Martin Pařík
Jednou z nejobvyklejších mylných premis, na nichž Jiří Vacek buduje svou zvrácenou ideologii, je jeho tvrzení "Učím totéž co Ramana Maháriši a další opravdoví mistři", viz kupř. následující výroky:
„Útoky proti naší stezce, která je stezkou Ramany Mahárišiho, ale i Ježíše a dalších mistrů, jsou přesně tímto „pohoršováním maličkých“. Jsou vždy vyvolány neovládnutými sklony zla těchto útočníků, což je však vůbec neomlouvá“ (http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/dopis-jirimu-vackovi)
nebo třeba
„Co jim pan Vojtíšek po telefonu řekl? „To máte smůlu, Vackova sekta je ze všech nejhorší“. Takový je skutečný postoj pana Vojtíška k józe a učení Ramana Mahárišiho.“ (http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/jak-se-siri-nepravdive-informace).
[Aktualizace: Redakce KV obdržela vyjádření pana dr. Vojtíška k výše uvedenému výroku Jiřího Vacka, které na tomto místě v plném rozsahu publikujeme:
"Malé prohlášení
Musím bohužel konstatovat, že slova pana Vacka jsou pomluvou. Cítím z nich nenávist a nevím, čím jsem si ji „vysloužil“. S klienty takto ani podobně nepracuji. Nehodnotím náboženská společenství a nesrovnávám je. Perspektivou mé práce je smíření, nikoli stupňování napětí mezi příslušníky náboženských společenství a lidmi, kteří tuto příslušnost nesdílejí. Tato moje perspektiva je odborně zpracována v řadě mých publikací, které jsou běžně dostupné. To, že by společenství pana Vacka bylo nejhorší, si ani nemyslím. Musel bych se propadnout studem z neprofesionality, kdybych v poradenském nebo psychoterapeutickém rozhovoru hovořil s klienty o jejich „smůle“.
Zdeněk Vojtíšek"]
Když pan Dostál nazval Vackovo pojetí stezky odevzdanosti hitlerismem, Vacek z toho vyvodil s ohledem na výše uvedenou chybnou premisu, že pan Dostál považuje stezku odevzdanosti Maharšiho za hitlerismus, protože podle Vacka Vacek = Maharši.
Čili kdokoli bude jakkoli kritizovat metody, myšlenkové postupy a osobu Jiřího Vacka, bude podle Vackova zvráceného předpokladu vlastně kritizovat Ramanu Maharšiho, Ježíše a všechny opravdové mistry. Tak "chytře" to má tento darebný lžiguru ošetřené, aby byl co možná nekritizovatelný a případný nezkušený polemik aby se hned zkraje zalekl představy, koho že to vlastně hodnotí.
Takže si celou věc ujasněme:
1) Není pravdou, že Vacek učí to samé co Maharši, Ježíš a jiní opravdoví mistři.
Jde o mýtus, pěstovaný Jiřím Vackem a jeho žáky. Quod licet Iovi, non licet bovi. Když dva dělají totéž, není to totéž, byť někdy používají stejná slova. Jiří Vacek je člověk, který nectí pravdu a nemá smysl pro spravedlnost. Vackova interpretace nauky Maharšiho a Ježíše je principiálně mylná, protože dualistická a účelově využívá některé výroky těchto mistrů na obhajobu svého ega a byznysu, jiné na potření svých domnělých nepřátel. Nedokáže milovat svého bližního jako sebe sama, svou dualistickou věrouku označuje za nejvyšší jógu a mystiku atd. Sám sebe vyvyšuje, druhé ponižuje a uráží včetně svých oddaných čélů.
2) Není pravdou, že Jiří Vacek reprezentuje jógu a átmavičáru.
Jiří Vacek zejména v posledních desetiletích napáchal hodně zla svým soustavným lhaním a pomlouváním, poškodil a svedl mnohé hledající. Opravdovým zájemcům již tento člověk nemá co dát – protože není dostatečně duchovně vyzrálý a má nečistou mysl.
