Konformní zbabělec a lhář Jiří Vacek

Alexandr Popov

Už několik let se Jiří Vacek (naposledy v některých pasážích článku „Běda vám farizejové“) vydává za apoštola antikomunismu. Když někdo prokáže, že tomu tak nebylo, přejde to buď mlčením, nebo kritická slova překroutí a kritika samotného označí za napomáhače komunistů, případně rovnou za komunistu. A vesele dál píše bludy, v nichž vylepšuje svůj „kádrový profil“ z dob komunismu. Tak jak to vlastně s panem Vackem tehdy bylo? Zopakujme si již mnohokrát řečené:

Proti komunistickému zřízení se Jiří Vacek do roku 1989 neangažoval. Vcelku poslušně napomáhal udržovat politický systém až do posledních chvil: poctivě vhazoval lístečky se jmény kandidátů národní fronty do uren (byly to volby, pane Vacku, a ne že ne: mohl jste jít, či nejít, co z toho bude, nebylo pro volbu samu podstatné!), v práci byl příkladným revolučním odborářem, na rozvoji socialistického hospodářství se podílel řadou zlepšovacích návrhů. Nikdy se nepohyboval v disidentském prostředí, nikdy nebyl viděn na žádné protirežimní demonstraci. To vše nikoliv z přesvědčení, nýbrž z pouhého strachu o sebe (ze stejného důvodu nepodepisoval své samizdatové překlady a dokonce se obořil na Ramanášram, když v článku otištěném v jejich časopisu uvedli jeho jako autora). Disidenti a vůbec lidé režimu antagonističtí pracovali v kotelnách, měřili vodu (tedy úroveň spodních vod ve zkušebních vrtech), myli domy (pod OPBH) či výlohy, nikdy ale nepracovali v bance (jako pan Vacek). Ti lidé měli potíže a komunistů se nebáli (nebo svůj strach překonali), nikdy tomu nebylo naopak – že by žádné velké potíže neměli a komunistů se báli, jak o sobě často píše sám Jiří Vacek. Také čtenářům vícekrát sdělil, že ho vyšetřovala StB – jednou! No, docela upřímně: je to podivné, že, pane Vacku? Taková mašinérie zla a ona pustí tak důležitou a nebezpečnou osobu a víc o ni nejeví zájem?! Čím to?

Je to tak, StB, pokud o někoho měla zájem, tak ho rozhodně nevyšetřovala jednou – leda by přijal spolupráci, anebo by byl natolik nezajímavý, že ani pro ni nebyl k použití. Jiří Vacek byl zřejmě přizván k tzv. informaci, to jest docela jednoduchému divadlu na dvě a více hodiny, kdy dva vyšetřovatelé chvíli vyhrožují a chvíli nabízejí, vytahují vědomosti o předvolaném a jeho blízkých, aby nakonec žádali nějakou formu spolupráce jako východisko. Proč se to odehrálo pouze jednou, to by měl vysvětlit Jiří Vacek sám, jisté však je, že velký nátlak na něj činěn nebyl, to by tak lehce neprošlo.

Všechny ty vylhané pokusy Jiřího Vacka vybudovat kolem sebe gloriolu významné duchovní osobnosti, pronásledované komunistickým režimem, jsou nakonec jen trapnými snahami zbabělého ubožáka stát se alespoň na papíru velkým. Mnohem zavrženíhodnějšími jsou snahy diskreditovat své bližní – lžemi, pomluvami, degutantními výmysly. Píšete, Jiří Vacku, že Miloš Tomáš nikdy nic neudělal zadarmo? To jste se zřejmě po ránu koukal do zrcadla a spletl si osobu, ne? Nebo že v sobě Miloš Tomáš objevil duchovní vlohy až po revoluci a nyní pomlouvá ty, kteří riskovali kriminál atd.? Co si to dovolujete! Nic o lidech nevíte, co Miloš Tomáš za komunismu podstoupil či nepodstoupil, o tom víte houby – právě proto, že celá léta sedíte doma zalezlý jako bobek - a teď se budete stylizovat do všeznalého soudce?! Jmenujte laskavě alespoň jednoho z takových pomlouvaných! Sebe ale, prosím, už konečně vynechejte, vás se to naprosto netýká a pana Hudce, prosím, taky. Nic proti němu, odváděl jistě poctivou a záslužnou práci, nijak to nezlehčuji, ale skupiny hathajógy existovaly vcelku regulérně již od konce šedesátých let a třebaže je režim neměl rád a drobní funkcináři a úředníci NV jim komplikovali život, příliš velká příkoří se jim neděla. Opravdová hrdinství se konala jinde.

