Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 7. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.

Mistrovské dehonestace 1. část



„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Nejhorší je, když nauku zapře osoba mistra. Pokud je přáním učitele jógy, jako byl například Eda Tomáš, který se celý život józe věnoval, aby jej zádušní mší zachraňoval kněz (páter Tomáš Halík) církve, která jógu považuje za kacířství, pak jde o jasný rozpor s jeho celoživotním úsilím i tím, co učil druhé. Zanechává nám tím poselství: nespoléhejte na jógu, ale na církev... selhání zde rozhodně bylo. Snad z nevíry ve vlastní dosažení... Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření.
(Jak jsem hledal... 11, str. 64 )

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„ V čem je podstata Drtikolova pádu? V popření nauky. Kam vede, je zřejmé z jeho případu.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 65 )

„Přátelé Drtikolovi byli i vrazi dr. Horákové, generála Píky a dalších.“

(Jak jsem hledal... 11, str. 65 )

„Jen těžko si můžeme představit větší popření buddhismu, než k jakému dospěl Drtikol na konci svého života.“

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Míla (Tomášová) byla a je mistrem, měla vysoké dosažení, ale myslím, že jako mnozí je přecenila a zanedbávala ovládání mysli a rozpouštění vásan. Opakovaně tvrdila: Já patřím sama sobě. Když se projevila síla jejích vásan a karmy, najednou sama sobě nepatřila a podléhala těmto vlivům. Myslím, že si dokonce tuto pravdu nedokázala ani plně přiznat. Tehdy mně jí bylo líto, ale pomoci jsem jí nemohl. Nebyla ničemu přístupná.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 173)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„To je něco zcela jiného než namyšlené přesvědčení „Nemusím nic číst“ či knihy jako zbytečné vyhodit viz příklad a učení jednoho z mistrů „neúsilí“ Púndži.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 238)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Takových lidí, kteří sdílejí přesvědčení pana doktora (Miloše Dostála), že jedině oni vědí, co se smí a co se podle nich nesmí, co se má zakázat, je vždy dost. Z jejich řad pocházejí ochotní cenzoři i inkvizitoři všeho druhu… Jim nejde o pravdu ani o svobodu, ale výhradně o prosazování toho, co považují oni za správné a to jakýmkoliv způsobem včetně násilí.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 246 )

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Přesto se na mne pan Pařík hrubě obořil a zdůraznil, že Míla Tomášová nikdy nebyla jeho (Maharšiho) žákem, ač sama tvrdí opak. Naopak dal si velmi záležet, aby rozšířil názor, že byla ve velmi úzkém vztahu ke komunistovi z přesvědčení, jakým byl Fráňa Drtikol… Takže být žákem Mahárišiho podle pana Paříka není čest, ale zcela nežádoucí, sympatie pro komunistu Drtikola žádoucí jsou.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 250 dole a 251)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Představitelé Avataru a další obdivují samozřejmě soudruhy. Jsou pro ně spřízněné duše.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 262)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Zamyslel se vůbec někdo z příznivců Edy Tomáše, jaký signál vyslal? „Vraťte se do lůna katolické církve. Jóga vám spásu nezajistí“. Prostě své cestě ani dosažení nevěřil, jinak by se neuchýlil o ochranu k církvi.“
(Jak jsem hledal... 11, str.264)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„I sama Míla (Tomášová) měla zřejmě po smrti podle některých zážitků, které s ní měli někteří hledající, velké obtíže s vásanami, které zanedbala.“
(O podstatě stezky, str. 119)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„ Nakonec výlevy slepé nenávisti proti mně na Jitřní zemi nebo od Avatárů také o něčem svědčí. Ve všech uvedených případech jde o jediné: o zlo, které chová lidská mysl: nenávist, závist, pýchu, sobectví atd., které se projevuje zevně vražděním, útlakem, vykořisťováním…“

(Rady na cestu, str. 235)

