pátek 28. prosince 2007

Vánoce Jiřího Vacka, profesionálního lháře


Jelikož těsně v předvečer vánočních svátků Jiří Vacek podal další jasný důkaz své prolhanosti a darebáctví a tím i své značné duchovní a duševní pokleslosti, jak se může každý dočíst na jeho webových stránkách, aktuálně zařazujeme následující příspěvky namísto plánovaného rozhovoru s panem Dostálem. Panu Dostálovi se tímto omlouváme a ujišťujeme, že rozhovor s ním přineseme v jiném termínu. Na prokazatelné lži Jiřího Vacka, které se objevily v předvečer letošních Vánoc, necháváme reagovat pana M. Paříka. Na něj, jak se již u našeho nerudného „satgurua“ stalo tradicí, si vylévá „mistr“ Vacek špínu svého ega nejvíce. K novému roku jsme též připravili na pokračování nový seriál o Vackově možném spojení s komunisty na podkladě faktů a o tom, jak se právě jeho týká to, co špatného přisuzuje svým kritikům.
Redakce
* * *
Vánoce Jiřího Vacka, profesionálního lháře
Martin Pařík

Úvodem krátké vysvětlení pro razantní adjektivum „profesionálního“ v titulku. Jiří Vacek publikoval ve svých knihách řadu prokazetelných lží, za všechny uveďme alespoň tyto:

„ Nejhorší je, když nauku zapře osoba mistra. Pokud je přáním učitele jógy, jako byl například Eda Tomáš, který se celý život józe věnoval, aby jej zádušní mší zachraňoval kněz (páter Tomáš Halík) církve, která jógu považuje za kacířství, pak jde o jasný rozpor s jeho celoživotním úsilím i tím, co učil druhé. Zanechává nám tím poselství: nespoléhejte na jógu, ale na církev... selhání zde rozhodně bylo. Snad z nevíry ve vlastní dosažení... Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření." (Jak jsem hledal... 11, str. 64 uprostřed)

„ V čem je podstata Drtikolova pádu? V popření nauky. Kam vede, je zřejmé z jeho případu.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 65 uprostřed)

„Jen těžko si můžeme představit větší popření buddhismu, než k jakému dospěl Drtikol na konci svého života."

„Představitelé Avataru a další obdivují samozřejmě soudruhy. Jsou pro ně spřízněné duše.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 262 dole)

„Zamyslel se vůbec někdo z příznivců Edy Tomáše, jaký signál vyslal? „Vraťte se do lůna katolické církve. Jóga vám spásu nezajistí“. Prostě své cestě ani dosažení nevěřil, jinak by se neuchýlil o ochranu k církvi." (Jak jsem hledal... 11, str.264 nahoře)

„ Pan Pařík…tehdy pro něho jako pro mnohé byla (Míla Tomášová) pouze manželkou Edy Tomáše. Neměl ani tušení, že byla jeho mistrem. Dnes se naopak snaží vytvářet dojem duchovního obra, který se nepotřeboval učit ani od Ramana Mahárišiho… náplní jeho (p. Paříka) duchovního působení je rozhodování o mistrech.“ (Jak jsem hledal... 10, str. 70 nahoře)

„Někteří moji nepřátelé z Avataru a Doteku…považují duchovní úsilí za zbytečné, ego za božské a duchovní kázeň za zbytečnou. Když ji zdůrazňuji, tak prý vyhrožuji. I jejich vyjadřování má ke slušnosti daleko…. Jsou však v bezvýznamné menšině.“ (Jak jsem hledal... 10, str. 123-124)


Citované výmysly jsou převzaty z různých knih J. Vacka, zejména z jeho pamětí, kde tvoří, vedle jiných trapných spekulací a vykonstruovaných soudů, nikoli zanedbatelnou jejich součást. Tyto knihy Vacek prodává, z čehož logicky plyne, že si nechává zaplatit i ony absurdní lži, k jejichž sepsání jej vede buďto totální ztráta soudnosti nebo zlý záměr, nejspíše obojí. Jiří Vacek si na své živobytí přivydělává lžemi, taková je pravda.

Asi aby mu lépe chutnal sváteční hodokvas, vyplodil pan Vacek oplzlý elaborát

http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/milos-tomas_-kv_-29_11_-2007_-jiri-vacek-nestaci-vyvracet_-tzn_-lhat_,

jejž si dovolím v krátkosti glosovat:

