Vyhovujeme panu M. Tomášovi a přinášíme jeho příspěvek:
Jiří Vacek nezodpověděl dosud na jedinou otázku zde mu položenou, týkající se hlubších pravd, ani na žádnou otázku o vysvětlení jeho mnohých amorálností, natož aby se za něco omluvil. On naopak má o tom velice silnou potřebu stále lhát. Lži mu byly prokázány.
Jestliže Jiří Vacek tvrdí, že prý vyvrátil nějakou naši údajnou lež, tak lže sám. V čem jsem já nebo někdo z mých kolegů kdy lhali?! Ať Jiří Vacek napíše, v čem jsme lhali a co vyvrátil!! A ať sprostě nelže on!
Jestliže Jiří Vacek tvrdí, že prý odpověděl, ať uvede, kde a jak odpověděl. Jinak si sám snad, má-li soudnost (nebo chce-li, aby si to o něm mysleli druzí), musí připustit, že nemůže lhát o tom, co mu je prokázáno. Na čem pak je vystavěno jeho domnělé „satguruovství“? Na lži, nemorálnostech a bláznovství? Nebo na tom, co z této amorální osoby tryská? Vždyť je to to samé. Ze zlé, pyšné, amorální osoby může tryskat zas jen zlo, pýcha, amorálnost... No vážně.
K Stanislavovi Přikrylovi...
Nepíšu rád o někom a vůbec ne o sobě. Je smutné vidět, na jakou úroveň (styl, jež je prý i stylem p. Vacka) až to Vackovi oddaní čélové dopracovali. Jeden vyhrožuje osobním vyřízením účtů a píše o tom, že Avatar – v jeho podání „avateřisté“ nebo „vejlupci“ - ukradl knihu Eduarda Tomáše (ačkoliv jde o knihkupce a může vidět naše řádně uzavřené smlouvy nejen s tímto autorem), jiný čéla přijede z Moravy v čele trestné výpravy slovně se osopit, další (prý duchovní správce, člen nově vzniklé organizace MKDS) měl naději nabídnout možnost meditací všem, měl upřímný (věřím) zájem o poznání jiného názoru, dokud mu to p. Vacek nevymluvil, nešetří nadávkami „blbeček“ a „hovado“ – ani jméno s velkým počátečním písmenem napsat není schopen, natož před jméno napsat slůvko "pan" - to je ale duchovní správce Vackovy klubovny MKDS (připomíná ten název něco jako NSDAP, nebo NKVD) - když právě od duchovního správce by člověk čekal něco zcela jiného! Jakoby se zatlučením těch oken se zatloukl poslední zbytek střízlivého normálna. A další mnozí, co mají potřebu psát o nás prokazatelné nepravdy... Např. sprostá udání a lživé pomluvy paní a slečny Šilhánových, manželů Hibšových, pánů Bešorny, Vomely a dalších... To tedy byly hrozné sprostoty! A některé sprosté anonymy.... Prý jejich styl je podle p. Vacka stylem jeho. Je velmi smutné, kam až mohou lidé mající se za duchovní zajít. To by jistě nemělo být. Tedy by to chtělo opravdu změnit ten styl – zvláště když má jít o spolek duchovních lidí, nikoliv spolek namyšlených hulvátů.
Jakýsi pan Stanislav Přikryl nedávno napsal sprostý článek na web pana Vacka. Nevím, zda-li je tedy jeho kamarád (podle spoluautorství a stylu onoho sprostého článku se dá soudit že ano), ale můj rozhodně ne. Prý se kontaktoval s nějakými tomášovci – kdo jsou oni záhadní tomášovci, záhadný pane Přikryle? Mohl bych být za jednoho z nich někým hloupým považován – ale žádní tomášovci, tím méně tomášisté, neexistují (jen v neduchovním, zato nevymáchaném slovníku vašem, pana Vacka a pár jím na scestí svedených jedinců a především maríči alias Z. Takáčové). Ani já, ani nikdo z mých přátel vás nezná. Veškeré informace, které uvádíte, jsou naprosto lživé. Jsou to pomluvy. Mohl byste vůbec dokázat aspoň, že jsem se skutečně s někým kontaktoval? S kým a kde? Se Zuzanou Takáčovou, asociálně jednající osobou, která píše zrovna tak sprostě a nesmyslně lživě jako vy? Možná jen, že váš dopis pan Vacek jen zneužil a ony sprostoty v něm obsažené napsal sám. Někdo pak ale je jejich autorem, že.
Je celkem jedno, jestli článek napíše pan Vacek, Stanislav Přikryl, „paní Maríči alias Takáczová“ nebo Kocour v botách..., jde o to, jestli ten článek je napsán slušně a pravdivě, anebo sprostě a vylhaně (jako je bohužel ten váš). Jde přece o styl. Jinak tento styl Přikryla - rozhodně není to styl duchovního člověka, nýbrž styl hulváta - je možná stylem Vacka, maríči, duchovního správce Vackovy klubovny MKDS a jim podobných, ale rozhodně ne můj.