(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

Odpověď J. Vackovi na článek A. Popov: Jóga je blud

Alexandr Popov

Jóga je nijaká (kdyby nebyl nikdo, kdo by ji dělal, nebyla by vůbec), a tak aby nějakou byla, musí ji někdo dělat – a pak je přesně taková, jak (a jaký) člověk ji dělá. Je mnoho jóg, není jen jedna, je jich tolik, kolik je zájemců – navenek identickou metodu každý chtě nechtě praktikuje dle svých možností, schopností, chápání, dle (svého) vidění sebe a světa. Proč tedy myslíte, že jóga je nějaká konkrétní a že já tvrdím, že je blud? To je přece trapná, směšná lež. Jóga je bludem tehdy, když ji dělá někdo jako jste vy – notorický pomlouvač a lhář, člověk zahleděný do své domnělé důležitosti, nedotknutelný, nekritizovatelný, sebou opojený omezenec. Ano, omezenec. Konáte jeden špatný skutek za druhým, kdekomu vyhrožujete karmou – a na sebe nevidíte, sebe máte za vyloučeného (tj. nedotknutelného) z Božího řádu. Nebyl z něho vyřazen ani Gautama Buddha, i on – bez účasti – dožil svůj osud, aby se naplnila (vyrovnala) karma. Jak byste z něj mohl být vyčleněn vy, člověk plný negací, agresivity, plný aktivních lidských tužeb a sklonů?

U nekonečně propírané a vámi uměle vyvolané otázky zádušní mše za E. Tomáše pak rovnou napíšete (zalžete!), že jsem přiznal, že jsem ji objednal já, A. Popov. Nic jsem neobjednával a neorganizoval, ani nikdo další z Avataru, nebyl to ani náš nápad, bylo nám to (tak jak by to bylo zcela svobodnému E. Tomášovi) v podstatě jedno. Samozřejmě vím, koho to napadlo a proč ji celebroval (mimochodem zcela nekatolicky, s velikou úctou k zemřelému) T. Halík. Byla to docela nevinná, tichá akce, lidé přicházeli, pohrouženi, někdo položil kytičku, někdo chvíli poseděl, celebrující kněz řekl pár neformálních slov – byla to spontánní meditace, příležitost, aby se E. Tomášovi poklonili i ti, kteří nemohli být na jeho pohřbu. Jak to souvisí s vaším militantním, arogantním přístupem k E. Tomášovi a katolické církvi? A tohle nebyla akce katolické církve, bylo to setkání lidí na tradičním místě, pocta velikému člověku, který si nikdy neosoboval myšlení, že je mistr, který vždy uhnul ostatním, aby mohl být posledním. Chvála Bohu, že tam nikdo jako vy nebyl.

K ostatním pomluvám a lžím – ani se mi nechce psát a vyjmenovávat odstavec za odstavcem a upozorňovat: lež, překroucené tvrzení atd. atd. Když vašim příznivcům to, co děláte a tvrdíte, vyhovuje, když jim to dělá dobře, je to jejich věc, věc jejich prohloubenosti, charakteru. Boží svět je dokonalý, tak jako je dokonalý sám Tvůrce – vždyť je to On sám! Nic na tom nezmění vaše nechápání hlubiny jsoucnosti, odvracení se od ní k zevnímu – třebaže to označujete za duchovní. Kategorie, techniky, osobní vztahy, přirovnávání se ke komusi, odvolávání se na kohosi, antagonismy, sebeobhajoby a pomluvy, tedy vše, na čem je založeno vaše „učení“, jsou jen zevní projevy a okolnosti. Připomínáte lodivoda, který vytáhl svou loď na souš a veslaře (své přívržence) nechá usilovně veslovat v blátě; někteří občas pootočí hlavu k řece (důsledek jejich opravdovosti) a z dálky zahlédnou její vody – víc nic, dál je nepustíte. Přinutíte je děkovat vám za tuto zkušenost a tedy obrazně řečeno odvrátit hlavu od tiché řeky nekonečna.

A přece je Boží svět dokonalý. Vaše arogance, omezenost a zlá mysl, Buddhova nauka, spěchající lidé, bolest (i když se nám v tu chvíli nelíbí) a radost, vše je na svém místě, vše je On. Že to odmítáte chápat, je pouhá zpupnost. I ona je (v řádu věcí) dokonalá. Je mi vás líto.

P. S. Většina zkušeností vašich příznivců jsou jen (jak říkal jeden velký učitel) takové rachomejtle, soustředěná mysl prskne, aby překryla hlubší možnost – a odrazí se to do různé úrovně představ s trochou blaženosti. Vy ovšem nemáte ani to: „vyzdvihujete“ cosi, co zpupně označujete za Já, nad hlavu (jako by to byla nějaká věc, již může jedinec ovládat!) a obracíte se k tomu – přesně tak, jak to činí začátečníci nebo zkrachovanci hledající pomoc. Kdepak by notorický pomlouvač vzal duchovní zkušenosti!

Podvody a lhaní podle Jiřího Vacka

Martin Pařík

Tak jako pan Vacek vyžaduje, aby byla v záhlaví pozvánek na meditace vedené jeho pověřenci vždy uvedena know how formulka „meditace podle Jiřího Vacka“, tak kvůli spravedlivosti by také měla být v úvodu jeho knih a článků uvedena formulka „dezinterpretace nauky mistrů, podvody, lhaní, spekulace, dehonestace, dogmatizmus, vydírání, falešné mistrovství - kult osobnosti, psychická manipulace, sektářství apod. podle Jiřího Vacka“.