„Jak Miloš například zastírá pravdu, je zřejmé z toho, že mě obviňuje ze lži, když uvádím, že na Edových přednáškách se nemeditovalo.
Zúčastnil jsem se po dobu několika let Edových přednášek od roku 1989. Na přednáškách Edy či Míly mimo Lucernu – například v Národním domě na Vinohradech a jinde po Praze, si nevzpomínám, že by se meditovalo alespoň jeden krát.
V Lucerně setkání trvalo od 14 hodin asi do 18 hodin. Prvých jeden a půl hodiny byla přednáška. Pak následovala přestávka hodina a půl, při které se nedělo vůbec nic. Jen se prodávaly knihy a Tomášovi je podepisovali.
Zbytek času Tomášovi odpovídali na dotazy. Na výslovný požadavek účastníků, když jsem hodně optimistický, na každém druhém setkání, Eda zařadil asi 15 minut meditace na rozšiřování nádí v páteři, ale jen na výslovný požadavek návštěvníků. Sám od sebe meditaci nikdy nezařadil. Takže nejméně na polovině Luceren se nemeditovalo vůbec, na druhé polovině z celkového počtu setkání se meditovalo čtvrt hodiny z vyhrazených čtyř hodin.
Taková je pravda o meditacích v Lucerně. Přednáška a prodej knih zabraly téměř celý čas. Postačí se zeptat některého z mnoha účastníků, abychom se dozvěděli pravdu. To, že tam meditovala Míla a naše skupina přátel, na pravdě o meditacích v Lucerně nic nemění. „

Ale mění, pane Vacku, vězte, že po tomto světě chodí tisíce účastníků setkání v Lucerně, kteří nezažili přestávku trvající hodinu a půl a kteří v průběhu pořadu podle svých možností meditovali. Snad na každé zvukové nahrávce Eduarda Tomáše je zachycena řízená meditace. Co vy jste to za drzého, podlého lháře? Už to tak vypadá, že jste patřil k oněm nemeditujícím výjimkám, neboť kdybyste se opravdově, hluboce obracel k Bohu, nemohl byste takto hanebně vylhávat.

„Dne 24.11. KV musela odvolat lež, kterou dlouho šířila, že pan Přikryl neexistuje, ale že je Maríči.“

KV nic nemusela, i když podíl uvedené maríči na nehorázném článku pana Přikryla je nevyjasněný. Přesto na moji žádost redakce článek stáhla, a to hned druhý den, což je pro pana Vacka za dlouho. Po pravdě je tím, kdo šíří tuto nejasnost sám pan Vacek, když ji ventiloval na svém webu.

„Otázku autorských práv jsem obšírně vyložil několikrát, naposled nedávno a nemíním poslouchat drzé povely, „abych se zodpovídal“. Sám Avatar přiznává, že prvou knihu o Mahárišim vydal bez svolení ášramu, čímž porušil jeho i naše práva na jeho vydání a způsobil nám tak značnou finanční újmu. Na místě Avataru bych proto raději o autorských právech nemluvil. Naše autorská práva na vydání Mahárišiho životopisu jsme Avataru poskytli prakticky zadarmo a jak se nám odvděčil, každý ví. To je uznání za to, že jsme mu umožnili dosáhnout značný zisk. Obhajobou jiných autorských práv Avatar nikdo nepověřil. Bere si je jen jako zástěru pro své nepravosti. Nic víc. Ať se stará sám o sebe.“

Zodpovídat se za své prohřešky proti autorským právům jiných osob byste měl a nakonec budete muset. Znáte onen biblický výrok o zaplacení do posledního haléře? Vás se rovněž týká, nebo myslíte, že jste výjimkou? Vaše dosavadní zpupné výklady žádné osvětlení nepřinesly, naopak jen prohloubily pochybnosti o Vašem charakteru. Místo uznání vlastních lží a pokání produkujete nepravdy další. Pokud jde o knihu „V srdci skutečnosti“ od pana Navrátila, Avatar nepřiznal, že by ji vydal bez svolení ášramu, nýbrž konstatoval, že svolení nebylo třeba. Pan Vacek by měl pro oprávněnost svých výše uvedených tvrzení sdělit, zda na tento titul někdy vlastnil autorská práva. Takový totiž v nabídce titulů s autorskoprávní ochranou v Ramanášramu nefiguruje. Navíc, jak již bylo několikrát opakováno – pan Vacek zřejmě neumí číst-, Avatar si i pro vydání tohoto titulu zajistil písemné požehnání a svolení Ramanášramu, ačkoli jej nebylo zapotřebí. Na vydání obrazové publikace o Maharšim neposkytl pan Vacek práva prakticky zadarmo, nýbrž minimálně za 1459 Kč (navýšený rabat), to pro něj tedy nejsou prakticky peníze. Celkově na její distribuci vydělal minimálně 11.286 Kč. Sám tuto knihu neplánoval vydat, tak oč mu jde? Pomlouváním jiných osob nikdo pana Vacka nepověřil, a přece si na těchto pomluvách a výmyslech zčásti buduje svůj byznys. Tak proč se diví, že se zastáváme osob, jejichž práva hrubě porušuje.

