Martin Pařík
„Učím totéž co všichni opravdoví mistři – Buddha, Ježíš, Ramana Maharši aj.“ Kdo kritizuje mne, kritizuje Ježíše, Buddhu, Maharšiho aj.“ Zatímco pan Vacek chrlí své kritické a dehonestující výpady mnoha směry (Drtikol, Tomášovi, dr. Halík, dr. Vojtíšek, J. Kočí, katolíci, Němci, Avatar, Púndža, Krishnamurti atd.), běda, když je podroben kritickým slovům sám. To se divoce zpěčuje, vyhrožuje zlou karmou, zastrašuje tezí, že posuzovatel se v podstatě dopouští kritiky zmíněných opravdových mistrů. Jak obludná, absurdní konstrukce!
Ve svých knihách a na webových stránkách Jiří Vacek – Satguru pan Vacek nesčíslněkrát odhalil o sobě pravdu, kterou stránky KV jenom zrcadlí a připomínají. Totiž, že Jiří Vacek nejenže není žádným duchovním mistrem, natož satguruem, ale že není ani opravdovým duchovním člověkem. Jeho pýcha, zištnost, sebestřednost, nechápavost, povrchnost, zášť, podvodná jednání, povýšenost, žárlivost, sobectví, sektářství, manipulace, proklamování shody své kvazi mystické ideologie s ryzími naukami skutečných mistrů atd. jsou do nebe volající. Tyto mravní nekvality, svědčící o vybujelém, tuhém egu, markantně vystupují z mnoha jeho písemných i ústních projevů. Marná sláva. I Míla Tomášová - kterou snad kdysi považoval za svoji duchovní učitelku, aby ji později dehonestoval, ba zapřel (že by spíš paralela s Jidášem?), nehlásí se k ní již - jasně charakterizovala Vackovo nedosažení a morální pokleslost ve své knize Vnitřní pramen v kapitole O meditaci:
„…Ostatně, jak je jeho zvykem (rozuměj Jiřího Vacka), v každé své knize stále proti někomu ,bojuje‘, někdo se mu nelíbí… kdyby se neužíral v duchu těmi myšlenkami, které má a z nichž píše.... Připomínám tedy jedno přísloví: ,Potrefená husa nejvíc kejhá, labuť z ní však neuděláš.‘ A dodávám: ,Pomluvami Lucernu nenaplníš, spíše lidi odradíš.‘
Takových, pane Vacku, co se považují za Napoleony, Ježíše atd., jsou plné ústavy. Demagogickými a sofistickými myšlenkovými pochody, v nichž vyvozujete totožnost své osoby s velikány ducha, nabíráte směr nikoli k Bohu, ale (spolu se svým hraničně patologicky emočně plochým zetěm, jak zní posudek soudního znalce) do oněch zařízení, v nichž léčí mj. i tyto chorobné identifikace.
Když to shrnu: Kdokoli kritizuje scestné postoje a nemravnost Jiřího Vacka, kritizuje právě jen egoistické projevy Jiřího Vacka. A to je naprosto v pořádku.
čtvrtek 28. dubna 2011
čtvrtek 21. dubna 2011
Panu Vackovi a dalším tazatelům
Alena Knápková
Ego samotné nemůže být rozpuštěno, rozpouštěn je pouze uzel srdce, tvořený vásánami, s kterými se ego spojuje a ztotožňuje, a jež jsou příčinami nevědomosti a zapomnění Boha a z toho plynoucího lidského konání v rozporu s Boží vůlí. Rozpouštění těchto obalů ega se děje skrze jeho Božskou podstatu, která je v každém jedinci. Jinak by k němu ani nemohlo docházet. Pokud jsou vásány rozpuštěny, tělo oživeno a uzel srdce rozvázán, zbývá ego, které nic nechce, nic nemá a nic neví, jak pravil jeden Mistr. Rozpouštěním vásán ještě nedochází k mystické smrti ega, to jste na omylu, pane Vacku, pouze k jeho očistě. Ego samotné totiž nemůže být rozpuštěno, ale jedině spaseno!!! Až to je mystická smrt, tehdy lidské ego umírá se Spasitelem...
