku a moc nám chutnal.“ (Jak jsem hledal... 7, str. 255 uprostřed)
„Meditace byly bezvadné. I po tlačence. (Jak jsem hledal... 9, str. 180, uprostřed)
„ V průběhu 2. semináře … se mně i Míle udělalo…špatně od žaludku… Byl jsem chvílemi na umření. Obsah žaludku se stále tlačil ven, ale k vyprázdnění horem nedošlo… Půl noci jsme nespali a jen přemýšleli, co jsme snědli. V podezření byly salámy, špek, bůček, ale zcela nespravedlivě. Ráno jsme zjistili, že špatně bylo všem, kteří vypili k haluškám kyšku. Pak že vegetariánství je zdravé. ... Po celou dobu semináře a dokonce ještě před ním, přicházeli přátelé mně přát k narozeninám. Každý s bonboniérou…Ty se začaly nebezpečně hromadit. Tak jsem z legrace před meditací vyvolal inzerát: „Vyměním tři bonboniéry a přidám sáček pralinek za šišku uheráku“. Ale běda! Opět se začal hromadit uherák, takže mně přátelé radili, ať vyhlásím, že měním uherák za bonboniéry.“ (Jak jsem hledal... 9, str. 6 dole)
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
( Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal... 11, str. 67 uprostřed)
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
úterý 20. března 2007
O Vackově "duchovním" materialismu
Pan Vacek, věren své pověsti neupřímného člověka a demagoga, odvádí pozornost od závažných otázek (Jak je to s jeho nelegálním prodejem xeroxových překladů Maharšiho, potažmo neodváděním příslušných licenčních poplatků Ramanášramu? A proč si otiskoval na 16 obálek svých knih obraz Františka Drtikola, člena zločinecké organizace, a vypořádal-li se s majitelkou práv na dílo F. D.?) k pseudoproblémům. Jedním z nich je Vackem neustále přetřásaný vztah Míly Tomášové k Ramanovi Maharšimu. Dalším pak spekulace pana Vacka o důvodech odchodu některých žáků od Fr. Drtikola. Jelikož ve svých knihách a na webu Jiří Vacek vytrvale masíruje své čtenáře těmito pseudokauzami, dovolím si přetisknout část svého článku z Jitřní země, v němž jsou tato dvě témata osvětlena i z jiného pohledu.
1) Tzv. kauza Míly Tomášové coby žačky Maharšiho.
(Nejprve si dovolím citovat Mílu T., posléze dám slovo Vackovi a připojím svůj komentář.)
Ve své knize Světlo vědomí (kapitola Učitel II ) Píše Míla Tomášová:
„Ujasníme-li si, kdo a kde je učitel, poznáme, že každá dharma, tj. každá projevená věc nebo bytost, má v sobě učitele. Jestliže pomineme zevní charakteristiky projevené dharmy nebo bytosti, totiž jméno a tvar, a plně si uvědomíme ty, které tu zbývají – sat-čit-ánanda – poznáme, že právě tento beztvarý základ všeho je pravým naším Učitelem.
Jestliže se tedy budeme obracet k tomuto prazákladu, budeme poučováni na každém kroku. Moudrý, nebo aspoň aspirant na moudrého, se může poučit od všeho, s čím se potká, třeba od mravence pilnosti a od jeho podstaty svatosti…. Učitel, který se prozřel jen částečně, neučí jen z Poznání, z Boha, ale také z ega. Z Boha učí jen tolik, kolik sám nabral, do jaké míry se sám prozřel. Dále působí už jeho ego, které předstírá, že on je mistrem.¨
Ti, co tomu uvěří a jdou slepě za ním, nemohou „dojít“ dále než jejich učitel. Jeho úroveň poznání je brzdí a nechce je pustit výš. Je pro ně „strážcem prahu“. Je to ale také jejich vina, protože oni chtěli jít ke „svému“ učiteli v lidské podobě.“
Jiří Vacek napsal v 6. díle svých pamětí v kapitole Setkání s Mílou 2:
„Co mě však nejvíc zarazilo, je tvrzení uvedené na straně 132, cituji: ,Ego vlastně znamená latinsky „já“, takže ego není nic škodlivého. Je to jenom „Já“ zahalené nevědomostí.‘ Pravda je přesně opačná, jak nás učí všichni opravdoví mistři a zejména Ramana Maháriši [Pozn. M. P. : všímavému čtenáři neujde, že touto douškou Vacek zařazuje Mílu Tomášovou do jakési nižší kategorie mistrů – mezi mistry neopravdové čili jasný pokus o její dehonestaci a degradaci]. Ego je největší zlo, jaké existuje a vlastně také jediné, protože právě ono zastírá naši božskou přirozenost… Jeho rozpuštění není naprosto tak snadné jako rozvázání uzlu na provázku, příměr, který si Míla tak oblíbila… Jestliže se Míla prohlašuje za žáka Ramana Mahárišiho, jak může prohlašovat přesný opak toho, co Maháriši učí, opravdu nevím. Jde o chybu tisku? Není opravdu lepší učit hledající mlčením v meditaci, než odpovídat takto na dotazy hledajících?“
Na tento nepěkný páně Vackův výpad jsem v Doteku reagoval replikou, že nikdy nic takového neprohlašovala.
Za 25 let pravidelného kontaktu s Mílou jsem opravdu z jejích úst nikdy neslyšel, že by o sobě tvrdila, že je žačkou kohokoliv, Maharšiho nevyjímaje, kromě toho, že Učitelem je jí kdokoliv a cokoliv, neboť dualita jakéhokoliv vztahu měla pro ni platnost pouze smluvní, řeklo by se didaktickou. Také dosti často říkávala přibližně toto: „Neříkám, že jsem žačkou toho nebo onoho, kdekdo by si mne rád k někomu přiřadil - mým učitelem je jedině Nejvyšší skutečnost.“ Eduard Tomáš zase říkával, že je žákem duchovních nauk. To, že na jedné přednášce při příležitosti propagování Avatarem vydané obrazové biografie Ramany Maharšiho Míla řekla, že se s Eduardem hlásí za žáky Maharšiho, na mém tvrzení nemůže nic změnit. Jednak proto, že mezi výrazem „hlásit se“ a „prohlašovat se“ je významový rozdíl (lze si snadno ověřit např. v jazykové poradně), ale především proto, že otrocké dualistické pojetí vztahu učitel-žák prezentované Ing. Vackem bylo Míle naprosto vzdálené, o čemž svědčí např. výše uvedený citát z její knihy. V knize Za čas a prostor píše krásně paní Míla o přírodě jako o velké učitelce (kap. Příroda – velká učitelka). Pan Vacek by z toho dle své ujeté logiky mohl vyvodit, že se Míla prohlašuje za žačku přírody. Dále připomenu ještě jiné citáty z Maharšiho:
Z rozhovorů s Ramanou Maháršim: Žák: „Jak vzniklo ego?“, Mahárši: „Není žádného ega. Kdyby ego existovalo, musel byste připustit dvojí jáství v sobě“. (Maharshi´s Gospel.)
„Džňánin (= moudrý) nevidí rozdílu mezi sebou a druhými. Pro něj jsou všichni džňániny, všichni jsou jedno s ním. Ale neosvobozený člověk vidí vše jako odlišné od sebe sama, takže vztah učitele a žáka je pro něj skutečný“. (Ramana Maharši – Učení. Avatar 2005)
Kdybych jako Jiří Vacek ulpíval, či spíše demagogicky účelově bazíroval na jednom výroku mistra, mohl bych třeba tvrdit, že Vacek lže, jestliže říká, že ego je největší zlo, když Maharši přece tvrdí, že žádné ego neexistuje…
No, pánové čélové, snad nejste tak prostoduší, abyste neviděli nesmyslnost Vackovy snahy naočkovat Míle Tomášové jeho vlastní nevyzrálé, dualistické vidění dharmy učitel-žák. Tuto pseudokauzu o mé domnělé lži v této věci vykonstruoval bez valného filozofického porozumění pan Vacek, obávám se však, že v ní cele odkryl svoji duchovní mělkost jako ostatně i v dalších bodech své pokleslé propagandy.
2) Ona druhá tzv. kauza je ještě komičtější, pro Vacka tragičtější, neboť dokazuje, že není ochoten, či spíše mocen sledovat myšlenkový postup svého oponenta. V Doteku jsem označil Vackovu kritiku Drtikola za jeho členství v KSČ, kvůli němuž jej dle Vacka opustili někteří jeho žáci, za přihlouplou, neboť důvod byl zcela jiný - neschopnost těchto méně opravdových zájemců sledovat jeho neformální výuku. Ti duchovně zanícení přátelé rádi zůstali a velmi si této možnosti vážili, i když třeba nesdíleli jeho politickou orientaci. Jinde jsem uvedl, že rozhodně neuznávám princip kolektivní viny. Jiří Vacek skutečně musel být Drtikolovi při únorovém puči 1948 v patách, když tak dobře zná jeho tehdejší konkrétní činy, pohnutky, jež k nim vedly, jeho mysl i svědomí.
Pan „satguru“ Vacek vůbec nepostřehl, že nejsem amatérský politický glosátor jako on, a otázku úlohy KSČ v dějinách neřeším. Zajímají mne povýtce věci duchovní. Nevím, na základě čeho o mně a představitelích Avataru veřejně vyhlašuje, že jsme sympatizanté či obdivovatelé komunistů. Vím jen to, že je to naprosto nestoudné a lživé obvinění, a protože všechno zlé je k něčemu dobré, poskytl tím zároveň dobrý důkazní materiál o svých lžích a pomluvách.
Pan Vacek, dříve než bude posuzovat druhé, by se měl vypořádat se svou vlastní minulostí pravidelného voliče KSČ a zbabělého, protože anonymního autora samizdatů (Eduard Tomáš své samizdaty vždy podepisoval). V této souvislosti na něj platí latinské přísloví "In pace leones, in proelio cervi" - V míru lvi, v boji jeleni.
Shrnu-li to, vidím jedinou autentickou kauzu – Jiří Vacek.
Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
1) Tzv. kauza Míly Tomášové coby žačky Maharšiho.
(Nejprve si dovolím citovat Mílu T., posléze dám slovo Vackovi a připojím svůj komentář.)
Ve své knize Světlo vědomí (kapitola Učitel II ) Píše Míla Tomášová:
„Ujasníme-li si, kdo a kde je učitel, poznáme, že každá dharma, tj. každá projevená věc nebo bytost, má v sobě učitele. Jestliže pomineme zevní charakteristiky projevené dharmy nebo bytosti, totiž jméno a tvar, a plně si uvědomíme ty, které tu zbývají – sat-čit-ánanda – poznáme, že právě tento beztvarý základ všeho je pravým naším Učitelem.
Jestliže se tedy budeme obracet k tomuto prazákladu, budeme poučováni na každém kroku. Moudrý, nebo aspoň aspirant na moudrého, se může poučit od všeho, s čím se potká, třeba od mravence pilnosti a od jeho podstaty svatosti…. Učitel, který se prozřel jen částečně, neučí jen z Poznání, z Boha, ale také z ega. Z Boha učí jen tolik, kolik sám nabral, do jaké míry se sám prozřel. Dále působí už jeho ego, které předstírá, že on je mistrem.¨
Ti, co tomu uvěří a jdou slepě za ním, nemohou „dojít“ dále než jejich učitel. Jeho úroveň poznání je brzdí a nechce je pustit výš. Je pro ně „strážcem prahu“. Je to ale také jejich vina, protože oni chtěli jít ke „svému“ učiteli v lidské podobě.“
Jiří Vacek napsal v 6. díle svých pamětí v kapitole Setkání s Mílou 2:
„Co mě však nejvíc zarazilo, je tvrzení uvedené na straně 132, cituji: ,Ego vlastně znamená latinsky „já“, takže ego není nic škodlivého. Je to jenom „Já“ zahalené nevědomostí.‘ Pravda je přesně opačná, jak nás učí všichni opravdoví mistři a zejména Ramana Maháriši [Pozn. M. P. : všímavému čtenáři neujde, že touto douškou Vacek zařazuje Mílu Tomášovou do jakési nižší kategorie mistrů – mezi mistry neopravdové čili jasný pokus o její dehonestaci a degradaci]. Ego je největší zlo, jaké existuje a vlastně také jediné, protože právě ono zastírá naši božskou přirozenost… Jeho rozpuštění není naprosto tak snadné jako rozvázání uzlu na provázku, příměr, který si Míla tak oblíbila… Jestliže se Míla prohlašuje za žáka Ramana Mahárišiho, jak může prohlašovat přesný opak toho, co Maháriši učí, opravdu nevím. Jde o chybu tisku? Není opravdu lepší učit hledající mlčením v meditaci, než odpovídat takto na dotazy hledajících?“
Na tento nepěkný páně Vackův výpad jsem v Doteku reagoval replikou, že nikdy nic takového neprohlašovala.
Za 25 let pravidelného kontaktu s Mílou jsem opravdu z jejích úst nikdy neslyšel, že by o sobě tvrdila, že je žačkou kohokoliv, Maharšiho nevyjímaje, kromě toho, že Učitelem je jí kdokoliv a cokoliv, neboť dualita jakéhokoliv vztahu měla pro ni platnost pouze smluvní, řeklo by se didaktickou. Také dosti často říkávala přibližně toto: „Neříkám, že jsem žačkou toho nebo onoho, kdekdo by si mne rád k někomu přiřadil - mým učitelem je jedině Nejvyšší skutečnost.“ Eduard Tomáš zase říkával, že je žákem duchovních nauk. To, že na jedné přednášce při příležitosti propagování Avatarem vydané obrazové biografie Ramany Maharšiho Míla řekla, že se s Eduardem hlásí za žáky Maharšiho, na mém tvrzení nemůže nic změnit. Jednak proto, že mezi výrazem „hlásit se“ a „prohlašovat se“ je významový rozdíl (lze si snadno ověřit např. v jazykové poradně), ale především proto, že otrocké dualistické pojetí vztahu učitel-žák prezentované Ing. Vackem bylo Míle naprosto vzdálené, o čemž svědčí např. výše uvedený citát z její knihy. V knize Za čas a prostor píše krásně paní Míla o přírodě jako o velké učitelce (kap. Příroda – velká učitelka). Pan Vacek by z toho dle své ujeté logiky mohl vyvodit, že se Míla prohlašuje za žačku přírody. Dále připomenu ještě jiné citáty z Maharšiho:
Z rozhovorů s Ramanou Maháršim: Žák: „Jak vzniklo ego?“, Mahárši: „Není žádného ega. Kdyby ego existovalo, musel byste připustit dvojí jáství v sobě“. (Maharshi´s Gospel.)
„Džňánin (= moudrý) nevidí rozdílu mezi sebou a druhými. Pro něj jsou všichni džňániny, všichni jsou jedno s ním. Ale neosvobozený člověk vidí vše jako odlišné od sebe sama, takže vztah učitele a žáka je pro něj skutečný“. (Ramana Maharši – Učení. Avatar 2005)
Kdybych jako Jiří Vacek ulpíval, či spíše demagogicky účelově bazíroval na jednom výroku mistra, mohl bych třeba tvrdit, že Vacek lže, jestliže říká, že ego je největší zlo, když Maharši přece tvrdí, že žádné ego neexistuje…
No, pánové čélové, snad nejste tak prostoduší, abyste neviděli nesmyslnost Vackovy snahy naočkovat Míle Tomášové jeho vlastní nevyzrálé, dualistické vidění dharmy učitel-žák. Tuto pseudokauzu o mé domnělé lži v této věci vykonstruoval bez valného filozofického porozumění pan Vacek, obávám se však, že v ní cele odkryl svoji duchovní mělkost jako ostatně i v dalších bodech své pokleslé propagandy.
2) Ona druhá tzv. kauza je ještě komičtější, pro Vacka tragičtější, neboť dokazuje, že není ochoten, či spíše mocen sledovat myšlenkový postup svého oponenta. V Doteku jsem označil Vackovu kritiku Drtikola za jeho členství v KSČ, kvůli němuž jej dle Vacka opustili někteří jeho žáci, za přihlouplou, neboť důvod byl zcela jiný - neschopnost těchto méně opravdových zájemců sledovat jeho neformální výuku. Ti duchovně zanícení přátelé rádi zůstali a velmi si této možnosti vážili, i když třeba nesdíleli jeho politickou orientaci. Jinde jsem uvedl, že rozhodně neuznávám princip kolektivní viny. Jiří Vacek skutečně musel být Drtikolovi při únorovém puči 1948 v patách, když tak dobře zná jeho tehdejší konkrétní činy, pohnutky, jež k nim vedly, jeho mysl i svědomí.
Pan „satguru“ Vacek vůbec nepostřehl, že nejsem amatérský politický glosátor jako on, a otázku úlohy KSČ v dějinách neřeším. Zajímají mne povýtce věci duchovní. Nevím, na základě čeho o mně a představitelích Avataru veřejně vyhlašuje, že jsme sympatizanté či obdivovatelé komunistů. Vím jen to, že je to naprosto nestoudné a lživé obvinění, a protože všechno zlé je k něčemu dobré, poskytl tím zároveň dobrý důkazní materiál o svých lžích a pomluvách.
Pan Vacek, dříve než bude posuzovat druhé, by se měl vypořádat se svou vlastní minulostí pravidelného voliče KSČ a zbabělého, protože anonymního autora samizdatů (Eduard Tomáš své samizdaty vždy podepisoval). V této souvislosti na něj platí latinské přísloví "In pace leones, in proelio cervi" - V míru lvi, v boji jeleni.
Shrnu-li to, vidím jedinou autentickou kauzu – Jiří Vacek.
Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
středa 14. března 2007
Rozhovor s Danielem Moravcem
Daniel Moravec patří k nejčastějším adresátům invektiv pana Vacka, ačkoliv jej vždy měl rád a patřil k jeho upřímným vyznavačům. Zajímalo mě pozadí tohoto vztahu a hlavně příčiny jeho narušení i důvody podivných nařčení, jimž byl a stále je pan Moravec nucen čelit. Položila jsem mu tedy několik otázek na toto téma.
KV: Ahoj Dane, jak se máš? Byls panem Vackem označen za "reklamního agenta jednoho spasitelského nakladatelství". Můžeš nám, prosím, vysvětlit, co měl tímto pan Vacek na mysli? Ty spolupracuješ s nějakým nakladatelstvím jako reklamní agent? Máš ty vůbec nějaký vztah s nějakým nakladatelstvím? Nejedná se jen o další šíření lží ze strany pana Vacka? Neskrývá se spíš za těmito slovy panaVacka postesk nad tím, že nějaký jiný nakladatel má své reklamní agenty, a tím i závist, ale i snaha vytvořit představu o tvém vztahu s nějakým nakladatelstvím?
DM: Ahoj. Docela dobře, vlastně dobře. S tím, co život přináší. Díky.
Nevím, co tím měl na mysli. Nejsem žádným agentem žádného nakladatelství, prostě nejsem. Je to tvrzení vymyšlené a nepodložené, k tomu není co víc dodávat.
KV: O okolnostech tvého rozchodu s panem Vackem sám pan V. ve svých pamětech píše; jelikož se však nelze spolehnout na to, co napíše, dovolím se tě na tuto, možná dosud pro tebe nepříjemnou, věc zeptat znovu. Pan V. ve svých pamětech nazvaných "Jak jsem hledal..." píše, že jste s Maruškou měli "možnost pobývat v přítomnosti satgurua a čerpat neomezeně jeho pomoc...". Ty jistě bezpečně víš, o čem zde pan V. hovoří. Koho tím satguruem pan V. myslí? Jaká pomoc by to byla, kterou byste neomezeně čerpali, kdybyste tuto, jak pan V. říká, možnost využili?