Srovnej:
http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/10/domeek-z-falench-karet-jiho-vacka.html

„Na prvém místě budou výroky pana Paříka o komunismu:
1) Komunismus je vznešená idea (rozuměj nevíra v Boha a násilné potlačování všech věřících, je vznešená idea).
2) Členství v komunistické straně není neslučitelné s duchovní stezkou (rozuměj členství ve zločinecké organizaci, která vraždí, krade, likviduje násilím zejména ty, co věří v Boha, se shoduje s duchovní praxí).
3) Vydavatelé samizdatů, kteří je nepodepisovali, aby je komunisté nezavřeli, byli zbabělci.
4) Komunistické volby byly pravé volby a kdo k nim pod nátlakem chodil, podporoval komunisty. Takže ne sovětské tanky, StB, soudy, milice udržovaly komunistický režim, ale voliči ve „svobodných“ volbách.
5) Drtikol, který toto vše jako straník z přesvědčení vyznával a schvaloval, byl velký mistr. Jak velký to byl mistr, ať každý posoudí po přečtení jeho vlastní rukou psaného životopisu, kde přiznává, že se stal neznabohem.
6) Naše pronásledování StB jsem si vymyslel. StB nikoho, kdo šířil duchovní pravdy a vydával zakázanou literaturu, nepronásledovala. Toto vše není nic jiného než propaganda komunismu, která má vzbudit dojem, jak byli komunisté hodní a jak zbabělí nestraníci, kteří nechtěli do komunistických vězení, si vlastně za vše mohou sami. Mohli se přece nechat rozstřílet sovětskými tanky.
A další desítky podobných bodů budou následovat. Toto je pravá tvář našich nepřátel, to je jejich přesvědčení. A tito lidé, kteří tak chválí komunismus a komunisty, si přisvojují právo posuzovat duchovní úroveň druhých.“

Jestli pan Vacek myslí vážně, že jsem autorem uvedených „bodů“ a že se tudíž nejedná o jím samým vymyšlené a překroucené výroky, měl by uvést pramen, odkud jsou čerpány – jak je tomu vždy v případě Vackových citátů publikovaných na Kauze Jiří Vacek. Jinak nemají žádnou validitu.

Stanovisko redakce:
Páně Vackův vánoční útok plný prokazatelných lží je zcela jasným důkazem toho, že Jiří Vacek není ani trochu slušným, tím méně duchovním člověkem. Proto se i nyní plně stavíme za stanovisko pana Paříka. I kdyby Jiřímu Vackovi do přednášek pana Eduarda Tomáše (nejen do přednášek, ale např. i do zádušní mše za něj) cokoliv bylo, proč lže např. o tom, že se na setkáních s Tomášovými nemeditovalo a že přestávka na setkáních s nimi trvala půl druhé hodiny? Kdo z jeho čélů nyní opět začne s papouškováním těchto lží? Pan Kouba, Ries, Čapek (který do Lucerny na Tomášovy chodil a viděl snad okolo sebe, že nikdo ze dvou a půl tisíce lidí nemedituje?) anebo se nechají předběhnout panem Šťastným či Krutinou? Dostane prostor paní Sobalová a další? V souhlase s Vackovým drzým a provokativním tvrzením, že bude hlásat své sprosté lži, dokud bude třeba, i my budeme stát na straně pravdy a budeme psát pravdu, dokud bude třeba. Dokud bude pan Vacek lhát. Dávno se měl mnoha lidem omluvit. Panu Vackovi doporučujeme, aby ona svá tvrzení psal formou vlastnoručně podepsaného písemného prohlášení a posílal je všem, které kritizuje, a pak - “dokud bude třeba“ - je opakoval u soudu.
A aby měl starý pán jasněji, objasňujeme pro jeho chápání některé pojmy jako „ctitel Ramany Maháršiho“a „ctitel učení Ramany Maháršiho“. Ty zahrnují každého (nemusí jít o jednoho člověka), kdo ctí osobu a učení Ramany Maháršiho z Arunáčaly a nemá rád, když je tato významná duchovní osobnost zneužívána a když je zneužíváno jeho učení. Obojího se Jiří Vacek v hojné míře dopouští. Proč Jiří Vacek užívá velmi často plurálu, když mluví o sobě, tzv. pluralu majestaticu, dosud nevysvětlil. Že by pouze šlo o schovávání se za dav? Jiří Vacek zneužívá již více let Šrí Ramanu Maháršiho a jeho učení. Každý, kdo není „vackovcem“, může být nevackovcem (tzn. tvrdí-li o sobě např. lidé, jako tzv. maríči, tzv. rigdzin, pan Přikryl atd., že s p. Vackem nemají nic společného, mohou být nazýváni tzv. nevackovci). Pisatelé, kteří užívají takové přezdívky, se pochopitelně bojí Vackova štvaní, jaké předvedl např. proti M. Paříkovi a dalším. Pan Vacek pseudonymy prý nemá rád. Pokud se za nimi však skrývá někdo, kdo dává průchod svému darebáctví a sprostotě vůči jeho kritikům, tak mu je schopen nabídnout přátelskou pomoc (např. na „stránkách našich přátel“ tzv. paní maríči nebo distribuce knihy „Lva Tygra“). Každá špatnost, každá lež namířená proti Vackovým kritikům, je Jiřímu Vackovi dobrá. Zjevně jde o Vackovo darebáctví, nikoliv o nějakou duchovnost.