Dodnes totiž pan Vacek například nevysvětlil, proč v rozporu s autorským zákonem za účelem vylepšení hospodářského výsledku použil na obálkách 16 svých knih obraz Františka Drtikola a připravil tak majitele autorských práv o honorář. A proč vůbec tento obraz použil, když v mnoha svých textech Drtikola zcela odsuzuje.

Dále proč nelegálně vydával xeroxové samizdaty maharšiovských děl, k jejichž vydání poskytuje licenci výhradně Ramanášram, a když už je pokoutně vydával, proč za ně Ramanášramu neplatil licenční poplatky.

Rovněž nevyjasnil, proč o Eduardovi Tomášovi ve svých pamětech nepravdivě napsal, že si za sebe nechal sloužit zádušní mši, ačkoli Eduard Tomáš tuto otázku nikdy neřešil. Proč z toho vyvozoval naprosto scestný, stupidní a absurdní závěr, že se E. Tomáš „vrátil do lůna katolické církve a nevěřil tomu, co učil“.

Proč o Milošovi Tomášovi publikoval sprostou dehonestaci, že zneužíval svoji matku a pak se to snažil zakamuflovat článkem jakéhosi svého patolízala, který tvrdil, že nešlo o slovo „zneužíval“, ale „znevažoval“, třebaže bylo dokázáno, že ve Vackově knize jsou uvedena slova obě.

Proč o Milošovi Dostálovi stále šíří dezinformaci, že tento považuje Maharšiho pojetí odevzdanosti za hitlerismus, ačkoli pan Dostál označil za hitlerismus naopak Vackovo pojetí odevzdanosti – ve smyslu bezbřehého kultu jeho osobnosti.

Proč o Martinovi Paříkovi neustále rozšiřuje, že prý napsal o komunismu, že je to ušlechtilá nebo vznešená idea, a když byl donucen, aby toto údajné Paříkovo tvrzení (ve skutečnosti Vackovo) doložil, zametl to pod koberec bezskrupulózním, bagatelizujícím vyjádřením, jímž navíc nařkl z autorství výroku Miloše Tomáše:
„Všimněme si dobře, jak se pan Pařík zdráhá vyslovit svůj názor na komunismus. Místo toho se točí na tom, ať ukážu, „kde to řekl“. To nakonec není podstatné; možná, že to neřekl skutečně on, ale Miloš Tomáš.“ (Ale ono to podstatné je a velmi, pane Vacku, je to pomluva, kterou multiplikujete ve vašem stylu, aby se stokrát opakovaná lež stala pravdou.)

Takže Jiří Vacku a Jiří Krutino: Kdy a kde řekl či napsal Miloš Tomáš, že komunismus je vznešená idea?

Usnadním vám práci: Nikdy a nikde.

Je to zase jen „SPROSTÁ LEŽ A POMLUVA PODLE JIŘÍHO VACKA.“

Jak Jiří Vacek překrucuje a dezinterpretuje

Martin Pařík


Ve snaze odvrátit provalení totální nekompetentnosti k úloze satgurua, již si sám přisoudil, chrlí Jiří Vacek různé štvavé články, předstíraje, že obsahují pravdivou, věcnou a slušnou argumentaci.


V příspěvku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/ad_-kv_-m_-parik_-9_-8_-2010_-zaskodnik-j_-vacek, který je reakcí na článek M. Paříka http://kauza-vacek.blogspot.com/2010/08/zaskodnik-aneb-komu-skodi-jiri-vacek.html tvrdí Jiří Vacek následující:

„KV ve svém úvodním prohlášení slibuje, že „bude bránit čtenáře proti mé desinterpretaci učení duchovních mistrů a lžím“.
Jak to vypadá ve skutečnosti? Jen si vymýšlí pomluvy mé osoby a věcnou diskusi bez urážek o nauce nezveřejnili ještě ani jednu. Například tvrdí (rozuměj M. Pařík), že jsem se bál kritizovat Tomášovy, dokud žili. To je podle nich obrana učení duchovních mistrů. Navíc lžou, neboť jak si může snadno každý ověřit, své rozdílné názory na některé výroky Tomášových, jsem zveřejnil vícekrát ještě v průběhu jejich života..“