Jako každý jiný člověk, který šíří lži a bludy a zavádí sektářské manýry, zasluhuje být kritizován pro svou společenskou a duchovní nebezpečnost.
Netřeba se jej bát. „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávisti .“
čtvrtek 25. března 2010
středa 24. března 2010
Trvalý problém pana Riese - vztah k mistrovi
Problémem pana Riese, stejně jako všech ostatních Vackových oddaných příznivců i Vacka samotného, je nečistá mysl. Dokonce často mysl nasáklá zlem. Jako důkaz může posloužit omyl pana Riese, že někdo (měl na mysli Mílu Tomášovou, pány Paříka, Tomáše a možná další.) "stále žvaní o Jednotě". Pan Ries vidí u jiných, že "stále žvaní". Nežvaní takhle náhodou jeho mysl? O neklidu jeho mysli mohou hovořit mj. pravidla pro meditaci, která kdysi vytvořil a počínal si tak důkladně, že nezapomněl ani na židle, kdo na kterých smí nebo nesmí sedět, kdo může otevřít okno, aby vyvětral atd. Před časem prý dokonce měl být někdo mistrem fyzicky zbit. Oddaný člen militantní sekty se nezapře. Vyhrožování fyzickým napadením (Filip Blažek), zastrašování (Hynek Ries), otevřené inzultování (Takáczová, Josef Šťastný), štvaní a nabádání k agresi (Vacek), urážení (Vacek, Mít, Blažek, Dymanus, Indrák, Takáczová aj.), podlé jednání (Takáczová, Sobalová, Šilhánová, Počtová, Vacková - Krutinová, Vacek, Krutina, Nykl, Indrák, Kos...) To vše kvůli mistrovi. Kterému? No samozřejmě že ne kvůli mistru nad mistry, kvůli Bohu, nýbrž kvůli Jiřímu Vackovi, který se zbaběle za militantní, agresivní členy své sekty schovává. Vacek sobě. Místo Boha našel sebe, své zlem nasáklé ego. Agresivní, podlý, zlý přístup při bránění mistra, kdy Vackův čéla nechává průchod svému zlem nasáklému egu, tedy není zdaleka jen problémem pana Riese. Ten může posloužit jenom jako ukázkový případ. Nechtěl by být pan Ries snad tak takovým mistrem? To by ale nejprve musel namísto poučování druhých velice hodně zapracovat sám na sobě.
Přejeme nejen jemu, ale i celé Vackově skupině hodně zdaru na duchovní cestě a rovněž hodně jarního sluníčka.
/redakce/
Přejeme nejen jemu, ale i celé Vackově skupině hodně zdaru na duchovní cestě a rovněž hodně jarního sluníčka.
/redakce/
pondělí 22. března 2010
Jiří Vacek uchem kastrolu
aneb koho chce soudruh mistr ošálit?
Martin Pařík
Že Jiří Vacek není s to korektně polemizovat a argumentovat, dokázal již nesčetněkrát, naposledy v replice na článek dr. Kamila Johna „Pan Kos uchem jehly“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/dalsi-lekce-z-demagogie-dr_-johna
Vacek v něm píše, že:
„Předmětem sporu o meditacích v Lucerně jsou řízené klidové meditace a nikoliv, zda některý z návštěvníků při přednášce meditoval nebo nikoliv. Pravda je, že převážně vždy na žádost posluchačů klidovou meditaci Eda někdy zařadil, často nikoliv. Ze čtyřhodinového pořadu, pokud taková meditace vůbec probíhala, trvala asi pouhých 15 minut. Nešlo ani o pravidelné meditace ani o její cílevědomé učení..“
Odhlédneme-li od skutečnosti, že do toho, jak se koncipovala setkání v Lucerně, nějakému vydrzlému Vackovi vůbec ale vůbec nic není, nemůžeme nevidět, že navíc zkresluje a převrací fakta. Jestli je něco předmětem sporu, pak páně Vackovo opakované tvrzení z minulosti, že se v Lucerně nemeditovalo, případně že tam meditoval pouze on a jeho fandové, eventuálně Míla Tomášová. Soudný člověk, který Lucerny zažil, musí uznat, že je to zlovolná lež.
