úterý 27. února 2007

Otázky na pana Vacka I.

Pan Vacek píše ve 12. díle svých pamětí:
„Žádní hodní a slušní komunisté nikdy neexistovali ani existovat, jak bylo ukázáno, nemohli. Členem zločinecké organizace slušný člověk být nemůže.“ Dále píše v pamětech č. 11:
„Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření.“
„V čem je podstata Drtikolova pádu? V popření nauky. Kam vede, je zřejmé z jeho případu.“ (Paměti 11, str. 65 uprostřed)


Otázka:
Proč pan Vacek nejméně na 16 svých knižních titulech otiskuje na obálku obrázek komunisty Františka Drtikola, podle pana inženýra člověka nehodného, neslušného, který nevěřil tomu, co učil, který popřel nauku a prodělal pád?

Podotázky:
A) Na veřejné publikování a multiplikování díla (v tomto případě výtvarného) jiného autora musí mít nakladatel písemný souhlas majitele autorských práv, i kdyby originál díla byl v nakladatelově majetku. Oslovil v tomto smyslu pan Vacek dědice práv na dílo Františka Drtikola a zajistil si legalitu jeho užití?

B) Mohl by nám Jiří Vacek, který dle vlastních slov učí totéž co Ježíš, Maharši a všichni opravdoví mistři čili je jim na roveň, zcela jasně říci, jestli František Drtikol byl skutečným mistrem duchovních nauk, nebo nikoliv? Nechť tázaný mluví v duchu Ježíšova naučení – „ano ano, ne ne“. Jeho kapitoly z dějin odboje proti KSČ jsme již četli.

Poznámka: V duchu páně Vackovy logiky platí:
Tím, že Jiří Vacek tolikrát vydal své knihy s obrázkem na obálce podepsaným „Drtikol“, vlastně propaguje komunistickou ideologii, obhajuje zločiny komunismu, je spojen s KSČ(M) . Volit do r. 1989 komunisty mu zřejmě nestačilo.

Martin Pařík

Jsme přesvědčeni, že na seriózní odpovědi mají právo nejen oponenti, ale i přívrženci pana Vacka, kteří stále doufají v jeho věrohodnost. (redakce KV)

mailto:kauza.vacek@gmail.com

neděle 25. února 2007

Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe, díl 12.

Grafomanie Jiřího Vacka pokračuje. Místo aby se věnoval „působení tichem“, usilovným meditacím a rozpouštění svých nemalých vásan, víří a jitří tento zvláštní člověk mysl sepisováním memoárů, o jejichž duchovní a literární kvalitě můžeme přinejmenším velmi vážně pochybovat. Uvažte sami: Poslední díl Vackových „pamětí“ tvoří zhruba z poloviny kritika jeho, jak sám říká, nepřátel – zaměstnanců, autorů a příznivců nakladatelství Avatar, Františka Drtikola, katolické církve (jmenovitě Tomáše Halíka), oponentů z Jitřní země, Dana Moravce, Josefa Frice aj. (viz názvy kapitol: Milý Auro z Jitřní země!, Myšlenkové postupy mých kritiků, Jak vypadá můj typický kritik, Podstata sporu s Avatarem a s Jitřní zemí, Pro pana Popova z Jitřní země, Kdo jsou naši nepřátelé?, Píše nám pan Pařík a Dostál, Dopis Danovi Moravcovi a jemu podobným, Auro je černý magik, Terezo Vacková, Nedůvěryhodnost pana Paříka, Perly z Jitřní země atd.)
Zbytek knihy vyplňují podbízivé a oslavné dopisy žáků, politické a historické exkurzy a glosy, jejichž jediným smyslem je ospravedlnit útoky proti Fr. Drtikolovi, plytké a těžkopádné kvaziduchovní stati, několikastránková tabulka s výčtem „mistrových“ samizdatů (které ze strachu, na rozdíl od Eduarda Tomáše, nepodepisoval). Tentokráte nevybylo místo ani na roztodivné kulinářské férie či střípky z cest, jeden Alžbětin ptáček a pár vtipů paní Mirky to nespasí.
Pan Vacek, jindy dle vlastních slov věčný naivka, nyní zdá se dává najevo vyšší míru realismu, předpokládaje, že jeho čélové jsou hůře chápající (zasloužili by si rozhodně více úcty), když neustále dokola omílá Tomášovu zádušní mši či „zločinnou“ politickou minulost Fr. Drtikola, ačkoli toto téma již nesčetněkrát probral i v předchozích dílech pamětí a článcích na svém webu.
Celkově vzato nic převratného: lži, dehonestace, pomluvy, scestné spekulace a pseudoproblémy, diletantský pokus interpretovat výrok mistra Eckharta „Vzdát se Boha pro Boha“, sebechvála a snaha o sebepotvrzení („Neučím nic jiného, než učil Ježíš, Maháriši a ostatní opravdoví mistři“), vyčpělé metodologické traktáty, z nichž tu a tam problikne světélko v podobě citátu jiného autora.
A tak se dá s klidným svědomím konstatovat, že poslední díl Vackovy pamětnické série, jemuž by slušel podnázev „buranské zápisky“, s přehledem aspiruje na čestné místo mezi nejúděsnějšími díly, která byla kdy v oblasti ezoteriky sepsána.

