čtvrtek 21. února 2008

NAD VACKOVÝM ČLÁNKEM „PROJEVY PRAVÉHO MISTROVSTVÍ“

aneb návod jak se dostat do náruče sekty Jiřího Vacka


V záplavě naprosto účelových a scestných kydů a blábolů z Vackova pera (v nichž patrně stěží má jasno i sám autor) a z pera jemu podobných, kdy často nešetří sprostými útoky a „nenávistnými výlevy“, jako jsou např. „prskání zla“ či „prskání jedu“ (to jsou oblíbené termíny sotva kdy pozitivně naladěného Jiřího Vacka – i o Štědrém dnu prý „šakti zaspala“), občas pobaví a bránici polechtá „satguruova“ snaha o vštěpování jeho účelové pseudonauky.
Redakce


Miloš Tomáš

Než si laskavý čtenář přečte další Vackovo manévrování k udržení „satguruovské“ pozice (být jediným absolutním duchovním mistrem a „zlikvidovat konkurenci“), neboť to je ve skutečnosti cílem jeho úsilí, měl by si každý normální čtenář uvědomit, jaké jsou Vackovy projevy „pravého mistrovství“. Už jenom proto, že se má za mistra. A nejenom za mistra, ale i za Mistra, satgurua, bhagavana (nikoli bhagavána), Šri, swamiho a kdoví za koho ještě. Nutno zde připomenout jeho četná přirovnávání sebe sama k Ježíši, k apoštolům, Maháršimu a k „pravým mistrům“….
Sám Jiří Vacek rád ve svých knihách uvádí, že „mistr je jeden“ a „mistr je Bůh“ a „mistr jsem já“ (pomiňme účelové „mistr může poznat zase jen mistra“ – i když to rovněž vylučuje poučku první). Nejednou také vzpomněl, že už dříve byl mistrem. Např. ve svém vzpomínání „Proč jsem jezdil za Ammou“, když prý jako první doslova vyběhl z autobusu a co mu dech stačil utíkal, aby byl první u matčiných dveří; však na něj také se shovívavým úsměvem vzpomínají. Zapsal si: „Už tehdy jsem byl mistrem.“ A jinde: „Mistrovat je těžké.“ Později přidal: „Satguruovat je těžké.“
Je otázkou, zda když se pan Vacek cítí být mistrem a mistr je podle něj Bůh, jaké jsou podle něho mistrovské, tedy Boží, projevy? Jaké jsou projevy Boha? Z pohledu Vackova chápání mistra, že mistr je Bůh a je jím pan Vacek („mistr jsem já), jaké jsou jeho projevy? No, tolikrát již bylo o nich psáno. Jak napsal pan Vacek, jsou to prý lži. Proč? Protože se mu nelíbí. Nelíbí se mu, když někdo o něm píše pravdu. Myslí si, že jeho projevy jsou výborné. Ale kdo tyto projevy má? Čí ve skutečnosti jsou? Podle pana Krutiny mohou být buďto projevy božími, nebo projevy ega? Sotva by zařadil pan Vacek své projevy (tím spíš sebe) do té špatnější kategorie, totiž že jeho projevy jsou projevy ega. Nebo snad ano? Sotva. A tak tady máme důkaz toho, že se má pan Vacek za Boha.
Vždyť také svou epopej nazval „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe.“ Ale jak může být Bůh, mistr, jenom jeden, když „mistr pozná mistra“? Kolik těch mistrů a Mistrů konečně je (Eckhart, Hus a další panu Vackovi nevoní, jelikož jim stejně jako Ježíši Nazaretskému neporozuměl), to asi neví ani pan Vacek (natož jeden expert na kašmírský šivaismus).
Podívejme se nyní tedy blíže na Vackův článek. Hned z úvodu (začíná jako již tradičně účelovou premisou)
1. věta: „Všichni praví mistři učí, že jen mistr může opět poznat mistra.“ – A proč ne žák? Žák by to měl přece být, kdo by měl poznat mistra. K čemu by to tomu prvnímu mistrovi bylo. Žák mistra potřebuje; to je logické. A opět: Jak může poznat mistra, když žádný jiný není – viz Vackovu poučku: „mistr je jen jeden“?
2. věta popírá to, co stojí v první větě: „Mistr není osoba, ale Duch vědomí Já jsem.“ Doplňme si tedy do první věty a slovo „mistr“ nahraďme termínem „Duch vědomí já jsem“. Budeme číst: „Všichni praví Duchové vědomí Já jsem učí, že jen Duch vědomí Já jsem může opět poznat Ducha vědomí Já jsem.“ Pan Vacek se nepochybně má – či alespoň to, co z jeho osoby tryská - za Duch vědomí Já jsem. Mohl by to zkracovat a psát o sobě jako o Já s velkým “J“. Jak můžou všichni praví „Duchové vědomí Já jsem“, i kdyby to byli ti nejučenější duchové, něco učit?
