Mistři – v překrucování

Pane Vacku, pane Krutino,

dovoluji si uvést několik poznámek, podle kterých bych hledala Mistra.
Budeme-li hrát na žáka, pak tedy žák má právo, ba dokonce povinnost zkoumat svého Mistra. Pokud Vás zalije vlna Lásky a soucitu, pak se i vy hodíte k Němu. Žák si tudíž volí také! Opravdovost se pozná! Nikoliv zevně! Mistr se neoznačuje mistrem - ani nelze, kdo by to dělal? To by byla pýcha! Tomášovi měli přátele.
Dále Mistr by nestrpěl oslavu své osoby - nevyzvedával své zásluhy, svou důležitost, jako se děje u pana Vacka, např. na jeho stránkách viz. 9. 7. 2008 aj. I další jeho výtvory jsou jen ujišťováním o jeho vlastní velikosti, pomluvy, urážky, překrucování pravdy = velké ztvrdlé ego. Pouštění hrůzy na všechny, kteří by se jeho "svatosti" vzepřeli - potřebujete ovce? Na svobodu Ducha jste, pánové, zapomněli? Ta byla a stále je u Tomášových, vzpomínáte?
To je vážně k vzteku, že? Takový hodný, dobrý pan Vacek, tolik toho udělal - a takový nevděk! Dokonce jsou někteří podle Vás nehodní - hříšníky, hejsky a kdovíjak ještě je nazýváte - a dostalo se jim takové Milosti....??? Rybáři, dokonce lehká žena......nepřipomíná to něco? Vy byste, pánové, kamenovali, že?
Copak Bůh není Milosrdenství? Copak neodpouští stále? Copak nás a Vše stále netvoří?
Kdo odpadl, o čem to mluvíte? Z jaké úrovně učíte? Kdo má právo odrazovat druhé? Atmavičára by Vám pomohla - kdo chce být na roveň Bohu? Odkud pocházíte? Kdo jste?
Z dalšího článku pana Vacka cituji: "... Někteří učitelé...zcela chybně vycházejí z velké pravdy, že existuje jenom Bůh, a proto je vše božské včetně hmotného světa a ega. To je pravda, ale pouze pro Boha a nikoliv pro bytosti, které od něho odpadly..."
Ale, ale, pane Vacku, co Vám říká Maharši a jeho učení? Jeho výrok : "Nedívejte se na věci jako na věci, ale jako na Boha." Co? Nic? Tak to zkoušejte, ale opravdově! Nebo chcete tvrdit, že Maharši není pravý Mistr? ! To by se v Ramanášramu divili, jakého u nás máme překladatele Maharšiho a světe, div se - "velkého pravého mistra".
Dokonce jsem se od pana Vacka dozvěděla, že ego nepochází z božského, že má svou vlastní identitu. No ale to už je nebezpečné tvrzení, pane Vacku, to už je moc!! Vaše závislosti Vám brání prohlédnout.
Vážený pane, tím sám sebe usvědčujete, nakolik Pravdu žijete, jaký jste "opravdový mistr". A na druhou stranu potvrzujete, kdo Pravdu žil a žije a je v Jednotě s Ní. Jak sám říkáte: "´Vše je Bůh´ je pravda, ale pouze pro Boha.." Pak BŮH, MISTR A MILOST JSOU JEDNO (jak hlásáte na svých do nebe volajících stránkách - mimo jiné, četl jste to? ). Kdo vidí svět čistě jako Všudypřítomného?Včetně věcí i ega platí, jak říkáte, jen pro Boha, a jestliže BŮH = MISTR Maharši, Púndža, P.Brunton, Fr.Drtikol, Míla Tomášová, Eduard Tomáš či Miloš Tomáš, ti všichni takto svět i ego vidí... Bůh = Mistr.. Děkuji, jen se potvrdilo, co mělo.
Věřím, že v přítomnosti Tomášových jste mohl dosáhnout duchovního pokroku jako my všichni, kteří jsme se s nimi setkali. O to smutnější je , že místo úcty, Lásky a moudrosti z Vás mluví zášť, závist, zloba na adresu Avataru, manželů Tomášových a výše uvedených.

