Martin Pařík
Jeden velmi moudrý muž napsal: „ Být kritickým sám k sobě se vyplácí, neboť není nic zhoubnějšího pro duchovní pokrok než představa vlastní pokročilosti, která je mylná nebo dokonce fantastická. Neodvratný pád je pak velmi blízký. Tato pýcha, jež nutí žáka přemýšlet víc o sobě než o Bohu i při cvičení, je s to přetvořit ho v nešťastnou duchovní zrůdu.“
Pánové Vacku, Krutino a další, kteří se cítíte být mistrovskými osobami, satguruy, Bhagavány, bohy apod., pohleďte někdy do zrcadla a vzpomeňte citovaných slov, zdalipak náhodou nepasují též na vás.
čtvrtek 31. července 2008
Špatná volba Tomáše Indráka aneb sázka na Krutinu
Martin Pařík
Pan Tomáš Indrák svým příspěvkem na webu
Jiří Vacek-Satguru pod názvem „Volba je na nás“ z 3. 7. 2008
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/volba-je-na-nas dokazuje, že je rozporuplným člověkem s pochmurnými vyhlídkami. Uvažte sami.
Podle svých vlastních slov je pan Indrák „uvězněn v samsáře, spočívá v egu, často na něčem ulítává“, a přece má potřebu hodnotit duchovní hloubku a etické kvality jiných bytostí. Maharši prý „chtěl nastoupit“ nějakou stezku, Míla Tomášová se údajně „sama spokojila s nějakou dílčí realizací“ atd. Dále píše, že sám zná jediného člověka, který skutečně realizoval Pravdu. Prý je jím Jiří Vacek. Indrák zřejmě nečte Vackovy knihy, když nezná stále se v nich opakující poučku, že jen mistr může poznat mistra. Takže buďto lže Vacek, nebo Indrák. Jak již bylo řečeno, pan Indrák přiznává, že je člověkem uvězněným v samsáře, spočívajícím v egu – tudíž logicky nemůže být mistrem. Není dle uvedené poučky tedy ani s to rozpoznat, kdo je mistr, a kdo nikoli. Pan Indrák evidentně prezentuje pouze své dohady a laické soudy, jimiž se snaží zalíbit a zavděčit J. Vackovi, ale především svému novému guruovi „siddha-jogínovi“ Krutinovi. Patří to k bontonu, či spíše povinnostem, členů Vacko-Krutinovy sekty.
Indrák, nemaje věcných argumentů, uchyluje se k floskulím a nepodloženým tvrzením typu, že „každý trochu vnímavý člověk zachytí negativní citové výlevy namířené proti Jiřímu Vackovi a jeho přátelům“ (Chcete tím, pane Indráku, vyjádřit, že každý, kdo údajné negativní citové výlevy nezachytí, není ani trochu vnímavý?!) nebo „ Pokud to, co předvádí pan Pařík a Tomáš, je ovocem jejich duchovního úsilí pod vedením manželů Tomášových, pak by to musel být opravdu špatný strom...“ (Nějaká specifikace, důkaz nepravdivosti či nesprávnosti v textech jmenovaných či doložení citací ovšem přirozeně chybí.). Indrák se v rozporu s tímto vývodem vzápětí dovolává duchovní autority Míly Tomášové ve věci domnělého mistrovství Jiřího Vacka. Měl by si uvědomit, že lže, když tvrdí, že Míla Tomášová uznávala Jiřího Vacka jako „pravého a skutečného mistra“. To je věru nehorázná lež! Proč toto své tvrzení nedal Indrák do uvozovek jako citaci s uvedením pramene, odkud čerpal? Chce-li znát zcela autentický a nezpochybnitelný pohled Míly Tomášové na Jiřího Vacka, ať si přečte od této autorky kapitolu O meditaci (str. 47, 48) v knize Vnitřní pramen (vydal Avatar r. 2002).
Pan Indrák se prý zúčastnil většiny setkání s Tomášovými. Jestlipak dává za pravdu panu Vackovi, že se při nich nemeditovalo a že byly proto neúčinné? Proč na ně tedy chodil, když podle Vacka odešel stejný, jako na ně přišel? To by měl objasnit.
Pan Indrák dále klame čtenářstvo, když prohlašuje, že se „vždy snažil“ hledat chyby v sobě spíše než na druhých. Jeho účelový, arogantní, dehonestující a hloupý článek svědčí o opaku. Kdyby Indrák nelhal, nepomlouval a nedehonestoval druhé a myslel by to s hledáním Pravdy vážně, nevězel by, jak sám sebekriticky připouští, tolik v egu a samsáře, neulítával by na plození sprostých článků.
Domýšlivý a samolibý ezoterní fantasta Krutina, jehož hlavním zájmem není zánik vlastního ega či egoismu, nýbrž pěstování pochybných sil, panu Indrákovi z nevědomosti, samsáry, pomoci nemůže, neboť sám v ní vězí až po uši.
Pan Tomáš Indrák svým příspěvkem na webu
Jiří Vacek-Satguru pod názvem „Volba je na nás“ z 3. 7. 2008
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/volba-je-na-nas dokazuje, že je rozporuplným člověkem s pochmurnými vyhlídkami. Uvažte sami.
Podle svých vlastních slov je pan Indrák „uvězněn v samsáře, spočívá v egu, často na něčem ulítává“, a přece má potřebu hodnotit duchovní hloubku a etické kvality jiných bytostí. Maharši prý „chtěl nastoupit“ nějakou stezku, Míla Tomášová se údajně „sama spokojila s nějakou dílčí realizací“ atd. Dále píše, že sám zná jediného člověka, který skutečně realizoval Pravdu. Prý je jím Jiří Vacek. Indrák zřejmě nečte Vackovy knihy, když nezná stále se v nich opakující poučku, že jen mistr může poznat mistra. Takže buďto lže Vacek, nebo Indrák. Jak již bylo řečeno, pan Indrák přiznává, že je člověkem uvězněným v samsáře, spočívajícím v egu – tudíž logicky nemůže být mistrem. Není dle uvedené poučky tedy ani s to rozpoznat, kdo je mistr, a kdo nikoli. Pan Indrák evidentně prezentuje pouze své dohady a laické soudy, jimiž se snaží zalíbit a zavděčit J. Vackovi, ale především svému novému guruovi „siddha-jogínovi“ Krutinovi. Patří to k bontonu, či spíše povinnostem, členů Vacko-Krutinovy sekty.
Indrák, nemaje věcných argumentů, uchyluje se k floskulím a nepodloženým tvrzením typu, že „každý trochu vnímavý člověk zachytí negativní citové výlevy namířené proti Jiřímu Vackovi a jeho přátelům“ (Chcete tím, pane Indráku, vyjádřit, že každý, kdo údajné negativní citové výlevy nezachytí, není ani trochu vnímavý?!) nebo „ Pokud to, co předvádí pan Pařík a Tomáš, je ovocem jejich duchovního úsilí pod vedením manželů Tomášových, pak by to musel být opravdu špatný strom...“ (Nějaká specifikace, důkaz nepravdivosti či nesprávnosti v textech jmenovaných či doložení citací ovšem přirozeně chybí.). Indrák se v rozporu s tímto vývodem vzápětí dovolává duchovní autority Míly Tomášové ve věci domnělého mistrovství Jiřího Vacka. Měl by si uvědomit, že lže, když tvrdí, že Míla Tomášová uznávala Jiřího Vacka jako „pravého a skutečného mistra“. To je věru nehorázná lež! Proč toto své tvrzení nedal Indrák do uvozovek jako citaci s uvedením pramene, odkud čerpal? Chce-li znát zcela autentický a nezpochybnitelný pohled Míly Tomášové na Jiřího Vacka, ať si přečte od této autorky kapitolu O meditaci (str. 47, 48) v knize Vnitřní pramen (vydal Avatar r. 2002).
