Martin Pařík
Jiří Krutina, Vackův nástupce, do sebe zahleděný grafoman a do „nebožského“ světa namířený "velký halogen" (takto jej pojmenoval jeden z jeho obdivovatelů), je autorem recenze:
„Ing. Luděk Hudec, CSc. Úvod na cestu k moudrosti“, publikované 24.10.2009 na Vackově webu.
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/recenze_-ing_-ludek-hudec_-csc_-uvod-na-cestu-k-moudrosti-
Nic proti, jen bych si dovolil něco málo z tohoto příspěvku glosovat.
Krutina píše:
„Kniha bohužel nebyla vydána v ČR, neboť se nenašel nakladatel, který by ji vydal bez prosazování bezohledných podnikatelských praktik.“
Vyvstává otázka: Proč knihu nevydal pan Vacek, resp. Krutina, u nichž již vyšly desítky titulů, a to i od jiných autorů? Že by hrozilo prosazování bezohledných podnikatelských praktik ze strany těchto pánů?
Na druhou stranu, kdo by chtěl vydat dílo člověka, který ve svém věku a po létech duchovního usilování a bádání není mocen objektivního, spravedlivého pohledu na působení Jiřího Vacka a jeho skupiny ve vztahu k jejich opozici?
Připomínám článek pana Hudce http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2008-i/k-zamysleni2. , v němž autor jako by netušil, že blog Kauza Vacek vznikl proto, že právě na Vackově webu nebyla a není možná svobodná diskuse ke zhusta drzým, lživým a pomlouvačným příspěvkům Jiřího Vacka a jeho družiny. Buďto tuto skutečnost záměrně ignoruje, nebo to nechápe. Takový člověk by si asi měl nejprve udělat jasno v sobě a až poté obohacovat „světový knižní trh“.
Jiří Krutina knihu pana Hudce bedlivě prostudoval a veskrze kladně ohodnotil. Aby ne, když je pan Hudec pravidelným účastníkem Vackových a Krutinových seminářů a současně pro něj nepředstavuje konkurenční hrozbu. Nakonec i nějaká ta kačka na přilepšenou z prodeje této knihy se taky hodí. A aby snad čtenář nepodlehl omylu recenzentovy nezištnosti a altruismu, vybral pan Krutina na závěr tuto ukázku:
„Nakonec chce autor vzdát dík těm, kteří měli největší vliv na jeho cestě za poznáním a nejvíce mu pomohli. V 50. letech to byli manželé Kovaříkovi, od nichž si vypůjčoval první knihy, byla to paní Heranová, která mu umožnila dostat se v době tuhé diktatury a zákazu prodeje knih na inzerát k opisované literatuře. Pomocí vlastních knih a překladů knih to byli mimo jiných hlavně Karel Weinfurter, Paul Brunton, Šri Ramana Maháriši, Ing. Jiří Elger, Ing. Jiří Vacek, Ing. Jiří Krutina. Přímým osobním vlivem jako učitelé to byly Ing. Jiří Elger v období 1969-1982 a Ing. Jiří Vacek od roku 1998 doposud. Prvý byl osobním přítelem a působil svým vlivem nejen při rozhovorech v meditačním kroužku (jeho pomoc byla citelná), ale také při pobytech s ním na jeho chatě. Po jeho odchodu zažíval autor léta stagnace, ze které se dostal po seznámení s knihami Jiřího Vacka a později Jiřího Krutiny a hlavně účasti na jeho meditačních seminářích. Ví proto z vlastní zkušenosti, že jeho podání učení Ramana Mahárišiho a vnitřního smyslu náboženství a jógy je pravdivé a účinné, pro nás moderně podané. Pomůže výrazně na cestě k poznání každému, kdo se bude opravdu řídit instrukcemi jimi podávanými."
Dalo práci vybrat tuto ukázku, že, pane Krutino? Jaké to je, dívat se do zrcadla a vidět narcis?
čtvrtek 29. října 2009
středa 21. října 2009
Na co Jiří Vacek nemá?