Pravdou je, že drtivá většina z 2.500 návštěvníků v průběhu celých přednášek meditovala, byla pohroužena. Lhostejno, zda měli oči otevřené či zavřené, jenže co je to za duchovního mistra, když toto neviděl a nechápal? Vlastní zrak měl zakalený závistí a dodnes duchovní dosah a význam těchto akcí nemůže rozdýchat. Vstupenky dostával zadarmo a ještě pomlouvá? Proč tam tedy lezl a nevěnoval své vstupenky raději nějakým opravdovějším zájemcům o prozření, kteří by si této možnosti vážili? Takto jen zbytečně zabíral místo. Byla to pro něj potupa, když on, takový veledůležitý mistr, musel sedět jen v hledišti pod pódiem. To se též těžko skousává že, pane Vacku?
Dále není pravdou, že by Eduard Tomáš „převážně vždy“ zařazoval „klidovou meditaci“ na žádost posluchačů. Rukopisy jeho přednášek jsou svědectvím, že s řízenými meditacemi na konci svých promluv počítal a měl je připravené.
Dovolím si ještě se zastat dr. Johna před Vackovou invektivou, že by si snad K. John osoboval právo rozhodovat o vstupu do „království“ viz. Vackovo tvrzení:
„Jinak si myslím, že starosti o to, kdo projde uchem jehly a hlavně soudy o tom, měli bychom ponechat každému hledajícímu a hlavně Bohu. Ten je tím, kdo rozhoduje o tom, kdo vstoupí do království nebeského a nikoliv pan John.“
Pan John pouze vznesl otázku, když pan Kos ve svém nesolidním příspěvku označil setkání s Tomášovými za dobrá tak pro začátečníky:
„ ...co by Tomášovi dělali, kdyby se dožili dneška. Jak nám to pan Kos vysvětlil, vypadá to tak, že buď by museli hodně přidat, nebo by panu Kosovi nestačili. Takový duchovní obr je pan Kos. Jak by to však se svou velikostí udělal, chtěl-li by proklouznout do království? Jak se bude protahovat uchem jehly? To jsou tajemství, která nám zůstanou skryta...“
Ani pan Kos, ani Jiří Vacek nedokáží argumentovat věcně a logicky přesně, jako to dovede pan John, kterému navíc Vacek v podstatě přisuzuje nálepku namyšleného advaitisty, což musí připadat lidem, kteří K. Johna znají, zcela absurdní a úsměvné.
Kdyby pan Vacek raději dumal, proč se mu vzdálila duchovní úroveň Ramany Maharšiho a všech opravdových mistrů, proč se od něj odklonil Ramanášram, proč pozbyl možnost legálně vydávat jejich díla - místo toho, aby ryze účelově a nepatřičně aplikoval jeden Maharšiho výrok na hluboké satsangy s Tomášovými v Lucerně.
S takovou by se neprovlékl ani uchem kastrolu.