Pan Indrák se prý zúčastnil většiny setkání s Tomášovými. Jestlipak dává za pravdu panu Vackovi, že se při nich nemeditovalo a že byly proto neúčinné? Proč na ně tedy chodil, když podle Vacka odešel stejný, jako na ně přišel? To by měl objasnit.
Pan Indrák dále klame čtenářstvo, když prohlašuje, že se „vždy snažil“ hledat chyby v sobě spíše než na druhých. Jeho účelový, arogantní, dehonestující a hloupý článek svědčí o opaku. Kdyby Indrák nelhal, nepomlouval a nedehonestoval druhé a myslel by to s hledáním Pravdy vážně, nevězel by, jak sám sebekriticky připouští, tolik v egu a samsáře, neulítával by na plození sprostých článků.
Domýšlivý a samolibý ezoterní fantasta Krutina, jehož hlavním zájmem není zánik vlastního ega či egoismu, nýbrž pěstování pochybných sil, panu Indrákovi z nevědomosti, samsáry, pomoci nemůže, neboť sám v ní vězí až po uši.
úterý 29. července 2008
Neživé a neautentické teze pana Vacka
Miloš Dostál
Vážená redakce,
dnes jsem si na webu Jiří Vacek - Satguru přečetl několik duchovních naučení od pana Vacka a zprvu jsem myslel, že mě snad šálí zrak:
"Hledejme poctivě a nezaujatě Pravdu, jaká je a nikoliv potvrzení našich názorů. Kdo chce mít vždy pravdu, zákonitě ji nevidí pro své názory a představy. Ty mu pravdu zastírají tak, že ji nemůže vidět.
Ztotožnění s myslí je nejsilnější tam, když přijmeme její názory za vlastní, za součást sebe sama a nejsme schopni ani ochotni je měnit nebo se jich vzdát. Pak nás ovládá ego výtvory své mysli.
Velkým nebezpečím pro pokrok na cestě je tak zvaná zatvrdlá mysl, která se stále pohybuje ve svých oblíbených kolejích a není ochotná vstřebat cokoliv nového.
Pozná se podle příznačného postoje: "Já vím své a nikdo mě nebude poučovat"."
I vytanulo mi na mysli toto a tak Vám to sděluji:
Proč se pan Jiří Vacek těmito myšlenkami sám neřídí? Vždyť svým žákům káže vodu, a sám pije víno...! Jak ho vůbec někdo může brát vážně? Tyhle myšlenky jsou samozřejmě navýsost pravdivé a mají obecnou duchovní platnost, avšak podané z jeho pera a v kontextu jeho vlastních názorů, postojů, různých předporozumnění a předsudků, jde o zcela neživé, neautentické teze a teorémy...
O jeho "poctivém a nezaujatém hledání Pravdy" lze proto vznést vážné pochybnosti. V posledních letech předvedl přece úplný opak toho, co sám hlásá.
Uvedu zde jen některé příklady jeho předsudků, např: Člen KSČ nemůže dojít poznání... Starý jogín nemohl být duchovně moc daleko, když za sebe nechal sloužit zádušní mši... Církev je zločinná instituce plná pedofilních kněží, v níž nelze dosáhnout duch. realizace... Němci a Sudeťáci zvlášť a šlechta jsou hrozný ksindl... atd. atd.
A vzpomněl bych si na celou řadu dalších jeho názorů, postojů, příkrých hodnocení a odsudků, které svědčí o tom, že sám je plný předsudků a "ví své".
Že se nestydí shora zmíněná naučení vůbec psát a umisťovat na své webové stránky... Vždyť je to úplná nehoráznost a výsměch! Řeči o "zatvrdlé mysli"... Chtěl bych vědět, kolik takových myšlenek byl pan Vacek ochoten v poslední době změnit nebo se jich dokonce vzdát, jak to sám doporučuje ostatním...? A je toho vůbec schopen?
Ano, pan Vacek má sám tuto zatvrdlou mysl plnou názorů, představ a předsudků, jak nám předvedl v posledních třech letech na internetu. Ovšem největší problém je v tom, že pan Vacek se již cítí být mimo jakékoli hodnocení, mimo kategorie dobra a zla, mimo dualitu, sám si tvoří své hodnoty, může o komkoli napsat cokoli, v ústech a peru se cítí svobodný a volný jako Duch, jenž vál nad vodami v den stvoření.... Ach, jak opojný to pocit...
A vskutku: takové opojení dává někdy Duch sám!
Avšak běda, pane Jiří! Není to Duch, jenž Vám tuto blaženost dává...
Je to EGO !
S pozdravem
Miloš Dostál
Vážená redakce,
dnes jsem si na webu Jiří Vacek - Satguru přečetl několik duchovních naučení od pana Vacka a zprvu jsem myslel, že mě snad šálí zrak:
"Hledejme poctivě a nezaujatě Pravdu, jaká je a nikoliv potvrzení našich názorů. Kdo chce mít vždy pravdu, zákonitě ji nevidí pro své názory a představy. Ty mu pravdu zastírají tak, že ji nemůže vidět.
Ztotožnění s myslí je nejsilnější tam, když přijmeme její názory za vlastní, za součást sebe sama a nejsme schopni ani ochotni je měnit nebo se jich vzdát. Pak nás ovládá ego výtvory své mysli.
Velkým nebezpečím pro pokrok na cestě je tak zvaná zatvrdlá mysl, která se stále pohybuje ve svých oblíbených kolejích a není ochotná vstřebat cokoliv nového.
Pozná se podle příznačného postoje: "Já vím své a nikdo mě nebude poučovat"."
I vytanulo mi na mysli toto a tak Vám to sděluji:
Proč se pan Jiří Vacek těmito myšlenkami sám neřídí? Vždyť svým žákům káže vodu, a sám pije víno...! Jak ho vůbec někdo může brát vážně? Tyhle myšlenky jsou samozřejmě navýsost pravdivé a mají obecnou duchovní platnost, avšak podané z jeho pera a v kontextu jeho vlastních názorů, postojů, různých předporozumnění a předsudků, jde o zcela neživé, neautentické teze a teorémy...
O jeho "poctivém a nezaujatém hledání Pravdy" lze proto vznést vážné pochybnosti. V posledních letech předvedl přece úplný opak toho, co sám hlásá.
Uvedu zde jen některé příklady jeho předsudků, např: Člen KSČ nemůže dojít poznání... Starý jogín nemohl být duchovně moc daleko, když za sebe nechal sloužit zádušní mši... Církev je zločinná instituce plná pedofilních kněží, v níž nelze dosáhnout duch. realizace... Němci a Sudeťáci zvlášť a šlechta jsou hrozný ksindl... atd. atd.
A vzpomněl bych si na celou řadu dalších jeho názorů, postojů, příkrých hodnocení a odsudků, které svědčí o tom, že sám je plný předsudků a "ví své".
Že se nestydí shora zmíněná naučení vůbec psát a umisťovat na své webové stránky... Vždyť je to úplná nehoráznost a výsměch! Řeči o "zatvrdlé mysli"... Chtěl bych vědět, kolik takových myšlenek byl pan Vacek ochoten v poslední době změnit nebo se jich dokonce vzdát, jak to sám doporučuje ostatním...? A je toho vůbec schopen?