„Pravda je stav bez ega“ – nám říkají Mistři a je to tak. Ale co je ta Pravda? Je něco, co by v ní mělo být? Kdo by ji měl poznávat, kdo usilovat? Jistě ten, kdo Pravdu poznal, bude souhlasit, že v ní vše a tedy i svět mizí a i Ježíš na tuto otázku odpověděl mlčením. Pokud tedy existuje svět, je tu i ego, a to i u osvobozených. Toto ego je ale již zakotveno v Pravdě a je s ní v souladu, je Jednotou, neprosazuje se, nic nemá, nic neuchopuje a nelpí, je čisté a svobodné.
S Maharšiho výrokem, že átmavičára je cesta od začátku až do konce, plně souhlasím, protože na tom konci již není, kdo by se ptal. Nesouhlasím však s Vaším výrokem vydávaným za Maharšiho, že usilovat se má od začátku až do konce, protože tam usilující zůstává. Toť velký rozdíl. Usilování musí vyústit v odevzdání a odevzdání je neúsilí, jak správně říkal Púndža a další Mistři.
Ego samotné nemůže být rozpuštěno, rozpouštěn je pouze uzel srdce, tvořený vásánami, s kterými se ego spojuje a ztotožňuje, a jež jsou příčinami nevědomosti a zapomnění Boha a z toho plynoucího lidského konání v rozporu s Boží vůlí. Rozpouštění těchto obalů ega se děje skrze jeho Božskou podstatu, která je v každém jedinci. Jinak by k němu ani nemohlo docházet. Pokud jsou vásány rozpuštěny, tělo oživeno a uzel srdce rozvázán, zbývá ego, které nic nechce, nic nemá a nic neví, jak pravil jeden Mistr. Rozpouštěním vásán ještě nedochází k mystické smrti ega, to jste na omylu, pane Vacku, pouze k jeho očistě. Ego samotné totiž nemůže být rozpuštěno, ale jedině spaseno!!! Až to je mystická smrt, tehdy lidské ego umírá se Spasitelem...
„Pravda je stav bez ega“ – nám říkají Mistři a je to tak. Ale co je ta Pravda? Je něco, co by v ní mělo být? Kdo by ji měl poznávat, kdo usilovat? Jistě ten, kdo Pravdu poznal, bude souhlasit, že v ní vše a tedy i svět mizí a i Ježíš na tuto otázku odpověděl mlčením. Pokud tedy existuje svět, je tu i ego, a to i u osvobozených. Toto ego je ale již zakotveno v Pravdě a je s ní v souladu, je Jednotou, neprosazuje se, nic nemá, nic neuchopuje a nelpí, je čisté a svobodné.
S Maharšiho výrokem, že átmavičára je cesta od začátku až do konce, plně souhlasím, protože na tom konci již není, kdo by se ptal. Nesouhlasím však s Vaším výrokem vydávaným za Maharšiho, že usilovat se má od začátku až do konce, protože tam usilující zůstává. Toť velký rozdíl. Usilování musí vyústit v odevzdání a odevzdání je neúsilí, jak správně říkal Púndža a další Mistři.
pondělí 18. dubna 2011
Dopis redakci
Milí přátelé, posílám mnoho pozdravů tímto způsobem i proto, že se nevidíme příliš často. A hlavně, uvědomuji si, že jsem Vám nikdy pořádně nepoděkoval za to, že jste mi před lety umožnili psát na Vašem blogu.
Po letech koukám, že se situace příliš nezměnila. V různě intenzivních vlnách jste prohlašováni za nepřátele jógy, Boha, Bhagavána Šrí Ramany Maháršiho a všech pravých mistrů, za příznivce komunismu a totalitního myšlení, za lháře, pomlouvače, materialisty, kterým jde pouze o zisk, hulváty, nepřátele úsilí atd. atd.
Vím, jak to může být nepříjemné, ale podobná posouzení vypovídají hlavně o posuzovateli. Tam, kde je - já a ti druzí, já mám pravdu, já a moji nepřátelé, konkurence na duchovním poli, moje učení, značka naší školy, lidé neumějí správně myslet = já umím správně myslet, já poznám literu od ducha, já jsem mistr a vy jste ega, já mohu kritizovat, ale ostatní nemohou kritizovat mě a pokud, tak vlastně kritizují Boha…, já, já, já a ti ostatní - tam je určitě přítomná upřímná a vytrvalá a silná snaha, určité pochopení, určité duchovní zkušenosti, mnoho zásluh (i nezásluh) pro já, ale pořád já.