Pane Krutino,

možná i Váš článek by se hodil přeložit a odeslat Jeho Svatosti dalajlamovi. Podle Vás je někdo, kdo se skrývá za soucit? Víte, co Soucit je? Netušíte!

AŤ JSOU ŠŤASTNY VŠECHNY BYTOSTI!

Pro p.Krutinu - asi je zvyklý od svého mistra na poznámku překladatele - Ať jsou si všichni vědomi Toho, čím Jsou.

Pan doktor Tomáš v knize Stvořme svět Míru píše: "... nebylo by válek ve světě." Pořiďte si ji, leccos Vám objasní.

A ještě jedno upozornění: pozor, abyste nevyčerpal svou dobrou karmu a nemusel opustit skupinu! Odporovat totiž svému mistrovi se nesmí, jak stojí psáno ve Vašich "Pravidlech, která MUSÍ dodržovat účastník meditačního semináře". Je to tak, pane Riesi?
Pan Krutina píše 24. 3. 2008 : "... Jakou konkurenci? Ona žádná nebyla a není.."
Pan Vacek, ale píše něco jiného 8. 3. 2008 : "Jejich veřejný zájem není nic jiného než snaha poškodit a zničit konkurenci."
Tak jak? Tak co? Když už nemluvíte pravdu, nechtěli byste se aspoň poradit, než si začnete protiřečit? Nebo je to jako se vším u Vás - jak se Vám to momentálně hodí do krámu?

Pane Vacku,

Vy jste opravdu mistr nad mistry - v PŘEKRUCOVÁNÍ. Mistrem můžete být, ale na jaké úrovni? Děkuji, takového mistra nepotřebuji. Zůstanu u těch, co Pravdu žijí!

V úctě k Tomášovým a Avataru

Helena Jiříčková

Martin Adamec – typický produkt Vacko-Krutinovy sekty

Martin Pařík

Magistr Adamec se ve svém příspěvku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/vackova-sekta---virtualni-svet-p_-parika „plně ohrazuje vůči naší (údajné) snaze vytvořit dojem, že tady existuje něco jako Vackova sekta“, jež ohrožuje nás i společnost, a to vše prý vzhledem k jakýmsi vazbám na sektology, např. pana Vojtíška a dalším blíže neurčeným. Podle Adamce jde o konstrukce, které mají jediný účel (jenž je podložený /pro změnu/ „plně“ a dokonce „jednoznačně“ a také „pouze a výlučně“ naší osobní záští a nenávistí vůči pánům Vackovi a Krutinovi), a to prý „poškodit jejich dobré jméno systematickým vytvářením dojmu, že obsahem nauky, kterou učí..., není cesta k Bohu a do Boha“, ale cosi, co naplňuje definici sekty.“ Pěkná konstrukce, pane Adamče, hlavně je Vaše.

Předně není v naší moci, i kdybychom to nakrásně měli v úmyslu, poškodit dobré jméno obou pánů, neboť dobrému jménu a pověsti se bohužel netěší, tedy s výjimkou u skupiny fanatických obdivovatelů (pan Krutina dokonce ani u části Vackových stoupenců). Nikoli však kvůli komusi zvenčí ztratili důvěryhodnost, nýbrž kvůli vlastnímu lhaní, pomlouvání, účelovým dezinterpretacím nauky Mistrů, štvaní proti oponentům, u pana Vacka navíc z důvodu porušování autorského zákona a obohacování se na úkor práv jiných osob apod.

Že pan Vacek neučí poctivě a věrohodně átmavičáru, jak se snažíte namluvit, jasně dokazuje např. jeho výrok: „Zaměřme se na ně!“ (rozuměj na jeho kritiky). Chcete snad, pane Adamče, tvrdit, že byl někdy publikován podobný výrok Ramany Maharšiho? Ten by přece učil: Zaměřte se na to ve vás, co se chce na někoho zaměřit. Za všech okolností se tažte po zdroji já a vypátrejte ho. Takovýto egoistický blud by nikdy nepřipustil. A podobnými falešnými interpretacemi nauk Mistrů Vackovo dílo přetéká. Pokud zrovna nauky Maharšiho, Krista a dalších účelově nevyužívá pro potvrzení svého domnělého satguruovství, pak je sáhodlouze rozmělňuje do dualistických pouček, čímž je degraduje. Totéž platí i pro Krutinu.

