pátek 29. prosince 2006

Rozhovor s Milošem Tomášem

Pro tento týden jsme pro Vás připravili rozhovor s Milošem Tomášem. Sešla jsem se s Milošem Tomášem, abych se jej zeptala, jak se má a jestli již utichly dehonestace jeho rodičů a lidí kolem Avataru ze strany pana Vacka a členů jeho sekty.

KV: Ahoj Miloši, jak se máš, co nového v Avataru, jak jsi strávil Vánoce:
MT: Ahoj, děkuji za optání, dobře.

KV: Ty nejsi zrovna dnes mnohomluvný, co znamená to tvoje „dobře“? Zeptala bych se Tě přeci jen na Avatar, a není-li tajemstvím, cos dělal o Vánocích. Byls na Půlnoční?
MT: Vždy je nějak, dobře. Tak jak má být, a tedy je dobře. V Avataru vyšly krátce před Vánocemi dvě knížky od Eduarda Tomáše, jedná se o povídku Veliké kouzlo, která vyšla v kapesní „srdcové“ edici a o knížku, obsahující tři přednášky dosud nevydané tiskem, nazvanou „Pohled z druhého břehu“ podle jedné z přednášek. Před tím vyšla, rovněž v kapesní edici Srdce, sbírka mystických básní Míly Tomášové „Průzračný svět“ a DVD o Tomášových „Život v Pravdě“ a na dvou DVD přednáškový cyklus Eduarda Tomáše: “Cesta uskutečnění“, k němuž je jako bonus připojen „GEN - Eduard Tomáš pohledem Viliama Poltikoviče“.
Vánoce jsem trávil tradičně sám v klidu domova, asi jako hodně lidí: uklízel jsem, jedl, relaxoval, poslouchal hudbu, hleděl se ztišit, na Půlnoční jsem nikde nebyl, poslouchal jsem hudbu a byl s Pánem Bohem doma, jsem rád sám a mám rád klid. Na Štěpána jsem sezval pár přátel ke společné procházce Prahou, aby zažili zvonění na katedrále a hlavně ke společné meditaci...

KV: A co pěkného posloucháš? Relaxuješ při hudbě?
MT: Děkuji, jsem odjakživa hudbymilovný tvor, na Štědrý den jsem poslouchal dlouho gregoriánský chorál, pak ale už přišel čas na změnu, tak jsem si pustil starou skvělou maďarskou Omegu, pak v televizi jsem zachytil trochu Bocelliho, pohádka byla letos dosti uhozená, a tak po večeři, když jsem vybalil dárky, přišel jsem tam na výborné DVD kytarového virtuosa Yngvie Malmsteena, tak jsem neodolal; je to fakt výborné. Jinak jsem si pouštěl Bacha a Vivaldiho.

KV: Též mám ráda Bacha i Vivaldiho. Jejich hudba dost uvnitřňuje. Je moc prima, že s přáteli meditujete, vím že v Avataru pořádáte jednou týdně společné meditace. Měla jsem to štěstí tam několikrát být. Líbilo se mi, jak to děláte, i meditace byla silná, děkuji.
MT: Taky děkuji. Fakt se ti to líbilo? Víš, jak to děláme? Necháváme to co nejvíc na Pánu Bohu.

KV: Ano, a výborná byla právě i Tvoje nedávná přednáška, kterou jsi měl na Hradčanech na téma odevzdanost a sebeodevzdání. Bylo na to téma řečeno něco zcela odlišného, než se dovídáme z povrchních článků o odevzdanosti z pera pana Vacka…
MT: Děkuji, ano přišlo dost ohlasů, jak se to lidem líbilo, i meditaci si chválili že byla velmi silná. Pár lidí mi přišlo poděkovat. Ano, máš pravdu, pan Vacek píše naprostou nepravdu; o odevzdanosti psal již dříve, že to znamená odevzdanost, či spíše oddanost žáků mistrovi, že to je prý ta cesta odevzdanosti, kterou učil Ramana Maháriši. Ano, to skutečně pan Vacek píše. A ve stejném smyslu psal o pokoře. Že by se měl žák zcela pokořit svému mistru, že to prý učil Ramana Maháriši. Buď záměrně lže, nebo to vážně nepochopil. V prvním případě by se měl omluvit, že lhal, pokud by šlo o druhý případ a je skutečně tak nevědomý, měl by si nechat poradit a přiznat barvu. Na to je ale příliš zpupný. V obou případech by měl upustit od nějakého vysvětlování a překládání Mahárišiho nauky. Však mu na to konečně v Ramanášramu přišli a vzkázali mu to. Tak má, byť se mu to nelíbí, pan rádoby mistr Vacek z ostudy kabát. Proto tak vztekle a zákeřně kope do svých odpůrců.