Martin Pařík
Že Jiří Vacek není s to korektně polemizovat a argumentovat, dokázal již nesčetněkrát, naposledy v replice na článek dr. Kamila Johna „Pan Kos uchem jehly“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/dalsi-lekce-z-demagogie-dr_-johna
Vacek v něm píše, že:
„Předmětem sporu o meditacích v Lucerně jsou řízené klidové meditace a nikoliv, zda některý z návštěvníků při přednášce meditoval nebo nikoliv. Pravda je, že převážně vždy na žádost posluchačů klidovou meditaci Eda někdy zařadil, často nikoliv. Ze čtyřhodinového pořadu, pokud taková meditace vůbec probíhala, trvala asi pouhých 15 minut. Nešlo ani o pravidelné meditace ani o její cílevědomé učení..“
Odhlédneme-li od skutečnosti, že do toho, jak se koncipovala setkání v Lucerně, nějakému vydrzlému Vackovi vůbec ale vůbec nic není, nemůžeme nevidět, že navíc zkresluje a převrací fakta. Jestli je něco předmětem sporu, pak páně Vackovo opakované tvrzení z minulosti, že se v Lucerně nemeditovalo, případně že tam meditoval pouze on a jeho fandové, eventuálně Míla Tomášová. Soudný člověk, který Lucerny zažil, musí uznat, že je to zlovolná lež.
Pravdou je, že drtivá většina z 2.500 návštěvníků v průběhu celých přednášek meditovala, byla pohroužena. Lhostejno, zda měli oči otevřené či zavřené, jenže co je to za duchovního mistra, když toto neviděl a nechápal? Vlastní zrak měl zakalený závistí a dodnes duchovní dosah a význam těchto akcí nemůže rozdýchat. Vstupenky dostával zadarmo a ještě pomlouvá? Proč tam tedy lezl a nevěnoval své vstupenky raději nějakým opravdovějším zájemcům o prozření, kteří by si této možnosti vážili? Takto jen zbytečně zabíral místo. Byla to pro něj potupa, když on, takový veledůležitý mistr, musel sedět jen v hledišti pod pódiem. To se též těžko skousává že, pane Vacku?
Dále není pravdou, že by Eduard Tomáš „převážně vždy“ zařazoval „klidovou meditaci“ na žádost posluchačů. Rukopisy jeho přednášek jsou svědectvím, že s řízenými meditacemi na konci svých promluv počítal a měl je připravené.
Dovolím si ještě se zastat dr. Johna před Vackovou invektivou, že by si snad K. John osoboval právo rozhodovat o vstupu do „království“ viz. Vackovo tvrzení:
„Jinak si myslím, že starosti o to, kdo projde uchem jehly a hlavně soudy o tom, měli bychom ponechat každému hledajícímu a hlavně Bohu. Ten je tím, kdo rozhoduje o tom, kdo vstoupí do království nebeského a nikoliv pan John.“
Pan John pouze vznesl otázku, když pan Kos ve svém nesolidním příspěvku označil setkání s Tomášovými za dobrá tak pro začátečníky:
„ ...co by Tomášovi dělali, kdyby se dožili dneška. Jak nám to pan Kos vysvětlil, vypadá to tak, že buď by museli hodně přidat, nebo by panu Kosovi nestačili. Takový duchovní obr je pan Kos. Jak by to však se svou velikostí udělal, chtěl-li by proklouznout do království? Jak se bude protahovat uchem jehly? To jsou tajemství, která nám zůstanou skryta...“
Ani pan Kos, ani Jiří Vacek nedokáží argumentovat věcně a logicky přesně, jako to dovede pan John, kterému navíc Vacek v podstatě přisuzuje nálepku namyšleného advaitisty, což musí připadat lidem, kteří K. Johna znají, zcela absurdní a úsměvné.
Kdyby pan Vacek raději dumal, proč se mu vzdálila duchovní úroveň Ramany Maharšiho a všech opravdových mistrů, proč se od něj odklonil Ramanášram, proč pozbyl možnost legálně vydávat jejich díla - místo toho, aby ryze účelově a nepatřičně aplikoval jeden Maharšiho výrok na hluboké satsangy s Tomášovými v Lucerně.