Ano, pan Vacek má sám tuto zatvrdlou mysl plnou názorů, představ a předsudků, jak nám předvedl v posledních třech letech na internetu. Ovšem největší problém je v tom, že pan Vacek se již cítí být mimo jakékoli hodnocení, mimo kategorie dobra a zla, mimo dualitu, sám si tvoří své hodnoty, může o komkoli napsat cokoli, v ústech a peru se cítí svobodný a volný jako Duch, jenž vál nad vodami v den stvoření.... Ach, jak opojný to pocit...
A vskutku: takové opojení dává někdy Duch sám!
Avšak běda, pane Jiří! Není to Duch, jenž Vám tuto blaženost dává...
Je to EGO !
S pozdravem
Miloš Dostál
pátek 25. července 2008
Komu vězí ďábel v mysli
Alexandr Popov
„Ďábel vždy vchází v rouchu kněze...“ Takto začíná své pojednání „Jak se projevuje falešný svobodný duch“ Jiří Krutina (22.07.08). Souputník J.Krutiny panTomáš Indrák ve svém nedávném textu na stránkách Jiří Vacek-SatGuru napsal, že každý člověk vnímá vše dle svého momentálního rozpoložení a stavu mysli (k tomu článku, který je jinak hloupý a patolízalský, se možná časem vrátím). Jinými slovy: Co má člověk v mysli, to také vidí. Nuže, pan Krutina v ní má ďábla. A jednoduchá řešení. Vždy. Bezpodmínečně. Jiná možnost není. To je jeho slovník, myšlení, svět. Bůh má svůj protějšek (ďábla, máru), lidé jsou tak trochu tvořeni Bohem, tak trochu ne (ego kontra mistrovská osoba). Má nebožský svět, který je silnější než Bůh, protože mu bere všudypřítomnost – tedy jsoucnost, neboť co není všudypřítomné, je odvozené. Bůh je tedy mrtev – je pouhým bůžkem, který disponuje jakousi (mistrovskými osobami využitelnou) mocí. Je utilitární nápodobou metafyziky pohanských mýtů tento „duchovní“ svět J.Vacka a J.Krutiny - primitivní, magií prodchnutý sektářský dualismus, kde bezcharakternost a vyblázněný narcisismus jsou legitimací k mistrovství a názory uctívačů kritériem pravdy.
„Nikdo není svobodný absolutně, není prost zákonitosti, které podléhá mysl a její výtvory a svět. Absolutně svobodný je jen Bůh sám a ten je vždy větší než kterýkoliv realizátor nebo spasitel, natož falešný svobodný duch,“ píše J.Krutina.
Chcete tím, pane Krutino, skutečně říci, že svoboda má své omezení? Jistě, existuje pojem „svobody“, která může být omezována – svoboda zevní, svoboda jedince ve společnosti. O té hovoříte? S grafomanskou umanutostí píšete o zkušenostech (nebudu je nyní komentovat!), které považujete za duchovní, chlubíte se jimi. Jejich obsahem není svoboda ducha, nitra, úplná a neměřitelná, samo bytí? Pak to tedy budou jen nějaké představy přeexponované mysli, pane Krutino, nic si z toho nedělejte, u začátečníků je to normální. Problém je, že jste usoudil, že jste výjimečný, a šíříte to. Ale pojďme zpátky k vašemu výroku. Opravdu tvrdíte, že Bůh je omezen velikostí? Jak jste k tomu došel? Zřejmě jste se inspiroval obecným tvrzením, že Bůh člověka PŘESAHUJE. Toto tvrzení se ovšem týká člověka a jeho omylu; s velikostmi to nemá nic společného (ostatně, zrovinka na vás to docela přesně pasuje). A když realizátor nebo spasitel jsou menší než cosi dalšího (Bůh), co podle vás realizovali? Boha? Tomu nerozumím: Jak může něco malého realizovat (=stát se tím) něco velkého, aniž by to ztratilo svou malost?
Shrňme to: Bůh je podle vás čímsi, co lze vložit do vztahu. To má být nejvyšší nauka?
Takhle to dopadá, když se někdo nafoukne až kousek pod nebe (dál to nejde, protože pýcha narozdíl od svobody omezena je – sama sebou) a začne načtené duchovní pravdy promítat tam, kam směřuje jeho mysl - do světa vztahů, do duality. Jenže se tam nějak nemůžou „vejít“, a tak z toho vylézají pseudoduchovní zrůdky v podobě imperativních tvrzení J.Krutiny a J.Vacka. A když kromě toho takový náfuka s vadným charakterem i hodně medituje, výsledkem je mocné posilování ega a rozvíjení blouznivých představ. Je to jistě chudák, ale je nebezpečný naprostou ztrátou sebereflexe.
P.S. Prosazování vlastního názoru hrozbou ďábla (karmy, nemilosti mistra apod.) není v dějinách nic nového. Používali ho zpravidla lidé duchovně (a tedy lidsky) omezení, tj. fanatici (militantní egoisté). Myslíte, že to, co nazýváte ďáblem, je něco jiného než právě hrubý, velmi militantní egoismus? Měl byste ho (ďábla) z mysli hodně rychle vykořenit, protože čím kdo zachází...
„Ďábel vždy vchází v rouchu kněze...“ Takto začíná své pojednání „Jak se projevuje falešný svobodný duch“ Jiří Krutina (22.07.08). Souputník J.Krutiny panTomáš Indrák ve svém nedávném textu na stránkách Jiří Vacek-SatGuru napsal, že každý člověk vnímá vše dle svého momentálního rozpoložení a stavu mysli (k tomu článku, který je jinak hloupý a patolízalský, se možná časem vrátím). Jinými slovy: Co má člověk v mysli, to také vidí. Nuže, pan Krutina v ní má ďábla. A jednoduchá řešení. Vždy. Bezpodmínečně. Jiná možnost není. To je jeho slovník, myšlení, svět. Bůh má svůj protějšek (ďábla, máru), lidé jsou tak trochu tvořeni Bohem, tak trochu ne (ego kontra mistrovská osoba). Má nebožský svět, který je silnější než Bůh, protože mu bere všudypřítomnost – tedy jsoucnost, neboť co není všudypřítomné, je odvozené. Bůh je tedy mrtev – je pouhým bůžkem, který disponuje jakousi (mistrovskými osobami využitelnou) mocí. Je utilitární nápodobou metafyziky pohanských mýtů tento „duchovní“ svět J.Vacka a J.Krutiny - primitivní, magií prodchnutý sektářský dualismus, kde bezcharakternost a vyblázněný narcisismus jsou legitimací k mistrovství a názory uctívačů kritériem pravdy.
„Nikdo není svobodný absolutně, není prost zákonitosti, které podléhá mysl a její výtvory a svět. Absolutně svobodný je jen Bůh sám a ten je vždy větší než kterýkoliv realizátor nebo spasitel, natož falešný svobodný duch,“ píše J.Krutina.
Chcete tím, pane Krutino, skutečně říci, že svoboda má své omezení? Jistě, existuje pojem „svobody“, která může být omezována – svoboda zevní, svoboda jedince ve společnosti. O té hovoříte? S grafomanskou umanutostí píšete o zkušenostech (nebudu je nyní komentovat!), které považujete za duchovní, chlubíte se jimi. Jejich obsahem není svoboda ducha, nitra, úplná a neměřitelná, samo bytí? Pak to tedy budou jen nějaké představy přeexponované mysli, pane Krutino, nic si z toho nedělejte, u začátečníků je to normální. Problém je, že jste usoudil, že jste výjimečný, a šíříte to. Ale pojďme zpátky k vašemu výroku. Opravdu tvrdíte, že Bůh je omezen velikostí? Jak jste k tomu došel? Zřejmě jste se inspiroval obecným tvrzením, že Bůh člověka PŘESAHUJE. Toto tvrzení se ovšem týká člověka a jeho omylu; s velikostmi to nemá nic společného (ostatně, zrovinka na vás to docela přesně pasuje). A když realizátor nebo spasitel jsou menší než cosi dalšího (Bůh), co podle vás realizovali? Boha? Tomu nerozumím: Jak může něco malého realizovat (=stát se tím) něco velkého, aniž by to ztratilo svou malost?