Pan Adamec je patrně děd vševěd, když si troufne vyřknout, aniž podá jediný důkaz či věcný argument, velmi příkrý soud o našich motivech, jež prý jsou podloženy „plně, pouze, výlučně a jednoznačně“ naší „záští a nenávistí“. Ti, co vidí druhé takto výlučně a jednoznačně, sami sebe zatřiďují do kategorie lidí se zjednodušeným viděním světa, což je právě ono podhoubí pro vznik a existenci různých podivných uskupení a sekt.

Já bych si tedy o vás netroufl vyslovit takto kategorický posudek. Vy nás, pane Adamče, neznáte. Lžete o nás. Jistě nejsme lidé nenávistní či záštiplní. Jistě nejsme ani svatí, ale to, co o nás tvrdíte, je pomluva, Váš výmysl.

Devótní a oslavné dopisy obdivovatelů, jež si pan Vacek publikuje ve svých knihách i na webu nejsou důkazem ničeho dobrého. Dokládají, jak je pan Vacek samolibý a že sám nemá inspiraci k vlastním duchovním výtvorům.

Ve Vašem textu, pane Adamče, zcela absentuje snaha o věcnou, logickou argumentaci, podepřenou třebas nějakými konkrétními příklady, citacemi apod.

Pan Adamec pochopitelně nevidí a nechce vidět dehonestace a lži ve Vackových knihách, ačkoli jsou prokazatelné. Neví, že když jsem věcně zareagoval na Vackova pamětnická nactiutrhání manželů Tomášových, Fr. Drtikola či Avataru v časopise Dotek, zasypal mne příval zpravidla arogantních, občas vyloženě vulgárních dopisů Vackových obdivovatelů, neví, že mne přišli inzultovat Vackovi čélové na mé pracoviště, a to vše zhusta na základě výzev svého gurua. Článek z Doteku byl vyvěšen na Morávce – proč asi? Nezúčastnil jste se, pane Adamče, náhodou oné štvavé kampaně také? Pan Adamec netuší, že skupina Vackových čélů napsala do Ramanášramu pomlouvačný dopis se snahou o diskreditaci Avataru? Pan Adamec zřejmě nemá ponětí, na kolika stranách svých knih Jiří Vacek propírá a pomlouvá Tomášovy, Drtikola, Paříka (v posledním díle na 46 stranách) a další. Pan Adamec podle všeho nečte Vackovy paměti ani jeho články na webu.

Rozumím, pane Adamče, vy nemáte právo svého mistra = boha kritizovat viz:

„Karel Kreizel … říká, že za vše dluží mé pomoci. Takový vděk a skromnost mě těší… není mnoho těch, kteří takto jasně chápou a jsou ochotni se i jasně vyjádřit…Karel je dalším důkazem, jak je důležité vzít mistra takového, jaký je, nekritizovat jej, jedno zda oprávněně nebo nikoliv… (Jiří Vacek - Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl 9., str. 47)

Dovolte alespoň druhým bránit se proti jeho drzým pomluvám.

Váš příspěvek, pane Adamče, chápu jako splnění povinnosti vůči Vaší sektě a jejím vůdcům.

Jiří Vacek stále nepoučitelný

Martin Pařík


Jako nenapravitelný kuřák, který ač draze a bolestivě léčen na chorobu způsobenou nikotinovou závislostí, přesto dál kouří, podobně nepoučitelně působí pan Vacek, jenž přes pomoc, již mu poskytli a poskytují mnozí jeho kritikové, není s to jít do sebe a ukončit svoji štvavou pomlouvačnou kampaň vůči Tomášovým, Drtikolovi a dalším lidem. Zmíněná pomoc v pokročilém stadiu vážného mravního úpadku není zajisté příjemná, možnosti mírného, laskavého přístupu byly zjevně vyčerpány, přesto se jí panu Vackovi stále ještě jakousi setrvačností dostává, i když v jiné formě. Jednou, při přetrvávajícím Vackově přístupu, může nastat doba, kdy se její působení na dlouho, řekněme na mnoho životů, přeruší úplně, resp. se jí dotyčný zcela uzavře.