KV: Ta přednáška byla jistě velmi potřebná. Pan Vacek se snaží přesvědčovat, že Maháriši učil závislosti na své osobě a takovou závislost na své osobě podle pana Vacka prý vytvářel a to pan Vacek nazývá Mahárišiho cestou odevzdanosti; to pan Vacek píše, aby zdůvodňoval a hlavně pěstoval oddanost svých uctívačů vůči své osobě. Ani se nedivím, že jeho kniha, ale i chování vzbudilo v Ramanášramu značné rozčarování a nechtějí, aby již dále šířil Mahárišiho myšlenky. Vy prý chystáte vydat další Mahárišiho dílo? Půjde opět o překlad pana Jiřího Navrátila? Kdy se můžeme těšit?
MT: Ano, máme uzavřenou smlouvu na dílo Mahárišiho evangelium. Nevím, kdy vyjde, snad na jaře, ale trh je ještě poněkud nasycen překladem Jiřího Vacka a z nedávné doby xerokopiemi tohoto překladu, který bez mála čtvrt roku pan Vacek, ačkoliv mu již vypršela smlouva s Ramanášramem, pirátsky prodával. Ano, v případě naší edice půjde o překlad Jiřího Navrátila.

KV: Co jste dělali, když jste se dozvěděli, že pan Vacek porušuje autorské právo? Dali jste ho k soudu? To jste koneckonců mohli udělat již dávno kvůli jeho nactiutrhání, pomluvám, dehonestacím a poškozování obchodních zájmů…
MT: Ano, snad jsme to měli udělat už dávno. Ale pokud jde o dehonestace, ty nám neutečou - co je psáno, to je dáno; v pamětech pana Vacka, které jeden přesvědčený vackovec vtipně nazval „duchovní klenoty“ a jiný „perlami“, je toho na podání žaloby skutečně hojnost – ale je to špína; ty by ses v tom množství špíny babrala? Pokud jde o porušení autorského práva, dopustil se jej drobně pan Vacek již v minulosti, když bez souhlasu redakce Doteku namnožil článek Martina Paříka, aby k němu přidal svých čtyřicet stran dehonestací, vesměs sprostých lží a urážek, nechal namnožit, spíchl sešívačkou a vyslal své čély po knihkupcích s představou, že ten hnus budou prodávat. Zvrácený smysl pro normální lidskou etiku předvedl pan Vacek též v nejednom případě, kdy zveřejnil osobní dopis proti výslovnému přání autora dopis nezveřejňovat.
V případě knihy Maharšiho evangelium, na jejíž vydání uzavřel Avatar řádnou smlouvu již v říjnu, pan Jiří Vacek nabízel prodej xerokopií této knihy zhruba do 20. prosince, kdy ještě na svých webových stránkách se tímto prodejem počátkem prosince pochlubil. V polovině prosince dostal vyrozumění, že porušuje autorské právo, aby svůj prodej neprodleně stáhnul, jinak budeme nuceni postupovat podle práva. On nám odpověděl dopisem, kde mne oslovuje milý Miloši a napadl naše nároky na předchozí knihy Maharšiho, včetně knihy Jiřího Navrátila „V srdci skutečnosti“, s tím, že jsme to prý byli my, kdo porušil autorské právo v případě vydání oněch knih, a ať mu pošleme kopie smluv s Ramanášramem. On sám by to jistě považoval za naprosto nehoráznou drzost. Odpověděli jsme, že kopie smluv jsou k dispozici k nahlédnutí či přezkoumání v Avataru, neboť jde o dvoustranné smlouvy uzavřené mezi Ramanášramem a Avatarem, nikoliv trojstranné dohody s účastí pana Vacka. Jelikož nám v roce 1992 sám pan Vacek, když jsme mu avízovali vydání knihy Jiřího Navrátila „V srdci skutečnosti“, dvakrát po sobě vyhrožoval soudem, objednali jsme se u právníka, který po řádném rozboru konstatoval, že dle zákona smlouvu o poskytnutí autorských práv na knihu „V srdci skutečnosti“ není třeba