DM: Satguruem tituluje samozřejmě sebe. Je to i v knize „Rady na cestu“, černé na bílém. To je prostě fakt. Proto mě i později udivilo, že osočil Marcela Křivého, že za „satgurua“ může on názvem svého serveru. Je to směšné. Vezměte si situaci, kdy se prokazatelně ve svých textech titulujete jako satguru a o několik měsíců později to nejen popíráte, ale osočujete ty, kteří jen přejali vaši tehdejší titulaturu, přesněji váš souhlas s ní.
Ono čerpání pomoci se má tak: přítomnost satgurua utišuje mysl přítomných, podle Ramany Mahárišiho právě učení Tichem je nejúčinnější. V místech, kde Ramana žil, je taková síla Ticha a Klidu velmi zřetelná, což může potvrdit mnoho návštěvníků Arunáčaly. To, myslím, má pan Vacek na mysli. Toto jsme podle něj mohli čerpat. Nezastírám, že to období přátelství s ním a meditací pro mě prospěšné bylo a bylo velkou pomocí. Konečné rozpuštění ega, tedy oprávněné označení satguru, ale v případě pana Vacka na místě není. Což by samo o sobě nebyl problém, jeho duchovní dosažení určitého rázu je – pro mě - neoddiskutovatelné, a je v nějakém smyslu přínosné pro spoustu lidí (dovede je tam, kde je – se vším tím, co to opravdu znamená) , problémem ale je, když se vydává za něco, co není a z tohoto „postu“ vystupuje. Plus celý ten souhrn podivných výmyslů, obran, hledání vnějšího nepřítele, účelové zkreslování nauk apod. A je-li na to pouze otázán, zuří a brání se. Příznačné. Ale i to mi pomohlo.
Nějaký čas po svém odchodu jsem měl zážitek, kdy jsem viděl očima pana Vacka. Bylo to tak silné, že jsem mu napsal, omluvil se, upřímně se kál a navštívil dvě veřejné meditace. Jenže to prostě nešlo. Rozum by chtěl, ale Srdce nemohlo. A hlavně jsem vzápětí pochopil, že onen zážitek nebyl ukázkou skutečného stavu pana Vacka, ale ukázkou toho, jak se on sám vidí, vnímá. A to je velký rozdíl. Je příznačné, že ten dopis použil, aby se opět vyzdvihl. Něco jako: Vidíte? I ten Moravec ví o mém božství! Dostal milost atd.
Byla to pro mě těžká doba, není jednoduché někomu bezmezně věřit jako pravému Mistrovi, a pak zjistit, že to je všechno trochu jinak. Tato „recidiva“ ale byla jediná a poslední. A také velmi přínosná.
KV: Ve stejném článku pan Vacek o tobě a Marušce řeší otázku vaší svévole, že jste opustili svého mistra bez jeho souhlasu. Doslova píše, že: „… na šaktipat…ihned bez jeho (rozuměj mistrova) souhlasu odjeli...". Pan Vacek svým přátelům, jak nazývá členy své skupiny, uděluje souhlas k odjezdu jinam? Ve svých pamětech na jednom místě má komusi za zlé, že jel na dovolenou k moři, namísto aby jel na jeho seminář na Morávku. Vyžádání souhlasu se vztahuje i na členy jeho rodiny, anebo tam se postupuje jiným způsobem? Jak takové zažádání o souhlas vypadá? Je to tedy něco jako výjezdní doložka, jak si pamatujeme z minulého režimu?
DM: O vyžádání souhlasu ohledně dovolených apod. nic nevím. Možná upozornění, že místo dovolené mohli usilovat na semináři. Pamatuji se, když moji přátelé odjeli na dovolenou a později měli děti, byli zmíněni v „Jak jsem hledal…“, že dávají přednost rekreaci a rodinným vásanám /závislostem/ před duchovním úsilím. Proto mě překvapuje, že dcera pana Vacka klidně na dovolenou jezdí (proč ne, samozřejmě…), ale zřejmě je to jiné a dcera na dovolených zase a jenom pouze usiluje. To ale může i doma, a nemusí proto na pláž do Egypta. Nic mi do toho není, ale jemu také ne. Je to trapné.
V otázce šaktipatu: pana Vacka jsem se ptal, že přijede matka šakti Anandi Ma (ne dvě ženy v oranžovém rouchu, jak JV vytrvale opakuje, aniž by si ověřil skutečnosti), jestli by nechtěl jet, co na to říká apod. Zajímal mě jeho názor a v té době, pokud by řekl, že to není vhodné, nejel bych. On ale řekl, že ve stejném termínu jsou parlamentní volby a že je třeba volit (pokud bych uvažoval tak jako on, mohl bych napsat, že vyslal signál pro hledající, že volby – tedy zaplétání se do světa – jsou důležitější než duchovní setkání s realizovanou matkou). Pak vytrvale píše, že o šaktipatu nic nevěděl, že jsme se neptali apod. LEŽ. Dokonce mám uschovaný mail od jednoho z předních následovníků JV, kde mi potvrzuje, že dcera pana Vacka i on si na moje zeptání se pamatují. V knihách ale zůstane, že jsem se neptal. Celá (naprosto zbytečná) kauza je postavená na tom, že jsem se neptal a zradil jej - lež. Řekl, že jsme odjeli za konkurencí a peníze měli dát jemu, že je to v rozporu s Mahárišiho naukou, protože šaktipat je pro začátečníky a při cvičeních pránájámy jej získáváme během meditací s JV. Argument v „Jak jsem hledal…“ je jasný: Když uvidí lidé, že hledající od Vacka si kupují šaktipat, usoudí, že u Vacka nic není = pohoršili jsme maličké. V knihách navíc píše, že trpělivě vysvětloval, je to zvláštní, ale s Maruškou si pamatujeme, jak řval, vztekal se a jak se říká, nemohl to „rozchodit“. Není problém v tom, že se vztekal, problém je v tom, že pak píše, že trpělivě vysvětloval. Byl jsem svého času schopen uznat, že šaktipat byla „chyba“, to nebyl problém, ale poté, co lhal o okolnostech té věci, problémem se to stalo. Oprávněně se pak ptám, kdy a jak často a v jakých dalších případech došlo k překroucení událostí, výroků apod. Autor takového kalibru se tak stává nedůvěryhodným.
KV: Když tedy pan Vacek napíše, že něco někomu „trpělivě vysvětloval“, znamená to ve skutečnosti, že na něj řval a vztekal se a „nemohl to rozchodit“. U starého člověka, který dlouhá léta jde po duchovní cestě, se sotva nadějeme vztekání se. Staří lidé jdoucí delší čas po duchovní cestě bývají krásní; jsou smíření a bývají již blíž Bohu. Putování páně Vacka nesměřuje k Bohu. To čísi přirovnání pana Vacka ke starému prskajícímu skřetu má zřejmě pravdivé jádro.
Dane, vraťme se však k vašemu rozchodu s panem Vackem. Je-li jediným důvodem Váš svévolný odjezd na šaktipat, který ve skutečnosti nijak svévolným nebyl, jak má pan Vacek neustále potřebu lhát, proč tedy tolik pan Vacek o tobě lže, útočí na tebe, pomlouvá… a ještě k tomu využívá své další čély? Je trochu s podivem, že se nenaváží do Marušky. Nebo Maruška učinila u pana Vacka účinné pokání a byla vzata na milost? V tom případě bychom si však dávno přečetli její adorativní dopis v jeho pamětech.
DM: Maruška není veřejně činná, nepublikuje. Vídáme se podle okolností, je to tichá a pokorná ženská, výborná kamarádka, která odchodem od JV – za který jen a jen děkuje – velmi vyzrála.
K tomu publikování: napsal jsem pravdu o mém odchodu, o tom, jak mě pak p. Vacek nepřijal, že se zrádci nechce nic mít a tak dále, jediným pro mě známým prostředím byla Jitřní země. To pak byla mela. Nechápal jsem, jak to, když pan Vacek doložitelně lže ve svých knihách, tak proč je nepřípustné, abych psal o jeho způsobech já. Nyní to chápu, něco takového se prostě nehodí. Časem jsem si na povýšené, afektované a pokud něco, tak rozhodně ne duchovní ohlasy zvykl. Nyní se už musím smát, co všechno si lidé nevymyslí a čím vším se zatěžují. Na druhé straně je to smutné.
Zrovna nedávno jsem dostal mail od člověka, který velmi trpí pokrytectvím a fanatismem ve skupině oddaných p.Vackovi, zároveň mi ale radí, abych nepublikoval na tomto blogu, protože to bude vypadat, že jsem spojený s Milošem Tomášem, Martinem Paříkem atd., které on „nebere“. Nechápe, že nejsem s nikým spojený a nikdo není spojený se mnou a zároveň je mi jedno, jestli mě bude kdokoli s čímkoli „nějak spojovat“ a domýšlet si další nesmysly, není to moje věc. Jestli pak si on (a další) uvědomují, s čím jsou „spojováni“ oni. Ale je to velký rozpor v myslích těch lidí (některých). Nejsou slepí, vědí, že mnohé není v pořádku, zároveň ale nechtějí přijít o onu „milost satgurua“. I to je velmi smutné. Na druhé straně ale může být velmi prospěšné.
Jeden oddaný mi nedávno napsal: “Pokud se těch lidí, cos odradil od pana Vacka, neujmeš a nepovedeš je k Bohu, tak jen škodíš.“ Proč bych to dělal? Proč musejí být pořád někým „ujmuti“ a vedeni? Proč to tak potřebují?
Také se ptal, proč panu Vackovi nejsem schopen odpustit jeho omyly (skutečně napsal omyly). Ale tady nejde o omyly, všichni jsme omylní, v tom přece žádný problém nevězí. Navíc, nemám co odpouštět. Necítím k panu Vackovi nic negativního, naopak, je tu ze stejného Božího připuštění jako já a jako kdokoli jiný, má svoji úlohu, kterou prostě plní. A skutečně mi velmi pomohl, možná trochu jinak než si on myslí a interpretuje, ale z určitého pohledu mým mistrem rozhodně byl a jsem za to rád.