Jelikož dialog (polemika, nikoliv adorativní devótnosti vůči panu Vackovi) na webu pana Vacka spravovaného panem Pettingerem asi není možný a je obava, zda vzkaz byl předán, požádal jsem o laskavé uveřejnění svého vzkazu zde, tím spíš, že na příspěvky uveřejněné zde spíš pánové reagují.
Vážený pane Riesi,
nepochybně Váš referát, ve kterém obhajujete páně Vacka "kritiku" mých názorů, je napsán na jedničku a navíc jste jím jistě splnil svou povinnost. A Váš zájem o problematiku může člověka jedině potěšit. Ale má to jednu, a to dost zásadní chybu (jako u všech pokročilejších ve vaší skupině, včetně pana Vacka) –
Vy si pletete obsah duchovní cesty s její formou !!
(Na příkladu stavění a bourání domů se to markantně ukázalo. Ano, Milarepa byl oddán - a z lásky a oddanosti to dělal, ale proč? Proč mu to asi mistr nařídil? Co měl podle mistra v sobě vylepšit?). Buďte tak laskav a napište referát - ale duchovní - co bylo duchovního (!) na tom, že Milarepa stavěl domy? Vysvětlete, prosím, proč je vůbec stavěl? Co je, prosím, smyslem duchovní cesty? Snad podle Vás oddanost mistrovi (ke všemu dvounohému)?? A pak, trochu víc pokory by vůbec, pane Riesi, nebylo na škodu. Příklad Milarepy opravdu není mým a naopak, to platí i u Vás. Každý jsme holt poněkud jiný, svůj. Všichni jsme však dítka Boží. Tak ať máte pěkné dny.
M. Tomáš
čtvrtek 29. listopadu 2007
úterý 27. listopadu 2007
QUI BENE DISTINGUIT, BENE DOCET, PANE VACKU!
Alexandr Popov
Pozn. na úvod: Na mé výslovné přání redakce Kauzy Jiří Vacek znovu publikuje níže uvedený text. Opravdu trvám na tom, že ve zlém blábolu, který otiskl na stránkách webu Jiří Vacek - Satguru autor Stanislav Přikryl, má prsty žena, jež si říká maríči. Možná to skutečně přímo nenapsala, ale fantasmagorie v textu uvedené jsou jejím výtvorem! V tom případě jí (kromě J.Vacka) skočil na špek i sám podepsaný. A ještě maličkost: netvrdil jsem, že Stanislav Přikryl neexistuje - nechápu, jak na to ti, co mi to přisuzují, přišli.
Pan Vacek si dává záležet, aby čtenářům vždy za tepla sdělil, o čem všem (nás) informuje jeho „osobní“ Šakti (viz tvrzení, že její vyzařování je v jeho blízkosti největší), ale jemu samému to moc platné očividně není. Když by se Šakti měla přetrhnout, jak by ubohého satgurua odradila od provozování disciplíny, které se říká „skákání na špek“ – tehdy nic! A tak dezorientovaný satguru v euforii, že si zas někdo přiložil polínko k jeho štvavé kampani proti těm ošklivým „tomášovcům“ (?), naškrábe komentář k dopisu jakéhosi Stanislava Přikryla a spokojen sám se sebou připojí svůj podpis vedle výše uvedeného korespondenta skromně satguruovských stránek. A učiní tak bez předchozího zkusmého přesouvání svého maličkého vědomí do (velkého) vědomí Já jsem (kolik že těch vědomí vlastně máme?). Zde malá odbočka: Třebaže se satguruovy piškvorky s různými vědomími zdají být spíše estrádní zábavou nežli duchovní prací, přece byla jistá šance, že by vědomí Já jsem poslalo zvěda a ten by zjistil... Ale ne, nebylo by to nic platné, náš milý, skromný satguru by ochotně skočil na špek komukoliv, natož ANONYMOVI, který si říká Stanislav Přikryl, protože když někdo osočí „ty zlé“, je to pro páně Vacka podlou dušičku hlazením po srsti. A když někdo jeho spády hladí po srsti, může to být klidně i anonym a třeba i transvestita – je to přece pro „dobrou“ věc. (Pozor, pane Vacku! Neplést s travestií, tou je tak trochu tento esejík.)
Nuže tedy, pane Vacku, pozdravujte Standu Přikryla alias maríči alias Zuzanu Takáčovou, notorickou lhářku a chorobně sebestřednou osobu, která se na mě sice nepamatuje, ale já na ni moc dobře! To, že nepoznáte její skutečné „kvality“, byť jsou z jakéhokoliv jejího textu tak říkajíc beze vší pochybnost, je Vám vysvědčením. Docela určitě není na světě žádný další satguru, který by dokázal být tak slepý a neschopný a (s prominutím) hloupý a který by měl tak opovrženíhodnou radost z očividné, hanebné, bezcharakterní pomluvy kohokoliv! Ale i zde platí, že bytosti podobné úrovně se vyhledávají a ve své sféře si dobře rozumějí.