S takovou by se neprovlékl ani uchem kastrolu.
pondělí 15. března 2010
Pomlouvač kritizuje duchovní pořady v Lucerně
Kamil John
Takzvaný satguru z webu Jiří Vacek - Satguru kritizuje skladbu přednášek Míly a Eduarda Tomášových v Lucerně. Pomineme-li, že jeho kritika je věcně špatná, zůstává faktem, že skladba přednášky je výhradně věcí jejího autora. Tím spíše autorů velmi úspěšného pořadu.
Vysvětlení bude v tom, co na adresu tohoto gurua uvedla Míla Tomášová: "Pomluvami Lucernu nezaplníš." S dobrou intuicí věcí příštích už tenkrát jistě správně cítila pravý důvod těchto pomluv. Netušila ale asi, že je to jen začátek a do jaké obludnosti se míra tohoto pomlouvání rozroste zvláště poté, co manželé Tomášovi odešli a nemohou už na to sami reagovat. Že pod falešnou zástěrkou duchovní pomoci je hlavním důvodem vydávání svazků pomluv (Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe) jeho osobní deficit a patrně i finance.
I jeho dobří příznivci by se mohli zamyslet nad tím, proč tento guru neustále po řadu let vydává nové a nové svazky těchto pomluv. Řada lidí se již vyjádřila v tom smyslu, že takovéto počínání pana gurua je obzvláště ubohé a směšné, srovnáme-li ho s chováním jiných opravdových duchovních osobností. Například s činností Maharišiho, za jehož žáka by se autor pomluv rád považoval.
Takzvaný satguru z webu Jiří Vacek - Satguru kritizuje skladbu přednášek Míly a Eduarda Tomášových v Lucerně. Pomineme-li, že jeho kritika je věcně špatná, zůstává faktem, že skladba přednášky je výhradně věcí jejího autora. Tím spíše autorů velmi úspěšného pořadu.
Vysvětlení bude v tom, co na adresu tohoto gurua uvedla Míla Tomášová: "Pomluvami Lucernu nezaplníš." S dobrou intuicí věcí příštích už tenkrát jistě správně cítila pravý důvod těchto pomluv. Netušila ale asi, že je to jen začátek a do jaké obludnosti se míra tohoto pomlouvání rozroste zvláště poté, co manželé Tomášovi odešli a nemohou už na to sami reagovat. Že pod falešnou zástěrkou duchovní pomoci je hlavním důvodem vydávání svazků pomluv (Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe) jeho osobní deficit a patrně i finance.
I jeho dobří příznivci by se mohli zamyslet nad tím, proč tento guru neustále po řadu let vydává nové a nové svazky těchto pomluv. Řada lidí se již vyjádřila v tom smyslu, že takovéto počínání pana gurua je obzvláště ubohé a směšné, srovnáme-li ho s chováním jiných opravdových duchovních osobností. Například s činností Maharišiho, za jehož žáka by se autor pomluv rád považoval.
pátek 12. března 2010
Jak lužinský baron Prášil vymýšlí báchorky a nazývá je kronikou doby a vlastním duchovním životopisem
Martin Pařík
Zkraje bych se rád omluvil roztomilé a veskrze sympatické literární a filmové figurce za to, že jsem si dovolil k ní přirovnat potemnělou personu profesionálního lháře, jímž nade vší pochybnost Jiří Vacek je. Vždyť si za své knižně vydané lži nechá platit tučným penízem a nadto ještě očekává uznání, nejlépe písemné.
Nakladatelství Krutina – Vacek vydalo 15. pokračování „pamětnické“ řady Jiřího Vacka Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe. Tentokráte pevná vazba – snad aby se lži, pomluvy a slabomyslné bláboly v textu obsažené lépe uchovaly. V tiráži, jak je to u Vacka obvyklé, není uveden odpovědný redaktor. Patrně se nenajde nikdo, kdo by chtěl nést tíhu odpovědnosti. Takže ta padá na hlavu jednak Vacka, jednak Jiřího Krutiny, a to v míře dost možná výraznější, neboť u starého pána lze prokazatelné obsahové prohřešky zčásti přičíst na vrub ztráty koncentrace a paměti.
