sám je šíří a vydělává na tom aneb „očista charakteru“ „mistra“ Vacka a jeho sekty.
Pan Vacek obhajuje zlo. Pan Ries nedávno napsal, že ten, kdo urazí mistra, má být zbit (prý to prohlásil mudrc Rámakrišna). Napsal to jenom proto, že nějaký člověk se v rozhovoru s jiným člověkem vyjádřil (čili panu Riesovi do toho nic není), že pana Krutinu "nemusí". Jeden člověk se v privátním rozhovoru s jiným člověkem vyjádří, že pana Krutinu nemusí (ani se mu nedivíme), a hned se proti němu zvedne štvavá kampaň Vackových čélů (Co je zač ten pan Krutina? Podle naší zkušenosti je to jen hodně namyšlený, zpupný, občas sprostý a drzý podivín). Pan Vacek a spol. šíří zlo. A to opakovaně. Téměř v každém díle svých "pamětí" píše Jiří Vacek o někom zle. Na Vackově internetu se to nevybíravými štvavými útoky proti někomu nejednou jen hemžilo. Nabádání čélů ke štvaní a škemrání „mistra“ o obranu proti údajnému ohrožení se opakovalo. J. Vacek stále dokola opakuje ve svých knihách tytéž pomluvy. Šíří pomluvy, zlo a ještě na tom hledí vydělávat.
Kdyby se Jiří Vacek měl omlouvat za všechny své nehoráznosti a lži, trvalo by to jistě dlouhý čas. Podle něj "lidé jako pan Pařík vraždí, upalují...", Miloš Tomáš „zneužíval svou matku“ a šíří zlo. Prý usilují, podle jeho vlastních slov, o „likvidaci Vacka za každou cenu, i za cenu těch nejšpinavějších prostředků“. Miloš Tomáš je prý „spojen s BIS“ (a dost možná, že i s FBI, CIA, Mosadem aj. – jen si to u nich ověřit), jiní podle Vacka zas se "svými estébáky". To vše o nich mistr v darebáctví napsal. Tož by si pánové z Vackova "společenství" (dříve tzv. skupina vnitřního náboženství) na výše uvedené měli dát pozor a zbytečně je nedráždit (Pozn.: Jistě to bude pochopeno jako výhružka, proto – pro méně chápavé čély Vackova společenství i Vacka samotného - je to sarkasmus). Mimochodem, my též pana Krutinu nemusíme a být kýmkoliv podobně smýšlejícím, nebáli bychom se s tím vystoupit. Přátelé, jsme přece svobodné bytosti. Netřeba podléhat něčímu zlu a zastrašování.
Pan Ries, který sňatkem Vackovy dcery s panem Krutinou přišel o post Vackova následovníka, zvolil, tak jako několik jemu podobných, taktiku lézt pánům Vackovi a Krutinovi "do ..." Že tak ale bude činit nepřímým vyhrožováním fyzickým násilím, tedy primitivním, křupanským a hulvátským způsobem, hodným lidí duchem tupých, zaslepených a nevědomých, nad tím zůstává rozum stát. Máme to chápat tak, že se pan Ries z duchovně hledajícího proměnil v násilníka? To snad ne! Kde se to v něm vzalo? Pan Krutina by hned věděl - "zlem nasáklé ego". Takto si počíná "kontaktní osoba" duchovního společenství, která by měla jít příkladem.
Sám Jiří Vacek nejednou ve svých knihách vyhrožoval (jakousi údajnou "mistrovou zničují silou", jindy zas "nemylte se, my své právo na obranu známe") a k agresivnímu stylu pana Blažka (poté, co tento nadával do vejlupků a avateřistů) se vyjádřil, že je to jeho styl. Výprava tří čélů s cílem inzultovat pana Paříka byla nepochybně též vyslána s vědomím Jiřího Vacka. Pomlouvačné a štvavé články narušené osoby Zuzany Takáczové proti Tomášovým nechal Jiří Vacek publikovat v rubrice Stránky našich přátel. Šíření pomluv o manželích Tomášových bylo zřejmě i důvodem k nabízení knihy Lva Tygra (přes pozdější neobratná tvrzení, že je prodával ze zcela opačných důvodů - tedy nezištně a ku výstraze???). Pomlouvačné dopisy svých čélů redakci časopisu Dotek, do Ramanášramu, českým a moravským knihkupcům aj. též zřejmě inicioval Jiří Vacek. Štvavé výkřiky pánů Dymanuse, Nykla, Indráka, Krutiny a dalších (vyhrožování "karmou" nevyjímaje, včetně "pár karmických pohlavků") zřejmě též inicioval Jiří Vacek. Ten sám obdivně napsal, že jakýsi - prý duchovní mistr - Nitjánanda, kdyby dostal facku, tak by jich vrátil hned několik a toho dotyčného by zbil.