Martin Pařík


Redakce KV se pravděpodobně bude k tématu vracet.

mailto:kauza.vacek@gmail.com

čtvrtek 22. února 2007

Z díla Ing. Jiřího Vacka: Mistrovské paradoxy 3. část

Bez komentáře:

Vybrali jsme pro vás z díla Jiřího Vacka:
Mistrovské paradoxy 3. část



„ Mistr je jen jeden, je jím Bůh.“ … „Jak jsem byl udělán mistrem… Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí.“ (Jak jsem hledal... 10, str. 177 a 180)

X

„Ač se držím v Já, přece hrozně trpím. Za těchto okolností Já neposkytuje blaženost, o které se tolik mluví.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 140 nahoře)
„Poznání Já, které je v bdělém stavu mou dovedností, ve snu zcela chybělo…Co jsem vlastně prožíval? Co to bylo? Kde zůstalo vědomí Já, aby mě chránilo? Kdo a proč mě takto mučí? Jaký smysl toto utrpení má, tím spíše, že takové sny mám často? Nemám proti nim obranu…Jaký protiklad: jiným pomáhám k uvědomění Já, vstupuji do jejich snů a vizí…a sám si pomoci nemohu… Trpím a nevím proč...
[srovnej: „Nevěřte učitelům, kteří soucit s trpícími a pomoc jim prohlašují za naši nejpřednější povinnost. Není pravda, že trpí nespravedlivě a že jsme povinni tuto nespravedlnost napravovat. Pravda je přesně opačná: utrpení každé bytosti je dáno její vlastní karmou… Rozhodně není naší povinností vzdát se vlastního oprávněného prospěchu ve jménu pomoci druhým .“(Rady na cestu, str. 236 - 237)]
…a toto utrpení je často skutečnější nebo chceme-li silnější než moc prožívaného Já.
[ srovnej: „ Jen poslední a nemilosrdný učitel, jímž je utrpení, které si sami takto působíme, nás dokáže přesvědčit o sebeklamu, kterému jsme propadli. Takové poznání vlastní nedostatečnosti a zla, které nás ovládá, je draze, nesmírně draze zaplacené a často přichází pozdě, když již jsme si sami zabouchli svou zlou pýchou dveře ke spáse.“ (z článku J. Vacka „Bhagavan Nityananda of Ganeshpuri by Swami Muktananda Paramahansa“ ze dne 16. 1. 2007 na www.jirivacek-satguru.cz)]
… Obstojí mé poznání po smrti, když neodolá snu? (Jak jsem hledal... 11, str. 194 dole a 195 nahoře)
„Tyto zkušenosti utrpení…mě stále jen víc a víc utvrzují v názoru o nesmyslnosti představ, které se nás snaží přesvědčit, že svět je jen iluze… Utrpení není iluze ani „jako“ a netrpí jen tělo, kterým nejsme, ale trpí i vědomí.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 195 uprostřed)
„ V průběhu našeho života ve světě odpadlém od Boha nelze ani doufat v trvalou blaženost Já. Kdo ji čeká, bude nutně zklamán. Taková je moje zkušenost i přes to, že se opakovaně dočítám, že poznání Já přináší nepřetržitou blaženost. Rád bych to potvrdil, ale nemohu.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 195 dole)
„Svět není iluzí.“ (O podstatě stezky , str. 83 upros.)