M. Pařík ovšem napsal něco principiálně jiného:

„Kdyby E. Tomáš žil v době, kdy J. Vacek začal s jeho dehonestacemi a hlavně s dehonestacemi Míly Tomášové, Drtikola aj., nepochybuji, že by si to šel při své rovné povaze s Vackem vyřídit osobně a rázně, pokud by to dříve neudělala paní Míla. Zde hledejme pravý důvod, proč pan Vacek začal s dehonestacemi manželů Tomášových až po jejich smrti. Během života by si nic takového nedovolil, na to je příliš zbabělý.“

Jestliže v některých knihách vydaných za života Tomášových Jiří Vacek publikoval své některé kritické výhrady vůči názorům Tomášových, jednalo se sice o nejapné a diletantské názory, ale měly formálně charakter spíše kritiky. V dílech šestém, který vyšel v roce 2002, kdy E. Tomáš odešel (Míla již rok nebyla na světě) a hlavně v díle sedmém a dalších se jednalo o zcela otevřené dehonestace čili o urážky, pomluvy a zneuctění, což jsou významy slova dehonestace, viz. kupř. že údajně Eduard Tomáš zradil jógu a nevěřil tomu, co učil. Že v Lucerně bez účasti E. Tomáše vládla prý „hospodská atmosféra“ – tuto pomluvu přejal od svého donašeče, protože Vacek sám v Lucerně tehdy nebyl, jelikož přestal od Míly Tomášové dostávat zdarma vstupenky. Další dehonestace jsou zachyceny ve výborech z Vackových citátů otištěných na KV.


Ve stejném článku ještě Vacek píše:

„Pan Pařík pomlouvá i Edu Tomáše, když mu podsouvá, cituji „že by si to šels Vackem vyřídit osobně a rázně“. Podsouvá nám Edu jako násilníka, který si to s oponenty svých názorů vyřizuje „ručně“. Pevně věřím, že Eda nebyl nesnášenlivým násilníkem, jak jej Pařík líčí, ale snášenlivým, slušným člověkem. To, že Eda ani Míla nepřišli si to se mnou „vyřídit“, což Paříka opět usvědčuje ze lhaní!“

Zde Vacek rovněž překrucuje skutečnost. Z „osobně a rázně“ udělá „ručně“ a je dost pravděpodobné, že v příštím článku napíše rovnou jen „ručně“ a když se ohradím, že jsem toto nenapsal, řekne, že to čtenář najde někde ve Vackových pamětech (jako např. domnělé Paříkovo tvrzení, že „komunismus je ušlechtilá idea“), a když se to nenajde, napíše, že se Pařík točí na tom, ať Vacek ukáže, „kde to řekl“, ale že to nakonec není podstatné, koneckonců je možné, že to napsal kdosi jiný.

Toto jsou další dva příklady demagogie a zkreslování faktů v podání pana Vacka, které vyúsťují do zcela regulérních pomluv a dehonestací.

Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 6. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.


O skromnosti, pokoře, soucítění, nezištnosti a odevzdanosti


„ Je pozoruhodné, že Marcel, který nám sám od sebe zřídil internetové stránky, rovněž sám od sebe do naší adresy vložil „satguru“. Tak někdy šakti poučuje…“
(Rady na cestu, str. 186)

„Za prvé: když jsem se dozvěděl o Ammě, byl jsem již mistrem. Měl jsem poznání sebe.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 185 – 186)

„Na Morávce se ke mně také konečně přihlásil fotograf, který na jedné Aldeje pořídil snímek mých očí, ze kterých vychází zřetelně světlo… Těšil jsem se, že konečně dostanu negativ. Velmi mě (Jiří Černý ze Stříbra, pozn. red.) zklamal: „Nebyl jsem si jist, zda jsem při fotografování neudělal nějakou chybu, tak jsem dal negativ k přezkoumání jednomu výzkumnému ústavu a oni jej ztratili.“ Jaká škoda. Důkaz o skutečném zázraku se ztratil.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 193)

„Za tohoto stavu nevidím důvod, proč takovým lidem pomáhat. Škoda síly, času, námahy i únavy. Koho by bavilo namáhat se zbytečně?“
(Jak jsem hledal... 7, str. 205)

„Tak celý seminář jen potvrdil, co říkám. Kdo upřímně hledá pravdu…má u nás v knihách, ve společných meditacích a seminářích, vše, co k praxi potřebuje a je naprosto zbytečné a dokonce škodlivé (!), pokud se rozptyluje hledáním jinde s nadějí, že snad nalezne „něco lepšího.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 256)