3. věta – navazuje na předchozí (pro případ nejasnosti čtenáře): „Kdo si je v sobě neuvědomil neboli nepoznal, nemůže je – mistra – ani poznat v druhé osobě.“ Tak zase si pan Vacek protiřečí. Ne tedy Duch si uvědomuje Ducha, ale osoba, která ji jej v sobě uvědomila, může poznat Ducha. Tak přece jen se má pan Vacek za mistra, Ducha, jenž v sobě poznal neboli si uvědomil Ducha. Přátelé a bližní, to je ale už vskutku na hospitalizaci. Pan Vacek tomu říká „zatemnění ducha“. A prosím velký pozor na jeho účelové lži, že někdy je a jindy není mistrem jeho osoba.
To již hned od počátku máme tři, protiřečící si věty za sebou . Pan Vacek si v sobě uvědomil neboli poznal „Ducha vědomí….“
4. věta: „Na mistra nebo lépe na jeho působení můžeme však usuzovat ve shodě se zásadou: „podle skutků poznáte je“ nebo „strom se pozná podle ovoce.“ Opět si zkusme dosadit za „mistra“ termín „Duch vědomí Já jsem“, abychom lépe porozuměli tomu, jak to „mistr“ Vacek či „Duch vědomí Já jsem“, který prý „tryská z jeho osoby“ a jehož pan Vacek v sobě „poznal neboli si uvědomil“: „Na Ducha vědomí Já jsem nebo lépe na jeho působení můžeme však usuzovat….“ Kdo může na něj usuzovat…? Každý člověk? Ale proč by to dělal, když nikomu jinému než mistrovi – Duchovi vědomí Já jsem, je odepřeno mistra, Ducha…. poznat. Tak jestlipak to nejsou nesmyslné a hlavně účelové a zavádějící bláboly?
Prý „cílem mistrova úsilí neboli plody jeho stromu není nic zevního, ale výhradně oblast ducha“. Tak aha, ne Ducha, ale ducha. Připomeňme, že podle Vackovy často připomínané poučky „mistr je Bůh“ – tak jaképak úsilí Boha? On má Bůh ve svém úsilí nějaký cíl? A jakoupak má asi duch oblast? A hlavně, proč tedy pan Vacek tolik píše o svých zevních projevech? A zde stojí (další věta): „Zevní hlediska nejsou proto rozhodující.“ A co tak najednou, pane Vacek? To již nebude záležet, zda dostane více bonboniér než uheráků či dolary určené na šaktipát? Proč tedy pan Vacek žije téměř absolutně zevně? A navíc, když tolik od sebe zevní a vnitřní odděluje, to si myslí, že je mistrem? Žhavá potřeba hospitalizace.
„Nejlepšími skutky, plody mistra je proto duchovní pokrok nebo dokonce dosažení poznání těch, které vede.“ Už nehodlám dosazovat Ducha za mistra a nehodlám spekulovat o plodech mistra alias Ducha. Zaměřím se již stručně na další vý-plody údajného mistra Vacka. Ostatně o plodech pana Vacka se zmiňuji výše a jsou každému soudnému, normálně myslícímu člověku, který se měl možnost s nimi seznámit, zcela zřejmé.
„Nuže, jaké jsou známky pravého působení mistra?“ táže se směle pan inženýr, jako když se rodí nový zlepšovák. A zasvěceně odpovídá – opakuje se: „Ve smyslu s tím, co bylo řečeno: vnitřní.“ To je opravdu třeba zdůraznit, to asi vskutku ještě Vackovi čtenáři nevědí. Jak jinak by jej stále mohli oslovovat mistře, Mistře, Bhagavane, Šri či Swami a oslavovat jeho osobu? Ať si Vackovi tzv. maličcí vezmou příklad z těch, kteří již v jeho skupině „Vnitřního náboženství“dosáhli mistrovství a nečiní tak.
Dále se dozvídáme: „Prožíváme-li v něčí přítomnosti hluboký klid a mír, když se na něj zaměříme – to je podmínka jeho prožití, je to významnou známkou dobrého působení ducha z této osoby. To jsou oni “tvůrcové pokoje“, které blahořečí Ježíš.“ Tak jeho osoba má v sobě „ducha“, nebo „Ducha vědomí já jsem“? Jinak pan Vacek asi myslel na klid a mír z jeho osoby. Podmínka pro prožití klidu a míru je tedy zaměření se na klid a mír. A co kdyby se člověk nezaměřil na nic, kdyby to třeba náhodou zapomněl? Když tedy pan Vacek a po něm pan Rýznar a další, vždy když se urážlivě otírali o pana Paříka a další a opakovali: „Zaměřme se na ně“, znamená to, že se prožívali jako pan Pařík a další? Ale lidé jako pan Pařík podle pana Vacka prý „vraždí a upalují“, prý vraždí maličké“, prý „jsou spojeni s komunisty“, prý „mají ke komunistům obdiv“, prý „jsou pomýlení“, atd. Tak na koho se máme zaměřit ve výzvách pana Vacka, jeho dcery, pana Rýznara a dalších? Proti komu a hlavně proč štvou, iniciují štvaní a lživé pomlouvačné petice? Pan Krutina to říká jasně: „Je ego, nebo Bůh, jiná varianta neexistuje.