středa 31. prosince 2008

Jiřímu Vackovi aneb záhada příjemce záhadného balíčku

Alexandr Popov

Poslední výplod z pera Jiřího Vacka pod názvem „Záhadný balíček“ by byl jedním z nekonečné řady sebeoslavných článečků a takovým by i zůstal (a zmizel bez povšimnutí v minulosti), kdyby – jako téměř vždy – autor „nezaujal“ obsesivním útokem proti Avataru a hrubě utilitární „logikou“. Cituji závěr: „Takže opět staré a známé „Doma není nikdo prorokem“. U nás jsou mé překlady špatné, v cizině je oceňují. Kdo má pravdu? Firma Avatar nebo opravdový uctívatel Šrí Ramany?“ Nutno dodat, že tomuto tvrzení předchází chvála Vackových překladů Rozhovorů s Ramanou Maharšim, II. a III. díl., z pera ruského překladatele Olega Mogilevera.

Dovolil bych si položit Jiřímu Vackovi několik otázek:

1. Úsloví „doma není nikdo prorokem“ se týká OBECNĚ neuznaných jedinců. Chcete tím neznačit, že nejen Avatar není spokojen s kvalitou vašich překladů, ale i řada dalších?

2. Píšete, že vaše překlady v cizině OCEŇUJÍ. Znamená to, že vás ocenilo více cizinců, kteří natolik zvládají češtinu, že to dokážou posoudit? Kromě výše uvedeného i další? Kdo?

3. V poslední větě vaší sebeapologetiky stavíte proti Avataru „opravdového uctívatele Šrí Ramany“. Mohl byste sdělit, podle čeho se pozná OPRAVDOVÝ uctívatel Šrí Ramany (na začátku článku přiznáváte, že Olega Mogilevera neznáte)? Podle toho, že překládá a vydává Šrí Ramanovo dílo? To přece dělá i nakladatelství Avatar a opravdovým uctívatelem podle vás není. Nebo snad máme tajemství hledat v chvále (či její absenci) vašich překladů?

4. Jaká je váha chvály překladu od cizince, který žije mimo českou komunitu (Petrohrad, Jeruzalém), nemá možnost vnikat do nuancí jazyka a jehož znalosti češtiny jsou tedy více než sporné (nechal si např. poslat slovník)? Přece nechcete tvrdit, že se slovníkem v ruce rozpoznáte kvalitu jakéhokoliv cizojazyčného textu?

Není mi docela jasné, čeho jste, pane Vacku, chtěl svým článkem dosáhnout – přesvědčit čtenáře, že jste dobrým překladatelem? K čemu to potřebujete? Buď dobrým překladatelem jste, nebo nejste, přesvědčování na tom nic nezmění. Nebo jste chtěl čtenářům podsunout (insinuovat) myšlenku, že Avatar nemá pravdu? Pokud je mi známo, pracovníci Avataru nikde nijak zvlášť nevytrubují, že Jiří Vacek je špatný překladatel – ano, před několika lety Avatar odmítl váš překlad Maharšiho, ale veřejně jste to po čase uraženě prezentoval na svých stránkách vy: bědoval jste na tím, jak je Avatar zlý a zištný a kdovíco ještě, ale kvalitu zvoleného překladu (Jiří Navrátil) jste fundovaně napadnout nedokázal. Před vydáním Maharšiho evangelia v nakladatelství Avatar ostatně vyhrožoval váš uctívač Filip Blažek, že překlad podrobí důkladnému rozboru – a nikde nic! Buď neplní slovo, nebo nenašel nedostatky.

Vydali jsme řadu překladů duchovní literatury. Nikdy jsme se nesetkali s negativním hodnocením jejich kvality. To není sebechvála, chci tím jenom říci, že podle všeho jsme schopni posoudit kvalitu textu včetně kvality jazykové. A jestliže jsme došli k závěru, že váš překlad není příliš kvalitní, nejde o samoúčelné tvrzení, nýbrž o výsledek jednoduchého porovnání výsledků práce různých překladatelů.