„Karel Kreizel … říká, že za vše dluží mé pomoci. Takový vděk a skromnost mě těší… není mnoho těch, kteří takto jasně chápou a jsou ochotni se i jasně vyjádřit…Karel je dalším důkazem, jak je důležité vzít mistra takového, jaký je, nekritizovat jej, jedno zda oprávněně nebo nikoliv…“
(Jak jsem hledal... 9, str. 47 nahoře)

„Působím již dost dlouho, aby každý, kdo upřímně hledá, věděl, oč jde. Když neví, pak jen proto, že jej ovládají síly nepřátelské Bohu.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 210)

„Po skončení Morávky jsem se dozvěděl, že jedné účastnici bylo líto, že se ke mně nechodí po kolenech pro požehnání…a navrhovala něco takového zavést na Morávce. Netoužím, aby někdo ke mně přistupoval po kolenech, ale ani nerad sám před někým klečím… Dobrý a přátelský vztah k mistrovi a otevřenost k jeho vyzařování jsou rovněž nezbytností… v opačném případě nic nečekejme… Kdo si neváží mistra a jeho pomoci, neváží si ani Boha a sám se odsuzuje do vlády nebožského ega nad sebou…Pro takové platí plně: nejsou mě hodni a berou nehodně. Tím se vylučují z mého království. Všichni takoví a zejména ti, kteří mistra místo vděčnosti očerňují, jsou doslova zvrácení…“
(Jak jsem hledal... 11, str.168 - 169)

„Jak jsem byl udělán mistrem .(název kapitoly)…Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí“, i když někteří v mém okolí již v období mého hledání něco takového tušili. Vzpomínám si, jak mě jednou Jirka Navrátil na jeden dotaz odbyl: „To není důležité“. Pan Čech mu odpověděl: „Pro toho, kdo jednou bude mistrem, je důležité to vědět“… Nikdy jsem netoužil být mistrem… Jak vím, že jsem onou „vzácnou bytostí“, skrze kterou se projevuje šakti? Vnitřně jsem šakti využíván, jak říkám, jako „komín“, kterým někdy procházejí odtělené bytosti k Bohu. Zevně šakti mi organizuje společné meditace a semináře. Nabídky na ně přicházejí samovolně bez mého popudu. Takové činnosti organizuje šakti za mne a já jen často udiveně přihlížím, co vše si dokáže vymyslet. Nejpodstatnější samozřejmě je vnitřní působení na naše přátele… mou osobnost šakti používá k jejich poučování a vedení… Ti, kterým je toto působení šakti trnem v oku, jejich líčení (písemná svědectví čélů o jejich duchovních zážitcích s Vackem ve snech, vizích a při meditaci) posměšně nazývají „vynucenými dopisy“. Tím odhalují své nepřátelství k šakti... Jsem mistrem a současně jím nejsem. Jakýkoli pocit „já jsem mistr a druzí jsou žáci“, já jsem výš a oni níž, chybí…“
(Jak jsem hledal... 10, str. 180-181)

„Nejsem na svých příznivcích existenčně závislý ani nepotřebuji nějaké klanění. Kdybych chtěl, mohl bych je již dávno zavést.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 183 dole)

„Panu Paříkovi se nelíbí, že zveřejňuji dopisy přátel s jejich duchovními zkušenostmi. Nazývá je „vynucenými“. Pravda je, že většina dopisů přichází z popudu hledajících…“

(Logicky tedy alespoň část adorativních a obranných dopisů přichází z popudu Jiřího Vacka – pozn. red.)
(Jak jsem hledal... 10, str. 187)

„Na poslední srpnové Morávce Pavla M. přede mnou při závěrečném loučení přede všemi poklekla. Je velmi vnitřně citlivá a to co ve mně zahlédla již dříve, ji přivedlo k úžasu, jak málo lidé zevně oceňují, co jim moje osobnost přináší. Proto ono pokleknutí.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 200-201)

„...nikde jsem se nedočetl, že by někde dokázalo společně 2 hodiny meditovat tolik lidí a s tak vysokou duchovní úrovní. Něco takového je zcela výjimečné v celém světě.“ (skromně o meditaci na Novotného lávce, jíž se zúčastnilo 120 lidí – pozn. red.)
(Jak jsem hledal... 11, str. 52)

„Nevěřte učitelům, kteří soucit s trpícími a pomoc jim prohlašují za naši nejpřednější povinnost. Není pravda, že trpí nespravedlivě a že jsme povinni tuto nespravedlnost napravovat. Pravda je přesně opačná: utrpení každé bytosti je dáno její vlastní karmou… Rozhodně není naší povinností vzdát se vlastního oprávněného prospěchu ve jménu pomoci druhým .“
(Rady na cestu, str. 236 - 237)