Miloš Tomáš
Jiří Vacek ve své „recenzi“ (jež žádnou recenzí není – té není náš „satguru“ schopen –, nýbrž spíš tradičním referátem z dějin moderní politiky k zřejmému obohacení jeho pamětí, aby nebyly snad tak chudé na hanebnosti) nazvané „František Drtikol: Duchovní cesta 2“ se nechává slyšet: „Neposuzuji Drtikolovu duchovní výši ani jeho zásluhy, to přenechám Bohu... „ Proč? Proč Jiří Vacek, jenž se vždy měl za Boha, eventuálně viděl Boha v sobě jako jakéhosi „Ducha vědomí já jsem“ (na rozdíl od svého zetě, jenž ho vidí jako „sebe si vědomé vědomí Já Jsem“), proč není schopen posoudit Drtikolovu duchovní výši ani jeho zásluhy? Dokonce zde najednou přiznává, že Drtikol, příslušník zločinecké organizace, nějakou duchovní výši a nějaké zásluhy měl. Pro Jiřího Vacka má příslušník zločinecké organizace nějakou duchovní výši a nějaké zásluhy (!!)... Hm, zajímavé. Ale proč Jiří Vacek neposuzuje Drtikolovu duchovní výši? Prý to přenechává Bohu. A podle pana Vacka kterému? Ne ne. Jednoduše proto, že na to nemá! Aby duchovního člověka a duchovní výši byl schopen posoudit, na to prostě nemá. Proč není schopen posoudit duchovní výši člověka? Protože sám žádné duchovní výše nedosahuje. Spíš, jak mnohokrát prokázal, naopak. Sám díky svým amorálnostem duchovně klesl kamsi hluboko pod úroveň slušného člověka. Jak jen se o duchovních osobnostech hanebně vyjadřuje! Co jim vše kdy zlého, a přitom lživě, přiřkl! Jak např. právě F. Drtikola posuzuje již několik let... Jak se jen hanebně o něm několik let šíří! Podobně o Míle a Eduardovi Tomášových, Bruntonovi, Púndžovi aj. Nevynechá mnoho duchovních autorit jen proto, že by mu mohli v jeho honbě za jeho pochybným profitem stát v cestě. Pro něj prý jakási „konkurence“.
Jiří Vacek totiž nemá na to, aby nezáviděl, nežárlil, nepomlouval, nevysmíval se, nešířil pomluvy a hanlivé lži o druhých, aby nenapadal... Aby nemanipuloval jinými lidmi, nezastrašoval a nevyhrožoval, aby citově nevydíral, aby prokazatelně nevymáhal pro sebe nějaké (hmotné či jiné) výhody. Už jen aby neporovnával vstupné na své a cizí pořady a aby harpagonsky nepřepočítával svoje a něčí zisky... Aby nenabádal druhé a neinicioval štvavé, pomlouvačné kampaně proti někomu... Aby snesl kritiku své osoby, nepovyšoval se, nevychloubal, nenechal se oslavovat... Aby neměl pro sebe nějakých materiálních potřeb a výhod. Aby se nechoval podle, zákeřně a zbaběle. Aby ctil, neobcházel a neporušoval zákony, aby nezcizoval... Na nic z toho amorální Jiří Vacek nemá. Zřetelně a jasně dokázal, že není schopen být slušným člověkem.
Aby otevřeně přiznal okolnosti vzniku svých sta samizdatů (pakliže je vůbec všechny napsal a některé třeba náhodou také nezcizil), pokud, jak tvrdí, „čelil neustálým výslechům, soudům, vyhazovům z práce a domovním prohlídkám“. Jak asi takovému výslechu na vyšetřovně Stb „čelil“? Na to zrovna tak nemá.
Inkriminované dva svazky knihy Fr. Drtikol: „Duchovní cesta“ jsou na rozdíl od Vackových knih velice hodnotnou literaturou nejen z hlediska grafické úpravy (což pan Vacek opět nepokrytě závidí), ale též po obsahové stránce (což autor „recenze“ Vacek docenit není schopen). Je zřejmé, že nejde o Doležalův pohled, jak se nám Jiří Vacek snaží namluvit, ale o Doležalovo vydání knihy (mimochodem po redakční a grafické stránce velice zdařilé, za což by od normálního recenzenta jistě sklidil uznání). Co se týká odchodu Bedřicha Hejhala od Fráni Drtikola, nedošlo k němu ani tak z důvodů nevyhovování z duchovního hlediska (jak se opět snaží Jiří Vacek podsunout), nýbrž také z potřeby dělat také duchovního učitele (podobně jako tomu bylo kdysi u Jiřího Vacka).
Prostě na to, aby byl Jiří Vacek morálně v pořádku, aby byl normálně slušným člověkem, na to jasně nemá... A aby byl duchovním člověkem, na to nade vší pochybnost také ne.