Abychom celé to povídání shrnuli: Jiří Vacek s odporem vůči komunismu nemá nic společného, seděl doma, chodil do dobře honorovaného (samozřejmě v tehdejších relacích) zaměstnání v podniku, kam by nikoho politicky byť i jen nepatrně sporného nepřijali, snažil se zavděčit a současně být materiálně dobře zabezpečen. Prostě konformista; bezbarvý, zbabělý človíček, zalezlý a tichý jako myška, dokud o něco jde, o to však hlasitější, když nic nehrozí. Dnes navíc bezcharakterní pomlouvač a lhář. Uplivovat si před ním nebudu, ale měl bych.

Krutinova a Vackova jízda čvachtanicí. Lži, pomluvy, manipulace a pýcha.

Jakousi paní Jindrákovou zaujalo, že Jiří Vacek měl jet ve čvachtnici. Ano, Jiří Vacek jede ve čvachtnici už léta, lže, pomlouvá, krade, uráží, nactiutrhá, je pyšný, namyšlený, hamižný, manipuluje a poštvává sobě oddané ovečky, od kterých si nechá adorovat... Co by asi řekli jeho rodiče a jeho duchovní učitelé? A jeho žáci, kteří jeho darebáctví již prohlédli?

Ostatně v té zimní čvachtnici za byznysem nejel sám, jela s ním jeho dcera Eva a zeť Jiří Krutina. Jiří Krutina také lže a pomlouvá. Dost možná i manipuluje druhými a je zřejmé, že tak činí i jeho žena Eva. Prý se jí slovně pánové Pařík a Miloš Tomáš v Lucerně na setkání s Tomášovými dvořili. A ejhle, ona tedy byla na setkání s Tomášovými v Lucerně? Na tolik pomlouvaných setkáních? Vždyť se tam snad ale, podle tvrzení obou pánů, nikdy neukázala, vidět tam podle nich vůbec nikdy nebyla a pánové Pařík a Miloš Tomáš, jak známo, se po celou dobu pořadu nezastavili, aby měli na nějaký takový rozhovor čas . Byli vždy s někým.

Takže paní Eva Krutinová lže! Lže, tak jako o mnohých věcech nestydatě lhal a dál sprostě lže a šíří hanebnosti její otec. Nebo jako když podepisovala (dost možná ji v zájmu svého tatíka iniciovala) hanebnou sprostou pomluvu do Ramanášramu. Její otec jednal též hanebně (nabádání k útokům proti jeho kritikům, sepisování a rozšiřování pomlouvačných podlostí). Patrně přiměla i svou kamarádku Lenku Počtovou k sepsání zase její podlosti. Tato dáma, která lže, se má za duchovní bytost. Její údajné duchovní zkušenosti a dosažení jsou trapnou komedií (dost možná za účelem zisku, stejně jako u jejího otce a manžela), zbožným přáním (jako že s ní někdo zavedl lichotící řeč o jejím vzhledu). Ubohé, trapné a směšné!

Její manžel, Jiří Krutina, neméně trapná a směšná figurka, pomlouvá a lže také. Proto má takovou potřebu psát o vyváženosti, o zlu a zlem nasáklém egu, jelikož sám je nevyváženou (po jaké stránce, to je zcela evidentní) osobou. Podle jeho vlastní dedukce je on sám egem. Proto si mohou s Jiřím Vackem tolik porozumět. A proto je také přirozené, že spolu Jiří Vacek, jeho dcera Eva a jeho zeť Jiří Krutina jedou ve čvachtanici. Že není Jiří Vacek a nikdo z nich žádným mistrem (čeho taky?), je zcela evidentní. Tolik na vysvětlenou paní Jindrákové.

