Alexandr Popov
Mohl byste laskavě všem zájemcům o duchovní pokrok (neboť o to Vám jde nejvíce, že?) vysvětlit, jaký je rozdíl mezi „mistrem, který rozhoduje a prohlašuje o sobě, že je mistrem“, a „egem“? To by mě fakt zajímalo, protože takovýto mistr ve vaší kvazidialektice je schopen nějakým záhadným způsobem být mistrem (prohlašuje se za něj, že) a zároveň jím nebýt (je jím ono sebe si vědomé vědomí Já jsem, nebo jak to ve své nevědomosti kroutíte) a co víc, on ten mistr-osoba nemá s vědomím Já jsem víc společného, než že skrze něj cosi proudí a on (!!) pomáhá, přijímá hold a kdovíco ještě.
Píšete, že lidé, které zatvrzele označujete za tomášovce, zaměňují osobu za mistra. A dále: „Pravý mistr ví, že mistrem není jeho osobnost, ale vědomí Já jsem, které žije.“ A o kousek dál např. „Jestliže pravý mistr říká: „Já jsem mistr“, jako například Ježíš, neříká to proto, aby se stal slavným a uznávaným, ale proto, aby praví hledající věděli, kde mohou nalézt pomoc při hledání Boha.“
Copak PRAVÝ hledající hledá pomoc u někoho jiného než samotného Stvořitele? A mohl byste nám říci, KDO ví, že je mistrem? KDO?
Mluvíte o Ježíši jako o osobě (ona chce, ona nechce, ona dává návod – viz Vaše předchozí věta)! Tak kde máte toho VŠUDYPŘÍTOMNÉHO Boha? Někde vedle? Co se to pokoušíte čtenářům namluvit! Kdyby ta Vámi proklínaná osobnost nebyla svou povahou božská, jak by mohla něco (cokoliv) vědět?? Copak je nějaké vědění mimo Boha?
Jistě, vy si to vyložíte po svém – oni píší, že ego je božské (= ve Vašem chápání Bůh), že se nemusí nic dělat, oni propagují neúsilí atd. atd. Nic z toho v tomto (ani v jiném) textu není. Nebudu dál rozebírat Váš blábol, ale jestli někdo zaměňuje osobu za mistra, jste to Vy sám – a činíte tak bezpochyby účelově, protože se necháváte jako „mistr“ titulovat a oslavovat a protože NIC JINÉHO než dvojnost neznáte. Každé Vaše slovo to křičí do světa.
A ještě maličkost! Strávil jsem s paní Mílou opravdu hodně času a nikdy, nikdy nemusela ostře odmítat pokusy o zpochybnění jejího mistrovství. Právě naopak, velmi ostře odmítala jakékoliv pokusy vmanévrovat ji do pozice jakéhosi mistra, tj. člověka, který si PŘIVLASTŇUJE Boží úradek (řečeno slovy křesťanství), jako to činíte ve své nevědomosti Vy. To, že jste napsal tuto lež, abyste obhájil svou pozici mezi věrnými, je odporné a podlé – tak jako většina Vašich pomluv.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
pondělí 28. ledna 2008
Miloš Tomáš se ptá II.
- Dobrý den. Napadly mě dvě otázky. Dovoluji se ptát zde, neboť z webu Jiří Vacek-Satguru jsem nikdy žádnou odpověď nedostal, maximálně přišel sprostý útok s bonusovou výhrůžkou od jeho hlavního protagonisty (viz např. článek "Miloš Tomáš se ptá"). Zodpovězení těchto otázek - bez emocí a urážení - může mnohé mezi námi vyjasnit. První z otázek se týká samotného (klidně za něj mohou odpovědět jiní) Jiřího Vacka. Jen si dovoluji vyvést p. Vacka z dalšího omylu - nebyl jsem a nejsem rozčilený, už mi lži a sprosté výpady jeho a jeho některých přátel zevšedněly. Když už musí stále referovat o druhých, měl by mluvit pravdu. A co pro něj mám "ze své duchovní výše"? (tuto otázku mi klade v 12. díle svých pamětí). Inu, vzhledem k jeho dost nízké úrovni, tak jistě hodně. Začíná to požadavkem omluvy za dehonestování mých rodičů a následné urážení, navádění druhých a za další sprosté amorálnosti a končí jeho nesebekritickou a tudíž neadekvátní reakcí na tento dopis.
Jiří Vacek ve svém nedávném referátu o jejich (či spíš jeho) Štědrém dnu uvedl větu: "Šakti zaspala." Moje otázka zní, proč, jak často a v důsledku čeho se stane, že šakti zaspí? Hlavně proč a co je toho příčinou?