Proč to všechno Jiří Vacek píše? Že by mysl "nasáklá zlem"?
Nyní pan Vacek, když se někdo proti tomu ohradí s tím, že jde o komunistické manýry (a bohužel má pravdu), toto zlé smýšlení obhajuje. Dluží panu Riesovi snad něco? Měl by pana Riese pokárat za zlé smýšlení. Ale proč, když takto smýšlí sám, že? Vedle svých čélů, kteří myslí podobně (viz nestydaté a zlé výroky pánů Krutiny, Blažka, Indráka nebo Vackovy asociální přítelkyně Zuzany Takáczové). Co když je např. pan Pařík mistr a nějaký jiný (samozřejmě pravý) mistr to poznal. Pan Vacek ho tedy již nesčetněkrát urazil. Podle pana Riese by měl být pan Vacek v takovém případě zbit? A pan Vacek mistry skutečně uráží. Jiří Vacek uráží skutečné duchovní mistry. Ramanu Maháršiho uráží tím, že překrucuje jeho nauku, Ježíše uráží účelovým překrucováním jeho výroků, jak uráží Drtikola a další je zřejmé. Věřme, že pan Ries při své avízované exekuci bude schopen měřit jedním poctivým metrem, nikoliv tím jednostranným, čélovským.
„Zlá mysl“, zlo, ego nasáklé zlem, „naši nepřátelé“, „ve světle vlastní nevědomosti a zla“, my, oni... To všechno jsou oblíbené výroky "mistra" Jiřího Vacka. Ó, jak naprosto a hluboce neduchovní! Prý „gurudží Já jsem“... (!!). Proč asi jedinci nečistí charakterem a psychicky nevyrovnaní káží o očistě? Protože ji potřebují, a tak ji promítají tam, kam směřuje jejich mysl – do mnohosti (k žákům, k těm ostatním). A právě tak chápou i mistrovství – jako výlučnost v mnohosti. Jak ubohé, trapné...
Jiří Vacek a spol. - konečně jasno (doufejme). Nikdo nestaví světlo pod kbelík, ale někdo údajným „světlem“ rád kbelík překrývá.
Redakce
sobota 28. března 2009
pondělí 23. března 2009
Zlo v mysli Jiřího Vacka
Martin Pařík
Pan Vacek neustále řeší problém zla, dokonce na toto téma napsal celou knihu „O jednotě a zlu“.
Krom toho se ve svých memoárech vyznal, že má rád chasidskou moudrost.
Srovnejme si jednu z Vackových ústředních myšlenek z knihy O jednotě a zlu s chasidským pojetím „zla“ a „dobra“ v knize Devět bran od spisovatele Jiřího Langera.
Jiří Vacek píše:
„Vrcholem moci zla nad námi je přesvědčení, že vlastně žádné zlo neexistuje.“
V Bráně šesté Langerovy knihy se zase dočteme:
Dva světci poprosili rebe reb Béra, aby jim vysvětlil talmudský příkaz, „podle něhož jsme povinni chváliti Pána Boha za všechno zlé zrovna tak zplna srdce, jako jej chválíme za vše dobré."
Světec jim řekl:
,Jděte do učebny, vyhledejte tam mého žáka Žíše a toho se na to zeptejte! Žíše vám to poví nejlépe.‘
Bratři Žíše vyhledali.
Božínku, jaký to byl chudák! Tělo, strašlivě vyhublé hladem a bídou, měl ověšeno hadry. To byly jeho šaty. Celým svým zjevem dokazoval, že jeho život je jen strádání a utrpení.
,Jak je možno, abychom Pána Boha chválili za všechno zlé právě tak, jako ho chválíme za vše dobré?‘ tázali se ho bratři.
,To vám opravdu neumím vysvětlit,“ řekl chudák Žíše zamyšleně. ,Abych vám totiž řekl pravdu, mne dosud nikdy nic zlého nepotkalo...‘
Na světě není zla. Všechno je ve skutečnosti dobré. Záleží jen, přijímáme-li svůj úděl s láskou, pokorou a odevzdáním jako nás milý rebe reb Žíše.“
Nač potřebuje pan Vacek neustále kategorizovat zlo a dobro jako neslučitelné entity, nač se sám potřebuje vymezovat vůči svému okolí? Kdyby skutečně žil Všejednotu, nepochybně by smýšlel jinak, byl by smířlivější, vyzařoval by harmonii a lásku. Takhle se jen sžírá nenaplněnými ambicemi.