“ Asi nemusí pro příklady chodit daleko. A co pověstný opak klidu a míru, který pan Vacek šíří? Který z něj tryská, sálá, vyzařuje, prýští, čiší…(neznám zcela ještě jeho slovník)? Vztek, nenávist, zloba. Klid a mír snad…? Ve smyslu s tím, co bylo řečeno, poklepte si na čelo. A co výhružky a zastrašování „zničením mistrovou zničující silou“, „plnými důsledky“ či „právem na obranu“? Známka dobrého působení ducha či tvůrce pokoje, kterého blahořečil Ježíš (ač k němu pan Vacek sám sebe někdy přirovnává)? „Šakti zaspala“? Ač je podle nabubřelého vyjádření pana Vacka v jeho blízkosti „působení šakti obzvlášť silné“, evidentně permanentně spí (pan Vacek si uvědomil, že šakti zaspala, jen když mu ujelo metro).
Následuje moudro: „Pravý mistr si je vědom…. A proto jím pomáhá svým žákům tím, že s nimi v tomto duchu pobývá se zastavenou myslí….“ Tak on, Duch vědomí Já jsem – neboť to je pravý mistr a nikoliv osoba, jak vyhlíží z této věty –, si je vědom toho všeho, má přitom zastavenou mysl (jakoby Duch měl nějakou mysl) a pomáhá tak svým žákům. Jak si je vědom a přitom má zastavenou mysl? Kdo si je vědom? Ještě stále tu zbývá někdo, kdo si je něčeho vědom? Pokolikáté již tento zásadní Vackův omyl (zásadní věc, kterou by pokročilejší adept duchovní stezky měl znát, zvláště chce-li být veřejně činný)! Zde opět odhalil pan Vacek jednu ze svých zásadních nevědomostí - že neví, co je to zastavená mysl! A kdo má žáky, pan Vacek nebo jeho „Duch vědomí Já jsem“? A navíc, kdo jich má potřebu? Duch? Podle pana Krutiny existuje buďto Bůh nebo ego, jiná varianta není. Tak kdo tedy má potřebu těch žáků? Bůh? Sotva. Ego? Ano. Takže Vackovo ego jich má potřebu. Ne, kdeže, pan Vacek nemá přece žáky, to jsou přátelé, takže žáky má Duch (vědomí Já jsem) pana Vacka.
„Pravý duchovní vůdce také nezaplétá ty, kteří mu důvěřují, do světa, do zevních činností v něm, což platí i o charitě a podobně.“ Vida, tak zde už pan Vacek nemluví o mistru, o žádném Duchu, ale o osobě „pravého duchovního vůdce“ Pan Vacek, ač by rád byl „pravým duchovním vůdcem“, jím podle sebe samého není. Pokud ano, tak proč si nechá od svých věrných čélů množit své tiskopisy, dávat dary – k čemuž druhé i pobízí –a píše o tom jako o „samozřejmosti“, nechává si spravovat či ošetřovat oddaným čélou auto, spravovat sobě zasvěcenou meditační klubovnu či svůj web atd. Proč pan Vacek zaplétá všechny své příznivce do oslavování svojí osoby (vymáháním adorativních dopisů, uvítacích ceremoniálů atd.) a do podlých a zákeřných útoků a štvanice na druhé osoby v zájmu „obrany“ své osoby…?
„V každém případě tak (zasahovat od záležitostí světa co nejméně) musíme činit bez připoutanosti, závislosti a lpění.“ A na čem? Vždyť to všechno, závislost, připoutanost a lpění druhých vůči své osobě pan Vacek zavile vyžaduje. A co Vackovo urputné bojování proti „konkurenci“ a obhajování své pozice – zasahování do světa. Připoutání, závislost a lpění na svém egu, a to ohromná..
„Pravý mistr je také soustředěn na srozumitelný, jasný a všeobecně použitelný výklad duchovní praxe… Učí vytrvalé celodenní nepřerušované úsilí.“ Pan Vacek si ze sebe tropí legraci (je to tragikomedie). Navíc zde už mluví o mistrovi nikoliv jako o Duchu (duchu), ale jako o osobě! A co meditace přerušovaná vyprávěním oplzlých anekdot a pojídáním salámů, bůčku, ptáčků, bonboniér, tlačenky s haluškami a kyškou…?
„Vede k jedinému životu v duchu a nikoliv k dělení života na zevní a vnitřní, světský a duchovní.“ To skutečně říká ten pravý! Bohužel pan Vacek v žádném duchu nežije – ba naprosto neví, co znamená žít v duchu. Pak ani totiž není třeba o nijakém vnitřním či duchovním životě hovořit. A navíc, jak by mohl někdo, kdo si stále počíná amorálně, jako je Jiří Vacek, žít v duchu?