Ono to vypadá, že se pořád bráním a dokolečka mluvím o šaktipatu. Ale to není pravda. Nejde vůbec o Dana Moravce, ani o šaktipat. Dávno to neřeším. Jde o to, že jeden hledající (a mohl to být kdokoli) ukázal na lež a rozpory, potřeboval si je vysvětlit a vůbec, vysvětlit je. Když byl odmítnut a zavržen a zjistil, že se o něm klidně píše jako o výstraze v knihách p.Vacka na základě lži, zveřejnil fakta o celé věci. A najednou, zatímco v normální společnosti dojde k diskusi, taky se začalo řešit, že jsem zlo a zvrácenost a špiním pomluvami mistra…, místo toho, aby se vůbec někdo zamyslel nad tím, že J.Vacek prostě lhal a manipuloval. To je stěžejní. Neřešilo se, že došlo ke lži a stavělo se na ní, řešilo se, že není vhodné to zveřejňoval a není vůbec přípustné to řešit. Ale to jsou praktiky totalitních, případně sektářských seskupení. Bohužel. Navíc nežijeme v indické strukturované a tradiční společnosti, ale ve středu Evropy, kde jsou poněkud jiná zvyková i civilizační a kulturní hlediska. Nejde vůbec o mě nebo o šaktipat.
KV: Dane, nevypadá to, že se pořád bráníš. Je v pořádku, když o tobě někdo veřejně šíří lži, nenechat si to od něj líbit. Pan Vacek, jak je mu vlastní, vytvoří zcela lživou premisu, tu stále obemílá dokola a staví na ní další lži. Mezitím s tím seznamuje důvěřivé, fanatické čély a ty zpracovává, aby napsali svá vyjádření. Tak se můžeš dočkat i toho, že tě v potřebě zavděčit se mistrovi budou pomlouvat a napadat třeba i tví bývalí přátelé nebo lidi, které vůbec neznáš. Potřebu bránit se má velké ego pana Vacka, aby se udrželo na výsluní.
V onom článku pan Vacek o tobě a Marušce dále píše: "Nejen se nezeptali na můj názor, ale byli přesvědčeni, že se na něj nemusejí ptát...". Vy jste se skutečně museli ptát pana V. na jeho názor, když jste chtěli někam odjet? Členové jeho skupiny nemohou na takovou samozřejmost mít svůj názor? Např. pan Pettinger zpravidla neodpovídá na dopisy, další pánové a dámy prý také ne a pan Vacek sám, jak jsme na jeho webu viděli, odpověděl za pana Pettingera v článku nazvaném "Miloš Tomáš se ptá" bezduchou otázkou "To neumí číst?", k čemuž připojil výhrůžku „plnými důsledky“. Jiní čélové zase píšou na adresu kritiků pana Vacka nevyžádané, neavízované maily, kde obemílají dokola Vackovy lživé pomluvy a patolízalské devótní ódy na „velkého mistra“ Vacka. Papouškované lži neuvažujících fanatiků. Jako by skutečně pánové ze skupiny pana Vacka neměli svůj názor. Co si o tom myslíš? Nedochází ve skupině pana V. k jakémusi vymývání mozků?
DM: Ano, byl jsem přesvědčený, že je přirozené zeptat se na jeho názor. A přišlo mi to přirozené, protože jsem se domníval, že mezi námi je přátelský vztah. Proto jsem se ptal, zajímal mě jeho názor, případně rada, pohled z jeho strany. To je normální. Klidně i pochopím, že by se mýlil, to je přece taky normální, každý se mýlí, na tom nic není. To by jeho mistrovství nijak nesnižovalo.
Vymývání mozků? Nevím, neumím to posoudit, podle určitých znaků (jsem Jidáš, nestýkejte se s těmi, co odpadli nebo vás nakazí zlem, jsem Lucifer, že už i peklo je na mě malé - když vezmu pouze sebe) ano, protože pak vidím reakce lidí, kteří mě nikdy neviděli, neznají mě, ale už mají názor hotový. Navíc pokud čtu v článku dcery Evy, že: „Celou zkušenost provázela a stále provází velká vyrovnanost, jistota, klid, uspokojení atd. Jakoby nadhled nad lidstvím, vyhasnutí mít plodit děti, ne proto, že již dvě máme (a máme je velmi rádi), ale z vnitřního pochopení, že lidské plození je velmi odpadlé od Boha…“., tak nad tím zůstává rozum stát. Její manžel, pan Krutina, kterého neznám, ale který se cítí oprávněný komentovat všechno možné, můj stav, duchovní pochopení apod. klidně napíše: „Nerovnováha obou principů (rozumu a intuice) je vidět na některých bhaktech, jako je Púndža, který sice realizoval díky citu, ale je naprosto neschopen správně používat rozum v případě nauky. Podobně tomu může být i u džňáninů, příkladem je Nisargadata Maharadž.“ Nejen, že jde ve šlépějích svého tchána – tedy komentuje poněkud neoprávněně kde co - ale ten člověk nemá vůbec ponětí, o čem píše – v případě těchto dvou skutečných mistrů. Složitá pojednání o šakti, buddhi, svatbách apod. jsou myšlenkovými konstrukcemi, ničím víc. Co přišlo, zase odejde. No ale když ho to baví…..
A to je právě ono. Pokud komentuje Dan Moravec a mnozí další, jsou hloupí, zlí, zvrácení…a nic takového jim nepřísluší. Panu Krutinovi a panu Vackovi a několika dalším ano. Cítíte tu absurditu hry na vyvolené, duchovní , které právě proto, že není pravé a skutečné, musí sahat k neopodstatněným kritikám skutečných mistrů, aby je snížilo a sebe vyzdvihlo?
Už slyším ty trefené husy, že dělám to samé. Jenže já se na satgurua nepasuji. A pan Krutina nebo pan Vacek satguruem taky nejsou. Všichni máme, řekl bych, „stejná oprávnění“ anebo „stejná neoprávnění“.
KV: Dcera pana Vacka Eva je zřejmě sama velký tragický případ. Je nám jí líto, jak dopadla, na jejím stavu nese vinu bezpochyby její otec. Pan Vacek článek o vás dále rozvíjí, myslím, že zde dává na srozuměnou, oč mu ve skutečnosti jde: "...Marušku ani Dana nenapadlo, když mají tolik peněz na zbyt, aby podpořili svého mistra vevydávání duchovní literatury, kterou vydávám vlastním nákladem a praktickybez sponzorů, ač by taková pomoc vlastnímu mistrovi měla být samozřejmostí a na prvém místě". Pan V. rád často zdůrazňuje, že vydává své knihy vlastním nákladem. Peněžní dar 108 dolarů, takováto sponzorská pomoc věnovaná jemu, by měla být podle něj samozřejmostí. Jestli by si takto o sponzorování své činnosti říkali např. Maháriši, Ježíš a další praví mistři? Pokud je takovéto počínání všech Vackových čélů samozřejmostí a děje se tak, pak tedy nevydává tento lžiguru a prý chudý důchodce své knihy ani tak z vlastních prostředků, ale z prostředků vymámených od členů své skupiny. A to uvažme, že tyto peněžní dary nezdaňuje. A také zdarma mu čélové přepisují knihy, kopírují jeho překlady(některé rovněž nelegálně prodává) atd. Jistě stále bude prohlašovat, že vydává své knihy vlastním nákladem a prý “vše dělá takřka na koleně“, nejsa podnikatelem. Zřejmě považuje vynakládání peněžních prostředků svých čélů za součást vlastních nákladů. Jako duchovní osoba, za kterou se považuje, se přitom ani trochu nestydí a nehorázně peněžní příspěvky přímo, jak plyne z toho, co sám píše, vyžaduje. Pan V. vlastně přímo říká, že byste oněch 108 dolarů měli věnovat jemu.Vypadá to, že celé jeho pohněvání se na tebe, je vlastně proto, že jste mu tyto peníze nedali, a maskuje to tím, že jste nepožádali o souhlas k dočasnému opuštění skupiny. Dane, co si o tom myslíš? A potom, je tedy normální, že pan V., prý coby chudý důchodce a duchovní mistr, přijímá takovéto peněžní dary, a je normální, že si o ně takovýmto způsobem, že by mělo jít o samozřejmost, říká?
DM: Mně ale přijde samozřejmé, že oddaní přispívají na vydávání knih. Čtou je, studují, jsou pro ně, proč by nemohli sponzorovat. Podobné se děje v mnohých skupinách a zdaleka ne jen se zabývající duchovnem (neziskovky, ekologická seskupení apod.) Jiná věc je ono – říkání si. Ano, pan Vacek si povzdechl, že jsme raději ty peníze (za šaktipat) nedali jemu. Dodnes chci věřit, že je to nadsázka, přece by mu nešlo o hloupých cca 3000 korun. Není to málo, ale zdaleka to není moc. Navíc naše podpora tehdy byla, jak jen to šlo, maximální. Dobrovolně a rádi, bez jakéhokoli nucení nebo vyžadování, jsme přepisovali z rukopisu knihy na počítači, kopírovali xeroxová vydání knih, nahrával jsem kazety, množil nabídky apod. Opakuji, dělal jsem to rád a ze své vlastní vůle, tím chladnější byl políček, který vyzněl – nevděčníci, nepodporovali mě apod. Nepotřebuji uznání za to, že jsem to dělal, ale tvrdit, že jsem to nedělal, je opět ten samý vzorec interpretací skutečnosti podle p. Vacka.
Dane, děkuji za rozhovor.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
KV: Ahoj Dane, jak se máš? Byls panem Vackem označen za "reklamního agenta jednoho spasitelského nakladatelství". Můžeš nám, prosím, vysvětlit, co měl tímto pan Vacek na mysli? Ty spolupracuješ s nějakým nakladatelstvím jako reklamní agent? Máš ty vůbec nějaký vztah s nějakým nakladatelstvím? Nejedná se jen o další šíření lží ze strany pana Vacka? Neskrývá se spíš za těmito slovy panaVacka postesk nad tím, že nějaký jiný nakladatel má své reklamní agenty, a tím i závist, ale i snaha vytvořit představu o tvém vztahu s nějakým nakladatelstvím?
DM: Ahoj. Docela dobře, vlastně dobře. S tím, co život přináší. Díky.