Nemáme patent na pravdu a ani si ho nepřisvojujeme. Pokud bude váš překlad lepší než ostatní, bez jakéhokoliv problému to přiznáme. Mám-li ale soudit podle vašeho přístupu nejen k této práci, kdy vám ve všech sférách života naprosto chybí sebereflexe, k tomu hned tak nedojde – to bychom po duchovním mistrovi, satguruovi, člověku bez ega atd. žádali příliš.

pondělí 29. prosince 2008

Panu Martinu Tomešovi

Vážený pane Tomeši,
reagujete na mé poslední texty uveřejněné na blogu Kauza Jiří Vacek. Shodně s panem Vackem tvrdíte, že jsou zde publikovány lži, tak nevím, proč se tím zabýváte – spíš než lži nepříjemná pravda, která bolí, což? Píšete ve své stati jednou o mně, pak mne přímo oslovujete, pak zase píšete zase o mně (napodobujete asi styl pana Krutiny). Vesměs jde o negativní kritiku. Jinak by to ani pan Pettinger nezveřejnil. Negativní neurážlivá a konstruktivní kritika zakládající se na objektivní skutečnosti (což při vší úctě k Vám by i Vašemu stylu více slušelo) mně vůbec nevadí (nejsem žlučovitý „ješita“), ovšem dáte mně jistě za pravdu, že by, když už se obracíte ke mně a chcete vést diskusi, slušelo více udržet styl a nesklouznout (jak to činil pan Krutina) do pomluv. A navíc, mohl jste, pokud jste něco měl ke mně, mně napsat přímo, ne se též schovávat za množinu panem Pettingerem spravovaného Vackova webu.

Jelikož mne ve svém textu oslovujete, je slušné (i když Vás neznám) Vám odpovědět. Nechtěl jsem tím Vám ani sobě rušit klid vánočních svátků. Pane Tomeši, neznám Vás a neznám ani pana Krutinu (ačkoli jej v jistém smyslu znám z jeho textů a to mne naprosto stačí). Divíte se, proč o něm a o panu Vackovi píšu. Pan Krutina se začal drze a bez jakéhokoli podnětu mého či mých rodičů do mne a mých rodičů opakovaně urážlivě ve svých textech navážet (napadat). Činil tak na internetových stránkách Jiří Vacek – Satguru pomlouvačným způsobem (nechybí absurdní způsob, jako např. „Miloši Tomáši, toto není určeno pro vás...“ Snadno si tyto pomluvy na adresu mých rodičů a mne můžete vyhledat a možná Vás i tyto texty zarazí. Pak budete mít právo psát komentáře. Zarazit by Vás mělo především to, že to není u duchovní osoby (která se považuje za „mistrovskou“ a navíc má potřebu se nechat jako „mistrovská“ potvrzovat) normální. Ostatně, vy rozumíte oněm poslepovaným kompilacím a konstrukcím jeho „duchovních“ textů?

Pokud jde o pana Vacka, znám jej už od svých dětských let. Nikdo by proti němu jistě nic neměl, kdyby... se cyklicky nechoval tak amorálně. Mám s Jirkou Vackem své zkušenosti – nepěkné. Právě pro jeho amorálnost. Ano, je to k smíchu a zarážející, když někdo ponižuje a pomlouvá v domnění, že sám zůstane velký, poštvává druhé proti někomu v rámci své pseudoobrany, zcizuje a poškozuje práva jiných, přičemž vyhlašuje, že je mistrem (a mistr je jeden a mistr a Bůh jsou jedno), ukňouraně se lituje a nechá se adorovat, vymáhá hmotné a finanční dary (prý jako „samozřejmost“). Je to k smíchu, že? Či spíš zarážející. Smutné. Činil by tak podle Vás nějaký opravdový mistr? Který opravdový mistr, Bůh, by byl ukňouraně sebelítostivý, vyzdvihoval by se a vymáhal adorativní dopisy a dopisy na svoji „obranu“, hmotné a finanční dary? Ano, k smíchu, ale i velmi smutné, zarážející.