Pan Vacek neustále řeší problém zla, dokonce na toto téma napsal celou knihu „O jednotě a zlu“.
Krom toho se ve svých memoárech vyznal, že má rád chasidskou moudrost.
Srovnejme si jednu z Vackových ústředních myšlenek z knihy O jednotě a zlu s chasidským pojetím „zla“ a „dobra“ v knize Devět bran od spisovatele Jiřího Langera.
Jiří Vacek píše:
„Vrcholem moci zla nad námi je přesvědčení, že vlastně žádné zlo neexistuje.“
V Bráně šesté Langerovy knihy se zase dočteme:
Dva světci poprosili rebe reb Béra, aby jim vysvětlil talmudský příkaz, „podle něhož jsme povinni chváliti Pána Boha za všechno zlé zrovna tak zplna srdce, jako jej chválíme za vše dobré."
Světec jim řekl:
,Jděte do učebny, vyhledejte tam mého žáka Žíše a toho se na to zeptejte! Žíše vám to poví nejlépe.‘
Bratři Žíše vyhledali.
Božínku, jaký to byl chudák! Tělo, strašlivě vyhublé hladem a bídou, měl ověšeno hadry. To byly jeho šaty. Celým svým zjevem dokazoval, že jeho život je jen strádání a utrpení.
,Jak je možno, abychom Pána Boha chválili za všechno zlé právě tak, jako ho chválíme za vše dobré?‘ tázali se ho bratři.
,To vám opravdu neumím vysvětlit,“ řekl chudák Žíše zamyšleně. ,Abych vám totiž řekl pravdu, mne dosud nikdy nic zlého nepotkalo...‘
Na světě není zla. Všechno je ve skutečnosti dobré. Záleží jen, přijímáme-li svůj úděl s láskou, pokorou a odevzdáním jako nás milý rebe reb Žíše.“
Nač potřebuje pan Vacek neustále kategorizovat zlo a dobro jako neslučitelné entity, nač se sám potřebuje vymezovat vůči svému okolí? Kdyby skutečně žil Všejednotu, nepochybně by smýšlel jinak, byl by smířlivější, vyzařoval by harmonii a lásku. Takhle se jen sžírá nenaplněnými ambicemi.
středa 18. března 2009
Nechutné obchodní praktiky Jiřího Vacka
Nejen Martin Pařík má nedobré zkušenosti s obchodováním s panem Vackem, ale, jak se můžeme dočíst, též rodina paní Ivy Procházkové (kterou navíc sám zpupný "mistr" Vacek počastoval nadávkou "Ivák"). Nyní se nám ozvala paní Helena Jiříčková, která byla též zaskočena obskurními obchodními metodami pana Vacka. Té zase "mistr" sám zatelefonoval, aby na ní vymáhal distribuování knih. Její příspěvek uvádíme níže. Tímto se též obracíme na ostatní čtenáře, kteří mají obdobnou zkušenost s Jiřím Vackem a jeho sektou, aby se nebáli nám zaslat své příspěvky. Jejich pravá jména, pokud si přejí, nebudeme z důvodu jejich ochrany uvádět.
V roce 1996 jsem si zakoupila u Tomášových knihy J. Vacka, které mi byly doporučeny. Později na jedné z přednášek manželů Tomášových mne zaujal dotaz na knihu J.Vacka a především se mi líbila odpověď paní Míly Tomášové (Míla T. ovšem nikdy nepovažovala dílo J. Vacka za vrcholnou mystiku, uvádím to proto, aby se onoho doporučení tento pán hned zase nechytil a nezveličil je.) a souhlasné přitakání pana doktora Tomáše „kupte si třeba Královskou jógu od. J. Vacka…“
Rozhodla jsem se knihu objednat na dobírku. Kniha přišla se spoustou letáčků, nabídek knih J. Vacka. Jaké bylo moje překvapení, když (ani ne do týdne) mi zavolal sám pan Vacek a skuhravým hlasem naříkal a přesvědčoval mne, abych jeho knihy odebírala, nabízela k prodeji, zkrátka je distribuovala. Začal si převelice stěžovat na lidi, kteří mu neplatí, na náklady, které jsou tak vysoké, jak je na tom finančně špatně. PRÝ BYCH S NÍM MĚLA SPOLUPRACOVAT DOBROVOLNĚ. Na to, že jsem p.Vacka nikdy neviděla a nikdy s ním nebyla v žádném kontaktu, mě UDIVILA JEHO ZIŠTNOST, ŘEKLA BYCH VTÍRAVOST, DRZOST A NEODBYTNOST. Bylo mi to velmi nepříjemné, politovala jsem ho a hovor jsem se snažila co nejdříve ukončit a další knihy již neobjednávala.