Nevím, co tím měl na mysli. Nejsem žádným agentem žádného nakladatelství, prostě nejsem. Je to tvrzení vymyšlené a nepodložené, k tomu není co víc dodávat.
KV: O okolnostech tvého rozchodu s panem Vackem sám pan V. ve svých pamětech píše; jelikož se však nelze spolehnout na to, co napíše, dovolím se tě na tuto, možná dosud pro tebe nepříjemnou, věc zeptat znovu. Pan V. ve svých pamětech nazvaných "Jak jsem hledal..." píše, že jste s Maruškou měli "možnost pobývat v přítomnosti satgurua a čerpat neomezeně jeho pomoc...". Ty jistě bezpečně víš, o čem zde pan V. hovoří. Koho tím satguruem pan V. myslí? Jaká pomoc by to byla, kterou byste neomezeně čerpali, kdybyste tuto, jak pan V. říká, možnost využili?
DM: Satguruem tituluje samozřejmě sebe. Je to i v knize „Rady na cestu“, černé na bílém. To je prostě fakt. Proto mě i později udivilo, že osočil Marcela Křivého, že za „satgurua“ může on názvem svého serveru. Je to směšné. Vezměte si situaci, kdy se prokazatelně ve svých textech titulujete jako satguru a o několik měsíců později to nejen popíráte, ale osočujete ty, kteří jen přejali vaši tehdejší titulaturu, přesněji váš souhlas s ní.
Ono čerpání pomoci se má tak: přítomnost satgurua utišuje mysl přítomných, podle Ramany Mahárišiho právě učení Tichem je nejúčinnější. V místech, kde Ramana žil, je taková síla Ticha a Klidu velmi zřetelná, což může potvrdit mnoho návštěvníků Arunáčaly. To, myslím, má pan Vacek na mysli. Toto jsme podle něj mohli čerpat. Nezastírám, že to období přátelství s ním a meditací pro mě prospěšné bylo a bylo velkou pomocí. Konečné rozpuštění ega, tedy oprávněné označení satguru, ale v případě pana Vacka na místě není. Což by samo o sobě nebyl problém, jeho duchovní dosažení určitého rázu je – pro mě - neoddiskutovatelné, a je v nějakém smyslu přínosné pro spoustu lidí (dovede je tam, kde je – se vším tím, co to opravdu znamená) , problémem ale je, když se vydává za něco, co není a z tohoto „postu“ vystupuje. Plus celý ten souhrn podivných výmyslů, obran, hledání vnějšího nepřítele, účelové zkreslování nauk apod. A je-li na to pouze otázán, zuří a brání se. Příznačné. Ale i to mi pomohlo.
Nějaký čas po svém odchodu jsem měl zážitek, kdy jsem viděl očima pana Vacka. Bylo to tak silné, že jsem mu napsal, omluvil se, upřímně se kál a navštívil dvě veřejné meditace. Jenže to prostě nešlo. Rozum by chtěl, ale Srdce nemohlo. A hlavně jsem vzápětí pochopil, že onen zážitek nebyl ukázkou skutečného stavu pana Vacka, ale ukázkou toho, jak se on sám vidí, vnímá. A to je velký rozdíl. Je příznačné, že ten dopis použil, aby se opět vyzdvihl. Něco jako: Vidíte? I ten Moravec ví o mém božství! Dostal milost atd.
Byla to pro mě těžká doba, není jednoduché někomu bezmezně věřit jako pravému Mistrovi, a pak zjistit, že to je všechno trochu jinak. Tato „recidiva“ ale byla jediná a poslední. A také velmi přínosná.
KV: Ve stejném článku pan Vacek o tobě a Marušce řeší otázku vaší svévole, že jste opustili svého mistra bez jeho souhlasu. Doslova píše, že: „… na šaktipat…ihned bez jeho (rozuměj mistrova) souhlasu odjeli...". Pan Vacek svým přátelům, jak nazývá členy své skupiny, uděluje souhlas k odjezdu jinam? Ve svých pamětech na jednom místě má komusi za zlé, že jel na dovolenou k moři, namísto aby jel na jeho seminář na Morávku. Vyžádání souhlasu se vztahuje i na členy jeho rodiny, anebo tam se postupuje jiným způsobem? Jak takové zažádání o souhlas vypadá? Je to tedy něco jako výjezdní doložka, jak si pamatujeme z minulého režimu?
DM: O vyžádání souhlasu ohledně dovolených apod. nic nevím. Možná upozornění, že místo dovolené mohli usilovat na semináři. Pamatuji se, když moji přátelé odjeli na dovolenou a později měli děti, byli zmíněni v „Jak jsem hledal…“, že dávají přednost rekreaci a rodinným vásanám /závislostem/ před duchovním úsilím. Proto mě překvapuje, že dcera pana Vacka klidně na dovolenou jezdí (proč ne, samozřejmě…), ale zřejmě je to jiné a dcera na dovolených zase a jenom pouze usiluje. To ale může i doma, a nemusí proto na pláž do Egypta. Nic mi do toho není, ale jemu také ne. Je to trapné.
V otázce šaktipatu: pana Vacka jsem se ptal, že přijede matka šakti Anandi Ma (ne dvě ženy v oranžovém rouchu, jak JV vytrvale opakuje, aniž by si ověřil skutečnosti), jestli by nechtěl jet, co na to říká apod. Zajímal mě jeho názor a v té době, pokud by řekl, že to není vhodné, nejel bych. On ale řekl, že ve stejném termínu jsou parlamentní volby a že je třeba volit (pokud bych uvažoval tak jako on, mohl bych napsat, že vyslal signál pro hledající, že volby – tedy zaplétání se do světa – jsou důležitější než duchovní setkání s realizovanou matkou). Pak vytrvale píše, že o šaktipatu nic nevěděl, že jsme se neptali apod. LEŽ. Dokonce mám uschovaný mail od jednoho z předních následovníků JV, kde mi potvrzuje, že dcera pana Vacka i on si na moje zeptání se pamatují. V knihách ale zůstane, že jsem se neptal. Celá (naprosto zbytečná) kauza je postavená na tom, že jsem se neptal a zradil jej - lež. Řekl, že jsme odjeli za konkurencí a peníze měli dát jemu, že je to v rozporu s Mahárišiho naukou, protože šaktipat je pro začátečníky a při cvičeních pránájámy jej získáváme během meditací s JV. Argument v „Jak jsem hledal…“ je jasný: Když uvidí lidé, že hledající od Vacka si kupují šaktipat, usoudí, že u Vacka nic není = pohoršili jsme maličké. V knihách navíc píše, že trpělivě vysvětloval, je to zvláštní, ale s Maruškou si pamatujeme, jak řval, vztekal se a jak se říká, nemohl to „rozchodit“. Není problém v tom, že se vztekal, problém je v tom, že pak píše, že trpělivě vysvětloval. Byl jsem svého času schopen uznat, že šaktipat byla „chyba“, to nebyl problém, ale poté, co lhal o okolnostech té věci, problémem se to stalo. Oprávněně se pak ptám, kdy a jak často a v jakých dalších případech došlo k překroucení událostí, výroků apod. Autor takového kalibru se tak stává nedůvěryhodným.
KV: Když tedy pan Vacek napíše, že něco někomu „trpělivě vysvětloval“, znamená to ve skutečnosti, že na něj řval a vztekal se a „nemohl to rozchodit“. U starého člověka, který dlouhá léta jde po duchovní cestě, se sotva nadějeme vztekání se. Staří lidé jdoucí delší čas po duchovní cestě bývají krásní; jsou smíření a bývají již blíž Bohu. Putování páně Vacka nesměřuje k Bohu. To čísi přirovnání pana Vacka ke starému prskajícímu skřetu má zřejmě pravdivé jádro.
Dane, vraťme se však k vašemu rozchodu s panem Vackem. Je-li jediným důvodem Váš svévolný odjezd na šaktipat, který ve skutečnosti nijak svévolným nebyl, jak má pan Vacek neustále potřebu lhát, proč tedy tolik pan Vacek o tobě lže, útočí na tebe, pomlouvá… a ještě k tomu využívá své další čély? Je trochu s podivem, že se nenaváží do Marušky. Nebo Maruška učinila u pana Vacka účinné pokání a byla vzata na milost? V tom případě bychom si však dávno přečetli její adorativní dopis v jeho pamětech.
DM: Maruška není veřejně činná, nepublikuje. Vídáme se podle okolností, je to tichá a pokorná ženská, výborná kamarádka, která odchodem od JV – za který jen a jen děkuje – velmi vyzrála.
K tomu publikování: napsal jsem pravdu o mém odchodu, o tom, jak mě pak p. Vacek nepřijal, že se zrádci nechce nic mít a tak dále, jediným pro mě známým prostředím byla Jitřní země. To pak byla mela. Nechápal jsem, jak to, když pan Vacek doložitelně lže ve svých knihách, tak proč je nepřípustné, abych psal o jeho způsobech já. Nyní to chápu, něco takového se prostě nehodí. Časem jsem si na povýšené, afektované a pokud něco, tak rozhodně ne duchovní ohlasy zvykl. Nyní se už musím smát, co všechno si lidé nevymyslí a čím vším se zatěžují. Na druhé straně je to smutné.
Zrovna nedávno jsem dostal mail od člověka, který velmi trpí pokrytectvím a fanatismem ve skupině oddaných p.Vackovi, zároveň mi ale radí, abych nepublikoval na tomto blogu, protože to bude vypadat, že jsem spojený s Milošem Tomášem, Martinem Paříkem atd., které on „nebere“. Nechápe, že nejsem s nikým spojený a nikdo není spojený se mnou a zároveň je mi jedno, jestli mě bude kdokoli s čímkoli „nějak spojovat“ a domýšlet si další nesmysly, není to moje věc. Jestli pak si on (a další) uvědomují, s čím jsou „spojováni“ oni. Ale je to velký rozpor v myslích těch lidí (některých). Nejsou slepí, vědí, že mnohé není v pořádku, zároveň ale nechtějí přijít o onu „milost satgurua“. I to je velmi smutné. Na druhé straně ale může být velmi prospěšné.