Jak panu Vackovi pomáhají oponenti? Tím, že mu nastavují zrcadlo, sám totiž do něj nahlédnout nehodlá a patrně ani nedokáže. Jeho vlastní stoupenci mu naopak škodí, neboť mu místo zrcadla nastavují obraz, který si sami, s „mistrovou“ vydatnou nápovědou, o něm vytvořili, obraz zcela falešný, kýčovitý, vyumělkovaný. Pan Vacek jim na oplátku nastavuje obraz postav ne nepodobných příšerám z výjevů Hieronyma Bosche. Občas jim za nějakou úsluhu dá nahlédnout na svoji nejkýčovitější nasvětlenou podobiznu. Tato maškaráda vzniká v prostředí neuvyklém pokoře, sebereflexi, čistotě mysli, upřímnosti a pravdivosti. Nastává u společenství, kde panuje pokrytectví, přetvářka, závist, zášť, fanatismus a pýcha. Bohužel.

Pozastavím se u několika markantních dezinterpretací a lží pana Vacka v jeho posledním internetovém článku s názvem Lev Tygr: Všechno je správně z 29. 7. 2008.

Vacek, ačkoli pana Pospíšila alias Lva Tygra nezná, pokládá jeho vzpomínky na Tomášovy nejen za věrohodné, ale dokonce za „velmi cenné, protože nic nepřikrašluje a podává je takové, jací byli“. Svůj „zasvěcený“ soud dokládá citací z literárního braku pana Pospíšila:

„Pan Tomáš miloval uzenou makrelu a chorvatské sardinky….“

Sloveso miloval je zcela evidentně subjektivním a neadekvátně expresivním hodnocením autora, subjektivní interpretací, nikoli věrným zachycením skutečnosti. To si prostě pan Pospíšil myslel o Eduardu Tomášovi, že extra miluje nějaké jídlo, že má jakési zvláštní libůstky. Eduard i jeho blízcí by to považovali za nesmysl. Pro člověka žijícího Jednotu nic až tak dramaticky nevyčnívá, aby něco zvláštně miloval, a něco zase ne. Ano, pakliže miloval, tedy bližního svého jako sebe samého, jak se to děje bytostem prozřelým v Jednotě. Takto pan Pospíšil svými zdánlivě drobnými soukromými hrubě dualistickými interpretacemi (zdaleka nejde jen o tento případ) vykreslil E. Tomáše či paní Mílu značně pokřiveně. Ostatně je známo, že hlavním motivem zrodu tohoto Pospíšilova pornografického paskvilu byly stejně jako u jeho nakladatele finance a senzacechtivost, blízké to fenomény hmotařské duši Vackově.

Vacek, věren svému příslovečnému darebáctví, na druhou stranu haní knižní vzpomínky Miloše Tomáše na své rodiče a nazývá je hagiografií, kterou prý mu Miloš podstrkuje (zajisté mu Miloš nic nepodstrkuje, to jen chce být pan Bhagaván arogantní) k věření. Jako důkaz pro své tvrzení uvádí, že prý RNDr. Míla Tomášová „nikdy nebyla řádným studentem (snad studentkou, pane Vacku) olomouckého gymnázia“ či že se Miloš nezmínil o jejím druhém manželství. Tyto argumenty mají tedy opodstatnit Vackovo označení Milošových knih hagiografií. Opravdu směšné! A hlavně falešné! Nehledě na to, že jak kniha „O milosti“, tak i „O rozpouštění ega“ nejsou knihami životopisnými, nýbrž pojednávají o tématech hluboce duchovních, kam ani Vacek, ani Pospíšil nedohlédají.

Když, pane Vacku, někdo chce psát duchovní paměti čili paměti duchovního člověka nebo o duchovních lidech, jde na prvním místě o zachycení onoho „duchovního“, už méně o zcela podružné projevy tělesnosti. Vám i panu Pospíšilovi jde povýtce o tělesnost a neřesti a máte to za významné. Koho, kdo má opravdový zájem o věci ducha, zajímá, kdy a kde jste něco se zalíbením snědli, kdy jste se pozvraceli, nadmuli, vydělali či udělali (laskavý čtenář odpustí, ale tyto a podobné své zkušenosti pánové Vacek a Pospíšil ve svých dílech opravdu líčí – vrána k vráně sedá), ačkoli jsou to bezpochyby projevy lidské. Má-li autor trochu vkusu a ohledu ke čtenáři, tak prostě tyto zážitky vynechá, alespoň u plození tzv. duchovní literatury.