„Nemám žáky, protože zde není žádné moje, ale pouze duchovní přátele, se kterými se dělím o své zkušenosti a které vystavuji vyzařování Já.“
(Rady na cestu, str. 240)

„Přicházejí nemoce, jsme vykrádáni, něco se nezdaří, ale to vše nějak více či méně zapadá do Já.“ (A co zapadá do Já méně? – pozn. red.)
(Rady na cestu str. 240)

„Milovat druhé více než sebe je nemoudré, a také se nevyplácí a to nejen nám, ale ani druhým.“
(Hlavně, že se to vyplácí J. Vackovi – pozn. tred.)
(Jak jsem hledal... 6, str. 35)

„Přiznám se bez mučení, že slovo „odevzdanost“ nemám příliš rád a na rady, že „máme vše odevzdat“, se dívám s podezřením.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 259)

„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
(Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal... 11, str. 67)

„Nejúčinnějším prvkem zůstává mistrovo vyzařování. Bez jeho přítomnosti a osobní poslušnosti je jen těžko uskutečnitelná. Odevzdanost v tomto případě chápejme doslova jako naprostou poslušnost bez uplatňování vlastní vůle. Pouhý obecný postoj odevzdanosti je málo.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 79)

„Stezka je boj až do samého konce, ve kterém se milost nedává.“

(A co „vyzařování Já“ satgurua Vacka? – to není milostí? – A nebo: „Působení šakti v mé blízkosti je obzvlášť silné“, pozn. red.)

(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 98)



(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

Jak "satguru" meditoval, až vymeditoval

Martin Pařík

Jiří Vacek usilovně na Morávce meditoval a meditoval, až 4 stupidní otázky na M. Paříka vymeditoval a na svých webových stránkách v článku "Kdo koho manipuluje" uveřejnil. V rámci své "svobodomyslnosti" si vymínil, že když nebudou zodpovězeny, bude vyvozovat závěry, jaké uzná jen on sám za vhodné a bude je, jak má ve zvyku, vkládat do úst mlčícímu respondentovi. Kdyby našinec nevěděl, že má tu čest s demagogickým a dogmatickým vůdcem sekty, mohl by si myslet, že jde o pacienta z ústavu pro choromyslné.

Udělám mu tu radost a na všechny otázky se pokusím pregnantně odpovědět, ale mám jednu podmínku - aby on odpověděl na pouhou jednu otázku:

PROČ JIŘÍ VACEK OTISKL V ROZPORU S AUTORSKÝM ZÁKONEM NA OBÁLKY 16 SVÝCH KNIH OBRAZ FRANTIŠKA DRTIKOLA, NA NĚJŽ NEUSTÁLE SOČÍ, ŽE BYL ČLENEM ZLOČINNÉ KSČ?

Pokud Jiří Vacek na tuto otázku neodpoví, neodpovím ani já na jeho otázky a navíc v duchu vackovské logiky navrhnu interpretovat jeho mlčení jako Vackovu výzvu všem lidem, aby se neřídili platnými zákony, obohacovali se na úkor druhých a ze všech sil podporovali zločineckou stranu komunistů.

K článku Jiřího Vacka: Kdo koho manipuluje

Alexandr Popov

Pro p.Vacka: Dovoluji si předběhnout pana Paříka, od kterého s drzostí sobě vlastní požadujete odpověď na níže uvedené otázky s despotickým dodatkem, že „pokud se jasně a srozumitelně nevyjádříte, na základě vašeho dosavadního jednání oprávněně budeme předpokládat váš souhlas s učením katolické církve i dalších církví o józe, a že pedofilie vám nevadí“.

Otázka č.1 Souhlasíte s katolíky, že jóga je blud a škodí duši nebo ne?

Odpověď: Co si kdo plácá o józe, není důležité, právě tak jako není důležité, co vy plácáte o katolících či čemkoliv jiném. Protože jestli něco škodí duši, tedy je to sobectví, jóga sama o sobě není ani taková, ani maková – když ji dělá dobrý člověk, je to požehnání, když ji dělá někdo jako vy, je to blud.

Otázka č.2 Jaký je váš názor na pedofilii v katolické církvi. Je jevem, který ohrožuje společnost? Pokud s tím, že jóga je blud nesouhlasíte a považujete pedofilii za zločin, vysvětlete, proč se s církví, která toto učí a dlouhodobě ve svých řadách trpí, spojujete proti nám, kteří provádíme džňána jógu, jak ji učí Ramana Maháriši.