„Současně s vlastním úsilím žáka …..zdůrazňuje i nezbytnost opírání se o pomoc boží a častou pomoc o její seslání.“ Tak vidíte pane Krutino, existuje možná ještě varianta a tou je úsilí. Anebo že by před „pomocí boží“, čili Jeho projevem, bylo pouze ego? Samotné „vlastní úsilí žáka“ by tedy k Bohu nevedlo, tzn. že je v egu? Pan Vacek ale také tvrdí, že úsilí má trvat až do samotného konce. On jistě stále usiluje také. Takže když je Bůh, nebo ego, a jiná varianta není a pan Vacek Boha ještě nedosáhl, tak je tedy stále v egu, že? Jeho pravé nemistrovské projevy to rovněž potvrzují.
„Učí….nejlépe ve tvaru átmavičáry, ale současně i očistu mysli a její ovládání pomocí rozlišování a pozorovatele.“- Nevěděl jsem, že má átmavičára nějaký tvar, a poprvé čtu od pana Vackam že není jedinou spásnou cestou. A krom ní ono ovládání mysli pomoci rozlišování a pozorovatele, to je přeci átmavičára, či něco jiného? Měl by tedy také učit nepodávat se slepě scestným nesmyslům.
„Někdy Bůh ve svém milosrdenství nám přímo ukazuje…“- To Boží prst nám jasně ukazuje, zač je čeho loket. „Při setkání s nimi i mimo ně nám najednou jejich postava začne zářit světlem nebo se úplně ve světle rozpustí a zůstane jen světlo. To jsou poměrně časté zkušenosti s osobou mistrů….“ Nepochybně myslel pan Vacek osobu svou. Ale vždyť mistr není osobou, nýbrž tím, „co z této jeho osoby tryská“ čili „Duchem vědomí Já jsem“, kterého ona dotyčná osoba si v sobě „uvědomí neboli pozná“, že? Co myslel pan Vacek onou „osobou mistrů“ je záhadou. Možná toho Ducha vědomí já jsem – mistra, který poznává, a onoho mistra, jenž je poznáván tím prvním mistrem – Duchem; tak by tu byli mistři dva a osoba by mohla být „osobou mistrů“
"To je pro hledajícího naprosto jasný a jednoznačný pokyn, kde má hledat vedení a důkaz mistrovství.“ – To je pro hledajícího naprosto jasný a jednoznačný pokyn, jak se dostat na scestí do náruče sekty pana Vacka. Vedení by měl každý člověk hledat u Boha, jenž je všudypřítomný a má jej rovněž ve svém nitru a ne u nějaké osoby, která blábolí nějaké zavádějící účelové nesmysly a domněle se zjevuje ve světle (už jen Vackův nářek nad ztraceným negativem pokažené, přesvětlené fotografie).
„Je ohromující, že někteří ani tehdy nepochopí.“ – O kom to pan Vacek píše? Zajisté o „našich nepřátelích“, že? Každý není tak hloupý, pane Vacku, aby skočil na špek nějakému samolibému, chamtivému a i jinak amorálně jednajícímu chytrákovi a vletěl do otevřené náruče jeho (navíc velice agresivní) sekty. A samozřejmě (chybí jen Vackovo, či někoho z jeho namyšlených epigonů, přiblblé vyhrožování karmou) Vackův závěr: „Vysvětlení je jediné: nedostatek pravé touhy po Bohu a rozum zastřený zlem.“ Tradiční Vackovo maskování „pravou touhou po Bohu“ – ó, jak podlé. Pan Vacek až příliš rád mluví o zlu, o egu, má nepřátele, kterým vyhrožuje a sprostě napadá, stále rozlišuje na „my“ a „oni“, o sobě mluví v plurálu (pluralus majestaticus). Jen oni (on a jeho sekta) jsou na duchovní cestě dobří – kdo nejde s nimi (podle pravidla nacistů a komunistů), jde proti nim a bude potrestán – „rozdrcen“ (ne jak to myslel např. Hitler či K. H. Frank, ale karmou). Rozum zastřený zlem koho? Těch, kteří p. Vackovi nenaletí? To má být snad výhrůžka těm, kteří by se neobrátili k panu Vackovi jako k „pravému mistrovi“? Fuj, jak odporné a podlé! Tak jak to nikdo jiný než Jiří Vacek neumí. Svádět hledajícího z nastoupené duchovní cesty (měl by si připomenout, jak je to s těmi, co svádí „maličké“). To je jen jedna z mnoha Vackových hanebností. Bohužel vážná.
Dámy a pánové, nedejte se odradit a běžte po své duchovní cestě. Po své cestě, té, o které Vám řeklo Vaše vlastní srdce. A váš vlastní rozum. Ne pan Vacek, ani to, co z jeho osoby údajně tryská. Nedejte se odradit ze svojí duchovní cesty. A to ani lživým podsouváním zkreslené duchovní nauky „našim nepřátelům“ ( v pravdě a lásce – to je to, co pan Vacek ve skutečnosti nemá rád – to mu totiž nevyhovuje). Vážení přátelé, buďte s Bohem všudypřítomným a rovněž v Něm.