O tom, že pan Vacek, byť možná nepřímo, podporoval komunistický režim tím, že volil ve volbách komunisty a podával zlepšovací návrhy, nemůže být sporu. Takových byla v republice většina. To ale nezakládá právo soudit jiné, např. Františka Drtikola. Drtikol byl přesvědčeným, opravdovým komunistou, vzdal se kariéry a majetku, organizoval veřejně prospěšné brigády. Jistě nikomu nepřál nic zlého (na rozdíl od pana Vacka, který např. panu Uhlovi přál, aby mu 17 krát vykradli chatu) a pomáhal, kde mohl. Především byl ale vnitřně čistý a prozřelý. Jiří Vacek nebyl ani opravdovým disidentem, např. své samizdaty nepodepisoval, bál se (na rozdíl od E. Tomáše) kriminálu, ani přesvědčeným, upřímným voličem komunistů. Jiří Vacek není prozřelým člověkem, natož duchovním mistrem, ba není ani duchovním člověkem, protože mu chybí ona nezbytná upřímnost a opravdovost a čistota mysli, vlastnosti, jimiž např. oplývá právě zmiňovaný Drtikol nebo Tomášovi.

Proč může dojít Poznání komunista? Proč by nemohl. Když mohl prozřít vrah Holger Vdovin z Kamene mudrců, když poslední budou prvními a první posledními. Vrah, zloděj, nevěstka, neřestník, komunista, voják, policista, dělník… kdokoli, kdo o to bude vážně stát a bude svým opravdovým srdcem tlouci na bránu nebes, dočká se vpuštění. Farizeové, pyšní a samolibí duchoborci, závistivci a zlostní pomlouvači nikoli.

Vacek dále nepravdivě píše, že Míla Tomášová byla žákem Drtikola, komunisty z přesvědčení. Je vidět, že Vacek ani nečetl pozorně její knihy, jinak by se tam dozvěděl, že Míla, když Drtikola poznala, byla na jeho úrovni a pojilo je rovnocenné vnitřní přátelství. Jestliže Vacek píše, že snad Drtikola obdivovala, lže. Dost možná, že sám Vacek obdivuje Drtikola, když si jeho obraz nechal otisknout na obálky 16 svých knih, přičemž navíc porušil autorský zákon. Ale co by se nějaký satguru zajímal o autorská práva jiných, hlavně že si ohlídá svá vlastní. Úcta k druhým, ať už vlastním přívržencům, manželkám, vlastní matce či osobám nedej Bože s nesouhlasným názorem, mu opravdu není vlastní. Kdo dobře znal Tomášovy, ví, s jakou opravdovou vnitřní úctou a láskou přistupovali ke každému, ke všemu. Vše pro ně bylo všudypřítomným Božstvím. Kdepak by někoho, tak jako to umí pan inženýr- satguru, oslovovali „milá ega“, kdepak by se vnitřně pokládali za něco víc, než je ten poslední mraveneček v mraveništi, rostlinka na louce. To je, pane Vacku, skutečná sádhana. A ne myslet si jako vy ve svých memoárech, např.:

„Zřejmě jsem ve svém přátelství k vám a nulovými požadavky na chování ke mně zašel tak daleko, že si myslíte, že jsme si rovni a že zde není žádný rozdíl. Podcenil jsem Ramdasovo varování, že přílišná blízkost mistra plodí neúctu. On však zde rozdíl je a podstatný: mistr a žák…Jestli si myslíte, že na pomoc, kterou vám poskytuji, máte nárok nebo, že je dokonce samozřejmostí, velmi se mýlíte. Nemáte nárok vůbec na nic, tím méně ji brát bez jakýchkoli podmínek a závazků z vaší strany. Je to opravdová božská milost, jejíž cenu nejste a často ani ochotni pochopit. Dokonce si ji nemůžete ani zasloužit, protože je nedocenitelná… Kritizujete-li mistra z pohledu ega, vaší nebožské existence, …přímo si sami její průchod (božské milosti), jímž mistrova osobnost je, uzavíráte... Jelikož platí, že mistr je Bůh, váš vztah k mistrovi je přesným obrazem vašeho vztahu k Bohu… Přisvojujete si všechna práva a přitom máte jediné právo: jako ego zmizet… Ego je z božského pohledu zvrácenost. Je existencí nejen bez Boha, ale i Bohu nepřátelská. Je sama o sobě největším proviněním, hříchem proti Bohu… Nuž, vy kritici, až se vás na posledním soudě zeptají, proč jste místo správného využívání mistrovy pomoci jej raději kritizovali a rušili tak vnitřní spojení s ním, co odpovíte? Dávám vám dobrou radu: přemýšlejte o tom již dnes. Po smrti je již pozdě. “ (Kritika vlastních žáků, Jak jsem hledal boha a nalezl sebe 7, str. 170 – 174)

„Dnes, když se dívám zpět na své působení, tak si říkám, jestli jsem neudělal chybu, když jsem jasně neprohlásil: „ Je zde mistr a očekávám, že se ke mně budete chovat s tím v souladu.“ Proč jsem tak neučinil? Jednak z určitého ostychu, který je snad pochopitelný. Očekával jsem, že i bez takového prohlášení mnozí pochopí, jaká neocenitelná milost se jim nabízí. Svědectví měli víc než dost: mé knihy, mé zkušenosti a výsledky mého působení. Nakonec každý, kdo se v mé přítomnosti ztišil, pocítil onen klid a mír, který z neosoby vyzařuje…Jelikož v očích většiny přátel nejsem ničím významným, vytrvale se mnou jednají z postoje rovného s rovným a nevidí rozdíl mistr a žák…“ (Jak jsem hledal... 7, str. 184 – 185)

„Na Morávce se ke mně také konečně přihlásil fotograf, který na jedné Aldeje pořídil snímek mých očí, ze kterých vychází zřetelně světlo… Těšil jsem se, že konečně dostanu negativ. Velmi mě (Jiří Černý ze Stříbra, pozn. red.) zklamal: „Nebyl jsem si jist, zda jsem při fotografování neudělal nějakou chybu, tak jsem dal negativ k přezkoumání jednomu výzkumnému ústavu a oni jej ztratili.“ Jaká škoda. Důkaz o skutečném zázraku se ztratil.“ (Jak jsem hledal... 7, str. 193)


Sám na sebe, aniž si to ve své zaslepenosti uvědomuje, vyzrazujete Jiří Vacek, jaký je sebestředný narcisista. Podobných výroků dokládajících jeho samolibost a nadutost existuje bezpočet.

Pan Vacek se též pokouší zcela hanebně srovnávat Mílin prodej se svým nečestným zasíláním neobjednaných knih, jejž nazývá „prodejem na důvěru a nikoliv proti platbě dobírkou“. Co se nám to snaží pan satguru namluvit? Posílal lidem knihy, ačkoli je neměli objednané ani nebyli abonenty, s nadějí, že je dotyční zaplatí, což se v mnohých případech jistě stávalo, ale odporovalo to obchodní etice. Když se někdo ohradil, že si knihy neobjednal a že je nechce, byl jednak nucen je na své náklady vrátit, byl-li tedy ochotný, jednak byl pokárán, že pohrdl zásilkou „posvěcenou“ samotným mistrem a bylo mu vyhrožováno karmou. Cituji přímo z díla mistra Vacka:

„Jakou lepší karmu by si hledající mohl přát, než dostat knihu přímo od mistra nabitou duchovní energií? Ale jak si přeje, vyškrtneme ji ze seznamu neboli vyškrtneme ji z působení mistra.“ (Odpověď Evy Vackové-Volfové-Krutinové na žádost od jedné ženy, která nechtěla, aby jí byly zasílány knihy, které si neobjednala a byla zařazena na seznam automatických odběratelů, Jak jsem hledal boha a nalezl sebe díl 10., str. 203)
(na str. 205, Jak jsem hledal... 10. díl., Jiří Vacek reaguje dopisem Marcelu Křivému) „…Každý má však přesně to, co zvolí. Pokud zvolí nesprávně, ať si stěžuje sám na sebe. Divím se, že ti vysvětlení Evy nestačilo. Dělá jen to, co rozhodnu.“

Co se týče Míly Tomášové, kdokoliv, kdo si od ní knihy koupil, měl právo a možnost tak neučinit a jistě se to stávalo, sám jsem toho byl vícekrát svědkem, když návštěvník o knihy nebo o jejich koupi zájem neměl a prostě si je nekoupil. Naproti tomu knihy z Avataru jsme bez předešlé objednávky nikomu nezasílali, to bychom samozřejmě považovali za amorální.