středa 19. prosince 2007

Ještě k odevzdanosti

Vzhledem k tomu, že některým lidem, např. panu Krutinovi a jemu podobným, stále není jasný pravý účel odevzdanosti svému mistru (otázka stavění a bourání domů Milarepou), dovolujeme si přetisknout korespondenci pana Baťi s Milošem Tomášem k této problematice.
Omlouváme se panu Baťovi za zveřejnění jeho dopisu (vedla nás k tomu mj. skutečnost, že je slušný, nelže a neuráží). S panem Tomášem jsme věc konzultovali.
Redakce



18.12.07, Bata Robert :
Vážený pane Tomáš,
chtěl bych ještě jednou otevřít téma Milarepy, které bylo diskutováno na stránkách "Kauza Vacek". Milarepa od Dr. Eduarda Tomáše je totiž mojí oblíbenou knihou, která podle mého názoru velmi pěkně popisuje vztah opravdového žáka a opravdového mistra. Stejně, jako u všech, kdo se dají na duchovní stezku logicky i Milarepa začíná očistou a to za pomoci svého mistra, která pro něj není ničím příjemným - jako u všech ostatních. Ať už chápeme celou část, kdy nejen stavěl a boural domy, ale bylo s ním i jinak hrubě zacházeno, zcela doslova nebo jen symbolicky, celý proces má hluboký duchovní význam. Usilovně zde pracuje jak žák tak i vtělený mistr. Uvážíme-li Milarepovu karmickou zátěž vytvořenou předchozími skutky černého magika, není to ani jinak možné. Milarepu by pravděpodobně čekala řada dalších vtělení, než by mohl začít duchovně pracovat. Jedině oddaností mistrovi a poslušností jeho pokynům mohla být tato zátěž rozpuštěna, aby mohl Milarepa úspěšně praktikovat vyšší jógu. Marpa v této fázi dával Milarepu za příklad oddanosti ostatním. (V knize to je napsané a já s tím souhlasím).
Nakonec Milarepa v okamžiku, kdy ještě nebyl dostatečně očištěn a utekl meditovat do kláštera se ukázalo, že toho nebyl schopen - očista ještě nebyla dostatečná. Celý proces měl tedy hluboký duchovní význam.
Zcela mě potom zaráží vaše tvrzení, ketré uvádíte na
http://kauza-vacek.blogspot.com/ , cituji: "Stavění a bourání domů Milarepou nemělo nic co do činění s jeho oddaností dvounohému mistrovi. Bylo otázkou nikoliv oddanosti, ale neuvědomělosti. A to má potažmo souvislost s oddaností pouze jedinému Mistru, o kterém mj. Mahárši mluvil. Toto je jen jeden z důkazů páně Vacka totální duchovní neuvědomělosti a účelové prolhanosti." (cit. 17.12.2007)
Mistr Marpa by v knize, pokud připustíme pravdivost Vašeho výkladu, vystupoval jako samolibý a krutý člověk se sadistickýmy sklony a Milarepa jako hlupák, který se od něj nechá týrat, místo toho, aby se věnoval "duchovní práci". Marpa by se pak místo toho, aby svého žáka vedl, vybíjel v týrání osoby, která mu bezmezně důvěřovala. Ze samotného obsahu knihy však tento výklad nevyplývá. Knihu Dr. Eduarda Tomáše, kterou tímto tvrzením poškozujete, považuji za velmi hodnotnou a hluboce duchovní a musím se jí tímto zastat. Stejně tak Vámi uvedené tvrzení nelze použít jako argument o duchovní neuvědomělosti pana Vacka, neboť je jeho výklad, jak bylo výše popsáno zcela správný a z textu ve zmiňované knize jednoznačně vyplývající.
S pozdravem
Robert Baťa