Pan Krutina nyní píše, že prý učí odevzdanost. Kdy, komu a před kým? Jakou on učí odevzdanost? V článku otírajícím se o paní Knápkovou, kde by podle názvu mělo jít o výklad odevzdanosti, je toto slovo jen frekventováno - v souvislosti s tím, že Miloš Tomáš o odevzdanosti píše špatně a oni (J.Krutina a jeho tchán) odevzdanost učí správně. A prý také provádí nějakou očistu... Čeho, proboha? Jiří Krutina se z něčeho očišťuje? Prázdná slova a navíc s pomluvou. To je Krutinova odevzdanost? Ne, znovu čvachtanice.

Ještě na vysvětlenou pro paní Jindrákovou, osprchováním si od toho nikdo z nich - Vacek, jeho dcera ani Jiří Krutina - nepomohou. A přirovnat Jiřího Vacka k léčiteli? On sám měl být léčen již dávno! A kolik lidí již vyléčil? Pan Rýznar, co se prý "honil po nocích" a jiní, ti, co se ocitli kvůli Vackovi na psychiatrii, aby vyhověli Vackově štvaní proti Martinu Paříkovi aj., ty pan Vacek asi podle některých vyléčil. Ne, ne, sprchou to ze sebe nedostane...

Redakce

Zpackané páně Kosovo přání

Kamil John

Pánové Kos, Janda a Štefko gratulují satguruovi Vackovi k 79. narozeninám.
Na webu Jiří Vacek-Satguru dne 22.6. Cituji: „Váš přínos je nezměrný, patří Vám nekonečný dík. Takto komplexně neučí nikdo. Vytvořil jste dva skvosty. Jste nepochybně první v těchto zeměpisných šířkách, kdo umí učit. Vaše účinnost a duchovní praxe začíná tam, kde Tomášovi skončili...“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/prani-k-narozeninam

Není jasné, jak mohou - podle vlastních slov satguruových - tak jasně poznat jeho jedinečnost, nejsou-li sami mistři. A pokud by byli mistři, k čemu to patolízalství? Asi nejsou mistři a tímto si získali, co chtěli.

Poté pokračují již s ohledem na oslavence a - jak se domnívají - největší radost mu po předešlém vychválení jeho prvního místa způsobí malým zneuctěním jeho „ nepřátel“. Cituji: „Meditovat jsme se podle instrukcí manželů Tomášových nenaučili. Kamil klidně lže, a tak dlouholeté působení pana Tomáše nemusí mít výsledek. Tehdy získané vavříny zpráchnivěly.“

Nakonec chytře alibisticky dodává: „Nehodnotím dílo Tomášových. Lhaní pana Kamila není vinou Tomášových.“ V Lucerně se sice meditovalo, ale „je v tom zakopaný pes“. - „Tomášovi mají můj obdiv, jejich dílo je stupínkem na mé cestě.“ - „Příjemné duševní rozpoložení v Lucerně mi nestačilo.“ Tady je v rozporu se svým satguruem, který naopak mluví o hospodské atmosféře v Lucerně.

Dále posouvá své tvrzení, že setkání s Tomášovými byla „spíše popularizací duchovní filozofie po převratu“. Nyní naopak tvrdí, že „tato vystoupení nebyla pro začátečníky, protože se tam pravou átmavičáru nenaučil“. Současně však, jak píše, Tomášovy nehodnotí.

Své výroky zamíchá tak, aby tvrdily všechno i nic - jak se bude hodit.

Co dodat? Pan Kos nám dal opět nahlédnout do svého světa zvrácených přání, patolízalství, nerozlišování. Své pevné spočívání v takto zhmotněném egoismu si asi neuvědomuje (jinak by to bylo ještě horší). Takový je výsledek jejich úporného meditování a nezávislého pozorování pod vedením satguruovým.

Co doporučit? Nechceš-li hodnotit, nehodnoť. Vážíš-li si Tomášových, važ si. Chceš-li být dobrý, buď. Ale opravdu a bez kličkování.