středa 6. února 2008

Nekonečný příběh Vackových lží o autorských právech

Martin Pařík

Jiří Vacek byl opakovaně vyzván, aby zaujal chlapské stanovisko k důkazům, které jej usvědčují ze lhaní a podvádění viz:
http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/10/domeek-z-falench-karet-jiho-vacka.html .

Z uvedeného článku vyjímám přehled prokazatelných lží, aby si laskavý čtenář mohl ihned porovnat, na co pan Vacek ve svém novém článku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/jeste-k-autorskym-pravum-viz-kv-28_12_2007 vlastně reaguje, resp. nereaguje.

Sumarizace prokazatelných, okamžitě verifikovatelných lží Jiřího Vacka (Do tohoto výčtu nejsou zahrnuty lži, pomluvy a spekulace Jiřího Vacka, které vyžadují komplikovanější důkazní řízení, např. svědectví třetích osob, což ovšem nijak nesnižuje jejich negativní význam.) obsažených v jeho článku „O autorských právech“ (kurzívou citáty pana Vacka):

Lež č. 1: „Knížku „V srdci skutečnosti“ vydal Avatar bez vědomí i souhlasu Ramanašramu... Porušil tím autorská práva ášramu i naše, které jsme měli..“
Avatar je držitelem písemného svolení Ramanášramu (jehož, jak uvedeno výše, nebylo zapotřebí) k vydání této knihy, tudíž nic neporušil. Pan Vacek píše neurčitě o právech „našich“, kdo všechno se za zájmenem „naše“ skrývá? Kolik osob ta práva mělo, vlastnilo?Ať pan Vacek laskavě předloží jakýkoliv písemný doklad o tom, že smlouva se týká krom něho ještě nějakých dalších osob.

Lež č. 2: „Porušení (autorských práv) zejména spočívá v otištění dvou celých děl Mahárišiho: „Čtyřicet slok o jsoucím“ a „Třicet slok“.
Uvedená díla nejsou v monografii pana Navrátila o Maharšim otištěna celá, byly vypuštěny tyto verše: 9, 13, 17, 23, 24, 28, 31, 32, 33, resp. 4, 11, 15.