No, a když už si tak dobře s „panem“ Přikrylem rozumíte včetně terminologie, rozkryjte, prosím, kdo jsou to vlastně ti „tomášovci“? Ve Vašem pojetí zřejmě nadávka, obecné označení někoho, koho považujete za svého nepřítele. Jenže kdo je to ve skutečnosti, kteří lidé? Ztotožňujete se s obsahem dopisu údajného Stanislava Přikryla a ten hovoří o „skupině“ (tomášovců), „jejich metodách“ apod. Nemohl by už někdo z přispívatelů na Jiří Vacek – Satguru přesně napsat, o koho se jedná? Protože kromě Vás nikdo „skupinu tomášovců“ nezná! Jistě, je tady jejich syn, ale to není tomášovec, to je Tomáš! Nepotřebuje se identifikovat s žádným seskupením, protože nepotřebuje být nikým adorován a protože netrpí strachem o svou osobu, aby se skrýval za záda svých adorantů (viz styl Vás a Vašich obdivovatelů). Takže označení „tomášovci“ se musí nutně odvozovat od činnosti manželů Tomášových. Kromě již řečeného jejich syna, který je (jak řečeno) jejich synem a nepotřebuje tedy být členem údajného seskupení jejich obdivovatelů, je zde řada ostatních neznámých, kteří přispívali na Jitřní zemi a někteří zřejmě přispívají i na Kauzu Vacek a z nichž jsem většinu nikdy nepotkal - ti nemají s Tomášovými očividně víc společného než kterýkoliv čtenář jejich knih a prostě jen vyjadřují své názory nejen v této kauze (a činí tak na duchovních diskusních fórech vesele i nadále, a to k jakékoliv otázce). Tak kde jsou ti mýtičtí tomášovci? Kdo to sakra je? Sám bych to rád věděl.
Jak ale člověk poznal manýry diskutujících kolem p.Vacka, nikdy se to nedozví. Oni všichni (včetně svého zakomplexovaného guru) jsou ochotni donekonečna opakovat floskule o zlu a zlých egech a nazývat to konkrétními důkazy, ale SKUTEČNOU odpověď na jednoduchou otázku z nich nedostaneš. Tak co kdybyste, pane Vacku, místo ztrapňování se mentálním cukrováním s pomatenou maríči jednou už konečně věnoval tomu, co tak rád mentorujete (neříkám učíte) – rozlišování! Protože „kdo dobře rozlišuje, dobře učí“ říká latinské přísloví v záhlaví tohoto článku. A já si dovolím dodat: a nikdo jiný, pane Vacku, nikdo jiný! S pozdravem
Alexandr Popov
P.S. A můžete si se Standou Přikrylem tykat i vy, nejen pan Krutina, jste přece přátelé v Duchu! Přikryl to musí vědět nejlépe, vždyť ten jeho dopis se Vám tak líbil!
Pozn. na úvod: Na mé výslovné přání redakce Kauzy Jiří Vacek znovu publikuje níže uvedený text. Opravdu trvám na tom, že ve zlém blábolu, který otiskl na stránkách webu Jiří Vacek - Satguru autor Stanislav Přikryl, má prsty žena, jež si říká maríči. Možná to skutečně přímo nenapsala, ale fantasmagorie v textu uvedené jsou jejím výtvorem! V tom případě jí (kromě J.Vacka) skočil na špek i sám podepsaný. A ještě maličkost: netvrdil jsem, že Stanislav Přikryl neexistuje - nechápu, jak na to ti, co mi to přisuzují, přišli.
Pan Vacek si dává záležet, aby čtenářům vždy za tepla sdělil, o čem všem (nás) informuje jeho „osobní“ Šakti (viz tvrzení, že její vyzařování je v jeho blízkosti největší), ale jemu samému to moc platné očividně není. Když by se Šakti měla přetrhnout, jak by ubohého satgurua odradila od provozování disciplíny, které se říká „skákání na špek“ – tehdy nic! A tak dezorientovaný satguru v euforii, že si zas někdo přiložil polínko k jeho štvavé kampani proti těm ošklivým „tomášovcům“ (?), naškrábe komentář k dopisu jakéhosi Stanislava Přikryla a spokojen sám se sebou připojí svůj podpis vedle výše uvedeného korespondenta skromně satguruovských stránek. A učiní tak bez předchozího zkusmého přesouvání svého maličkého vědomí do (velkého) vědomí Já jsem (kolik že těch vědomí vlastně máme?). Zde malá odbočka: Třebaže se satguruovy piškvorky s různými vědomími zdají být spíše estrádní zábavou nežli duchovní prací, přece byla jistá šance, že by vědomí Já jsem poslalo zvěda a ten by zjistil... Ale ne, nebylo by to nic platné, náš milý, skromný satguru by ochotně skočil na špek komukoliv, natož ANONYMOVI, který si říká Stanislav Přikryl, protože když někdo osočí „ty zlé“, je to pro páně Vacka podlou dušičku hlazením po srsti. A když někdo jeho spády hladí po srsti, může to být klidně i anonym a třeba i transvestita – je to přece pro „dobrou“ věc. (Pozor, pane Vacku! Neplést s travestií, tou je tak trochu tento esejík.)