Vede to k úvaze, kdo vlastně pan Vacek je? Satguru? To jistě ne. Pravý Mistr, za kterého se prohlašuje? Kdo by to dělal? Kdo by potřeboval uznání? Kdo by si stěžoval, skuhral a naříkal? Není vše vůlí Boží ?
Není Vackova zištnost a drzost obtěžovat lidi svými nabídkami projevem pýchy, egoismu? Není to vydírání? Copak by mistr zavolal na telefonní číslo, které získal díky objednávce a žadonil o distribuci svých knih? Není to zcela neetické a trapné?
Prosím, buďme opatrní a obezřetní při kontaktu s tak ziskuchtivými rádobymistry. Jsou to zakuklení egoisté. Neprojdou uchem jehly.
Jednání s takovým „velikánem“ skutečně není bez rizika. Minimálně přijdete o iluze.
Helena Jiříčková
V roce 1996 jsem si zakoupila u Tomášových knihy J. Vacka, které mi byly doporučeny. Později na jedné z přednášek manželů Tomášových mne zaujal dotaz na knihu J.Vacka a především se mi líbila odpověď paní Míly Tomášové (Míla T. ovšem nikdy nepovažovala dílo J. Vacka za vrcholnou mystiku, uvádím to proto, aby se onoho doporučení tento pán hned zase nechytil a nezveličil je.) a souhlasné přitakání pana doktora Tomáše „kupte si třeba Královskou jógu od. J. Vacka…“
Rozhodla jsem se knihu objednat na dobírku. Kniha přišla se spoustou letáčků, nabídek knih J. Vacka. Jaké bylo moje překvapení, když (ani ne do týdne) mi zavolal sám pan Vacek a skuhravým hlasem naříkal a přesvědčoval mne, abych jeho knihy odebírala, nabízela k prodeji, zkrátka je distribuovala. Začal si převelice stěžovat na lidi, kteří mu neplatí, na náklady, které jsou tak vysoké, jak je na tom finančně špatně. PRÝ BYCH S NÍM MĚLA SPOLUPRACOVAT DOBROVOLNĚ. Na to, že jsem p.Vacka nikdy neviděla a nikdy s ním nebyla v žádném kontaktu, mě UDIVILA JEHO ZIŠTNOST, ŘEKLA BYCH VTÍRAVOST, DRZOST A NEODBYTNOST. Bylo mi to velmi nepříjemné, politovala jsem ho a hovor jsem se snažila co nejdříve ukončit a další knihy již neobjednávala.
Vede to k úvaze, kdo vlastně pan Vacek je? Satguru? To jistě ne. Pravý Mistr, za kterého se prohlašuje? Kdo by to dělal? Kdo by potřeboval uznání? Kdo by si stěžoval, skuhral a naříkal? Není vše vůlí Boží ?
Není Vackova zištnost a drzost obtěžovat lidi svými nabídkami projevem pýchy, egoismu? Není to vydírání? Copak by mistr zavolal na telefonní číslo, které získal díky objednávce a žadonil o distribuci svých knih? Není to zcela neetické a trapné?
Prosím, buďme opatrní a obezřetní při kontaktu s tak ziskuchtivými rádobymistry. Jsou to zakuklení egoisté. Neprojdou uchem jehly.
Jednání s takovým „velikánem“ skutečně není bez rizika. Minimálně přijdete o iluze.
Helena Jiříčková
pondělí 16. března 2009
Důkaz o „skutečném zázraku“ definitivně nalezen
Martin PaříkPan Vacek před časem s těžkým srdcem oželel ztrátu své zázračné fotografie:
„Na Morávce se ke mně také konečně přihlásil fotograf, který na jedné Aldeje pořídil snímek mých očí, ze kterých vychází zřetelně světlo… Těšil jsem se, že konečně dostanu negativ. Velmi mě (Jiří Černý ze Stříbra, pozn. red.) zklamal: „Nebyl jsem si jist, zda jsem při fotografování neudělal nějakou chybu, tak jsem dal negativ k přezkoumání jednomu výzkumnému ústavu a oni jej ztratili.“ Jaká škoda. Důkaz o skutečném zázraku se ztratil.“ (Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 7, str. 193 )
Prozřetelnost ovšem – jak jinak u sadguruů - zapracovala a „důkaz o skutečném zázraku“ byl nalezen a bezpečně ukotven na webu Jiří Vacek-Satguru. Šakti zařídila, že světlo nyní sice z očí již neprýští (ztratilo se spolu s fotografií), zato nyní probublává temenem a zvolna po něm stéká. Také tak pracuje šakti.
středa 11. března 2009
JAK JSME U VACKA NAKUPOVALI KNIHY ANEB JAK PAN VACEK HLEDAL BOHA A NALEZL SEBE….