Odpověď: Co je to za stupidně položenou otázku? Souhlasit s pedofilií přece může zase jen pedofil! Takže: s pedofilií nesouhlasím v žádné podobě, ani tehdy ne, když si jakýsi starý muž posadí na holá kolena dvě nahé malé holčičky a dává si takový obrázek na obálku své knihy! – Nesrozumitelná je druhá část otázky (spojování pana Paříka s církví atd.). Máte zřejmě na mysli otištění článku pana Dojčiara na tzv.KV. Zde jste ovšem na omylu, s panem Dojčiarem se nikdo jiný nežli vy sám nikdy nespojil – a jste to jen a jen vy, kdo má problém s tím, že jste se přátelili a pak najednou nepřátelili (za což je, jako každý takový u vás, trestán záplavou odsuzujících dopisů a vyjádření). Takže se naopak ptám vás: proč vy se spojujete s církví, která tak zuřivě potírá jógu? No odpovězte: ano či ne? Když neodpovíte, budu oprávněně předpokládat, že souhlasíte s učením katolické církve…. Atd. atd.

Otázka č.3 Vyjádřete také jasně své stanovisko k obrovskému rozšíření pedofilie v katolické církvi.

Odpověď: Viz odpověď č.2.

Otázka č.4 Vyjádřete se také jednoznačně k učení církve o rozvodech, antikoncepci a k dalším bodům, viz můj článek.

Odpověď: Proč by se měl pan Pařík vyjadřovat? Lidé, kteří se nějakému dogmatu podvolí, činí tak svobodně – ať už je to dogma katolické či Vackovo. Mají přece (dogma-nedogma) možnost tak nečinit – jsou pak ovšem svými netolerantními, demagogickými vůdci pranýřováni a dehonestováni (přesně tak, jak se to stalo některým vašim bývalým ovečkám).

Máte ještě nějakou otázku, pane Vacku? Rád ji zodpovím.

Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 5. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.

O meditaci a duchovní praxi vůbec


„Medituji,, jsem na stezce od roku 1945…“
(Jak jsem hledal… 11, str. 263)

„Meditace byla výborná a šátečky plněné špenátem rovněž. Na těch jsem si pochutnával ještě druhý den ráno k snídani.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 233 a 234 )

„Na prvém místě sed snažím držet zuby nehty ve světle a vědomí Já jsem. Zvláště mám málo bezprostředních zkušeností s dalšími světy kolem nás…“
(Jak jsem hledal… 6, str. 27)

„Paříkův článek vzbudil v mysli odezvu citovou i myšlenkovou. Jak se city a myšlenky objevovaly, tak jsem je zvedal do vědomí Já a nakonec jsem tam zvedl celou záležitost: odpovědět nebo nikoliv, co dělat? Odevzdal jsem vše vědomí Já a vyčkával.“
(Jak jsem hledal… 9, str. 205 )

„Posílal jsem šakti po cestě před námi, abychom šťastně dojeli.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 68 )

„Meditace s pokročilými je mnohem snadnější. Nemusím se tolik dřít.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 52)

„Proto jsem dělal, co pravý učitel má dělat. Učil jsem druhé tichem. Meditoval jsem s nimi tak, že jsem spočíval ve vědomí Já jsem a čekal, zda pochopí. Nevím, jestli do sametové revoluce pochopil vůbec někdo. Kdo by také hledal mistra v nějakém Jirkovi..
Věren pravdě o učení tichem, jsem odmítl kariéru duchovního řečníka, kterého uctívají velké davy. Řídil jsem se pravdivým názorem Mahárišiho: „Lidé přicházejí na přednášky a odcházejí z nich stejní, jako přišli.“ Místo toho jsem trval na meditacích. Ty sice nepřinášejí velké finanční zisky jako populární přednášky ani obdiv davů…“
(Rady na cestu, str. 186)

„Já jsem měl vždy největší zájem a radost získávat od svých učitelů… co nejvíce duchovního poučení a síly.“
(Rady na cestu, str. 192 )

„Nevěřte těm, kteří tvrdí, že každý má svou cestu. Je jen jedna cesta, která buď vede k Bohu nebo od Boha.“
(Rady na cestu, str. 232)

„Meditace není jen prostředek, ale cíl sám.“
(Rady na cestu, str. 245)

„Když je u nás meditace doma ve středu večer, také si pustím televizní zprávy. Nevím, proč bych měl o ně každou středu přicházet po celý rok… Nejsem na televizi závislý. Na seminářích ji nevidím celých 14 dní. V Praze patří k dennímu životu a je dobré vědět, v jakém světě žijeme. Do božskosti božího díla má velmi a velmi daleko. I to je důležité duchovní poučení: abychom nezapomněli, že žijeme v nebožském, od Boha odpadlém světě…
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 29)

„Meditace byly bezvadné. I po tlačence.
(Jak jsem hledal… 9, str. 180)

x

„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
( Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal… 11, str. 67 )





(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 4. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.