„ Buď pozdraven osvobozený mistře…“ (dopis Jiřímu Vackovi, Jak jsem hledal... 10, str. 146)

„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“ ( Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal... 11, str. 67 uprostřed)



(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

úterý 20. února 2007

Kdo je satguru?


Na serveru Jiří Vacek-Satguru zareagoval pan Vacek dne 19.02.2007 v článku "Opět satguru" na můj dopis, v němž jej žádám o vysvětlení ve věci jeho "satguruovství". Svou odpověď autor uvádí výrokem: "Na ohavný dopis jsem odpověděl, jak si jeho nadutý tón zasloužil." Protože se mu tentokrát z nějakého důvodu nehodilo můj dopis otisknout, uvádím jej v plném znění, aby laskavý čtenář sám mohl posoudit míru jeho "ohavnosti či nadutosti" a nakonec se zamyslet i nad tím, na co a jak vlastně J. Vacek odpovídá.


Vážený pane Vacek,

ve svém dopise Marcelovi Křivému jej žádáte, aby veřejně vysvětlil můj omyl, když tvrdím, že jste se sám pasoval na sadgurua, zatímco jsem podle Vás tento titul převzal z Marcelova webu. Ať tak či onak podstatou problému je zjevně Vaše přesvědčení, že jste se sám na satgurua (či sadgurua) nepasoval, a tudíž neexistuje důvod, abych se kvůli tomuto eufemisticky řečeno neskromnému sebepojmenování do Vás mohl strefovat.

„Milý Marceli,Pan Pařík se do mne opakovaně strefuje, že jsem se pasoval na satgurua, naposled v článku, který otiskl Dingir. Usuzuje tak podle názvu tvého webu "satguru". Pokud jsi skutečně tak spravedlivý, jak se děláš, pak se divím, proč jsi již dávno panu Paříkovi nevysvětlil jeho omyl. Svou nečinností mu umožňuješ nerušeně hlásat jeho pomluvy. "Satguru" je tvůj a do jeho obsahu si nenecháš mluvit. Jako minimální slušnost očekávám, že panu Paříkovi veřejně vysvětlíš jeho omyl, stejně veřejně jako mne pomlouvá veřejně a opakovaně on tvou zásluhou.Tvou odpověď očekávám obratem. Jiří Vacek“

Dovolte mi v této souvislosti, abych na Vás vznesl následující dotaz:

V níže uvedeném výňatku z Vaší knihy Rady na cestu zmiňujete 2 x slovo satguru, resp. sadguru. Koho tím prosím myslíte? Snad ne pana Krutinu nebo „přátele z nejbližších: Sáru, Hynka a Filipa Blažka“?

„Dan i Maruška …měli možnost pobývat v přítomnosti satgurua a čerpat neomezeně jeho pomoc a její účinky … toto vše, tato milost se jim zdála málo. Jen zaslechli, že do Čech přijedou dvě ženy v oranžovém rouchu udělovat šaktipad za 108 dolarů, ihned bez mého souhlasu na setkání odjeli si jej koupit… prokázali naprosté nepochopení nauky, základní nedostatky v rozlišování a naprostou neúctu až pohrdání k Já sadgurua. Nejen se nezeptali na můj názor, ale byli přesvědčeni, že se na něj ani nemusí ptát… protože si mohou dělat, co chtějí… Marušku ani Dana nenapadlo, když mají tolik peněz nazbyt, aby podpořili svého mistra ve vydávání duchovní literatury, kterou vydávám vlastním nákladem a prakticky bez sponzorů, ač by taková pomoc vlastnímu mistrovi měla být samozřejmostí a na prvém místě.“

Pokud snad poctivě přiznáte, že oním satguruem jste myslel Jiřího Vacka, bude namístě se Marcelovi Křivému (a nejen jemu) omluvit.