Už je to skoro dva roky, co jsem poslala na Kauzu Vacek svoji zkušenost s tím, jak naše rodina „nakupovala“ knihy u pana Vacka.
“Dovolím si podat svědectví o podivuhodných obchodních praktikách pana Vacka. V 90. letech jsme si objednávali u tohoto pána nějaké knihy. Vše bylo zprvu v pořádku, jenže zanedlouho docházely další knihy, které jsme už neobjednávali. To se stalo několikrát - zpočátku jsme si je nechávali a zaplatili, ale pak už nám došla trpělivost - kdo by také chtěl neustále platit knihy, které si neobjednal? Tak jsme je poslali zpět. Jenže pak přišla další zásilka – a tak jsme přiložili dopis, že ty knihy opravdu nechceme - a co se nestalo? Opět další zásilka, to už jsem se neudržela a napsala důraznější upozornění, že takto si knihy nuceně kupovat nechci! Tahle neplodná komunikace s Vackovými trvala nejméně rok či dva, než jsme si oddechli a konečně bylo akceptováno, že ty knihy opravdu nechceme!!! Také se nám stalo, že knihy, které jsme na počátku koupili a zaplatili, byly vedeny v evidenci u Vackových stále jako nezaplacené, takže i když jsme poslali peníze, tak nám neustále chodily upomínky, že jsme dlužníci! Kdybychom si prozíravě nenechávali kopie o zaplacení, platili bychom snad i několikrát a tomu říká p. Vacek, že na svých knihách nevydělává? A že lidé v jeho okolí jsou pokorní a skromní? Kdyby to byla pravda, byli by také pozorní a bdělí a měli by pořádek ve svých materiálech a účtech, takže by se nemohlo stát, že by tím zákazník trpěl!!! Navíc knihy p. Vacka, ty, které jsme někdy dobrovolně a někdy nedobrovolně zakoupili, se po pár letech běžného užívání přeměnily na tzv. salátová vydání, takže neobstojí další tvrzení p. Vacka, že vydává levné knihy, které se vyplatí, protože nevydrží tak dlouho jako např. kvalitní vázané knihy. Po takovéto zkušenosti je jasné, že jsme se rozhodli už neobjednávat knihy od p. Vacka, i kdyby šlo o titul, který by nebyl nikde k sehnání. Nechtěli bychom totiž zažít znovu to „nedobrovolné“ odebírání knih, proti kterému se člověk ani nemůže pořádně bránit, protože jeho názory a připomínky nejsou vydavatelem akceptovány.“
Pokud by si vážený čtenář myslel, že pan Vacek reagoval jako „pravý a osvícený“ guru, nemýlil se. Ačkoliv vše, co jsem napsala, je pravda a tato nepříjemná zkušenost se naší rodině opravdu stala, dočkala jsem se od pana Vacka jen dalších urážek na moji osobu, „sprostým anonymem“ počínaje a „Ivákem“ konče. A aby to ještě nebylo málo, tak mě ten „milý“ pan Vacek přiřadil k nějaké skupině „tomášovců“. Bohužel jsem nikdy k žádným „tomášovcům“ nepatřila a ani nevím, jestli sdružení tohoto jména vůbec existuje. Pokud ano, pak zřejmě jen v mysli pana Vacka.
Bohužel od té doby se vůbec nic nezměnilo, zasílání knih funguje jako za „starých časů“, jak jsem si nedávno náhodně ověřila, když jsem zahlédla na netu nabídku dalšího dílu Vackových pamětí. Čtenář se opět dozví že :
„Paměti ing. Jiřího Vacka jsou svým obsahem i rozsahem jedinečným dílem, které nemá obdoby na domácí ani zahraniční duchovní scéně. Vykresluje nejen celou stezku se všemi svými obtížemi, kterou si autor sám osobně prošel, ale i panoráma duchovního života svých přátel a blízkých.
Praktické zkušenosti za více než šedesát let praxe jsou nesmírně cenné pro každého opravdového hledajícího, jak dosvědčují mnohé dopisy, které autor dostává. Právě v nich se mimo jiné čtenář dozví, jaké účinky má praxe prováděná podle pokynů Jiřího Vacka a jeho přátel. Mnoho přátel takto dosahuje poznání Sebe, svého pravého Já a následně jeho ustálení.
Nejzávažnější poselství, které paměti jakožto učebnice duchovního života nesou, je síla Vědomí Já jsem, které vyzařuje ze slov Pravdy a je nám potravou i štědrým dárcem duchovní síly na naší cestě k Bohu.