Shrňme to: Bůh je podle vás čímsi, co lze vložit do vztahu. To má být nejvyšší nauka?
Takhle to dopadá, když se někdo nafoukne až kousek pod nebe (dál to nejde, protože pýcha narozdíl od svobody omezena je – sama sebou) a začne načtené duchovní pravdy promítat tam, kam směřuje jeho mysl - do světa vztahů, do duality. Jenže se tam nějak nemůžou „vejít“, a tak z toho vylézají pseudoduchovní zrůdky v podobě imperativních tvrzení J.Krutiny a J.Vacka. A když kromě toho takový náfuka s vadným charakterem i hodně medituje, výsledkem je mocné posilování ega a rozvíjení blouznivých představ. Je to jistě chudák, ale je nebezpečný naprostou ztrátou sebereflexe.
P.S. Prosazování vlastního názoru hrozbou ďábla (karmy, nemilosti mistra apod.) není v dějinách nic nového. Používali ho zpravidla lidé duchovně (a tedy lidsky) omezení, tj. fanatici (militantní egoisté). Myslíte, že to, co nazýváte ďáblem, je něco jiného než právě hrubý, velmi militantní egoismus? Měl byste ho (ďábla) z mysli hodně rychle vykořenit, protože čím kdo zachází...
středa 23. července 2008
Drzost a prolhanost vůdce Vackovy sekty
Alena K.
Pane Krutino a pane Vacku, dovolte, abych se vyjádřila k článku uvedenému na Vašem webu dne 9.7.2008, konkrétně k dezinterpretaci citátu Ježíše Krista " Kde se dva sejdou ve jménu mém... atd." a rovněž k jeho údajnému citátu uvedeném na hlavní stránce: "Já jsem JE Cesta, Pravda a Život."
JAK SI DOVOLUJETE PORUŠOVAT DUCHA BOŽÍHO SLOVA?!!!
Vy, kteří PRAVDU neznáte a nežijete!
Vy, jejichž slova nejsou ŽIVÁ a nemohou se tak dotýkat a otevírat SRDCE! Ve své slepotě máte tu smělost povýšit se na úroveň Boha a upravovat JEHO SLOVO! A všechny ty, kteří ukazovali a ukazují pravou CESTU, zjevovali a zjevují PRAVDU, máte tu smělost soudit a dokonce se je snažíte ponížit! Opakuji - JAK SI DOVOLUJETE!
Doufám, že si nemyslíte, že ve Vašem případě je ON mezi Vámi...
Nemá tu možnost.
Pane Krutino a pane Vacku, dovolte, abych se vyjádřila k článku uvedenému na Vašem webu dne 9.7.2008, konkrétně k dezinterpretaci citátu Ježíše Krista " Kde se dva sejdou ve jménu mém... atd." a rovněž k jeho údajnému citátu uvedeném na hlavní stránce: "Já jsem JE Cesta, Pravda a Život."
JAK SI DOVOLUJETE PORUŠOVAT DUCHA BOŽÍHO SLOVA?!!!
Vy, kteří PRAVDU neznáte a nežijete!
Vy, jejichž slova nejsou ŽIVÁ a nemohou se tak dotýkat a otevírat SRDCE! Ve své slepotě máte tu smělost povýšit se na úroveň Boha a upravovat JEHO SLOVO! A všechny ty, kteří ukazovali a ukazují pravou CESTU, zjevovali a zjevují PRAVDU, máte tu smělost soudit a dokonce se je snažíte ponížit! Opakuji - JAK SI DOVOLUJETE!
Doufám, že si nemyslíte, že ve Vašem případě je ON mezi Vámi...
Nemá tu možnost.
pondělí 21. července 2008
Šaktický přístup namyšleného hlupáka
Miloš Tomáš
Jakýsi JK (raděj chytře nejmenuje) dne 10.6.2008 ve své sektářské snaze potlačit jiné názory v článku plném málo srozumitelných, duchovně hloupých a účelových plků napsal:
"Různé povídačky, jak vše je, jak má být nebo že se něco mělo stát a my za to musíme děkovat, je nevědomostí. Je záměnou působení božské Šakti a její svobodné vůle za působení karmické zákonitosti."
To je přesně ten šaktický přístup, který je vlastní namyšleným duchovním hlupákům. To je nevědomost. Škoda, že musí takové zpupné a nevědomé ego poučovat. Chudák...
Působení božské šakti se vůbec nevymyká z působení karmické zákonitosti.
Jakýsi JK (raděj chytře nejmenuje) dne 10.6.2008 ve své sektářské snaze potlačit jiné názory v článku plném málo srozumitelných, duchovně hloupých a účelových plků napsal:
"Různé povídačky, jak vše je, jak má být nebo že se něco mělo stát a my za to musíme děkovat, je nevědomostí. Je záměnou působení božské Šakti a její svobodné vůle za působení karmické zákonitosti."
To je přesně ten šaktický přístup, který je vlastní namyšleným duchovním hlupákům. To je nevědomost. Škoda, že musí takové zpupné a nevědomé ego poučovat. Chudák...
Působení božské šakti se vůbec nevymyká z působení karmické zákonitosti.
pátek 18. července 2008
Člen Vackovy sekty poznal svého gurua podle popsaných špatností
Miloš Tomáš
Pan Filip Blažek prý vyladěn milostí Šrí Maháršiho a swami Nitjánandy rozpoznal podle popsaných špatných vlastností (závist, žárlivost, poživačnost, povýšenost, nekritizovatelnost, mentorování, sebelítostivost, sebeobdiv, lhaní, zastrašování, nactiutrhání, podsouvání, zcizování, překrucování duchovní nauky atd.) svého gurua Jiřího Vacka. Jde o příklad naprosté nevyrovnanosti či diametrálního otočení Vackova praktikanta, anebo důkaz selhání ve „skupině“? Přičemž tento člověk je panem Vackem veden mezi přáteli z nejvěrnějších (vedle Sáry a Hynka), ještě z předkrutinovské éry. O jeho věrnosti panu Vackovi svědčí právě ono jeho identifikování pana Vacka pouze z popsaných špatných vlastností.
Pan Blažek napsal: „Miloš Tomáš….... chytře nejmenuje.“
Nevím, zda nejmenuji chytře, ale zřejmě tím chtěl autor říct, že pan Vacek a spol., pokud jmenují, jmenují hloupě.
Je zajímavé, že Vackův přítel z nejvěrnějších rozpozná pana Vacka podle jeho vlastností a tzv. maličcí (vzdálenější „satguruovi“), navzdory jeho opakovaným tvrzením, že jeho osoba není mistr a toho může rozpoznat zase jen mistr (i když to sám o sobě tvrdí), ho v devótních adoracích nazývají mistr a Mistr. Proč tedy tito tzv. maličcí, kteří evidentně žádnými mistry nejsou, si troufají identifikovat pana Vacka jako mistra či dokonce Mistra?
