středa 14. listopadu 2007

Šerý vesmír Jiřího Vacka

Martin Pařík


Pan Vacek se neovládl, nevydržel, a ač o Milošově Tomášově knize prý původně psát nechtěl, grafomanství tentokrát zvítězilo (v případě mnohými očekávané reakce na předložené důkazy o Vackově lhaní a porušování autorských práv uvedené v příspěvku http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/10/domeek-z-falench-karet-jiho-vacka.html se jaksi, podle předpokladu, zadrhlo) a přinutilo jej sepsat článek "Miloš Tomáš: O milosti" http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/milos-tomas_-o-milosti


Zastavím se u dvou principiálních otázek, za něž je autor „recenzované“ knihy kritizován.

1) Otázka odevzdanosti.

Jiří Vacek soustavně, až demagogicky vykládá pojetí Ramany Maharšiho oddanosti a odevzdanosti jako odevzdanost osobě mistra čili Maharšiho. Jenže Maharši se za osobu ani tělo nepovažoval a často to zdůrazňoval, tím méně vyžadoval oddanost něčemu tak nedokonalému, nestálému, iluzornímu, jako je člověk. Podle Maharšiho je Mistr totéž co Bůh, Jednota. Stezka Maharšiho odevzdanosti je cestou hlubokého pokoření se Bohu, který je v nitru všech věcí, nejblíže však v srdci adepta. Pohrouženi do nekonečné Boží přítomnosti, obráceni do vlastního nitra, vykonávali Bhagavánovi oddaní určené úkony, sloužili. Nikoli pro blaho nějaké osoby, natož osoby mistra, což je fakticky nonsens, neboť, jak bylo již uvedeno, mistr není osobou, byť se někomu méně chápajícímu může takto jevit. Maharši vždy směroval své posluchače k jejich vlastní podstatě. Pan Vacek se ovšem za mistrovskou osobu považuje a v tom tkví zakopaný pes. A ta osoba se cítí být hodně oddělenou od Boha, dokonce natolik, že vytváří dualistickou „nauku“ o světech odpadlých od Boha atp. Maharši posluchače vedl ke svobodě ducha, k vlastnímu prozření, což se ovšem panu Vackovi nehodí do krámu. Vacek naopak hledí své přívržence k sobě připoutat, učinit je na své zbytnělé osobě co možná závislými a také dbalými jeho pokynů a výzev, což se mu ne vždy daří, jak by si představoval. Proto si tak stěžuje, žehrá na jejich nedostatečnou ochotu jej bránit, hmotně podporovat, opěvovat atd. Copak Ramana Maharši někdy projevoval takovéto osobní postoje a potřeby?


2) K otázce milosti jako univerzálního Božího projevu, tedy i ve formě utrpení.

Jiří Vacek v této věci uvádí: „A co tvrzení autora, že vše i utrpení je milost? Staří mystici a bible vůbec nemluví v této souvislosti o milosti, ale naopak o hněvu božím. Jogíni opět o karmě, zákony příčiny a následku, podle kterého sklízíme, co jsme zaseli. Jestli nás někdo nelidsky vězní a pronásleduje, neprojevuje nám milost Bůh, ale zlí lidé jednají ve shodě se svou přirozeností a jsou pouze nevědomými vykonavateli naší karmy – v nejlepším případě. Odpovědnosti za spáchané zlo tím nejsou ani v nejmenším zbaveni.
Milost je úplně něco jiného. Je projevem boží síly, kterou nás Bůh přitahuje k sobě: z ega do pravého Já, ze světa pokleslého od Boha do světa božího, buddhisté říkají ze samsáry do nirvány.“

Zde pan Vacek odhaluje scestnost své nauky, již pyšně vydává za nejvyšší jógu a mystiku.
Ačkoli se má za nejlepšího vykladače Maharšiho učení, tento mluví zcela jinou řečí:
„Nepociťuje-li nezralá mysl jeho (Boží) milost, neznamená to, že milost opravdu není, protože to by znamenalo, že Bůh není vždy milostiplný, tj. že přestává být někdy Bohem.“ (Maharšiho evangelium, Avatar 2007)

Ano, pane Vacku, Bůh je vždy milostiplný a také, jak zdůrazňuje Miloš Tomáš, všudypřítomný. Jakýkoli jeho projev je milostí. Nemůže nebýt, když vše je On. „Od Boha oddělené světy“ jsou jen Vaším dvaitistickým virtuálním haraburdím. Je známou skutečností, že různé trable a trápení umenšují ego. „Koho Pánbůh miluje, toho křížkem navštěvuje“, říká přísloví. A na duchovní cestě to platí dvojnásob. Když adept stagnuje, nemá touhu pokračovat, navštíví jej začasté Bůh svojí milostí v podobě utrpení, což sice není příjemné, ale pro duchovní pokrok prospěšné.

Pan Vacek dále ve svém článku rozvíjí své tradiční záštiplné konstrukce a lži, jejichž jediným smyslem je diskreditace autora a nakladatele. Naštěstí si laskavý čtenář může udělat obrázek o knize sám, bez diletantské nápovědy.

mailto:kauza.vacek@gmail.com