Budu konkrétní a na několika málo příkladech (našlo by se jich neskonale více) se pokusím demonstrovat opodstatněnost výše uvedených tvrzení:
1) Na straně 220 se v kapitole „Miloš Tomáš znevažuje vlastní matku“ dočteme:
„Tak Miloš, ale i další jeho spojenci jen znevažují Mílu (rozuměj Tomášovou). Nejen ji nebrání, ale zneužívají ji pro své sobecké cíle jako zástěrku...“
O 50 stran dále, na str. 275, otiskl Jiří Vacek na svoji obhajobu příspěvek svého čély Martina Čapka pod názvem „Kauza Vacek: Styl Jiřího Vacka“, z nějž vyjímám doslova včetně chyb:
„Vážený pane Tomáši, pojďme si společně probrat Váš poslední příspěvek na Kauza-Vacek ,Styl Jiřího Vacka‘. Již v první větě příspěvku zásadně chybujete a (?) uváděním nepravdivé skutečnosti a pomlouváte. Jiří Vacek nenapsal, že zneužíváte svou matku. On napsal, že svou mámu znevažujete! Což je rozdíl. ... Co je pomluva? Dle slovníku pojmů je to ,trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit jinou vážnou újmu.‘“
Již jednou jsem na tuto rozporuplnost poukázal, a to v článku
http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/06/dal-nestoudnost-vackova-obdivovatele.html,
což však panu Vackovi nebránilo v tom, aby své pomluvy znovu nepublikoval, tentokrát dokonce knižně, včetně drzého, vylhaného obvinění pana Čapka.
2) Na str. 24 Jiří Vacek píše:
„Pan Pařík si stěžuje, že mu podsouváme náklonnost ke komunistům.
Osvěžme mu proto paměť jeho výroky:
1. Komunismus (=hrubý materialismus, ateismus a hlásání třídní nenávisti a diktatury proletariátu) je vznešená idea.
Jde prý o Paříkův výrok. Vyvstává otázka: Kdy a kde byl tento výrok Paříkem vyřčen nebo publikován (nemusí být v doslovném znění, postačí když bude přesně obrážet smysl uvedeného)? Kdyby takový bibliografický podklad fakticky existoval, jistě by jej Vacek otiskl. Ve skutečnosti jde o výrok Jiřího Vacka, který jej přisoudil Paříkovi.
Jiří Vacek se ve své nadutosti nenamáhá s uváděním faktů a přesných údajů. Prostě si něco ad hoc vycucá s prstu a sesmolí a pak to do nekonečna opakuje v naději, že mu to čtenáři spolknou (dle svého oblíbeného pravidla o stokrát opakované lži). To je jeho myšlenkový svět a styl.
3) Na str. 191 se Vacek pokouší napravit reputaci ve věci autorských práv. Svá nehorázná porušování autorského zákona přechází či bagatelizuje a pozornost zaměřuje na avatarské vydání knihy V srdci skutečnosti:
„ Za tímto účelem, zničit nás, vytáhli otázku autorských práv. Tak tady jsou holá fakta, která mluví sama za sebe. Knížku V srdci skutečnosti vydal Avatar bez vědomí i souhlasu Ramanášramu, jak snadno zjistíme, když do ní nahlédneme. Porušil tím autorská práva ášramu i naše, které jsme měli. Porušení zejména spočívá v otištění dvou celých děl Mahárišiho: Čtyřicet slok o jsoucím a třicet slok.“
Opakovaně bylo Vackovi vyvráceno, že šlo o celá díla. Ve skutečnosti bylo vynecháno 12 veršů, což si může každý ověřit. Podstatné ovšem je, že ačkoli Avatar nepotřeboval k vydání tohoto díla licenci, neboť šlo o autorskou práci Jiřího Navrátila doplněnou citacemi a ukázkami, přesto si Avatar zajistil písemné svolení Ramanášramu, má je a v minulosti se nabídl, že je případným zájemcům ukáže. Tak jako tak Vacek v této věci prokazatelně lže – důkazem budiž existující kniha a dokument z Ramanášramu.