Nuže tedy, pane Vacku, pozdravujte Standu Přikryla alias maríči alias Zuzanu Takáčovou, notorickou lhářku a chorobně sebestřednou osobu, která se na mě sice nepamatuje, ale já na ni moc dobře! To, že nepoznáte její skutečné „kvality“, byť jsou z jakéhokoliv jejího textu tak říkajíc beze vší pochybnost, je Vám vysvědčením. Docela určitě není na světě žádný další satguru, který by dokázal být tak slepý a neschopný a (s prominutím) hloupý a který by měl tak opovrženíhodnou radost z očividné, hanebné, bezcharakterní pomluvy kohokoliv! Ale i zde platí, že bytosti podobné úrovně se vyhledávají a ve své sféře si dobře rozumějí.
No, a když už si tak dobře s „panem“ Přikrylem rozumíte včetně terminologie, rozkryjte, prosím, kdo jsou to vlastně ti „tomášovci“? Ve Vašem pojetí zřejmě nadávka, obecné označení někoho, koho považujete za svého nepřítele. Jenže kdo je to ve skutečnosti, kteří lidé? Ztotožňujete se s obsahem dopisu údajného Stanislava Přikryla a ten hovoří o „skupině“ (tomášovců), „jejich metodách“ apod. Nemohl by už někdo z přispívatelů na Jiří Vacek – Satguru přesně napsat, o koho se jedná? Protože kromě Vás nikdo „skupinu tomášovců“ nezná! Jistě, je tady jejich syn, ale to není tomášovec, to je Tomáš! Nepotřebuje se identifikovat s žádným seskupením, protože nepotřebuje být nikým adorován a protože netrpí strachem o svou osobu, aby se skrýval za záda svých adorantů (viz styl Vás a Vašich obdivovatelů). Takže označení „tomášovci“ se musí nutně odvozovat od činnosti manželů Tomášových. Kromě již řečeného jejich syna, který je (jak řečeno) jejich synem a nepotřebuje tedy být členem údajného seskupení jejich obdivovatelů, je zde řada ostatních neznámých, kteří přispívali na Jitřní zemi a někteří zřejmě přispívají i na Kauzu Vacek a z nichž jsem většinu nikdy nepotkal - ti nemají s Tomášovými očividně víc společného než kterýkoliv čtenář jejich knih a prostě jen vyjadřují své názory nejen v této kauze (a činí tak na duchovních diskusních fórech vesele i nadále, a to k jakékoliv otázce). Tak kde jsou ti mýtičtí tomášovci? Kdo to sakra je? Sám bych to rád věděl.
Jak ale člověk poznal manýry diskutujících kolem p.Vacka, nikdy se to nedozví. Oni všichni (včetně svého zakomplexovaného guru) jsou ochotni donekonečna opakovat floskule o zlu a zlých egech a nazývat to konkrétními důkazy, ale SKUTEČNOU odpověď na jednoduchou otázku z nich nedostaneš. Tak co kdybyste, pane Vacku, místo ztrapňování se mentálním cukrováním s pomatenou maríči jednou už konečně věnoval tomu, co tak rád mentorujete (neříkám učíte) – rozlišování! Protože „kdo dobře rozlišuje, dobře učí“ říká latinské přísloví v záhlaví tohoto článku. A já si dovolím dodat: a nikdo jiný, pane Vacku, nikdo jiný! S pozdravem
Alexandr Popov
P.S. A můžete si se Standou Přikrylem tykat i vy, nejen pan Krutina, jste přece přátelé v Duchu! Přikryl to musí vědět nejlépe, vždyť ten jeho dopis se Vám tak líbil!
středa 21. listopadu 2007
Příklad duchovní zatemnělosti Jiřího Vacka
M. Tomáš
Jeden za všechny. Z poslední doby. Nemá cenu vypisovat, kde všude a jak je pan Vacek duchovně neuvědomělý (o jeho sprostých útocích nemluvě). Stavění a bourání domů Milarepou nemělo nic co do činění s jeho oddaností dvounohému mistrovi. Bylo otázkou nikoliv oddanosti, ale neuvědomělosti. A to má potažmo souvislost s oddaností pouze jedinému Mistru, o kterém mj. Mahárši mluvil.
Toto je jen jeden z důkazů páně Vacka totální duchovní neuvědomělosti a účelové prolhanosti.
Na ostatní jeho scestné argumenty a sprostoty nemíním reagovat.
Pan Krutina se za svou pomatenou sprostotu možná dočká mastného knedlíku při nedělním obědě u tchána, ale měl by zvědět, že poznání Boha se neřídí žádným takovým "zákonem" ani ničím podobným, jak se snaží svým čtenářům namluvit.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Jeden za všechny. Z poslední doby. Nemá cenu vypisovat, kde všude a jak je pan Vacek duchovně neuvědomělý (o jeho sprostých útocích nemluvě). Stavění a bourání domů Milarepou nemělo nic co do činění s jeho oddaností dvounohému mistrovi. Bylo otázkou nikoliv oddanosti, ale neuvědomělosti. A to má potažmo souvislost s oddaností pouze jedinému Mistru, o kterém mj. Mahárši mluvil.