Knihu trvalým odběratelům zašleme automaticky.“
To, že se čtenář dozví, že jde opět o „vrcholné dílo“ zabývající se kromě duchovního života přátel a blízkých pana Vacka také kritikou „nepohodlných“ osob, je známá věc, ale pozorný čtenář si jistě povšimne „skromné“ větičky na konci, která hlásá, že „trvalým odběratelům zašleme knihu automaticky“.
Tzn. že člověk, který odebírá knihy pravidelně si ani nemusí dávat tu námahu s objednáním. Pan Vacek (v zastoupení manželů Krutinových) mu ji automaticky a rád zašle. Mnohý čtenář by si mohl pomyslet, jak je pan Vacek hodný, ovšem jen do té doby, dokud se nestane tím odběratelem on sám. Pokud není věrným žákem pana Vacka, který rád obětuje své peníze na všechny jeho knihy, pak mu nezbude než tuto skutečnost vyřešit. Riskuje totiž „vyškrtnutí z působení mistra“, jak již napsala Eva Krutinová:
„Jakou lepší karmu by si hledající mohl přát, než dostat knihu přímo od mistra nabitou duchovní energií? Ale jak si přeje, vyškrtneme ji ze seznamu neboli vyškrtneme ji z působení mistra.“
Bohužel pan Vacek i manželé Krutinovi zapomínají, že tím berou lidem svobodu a možnost vlastního výběru knih. Možná pan Vacek ví, co jeho žáci potřebují a pokud s tím oni žáci souhlasí, pak žádný problém v tom, že tímto způsobem odebírají jeho knihy, nevidím. Pokud ale nastane situace, která se stala mé rodině, pak mi přijde nemorální vnucovat někomu odebírání knih pod jakoukoliv záminkou (např. „vyškrtnutí z působení mistra!“). Takové počínání člověk opravdu těžko pochopí, navíc když pan Vacek s automatickým zasíláním knih pokračuje i teď, v době krize, kdy mnoho lidí ztratilo nebo ztrácí zaměstnání a musí počítat s každou korunou. To opravdu jako duchovní učitel nedokáže být ani v tomto ohledu empatický a pozměnit pravidla, i kdyby to bylo jen dočasně, a ulevit svým žákům, aby si v době krize a finanční nejistoty mohli vybírat sami, za co utratí své peníze? Copak to má zapotřebí? Myslím, že ne. Pan Vacek to jistě nemá zapotřebí. Bohužel, komu je to nepříjemné, ten musí počítat s tím, že k němu pan Vacek nebude již více shovívavý. Což je smutné u někoho, kdo sám sebe a svoje paměti prezentuje jako “jedinečné dílo, které nemá obdoby na domácí ani zahraniční duchovní scéně“. Smutné je také to, že když se člověk ozve, na což má mimochodem právo, a nesouhlasí s takovým zasíláním, popř. po pár letech o tom napíše z vlastní zkušenosti, pak se dočká jen osočování („sprostý anonym“) a nadávek („Ivák“). Omluvy (kterou bych jistě dostala od jakéhokoliv jiného knihkupce, s nimž bych měla podobné problémy) jsem se bohužel od pana Vacka dodnes nedočkala a myslím, že ani v budoucnu nedočkám. A nedočkám se bohužel ani toho, že by se do budoucna s dalšími odběrateli jednalo jinak. Automatické a neempatické zasílání tak bude fungovat i nadále bez ohledu na odběratele nejméně do smrti pana Vacka. Nezbývá mi tedy než soucítit se všemi, kteří takto nedobrovolně trpí, aby nepřišli o pozornost svého mistra. Osobně si ale ponechám svobodu a možnost volby.