Jiří Vacek ve své „recenzi“ (jež žádnou recenzí není – té není náš „satguru“ schopen –, nýbrž spíš tradičním referátem z dějin moderní politiky k zřejmému obohacení jeho pamětí, aby nebyly snad tak chudé na hanebnosti) nazvané „František Drtikol: Duchovní cesta 2“ se nechává slyšet: „Neposuzuji Drtikolovu duchovní výši ani jeho zásluhy, to přenechám Bohu... „ Proč? Proč Jiří Vacek, jenž se vždy měl za Boha, eventuálně viděl Boha v sobě jako jakéhosi „Ducha vědomí já jsem“ (na rozdíl od svého zetě, jenž ho vidí jako „sebe si vědomé vědomí Já Jsem“), proč není schopen posoudit Drtikolovu duchovní výši ani jeho zásluhy? Dokonce zde najednou přiznává, že Drtikol, příslušník zločinecké organizace, nějakou duchovní výši a nějaké zásluhy měl. Pro Jiřího Vacka má příslušník zločinecké organizace nějakou duchovní výši a nějaké zásluhy (!!)... Hm, zajímavé. Ale proč Jiří Vacek neposuzuje Drtikolovu duchovní výši? Prý to přenechává Bohu. A podle pana Vacka kterému? Ne ne. Jednoduše proto, že na to nemá! Aby duchovního člověka a duchovní výši byl schopen posoudit, na to prostě nemá. Proč není schopen posoudit duchovní výši člověka? Protože sám žádné duchovní výše nedosahuje. Spíš, jak mnohokrát prokázal, naopak. Sám díky svým amorálnostem duchovně klesl kamsi hluboko pod úroveň slušného člověka. Jak jen se o duchovních osobnostech hanebně vyjadřuje! Co jim vše kdy zlého, a přitom lživě, přiřkl! Jak např. právě F. Drtikola posuzuje již několik let... Jak se jen hanebně o něm několik let šíří! Podobně o Míle a Eduardovi Tomášových, Bruntonovi, Púndžovi aj. Nevynechá mnoho duchovních autorit jen proto, že by mu mohli v jeho honbě za jeho pochybným profitem stát v cestě. Pro něj prý jakási „konkurence“.
Jiří Vacek totiž nemá na to, aby nezáviděl, nežárlil, nepomlouval, nevysmíval se, nešířil pomluvy a hanlivé lži o druhých, aby nenapadal... Aby nemanipuloval jinými lidmi, nezastrašoval a nevyhrožoval, aby citově nevydíral, aby prokazatelně nevymáhal pro sebe nějaké (hmotné či jiné) výhody. Už jen aby neporovnával vstupné na své a cizí pořady a aby harpagonsky nepřepočítával svoje a něčí zisky... Aby nenabádal druhé a neinicioval štvavé, pomlouvačné kampaně proti někomu... Aby snesl kritiku své osoby, nepovyšoval se, nevychloubal, nenechal se oslavovat... Aby neměl pro sebe nějakých materiálních potřeb a výhod. Aby se nechoval podle, zákeřně a zbaběle. Aby ctil, neobcházel a neporušoval zákony, aby nezcizoval... Na nic z toho amorální Jiří Vacek nemá. Zřetelně a jasně dokázal, že není schopen být slušným člověkem.
Aby otevřeně přiznal okolnosti vzniku svých sta samizdatů (pakliže je vůbec všechny napsal a některé třeba náhodou také nezcizil), pokud, jak tvrdí, „čelil neustálým výslechům, soudům, vyhazovům z práce a domovním prohlídkám“. Jak asi takovému výslechu na vyšetřovně Stb „čelil“? Na to zrovna tak nemá.
Inkriminované dva svazky knihy Fr. Drtikol: „Duchovní cesta“ jsou na rozdíl od Vackových knih velice hodnotnou literaturou nejen z hlediska grafické úpravy (což pan Vacek opět nepokrytě závidí), ale též po obsahové stránce (což autor „recenze“ Vacek docenit není schopen). Je zřejmé, že nejde o Doležalův pohled, jak se nám Jiří Vacek snaží namluvit, ale o Doležalovo vydání knihy (mimochodem po redakční a grafické stránce velice zdařilé, za což by od normálního recenzenta jistě sklidil uznání). Co se týká odchodu Bedřicha Hejhala od Fráni Drtikola, nedošlo k němu ani tak z důvodů nevyhovování z duchovního hlediska (jak se opět snaží Jiří Vacek podsunout), nýbrž také z potřeby dělat také duchovního učitele (podobně jako tomu bylo kdysi u Jiřího Vacka).
Prostě na to, aby byl Jiří Vacek morálně v pořádku, aby byl normálně slušným člověkem, na to jasně nemá... A aby byl duchovním člověkem, na to nade vší pochybnost také ne.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)