Já, které se vymezuje, oddělené já, já bojující, já nedoceněné, fňukající, povyšující se, já usilující, já bohorovné, já poměřující, posuzující, já bránící se, já jistě nějakým způsobem moudré a plné zkušeností, ale pořád já.
Víte, je skvělé, být z toho všeho venku a je mi jasné, že množství slušných lidí, kteří chápou a rozeznávají pravý stav věcí, se veřejně vyjadřovat nechce. Buď proto, že nechtějí být smeteni těmi vlnami, které obrana takového „já“ nezbytně vyvolává – každý na to nemá žaludek a ani nervy a ani sílu být okamžitě veřejně odepsán jako povýšenec, ego, nepřítel jógy apod., je to samo o sobě velmi nechutné – nebo proto, že neustálé vysvětlování a obrana proti oněm vlnám, je vyčerpávající, náročná a v posledku vlastně zbytečná. Jak se bránit proti něčemu, co neexistuje a pokud, tak jako chiméra v myslích několika hledajících, kteří propadli pocitu pravdovlastnické výlučnosti? Nicméně rozumím, proč to, byť už jen sporadicky, děláte. Také jsem to dělal.
Přesto nebo právě proto Vám chci poděkovat za tu možnost, kterou jste mi dali zveřejňováním článků v minulých letech.
Dan Moravec
Po letech koukám, že se situace příliš nezměnila. V různě intenzivních vlnách jste prohlašováni za nepřátele jógy, Boha, Bhagavána Šrí Ramany Maháršiho a všech pravých mistrů, za příznivce komunismu a totalitního myšlení, za lháře, pomlouvače, materialisty, kterým jde pouze o zisk, hulváty, nepřátele úsilí atd. atd.
Vím, jak to může být nepříjemné, ale podobná posouzení vypovídají hlavně o posuzovateli. Tam, kde je - já a ti druzí, já mám pravdu, já a moji nepřátelé, konkurence na duchovním poli, moje učení, značka naší školy, lidé neumějí správně myslet = já umím správně myslet, já poznám literu od ducha, já jsem mistr a vy jste ega, já mohu kritizovat, ale ostatní nemohou kritizovat mě a pokud, tak vlastně kritizují Boha…, já, já, já a ti ostatní - tam je určitě přítomná upřímná a vytrvalá a silná snaha, určité pochopení, určité duchovní zkušenosti, mnoho zásluh (i nezásluh) pro já, ale pořád já.
Já, které se vymezuje, oddělené já, já bojující, já nedoceněné, fňukající, povyšující se, já usilující, já bohorovné, já poměřující, posuzující, já bránící se, já jistě nějakým způsobem moudré a plné zkušeností, ale pořád já.
Víte, je skvělé, být z toho všeho venku a je mi jasné, že množství slušných lidí, kteří chápou a rozeznávají pravý stav věcí, se veřejně vyjadřovat nechce. Buď proto, že nechtějí být smeteni těmi vlnami, které obrana takového „já“ nezbytně vyvolává – každý na to nemá žaludek a ani nervy a ani sílu být okamžitě veřejně odepsán jako povýšenec, ego, nepřítel jógy apod., je to samo o sobě velmi nechutné – nebo proto, že neustálé vysvětlování a obrana proti oněm vlnám, je vyčerpávající, náročná a v posledku vlastně zbytečná. Jak se bránit proti něčemu, co neexistuje a pokud, tak jako chiméra v myslích několika hledajících, kteří propadli pocitu pravdovlastnické výlučnosti? Nicméně rozumím, proč to, byť už jen sporadicky, děláte. Také jsem to dělal.
Přesto nebo právě proto Vám chci poděkovat za tu možnost, kterou jste mi dali zveřejňováním článků v minulých letech.
Dan Moravec
úterý 12. dubna 2011
Kdepak satguru
Alena Knápková
Pan Vacek ve svém článku „Moc kritizuji“ uvádí, že nekritizuje osoby, ale jejich výroky, jejich učení, které se neshoduje s duchovními pravdami a stále se velmi diví, proč je sám za některé výroky kritizován. Odpověď je jednoduchá – protože nedosáhl takové duchovní hloubky, aby k tomu byl kompetentní a jeho kritika tak byla oprávněná. Ona by pak totiž nebyla žádná, mám na mysli zejména kritiku vůči manželům Tomášovým, ale i jiným.