Lež č. 3: „Pouze jsme žádali rabat vyšší o 3% z ceny knihy než nám běžně dávali. Při ceně knihy tuším 320 Kč, „sleva“ dělala 9,6 Kč. Po odběru asi 20 knih nám Avatar sdělil, že nám již žádné další knihy nedodá. Prostě nás podvedl.“
Dle účetních dokladů možno doložit, že uvedená kniha se prodávala několik let – od r. 1997 do r. 2001. V průběhu těchto let odkoupil Jiří Vacek nikoli, jak uvádí, asi 20 ks, nýbrž dle účetních dokladů Avataru minimálně 114 ks ( v roce 1997 - 60 ks, v roce 1998 – 40 ks, v roce 1999 – 7 ks, v roce 2001 – 7 ks). Jiří Vacek si jí v průběhu několika let odebral tolik, kolik sám uznal za vhodné, aby netratil. Mohl si jí za ta léta nakoupit, kdyby býval chtěl, mnohem víc, třeba 1.000 ks, měl je k dispozici. Posledních několik kusů z celého nákladu si Avatar ponechal pro potřeby svého zasilatelství. Pan Vacek obdržel dle smlouvy rabat vyšší o 4 procenta, nikoli o 3, jak uvádí. Sleva tudíž činila 12,80 Kč. Rabat na jedné knize představoval 99 Kč. Při prodaných minimálně 114 ks činil hrubý zisk pana Vacka na této knize 11.286 Kč, přičemž nad rámec našeho recipročního rabatu to bylo 1.459 Kč. Avatar jej v žádném případě nepodvedl.

Lež č. 4: „Že kniha (Maharšiho evangelium) uctívatelům Mahárišiho chybí, je jim jedno. To je nezajímá.“
Kniha vyšla dva dny po publikování Vackova článku na jeho webu, a to v rámci smluvně daného časového horizontu.

Lež č. 5: „Naši nabídku na společné vydání díla s posměchem odmítl. Sám ji do dneška, psáno v květnu 2007, nevydal. Avataru nejde o rozšiřování díla Mahárišiho, ale právě naopak: snaží se mu zabránit.“
Kniha vyšla 17. května 2007

Lež. č. 6 a 7: „Zmiňovaný Drtikolův obraz vlastním a používám v rámci svých vlastnických práv. Na obálkách některých našich knih není jeho kopie, ale pouze jím inspirovaný motiv v různém barevném provedení. Na jeho použití se vztahoval v té době platný autorský zákon a nikoliv ten nový, dnešní. Autor obrazu je mrtev, jeho eventuelní vyjádření je proto bezpředmětné. Za těchto okolností nárok nějaké další osoby neexistuje. Navíc: co je panu Paříkovi do toho? Nic. Každá záminka k pomluvě je samozřejmě dobrá."

Ke lži č. 6: Dle Zákona č. 35/1965 Sb, par. 14, resp. Zákona č. 121/2000 Sb. par. 30 : v rámci vlastnických práv má pan Vacek právo užití tohoto obrazu pouze pro osobní potřebu, bez hospodářského zisku. Vydání knihy, coby publikace určené veřejnosti, není osobní potřebou. Užití záznamu obrazu F. Drtikola na přebalu knih podle obou zmíněných zákonných úprav vyžadovalo autorské svolení, tj. též svolení jiné osoby oprávněné k výkonu autorských práv (dědicové atd.). Držitel autorských práv měl vůči panu Vackovi nárok na autorskou odměnu nebo na upuštění od distribuce knih. Samotné autorské právo u nás trvá 50 , resp. 70 let od smrti autora.

Ke lži č. 7: V žádném případě se nejednalo o pouze jím (Drtikolem) inspirovaný motiv v různém barevném provedení, nýbrž o fotokopie obrazu F. Drtikola s jeho podpisem, různě zatónované. Navíc pan Vacek nesmí bez souhlasu vlastníka práv jakkoli předlohu upravovat, redukovat apod., neboť ji může znehodnotit, což se také v jeho případě nade vší pochybnost stalo.

Pan Vacek ve svých knihách otiskuje (ač to nebývá v našich podmínkách obvyklé – uvádí se zpravidla u copyrightu pouze jméno) vedle značky „copyright“ a svého jména tuto výhružnou formulku ke zdůraznění svého autorského vlastnictví: „Opisování a jakékoliv rozmnožování bez svolení autora není dovoleno a bude považováno za porušení autorských práv.“
Proč na jednu stranu ing. Jiří Vacek důrazně vyžaduje respekt ke svým vlastním právům a současně sám autorská práva jiných osob flagrantně porušuje, ignoruje či bagatelizuje, jak bylo výše dokázáno? Proč běžně ve svých knihách publikuje soukromé dopisy či texty různých osob bez jejich souhlasu (dokonce proti jejich vůli)? Proč neměří sobě i jiným stejným metrem? Co jej vede k takovému křivému a bezohlednému jednání?