uzavírat, neboť kromě původního Navrátilova pojednání obsahuje vždy jen citace a výňatky. Přesto pan Navrátil knihu ještě více přepracoval, aby lépe vyhovovala autorskému zákonu a my jsme mezi tím i na tuto knihu smlouvu s Ramanášramem uzavřeli. Samozřejmě máme uzavřené smlouvy na všechny knihy, a panu Vackovi jsme v dopise uvedli data, kdy byly smlouvy uzavřeny. On nám napsal, že jako projev své dobré vůle pirátský prodej xerokopií stáhne. Napsali jsme mu, že je to jeho povinnost, nikoliv nám prokázaná milost. Zhruba ve stejné době, co nám ze strachu před právním postihem napsal svůj dopis - kde mne nazývá milým, píše, že mu onen spor neprospívá, a stahuje svůj pirátský prodej -, píše zlé články o spřažení Martina Paříka s komunisty a Miloše Dostála s StB, v předvečer Vánoc napíše i rádoby senzační článek, tradičně plný lží a podsouvání, nazvaný „Miloš Tomáš se nás ptá“, kde na konci nechybí vyhrůžka, že musíme počítat s „plnými důsledky“. Ve svém zlém Vánočním poselství však nepíše, o jaké důsledky jde a čím jsou naplněné. Dáme vám tuto korespondenci, jistěže není nijak soukromá, k dispozici, projevíte-li zájem, můžete si to uveřejnit. Dlužno dodat, že pan Vacek nadále nabízí několik xerokopií svých dalších překladů Mahárišiho, ačkoliv k tomu zjevně nemá souhlas Ramanášramu. Smlouvy se totiž uzavírají pouze na knižní podobu - „book form“. Stěží lze doufat, že za prodej těchto xeroxů odvádí licenční polatky majiteli práv.

KV: Jiří Vacek úzkostlivě dbá o to, aby snad někdo jiný neporušil autorské právo jemu, na obálkách svých knih nechává uvádět výrazně své jméno coby překladatele, ale sám autorská práva drze porušuje, viz např. ony obálky svých knih. U prvních svých knížek užíval pravidelně v různých barevných obměnách reprodukce obrázku šestého lotosu od Františka Drtikola. Nepřipadá ti to u Jiřího Vacka zvláštní?
MT: Zas až tolik zvlášní u člověka jeho formátu mi to nepřipadá. Mám za to, že jsem u něj doma takový obrázek Fráni Drtikola kdysi viděl. Fráňa Drtikol jich namaloval na to téma několik, jak mohli lidé vidět na výstavě v Rudolfinu; ostatně jeden takový obrázek mám jako památku na dědu Fráňu, jak jsme mu také říkali, a na svou mámu, doma. Jiřímu Vackovi jde od jakživa o kšeft a závist, proto také patří do jeho úzkého slovníku na čelní místo slovo konkurence. Proto také tak rád ve svých pamětech tzv. chudý důchodce srovnává výši vstupného na své a na cizí pořady.
A nikoliv proto, že byl František Drtikol komunistou, ale právě proto, že byl pro pana Vacka konkurencí, a to nesrovnatelně vyšší duchovní osobností, proto panu Vackovi ve skutečnosti vadí. Ale člověku, jako je pan Vacek, vůbec nevadí uvádět na své obálky bídné fotokopie obrázku člověka, na kterého plive a kydá pomluvy, i když jím je podle něj komunistický pučista a spolupodílník na vraždách z padesátých let. Koneckonců těch několik let, co chodil Jiří Vacek k mým rodičům, mu ani jednou nevadilo, že na zdi, kde sedával, visí několik obrazů od onoho komunisty, pučisty, spolupodílníka na vraždách. Ani mu tento komunista, spolupodílející na únorovém puči a spolupodílník na vraždách z padesátých let i na jeho neustálých výsleších a domovních prohlídkách, kterým prý čelil, nevadil, když patrně vlastnil jeho obraz a používal jej na obálky svých knížek.