Kdyby alespoň pana Vacka pro přesnost nazývali „mistrovskou osobou“ jako jeho zetě a dceru. Ti podle pana Filipa Jelínka prý zas doslova strhávají duše, čemuž dle obsahu Krutinových článků, ve kterých rozvíjí Vackovy myšlenky, nelze nevěřit.
Paní Helena Kreizlová také označila „třinácté paměti“ „mistra“ Vacka (jako by měl třináct pamětí, kdežto mistr je třinácterák v jiném smyslu – má jedny paměti o třinácti dílech – byť tyto obsahují dokola obemílaná pseudoduchovní klišé a pomluvy) za velmi kontroverzní. Dokonce doslova zatím za „nejkontroverzněší“. To znamená, že předchozí díly Vackových pamětí uznala paní Kreizlová také za kontroverzní. Kdo má kontroverzní paměti, tzn. životopis, má kontroverzní život. Taková osoba bývá zpravidla sama kontroverzní. Pan Vacek je tedy korektorkou svého životopisu viděn jako kontroverzní osoba. Sám čtenář z pamětí pana Vacka vidí, že jeho život se z 80 procent skládá z pomlouvání druhých, z 13 ze zážitků z jídla a cestování a ze 7 procent z pokusů objasňovat (ve skutečnosti účelově překrucovat) duchovní nauku. To vše prý pro naše poučení.
Bylo by jistě vhodné, aby věrní přátelé - jestliže na nekritizovatelném panu Vackovi shledávají nedostatky - našli také cestu k jeho nápravě.
Pan Filip Blažek prý vyladěn milostí Šrí Maháršiho a swami Nitjánandy rozpoznal podle popsaných špatných vlastností (závist, žárlivost, poživačnost, povýšenost, nekritizovatelnost, mentorování, sebelítostivost, sebeobdiv, lhaní, zastrašování, nactiutrhání, podsouvání, zcizování, překrucování duchovní nauky atd.) svého gurua Jiřího Vacka. Jde o příklad naprosté nevyrovnanosti či diametrálního otočení Vackova praktikanta, anebo důkaz selhání ve „skupině“? Přičemž tento člověk je panem Vackem veden mezi přáteli z nejvěrnějších (vedle Sáry a Hynka), ještě z předkrutinovské éry. O jeho věrnosti panu Vackovi svědčí právě ono jeho identifikování pana Vacka pouze z popsaných špatných vlastností.
Pan Blažek napsal: „Miloš Tomáš….... chytře nejmenuje.“
Nevím, zda nejmenuji chytře, ale zřejmě tím chtěl autor říct, že pan Vacek a spol., pokud jmenují, jmenují hloupě.
Je zajímavé, že Vackův přítel z nejvěrnějších rozpozná pana Vacka podle jeho vlastností a tzv. maličcí (vzdálenější „satguruovi“), navzdory jeho opakovaným tvrzením, že jeho osoba není mistr a toho může rozpoznat zase jen mistr (i když to sám o sobě tvrdí), ho v devótních adoracích nazývají mistr a Mistr. Proč tedy tito tzv. maličcí, kteří evidentně žádnými mistry nejsou, si troufají identifikovat pana Vacka jako mistra či dokonce Mistra?
Kdyby alespoň pana Vacka pro přesnost nazývali „mistrovskou osobou“ jako jeho zetě a dceru. Ti podle pana Filipa Jelínka prý zas doslova strhávají duše, čemuž dle obsahu Krutinových článků, ve kterých rozvíjí Vackovy myšlenky, nelze nevěřit.
Paní Helena Kreizlová také označila „třinácté paměti“ „mistra“ Vacka (jako by měl třináct pamětí, kdežto mistr je třinácterák v jiném smyslu – má jedny paměti o třinácti dílech – byť tyto obsahují dokola obemílaná pseudoduchovní klišé a pomluvy) za velmi kontroverzní. Dokonce doslova zatím za „nejkontroverzněší“. To znamená, že předchozí díly Vackových pamětí uznala paní Kreizlová také za kontroverzní. Kdo má kontroverzní paměti, tzn. životopis, má kontroverzní život. Taková osoba bývá zpravidla sama kontroverzní. Pan Vacek je tedy korektorkou svého životopisu viděn jako kontroverzní osoba. Sám čtenář z pamětí pana Vacka vidí, že jeho život se z 80 procent skládá z pomlouvání druhých, z 13 ze zážitků z jídla a cestování a ze 7 procent z pokusů objasňovat (ve skutečnosti účelově překrucovat) duchovní nauku. To vše prý pro naše poučení.
Bylo by jistě vhodné, aby věrní přátelé - jestliže na nekritizovatelném panu Vackovi shledávají nedostatky - našli také cestu k jeho nápravě.
čtvrtek 17. července 2008
Příklad diletantství pana Krutiny
Martin Pařík
V příspěvku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/o-duchovnim-spolecenstvi-jinak-a-jeho-vyznamu-na-stezce-poznani-sebe- „zasvěceně“ komentuje pan Krutina duchovní „poznatek“ jakéhosi Martina Adamce.
Pan Adamec píše:
„Ahoj Jirko a Evo, díky za nedělní meditace v klubovně. Jsem ve všem a vším. Vše je Já. Jsem Jím a přitom On potřebuje jen sebe sama. Poprvé zkušenost s vnitřním dechem. Ještě jednou dík. Martin Adamec“
(Pozn. autora: On (Bůh) má potřeby? Neměl snad pan Adamec na mysli potřeby pana Vacka? Kdyby byl opravdu „ve všem a vším“, tak by nezažíval nějaké jiné zkušenosti, např. s vnitřním dechem.)
Jiří Krutina ovšem tento duchovní pseudozážitek vidí takto:
„Jen připomínám, že právě toto vše je možné jen díky duchovnímu společenství přátel a společné meditaci. Pak je jasné, proč buddhisté považují sanghu za doslova klenot. Děkovat Bohu za tuto milost společné meditace a její duchovní přínos na stezce musíme všichni.“
Lež pana Krutiny:
duchovní zkušenosti jsou možné jen díky duchovnímu společenství a společné meditaci.
Maharši, Ježíš, Milarepa, sv. Antonín, mistr Eckhart, František z Assisi, Terezie z Ávily, sv. Bernard a další se prozřeli v Pravdě nezávisle na jakémkoliv společenství. Pokud je pravdou, že se pan Vacek také prozřel, při jaké společné meditaci to bylo? Pravý Mistr, na rozdíl od vůdců sekt, společenství nepotřebuje.
V příspěvku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/o-duchovnim-spolecenstvi-jinak-a-jeho-vyznamu-na-stezce-poznani-sebe- „zasvěceně“ komentuje pan Krutina duchovní „poznatek“ jakéhosi Martina Adamce.
Pan Adamec píše:
„Ahoj Jirko a Evo, díky za nedělní meditace v klubovně. Jsem ve všem a vším. Vše je Já. Jsem Jím a přitom On potřebuje jen sebe sama. Poprvé zkušenost s vnitřním dechem. Ještě jednou dík. Martin Adamec“
(Pozn. autora: On (Bůh) má potřeby? Neměl snad pan Adamec na mysli potřeby pana Vacka? Kdyby byl opravdu „ve všem a vším“, tak by nezažíval nějaké jiné zkušenosti, např. s vnitřním dechem.)
Jiří Krutina ovšem tento duchovní pseudozážitek vidí takto:
„Jen připomínám, že právě toto vše je možné jen díky duchovnímu společenství přátel a společné meditaci. Pak je jasné, proč buddhisté považují sanghu za doslova klenot. Děkovat Bohu za tuto milost společné meditace a její duchovní přínos na stezce musíme všichni.“
Lež pana Krutiny:
duchovní zkušenosti jsou možné jen díky duchovnímu společenství a společné meditaci.