Pan Vacek dává najevo nelibost, když je probírán jeho soukromý život. Jeho seriály pamětí a další tituly obsahují nemálo ze soukromého života jiných lidí ve snaze je dehonestovat a ponížit. Co je takovému Vackovi třeba do Drtikolova stranictví nebo do Tomášovy zádušní mše atd.? Proč Paříkovi věnuje místo na 46 stranách svého posledního dílu pamětí? Co jej k tomu vede? Etika snad, jíž se dovolává?

V závěru pan Vacek vyhrožuje sepsáním prý pravdivého životopisu Míly Tomášové. Je opravdu komické, když člověk, jenž není mocen ani pečlivě číst texty druhých, přesně je citovat, nepamatuje si, co kde sám napsal, ve svých tvrzeních si zcela odporuje, prokazatelně lže, spekuluje atd., chce někoho přesvědčit, že by byl něčeho takového schopen. Má se za Mistra, Satgurua, Bhagavána, a přitom „nakonec neví“, jestli to má napsat nebo ne. Asi se mu někam zatoulala jeho neposedná šakti.

SVINĚ PANA INDRÁKA

Miloš Tomáš

Pane Indráku, na váš sprostý útok, kde se nechutně otíráte o mé rodiče a o mne, jsem nereagoval, ale nyní se vás ptám. Kdo jsou podle vás ony svině? Uveďte, koho jmenovitě máte na mysli? Prosím, napište nám to doporučeným dopisem. Anebo co kdybyste nám to přišel říct do očí? Nebo se schováváte jen za web Vackovy sekty, mezi její členy? Podle pana Vacka styl přispěvatelů na jeho webu je jeho stylem. Starý pán by se mohl za vás stydět a jeho zeť, do kterého jste zahleděn, rovněž (je-li toho ve své „duchovní výši“, či spíš povýšenosti, schopen).

Pan Indrák je zřejmě velký psycholog, když seznal, že „tatáž událost může být různými lidmi nebo stejným člověkem v jiném časovém okamžiku vnímána odlišně, dle momentálního duševního rozpoložení“, za „známý psychologický jev“.
Tento podle pana Indráka známý psychologický jev je asi pro něj zároveň velké moudro, když jej coby základní premisu užil na úvod svého nového „nenávistného útoku“ (takto je to přesně dle Vackova slovníku, že?).

Tímto „známým psychologickým jevem“ si lze tedy zřejmě vysvětlit proměnlivost scestných tvrzení Jiřího Vacka či Jiřího Krutiny, jako že Bůh je jeden a zároveň je buď Bůh, nebo ego; přihlouplá otázka pana Krutiny, co mám pořád s tou konkurencí, když jeho vlastní manželka a tchán měli konkurence plná ústa a zároveň jeho sprosté tvrzení, že mí rodiče přednášeli v Lucerně z marketingových důvodů a tchánovo věčné přepočítávání vstupného, tvrzení pana Vacka, že je mistrem a zároveň, že mistr je to, co z jeho osoby tryská, souhlas (a chlubení se) s oslovováním mistr (v devótních případech Mistr, Satguru, Šrí Bhagaván, Swami atd.) a zároveň tvrzení, že mistr není osoba, není to Jiří Vacek, ale to, co z jeho osoby tryská, nebo Duch vědomí Já jsem, který je v něm, a mnoho dalších fantasmagorií.

Nevím, jakým je pan Indrák psychologem, ale slušným člověkem ne. Prostě a bohužel ne. Stačí si přečíst mezi řádky to, co napsal. Asi opět pro naše poučení, že? Také je zřejmé, jak to myslel. Bude se zbaběle vykrucovat, tak jak to svedou někteří Vackovi hoši, že jsme to pochopili jinak, než je to napsáno? Co je psáno, to je dáno a smysl obsahu věty je zřejmý.