Vážený pane Baťo,

děkuji za Váš dopis. Děkuji Vám též, pane Baťo, že kniha Eduarda Tomáše "Milarepa" je Vaší oblíbenou. Je to opravdu velmi pěkná kniha; myslím obsahově. Děkuji i v neposlední řadě za to, že tento Váš dopis, na rozdíl od naprosté většiny dopisů ve prospěch pana Vacka, je slušný. Proto Vám rád odpovídám. Samozřejmě tak, jak to cítím, a své názory zásadně nevnucuji a ani si nečiním patent na rozum. To platí i o tom, co jsem napsal dříve a kdykoliv. Děkuji též, že mne byla zde dána možnost Vám odpovědět.
Pane Baťo, pan Vacek (ve snaze ohřívat si svou "satguruovskou" a "mistrovskou" polévku) píše o odevzdanosti jako o závislosti žáka na mistrovi (potažmo na své osobě). Viz jeho článek o odevzdanosti, tuším z podzimu předminulého roku. Pan Krutina to nyní účelově připisuje panu Paříkovi a mně. Myslím si, že žák, ale i mistr, a koneckonců každý hledající Boha všudypřítomného, by měl mít na zřeteli především hledat (nikdy jsme nemluvili – ani Míla Tomášová, ani pan Pařík, ani já, že není zapotřebí žádného úsilí, jak o nás lže pan Vacek a po něm p. Krutna) a poznat Boha. Pokud si vzpomínám, nenapsal jsem, že Milarepovo stavění a bourání domů „nemělo nic co do činění s jeho oddaností dvounohému mistrovi“. Stejně tak si nemyslím, že by z mého „výkladu“ bylo patrno, že by Marpa vystupoval „jako samolibý a krutý člověk se sadistickými sklony a Milarepa jako hlupák…“. Nevím, jakou dedukcí jste k tomu dospěl. Vždy je lepší, snažit se druhého pochopit, než bez rozmyslu a pochopení jej kritizovat, či vyvozovat nějaké negace. K tomu, abych toho druhého pochopil, je dobré slevit ze sebe (ze svého ega), abych se do toho druhého mohl lépe vcítit a pochopit tak snad jeho názor (Vidíte, to pan Vacek třeba nezvládá. Proč? Protože to jeho ego je natolik silné, že mu to prostě nedovolí).
Když dovolíte, pokusím se Vám objasnit svůj názor na Milarepovo stavění a bourání domů a jeho oddanost Mistrovi. Ano, Milarepa byl oddán svému učiteli Marpovi, byl mu i odevzdán, dokonce „mu patřil tělem a duší“. Ale myslíte, ve shodě s „mistrem“, „satguruem“ panem Vackem, že ty domy stavěl a boural kvůli přání svého učitele Marpy? Že to byl ten hlavní nebo jediný důvod, účel? Na povrchu jistě. Tak jak myslí pan Vacek, v té rovině asi ano. Ale nezdá se Vám, vážený pane Bato, že je to dost zevní rovina? Sám mluvíte o symbolice v oné knize. Marpa Překladatel, nebyl totiž zištný, neměl tendenci využívat své žáky pro svůj hmotný prospěch, nebyl namyšlený, samolibý, pyšný, vzteklý apod., jako je pan Vacek. Myslíte, že byl třeba Marpa po meditaci unaven až nemocen? To duchovně pokročilejší lidé nejsou. A to se ani nemusí před meditací cpát tlačenkou. A navíc Marpa, na rozdíl od pana Vacka, byl duchovní člověk a skutečný duchovní učitel – mistr. Nehrál si na něj jako pan Vacek, nic ze sebe nedělal. Byl sám sebou.
Souhlasím s Vámi, že v Milarepovi popisuje Eduard Tomáš velmi skvěle vztah opravdového žáka a opravdového mistra. Představte si, že by učitel Marpa kňoural nad svým nedostatečným oceněním, vyžadoval adorativní a devótní dopisy od svých žáků, chlubil se a proti lidem, kteří plně nesdílí názory s ním, organizoval trestné výpravy a štvanice svých čélů, podsouval jim lži a urážel a je a jiné mistry. Ano, snad také Marpa vyžadoval ne uheráky, bůčky, tlačenky a bonboniéry, ale pochutiny té doby, ale to byl Marpa, duchovní člověk. Nepočínal by si jak narcistní blázen. Marpa si na duchovního mistra srovnávajícího se s apoštoly, Ježíšem a Rámakrišnou nehrál. Pane Bato, nehrál... Copak by byl tak namyšlený, pyšný…? Vymýšlel si snad nějaké pro sebe duchovní tituly a nutil lidi, aby jej uctívali? Pan Vacek žádný duchovní mistr není, vytváří na sobě závislost (!!!), proto ani vztah jeho uctívačů, žáků, nemůže být nijak dobrý.
Jestliže člověk musí ještě stavět domy a bourat je, aby postavil dům nový, je ten člověk podle Vás dokonalý, tj. dostatečně uvědomělý? Není. Jinak by nepotřeboval tohle všechno dělat. Kdyby byl dokonalý – zcela uvědomělý - , neměl by tohoto zapotřebí. Jestliže není takový člověk dokonalý (dostatečně uvědomělý), tak mu asi na cestě k Bohu něco schází? Copak asi? Kdyby ten člověk byl zcela uvědomělý (což Milarepa na počátku své cesty, a každý hledající, jistě nebyl), neměl by zapotřebí stavět a bourat žádné domy. Ba ani dvounohého mistra by nepotřeboval. Vězte, že je plno lidí, kteří nejsou zcela uvědomělí a dvounohého mistra nepotřebují. Ale zase, na jaké je člověk úrovni (uvědomělosti), dle toho má na příslušné úrovni duchovního učitele. Např. zmiňovaný pan Vacek, jaký je sám, takové má žáky. Je to pro ně „dobrý učitel“. Jednou, tak jako Milarepovi, jim již jejich učitel nebude stačit a budou cítit potřebu odejít, anebo osud je zavane jinam (což u žáků pana Vacka pro jeho sklony samolibého a zištného vůdce je problematické – viz případ Luboše Vydry, Dana Moravce, Marcela Křivého, Rostislava Tomance a dalších, kteří chodili k panu Vackovi a rozhodli se od něj odejít). Mají na to plné právo. Šakti není pouze v přítomnosti pana Vacka, jak on vyhlašuje a očerňuje ony jmenované. Je opravdu dobré obracet se k Bohu všudypřítomnému čili k absolutní Pravdě, kterou má každý v sobě. Ve svém nitru. Tam je totiž člověk Bohu velmi nablízku a jeho ego (mimochodem, nikdo neprohlašoval, že je božské, že bychom si je zbožšťovali nebo zbožňovali, jak sprostě lhal „mistr“ Vacek o Míle Tomášové, o panu Paříkovi, o mne, o jakýchsi „avateristech“, či „tomášovcích“) se zde má dobře šanci rozpustit.