Maharši, Ježíš, Milarepa, sv. Antonín, mistr Eckhart, František z Assisi, Terezie z Ávily, sv. Bernard a další se prozřeli v Pravdě nezávisle na jakémkoliv společenství. Pokud je pravdou, že se pan Vacek také prozřel, při jaké společné meditaci to bylo? Pravý Mistr, na rozdíl od vůdců sekt, společenství nepotřebuje.
středa 16. července 2008
Pamětníkovy dehonestace potřinácté
Martin Pařík
Jedna paní, jež panu Vackovi dělala korekturu 13. dílu jeho pamětí, avizovala ve svém příspěvku na webu Jiří Vacek - Satguru, že jde o zatím nejkontroverznější díl, na který budou odpůrci pana Vacka reagovat pobouřeně. Dalo se tedy očekávat, že kniha bude obsahovat nové a ještě drsnější pomluvy, urážky, dehonestace, provokace atd. Nic z toho se příliš nekonalo, mám na mysli adjektiva „nové“ a „drsnější“. Tedy vše při starém: balík dokola se opakujících dehonestací, lží, spekulací, pomluv, sebelitování, malosti, škodolibosti, sebeobdivu, adorací, devótnosti, nudy, šedi, průměrnosti, vnějškovosti, dogmatismu, fundamentalismu, sektářství atd. Chudáku čtenáři se dostává do rukou kompilát až na drobné obměny a doplňky opět sestavený z Vackovy internetové tvorby, oslavných dopisů čélů, politických glos, útoků proti církvím, časopisu Dingir, panu Vojtíškovi, Tomášovým, Drtikolovi, Paříkovi, Dostálovi, Avataru aj. Aspoň že trochu utlumil kulinářské stupidity a omezil se na suchá „alžbětinskoptáčkovská“ konstatování, i když líčení, jak měl za války hrozné větry z chleba, je docela výživné. Fascinující je též kapitola „Již mě nebaví“, kde oslovuje čtenáře: „Milá ega!“ a pokračuje „Přestaňte si již jednou plést mistra s jeho osobností...“, jakoby mistr = Bůh něco měl, natož nějakou osobnost. Opravdové duchovno v této knize vskutku nenajdeme. Nějakým hlubším rozborem této slátaniny nemá cenu se vůbec zabývat, neboť samo dílo postrádá jakoukoli hloubku. Naštěstí vycházejí tituly opravdově duchovní, stojící za vážné studium, na některých z nich se podílejí nebo jsou jejich autory právě Ti, jež pan Vacek ošklivě pomlouvá a dehonestuje.
Jenom si dovolím pro ilustraci uvést, na kolika stránkách se Vacek zabývá dvěma jmény, přičemž nelze vyloučit, že na dalších stránkách jsem tato jména mohl ještě přehlédnout. Jméno Tomáš ve všech jeho modifikacích neuvádím, to se vyskytuje snad „ob řádku“ a jistěže zpravidla v nepěkných souvislostech.
Jméno Pařík se nejméně v jednom případě dostalo na str.: 5, 6, 7, 8, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 42, 48, 51, 52, 53, 57, 58, 60, 78, 80, 85, 98, 100, 102, 104, 107, 109, 113, 114, 115, 116, 130, 137, 138, 152, 153, 166 kapitola „Pan Pařík si nedá pokoj“, 167, 168, 169, 223 kapitola „Jak mě (zde paní korektorka přehlédla hrubku) pan Pařík dal za pravdu“, 224, 225, 238, 263, 265. Celkem nejméně na 46 stranách je uváděno toto jméno v nedobrém světle v knize jednoho výtečníka - pamětníka, jenž se má za mistra čili Boha. Ve skutečnosti má čtenář co dočinění se zamindrákovaným chudákem, se zkostnatělým, nafouklým, mravně retardovaným egem.
Jméno Drtikol se objevuje na str. 18, 44, 55, 56, 57, 82, 98, 99, 105, 106, 107, 108, 115, 125 kap. „Ještě F. Drtikol“, 126, 127, 138, 150, 160, 161, 169, 270. Přišlo mně komické, když Vacek do umdlení na řadě místech Drtikola masíruje, propírá a dehonestuje, aby posléze přičinil celou kapitolu „Ještě F. Drtikol“.
Tyto drobné statistiky myslím o něčem vypovídají a nepotřebují hlubší komentář. Snad přimějí i nejzavilejší zfanatizované členy Vackovy sekty k alespoň maličkému zamyšlení, komuže to vlastně tak bezmezně důvěřují.
Jedna paní, jež panu Vackovi dělala korekturu 13. dílu jeho pamětí, avizovala ve svém příspěvku na webu Jiří Vacek - Satguru, že jde o zatím nejkontroverznější díl, na který budou odpůrci pana Vacka reagovat pobouřeně. Dalo se tedy očekávat, že kniha bude obsahovat nové a ještě drsnější pomluvy, urážky, dehonestace, provokace atd. Nic z toho se příliš nekonalo, mám na mysli adjektiva „nové“ a „drsnější“. Tedy vše při starém: balík dokola se opakujících dehonestací, lží, spekulací, pomluv, sebelitování, malosti, škodolibosti, sebeobdivu, adorací, devótnosti, nudy, šedi, průměrnosti, vnějškovosti, dogmatismu, fundamentalismu, sektářství atd. Chudáku čtenáři se dostává do rukou kompilát až na drobné obměny a doplňky opět sestavený z Vackovy internetové tvorby, oslavných dopisů čélů, politických glos, útoků proti církvím, časopisu Dingir, panu Vojtíškovi, Tomášovým, Drtikolovi, Paříkovi, Dostálovi, Avataru aj. Aspoň že trochu utlumil kulinářské stupidity a omezil se na suchá „alžbětinskoptáčkovská“ konstatování, i když líčení, jak měl za války hrozné větry z chleba, je docela výživné. Fascinující je též kapitola „Již mě nebaví“, kde oslovuje čtenáře: „Milá ega!“ a pokračuje „Přestaňte si již jednou plést mistra s jeho osobností...“, jakoby mistr = Bůh něco měl, natož nějakou osobnost. Opravdové duchovno v této knize vskutku nenajdeme. Nějakým hlubším rozborem této slátaniny nemá cenu se vůbec zabývat, neboť samo dílo postrádá jakoukoli hloubku. Naštěstí vycházejí tituly opravdově duchovní, stojící za vážné studium, na některých z nich se podílejí nebo jsou jejich autory právě Ti, jež pan Vacek ošklivě pomlouvá a dehonestuje.
Jenom si dovolím pro ilustraci uvést, na kolika stránkách se Vacek zabývá dvěma jmény, přičemž nelze vyloučit, že na dalších stránkách jsem tato jména mohl ještě přehlédnout. Jméno Tomáš ve všech jeho modifikacích neuvádím, to se vyskytuje snad „ob řádku“ a jistěže zpravidla v nepěkných souvislostech.
Jméno Pařík se nejméně v jednom případě dostalo na str.: 5, 6, 7, 8, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 42, 48, 51, 52, 53, 57, 58, 60, 78, 80, 85, 98, 100, 102, 104, 107, 109, 113, 114, 115, 116, 130, 137, 138, 152, 153, 166 kapitola „Pan Pařík si nedá pokoj“, 167, 168, 169, 223 kapitola „Jak mě (zde paní korektorka přehlédla hrubku) pan Pařík dal za pravdu“, 224, 225, 238, 263, 265. Celkem nejméně na 46 stranách je uváděno toto jméno v nedobrém světle v knize jednoho výtečníka - pamětníka, jenž se má za mistra čili Boha. Ve skutečnosti má čtenář co dočinění se zamindrákovaným chudákem, se zkostnatělým, nafouklým, mravně retardovaným egem.