Ekonomické myšlenky


„Každý má u mne [tj. u Jiřího Vacka] naprostou svobodu.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 82)

x

„Dan i Maruška …měli možnost pobývat v přítomnosti satgurua (Vacka, pozn. red.) a čerpat neomezeně jeho pomoc a její účinky … toto vše, tato milost se jim zdála málo. Jen zaslechli, že do Čech přijedou dvě ženy v oranžovém rouchu udělovat šaktipad za 108 dolarů, ihned bez mého souhlasu na setkání odjeli si jej koupit… prokázali naprosté nepochopení nauky, základní nedostatky v rozlišování a naprostou neúctu až pohrdání k Já sadgurua. Nejen se nezeptali na můj názor, ale byli přesvědčeni, že se na něj ani nemusí ptát… protože si mohou dělat, co chtějí… Marušku ani Dana nenapadlo, když mají tolik peněz nazbyt, aby podpořili svého mistra ve vydávání duchovní literatury, kterou vydávám vlastním nákladem a prakticky bez sponzorů, ač by taková pomoc vlastnímu mistrovi měla být samozřejmostí a na prvém místě.“
(Rady na cestu, str. 190-191)

***

„ Opět jsem si ověřil, jak jsou naše týdenní semináře levné… a přece se některým výtečníkům zdají být drahé… a šťourají se v ekonomických záležitostech, ač jim do nich nic není.“
(Jak jsem hledal… 6, str. 114)

x

„Samozřejmě , ti co dávají přednost meditaci před povídáním, by Lucernu nenaplnili… ekonomický pohled je zřejmý: na straně jedné 80 meditujících, na straně druhé 2500 účastníků za dvojnásobné vstupné…“
(Jak jsem hledal … 6, str. 74)

***

„Zájem o naše knihy se stále udržuje značný, takže můžeme v jejich vydávání pokračovat dále. Musím zdůraznit, aby nedošlo k omylu, že nejsem podnikatel, nemám podnik, ale autor, který vydává své práce vlastním nákladem. Také se chováme značně „neprofesionálně“… Knihy čtenářům neposíláme na dobírku, přikládáme složenku na zaplacení… To jsou ty naše „nekalé praktiky“, jak píše pan Pařík.“
(Jak jsem hledal… 10, str. 125 , pro přesnost: Pařík napsal „jeho podivuhodné ekonomické jednání“, a to ve zcela jiné souvislosti.)

***

„Tak se pro některé hledající stává odběr mých knih kamenem úrazu. Jim je líto dát za ně do roka pár korun, mně je opět líto jim pomáhat. Každý si ponecháme své. Oni své peníze, Já své Já.
(Jak jsem hledal… 11, str. 111)

***

„Mirka...si uvědomila, jak je voda drahá. A začala počítat: k Vackům chodí týdně asi 40 lidí na meditaci, za měsíc přes 160, spotřeba vody (WC, mytí rukou, mytí nádobí, vaření čaje, mytí zablácené předsíně) odhadla, vynásobila cenou a vyšlo jí pár set korun za měsíc. Mimochodem toaletní papír není také zadarmo a doplňujeme jej často. Jsou i další věci.“ [Když už si pan Vacek musí stěžovat, co všechno jej jeho žáci stojí, měl by pro vyváženost dodat, že mnozí z jeho návštěvníků u něj v bytě nakupují knihy a nahrávky, zdarma mu pomáhají s růzými pracemi – vymalování bytu, stěhování knih z auta, práce na jeho chatě atd. To snad za těch pár toaleťáků stojí. Pozn. red.]
(Jak jsem hledal… 11, str. 146 nahoře)

***

„Jakou lepší karmu by si hledající mohl přát, než dostat knihu přímo od mistra nabitou duchovní energií? Ale jak si přeje, vyškrtneme ji ze seznamu neboli vyškrtneme ji z působení mistra.“
(Odpověď Evy Krutinové na žádost jedné ženy, která nechtěla, aby jí byly zasílány knihy, které si neobjednala, a aby byla zařazena na seznam automatických odběratelů. Jak jsem hledal... 10, str. 203 )
(na str. 205, Jak jsem hledal... 10, Jiří Vacek reaguje dopisem Marcelu Křivému:)
„…Každý má však přesně to, co zvolí. Pokud zvolí nesprávně, ať si stěžuje sám na sebe. Divím se, že ti vysvětlení Evy nestačilo. Dělá jen to, co rozhodnu.“

(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)