Čili ona nedokonalost je různá. Jestliže panuje vztah mistr - žák, může – a patrně tu je nějaká nedokonalost – čili ne zcela dostatečná uvědomělost, víme, že učitelé jsou na různých úrovních a různá je též jejich úroveň, a proto i úroveň žáků (např. absolvent jedné školy nemusí být na stejné úrovni jiné školy stejného typu) bývá dle toho. Proč to asi všechno je? Proč odešel Milarepa k Marpovi, proč absolvoval vše to, co se u něj měl naučit? V mládí prováděl magii černou, později bílou. Kam myslíte, že ona bílá magie vede? Co má za cíl? Být závislý ne nějakém dvounohém učiteli? Možná, že by nějaký odchovanec pana Vacka či pan Vacek sám řekl, že ano, že právě smyslem je oddanost svému dvounohému mistru. Myslím si, že v té povrchní rovině stavěl a boural Milarepa ony domy z úcty, lásky a oddanosti ke svému mistrovi. Byl to krásný upřímný vztah – souhlasím s Vámi. Ale v důsledku to dělal proč? Protože mu to mělo něco dát, obrousit jeho ego. Proto mu ten dům dal Marpa zbourat. Ne ze závislosti na své osobě. No, jen to zkuste něco takového dělat a ještě za nějakou mez, když to budete považovat za zbytečné a nebude se Vám chtít a nebudete již moct a Vaše tělo prostě už nebude moct… A Vy to přesto uděláte. Co nastane? Ano, zpokorní Vás to. Umenší Váš egoismus. A to je účel. Jak pravil Mahárši (není pravda, že dezinterpretujeme jeho učení, jak o nás lžou pánové Vacek a Krutina – podali jsme hodně důkazů, že učení Maháršiho dezinterpretuje pan Vacek – i z toho důvodu mu Ramanášram odňal autorská práva; neudali jsme pana Vacka, jak on o nás lže, nýbrž hloupý snaživý Vackův čéla přeložil páně Vackův scestný výklad Maháršiho učení a zaslal jej do Ramanášramu): „Pravda je stav bez ega“ a jinde „Není žádného ega“. Ego není Bohu vzdáleno, když Bůh je všudypřítomný, ale brání člověku Boha poznat – zastírá mu Poznání Boha. Účelem je odstranění ega a tak poznání Boha, nikoliv vytváření závislosti (tak obhajoval pan Vacek, že je to prý „cesta odevzdanosti, kterou učil Mahárši“).
Vztah mistr – žák je tedy správný (vše, co se děje, děje se, že to tak má být), ale je druhotný. Pro pana Vacka a jemu podobné je ovšem onen vztah hlavní a určující. Proč? Protože namísto normálního všudypřítomného Boha, absolutní Pravdy vidí pan Vacek sebe, event. To, co z jeho osoby tryská. Nevidí a nechce vidět a poznat (ani toho není bohužel schopen) skutečnou absolutní Pravdu, všudypřítomného, všemohoucího Boha. Dělá mu dobře, když si na nějakého takového hraje a balamutí (a využívá) ku svému prospěchu lidi. Primární by mělo však být poznání absolutní Pravdy, všudypřítomného Boha. Jestli někomu jsem já oddán, tak pouze tomuto absolutnímu božskému principu. Nikoliv nějakému dvounohému strýci, byť by o sobě prohlašoval, jak to z něj, z jeho osoby, tryská, sálá, vyzařuje… A prosím, proč píšete „usilovně pracuje vtělený mistr“? Zajímalo by mne, co konkrétně rozumíte pod tím pojmem „vtělený mistr“. Mistra nad mistry, čili Boha, který je zde v projevu, jako člověk – mistr? Pak nevím, proč píšete o tomto, že „usilovně pracuje“? Absolutní Pravda, všudypřítomný Bůh má zapotřebí nějaké usilovné práce. Ne, snad máte na mysli pouze člověka – mistra, pak je zbytečné psát slovo „vtělený“. Nebo, nevím, jak si to představujete? Doufám, že to není opět jen papouškovaná nějaká fráze odněkud.
Také s Vámi plně souhlasím, že Milarepa tím, že byl veden Marpou a pracoval u něj, mnoho rozpustil, že by jej jinak čekalo patrně plno dalších vtělení. Ale to na té základní věci nic nemění. Podívejte se laskavě na oblast zen-buddhismu. Tam bývá vztah učitel-žák dost redukován (včetně výuky). Redukován třeba na ránu bambusovou holí, je-li třeba. Mnozí adepti duchovní cesty to potřebují. Škoda, že pan Vacek neabsolvoval takovou nějakou školu. Třeba by jej mistr Kaisen přibral. Vše je tak, jak má být. Primární je tedy vztah k mistru nad mistry, k absolutní Pravdě. To není nic, co by tryskalo z nějakého záštiplného člověka, který se navíc chová vskutku jako darebák (žárlí, závidí, lže, pomlouvá, uráží, zcizuje atd. To vše samozřejmě prokazatelně). Onen univerzální princip je absolutní, všudypřítomný. Má jej každý v sobě. Ano působí, ale netryská z nějakého samolibého pána, ale přesahuje jej a skutečně působí. Jak? Spravedlivě. Každý se dočká.
Pokud smyslu duchovní stezky, tj. absolutní Pravdy, resp. Jejího poznání, sjednocení se s Ní, adept nedosáhl, není dokonalý. Tzn. není zcela uvědomělý – něco mu chybí. Nebo brání. Copak asi? Ano, jeho ego. Ale jistě někdo je více dokonalý, uvědomělý, někdo méně. A kdo je dokonalý, tj. zcela uvědomělý? Vy, já, pan Vacek…? I než o tomto spekulovat, má podle mne větší smysl obrátit se k Bohu všudypřítomnému.
Pane Baťo, přeji Vám i všem Vašim blízkým hezké Vánoce a hodně štěstí v novém roce.