Celý spor s Jiřím Vackem začal, jak lze písemně doložit, tím, že Jiří Vacek dehonestoval mé rodiče, ještě za jejich života. Mimoto pravidelně ponižoval Martina Paříka během jejich obchodních jednání. Ale o tom všem Vám nemusím psát. Jednak to bylo již vícekrát vyřčeno, jednak tomu asi nevěříte, protože tomu věřit nechcete, a pak Vás to jistě ani nezajímá, že. Zřejmě jde o hrách na zeď, že? Věříte jen tomu, co Vám řekne pan Vacek, případně někdo z jeho bližních. Jinak byste se ani nepouštěl do své reakce, tak jako dost jiných.

A tak jistě věříte panu Vackovi, když píše, že usilujeme o jeho „likvidaci“, že se prý na setkáních s manžely Tomášovými v pražské Lucerně nemeditovalo, že Míla Tomášová učila, že usilovat se nemá, prý Eduard Tomáš před svou smrtí vyslal jakýsi signál a zřekl se všeho, co celý život učil, nebo když Jiří Vacek píše, že jsem měl prý „přednášku o padlém guruovi“ a prý jsem podle něj „zneužíval svou matku“ (tomu jistě věří i jeho dcera, která si prý „Míly Tomášové hluboce vážila“ a přitom ji ráda nechá sprostě pomlouvat – jen proto, že to píše její tatíček – patrně zděděná účelová a neupřímná dvojakost, že?) atd. atd. Měl by tato tvrzení Jiří Vacek dokázat, anebo se omluvit. Už jen to samo o sobě dostatečně svědčí o jeho amorálnosti. Dost možná rovněž schvalujete pomlouvačný dopis, který iniciovali právě manželé Krutinovi, jež podepsalo několik lidí, kde se zavazují, že budou „bránit Jiřího Vacka za každou (!!) cenu“. Lživé pomluvy, výpady, útoky, podsouvání, nactiutrhání, poškozování obchodních a autorských práv, lživá reklama atd. – vše prokazatelné. Copak toho není dost? To by Vás mělo zarážet. Zarážet byste se mohl co chvíli při čtení „pamětí“ Jiřího Vacka. A pokud tomu všemu věříte, jako že patrně ano, mohl byste si ta fakta někde docela snadno ověřit. Nejen porušování autorských práv Jiřím Vackem bylo řádně dokladováno. Vy ale bez ohledu na tu veškerou amorálnost Jiřího Vacka nedáte na Jiřího Vacka dopustit, viďte? Určitě Vám Váš názor nikdo nebere a nechce brát a také Vám nikdo nevnucuje názor svůj. Tím spíš byste si měl laskavě skutečnosti ověřovat, vyslyšet obě strany a snažit se o objektivitu.

Dehonestoval jsem snad jeho rodiče? Nactiutrhal, pomlouval, např. že zneužíval svou matku, že jim jde o mou likvidaci apod. Sprostoty, co šíří on? Něco podobného? Zaútočil jsem snad první proti panu Krutinovi pomluvami jeho osoby a osob jeho rodičů? Zkřivil jsem někomu chmýří na jeho pomazané hlavě? Proč bych to dělal, když mně, do doby než jsem byl vystaven jeho sprostým pomluvám, byl nějaký pan Krutina ukradený?

Píšete: „Co se týká výpadů proti manželům....a krásně by seděly právě na Miloše Tomáše.“ To je přesně typ pomluvy, se kterým se setkáváme u členů vaší skupiny a jež o nějaké velké chytrosti nesvědčí. Copak Vy mne tak znáte, že víte, co by na mne sedělo? To z Vás mluví teď co?