Jeden oddaný mi nedávno napsal: “Pokud se těch lidí, cos odradil od pana Vacka, neujmeš a nepovedeš je k Bohu, tak jen škodíš.“ Proč bych to dělal? Proč musejí být pořád někým „ujmuti“ a vedeni? Proč to tak potřebují?
Také se ptal, proč panu Vackovi nejsem schopen odpustit jeho omyly (skutečně napsal omyly). Ale tady nejde o omyly, všichni jsme omylní, v tom přece žádný problém nevězí. Navíc, nemám co odpouštět. Necítím k panu Vackovi nic negativního, naopak, je tu ze stejného Božího připuštění jako já a jako kdokoli jiný, má svoji úlohu, kterou prostě plní. A skutečně mi velmi pomohl, možná trochu jinak než si on myslí a interpretuje, ale z určitého pohledu mým mistrem rozhodně byl a jsem za to rád.
Ono to vypadá, že se pořád bráním a dokolečka mluvím o šaktipatu. Ale to není pravda. Nejde vůbec o Dana Moravce, ani o šaktipat. Dávno to neřeším. Jde o to, že jeden hledající (a mohl to být kdokoli) ukázal na lež a rozpory, potřeboval si je vysvětlit a vůbec, vysvětlit je. Když byl odmítnut a zavržen a zjistil, že se o něm klidně píše jako o výstraze v knihách p.Vacka na základě lži, zveřejnil fakta o celé věci. A najednou, zatímco v normální společnosti dojde k diskusi, taky se začalo řešit, že jsem zlo a zvrácenost a špiním pomluvami mistra…, místo toho, aby se vůbec někdo zamyslel nad tím, že J.Vacek prostě lhal a manipuloval. To je stěžejní. Neřešilo se, že došlo ke lži a stavělo se na ní, řešilo se, že není vhodné to zveřejňoval a není vůbec přípustné to řešit. Ale to jsou praktiky totalitních, případně sektářských seskupení. Bohužel. Navíc nežijeme v indické strukturované a tradiční společnosti, ale ve středu Evropy, kde jsou poněkud jiná zvyková i civilizační a kulturní hlediska. Nejde vůbec o mě nebo o šaktipat.
KV: Dane, nevypadá to, že se pořád bráníš. Je v pořádku, když o tobě někdo veřejně šíří lži, nenechat si to od něj líbit. Pan Vacek, jak je mu vlastní, vytvoří zcela lživou premisu, tu stále obemílá dokola a staví na ní další lži. Mezitím s tím seznamuje důvěřivé, fanatické čély a ty zpracovává, aby napsali svá vyjádření. Tak se můžeš dočkat i toho, že tě v potřebě zavděčit se mistrovi budou pomlouvat a napadat třeba i tví bývalí přátelé nebo lidi, které vůbec neznáš. Potřebu bránit se má velké ego pana Vacka, aby se udrželo na výsluní.
V onom článku pan Vacek o tobě a Marušce dále píše: "Nejen se nezeptali na můj názor, ale byli přesvědčeni, že se na něj nemusejí ptát...". Vy jste se skutečně museli ptát pana V. na jeho názor, když jste chtěli někam odjet? Členové jeho skupiny nemohou na takovou samozřejmost mít svůj názor? Např. pan Pettinger zpravidla neodpovídá na dopisy, další pánové a dámy prý také ne a pan Vacek sám, jak jsme na jeho webu viděli, odpověděl za pana Pettingera v článku nazvaném "Miloš Tomáš se ptá" bezduchou otázkou "To neumí číst?", k čemuž připojil výhrůžku „plnými důsledky“. Jiní čélové zase píšou na adresu kritiků pana Vacka nevyžádané, neavízované maily, kde obemílají dokola Vackovy lživé pomluvy a patolízalské devótní ódy na „velkého mistra“ Vacka. Papouškované lži neuvažujících fanatiků. Jako by skutečně pánové ze skupiny pana Vacka neměli svůj názor. Co si o tom myslíš? Nedochází ve skupině pana V. k jakémusi vymývání mozků?
DM: Ano, byl jsem přesvědčený, že je přirozené zeptat se na jeho názor. A přišlo mi to přirozené, protože jsem se domníval, že mezi námi je přátelský vztah. Proto jsem se ptal, zajímal mě jeho názor, případně rada, pohled z jeho strany. To je normální. Klidně i pochopím, že by se mýlil, to je přece taky normální, každý se mýlí, na tom nic není. To by jeho mistrovství nijak nesnižovalo.
Vymývání mozků? Nevím, neumím to posoudit, podle určitých znaků (jsem Jidáš, nestýkejte se s těmi, co odpadli nebo vás nakazí zlem, jsem Lucifer, že už i peklo je na mě malé - když vezmu pouze sebe) ano, protože pak vidím reakce lidí, kteří mě nikdy neviděli, neznají mě, ale už mají názor hotový. Navíc pokud čtu v článku dcery Evy, že: „Celou zkušenost provázela a stále provází velká vyrovnanost, jistota, klid, uspokojení atd. Jakoby nadhled nad lidstvím, vyhasnutí mít plodit děti, ne proto, že již dvě máme (a máme je velmi rádi), ale z vnitřního pochopení, že lidské plození je velmi odpadlé od Boha…“., tak nad tím zůstává rozum stát. Její manžel, pan Krutina, kterého neznám, ale který se cítí oprávněný komentovat všechno možné, můj stav, duchovní pochopení apod. klidně napíše: „Nerovnováha obou principů (rozumu a intuice) je vidět na některých bhaktech, jako je Púndža, který sice realizoval díky citu, ale je naprosto neschopen správně používat rozum v případě nauky. Podobně tomu může být i u džňáninů, příkladem je Nisargadata Maharadž.“ Nejen, že jde ve šlépějích svého tchána – tedy komentuje poněkud neoprávněně kde co - ale ten člověk nemá vůbec ponětí, o čem píše – v případě těchto dvou skutečných mistrů. Složitá pojednání o šakti, buddhi, svatbách apod. jsou myšlenkovými konstrukcemi, ničím víc. Co přišlo, zase odejde. No ale když ho to baví…..
A to je právě ono. Pokud komentuje Dan Moravec a mnozí další, jsou hloupí, zlí, zvrácení…a nic takového jim nepřísluší. Panu Krutinovi a panu Vackovi a několika dalším ano. Cítíte tu absurditu hry na vyvolené, duchovní , které právě proto, že není pravé a skutečné, musí sahat k neopodstatněným kritikám skutečných mistrů, aby je snížilo a sebe vyzdvihlo?
Už slyším ty trefené husy, že dělám to samé. Jenže já se na satgurua nepasuji. A pan Krutina nebo pan Vacek satguruem taky nejsou. Všichni máme, řekl bych, „stejná oprávnění“ anebo „stejná neoprávnění“.
KV: Dcera pana Vacka Eva je zřejmě sama velký tragický případ. Je nám jí líto, jak dopadla, na jejím stavu nese vinu bezpochyby její otec. Pan Vacek článek o vás dále rozvíjí, myslím, že zde dává na srozuměnou, oč mu ve skutečnosti jde: "...Marušku ani Dana nenapadlo, když mají tolik peněz na zbyt, aby podpořili svého mistra vevydávání duchovní literatury, kterou vydávám vlastním nákladem a praktickybez sponzorů, ač by taková pomoc vlastnímu mistrovi měla být samozřejmostí a na prvém místě". Pan V. rád často zdůrazňuje, že vydává své knihy vlastním nákladem. Peněžní dar 108 dolarů, takováto sponzorská pomoc věnovaná jemu, by měla být podle něj samozřejmostí. Jestli by si takto o sponzorování své činnosti říkali např. Maháriši, Ježíš a další praví mistři? Pokud je takovéto počínání všech Vackových čélů samozřejmostí a děje se tak, pak tedy nevydává tento lžiguru a prý chudý důchodce své knihy ani tak z vlastních prostředků, ale z prostředků vymámených od členů své skupiny. A to uvažme, že tyto peněžní dary nezdaňuje. A také zdarma mu čélové přepisují knihy, kopírují jeho překlady(některé rovněž nelegálně prodává) atd. Jistě stále bude prohlašovat, že vydává své knihy vlastním nákladem a prý “vše dělá takřka na koleně“, nejsa podnikatelem. Zřejmě považuje vynakládání peněžních prostředků svých čélů za součást vlastních nákladů. Jako duchovní osoba, za kterou se považuje, se přitom ani trochu nestydí a nehorázně peněžní příspěvky přímo, jak plyne z toho, co sám píše, vyžaduje. Pan V. vlastně přímo říká, že byste oněch 108 dolarů měli věnovat jemu.Vypadá to, že celé jeho pohněvání se na tebe, je vlastně proto, že jste mu tyto peníze nedali, a maskuje to tím, že jste nepožádali o souhlas k dočasnému opuštění skupiny. Dane, co si o tom myslíš? A potom, je tedy normální, že pan V., prý coby chudý důchodce a duchovní mistr, přijímá takovéto peněžní dary, a je normální, že si o ně takovýmto způsobem, že by mělo jít o samozřejmost, říká?
DM: Mně ale přijde samozřejmé, že oddaní přispívají na vydávání knih. Čtou je, studují, jsou pro ně, proč by nemohli sponzorovat. Podobné se děje v mnohých skupinách a zdaleka ne jen se zabývající duchovnem (neziskovky, ekologická seskupení apod.) Jiná věc je ono – říkání si. Ano, pan Vacek si povzdechl, že jsme raději ty peníze (za šaktipat) nedali jemu. Dodnes chci věřit, že je to nadsázka, přece by mu nešlo o hloupých cca 3000 korun. Není to málo, ale zdaleka to není moc. Navíc naše podpora tehdy byla, jak jen to šlo, maximální. Dobrovolně a rádi, bez jakéhokoli nucení nebo vyžadování, jsme přepisovali z rukopisu knihy na počítači, kopírovali xeroxová vydání knih, nahrával jsem kazety, množil nabídky apod. Opakuji, dělal jsem to rád a ze své vlastní vůle, tím chladnější byl políček, který vyzněl – nevděčníci, nepodporovali mě apod. Nepotřebuji uznání za to, že jsem to dělal, ale tvrdit, že jsem to nedělal, je opět ten samý vzorec interpretací skutečnosti podle p. Vacka.