Jeho poznání není hluboké, jak se domnívá, proto je se skutečnými duchovními autoritami neustále v rozporu. Je tak nesebekritický, že si tuto skutečnost neúplného poznání není vůbec schopen připustit, a tak se můžeme dočíst, že kdo ho kritizuje, kritizuje samotného Ježíše nebo Mahárišiho a je mu vyhrožováno duchovním úpadkem a podobnými nesmysly. Jaká pýcha!
Ano, se vší zodpovědností rovněž tvrdím a plně souhlasím, že ego je Božské podstaty –kdyby nebylo, jak by byl možný návrat k Bohu, z kterého je vyzářeno? Ego může být i čisté, odevzdané Boží vůli, jak tomu je a bylo u skutečných duchovních mistrů. Také nikdo nikdy neřekl – a je Vám to snad už opakováno posté (kéž byste to už uslyšel), že usilovat na duchovní cestě se nemá. Usilovat se nemá až ve vrcholné fázi meditace, soustředění, pak to usilování a ten kdo usiluje vadí příchodu Boha a jeho milosti, kterou jsou nečistoty ega rozpouštěny. Tehdy je třeba se odevzdat a tedy přestat usilovat, jinak s tím Bohem stále zápolíte...
A je mi opravdu jedno, co podle Vás řekl Maháriši o usilování do konce.. to Vy jste to jen nepochopil, nevíte, kdy nastává ten konec, kdy člověk musí ustoupit a sklonit se před Bohem. Nevíte to, protože Vám chybí pokora. Důsledkem Vaší pýchy je nesprávné rozlišování, především vlastních egoistických sklonů – nečistých.
Kdepak satguru, pane Vacku, to opravdu ještě ne.
Pan Vacek ve svém článku „Moc kritizuji“ uvádí, že nekritizuje osoby, ale jejich výroky, jejich učení, které se neshoduje s duchovními pravdami a stále se velmi diví, proč je sám za některé výroky kritizován. Odpověď je jednoduchá – protože nedosáhl takové duchovní hloubky, aby k tomu byl kompetentní a jeho kritika tak byla oprávněná. Ona by pak totiž nebyla žádná, mám na mysli zejména kritiku vůči manželům Tomášovým, ale i jiným.
Jeho poznání není hluboké, jak se domnívá, proto je se skutečnými duchovními autoritami neustále v rozporu. Je tak nesebekritický, že si tuto skutečnost neúplného poznání není vůbec schopen připustit, a tak se můžeme dočíst, že kdo ho kritizuje, kritizuje samotného Ježíše nebo Mahárišiho a je mu vyhrožováno duchovním úpadkem a podobnými nesmysly. Jaká pýcha!
Ano, se vší zodpovědností rovněž tvrdím a plně souhlasím, že ego je Božské podstaty –kdyby nebylo, jak by byl možný návrat k Bohu, z kterého je vyzářeno? Ego může být i čisté, odevzdané Boží vůli, jak tomu je a bylo u skutečných duchovních mistrů. Také nikdo nikdy neřekl – a je Vám to snad už opakováno posté (kéž byste to už uslyšel), že usilovat na duchovní cestě se nemá. Usilovat se nemá až ve vrcholné fázi meditace, soustředění, pak to usilování a ten kdo usiluje vadí příchodu Boha a jeho milosti, kterou jsou nečistoty ega rozpouštěny. Tehdy je třeba se odevzdat a tedy přestat usilovat, jinak s tím Bohem stále zápolíte...
A je mi opravdu jedno, co podle Vás řekl Maháriši o usilování do konce.. to Vy jste to jen nepochopil, nevíte, kdy nastává ten konec, kdy člověk musí ustoupit a sklonit se před Bohem. Nevíte to, protože Vám chybí pokora. Důsledkem Vaší pýchy je nesprávné rozlišování, především vlastních egoistických sklonů – nečistých.
Kdepak satguru, pane Vacku, to opravdu ještě ne.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)