Iva Procházková
“Dovolím si podat svědectví o podivuhodných obchodních praktikách pana Vacka. V 90. letech jsme si objednávali u tohoto pána nějaké knihy. Vše bylo zprvu v pořádku, jenže zanedlouho docházely další knihy, které jsme už neobjednávali. To se stalo několikrát - zpočátku jsme si je nechávali a zaplatili, ale pak už nám došla trpělivost - kdo by také chtěl neustále platit knihy, které si neobjednal? Tak jsme je poslali zpět. Jenže pak přišla další zásilka – a tak jsme přiložili dopis, že ty knihy opravdu nechceme - a co se nestalo? Opět další zásilka, to už jsem se neudržela a napsala důraznější upozornění, že takto si knihy nuceně kupovat nechci! Tahle neplodná komunikace s Vackovými trvala nejméně rok či dva, než jsme si oddechli a konečně bylo akceptováno, že ty knihy opravdu nechceme!!! Také se nám stalo, že knihy, které jsme na počátku koupili a zaplatili, byly vedeny v evidenci u Vackových stále jako nezaplacené, takže i když jsme poslali peníze, tak nám neustále chodily upomínky, že jsme dlužníci! Kdybychom si prozíravě nenechávali kopie o zaplacení, platili bychom snad i několikrát a tomu říká p. Vacek, že na svých knihách nevydělává? A že lidé v jeho okolí jsou pokorní a skromní? Kdyby to byla pravda, byli by také pozorní a bdělí a měli by pořádek ve svých materiálech a účtech, takže by se nemohlo stát, že by tím zákazník trpěl!!! Navíc knihy p. Vacka, ty, které jsme někdy dobrovolně a někdy nedobrovolně zakoupili, se po pár letech běžného užívání přeměnily na tzv. salátová vydání, takže neobstojí další tvrzení p. Vacka, že vydává levné knihy, které se vyplatí, protože nevydrží tak dlouho jako např. kvalitní vázané knihy. Po takovéto zkušenosti je jasné, že jsme se rozhodli už neobjednávat knihy od p. Vacka, i kdyby šlo o titul, který by nebyl nikde k sehnání. Nechtěli bychom totiž zažít znovu to „nedobrovolné“ odebírání knih, proti kterému se člověk ani nemůže pořádně bránit, protože jeho názory a připomínky nejsou vydavatelem akceptovány.“
Pokud by si vážený čtenář myslel, že pan Vacek reagoval jako „pravý a osvícený“ guru, nemýlil se. Ačkoliv vše, co jsem napsala, je pravda a tato nepříjemná zkušenost se naší rodině opravdu stala, dočkala jsem se od pana Vacka jen dalších urážek na moji osobu, „sprostým anonymem“ počínaje a „Ivákem“ konče. A aby to ještě nebylo málo, tak mě ten „milý“ pan Vacek přiřadil k nějaké skupině „tomášovců“. Bohužel jsem nikdy k žádným „tomášovcům“ nepatřila a ani nevím, jestli sdružení tohoto jména vůbec existuje. Pokud ano, pak zřejmě jen v mysli pana Vacka.
Bohužel od té doby se vůbec nic nezměnilo, zasílání knih funguje jako za „starých časů“, jak jsem si nedávno náhodně ověřila, když jsem zahlédla na netu nabídku dalšího dílu Vackových pamětí. Čtenář se opět dozví že :
„Paměti ing. Jiřího Vacka jsou svým obsahem i rozsahem jedinečným dílem, které nemá obdoby na domácí ani zahraniční duchovní scéně. Vykresluje nejen celou stezku se všemi svými obtížemi, kterou si autor sám osobně prošel, ale i panoráma duchovního života svých přátel a blízkých.
Praktické zkušenosti za více než šedesát let praxe jsou nesmírně cenné pro každého opravdového hledajícího, jak dosvědčují mnohé dopisy, které autor dostává. Právě v nich se mimo jiné čtenář dozví, jaké účinky má praxe prováděná podle pokynů Jiřího Vacka a jeho přátel. Mnoho přátel takto dosahuje poznání Sebe, svého pravého Já a následně jeho ustálení.
Nejzávažnější poselství, které paměti jakožto učebnice duchovního života nesou, je síla Vědomí Já jsem, které vyzařuje ze slov Pravdy a je nám potravou i štědrým dárcem duchovní síly na naší cestě k Bohu.
Knihu trvalým odběratelům zašleme automaticky.“
To, že se čtenář dozví, že jde opět o „vrcholné dílo“ zabývající se kromě duchovního života přátel a blízkých pana Vacka také kritikou „nepohodlných“ osob, je známá věc, ale pozorný čtenář si jistě povšimne „skromné“ větičky na konci, která hlásá, že „trvalým odběratelům zašleme knihu automaticky“.