Druhou otázku si dovoluji směřovat na odborníka na kašmírský šivaismus pana Krutinu. Pane Krutino, tvrdíte, že "Buď je ego, nebo Bůh, jiná varianta neexistuje". Viz: http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/tantricka-stezka-poznani-sebe-_siddha-kundalini-joga__-4_-dil
Zajímalo by mne, co nebo kdo s určitostí jste tedy (dle tohoto Vašeho členění - těchto dvou kategorií) podle Vás Vy sám, kdo pan Vacek, Vaše manželka, rodiče, já, my, oni, zvířata a věci kolem nás atd.?
Předem upřímně děkuji za odpověď.
S pozdravem Miloš Tomáš
středa 9. ledna 2008
Z RUDA DO NERUDNA
aneb důkaz možného Vackova spojení s komunisty - 1.část
Redakce
Jiří Vacek byl prokazatelně solidární s komunistickým režimem. Aby tuto skutečnost zakryl, neustále opakuje o některých lidech (M. Pařík, M. Tomáš), že jsou spojeni s komunisty a dokonce, že prý mají ke komunistům obdiv. Takové tvrzení by měl pan Vacek dokázat, což se mu ovšem, jako v případě jeho dalších lží, sotva podaří. Jiří Vacek, jak známo, prokazatelně dlouhodobě lže, dokonce ze dvou důvodů:
a) Aby potřel „konkurenci“ a sám zůstal v očích veřejnosti jediným guruem („satguru“)
b) Aby si veřejným vydáváním a šířením svých lží ještě finančně přilepšil.
Jeho sprosté lhaní tedy pramení z chorobné žárlivosti a narcistní samolibosti (pýchy) a ze ziskuchtivosti (proto opakuje ve svých knihách stále dokola stejné věci, jako kde se jak najedl, o zádušní mši za E. Tomáše a jeho údajném signálu, o setkání s Tomášovými v Lucerně, o páně Paříka údajném obdivu ke komunistům, proto mu nedal spát počet prodaných vstupenek a jejich cena u „konkurence“, o vymáhání peněžních a hmotných darů a služeb ani nemluvě).
V poslední době přibyl ještě třetí důvod Vackova lhaní (související s prvním). Aby si zachránil reputaci či „mistrovskou“ kůži, neváhá opakovat snadno prokazatelné lži stále. Vždy jde o lživé překroucení, zkreslení, ke kterému přidá nějakou tu ubohou sprostou pomluvu.
Svoje chorobné darebáctví Jiří Vacek často podsouvá druhým. Krást brambory ho údajně učila Míla Tomášová. Druzí o něm prý lžou a on říká pravdu (prý pro „naše“ poučení). Jenže šířením těch svých „pravd“ o druhých začal on. Právě ono jeho neustálé lhaní, přelhávání, drzé urážení, sprosté útoky a organizování štvanice na druhého, podsouvání, narcistní a nekritickou zálibu ve své osobě, nekritizovatelnost, manipulaci s lidmi a zastrašování, neetické nakládání se soukromou korespondencí, vymáhání „obrany“, ale také účelovou dezinterpretaci duchovní nauky, zejm. v případě učení Ramany Maháršiho, označil pan Dostál za hitlerismus.
Jiří Vacek chodil za komunistického režimu jako většina lidí k volbám, plodil děti, žil normálním rodinným životem, vymýšlel zlepšováky v práci – tehdy v žárovkárně (aby měli více peněz doma a snad aby si šplhnul u zaměstnavatele a zefektivnil socialistické svícení), než si našel práci „dobře placeného bankovního experta“, pořídil si druhou rodinu, chatu a auto a žil si navenek spokojeným životem. Přitom prý „mistr“ i „Mistr“ (pozor, podle jeho slov „mistr = Bůh!“ a zároveň „jsem mistrem“, „už dříve jsem byl mistrem“ atd.), „Satguru“, Šrí Bhagaván“ a „chudý důchodce“ je „obětí komunistického režimu“ a byl údajně zapojen do jakéhosi „demokratického hnutí“. Údajně to plyne z nějakého prohlášení onoho závodu na výrobu žárovek, kde byl pan ing. Vacek zaměstnán. V onom dokumentu (jak jej pan Vacek na svém webu publikoval) je však naopak především uvedeno, jaký to byl dobrý soudruh (kolika zlepšováky „soudruh“ J. Vacek přispěl k rozvoji socialistické společnosti). Napomáhání rozvoji totalitní společnosti asi považuje Jiří Vacek za zapojení se v demokratickém hnutí. To by potom byl ovšem do „demokratického hnutí“ zapojen kdekdo a kdekdo by byl „obětí“ komunistického režimu.