Miloš Tomáš

P. S. Proti panu Vackovi bych nic neměl, kdyby nezačal ten spor s námi urážením a pomlouváním mých rodičů a kdyby nelhal, neurážel a nechoval se amorálně dál. Samozřejmě mu přejeme všechno dobré, tak jako všem. Za svými slovy si stojím.

mailto:kauza.vacek@gmail.com

pondělí 17. prosince 2007

Ubohost a sprostota pana Krutiny

Miloš Tomáš

Pan Krutina se rozhodl odbočit z nic neříkajících fejetonů ke sprostým útokům. Důkazem jsou tyto jeho řádky:
„Rozhodně se v případě stezky odevzdanosti nejedná snad o to, že by osoba mistra skutečně požadovala z nějaké své osobní vůle nebo nečistých úmyslů, jako v případě ega, aby mu žák sloužil. Nic takového. Právě toto nesprávné a pokřivené vnímání stezky odevzdanosti Ramany Mahárišiho vnímá jen nečistá mysl ega. Proto ji zákonitě nechápe a proto se tak bouří, když se na to poukazuje. Ego vždy chápe to, co by vedlo k jeho zmizení zvráceně a pak své zvrácené vnímání podsouvají těm, co píší o duchovní praxi tak, jak ve skutečnosti je. Výsledkem jsou zdánlivě ušlechtilé nesmysly pana Paříka, M. Tomáše a dalších, které dokazují jen jejich naprostou neznalost zákonitostí duchovní praxe natož učení Ramany Mahárišiho, jak je jim věcně dokazováno. Tvrdí, že cesta k Bohu nemá žádnou zákonitost, jinými slovy, když je vše božské včetně ega, jak tvrdí, pak žádná zákonitost a tedy správné úsilí přece není třeba. V tom jsou zajedno se všemi nepravými mistry.“