Toto je jen jeden z důkazů páně Vacka totální duchovní neuvědomělosti a účelové prolhanosti.
Na ostatní jeho scestné argumenty a sprostoty nemíním reagovat.
Pan Krutina se za svou pomatenou sprostotu možná dočká mastného knedlíku při nedělním obědě u tchána, ale měl by zvědět, že poznání Boha se neřídí žádným takovým "zákonem" ani ničím podobným, jak se snaží svým čtenářům namluvit.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
neděle 18. listopadu 2007
O co Bhagavánovi Jirkovi Šrí atd. jde?
Miloš Tomáš
Jiří Vacek o mne se svou sprostou ironií napsal (opakovaně), že prý jsem"avatar" (to opravdu napsal!). Rozhodně si to ani v nejmenším o sobě nemyslím. Proč to Jirka píše? Jirka Vacek (prý "mistr" s velkým "M","satguru", "Bhagaván", "Šrí" a já nevím, kým ještě se cítí být. Od žádného z těchto titulů se dosud nedistancoval - jen kdesi napsal, že "Jiří Vacek není mistr, mistr je to, co z této osoby tryská". Soudný člověk pak neví, čemu má věřit.) se jistě má za neomylného. Dle něj jsem tedy avatar. Podle sebe nikoli. Důvody, proč mne Jiří Vacek nazval avatarem, mohou být:
a) Skutečně jím jsem, ale já si to ani trochu nemyslím a ani žádné takové znaky na sobě nepozoruji. Jsem tedy avatarem pouze a jedině tehdy, píše-li pan Vacek pravdu (což je otázka, zda-li to dovede).
b) Nejsem avatarem, a tudíž pan Vacek nemluví pravdu. V tom případě jde buď o nechtěný omyl, nebo o záměrnou lež.
Je pravděpodobnější, že se jedná o vědomý výmysl za účelem mne zesměšnit neboli o nejapný žert a trapnou ironii - samozřejmě "pro poučení". Tedy pan Vacek lže už jen proto, aby mohl zesměšnit. Jak ubohé!!! Není to ovšem zdaleka poprvé, co za účelem někoho ztrapnit účelově, podle lže, např. o našem spojení s komunisty (neváhá šířit i žalovatelné pomluvy).
Chtěl podat důkaz o své lži a sprostotě - zde byl podán!
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Jiří Vacek o mne se svou sprostou ironií napsal (opakovaně), že prý jsem"avatar" (to opravdu napsal!). Rozhodně si to ani v nejmenším o sobě nemyslím. Proč to Jirka píše? Jirka Vacek (prý "mistr" s velkým "M","satguru", "Bhagaván", "Šrí" a já nevím, kým ještě se cítí být. Od žádného z těchto titulů se dosud nedistancoval - jen kdesi napsal, že "Jiří Vacek není mistr, mistr je to, co z této osoby tryská". Soudný člověk pak neví, čemu má věřit.) se jistě má za neomylného. Dle něj jsem tedy avatar. Podle sebe nikoli. Důvody, proč mne Jiří Vacek nazval avatarem, mohou být:
a) Skutečně jím jsem, ale já si to ani trochu nemyslím a ani žádné takové znaky na sobě nepozoruji. Jsem tedy avatarem pouze a jedině tehdy, píše-li pan Vacek pravdu (což je otázka, zda-li to dovede).
b) Nejsem avatarem, a tudíž pan Vacek nemluví pravdu. V tom případě jde buď o nechtěný omyl, nebo o záměrnou lež.
Je pravděpodobnější, že se jedná o vědomý výmysl za účelem mne zesměšnit neboli o nejapný žert a trapnou ironii - samozřejmě "pro poučení". Tedy pan Vacek lže už jen proto, aby mohl zesměšnit. Jak ubohé!!! Není to ovšem zdaleka poprvé, co za účelem někoho ztrapnit účelově, podle lže, např. o našem spojení s komunisty (neváhá šířit i žalovatelné pomluvy).
Chtěl podat důkaz o své lži a sprostotě - zde byl podán!
mailto:kauza.vacek@gmail.com
středa 14. listopadu 2007
Šerý vesmír Jiřího Vacka
Martin Pařík
Pan Vacek se neovládl, nevydržel, a ač o Milošově Tomášově knize prý původně psát nechtěl, grafomanství tentokrát zvítězilo (v případě mnohými očekávané reakce na předložené důkazy o Vackově lhaní a porušování autorských práv uvedené v příspěvku http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/10/domeek-z-falench-karet-jiho-vacka.html se jaksi, podle předpokladu, zadrhlo) a přinutilo jej sepsat článek "Miloš Tomáš: O milosti" http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/milos-tomas_-o-milosti
Zastavím se u dvou principiálních otázek, za něž je autor „recenzované“ knihy kritizován.
1) Otázka odevzdanosti.