KV: Na Jitřní zemi jsi na nejkřiklavějších případech prokázal, jak Jiří Vacek lže. Zajímá nás, jestli se za své lhaní a pomlouvání omluvil?
MT: Celou tu dobu, co jsme přispívali na Jitřní zemi, jsme byli a stále jsme nad věcí. V mém článku o rodičích jsem uvedl opravdu jen těch pár nejkřiklavějších případů, kdy pan Vacek prokazatelně lhal, když informoval, jako by mu do toho něco bylo, o dění v Národním domě v Praze na Vinohradech, kde jsem měl tu čest přečíst přednášku svého otce, které naslouchalo asi 600 lidí, nebo jeho nechutné spekulace o zádušní mši atd. Když pan Vacek píše, že při setkání s Tomášovými v Lucerně, které se dle pana Vacka konalo třikrát do roka, i když je prokazatelné, že to bylo pouze dvakrát do roka, se nemeditovalo, ačkoli zkušenost dvou a půl tisíc lidí byla opačná, je zřetelné, že pan Vacek lže. Takových jeho markantních výmyslů bychom našli v pamětech pana Vacka víc. Samozřejmě že se neomluvil, on nikdy nepřipustí, že lhal, byť prokazatelně. Naopak od té doby nejednou potvrdil, že vlastní obhajoba a výpady proti jeho kritikům jsou mu daleko více vlastní než uznání své vlastní špatnosti. Svědčí o tom štvaní proti různým lidem a například též věnování prostoru na svých internetových stránkách prokazatelně asociální osobě a její obhajoba.

KV: Ano, máš pravdu, z Vackových knih vím, jak překrucuje, lže, pomlouvá atd. Na jeho webových stránkách to není jiné. Počíná si často jako zloděj, co křičí: „Chyťte zloděje!“ Je to špína a kdo by se, byť „mistrovou“, špínou zabýval. Kdo lže, ten také krade, a pan Vacek prokázal, že je schopen všeho. Zvrácený smysl pro lidskou etiku prokazuje již téměř patnáct let tím, že v již nenormální míře lže, pomlouvá, překrucuje pravdu a lživě podsouvá a ke všemu je opakovaně strůjcem štvanice na lidi, vymáhá jejich udávání aj., v bláznivé domněnce, že si zachrání jakousi reputaci nedotknutelného mistra-boha pro hrstku svých fanatatických uctívačů. Domnívám se, že ve skutečnosti pro sebe, neboť je do sebe poněkud zamilován. U druhých rád užívá termíny jako goebelsismus, hitlerismus. Zajímalo by mne, nakolik se rozcházíte v interpretaci duchovních nauk.
MT. : O páně Vacka účelovém překrucování Mahárišiho učení bylo již napsáno hodně. Účelově překroucené jsou i jeho citáty jiných mistrů, např. u svatého Augustina doznala újmy jeho známá teze: „Miluj a dělej, co chceš“. Chci věřit, že jen z nepochopení předělal pan Vacek tento výrok na „Miluj a dělej si, co chceš“. Nebo v záhlaví svých internetových stránek Ježíšovo: „Já jsem pravda, cesta i život“ si přetvořil na: „Já jsem je pravda, cesta i život“. Hluboký výrok mistra Eckharta o "vzdání se Boha pro Boha" zase diletantsky označil za pouhý bonmot atd. Cokoliv napíše, byť je to překroucené, tak hned jeho věrní ve svých štvavých dopisech opakují, např. o jakýchsi učitelích neúsilí a propagátorech neškodnosti ega, což máme být my atd.