Autorskoprávní kauze Jiřího Vacka se podrobně věnují níže uvedené články:
http://kauza-vacek.blogspot.com/2008/02/nekonen-pbh-vackovch-l-o-autorskch.html
http://kauza-vacek.blogspot.com/2008/03/vackova-argumentan-fale-ve-vcech.html
Takový už je Jiří Vacek. Na jedné straně horlivý (bohužel až) porevoluční antikomunista, na straně druhé předlistopadový dobrý soudruh, aktivní člen Revolučního odborového hnutí, podavatel zlepšovacích návrhů, jimiž si vylepšoval kádrový profil, poslušný účastník komunistických voleb, autor anonymních samizdatů (Chudák, bál se postihu, třeba ztráty teplého místečka.) a prznitel nauky Ramany Maharšiho. Eduard Tomáš, a nejen on, své samizdaty vždy podepisoval, jó to byl chlap.) Kromě toho také, jak bylo výše dokázáno, je Jiří Vacek pomlouvač a lhář, který se snaží ponížením ostatních povýšit sebe sama a upravováním vlastní minulosti zakrýt, že je pouhý zbabělec. Smutná karikatura soudruha „duchovního“ mistra.
Zkraje bych se rád omluvil roztomilé a veskrze sympatické literární a filmové figurce za to, že jsem si dovolil k ní přirovnat potemnělou personu profesionálního lháře, jímž nade vší pochybnost Jiří Vacek je. Vždyť si za své knižně vydané lži nechá platit tučným penízem a nadto ještě očekává uznání, nejlépe písemné.
Nakladatelství Krutina – Vacek vydalo 15. pokračování „pamětnické“ řady Jiřího Vacka Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe. Tentokráte pevná vazba – snad aby se lži, pomluvy a slabomyslné bláboly v textu obsažené lépe uchovaly. V tiráži, jak je to u Vacka obvyklé, není uveden odpovědný redaktor. Patrně se nenajde nikdo, kdo by chtěl nést tíhu odpovědnosti. Takže ta padá na hlavu jednak Vacka, jednak Jiřího Krutiny, a to v míře dost možná výraznější, neboť u starého pána lze prokazatelné obsahové prohřešky zčásti přičíst na vrub ztráty koncentrace a paměti.
Budu konkrétní a na několika málo příkladech (našlo by se jich neskonale více) se pokusím demonstrovat opodstatněnost výše uvedených tvrzení:
1) Na straně 220 se v kapitole „Miloš Tomáš znevažuje vlastní matku“ dočteme:
„Tak Miloš, ale i další jeho spojenci jen znevažují Mílu (rozuměj Tomášovou). Nejen ji nebrání, ale zneužívají ji pro své sobecké cíle jako zástěrku...“
O 50 stran dále, na str. 275, otiskl Jiří Vacek na svoji obhajobu příspěvek svého čély Martina Čapka pod názvem „Kauza Vacek: Styl Jiřího Vacka“, z nějž vyjímám doslova včetně chyb:
„Vážený pane Tomáši, pojďme si společně probrat Váš poslední příspěvek na Kauza-Vacek ,Styl Jiřího Vacka‘. Již v první větě příspěvku zásadně chybujete a (?) uváděním nepravdivé skutečnosti a pomlouváte. Jiří Vacek nenapsal, že zneužíváte svou matku. On napsal, že svou mámu znevažujete! Což je rozdíl. ... Co je pomluva? Dle slovníku pojmů je to ,trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit jinou vážnou újmu.‘“
Již jednou jsem na tuto rozporuplnost poukázal, a to v článku
http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/06/dal-nestoudnost-vackova-obdivovatele.html,
což však panu Vackovi nebránilo v tom, aby své pomluvy znovu nepublikoval, tentokrát dokonce knižně, včetně drzého, vylhaného obvinění pana Čapka.