Dane, děkuji za rozhovor.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
úterý 13. března 2007
FILIPIKY aneb jak je důležité míti Filipy
Pan Vacek si v průběhu svého „guruování“ vystavěl kolem své „vzácné osoby“ obrannou palisádu z řad svých nejvěrnějších oddaných. K lidským štítům, bezskrupulózně hájícím mistrův duchovní i světský byznys, patří i dva pánové Filipové. Jejich filipiky na http://www.jirivacek-satguru.cz/ nelze přehlédnout. Nejsou ovšem jediní, na paty jim šlapou další k ladacčemu odhodlaní jedinci. Nicméně se pozastavím nad několika momenty z příspěvků právě těchto pánů.
V článku „Reakce na web kauza-vacek“ první z nich krom jiných absurdit píše:
„...posíláte (určeno M. Tomášovi a Paříkovi) pomlouvače do Ramanášramu, aby (rozuměj J. Vacek) nemohl vydávat překlady Mahárišiho...nesvědčí o vaší duchovnosti, že se vám tato černá magie jinde naprosto neskrývaná, zde přímo rafinovaně a perverzně zvrácená ještě v plné míře nevrátila.“
K této obludné, nestoudné lži snad jen tolik: Nikdo z Avataru a jeho blízkých nikdy žádného pomlouvače do Ramanášramu neposlal. To je prokazatelná a verifikovatelná skutečnost. Příčinu nezájmu vedení Ramanášramu o spolupráci s panem Vackem by měl tento pán hledat v sobě, místo aby se pokoušel zcela vylhanými bizarními konstrukcemi svalovat vinu na druhé. Lžiguru je pojmenování pro učitele lhaní a náš pisatel je žákem nadmíru nadaným.
Jinou hrubou pomluvou je následující myšlenka: „Nevím, kde vzali manželé Tomášovi patent na absolutní neodvolatelnou pravdu a nedotknutelnost. A kde jste ji vy přejali. Toto počínání se shoduje s vykonáním zádušní mše pro p. E. Tomáše...“ I tato snad stokrát opakovaná lež vzešlá ze „satguruovské“ myšlenkové dílny nalezla poměrně snadno živnou půdu u Vackových epigonů.
Druhá filipika „Reakce na poslední aktivity Avatárovců“ staví na pokusu o motivační analýzu oponentů pana Vacka, využívaje slovních poryvů typu: „výlevy Avatařistů, duchovní Titanik, na kterém se vezou, na útocích ze strany Avatárgangu něco smrdí .“
Ještěže svou nepříliš šťastnou výpravu do myslí a srdcí kritiků svého gurua zakončuje autor zvoláním: „Děkujme za to, že se můžeme znovu pozvednout k opravdovému životu v Duchu a ukončit tak bídné živoření v egu.“ Pisatel by ale měl vědět, že život v Duchu předpokládá dobrý charakter a na něm je obzvlášť v jeho případě nutno hodně zapracovat. Zavděčit se mistrovi není na duchovní cestě opravdu to nejdůležitější.
Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
V článku „Reakce na web kauza-vacek“ první z nich krom jiných absurdit píše:
„...posíláte (určeno M. Tomášovi a Paříkovi) pomlouvače do Ramanášramu, aby (rozuměj J. Vacek) nemohl vydávat překlady Mahárišiho...nesvědčí o vaší duchovnosti, že se vám tato černá magie jinde naprosto neskrývaná, zde přímo rafinovaně a perverzně zvrácená ještě v plné míře nevrátila.“
K této obludné, nestoudné lži snad jen tolik: Nikdo z Avataru a jeho blízkých nikdy žádného pomlouvače do Ramanášramu neposlal. To je prokazatelná a verifikovatelná skutečnost. Příčinu nezájmu vedení Ramanášramu o spolupráci s panem Vackem by měl tento pán hledat v sobě, místo aby se pokoušel zcela vylhanými bizarními konstrukcemi svalovat vinu na druhé. Lžiguru je pojmenování pro učitele lhaní a náš pisatel je žákem nadmíru nadaným.
Jinou hrubou pomluvou je následující myšlenka: „Nevím, kde vzali manželé Tomášovi patent na absolutní neodvolatelnou pravdu a nedotknutelnost. A kde jste ji vy přejali. Toto počínání se shoduje s vykonáním zádušní mše pro p. E. Tomáše...“ I tato snad stokrát opakovaná lež vzešlá ze „satguruovské“ myšlenkové dílny nalezla poměrně snadno živnou půdu u Vackových epigonů.
Druhá filipika „Reakce na poslední aktivity Avatárovců“ staví na pokusu o motivační analýzu oponentů pana Vacka, využívaje slovních poryvů typu: „výlevy Avatařistů, duchovní Titanik, na kterém se vezou, na útocích ze strany Avatárgangu něco smrdí .“
Ještěže svou nepříliš šťastnou výpravu do myslí a srdcí kritiků svého gurua zakončuje autor zvoláním: „Děkujme za to, že se můžeme znovu pozvednout k opravdovému životu v Duchu a ukončit tak bídné živoření v egu.“ Pisatel by ale měl vědět, že život v Duchu předpokládá dobrý charakter a na něm je obzvlášť v jeho případě nutno hodně zapracovat. Zavděčit se mistrovi není na duchovní cestě opravdu to nejdůležitější.
Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
pondělí 12. března 2007
Z díla Ing. Jiřího Vacka: O meditaci a duchovní praxi vůbec
Bez komentáře:
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
O meditaci a duchovní praxi vůbec
„Medituji,, jsem na stezce od roku 1945…“ (Jak jsem hledal… 11, str. 263 uprostřed)
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
O meditaci a duchovní praxi vůbec
„Medituji,, jsem na stezce od roku 1945…“ (Jak jsem hledal… 11, str. 263 uprostřed)
„Meditace byla výborná a šátečky plněné špenátem rovněž. Na těch jsem si pochutnával ještě druhý den ráno k snídani.“ (Jak jsem hledal… 11, str. 233 dole a 234 nahoře)
„Na prvém místě sed snažím držet zuby nehty ve světle a vědomí Já jsem. Zvláště mám málo bezprostředních zkušeností s dalšími světy kolem nás…“ (Jak jsem hledal… 6, str. 27 nahoře)
„Paříkův článek vzbudil v mysli odezvu citovou i myšlenkovou. Jak se city a myšlenky objevovaly, tak jsem je zvedal do vědomí Já a nakonec jsem tam zvedl celou záležitost: odpovědět nebo nikoliv, co dělat? Odevzdal jsem vše vědomí Já a vyčkával.“ (Jak jsem hledal… 9, str. 205 dole)
„Posílal jsem šakti po cestě před námi, abychom šťastně dojeli.“ (Jak jsem hledal… 11, str. 68 uprostřed)
„Meditace s pokročilými je mnohem snadnější. Nemusím se tolik dřít.“ (Jak jsem hledal… 11, str. 52 uprostřed)
„Proto jsem dělal, co pravý učitel má dělat. Učil jsem druhé tichem. Meditoval jsem s nimi tak, že jsem spočíval ve vědomí Já jsem a čekal, zda pochopí. Nevím, jestli do sametové revoluce pochopil vůbec někdo. Kdo by také hledal mistra v nějakém Jirkovi… Jasně vše poznala a také se vyjádřila jen Míla Tomášová a to vícekrát před lidmi. Dokonce i ještě asi rok nebo dva před svou smrtí. ( Kdyby si pan Vacek nevymýšlel! Pozn. red.)
Věren pravdě o učení tichem, jsem odmítl kariéru duchovního řečníka, kterého uctívají velké davy. Řídil jsem se pravdivým názorem Mahárišiho: „Lidé přicházejí na přednášky a odcházejí z nich stejní, jako přišli.“ Místo toho jsem trval na meditacích. Ty sice nepřinášejí velké finanční zisky jako populární přednášky ani obdiv davů…“ (Rady na cestu, str. 186)
„Já jsem měl vždy největší zájem a radost získávat od svých učitelů… co nejvíce duchovního poučení a síly.“ (Rady na cestu, str. 192 nahoře)
„Nevěřte těm, kteří tvrdí, že každý má svou cestu. Je jen jedna cesta, která buď vede k Bohu nebo od Boha.“ (Rady na cestu, str. 232 nahoře)
„Meditace není jen prostředek, ale cíl sám.“ (Rady na cestu, str. 245 uprostř.)
„Když je u nás meditace doma ve středu večer, také si pustím televizní zprávy. Nevím, proč bych měl o ně každou středu přicházet po celý rok… Nejsem na televizi závislý. Na seminářích ji nevidím celých 14 dní. V Praze patří k dennímu životu a je dobré vědět v jakém světě žijeme. Do božskosti božího díla má velmi a velmi daleko. I to je důležité duchovní poučení: abychom nezapomněli, že žijeme v nebožském, od Boha odpadlém světě… (Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 29 uprostř.)
„Meditace byly bezvadné. I po tlačence. (Jak jsem hledal… 9, str. 180, uprostřed)
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“ ( Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal… 11, str. 67 uprostřed)
Věren pravdě o učení tichem, jsem odmítl kariéru duchovního řečníka, kterého uctívají velké davy. Řídil jsem se pravdivým názorem Mahárišiho: „Lidé přicházejí na přednášky a odcházejí z nich stejní, jako přišli.“ Místo toho jsem trval na meditacích. Ty sice nepřinášejí velké finanční zisky jako populární přednášky ani obdiv davů…“ (Rady na cestu, str. 186)
„Já jsem měl vždy největší zájem a radost získávat od svých učitelů… co nejvíce duchovního poučení a síly.“ (Rady na cestu, str. 192 nahoře)
„Nevěřte těm, kteří tvrdí, že každý má svou cestu. Je jen jedna cesta, která buď vede k Bohu nebo od Boha.“ (Rady na cestu, str. 232 nahoře)
„Meditace není jen prostředek, ale cíl sám.“ (Rady na cestu, str. 245 uprostř.)