Jiří Vacek soustavně, až demagogicky vykládá pojetí Ramany Maharšiho oddanosti a odevzdanosti jako odevzdanost osobě mistra čili Maharšiho. Jenže Maharši se za osobu ani tělo nepovažoval a často to zdůrazňoval, tím méně vyžadoval oddanost něčemu tak nedokonalému, nestálému, iluzornímu, jako je člověk. Podle Maharšiho je Mistr totéž co Bůh, Jednota. Stezka Maharšiho odevzdanosti je cestou hlubokého pokoření se Bohu, který je v nitru všech věcí, nejblíže však v srdci adepta. Pohrouženi do nekonečné Boží přítomnosti, obráceni do vlastního nitra, vykonávali Bhagavánovi oddaní určené úkony, sloužili. Nikoli pro blaho nějaké osoby, natož osoby mistra, což je fakticky nonsens, neboť, jak bylo již uvedeno, mistr není osobou, byť se někomu méně chápajícímu může takto jevit. Maharši vždy směroval své posluchače k jejich vlastní podstatě. Pan Vacek se ovšem za mistrovskou osobu považuje a v tom tkví zakopaný pes. A ta osoba se cítí být hodně oddělenou od Boha, dokonce natolik, že vytváří dualistickou „nauku“ o světech odpadlých od Boha atp. Maharši posluchače vedl ke svobodě ducha, k vlastnímu prozření, což se ovšem panu Vackovi nehodí do krámu. Vacek naopak hledí své přívržence k sobě připoutat, učinit je na své zbytnělé osobě co možná závislými a také dbalými jeho pokynů a výzev, což se mu ne vždy daří, jak by si představoval. Proto si tak stěžuje, žehrá na jejich nedostatečnou ochotu jej bránit, hmotně podporovat, opěvovat atd. Copak Ramana Maharši někdy projevoval takovéto osobní postoje a potřeby?
2) K otázce milosti jako univerzálního Božího projevu, tedy i ve formě utrpení.
Jiří Vacek v této věci uvádí: „A co tvrzení autora, že vše i utrpení je milost? Staří mystici a bible vůbec nemluví v této souvislosti o milosti, ale naopak o hněvu božím. Jogíni opět o karmě, zákony příčiny a následku, podle kterého sklízíme, co jsme zaseli. Jestli nás někdo nelidsky vězní a pronásleduje, neprojevuje nám milost Bůh, ale zlí lidé jednají ve shodě se svou přirozeností a jsou pouze nevědomými vykonavateli naší karmy – v nejlepším případě. Odpovědnosti za spáchané zlo tím nejsou ani v nejmenším zbaveni.
Milost je úplně něco jiného. Je projevem boží síly, kterou nás Bůh přitahuje k sobě: z ega do pravého Já, ze světa pokleslého od Boha do světa božího, buddhisté říkají ze samsáry do nirvány.“
Zde pan Vacek odhaluje scestnost své nauky, již pyšně vydává za nejvyšší jógu a mystiku.
Ačkoli se má za nejlepšího vykladače Maharšiho učení, tento mluví zcela jinou řečí:
„Nepociťuje-li nezralá mysl jeho (Boží) milost, neznamená to, že milost opravdu není, protože to by znamenalo, že Bůh není vždy milostiplný, tj. že přestává být někdy Bohem.“ (Maharšiho evangelium, Avatar 2007)
Ano, pane Vacku, Bůh je vždy milostiplný a také, jak zdůrazňuje Miloš Tomáš, všudypřítomný. Jakýkoli jeho projev je milostí. Nemůže nebýt, když vše je On. „Od Boha oddělené světy“ jsou jen Vaším dvaitistickým virtuálním haraburdím. Je známou skutečností, že různé trable a trápení umenšují ego. „Koho Pánbůh miluje, toho křížkem navštěvuje“, říká přísloví. A na duchovní cestě to platí dvojnásob. Když adept stagnuje, nemá touhu pokračovat, navštíví jej začasté Bůh svojí milostí v podobě utrpení, což sice není příjemné, ale pro duchovní pokrok prospěšné.
Pan Vacek dále ve svém článku rozvíjí své tradiční záštiplné konstrukce a lži, jejichž jediným smyslem je diskreditace autora a nakladatele. Naštěstí si laskavý čtenář může udělat obrázek o knize sám, bez diletantské nápovědy.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Pan Vacek se neovládl, nevydržel, a ač o Milošově Tomášově knize prý původně psát nechtěl, grafomanství tentokrát zvítězilo (v případě mnohými očekávané reakce na předložené důkazy o Vackově lhaní a porušování autorských práv uvedené v příspěvku http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/10/domeek-z-falench-karet-jiho-vacka.html se jaksi, podle předpokladu, zadrhlo) a přinutilo jej sepsat článek "Miloš Tomáš: O milosti" http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/milos-tomas_-o-milosti
Zastavím se u dvou principiálních otázek, za něž je autor „recenzované“ knihy kritizován.
1) Otázka odevzdanosti.