2) Na str. 24 Jiří Vacek píše:
„Pan Pařík si stěžuje, že mu podsouváme náklonnost ke komunistům.
Osvěžme mu proto paměť jeho výroky:
1. Komunismus (=hrubý materialismus, ateismus a hlásání třídní nenávisti a diktatury proletariátu) je vznešená idea.
Jde prý o Paříkův výrok. Vyvstává otázka: Kdy a kde byl tento výrok Paříkem vyřčen nebo publikován (nemusí být v doslovném znění, postačí když bude přesně obrážet smysl uvedeného)? Kdyby takový bibliografický podklad fakticky existoval, jistě by jej Vacek otiskl. Ve skutečnosti jde o výrok Jiřího Vacka, který jej přisoudil Paříkovi.
Jiří Vacek se ve své nadutosti nenamáhá s uváděním faktů a přesných údajů. Prostě si něco ad hoc vycucá s prstu a sesmolí a pak to do nekonečna opakuje v naději, že mu to čtenáři spolknou (dle svého oblíbeného pravidla o stokrát opakované lži). To je jeho myšlenkový svět a styl.
3) Na str. 191 se Vacek pokouší napravit reputaci ve věci autorských práv. Svá nehorázná porušování autorského zákona přechází či bagatelizuje a pozornost zaměřuje na avatarské vydání knihy V srdci skutečnosti:
„ Za tímto účelem, zničit nás, vytáhli otázku autorských práv. Tak tady jsou holá fakta, která mluví sama za sebe. Knížku V srdci skutečnosti vydal Avatar bez vědomí i souhlasu Ramanášramu, jak snadno zjistíme, když do ní nahlédneme. Porušil tím autorská práva ášramu i naše, které jsme měli. Porušení zejména spočívá v otištění dvou celých děl Mahárišiho: Čtyřicet slok o jsoucím a třicet slok.“
Opakovaně bylo Vackovi vyvráceno, že šlo o celá díla. Ve skutečnosti bylo vynecháno 12 veršů, což si může každý ověřit. Podstatné ovšem je, že ačkoli Avatar nepotřeboval k vydání tohoto díla licenci, neboť šlo o autorskou práci Jiřího Navrátila doplněnou citacemi a ukázkami, přesto si Avatar zajistil písemné svolení Ramanášramu, má je a v minulosti se nabídl, že je případným zájemcům ukáže. Tak jako tak Vacek v této věci prokazatelně lže – důkazem budiž existující kniha a dokument z Ramanášramu.
Autorskoprávní kauze Jiřího Vacka se podrobně věnují níže uvedené články:
http://kauza-vacek.blogspot.com/2008/02/nekonen-pbh-vackovch-l-o-autorskch.html
http://kauza-vacek.blogspot.com/2008/03/vackova-argumentan-fale-ve-vcech.html
Takový už je Jiří Vacek. Na jedné straně horlivý (bohužel až) porevoluční antikomunista, na straně druhé předlistopadový dobrý soudruh, aktivní člen Revolučního odborového hnutí, podavatel zlepšovacích návrhů, jimiž si vylepšoval kádrový profil, poslušný účastník komunistických voleb, autor anonymních samizdatů (Chudák, bál se postihu, třeba ztráty teplého místečka.) a prznitel nauky Ramany Maharšiho. Eduard Tomáš, a nejen on, své samizdaty vždy podepisoval, jó to byl chlap.) Kromě toho také, jak bylo výše dokázáno, je Jiří Vacek pomlouvač a lhář, který se snaží ponížením ostatních povýšit sebe sama a upravováním vlastní minulosti zakrýt, že je pouhý zbabělec. Smutná karikatura soudruha „duchovního“ mistra.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)