Víme, že tomu tak nebylo. A není nám známo, že by byl Jiří Vacek účastníkem či členem třetího nebo jakéhokoliv odboje (prý se aktivně podílel na barikádách, ale tak, že se před jednou z barikád, jak sám ve svých pamětech uvádí, potkal s mládencem z hitlerjugend). Kdyby jako oběť komunistického režimu pracoval aspoň v rudných dolech...
Spíš si povšimněme prokazatelných faktů. Jiří Vacek o sobě tvrdí, že napsal sto samizdatů. Když pan M. Tomáš jen lehce nastolil otázku, že jich nemuselo být rovných sto, co kdyby jich bylo o jeden méně, tedy 99, Jiří Vacek reagoval popudlivě a nenávistně se na něj (jako nefalšovaný lžimistr) veřejně rozkatil.
„Napsal o mne – tuším, že to bylo v desátém či jedenáctém díle jeho pamětí, že prý tvrdím, že žádné samizdaty neexistují. Jen jsem lehce zpochybnil ten počet a on musel psát zle a zase lhát. Jako lhal o mé účasti v Národním domě na Vinohradech, o setkáních s mými rodiči v Lucerně, o tátově zádušní mši, o mých kamarádech atd.,“ říká Miloš Tomáš.
Jiří Vacek tvrdí, že napsal sto samizdatů, avšak do tohoto svého „napsání“ zahrnuje rovněž překlady. Jak známe překlady pana Vacka z dnešní doby, dbá pan Vacek na to, aby jeho jméno, byť jako překladatele, bylo uvedeno na obálce stejným, ne-li větším písmem než jméno samotného autora (viz např. jeho vydání Maháršiho evangelia). M. Tomáš k tomu dodává: „Pokud jde o samizdaty Jiřího Vacka, každý si mohl spočítat, kolik jich bylo z oné tabulky v pamětech pana Vacka – pokud ten napsal pravdu – a každý jasně viděl, že u mnohých chybělo datum. Podle Jiřího Vacka prý kvůli dezorientaci StB. To je zcela směšné a zavádějící tvrzení, navíc zároveň tím Jiří Vacek potvrzuje, že byl sledován. Mám řadu přátel, např. z řad z disentu, kteří za komunistů byli skutečně u výslechu, čelili domovní prohlídce atd., protože prováděli něco, co režim neviděl rád, ale po jejich intervenci, dozoru a útlaku už by stěží mohli cokoliv proti komunistům či proti jejich orgánům dělat. Ani by si neškrtli. Jakpak by asi mohli psát nebo překládat bez jejich vědomí. Pokud ano, tak by za to ty orgány po onom dotyčném něco chtěli. A navíc vezměme v úvahu páně Vacka zbabělost a podlost. Jestli udává v dnešní době – a dokonce udávání vyžaduje i od druhých – viz různé udavačské a pomlouvačné akce, jako např. ta manželů Hibšových, nebo jeho dcery, paní a slečny Šilhánových, pánů Bešorny a Vomely - klidně by při represivním nátlaku soudruhů a své vlastní zbabělosti mohl udávat již tehdy. To nevím, ale možné by to u něj bylo.
Pokud si pan Vacek publikování svého samizdatu nepamatuje, mohl datum uvést aspoň přibližně. Ale asi to fakt není důležité. Je normální, že si nevedl záznamy. Z bázně ani svá díla nepodepisoval. Na rozdíl od dnešní doby, kdy neopomíjí na obálky (!) svých knih, vydávaných vlastním nákladem velkým písmem uvést informaci „Přeložil Jiří Vacek“. Tak si to teď hledí vynahradit. To snad z úcty k Maháršimu? Spíš z úcty k sobě, ke své osobě či snad ke svému kšeftu, či spíš jak sám rád ve shodě s jeho přítelkyní Takáčovou říká: kvůli byznysu.“
Publikované texty však oproti různým dohadům a planým spekulacím, ale i Vackově lhaní, mluví pravdu. Vycházejme tedy z tvrzení samotného pana Jiřího Vacka, této údajné „oběti“ komunistického režimu. Pan Vacek prý napsal 100 samizdatů (ani o jeden méně!). Přitom v té době podle jeho vlastních slov „čelil neustálým výslechům, soudům, domovním prohlídkám…“. Když někdo za komunistů čelil domovním prohlídkám, výslechům, soudům (a nemusely být ani neustálé, stačilo když byly občasné), vyhazovům z práce (víme, že p. Vacek změnil zaměstnání jen jednou – ze žárovkárny na „dobře placené místo bankovního úředníka“) atd., jistě o něm komunistické orgány dobře věděly. Jistě – pokud si takového člověka zvali k výslechům, na soudy, konali u něj domovní prohlídky, vyhazovali ho z práce – vedli takového člověka v bedlivé patrnosti. Byl jednoduše sledován.