Povšimněte si tedy raději svých výpadů a postarejte se laskavě o to, co by sedělo na Vás. Tak jako pan Vacek by se měl starat o sebe, tak i Vy. A aby k nijakým výpadům a výpadkům nedocházelo, že? Člověk by se měl stále hlídat, jak je vidět, je co u sebe krotit. Vždyť komu to vše píšete, kdo o to stál? Nebo snad z pocitu povinnosti či potřeby zavděčit se manželům Krutinovým nebo komu...? Sobě? Co se týká Vašich výpadů, také platí, tak jak píšete, že tudy cesta nevede. A chápete už snad že řádná duchovní cesta nevede pod vedením pana Vacka ani jeho zetě se sklopenou hlavou (vždyť tak ani na žádnou cestu nevidí a jeho vlastní nesrozumitelné texty jsou toho důkazem) a bohužel ani nikoho dalšího z jeho rodiny. Duchovní cesta pod vedením žádné amorální osoby nikam nevede.

Chtělo by to se, pane Tomeši, spíš konstruktivně zamyslet, pokud chcete vést diskusi, kudy cesta vede. S přáním šťastného nového roku všem

Miloš Tomáš

pondělí 22. prosince 2008

Jirka řečený gurudží JÁ JSEM

aneb "duchovní" společenství v praxi

Alexandr Popov

Mistře, u jehož nohou leží Slávek! Ó gurudží Já Jsem, štědrý rozdávači Milosti (v duetu s JV), obrovský halogene, mistrovská osobo a egodrtivý meditante! Ty, v Lásce k němuž se topí David! Ne, nechci se vysmívat lidem, kteří vám důvěřují, těch je mi líto, našli si groteskní cíl svých adorací. Bylo by moc dobré, kdyby se takto dokázali obrátit k tomu skutečnému Mistru, Jedinému, který se nepotřebuje vydělovat, aby mohl být slaven, ale snad toho ještě nedorostli. Podstatnější je zde důvod, proč vy se necháváte takto titulovat, proč tomu neučiníte přítrž. Důvod je bohužel nasnadě a není to důvod hodný skutečného mistra, kterým se stavíte být. S tím docela přirozeně souvisí i duchovní „kvalita“vašich článků – například klamavé pojednání „Praxe uvědomění sebe sama...“ (JV-SatGuru, 30.11.t.r.).

„Neexistuje bytí, které by mělo vědomí, ryzí bytí je samo vědomí a vědomí je samo bytí...“ Je-li tedy bytí vědomím a naopak, jak píšete, proč hovoříte o „ryzí nehmotné existenci“? Je-li bytí vědomím, nic dalšího tu není (ať už tomu rozumíte, nebo ne) – ani hmotné, ani nehmotné a jistě vůbec nic neryzího! Proč členíte vědomí na zkušenosti, (uvědomění) sebe sama a akt pozorování? A proč píšete, že „vědomí není s ničím takto poznávaným a projeveným (...) totožné atd.“? Chcete říci, že to, co nazýváte poznávaným a projeveným, nemá bytí?

„Vědomí je vždy sebe si vědomé, neexistuje nevědomé vědomí. Zkušenost bytí, kde není vědomí sebe sama...“ Opravdu? Dovolím si připomenout začátek vašeho tvrzení: vědomí je vždy sebe si vědomé. A je-li i bytím (viz výše), pak je si vědomé VŽDY jen sama sebe (nikoliv ovšem v úzce egoistickém smyslu, jak to chápete vy), protože VŠE JE BYTÍ.

Nevím, co na to ostatní čtenáři, ale mně to stačí! Je psáno: „Vejděte do komůrky srdce svého a nečiňte mnoho slov.“ Vaše „traktáty“ jsou plné slov, jejichž obsahu ani za mák nerozumíte, byť ostošest studujete kašmírské mistry a kdoví koho dalšího. Kdybyste tomu opravdu (srdcem!) rozuměl, nečinil byste mnoho slov, protože VŠE (i zdánliví nepřátelé) by bylo SRDCEM!

A ještě maličkost: když chcete s někým polemizovat, učiňte tak explicitně, výslovně, je to čestnější. Na většině veřejně dostupných fotografiích - na webu, na obálce 14.dílu pamětí - se nedíváte takříkajíc na roveň s ostatními (skloněná hlava, pohled stranou apod.), to něco vypovídá! Dělají to zpravidla lidé neupřímní, do sebe zalíbení nebo pomatení. Vyberte si z toho po libosti.