Pan Indrák očividně zneužívá Ježíšův výrok (to známe od Jiřího Vacka běžně) o házení perel sviním ke sprosté nadávce. Značí to stav (ne momentální, pane Indráku, ale celkový) vaší mysli, vás a potažmo celé „vaší skupiny“. A tážete-li se po kvalitách mých rodičů, které srovnáváte s kvalitami mými, tak to poukazuje i na to, jak vaši rodiče vychovali vás. To by spíš měla být vaše starost, namísto starosti o mé rodiče.

Vzpomínám, že když jsme ještě pracovali na Obvodní stanici mladých techniků na Praze 4, kde krátce po listopadu 1989 začaly znovu po dlouhých dvaceti letech veřejné přednášky manželů Míly a Eduarda Tomášových, pan Tomáš Indrák, který tam chodil, se s námi přátelil, vždy nás halasně zdravil přes ulici a považovali jsme ho za přítele.

Mám v živé paměti jeho halasné zdravení a mávání rukou, přičemž bylo slyšet jeho hlasité ahóój. Tehdy mne přes ulici zdravil ahóój (ač já, že on byl starší, mu z úcty vykal). Dnes mne a mé přátele bez důvodu nazývá svině. Pan Indrák zřejmě, alespoň podle jádra Vackovy skupiny vedeném panem Krutinou, hodně duchovně pokročil. Proč? Protože zrovna tak halasně, jak mne kdysi zdravil, zcela nekriticky, lichometně chválí pana Krutinu. Možná je psycholog.
Nyní, aniž by mu, co vím, kdokoliv cokoliv učinil, píše proti nám sprosté, útočné pamflety. Není článek, kde by se alespoň tento samozvaný Krutinův psycholog o nás neotřel. Na webu Jiřího Vacka se jeho články náramně hodí, protože nekriticky vyzdvihuje úlohu Jiřího Krutiny, který to má jistě velice mnoho zapotřebí (či spíš dle mého soudu už ani ne; Indrákova nekritická a trapná chvála duchovně zdiskreditovaného p. Krutiny je jen mrhání energií) a jedině on si může myslet, že to má nějakou cenu. Snad se pan T. Indrák chce vyrovnat jakémusi namyšlenému ing. Hudcovi, CSc., který pana Krutinu (rovněž namyšleného) též vychvaluje.

V čí prospěch píšete? Pane Indráku, Hudče a další, nastěhujte se k panu Krutinovi a nám dejte laskavě pokoj. Zřejmě on si vaše sprosťáctví objednal, neboť v jeho zájmu píšete a jeho devótně vynášíte. Kdo jiný si vyžádal vaše sprostoty a devótnosti?

Pane Tomáši Indráku, mohu vás ujistit, že nemusíte mít obavy o duchovní kvality mých rodičů. Nakonec jste na setkání s nimi nechtěl chybět. Když vyslovujete pochyby o jejich kvalitách, proč jste se hrnul na setkání s nimi? Asi jako pan Vacek za Ammou, ač v té době prý „už byl mistr“. Hrnul se prý k ní o překot nemistrovsky. Neměl byste se raději starat o své rodiče, jak vás a co z vás vychovali? Když tak sprostě urážíte?
Duchovní a morální kvality Míly a Eduarda Tomášových byly jistě neporovnatelně jiné než duchovní a morální kvality vaše.

Zneužívat Ježíšův (dělává to pan Vacek běžně) výrok proti někomu je ale hodno materialistického neduchovního primitiva, za což se jistě nemáte, že? Je velká škoda, že mezi duchovními lidmi se takoví najdou. Ptát se, kdo jsou ony svině, přirovnávat druhé lidi – kteří vám nezkřivili ani vlas a měli vás za přítele – ke sviním je vizitkou vaší, vašich rodičů, přátel, celé vaší skupiny a webu, kde to pan Pettinger uveřejnil, pana Vacka a pana Krutiny, v jehož zájmu píšete a který si to dost možná objednal. Tak nepíše a neuvažuje slušný člověk.