Jak tedy mohl ten samý člověk v téže době napsat – bylo mu komunistickými orgány umožněno napsat – sto samizdatů??!
Redakce
Jiří Vacek byl prokazatelně solidární s komunistickým režimem. Aby tuto skutečnost zakryl, neustále opakuje o některých lidech (M. Pařík, M. Tomáš), že jsou spojeni s komunisty a dokonce, že prý mají ke komunistům obdiv. Takové tvrzení by měl pan Vacek dokázat, což se mu ovšem, jako v případě jeho dalších lží, sotva podaří. Jiří Vacek, jak známo, prokazatelně dlouhodobě lže, dokonce ze dvou důvodů:
a) Aby potřel „konkurenci“ a sám zůstal v očích veřejnosti jediným guruem („satguru“)
b) Aby si veřejným vydáváním a šířením svých lží ještě finančně přilepšil.
Jeho sprosté lhaní tedy pramení z chorobné žárlivosti a narcistní samolibosti (pýchy) a ze ziskuchtivosti (proto opakuje ve svých knihách stále dokola stejné věci, jako kde se jak najedl, o zádušní mši za E. Tomáše a jeho údajném signálu, o setkání s Tomášovými v Lucerně, o páně Paříka údajném obdivu ke komunistům, proto mu nedal spát počet prodaných vstupenek a jejich cena u „konkurence“, o vymáhání peněžních a hmotných darů a služeb ani nemluvě).
V poslední době přibyl ještě třetí důvod Vackova lhaní (související s prvním). Aby si zachránil reputaci či „mistrovskou“ kůži, neváhá opakovat snadno prokazatelné lži stále. Vždy jde o lživé překroucení, zkreslení, ke kterému přidá nějakou tu ubohou sprostou pomluvu.
Svoje chorobné darebáctví Jiří Vacek často podsouvá druhým. Krást brambory ho údajně učila Míla Tomášová. Druzí o něm prý lžou a on říká pravdu (prý pro „naše“ poučení). Jenže šířením těch svých „pravd“ o druhých začal on. Právě ono jeho neustálé lhaní, přelhávání, drzé urážení, sprosté útoky a organizování štvanice na druhého, podsouvání, narcistní a nekritickou zálibu ve své osobě, nekritizovatelnost, manipulaci s lidmi a zastrašování, neetické nakládání se soukromou korespondencí, vymáhání „obrany“, ale také účelovou dezinterpretaci duchovní nauky, zejm. v případě učení Ramany Maháršiho, označil pan Dostál za hitlerismus.
Jiří Vacek chodil za komunistického režimu jako většina lidí k volbám, plodil děti, žil normálním rodinným životem, vymýšlel zlepšováky v práci – tehdy v žárovkárně (aby měli více peněz doma a snad aby si šplhnul u zaměstnavatele a zefektivnil socialistické svícení), než si našel práci „dobře placeného bankovního experta“, pořídil si druhou rodinu, chatu a auto a žil si navenek spokojeným životem. Přitom prý „mistr“ i „Mistr“ (pozor, podle jeho slov „mistr = Bůh!“ a zároveň „jsem mistrem“, „už dříve jsem byl mistrem“ atd.), „Satguru“, Šrí Bhagaván“ a „chudý důchodce“ je „obětí komunistického režimu“ a byl údajně zapojen do jakéhosi „demokratického hnutí“. Údajně to plyne z nějakého prohlášení onoho závodu na výrobu žárovek, kde byl pan ing. Vacek zaměstnán. V onom dokumentu (jak jej pan Vacek na svém webu publikoval) je však naopak především uvedeno, jaký to byl dobrý soudruh (kolika zlepšováky „soudruh“ J. Vacek přispěl k rozvoji socialistické společnosti). Napomáhání rozvoji totalitní společnosti asi považuje Jiří Vacek za zapojení se v demokratickém hnutí. To by potom byl ovšem do „demokratického hnutí“ zapojen kdekdo a kdekdo by byl „obětí“ komunistického režimu.
Víme, že tomu tak nebylo. A není nám známo, že by byl Jiří Vacek účastníkem či členem třetího nebo jakéhokoliv odboje (prý se aktivně podílel na barikádách, ale tak, že se před jednou z barikád, jak sám ve svých pamětech uvádí, potkal s mládencem z hitlerjugend). Kdyby jako oběť komunistického režimu pracoval aspoň v rudných dolech...