V tomto textu jsme předložili věcné, písemně zdokumentované důkazy usvědčující pana ing. Jiřího Vacka z opakovaných účelových lží.


Vackova odpověď:
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/jeste-k-autorskym-pravum-viz-kv-28_12_2007

Několik poznámek k Vackovu výplodu (kurzívou Jiří Vacek):

„Obecně vzato, veškeré pravé duchovní učení pochází přímo z Boha a nikoliv od lidí. Proto jakékoliv jeho přivlastňování si osobou nebo organizací je v zásadě nesprávné. Co je boží, patří všem a má být také volně všem přístupné.“

Zde si pan Vacek nenápadně pokouší vytvořit alibi pro nelegální prodeje některých svých oxeroxovaných překladů děl, jejichž autorská práva náleží Ramanášramu. Zajímavé je, že sám považuje své dílo za božské, proto by si je nikdo neměl dle jeho vlastních slov přivlastňovat, a zároveň si ho sám důrazně přisvojuje viz dovětek o copyrightu v jeho knihách.

V praxi jsou určitá omezení v dostupnosti duchovního poučení přípustná s ohledem na návratnost vložených prostředků například do knižních vydání včetně přiměřené odměny za vynaloženou práci.
Rozhodně by však neměla převládat honba za ziskem, omezování dostupnosti duchovního poučení z ryze sobeckých důvodů nebo dokonce ničení konkurence, která je stejně zaměřená. Z tohoto pohledu je nutné posuzovat i otázku autorských práv a nikoliv se řídit pouze strohou literou zákona.“

Na tomto místě zcela popírá svoji předchozí tezi a hledá zdůvodnění pro vlastní obohacování se a přezíravý postoj k cizím autorským právům.

„Právě proto jsme nakladatelství Avatar přepustili naše práva na vydání obrazového životopisu Ramany Mahárišiho a nevyvodili jsme právní důsledky jejich neoprávněného vydání prvé knihy o Mahárišim, ač jsme v té době byli v ČR jediní, kteří měli právo je vydat. Nakladatelství Avatar má k vydávání duchovní literatury přístup přesně opačný. Snaží se naši konkurenci zničit a maximalizovat svůj zisk. Spustilo pomlouvačnou kampaň ve snaze dokázat, jak jim škodíme. Jak je vidět z uvedených příkladů, nemají pravdu. Je tomu přesně naopak: mají z našeho postoje značný zisk. Protože ve své kampani neustávají, uvádím jejich tvrzení na pravou míru. Toť vše.“

Proč si pan Vacek zajišťoval práva na dílo, které neplánoval sám vydat? Je známo, že v té době měl práva poskytnuta Ramanášramem zdarma čili by bylo nemravné znemožňovat jeho vydání. Vacek pouze dělá z nouze ctnost. Dále opakovaně lže o údajně neoprávněném vydání monografie pana Navrátila V srdci skutečnosti viz sumarizace jeho lží níže. Že něco uvedl na pravou míru je opravdu směšné.

„V otázce autorských práv jiných subjektů je k zastupování jejich práv nikdo nepověřil, a proto jim do toho také nic není. Nejde jim o spravedlnost, ale mají jen snahu nás co nejvíc pomluvit a uškodit. Pravdou je, že z našeho počínání měli jen prospěch a nikoliv škodu.“

Pan Vacek se prezentuje do značné míry jako veřejná duchovní osoba, a proto by měly být jeho činy a postoje transparentní. Jak si jej mohou lidé (zejména jeho žáci) vážit, když není s to své počínání obhájit. Zbabělým útěkem od odpovědnosti výrokem, že nám do toho (jeho pohrdání autorskými právy Ramanášramu a potomků Františka Drtikola) nic není, si opravdu nepomohl.