Jméno Drtikol se objevuje na str. 18, 44, 55, 56, 57, 82, 98, 99, 105, 106, 107, 108, 115, 125 kap. „Ještě F. Drtikol“, 126, 127, 138, 150, 160, 161, 169, 270. Přišlo mně komické, když Vacek do umdlení na řadě místech Drtikola masíruje, propírá a dehonestuje, aby posléze přičinil celou kapitolu „Ještě F. Drtikol“.
Tyto drobné statistiky myslím o něčem vypovídají a nepotřebují hlubší komentář. Snad přimějí i nejzavilejší zfanatizované členy Vackovy sekty k alespoň maličkému zamyšlení, komuže to vlastně tak bezmezně důvěřují.
pondělí 14. července 2008
Pane Krutino, sprostě lžete!
Miloš Tomáš
Dosud jsem nereagoval na vaše opakované drzé útoky proti mým rodičům a mně. Toto však je reakce na to, jak skutečně sprostě účelově ohlupujete zájemce o hledání Pravdy. Viz váš poslední článek nazvaný „Zákonitost duchovního společenství z pohledu praxe“. Doufám, že jste si toho (svých účelových lží) alespoň vědom.
Krom toho, že jistě byl Ježíš před Jiřím Vackem a hlavně na rozdíl od něj mluvil pravdu a měl diametrálně odlišnou morálku, na co si vás a další čtenáře dovoluji drobně upozornit, nikdy nevyřkl to, co jste mu účelově podsunul do úst.
Pro nezasvěcené si dovoluji vámi uvedený údajný Ježíšův výrok ocitovat a červeně vyznačit vaše hrubě účelové "doplňky": "Kde se dva sejdou ve jménu mém (ke společné meditaci na Já jsem), tak Já jsem je uprostřed nich.“ (Ježíš) Pokud se chcete po vzoru svého tchána ohánět Ježíšovými výroky, měl byste je na rozdíl od něj účelově nezkreslovat. Patrně jste měl na mysli Ježíšův výrok: "Kdekoliv se sejdou dva ve jménu mém, já jsem mezi nimi."
Aby bylo o tom, co píšete, jasno:
a) o žádnou zákonitost se nejedná, nýbrž o vaše účelové lhaní. A to prokazatelně.
b) o žádné opravdové duchovní praxi to, co píšete, nesvědčí. Jen o ohlupování důvěřivých opravdových hledajících.
Kdo provádí opravdu jakoukoli duchovní praxi (např. filosofie kašmírského šivaismu a jakákoli duchovní nauka, která je původně neduální, avšak interpretovaná dualisticky), jistě není povýšený a namyšlený, nelže, nepomlouvá, nenapadá druhé atd. To však o vás neplatí.
V závěru svého jednoznačně účelového článku píšete o karmickém plánu (?). To vás napadá po dohodě s vaším tchánem? Dovolím si citovat z toho, co píšete o hledajících: „Pokud si ve svém karmickém plánu vyčerpali dobrou karmu a nedosáhli příslušného duchovního vývoje, tak často skupinu opouští.“
To tedy znamená, že konkrétně všichni ti, co opustili skupinu vaši a vašeho tchána Jiřího Vacka, vyčerpali (podle karmického plánu samozřejmě, jak jinak) dobrou karmu. Kdyby byli bývali měli dostatečně „načerpáno dobré karmy“ (Od koho asi? Patrně od mistra, že? Nebo od Mistra?), tak by skupinu asi nikdy neopustili, že?
To je ale naprosto sprosté, že?
To máte opravdové hledající za pitomce (anebo je na tom ta Vackova a vaše„skupina“ tak zle), že je musíte takto ohlupovat a svádět z cesty k Pravdě?
Ještě že opravdový hledající a opravdový zájemce o duchovní nauky a o nalezení Pravdy nemusí (!) být členem vaší skupiny. Je totiž svobodný.
Dosud jsem nereagoval na vaše opakované drzé útoky proti mým rodičům a mně. Toto však je reakce na to, jak skutečně sprostě účelově ohlupujete zájemce o hledání Pravdy. Viz váš poslední článek nazvaný „Zákonitost duchovního společenství z pohledu praxe“. Doufám, že jste si toho (svých účelových lží) alespoň vědom.
Krom toho, že jistě byl Ježíš před Jiřím Vackem a hlavně na rozdíl od něj mluvil pravdu a měl diametrálně odlišnou morálku, na co si vás a další čtenáře dovoluji drobně upozornit, nikdy nevyřkl to, co jste mu účelově podsunul do úst.
Pro nezasvěcené si dovoluji vámi uvedený údajný Ježíšův výrok ocitovat a červeně vyznačit vaše hrubě účelové "doplňky": "Kde se dva sejdou ve jménu mém (ke společné meditaci na Já jsem), tak Já jsem je uprostřed nich.“ (Ježíš) Pokud se chcete po vzoru svého tchána ohánět Ježíšovými výroky, měl byste je na rozdíl od něj účelově nezkreslovat. Patrně jste měl na mysli Ježíšův výrok: "Kdekoliv se sejdou dva ve jménu mém, já jsem mezi nimi."
Aby bylo o tom, co píšete, jasno:
a) o žádnou zákonitost se nejedná, nýbrž o vaše účelové lhaní. A to prokazatelně.
b) o žádné opravdové duchovní praxi to, co píšete, nesvědčí. Jen o ohlupování důvěřivých opravdových hledajících.
Kdo provádí opravdu jakoukoli duchovní praxi (např. filosofie kašmírského šivaismu a jakákoli duchovní nauka, která je původně neduální, avšak interpretovaná dualisticky), jistě není povýšený a namyšlený, nelže, nepomlouvá, nenapadá druhé atd. To však o vás neplatí.
V závěru svého jednoznačně účelového článku píšete o karmickém plánu (?). To vás napadá po dohodě s vaším tchánem? Dovolím si citovat z toho, co píšete o hledajících: „Pokud si ve svém karmickém plánu vyčerpali dobrou karmu a nedosáhli příslušného duchovního vývoje, tak často skupinu opouští.“
To tedy znamená, že konkrétně všichni ti, co opustili skupinu vaši a vašeho tchána Jiřího Vacka, vyčerpali (podle karmického plánu samozřejmě, jak jinak) dobrou karmu. Kdyby byli bývali měli dostatečně „načerpáno dobré karmy“ (Od koho asi? Patrně od mistra, že? Nebo od Mistra?), tak by skupinu asi nikdy neopustili, že?
To je ale naprosto sprosté, že?
To máte opravdové hledající za pitomce (anebo je na tom ta Vackova a vaše„skupina“ tak zle), že je musíte takto ohlupovat a svádět z cesty k Pravdě?
Ještě že opravdový hledající a opravdový zájemce o duchovní nauky a o nalezení Pravdy nemusí (!) být členem vaší skupiny. Je totiž svobodný.
pondělí 7. července 2008
Temno bez jakéhokoliv hnutí
Alexandr Popov
Jsou tací, kteří jsou pyšní a lžou. Lžou všem kolem sebe a dost možná i sami sobě. Jedním z takových je Jiří Krutina. Ve svém posledním článku na „satguruovském“ webu s názvem „Svatá Matka o zlu“ se staví (=lže) – jako vždy - do role duchovního všeználka a hodnotitele, především však velkého „zažívatele“. Pokud jde o poslední, tam nelže, neboť on přece zažívá!