Jiří Vacek soustavně, až demagogicky vykládá pojetí Ramany Maharšiho oddanosti a odevzdanosti jako odevzdanost osobě mistra čili Maharšiho. Jenže Maharši se za osobu ani tělo nepovažoval a často to zdůrazňoval, tím méně vyžadoval oddanost něčemu tak nedokonalému, nestálému, iluzornímu, jako je člověk. Podle Maharšiho je Mistr totéž co Bůh, Jednota. Stezka Maharšiho odevzdanosti je cestou hlubokého pokoření se Bohu, který je v nitru všech věcí, nejblíže však v srdci adepta. Pohrouženi do nekonečné Boží přítomnosti, obráceni do vlastního nitra, vykonávali Bhagavánovi oddaní určené úkony, sloužili. Nikoli pro blaho nějaké osoby, natož osoby mistra, což je fakticky nonsens, neboť, jak bylo již uvedeno, mistr není osobou, byť se někomu méně chápajícímu může takto jevit. Maharši vždy směroval své posluchače k jejich vlastní podstatě. Pan Vacek se ovšem za mistrovskou osobu považuje a v tom tkví zakopaný pes. A ta osoba se cítí být hodně oddělenou od Boha, dokonce natolik, že vytváří dualistickou „nauku“ o světech odpadlých od Boha atp. Maharši posluchače vedl ke svobodě ducha, k vlastnímu prozření, což se ovšem panu Vackovi nehodí do krámu. Vacek naopak hledí své přívržence k sobě připoutat, učinit je na své zbytnělé osobě co možná závislými a také dbalými jeho pokynů a výzev, což se mu ne vždy daří, jak by si představoval. Proto si tak stěžuje, žehrá na jejich nedostatečnou ochotu jej bránit, hmotně podporovat, opěvovat atd. Copak Ramana Maharši někdy projevoval takovéto osobní postoje a potřeby?
2) K otázce milosti jako univerzálního Božího projevu, tedy i ve formě utrpení.
Jiří Vacek v této věci uvádí: „A co tvrzení autora, že vše i utrpení je milost? Staří mystici a bible vůbec nemluví v této souvislosti o milosti, ale naopak o hněvu božím. Jogíni opět o karmě, zákony příčiny a následku, podle kterého sklízíme, co jsme zaseli. Jestli nás někdo nelidsky vězní a pronásleduje, neprojevuje nám milost Bůh, ale zlí lidé jednají ve shodě se svou přirozeností a jsou pouze nevědomými vykonavateli naší karmy – v nejlepším případě. Odpovědnosti za spáchané zlo tím nejsou ani v nejmenším zbaveni.
Milost je úplně něco jiného. Je projevem boží síly, kterou nás Bůh přitahuje k sobě: z ega do pravého Já, ze světa pokleslého od Boha do světa božího, buddhisté říkají ze samsáry do nirvány.“
Zde pan Vacek odhaluje scestnost své nauky, již pyšně vydává za nejvyšší jógu a mystiku.
Ačkoli se má za nejlepšího vykladače Maharšiho učení, tento mluví zcela jinou řečí:
„Nepociťuje-li nezralá mysl jeho (Boží) milost, neznamená to, že milost opravdu není, protože to by znamenalo, že Bůh není vždy milostiplný, tj. že přestává být někdy Bohem.“ (Maharšiho evangelium, Avatar 2007)
Ano, pane Vacku, Bůh je vždy milostiplný a také, jak zdůrazňuje Miloš Tomáš, všudypřítomný. Jakýkoli jeho projev je milostí. Nemůže nebýt, když vše je On. „Od Boha oddělené světy“ jsou jen Vaším dvaitistickým virtuálním haraburdím. Je známou skutečností, že různé trable a trápení umenšují ego. „Koho Pánbůh miluje, toho křížkem navštěvuje“, říká přísloví. A na duchovní cestě to platí dvojnásob. Když adept stagnuje, nemá touhu pokračovat, navštíví jej začasté Bůh svojí milostí v podobě utrpení, což sice není příjemné, ale pro duchovní pokrok prospěšné.
Pan Vacek dále ve svém článku rozvíjí své tradiční záštiplné konstrukce a lži, jejichž jediným smyslem je diskreditace autora a nakladatele. Naštěstí si laskavý čtenář může udělat obrázek o knize sám, bez diletantské nápovědy.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
pondělí 5. listopadu 2007
Vackovo reálné dosažení "ryzího, neomezeného vědomí Já Jsem" v denní praxi
Ctitel pravého učení Ramany Mahárišiho
16.10.2007 - Myslí fabulovaný stav "neomezeného vědomí"
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/kv---21_9_07---ctitel-praveho-uceni-ramany-maharisiho :
Je to zvláštní. Uvědomuji se ve vědomí Já jsem, které vše projevené obsahuje i proniká a v tomto vědomí zaměřením jeho pozornosti čtu článek Ctitele (spíše nepřítele) Mahárišiho, že nechápu átmavičáru. Jak je to možné, když právě jejím vytrvalým a usilovným prováděním jsem dosáhl ryzího, neomezeného vědomí Já jsem?