KV:Je mi líto, že zastrašuje či vyhrožuje. Čím jsou ony důsledky pana Vacka tedy plné? Patrně zla, o kterém rád píše. Doufejme, že u svých vyhrůžek a zastrašování skončí a vůbec že brzy již přestane; moc bych vám to přála.
MT: Děkuji, to bychom si také přáli. Pan Vacek mi napsal: „Jedno je jisté, spor neprospívá nikomu.“ Odpověděl jsem, že by spor měl ukončit veřejnou omluvou ten, kdo jej začal. Navíc jsme panu Vackovi popřáli hezké Vánoce a já upřímně napsal, že tak, jak máme rádi všechny lidi a přejeme štěstí a lásku všem, tak přejeme i jemu a jeho bližním. Vše, co jsme s přáteli a kolegy na jeho adresu kdy napsali, tak jsme mysleli k jeho dobru a prospěchu. Ale on mi stejně asi neuvěří.

KV: Kéž bych také dovedla takto upřímně přát štěstí a lásku všem. Tak tobě i tvým bližním přeji hodně štěstí a lásky, a všem. A v novém roce hodně klidu.
MT: Děkuji. Též tobě přeji, i vám všem a vůbec všem bytostem hodně štěstí, lásky a vnitřního klidu nejen v příštím roce.

KV: Miloši, děkuji za rozhovor.



(Připravujeme rozhovor se "Ctitelem Ramany Mahárišiho")


kauza.vacek@gmail.com

úterý 28. listopadu 2006

Ad článek "Vztahy s Ramanašramem"

Daniel Moravec

Ví Bůh - a ne pan Vacek a jeho přátelé - jak to opravdu bylo. A přijde mi nedůstojné psát o tom, protože nemám žádný důvod se bránit. Jenže pravda je pravda a lež je lež.

Nikým jsem instruován nebyl - před odjezdem jsem slyšel od blízkých pana Vacka, že mu Ramanašram odňal práva na překlady a přerušil korespondenci. Slyšel jsem, že Jiří Vacek chtěl po anglicky mluvících blízkých, aby do Ramanašramu psali obranné dopisy. Divil jsem se, proč, když vždycky všechno rychle zveřejní, s tímto otálel (a mohu se domýšlet proč - stejně jako se on domýšlí = negativní reklama). Vozím s sebou všude obyčejný mp3 přehrávač s duchovními přednáškami a hudbou, měl jsem ho i v Indii a pro VYJASNĚNÍ celé situace nahrál vyjádření prezidenta šramu. Opakuji, nikým jsem instruován nebyl.

V ášramu nejsou troubové, kteří podlehnou a hned rozhodují o disponování práv na překlady po pár pomluvách (jak se J.Vacek trochu zjednodušeně domýšlí - to chce opravdu lidem podsunout, že lidé v ašramu vyslechnou pár "pomluv" a hned rozhodují? ) Takovým oceněním představitelů ašramu (mají na starosti jen hospodářské záležitosti) naprosto degraduje svoje předchozí vyjádření, kdy se ašramem zaštiťoval. Lidé, kteří mají na starosti jen hospodaření šramu mohli ocenit, jak dobře rozumí nauce? Aby to po pár letech jen tak změnili, protože jim někdo něco našeptal? Tomu snad může věřit jen ten, kdo věří všemu, co se mu podsune.

Cituji Rosťu Tomance proto, že jeho deník o cestě do Indie se mi mimořádně líbil a inspiroval mě. Z jeho řádek je cítit Duch toho místa a kdo tam nebyl, neví. Rodinné konstelace jdou naprosto mimo mě.

Ať si JV zveřejní jaké chce moje dopisy, psal jsem, že mu v tom nebudu nijak bránit, jen mi to není příjemné. Asi jako jemu nebylo příjemné zveřejňování sporu na JZ. Jeho vyjádření nebo reakcí se opravdu nebojím.