„Jen na okraj celé záležitosti. Když nám Avatar odmítl prodávat své knihy, odebírali jsme je od firmy Kosmas. A co se ukázalo? Tato firma nám dávala o 2 procenta vyšší rabat než Avatar. Takto nás Avatar skutečně poškozoval.“

Demagogové typu Vacka rádi odvádějí pozornost od vlastních neetických postupů podlým útokem na oponenta. Řeknou A, a neřeknou B. Je prokazatelné, že v dobách spolupráce Vacek poskytoval Avataru za své knihy faktických 23 procent rabatu (Avatar, jakožto plátce DPH, neplátci jsou v knižní branži naprostou výjimkou, odváděl z jeho 28 procent téměř pět procent státu), zatímco Avatar za své knihy poskytoval Vackovi čistých 27% čili téměř o 4% více než dával Vacek. Toto byla podle Vacka rovná spolupráce. V závěru spolupráce na opakovaná upozornění, že obchodování není spravedlivé, velmi neochotně zvýšil rabat o 2%. I tak to bylo nefér. Zdůrazňuji: obchodování mezi panem Vackem a Avatarem probíhalo na základě reciprocity - Vacek kupoval knihy Avataru, Avatar zase knihy Vackovy. Kdyby Avataru pan Vacek poskytl čistý rabat 30% (tj. jako neplátce DPH 35%), bezpochyby by mu Avatar poskytl stejné rabatové podmínky. Proč pan Vacek nectí rovné obchodní podmínky? Jsou dodavatelé, kteří by panu Vackovi poskytli vyšší rabat než Kosmas. V tom případě by podle Vackovy logiky Kosmas Vacka "skutečně poškozoval".

„Výpočty, které jsou neověřitelné a neodpovídají skutečnosti, dospěl pan Pařík k závěru, že nám za autorská práva na obrazovou publikaci o R. Mahárišim „zaplatil celých 1459 Kč“. Nezaplatil ani korunu, jen zvýšil nízký rabat, který nám na knihy poskytovali a který byl i tak nižší, než nám poskytoval velkoobchod Kosmas. Takže je autorská práva nestála nic a ještě jsme jim vydatně pomohli zvýšit zisk jednak tím, že jsme jim poskytli autorská práva a navíc jsme jim i část nákladu rozprodali. Tímto prodejem jsme pomohli my jim, ne oni nám. Jestliže sám pan Pařík uvádí, že jsem na distribuci této knihy vydělal 11.286 Kč (nikoliv 11.300 Kč!), tak je přesný. Avatar sám musel na prodeji této knihy vydělat nejméně 10 x víc, tj. nejméně 112.860 Kč. Jasné a logické počty. Za těch 1459 Kč, které ani nezaplatili, se to určitě vyplatilo. Tak taková je „škoda“ v oblasti autorských práv, kterou jsme Avataru způsobili – když vyjdeme z jejich výpočtů, tak jsme jim umožnili zisk cca 200.000 Kč. Taková je nesmlouvavá řeč čísel, se kterými pracuje pan Pařík.
Neudělal by lépe, kdyby mlčel a nenutil mě uvádět jeho výmysly na pravou míru?“


Závěr Vackova článku je docela šokující. Vacek drze lže, že naše výpočty jsou neověřitelné a neodpovídají skutečnosti. Jak k nim asi M. Pařík dospěl? Inu, shromáždil doklady (faktury) , na nichž svým podpisem Vacek stvrdil odběr uvedeného titulu, počty odebraných knih sečetl a výsledek publikoval. Tyto faktury jsou k dispozici. Co chce víc? Jsou to relevantní důkazy.
Dále, kde vzal výrok M. Paříka: „zaplatil celých 1.459 Kč“? Tento Paříkův údajný výrok si, jak je u Vacka běžné, vycucal z prstu, o čemž se laskavý čtenář může snadno přesvědčit v článku „Domeček z falešných karet Jiřího Vacka“. Vacek uvedenou knihu vydat zájem neměl, nebyl ochoten do ní investovat, patrně se bál rizika nejisté návratnosti vložených prostředků. Neměl-li je, mohl si je vypůjčit nebo prodat auto či chatu atd. Prostředky by se mu vrátily a ještě by vydělal. Investorem se stal Avatar, který nesl všechna případná rizika. Vacka to nestálo téměř nic, jenom vyřízení formalit ohledně poskytnutí sublicence. Odměnou kromě zmíněných 11.286 Kč na rabatu z prodaných knih mu jistě byla radost, že kniha vyšla a že její vydání neblokoval.

Pan Vacek má kolem sebe řadu vysokoškolsky vzdělaných příznivců, v neposlední řadě vzdělaného odborníka pana Krutinu. Proč se s nimi, dříve než vypustí takovou snůšku lží a absurdit, neporadí?
Snad se pan Vacek ještě zmuží a místo kupení záludných lží věcně a jasně zareaguje na jednotlivé shora uvedené body – Lži č. 1-7.


mailto:kauza.vacek@gmail.com