21.10.2007 - Krutá realita skutečného stavu vědomí pevně připoutaného k prožívání osoby Ing. Jiřího Vacka
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/anabaze :
V den akutních obtíží a den po tom byl částečným zastřením vědomí, které bylo tupé a jen s obtížemi se prodíralo k plné záři asi tak, jako se prodírá slunce skrze těžké mraky. Další dny již svou plnou zář dosáhlo.
Prožití utrpení mě doslova drtilo a dá se říci i značně rozdrtilo. Byl a jsem „na měkko“ ve vědomí naprosté bezmoci proti událostem, jako je tato. Ildi, která prodělala porod i koliku, říká, že kolika je daleko horší než porod. Plně jsem si uvědomoval a přímo prožíval, jak strašlivá je samsára, její moc i její utrpení a jak pravdivé jsou Buddhovy výroky o ní. Jen skutečný blázen se nechá uchlácholit dočasnou přízní osudu a zapomene, že oblast, ve které žije, je jen oblastí zla a utrpení a nic víc.
Poznámka k zamyšlení:
Bylo by zajímavé zjistit, zda po takto - Ing. Jiřím Vackem samým - otevřeně formulovaném neúspěchu dlouholeté usilovné praxe, budou i nadále jeho obdivovatelé trvat na tom, že pan Jiří Vacek vyučuje "spásnou nauku"(i jen na první pohled zcela jinak zaměřenou než pravé učení Ramany Maharišiho, tedy učení, které opravdu lidem pomáhá z hmotné existence se osvobozovat) - jež ale dokonce i jemu samému nijakou spásu zjevně nepřináší - a budou také i nadále věřit, že v jejich konkrétním případě praktikování, Ing. Jiřím Vackem publikovaných "zaručených návodů na sebeosvícení", nepovede stejně, jako v jeho vlastním případě, k tak tristním, a zcela zjevně i nechtěným, výsledkům...
V dobách relativního pokoje a míru lze totiž na své okolí hrát téměř jakoukoli habaďuru - jak je to ve skutečnosti se velmi lehce pozná v krizové situaci a pod tlakem okolností...
Jen pro upřesnění - ke které, z těchto dvou kategorií, si laskavý čtenář zařadí mentální představy stavu Bardo?
mailto:kauza.vacek@gmail.com
16.10.2007 - Myslí fabulovaný stav "neomezeného vědomí"
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/kv---21_9_07---ctitel-praveho-uceni-ramany-maharisiho :
Je to zvláštní. Uvědomuji se ve vědomí Já jsem, které vše projevené obsahuje i proniká a v tomto vědomí zaměřením jeho pozornosti čtu článek Ctitele (spíše nepřítele) Mahárišiho, že nechápu átmavičáru. Jak je to možné, když právě jejím vytrvalým a usilovným prováděním jsem dosáhl ryzího, neomezeného vědomí Já jsem?
21.10.2007 - Krutá realita skutečného stavu vědomí pevně připoutaného k prožívání osoby Ing. Jiřího Vacka
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/anabaze :
V den akutních obtíží a den po tom byl částečným zastřením vědomí, které bylo tupé a jen s obtížemi se prodíralo k plné záři asi tak, jako se prodírá slunce skrze těžké mraky. Další dny již svou plnou zář dosáhlo.
Prožití utrpení mě doslova drtilo a dá se říci i značně rozdrtilo. Byl a jsem „na měkko“ ve vědomí naprosté bezmoci proti událostem, jako je tato. Ildi, která prodělala porod i koliku, říká, že kolika je daleko horší než porod. Plně jsem si uvědomoval a přímo prožíval, jak strašlivá je samsára, její moc i její utrpení a jak pravdivé jsou Buddhovy výroky o ní. Jen skutečný blázen se nechá uchlácholit dočasnou přízní osudu a zapomene, že oblast, ve které žije, je jen oblastí zla a utrpení a nic víc.
Poznámka k zamyšlení:
Bylo by zajímavé zjistit, zda po takto - Ing. Jiřím Vackem samým - otevřeně formulovaném neúspěchu dlouholeté usilovné praxe, budou i nadále jeho obdivovatelé trvat na tom, že pan Jiří Vacek vyučuje "spásnou nauku"(i jen na první pohled zcela jinak zaměřenou než pravé učení Ramany Maharišiho, tedy učení, které opravdu lidem pomáhá z hmotné existence se osvobozovat) - jež ale dokonce i jemu samému nijakou spásu zjevně nepřináší - a budou také i nadále věřit, že v jejich konkrétním případě praktikování, Ing. Jiřím Vackem publikovaných "zaručených návodů na sebeosvícení", nepovede stejně, jako v jeho vlastním případě, k tak tristním, a zcela zjevně i nechtěným, výsledkům...
V dobách relativního pokoje a míru lze totiž na své okolí hrát téměř jakoukoli habaďuru - jak je to ve skutečnosti se velmi lehce pozná v krizové situaci a pod tlakem okolností...
Jen pro upřesnění - ke které, z těchto dvou kategorií, si laskavý čtenář zařadí mentální představy stavu Bardo?
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)