Spíš si povšimněme prokazatelných faktů. Jiří Vacek o sobě tvrdí, že napsal sto samizdatů. Když pan M. Tomáš jen lehce nastolil otázku, že jich nemuselo být rovných sto, co kdyby jich bylo o jeden méně, tedy 99, Jiří Vacek reagoval popudlivě a nenávistně se na něj (jako nefalšovaný lžimistr) veřejně rozkatil.
„Napsal o mne – tuším, že to bylo v desátém či jedenáctém díle jeho pamětí, že prý tvrdím, že žádné samizdaty neexistují. Jen jsem lehce zpochybnil ten počet a on musel psát zle a zase lhát. Jako lhal o mé účasti v Národním domě na Vinohradech, o setkáních s mými rodiči v Lucerně, o tátově zádušní mši, o mých kamarádech atd.,“ říká Miloš Tomáš.
Jiří Vacek tvrdí, že napsal sto samizdatů, avšak do tohoto svého „napsání“ zahrnuje rovněž překlady. Jak známe překlady pana Vacka z dnešní doby, dbá pan Vacek na to, aby jeho jméno, byť jako překladatele, bylo uvedeno na obálce stejným, ne-li větším písmem než jméno samotného autora (viz např. jeho vydání Maháršiho evangelia). M. Tomáš k tomu dodává: „Pokud jde o samizdaty Jiřího Vacka, každý si mohl spočítat, kolik jich bylo z oné tabulky v pamětech pana Vacka – pokud ten napsal pravdu – a každý jasně viděl, že u mnohých chybělo datum. Podle Jiřího Vacka prý kvůli dezorientaci StB. To je zcela směšné a zavádějící tvrzení, navíc zároveň tím Jiří Vacek potvrzuje, že byl sledován. Mám řadu přátel, např. z řad z disentu, kteří za komunistů byli skutečně u výslechu, čelili domovní prohlídce atd., protože prováděli něco, co režim neviděl rád, ale po jejich intervenci, dozoru a útlaku už by stěží mohli cokoliv proti komunistům či proti jejich orgánům dělat. Ani by si neškrtli. Jakpak by asi mohli psát nebo překládat bez jejich vědomí. Pokud ano, tak by za to ty orgány po onom dotyčném něco chtěli. A navíc vezměme v úvahu páně Vacka zbabělost a podlost. Jestli udává v dnešní době – a dokonce udávání vyžaduje i od druhých – viz různé udavačské a pomlouvačné akce, jako např. ta manželů Hibšových, nebo jeho dcery, paní a slečny Šilhánových, pánů Bešorny a Vomely - klidně by při represivním nátlaku soudruhů a své vlastní zbabělosti mohl udávat již tehdy. To nevím, ale možné by to u něj bylo.
Pokud si pan Vacek publikování svého samizdatu nepamatuje, mohl datum uvést aspoň přibližně. Ale asi to fakt není důležité. Je normální, že si nevedl záznamy. Z bázně ani svá díla nepodepisoval. Na rozdíl od dnešní doby, kdy neopomíjí na obálky (!) svých knih, vydávaných vlastním nákladem velkým písmem uvést informaci „Přeložil Jiří Vacek“. Tak si to teď hledí vynahradit. To snad z úcty k Maháršimu? Spíš z úcty k sobě, ke své osobě či snad ke svému kšeftu, či spíš jak sám rád ve shodě s jeho přítelkyní Takáčovou říká: kvůli byznysu.“
Publikované texty však oproti různým dohadům a planým spekulacím, ale i Vackově lhaní, mluví pravdu. Vycházejme tedy z tvrzení samotného pana Jiřího Vacka, této údajné „oběti“ komunistického režimu. Pan Vacek prý napsal 100 samizdatů (ani o jeden méně!). Přitom v té době podle jeho vlastních slov „čelil neustálým výslechům, soudům, domovním prohlídkám…“. Když někdo za komunistů čelil domovním prohlídkám, výslechům, soudům (a nemusely být ani neustálé, stačilo když byly občasné), vyhazovům z práce (víme, že p. Vacek změnil zaměstnání jen jednou – ze žárovkárny na „dobře placené místo bankovního úředníka“) atd., jistě o něm komunistické orgány dobře věděly. Jistě – pokud si takového člověka zvali k výslechům, na soudy, konali u něj domovní prohlídky, vyhazovali ho z práce – vedli takového člověka v bedlivé patrnosti. Byl jednoduše sledován.
Jak tedy mohl ten samý člověk v téže době napsat – bylo mu komunistickými orgány umožněno napsat – sto samizdatů??!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)