Tzn. že člověk, který odebírá knihy pravidelně si ani nemusí dávat tu námahu s objednáním. Pan Vacek (v zastoupení manželů Krutinových) mu ji automaticky a rád zašle. Mnohý čtenář by si mohl pomyslet, jak je pan Vacek hodný, ovšem jen do té doby, dokud se nestane tím odběratelem on sám. Pokud není věrným žákem pana Vacka, který rád obětuje své peníze na všechny jeho knihy, pak mu nezbude než tuto skutečnost vyřešit. Riskuje totiž „vyškrtnutí z působení mistra“, jak již napsala Eva Krutinová:
„Jakou lepší karmu by si hledající mohl přát, než dostat knihu přímo od mistra nabitou duchovní energií? Ale jak si přeje, vyškrtneme ji ze seznamu neboli vyškrtneme ji z působení mistra.“
Bohužel pan Vacek i manželé Krutinovi zapomínají, že tím berou lidem svobodu a možnost vlastního výběru knih. Možná pan Vacek ví, co jeho žáci potřebují a pokud s tím oni žáci souhlasí, pak žádný problém v tom, že tímto způsobem odebírají jeho knihy, nevidím. Pokud ale nastane situace, která se stala mé rodině, pak mi přijde nemorální vnucovat někomu odebírání knih pod jakoukoliv záminkou (např. „vyškrtnutí z působení mistra!“). Takové počínání člověk opravdu těžko pochopí, navíc když pan Vacek s automatickým zasíláním knih pokračuje i teď, v době krize, kdy mnoho lidí ztratilo nebo ztrácí zaměstnání a musí počítat s každou korunou. To opravdu jako duchovní učitel nedokáže být ani v tomto ohledu empatický a pozměnit pravidla, i kdyby to bylo jen dočasně, a ulevit svým žákům, aby si v době krize a finanční nejistoty mohli vybírat sami, za co utratí své peníze? Copak to má zapotřebí? Myslím, že ne. Pan Vacek to jistě nemá zapotřebí. Bohužel, komu je to nepříjemné, ten musí počítat s tím, že k němu pan Vacek nebude již více shovívavý. Což je smutné u někoho, kdo sám sebe a svoje paměti prezentuje jako “jedinečné dílo, které nemá obdoby na domácí ani zahraniční duchovní scéně“. Smutné je také to, že když se člověk ozve, na což má mimochodem právo, a nesouhlasí s takovým zasíláním, popř. po pár letech o tom napíše z vlastní zkušenosti, pak se dočká jen osočování („sprostý anonym“) a nadávek („Ivák“). Omluvy (kterou bych jistě dostala od jakéhokoliv jiného knihkupce, s nimž bych měla podobné problémy) jsem se bohužel od pana Vacka dodnes nedočkala a myslím, že ani v budoucnu nedočkám. A nedočkám se bohužel ani toho, že by se do budoucna s dalšími odběrateli jednalo jinak. Automatické a neempatické zasílání tak bude fungovat i nadále bez ohledu na odběratele nejméně do smrti pana Vacka. Nezbývá mi tedy než soucítit se všemi, kteří takto nedobrovolně trpí, aby nepřišli o pozornost svého mistra. Osobně si ale ponechám svobodu a možnost volby.
Iva Procházková
pondělí 9. března 2009
Jiří Vacek pohrdá Boží tvorbou
Martin Pařík
V článku "Dobré úmysly" z 26.2. 2009 prokázal Jiří Vacek, jako už mnohokráte předtím, že duchovní nauce naprosto nerozumí. Napsal mj.:
"Neznat dobro neboli Boha, znamená konat zlo.
Kdo neví, co je pravé dobro, koná jen zlo."
Takže z uvedeného kategorického soudu logicky plyne, že všichni ti, kdož pana Vacka porodili, vychovávali, učili, živili, šatili, ošetřovali, věnovali mu všemožnou péči, pozornost a lásku, konali jen zlo. Lékaři, kteří jej léčili a léčí, rovněž. Boha - Mistra, jak vidno z Vackova díla, zná pouze jediný Vacek a pár „pravých mistrů“ – dobrozdání o jejich pravosti vydal opět sám J. Vacek. Tedy žádní čélové (natož běžní lidé), protože to by byli Mistry a nikoli čély.
Pohrdáte, pane Vacku, lidmi, pohrdáte Boží tvorbou. Proto jste tam, kde jste. Proto píšete a šíříte takové nesmysly.
V článku "Dobré úmysly" z 26.2. 2009 prokázal Jiří Vacek, jako už mnohokráte předtím, že duchovní nauce naprosto nerozumí. Napsal mj.:
"Neznat dobro neboli Boha, znamená konat zlo.
Kdo neví, co je pravé dobro, koná jen zlo."
Takže z uvedeného kategorického soudu logicky plyne, že všichni ti, kdož pana Vacka porodili, vychovávali, učili, živili, šatili, ošetřovali, věnovali mu všemožnou péči, pozornost a lásku, konali jen zlo. Lékaři, kteří jej léčili a léčí, rovněž. Boha - Mistra, jak vidno z Vackova díla, zná pouze jediný Vacek a pár „pravých mistrů“ – dobrozdání o jejich pravosti vydal opět sám J. Vacek. Tedy žádní čélové (natož běžní lidé), protože to by byli Mistry a nikoli čély.
Pohrdáte, pane Vacku, lidmi, pohrdáte Boží tvorbou. Proto jste tam, kde jste. Proto píšete a šíříte takové nesmysly.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)