Předem děkuji za Vaši odpověď.


S pozdravem

Martin Pařík



mailto:kauza.vacek@gmail.com

neděle 18. února 2007

Pěkné ego, ego mistrovské

aneb zachovej nám, Hospodine, vzácnou mistrovu osobu

Úkol pro statistiky: Kterýpak citát jiného autora v díle Jiřího Vacka patří k nejfrekventovanějším?

Že by to byl Maharšiho: „Není začátku cesty ani konce. Jste sami začátkem i koncem“? To asi ne, když současně platí slova téhož mudrce: „Átmavičára je cesta od začátku do konce“. Nebo snad jiná Maharšiho myšlenka: „Středu Samého se nedosahuje děláním něčeho. Zůstávejte pouze tichý a buďte, jak jste“? Ta určitě ne, je příliš slučitelná se „škodlivými a panu Vackovi nepřátelskými“ postoji tzv. "učitelů neúsilí" - Púndži, Krišnamurtiho či dokonce Nisargadatty Mahárádže. A což Eckhartova hluboká sentence o odevzdanosti: „Nic nemít, nic nechtít, nic nevědět“? Který blázen by se vzdával ptáčků, langošů, uheráků, bonboniér, přívalu dopisů opěvujících velikost mistra, stovky samizdatů, hrdinných skutků minulých, nekompromisních stanovisek současných, který sebevrah by zhrdl vědomím, že je zde „vzácná“ osoba satgurua? Nebudu vás déle napínat.
Jednou z nejužívanějších citací v díle pana Vacka je výrok připisovaný Rámakrišnovi o tom, že žáci mají bránit svého mistra. Zamysleme se krátce, proč právě tento výrok a co je vlastně jeho obsahem. Je nezpochybnitelné, že se pan inženýr častým opakovaním této výzvy dovolává u svých žáků obrany sama sebe. Cítí se být zjevně ohrožen. Trochu si tuto jeho obavu rozeberme. Je v nebezpečí jeho fysis? Usiluje někdo z řad známých oponentů o jeho život? Chce mu snad nějaký avatárovec tělesně ublížit? No to si může myslet jenom těžký paranoik, duševně chorý člověk nebo jeho fanatický nohsled. Odnímá či upírá snad některý z oponentů panu Vackovi právo na jeho osobní svobodu, na šíření jeho názorů, na jeho postavení důchodce – podnikatele, vydávajícího vlastním nákladem vlastní knihy? Soudě podle neutuchajícího publikování čím dál drsnějších lží a dehonestací na Vackově webu i v jeho nových knihách, je tato alternativa rovněž vyloučena. Pokud je počínání Jiřího Vacka v souladu s platným právním řádem (což žel nebývá pravidlem viz jeho porušování autorských práv jiných osob a nelegální prodeje děl, na něž nevlastní licenci), nikdo jej nemůže omezovat, nikdo mu nemůže (pochopitelně ani nechce) uzmout nic z toho, co si za léta enormního úsilí vybudoval, co nashromáždil a získal. Tím spíše, když o sobě tvrdí, že nic nepožaduje a nepotřebuje.
Čím a hlavně kdo se tedy cítí být ohrožen? Jestliže je pan Vacek duchovním mistrem či satguruem, jak již tolikrát zdůraznil, pak zde přece není nikoho, kdo by mohl být v nebezpečí, protože mistr = Bůh, a může snad být Bůh, kterýžto je nedílnou jednotou všeho, odněkud atakován? Absurdní idea. Kdo se pak pořád bojí?
Vzácná osoba mistra čili ego. Záludný to přelud. Nechce se mu jaksi opustit tento svět. Chce ještě guruovat, má potřebu se projevovat jako „mistrovské“. Brání se svému zániku, je to jeho přirozenost. Udržet se při životě stůj co stůj. Použije k tomu „všechny prostředky“. Lži, pomluvy, výhrůžky, podvody. Jenže „mistrovské ego“ je protimluv. Osoba mistra vpravdě neexistuje. Je to jen sen. Sen, jenž se zdá žákům duchovních nauk, kteří ještě nepřekročili dvojnost. Ti zbývající žádnou osobu mistra nespatřují. Jen světlo vědomí. Uzavřeme toto zamyšlení osvětlujícím výrokem učitele z nejvzácnějších, skutečného mistra neosobnosti - Ramany Maharšiho:

„Vše, co se zrodilo, musí zemřít,
vše, co bylo získáno, musí být ztraceno.
Ale což jste se někdy narodil?
Existujete vždy.
Střed Sám nemůže být nikdy ztracen.“

Martin Pařík

mailto:kauza.vacek@gmail.com

Z díla Ing. Jiřího Vacka: Mistrovské paradoxy 2. část

Bez komentáře:

Vybrali jsme pro vás z díla Jiřího Vacka:
Mistrovské paradoxy 2. část




„Nic nechci, nic nepotřebuji a nic nepožaduji.“ (Jak jsem hledal... 6, str. 15 uprostř.)

X

„Dan i Maruška …měli možnost pobývat v přítomnosti satgurua (Vacka, pozn. red.) a čerpat neomezeně jeho pomoc a její účinky … toto vše, tato milost se jim zdála málo. Jen zaslechli, že do Čech přijedou dvě ženy v oranžovém rouchu udělovat šaktipad za 108 dolarů, ihned bez mého souhlasu na setkání odjeli si jej koupit… prokázali naprosté nepochopení nauky, základní nedostatky v rozlišování a naprostou neúctu až pohrdání k Já sadgurua. Nejen se nezeptali na můj názor, ale byli přesvědčeni, že se na něj ani nemusí ptát… protože si mohou dělat, co chtějí… Marušku ani Dana nenapadlo, když mají tolik peněz nazbyt, aby podpořili svého mistra ve vydávání duchovní literatury, kterou vydávám vlastním nákladem a prakticky bez sponzorů, ač by taková pomoc vlastnímu mistrovi měla být samozřejmostí a na prvém místě.“ (Rady na cestu, str. 190-191)

***

„Nic nechci, nic nepotřebuji a nic nepožaduji.“ (Jak jsem hledal... 6, str. 15 uprostř.)

X

„S lidmi, jako je Dan, vůbec nic nezískávám. Věnuji jim čas a sílu na svůj úkor a výsledky žádné.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 199 upros.)

***

„ Nikomu nepřeji nic zlého.“ (Jak jsem hledal... 6, str. 103)

X

Panu Uhlovi a jemu podobným přeji, aby mu vykradli 17 x za sebou byt, chatu či chalupu proto, aby pochopil, jak zcestně myslí.“ (Jak jsem hledal... 6, str. 103)

***

„ Mistr je jen jeden, je jím Bůh.“ … „Jak jsem byl udělán mistrem… Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí.“ (Jak jsem hledal... 10, str. 177 a 180)

X

„Stále jsem na pochybách, co je konečným cílem stezky.“ (Jak jsem hledal... 7, str. 84 nahoře)

***

„ Mistr je jen jeden, je jím Bůh.“ … „Jak jsem byl udělán mistrem… Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí.“ (Jak jsem hledal... 10, str. 177 a 180)

X

„Při pokračování v cestě mě přepadly hrubé sexuelní představy. Velmi jsem se divil, kde se vzaly. Pak jsem pochopil: odnesl jsem si je z té hospody.“ (Jak jsem hledal... 7, str. 89 uprostřed)

***

„ Mistr je jen jeden, je jím Bůh.“ … „Jak jsem byl udělán mistrem… Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí.“ (Jak jsem hledal... 10, str. 177 a 180)

X

„A já, věčný naivka, jsem si myslel, že všichni hledají Boha…“ (Jak jsem hledal... 10, str. 199 dole)

***

„Pokud má být mistr pro žáky vzorem, nemůže být například členem ateistické a navíc zločinecké organizace.“ (pozn. red. : Zdali pak nebyl pan Vacek členem ROH?) (Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 30 nahoře)


( Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)