úterý 2. prosince 2008

Za meditaci požadováno "vyvážené" vstupné.

Miloš Tomáš


Meditační klubovna duchovní srdce nyní hlásí požadavek "vyváženého" vstupného na meditaci s manžely Krutinovými. Před tím tedy zřejmě bylo vstupné nevyvážené. Přitom rezervace míst na meditaci s Krutinovými nyní prý není nutná. Na meditaci s jeho tchánem byla nyní dokonce „nezbytně nutná“. Teď na pana Krutinu a jeho choť není.
Proč? Jednak je třeba ve skupině Jiřího Vacka a spol. (zřejmě vackovců či vackistů, jestliže já a mí přátelé jsme podle nich již několik let tomášovci a tomášisté, avateristé aj.) zamaskovat očividnou zištnost (příklad jeden za všechny – 108 dolarů určených pro někoho jiného než pro Jiřího Vacka podle něj samého mělo prý připadnout jemu „jako samozřejmost") a za druhé o méně upřímné a hrané meditace s vymyšlenými pseudoduchovními stavy manželů Krutinových již není takový zájem. Dříve byl o divadlo manželů Krutinových větší zájem v MKDS, nyní při rozpoznání sebestředné povýšenosti a přitom prosté komedie a dualistické povrchnosti takový zájem meditovat s paní a pánem Krutinovými není.
Není divu, čte-li člověk od pana Krutiny takové nekonečné scestné plky o duchovní nauce a navíc jeho neumělé útoky proti jakýmsi "realizátorům", "pseudorealizátorům", "pseudoadvaitisté", co prý "tvrdí, že vše je milost, např. i chození na houby" (bzz... – pozn. autora). Kdo asi jsou podle pana Krutiny oni pseudoadvaitisté, pseudorealizátoři a realizátoři v uvozovkách, na které musí ubohý "inkvizitor" a hráč na duchovního poučovatele pan Krutina uboze házet špínu, o kterých musí lhát?
Přišli s tím už před ním Jiří Vacek a některá jím zmanipulovaná, vycvičená, snaživá, ale omezená ega (podle něj „Bohu nepřátelská“, „zlá“ a „od Boha vzdálená, tak jako všechno mimo Boha“).
Proč pan Krutina i jeho tchán vůbec psali (to je přesně to, co pan Ries nazývá termínem „žvanění“) o pokoře, soucítění, lásce atd., když jen a jen nadále demonstrují svou nevyváženost (srovnej například „buddhistická ega“ - Vackův termín - s egem Jiřího Krutiny, kterým jest dle sebe on sám, jelikož podle něj „je Bůh, nebo ego“ a Bůh je jen jeden a je jím prý mistr a tím prý je Jiří Vacek, event. to, co z jeho osoby tryská či jako duch přebývá, dále Vackovu amorálnost, jako např. urážky, nactiutrhání, zcizování, ale také jeho projevy pýchy, ublíženosti atd.) s normálními duchovními lidmi, že naprosto neví, co to je pokora, soucítění, láska (už jen např. do očí bijící účelově Vackem přelhané Ježíšovy výroky mluví zcela jasně).
I pan Dymanus, který mne kdysi zkoušel (a já s ním bláhově chtěl v míru disputovat o oněch duchovních otázkách), ale do MKDS mne nepřijal (zřejmě dostal pokyny „shora“), připouští vinu na straně Vackovy skupiny. (Píše o „mstě“ z mé strany. Nepíše však za co se, podle něj, mstím. Msta je vždycky za něco. Ne, pane Dymanusi, buďte v klidu, Vy jste mi nic neudělal, a věřte nevěřte nemstím se, jen sděluji doložitelná fakta.)
Takže, pane Krutino, kdybyste si raději hlídal vstupné na svou "meditaci", aby aspoň toto bylo "vyvážené".