To, co nám zde sprostě a zákeřně pan Krutina podsouvá, je výplodem nikoliv mým, mého kolegy Paříka či nějakého našeho přítele, ale je to scestný výplod páně Krutiny, vlastního zetě pana Vacka. Viz Vackův článek „Odevzdanost“. Je pan Krutina tolik nevědomý anebo tak sprostý? Nevědomý je jistě již pro to druhé, ale jistěže je sprostý. Jeho sprostota je podlá a zákeřná lež. Jak říká jeho tchán (od kterého pochytil pan Krutina, jak se zdá, jen to špatné): „Důkazy žádné“. To je ten páně Vacka, jak on tomu říká, „goebbelsismus“? Komu je určeno to věčné, nic neříkající, kroucené a občas si odporující blábolení? Jak ta jeho (ale to platí nejen o váženém p. Krutinovi) meditace může vypadat, když není poctivý při psaní. Jak asi vypadá meditace toho, kdo pak jedná zákeřně a sprostě lže (Nikdo z nás nikdy netvrdil, že cesta k Bohu nemá žádnou zákonitost a že by nebylo třeba úsilí.)? Než psát pokroucené, demagogické a scestné bláboly a zákeřně a sprostě napadat, ať se vrátí vzdychat do klubovny. Jestli se, pane Krutino, považujete za čestného člověka a ne za darebáka, dokažte, že někdo z nás řekl nebo napsal to, co nám podsouváte.
A kteří to jsou, prosím, oni „již odtělení mistři“? Že by někdo potřeboval nejprve odtelit, než se odtělí?

mailto:kauza.vacek@gmail.com

čtvrtek 6. prosince 2007

TROJJEDINOST VACKA, MARÍČI A PŘIKRYLA

Naši čtenáři dlouho očekávají, jestli se pan Vacek pochlapí a zareaguje na článek pánů z Avataru: „Domeček z falešných karet Jiřího Vacka“ http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/10/domeek-z-falench-karet-jiho-vacka.html, v němž mu byla dokázána série účelových lží a obcházení autorského zákona. Dle předpokladu se pan Vacek snaží odvést od tohoto jemu nemilému tématu pozornost, což ovšem neznamená, že necháme tuto problematiku jednoduše vyšumět, budeme se k ní vracet. Dnes přinášíme reakci pana Martina Paříka na další sprostý útok Jiřího Vacka.


TROJJEDINOST VACKA, MARÍČI A PŘIKRYLA
Martin Pařík

Stanislav Přikryl je údajným autorem hanebného pamfletu http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/zpusoby-tomasovcu , v němž za absence jakýchkoli důkazů, věrohodných argumentů, citací apod. očerňuje „tomášovce“- koho má tímto lehce pejorativním pojmenováním konkrétně na mysli, neuvádí. Stylem i obsahem se jeho příspěvek nápadně podobá vylhaným statím Zuzany T. alias maríči. Jaký je podíl této programové lhářky, přítelkyně pana Vacka, na příspěvku S. Přikryla? Patrně větší, než Vacek tuší. Přinejmenším jde o manifestaci téže mentální sféry, téže neblahé úrovně vědomí, jež je i domovinou J. Vacka.
Malá odbočka: Josef Šťastný, horlivý SMSkový donašeč, jenž svého času navštívil v doprovodu dvou dalších Vackových čélů Avatar za účelem inzultace autora pověstného článku v Doteku (Jak jsem hledal sebe a nalezl boha), vehementně tvrdil, že na Vackově webu neexistovala rubrika „zkušenosti našich přátel (podstatné je slovo „přátel“), v níž byly zveřejněny štvavé články zmíněné lhářky maríči. Jako správný demagog, vyškolený Vackem, mne obvinil, že jsem si tento název rubriky vymyslel, že slovo „přátel“ v ní nefigurovalo. Naštěstí existuje více svědků, kteří tuto rubriku pamatují. Ani samotný správce webu pan Robík Pettinger existenci rubriky nezpochybnil a na přímou otázku odpověděl vyhýbavě, abych se raději věnoval duchovním věcem. Jistě měl pravdu, co mu však bránilo odpovědět zpříma – ano ano, ne ne? Jeho vytáčka jenom dokládá pomýlenost J. Šťastného. Smyslem tohoto odbočení bylo doložit korektnost úvahy, že maríči lze považovat za přítelkyni Jiřího Vacka, když zařadil její dva příspěvky do uvedené „přátelské“ rubriky.

Co tedy spojuje trojlístek jmen v nadpisu? Neschopnost a neochota vidět, mluvit, žít pravdu. Jsou to spřízněné nešťastné duše, které v sobě navzájem hledají oporu. Je těžké být sám v těžkém antagonizmu s vlastním svědomím, svou vlastní podstatou. Chrlením nenávistných, scestných, lživých myšlenek klidu mysli nedocílíte, pane Vacku, Zuzano T. i S. Přikryle!
Závěrem si dovolím připomenout slova velkých mužů: Bůh je všudypřítomný a vždy milostivý. Je dobré je mít stále na paměti.

mailto:kauza.vacek@gmail.com