Přirovnávat mojí cestu do Tiru k lízání cukru je čtenářům šikovně podsouvané, ale nehorázné, protože při vší úctě pan Vacek nemůže vědět, jestli praktikuji denní sádhanu nebo ne, ale snaží se záměrně vyvolat dojem, který vyvolává.

Kdyby opravdu vnímal Ducha Arunáčaly, věděl by, že Hora působí bez ohledu na to, jestli v ní někdo věří nebo ne, jak říkal i sám Maháriši, proto i pro toho "nejhoršího nevěřícího" je milost u Hory pobýt. A o tom, jestli k Hoře někdo dojede nebo ne, rozhoduje Bůh, ten vybírá. A proč by Ramana vybíral nástupce? Je živý. Je "koncentrovaný" v místě, kde žije, ale žije i tady. V Srdci každého, každého z nás.

Z pár řádek vycucá neoadvaitismus a podsouvá mi názory, které nejen že nešířím, ale ani nezastávám = Jsem brahman, vše je pro mě dobré, ego je božské a hlavně plné odmítnutí Ramanovy praxe apod. Nic takového netvrdím - rozepíši jinde.

Píše mi o demokracii, která ovšem platí pouze pro něj a když se mu hodí. A tak by se dalo pokračovat dlouho, není ale proč.

Spíše je na místě otázka - To jsou praktiky hodné živého Boha? Realizovaný mistr dělá závěry a veřejně je publikuje s vědomím, že budou brány jako stěžejní, jako pravdivé a dělá je z neověřených informací, z polodoměnek, bez špetky objektivity a tím pádem manipuluje a manipuluje vědomě. A to je jeho účet.

Bez ohledu na to, v jaké pozici jsme a budeme v tomto světě, ví Bůh, jaká je pravda ve všech těchto věcech. A to rozhoduje.

A proto se nemám důvod bránit, protože si může psát a ovlivňovat koho chce, čím chce a jak chce, nepotřebuju, aby mi jeho "duchovní přátelé" věřili, ani on, nepotřebuju dokazovat, zda mám pravdu a bránit se proti nařčením. Proč? Nemá to smysl.

Bez ohledu na to, v jaké pozici jsme a budeme v tomto světě, ví Bůh, jaká je pravda ve všech těchto věcech. A to rozhoduje. Věřím Bhagavánovi a to mi stačí.

Nemám problém přiznat sobě i veřejně, že moje svědomí není vždycky čisté, vím, že jsou to důsledky trvání ega, vím, že nejsem dobrý a proto usiluju podle Bhagavánova učení o trvalé rozpuštění v jeho milosti. A setkání v Tiruvannamalai mi pomohlo vidět tyto spory ve světle Bhagavánovy přítomnosti - jako zbytečné, egoistické, malicherné a hloupé. Tím mluvím o sobě i o reakcích na sebe. Komplexně. Přátelé pana Vacka mi píšou, že kdo nedělá átmavičáru, dělá lókavičáru. Souhlasím bez výhrad. A moje i jejich dopisy a články je co? Átmavičára?

kauza.vacek@gmail.com

sobota 25. listopadu 2006

Vnější a vnitřní totalitářství aneb komunistická slupka F. Drtikola versus jadrný autokratismus J. Vacka

Martin Pařík

Pan Vacek se opakovaně a s oblibou snaží vytvářet dojem, že jeho oponenti (zejm. M. Pařík) jsou provázáni s komunistickou ideologií či se nechávají inspirovat zvrácenou goebbelsovskou propagandou. Stejně tak se ze slovníku pana inženýra občas vyloupnou označení nejhoršího zločineckého kalibru, např. že pan Pařík (údajně) „vraždí maličké“, o zákeřných, vykonstruovaných obviněních ze lží a pomluv nemluvě.