„Když je u nás meditace doma ve středu večer, také si pustím televizní zprávy. Nevím, proč bych měl o ně každou středu přicházet po celý rok… Nejsem na televizi závislý. Na seminářích ji nevidím celých 14 dní. V Praze patří k dennímu životu a je dobré vědět v jakém světě žijeme. Do božskosti božího díla má velmi a velmi daleko. I to je důležité duchovní poučení: abychom nezapomněli, že žijeme v nebožském, od Boha odpadlém světě… (Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 29 uprostř.)
„Meditace byly bezvadné. I po tlačence. (Jak jsem hledal… 9, str. 180, uprostřed)
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“ ( Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal… 11, str. 67 uprostřed)
(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
sobota 3. března 2007
Otázky na pana Vacka II.
Pan Vacek ve svém e-shopu a ve svých knihách dlouhodobě nabízí k prodeji xerokopie svých překladů děl Ramany Maharšiho, ačkoliv Ramanášram, majitel autorských práv na originály těchto děl, poskytuje licenci pouze na jejich knižní podobu (book form). Vlastní pan Vacek nějakou specifickou smlouvu s Ramanášramem na vydávání xerokopií? Odvádí Ramanášramu licenční poplatky za prodané xerokopie?
Poznámka: Jiří Vacek na svém webu dne 26.2. 2007 píše: „Pro své přesvědčení jsem měl i stále nižší plat a nemohl jsem zastávat vyšší postavení. Dodnes mám proto nižší důchod než straníci.“
Nechce se věřit, že by si pan Vacek vynahrazoval finanční újmu zaviněnou jeho aktivní účastí v antikomunistickém odboji šizením, resp. okrádáním Ramanášramu…
Martin Pařík
Jsme přesvědčeni, že na seriózní odpovědi mají právo nejen oponenti, ale i přívrženci pana Vacka, kteří stále doufají v jeho věrohodnost. (redakce KV)
mailto:kauza.vacek@gmail.com
pátek 2. března 2007
Z díla Ing. Jiřího Vacka: Ekonomické myšlenky
Bez komentáře:
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
Ekonomické myšlenky
„Každý má u mne naprostou svobodu.“ (Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 82 nahoře)
X
„Dan i Maruška …měli možnost pobývat v přítomnosti satgurua (Vacka, pozn. red.) a čerpat neomezeně jeho pomoc a její účinky … toto vše, tato milost se jim zdála málo. Jen zaslechli, že do Čech přijedou dvě ženy v oranžovém rouchu udělovat šaktipad za 108 dolarů, ihned bez mého souhlasu na setkání odjeli si jej koupit… prokázali naprosté nepochopení nauky, základní nedostatky v rozlišování a naprostou neúctu až pohrdání k Já sadgurua. Nejen se nezeptali na můj názor, ale byli přesvědčeni, že se na něj ani nemusí ptát… protože si mohou dělat, co chtějí… Marušku ani Dana nenapadlo, když mají tolik peněz nazbyt, aby podpořili svého mistra ve vydávání duchovní literatury, kterou vydávám vlastním nákladem a prakticky bez sponzorů, ač by taková pomoc vlastnímu mistrovi měla být samozřejmostí a na prvém místě.“ (Rady na cestu, str. 190-191)
***
„ Opět jsem si ověřil, jak jsou naše týdenní semináře levné… a přece se některým výtečníkům zdají být drahé… a šťourají se v ekonomických záležitostech, ač jim do nich nic není.“ (Jak jsem hledal… 6, str. 114)
X
„Samozřejmě , ti co dávají přednost meditaci před povídáním, by Lucernu nenaplnili… ekonomický pohled je zřejmý: na straně jedné 80 meditujících, na straně druhé 2500 účastníků za dvojnásobné vstupné…“ (Jak jsem hledal … 6, str. 74)
***
„Zájem o naše knihy se stále udržuje značný, takže můžeme v jejich vydávání pokračovat dále. Musím zdůraznit, aby nedošlo k omylu, že nejsem podnikatel, nemám podnik, ale autor, který vydává své práce vlastním nákladem. Také se chováme značně „neprofesionálně“… Knihy čtenářům neposíláme na dobírku, přikládáme složenku na zaplacení… To jsou ty naše „nekalé praktiky“, jak píše pan Pařík.“ (Jak jsem hledal… 10, str .125 nahoře, pro přesnost: Pařík napsal „jeho podivuhodné ekonomické jednání“)
***
„Tak se pro některé hledající stává odběr mých knih kamenem úrazu. Jim je líto dát za ně do roka pár korun, mně je opět líto jim pomáhat. Každý si ponecháme své. Oni své peníze, Já své Já. (Jak jsem hledal… 11, str. 111 dole)
***
„Mirka...si uvědomila, jak je voda drahá. A začala počítat: k Vackům chodí týdně asi 40 lidí na meditaci, za měsíc přes 160, spotřeba vody (WC, mytí rukou, mytí nádobí, vaření čaje, mytí zablácené předsíně) odhadla, vynásobila cenou a vyšlo jí pár set korun za měsíc. Mimochodem toaletní papír není také zadarmo a doplňujeme jej často. Jsou i další věci.“ (Jak jsem hledal… 11, str. 146 nahoře)
***
„Jakou lepší karmu by si hledající mohl přát, než dostat knihu přímo od mistra nabitou duchovní energií? Ale jak si přeje, vyškrtneme ji ze seznamu neboli vyškrtneme ji z působení mistra.“ (Odpověď Evy Krutinové na žádost jedné ženy, která nechtěla, aby jí byly zasílány knihy, které si neobjednala a byla zařazena na seznam automatických odběratelů, Paměti 10, str. 203 nahoře)
(na str. 205, Jak jsem hledal... 10, Jiří Vacek reaguje dopisem Marcelu Křivému) „…Každý má však přesně to, co zvolí. Pokud zvolí nesprávně, ať si stěžuje sám na sebe. Divím se, že ti vysvětlení Evy nestačilo. Dělá jen to, co rozhodnu.“
(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
Ekonomické myšlenky
„Každý má u mne naprostou svobodu.“ (Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 82 nahoře)
X
„Dan i Maruška …měli možnost pobývat v přítomnosti satgurua (Vacka, pozn. red.) a čerpat neomezeně jeho pomoc a její účinky … toto vše, tato milost se jim zdála málo. Jen zaslechli, že do Čech přijedou dvě ženy v oranžovém rouchu udělovat šaktipad za 108 dolarů, ihned bez mého souhlasu na setkání odjeli si jej koupit… prokázali naprosté nepochopení nauky, základní nedostatky v rozlišování a naprostou neúctu až pohrdání k Já sadgurua. Nejen se nezeptali na můj názor, ale byli přesvědčeni, že se na něj ani nemusí ptát… protože si mohou dělat, co chtějí… Marušku ani Dana nenapadlo, když mají tolik peněz nazbyt, aby podpořili svého mistra ve vydávání duchovní literatury, kterou vydávám vlastním nákladem a prakticky bez sponzorů, ač by taková pomoc vlastnímu mistrovi měla být samozřejmostí a na prvém místě.“ (Rady na cestu, str. 190-191)
***
„ Opět jsem si ověřil, jak jsou naše týdenní semináře levné… a přece se některým výtečníkům zdají být drahé… a šťourají se v ekonomických záležitostech, ač jim do nich nic není.“ (Jak jsem hledal… 6, str. 114)
X
„Samozřejmě , ti co dávají přednost meditaci před povídáním, by Lucernu nenaplnili… ekonomický pohled je zřejmý: na straně jedné 80 meditujících, na straně druhé 2500 účastníků za dvojnásobné vstupné…“ (Jak jsem hledal … 6, str. 74)
***
„Zájem o naše knihy se stále udržuje značný, takže můžeme v jejich vydávání pokračovat dále. Musím zdůraznit, aby nedošlo k omylu, že nejsem podnikatel, nemám podnik, ale autor, který vydává své práce vlastním nákladem. Také se chováme značně „neprofesionálně“… Knihy čtenářům neposíláme na dobírku, přikládáme složenku na zaplacení… To jsou ty naše „nekalé praktiky“, jak píše pan Pařík.“ (Jak jsem hledal… 10, str .125 nahoře, pro přesnost: Pařík napsal „jeho podivuhodné ekonomické jednání“)
***
„Tak se pro některé hledající stává odběr mých knih kamenem úrazu. Jim je líto dát za ně do roka pár korun, mně je opět líto jim pomáhat. Každý si ponecháme své. Oni své peníze, Já své Já. (Jak jsem hledal… 11, str. 111 dole)
***
„Mirka...si uvědomila, jak je voda drahá. A začala počítat: k Vackům chodí týdně asi 40 lidí na meditaci, za měsíc přes 160, spotřeba vody (WC, mytí rukou, mytí nádobí, vaření čaje, mytí zablácené předsíně) odhadla, vynásobila cenou a vyšlo jí pár set korun za měsíc. Mimochodem toaletní papír není také zadarmo a doplňujeme jej často. Jsou i další věci.“ (Jak jsem hledal… 11, str. 146 nahoře)
***
„Jakou lepší karmu by si hledající mohl přát, než dostat knihu přímo od mistra nabitou duchovní energií? Ale jak si přeje, vyškrtneme ji ze seznamu neboli vyškrtneme ji z působení mistra.“ (Odpověď Evy Krutinové na žádost jedné ženy, která nechtěla, aby jí byly zasílány knihy, které si neobjednala a byla zařazena na seznam automatických odběratelů, Paměti 10, str. 203 nahoře)
(na str. 205, Jak jsem hledal... 10, Jiří Vacek reaguje dopisem Marcelu Křivému) „…Každý má však přesně to, co zvolí. Pokud zvolí nesprávně, ať si stěžuje sám na sebe. Divím se, že ti vysvětlení Evy nestačilo. Dělá jen to, co rozhodnu.“
(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)