Čím dále pan Vacek zachází do nehorázných nactiutrhání svých kritiků a různých duchovních osobností, tím více ovšem před zraky zainteresovaného okolí odhaluje svoji skutečnou tvář, tvář autokrata, drsného a bezohledného demagoga, i když s nevalnou invencí.
Šíří mezi svými více či méně oddanými přívrženci atmosféru strachu – zhusta jim vyhrožuje zlou karmou, projeví-li s ním nesouhlas, neboť podle něj je jejich duchovní pokrok bezprostředně závislý na pomoci jeho mistrovské osoby. Podobně jakékoliv poznatky a zážitky jeho žáků na duchovní cestě byly „získány“ díky Jiřímu Vackovi, a tudíž jsou nepsaným jeho vlastnictvím. Vždyť je to „on“, kdo vystavuje své okolí jakémusi záření, které neskromně nazývá „záření Já“, „on“ dře za své nehodné a neukázněné čély, když se jim nedaří meditace a „on“ to je, který doplácí na své obětavé úsilí enormní únavou, což začasté nesmlčí, ba občas vysloví pochyby, zda se mu toto strádání a tělesné chátrání vůbec vyplatí. Také zejm. poslední dobou děsí čély prohlášeními ve smyslu, že už jej přestává bavit pozvedávat jejich duchovní úroveň, když neprojevují dostatečnou vděčnost.

Do „satguruovského“ repertoáru rovněž náleží organizování schůzí (vznešeně nazývaných meditacemi), na nichž vyzývá své přívržence k zaujetí a vyjádření jasných a ostrých stanovisek vůči jeho oponentům, opíraje se o výrok Rámakrišny, že „žáci musí bránit svého mistra“. Místo k poctivé átmavičáře (Kdo jsem já?) burcuje k lókavičáře (Zaměřme se na ně!).
Když dospěje k názoru, že už jsou čélové i oponenti dostatečně vyplísněni, pokusí se své hanebné počínání ospravedlnit a zakamuflovat zveřejněním snůšky adorativních a sebemrskačských dopisů svých věrných. Docela to připomíná temné praktiky komunistického režimu, když bylo třeba zamaskovat či obhájit různé mocenské nepravosti. Tehdy bolševičtí pohlaváři a jejich straničtí pohůnkové publikovali dopisy a petice pracujících, kteří v nich vyjevili svoji lásku k rodné straně a Sovětskému svazu jakožto garantům všeobecného pokroku a míru a v neposlední řadě své odhodlání umlčet nepřátele a kritiky. Veškeré zásluhy byly v rámci této propagandy přičteny straně a jejímu vedení, která si je ochotně přivlastnila, veškeré nezdary, pokud byly vůbec kdy připuštěny, pak jejím nepřátelům, které si sama nezřídka vymyslela.
Nelze, zdá se, nevidět zřetelnou afinitu mezi některými manipulativními postupy Jiřího Vacka a totalitní moci, např. komunistů, třebaže naštěstí bez prvků otevřeného násilí, i když Vackem vyprovokovaná zastrašovací návštěva tří jeho příznivců v Avataru mohla oživit vzpomínku na obskurní aktivity různých uličních či stranických výborů.

Zatímco bylo partajnictví Františka Drtikola pouhou slupkou, stejně jako typické viržínko, a jeho duch se „vznáší nad vodami“, nedotčen povrchovým vlněním, zatímco srdce tohoto velkého českého mystika bylo čisté, laskavé a soucitné, mysl jeho věčného kritika Jiřího Vacka se zmítá a topí v rozporech a bludech, v nenaplněných ambicích a tužbách, v samolibosti, závisti a nepřátelství – „putuje ve znamení“.

Zatímco pravý sadguru, „smluvně“ nesoucí třeba jméno Drtikol a označení komunista, toliko JEST, autokratická, nevyrovnaná a nešťastná duše Jiřího Vacka se silou mocí snaží zakrýt svoji nezralost a nepohodu nařaseným hávem „satguruovství“, hávem stejně iluzivním jako vlastní zakrývaný obsah, neboť vpravdě neexistuje nic než SADGURU – JEDNOTA.



Pozn. redakce: Panu Vackovi nejde od počátku ani tak o to, že jsou komunisté špatní, spíše mu vadí, že František Drtikol byl nesrovnatelně významnější duchovní osobností. Proto se tak často vrací ke komunistickému tématu.


kauza.vacek@gmail.com