„... zkušenost Já se prohlubovala do naprostého nirvikalpa „jako beton“ bez jakéhokoliv hnutí mysli, samovolně mi pulsovala síla páteří, apod...“, píše. Ano, jako beton, jak jinak také v jeho případě! A abych nezapomněl: bez jakéhokoliv pohybu mysli!
Když tedy mysl (údajně) stála, co se hýbalo v páteři? A co vědělo, že se cosi hýbe? Nebo jinak: Kolik ten člověk myslí, že je myslí, když je MYSL BEZ POHYBU? Na tu otázku by měl bez meškání odpovědět, když už se staví do pozice duchovního učitele, který zažívá (světe div se!) cosi, co drze nazývá jednotou.
Nebo o kus dál jiná motanina (zde je její úryvek): „...síle Já, která není jen transcendentním ryzím neomezeným vědomím Já jsem, ale je i tím, co plně proniká a vyplňuje tvar těla.“ Neomezeným vědomím! A čím jiným by měla být nežli vším, když je NEOMEZENÁ! Neomezenost nemusí nic vyplňovat! Ale zde ten problém není! Jaká síla je neomezená, Jiří Krutino? Síla je vždycky jen produkt a už tímto faktem je omezená!
A další perla: „To, co je však vstupem a spojovacím mostem mezi všemi mistry a kde je možné navázat s nimi vnitřní spojení, je vědomí Já jsem, podstata nás i Boha.“ Mnoho mistrů! Takže ne jeden? A navíc: Podstata Boha! To je zřejmě výsledek „zkušenosti nad myšlením“: Bůh má podstatu. Tak a teď to víme!
Takovýchto blbostí je v jeho textech nespočet. Vlastně jsou z nich (a pomluv) utkané. Proč? Protože tento narcistní lhář očividně ani netuší, o čem píše, pokoru si plete s pýchou, duchovní zkušenost s fantazií, moudrost s názorem. A dobrý charakter s chtěním, s ambicí. A kdo nedbá na dobrý charakter a usilovně medituje, ten si koleduje o problém – protože taková mysl NEMLČÍ a meditující jen rozvíjí její obsah, tj. sklony a jako jejich důsledek představy. A může nakonec ztratit schopnost rozlišovat mezi realitou a fantazií, jako se to stává např. konzumentům LSD.
Jiří Krutina v textu cituje kromě jiného Šrí Mátadži Nirmalu Déví. Nechci hodnotit kvalitu knihy, na níž se J.Krutina odvolává, zastavím se na závěr pouze u jediného výroku z ní. Cituji: „Dnes po své seberealizaci si plně uvědomuji to, že duše a okolní svět se neustále prolínají. V této bitvě je si třeba vybrat... (atd.)“
Dnes po své seberealizaci, říká Šrí Mátadží! Po jaké realizaci? Co může člověk (=jedinec, viz ono SVÉ) realizovat? Boha? A zůstat jedincem, který má něco svého? Zbláznili jste se? Nechtěli byste nám, pane Krutino a další, kterým se takové myšlenky moc líbí, říci, jak se to dělá? Snad tím, že člověk začne svým bezbřehým fantaziím říkat „šakti“ a každému zabrnění nohy „vylití kundaliní“? A že zmatek v mysli začne nazývat „jednotou“? Co to ve své nebetyčné pýše chcete všem namluvit?!
No nic, jednoduše řečeno, tak to být nemůže - připomeňme si kóan „Bůh ohně si jde pro oheň“, to žádá opravdovou lásku a pokoru, úplnou, bezvýhradnou, kdy se člověk ztratí v tom, co hledá – a Bůh ohně si jde pro oheň. „Nechat se láskou k Bohu spálit v lásce - Bohu.“ (sv.Augustin) Tam, kde přebývá lidská pýcha, tam je i Pánbůh pyšný, kde přebývá bláznovství, tam je takový i Bůh. A kde nepřebývá nic, co by jej (Boha) chtělo omezit (využít, vysvětlit, přivlastnit si atd.), kde přebývá ono NIC, tam JEST. Jenže kde to je, že, pane Krutino?
Jsou tací, kteří jsou pyšní a lžou. Lžou všem kolem sebe a dost možná i sami sobě. Jedním z takových je Jiří Krutina. Ve svém posledním článku na „satguruovském“ webu s názvem „Svatá Matka o zlu“ se staví (=lže) – jako vždy - do role duchovního všeználka a hodnotitele, především však velkého „zažívatele“. Pokud jde o poslední, tam nelže, neboť on přece zažívá!
„... zkušenost Já se prohlubovala do naprostého nirvikalpa „jako beton“ bez jakéhokoliv hnutí mysli, samovolně mi pulsovala síla páteří, apod...“, píše. Ano, jako beton, jak jinak také v jeho případě! A abych nezapomněl: bez jakéhokoliv pohybu mysli!
Když tedy mysl (údajně) stála, co se hýbalo v páteři? A co vědělo, že se cosi hýbe? Nebo jinak: Kolik ten člověk myslí, že je myslí, když je MYSL BEZ POHYBU? Na tu otázku by měl bez meškání odpovědět, když už se staví do pozice duchovního učitele, který zažívá (světe div se!) cosi, co drze nazývá jednotou.
Nebo o kus dál jiná motanina (zde je její úryvek): „...síle Já, která není jen transcendentním ryzím neomezeným vědomím Já jsem, ale je i tím, co plně proniká a vyplňuje tvar těla.“ Neomezeným vědomím! A čím jiným by měla být nežli vším, když je NEOMEZENÁ! Neomezenost nemusí nic vyplňovat! Ale zde ten problém není! Jaká síla je neomezená, Jiří Krutino? Síla je vždycky jen produkt a už tímto faktem je omezená!
A další perla: „To, co je však vstupem a spojovacím mostem mezi všemi mistry a kde je možné navázat s nimi vnitřní spojení, je vědomí Já jsem, podstata nás i Boha.“ Mnoho mistrů! Takže ne jeden? A navíc: Podstata Boha! To je zřejmě výsledek „zkušenosti nad myšlením“: Bůh má podstatu. Tak a teď to víme!
Takovýchto blbostí je v jeho textech nespočet. Vlastně jsou z nich (a pomluv) utkané. Proč? Protože tento narcistní lhář očividně ani netuší, o čem píše, pokoru si plete s pýchou, duchovní zkušenost s fantazií, moudrost s názorem. A dobrý charakter s chtěním, s ambicí. A kdo nedbá na dobrý charakter a usilovně medituje, ten si koleduje o problém – protože taková mysl NEMLČÍ a meditující jen rozvíjí její obsah, tj. sklony a jako jejich důsledek představy. A může nakonec ztratit schopnost rozlišovat mezi realitou a fantazií, jako se to stává např. konzumentům LSD.
Jiří Krutina v textu cituje kromě jiného Šrí Mátadži Nirmalu Déví. Nechci hodnotit kvalitu knihy, na níž se J.Krutina odvolává, zastavím se na závěr pouze u jediného výroku z ní. Cituji: „Dnes po své seberealizaci si plně uvědomuji to, že duše a okolní svět se neustále prolínají. V této bitvě je si třeba vybrat... (atd.)“
Dnes po své seberealizaci, říká Šrí Mátadží! Po jaké realizaci? Co může člověk (=jedinec, viz ono SVÉ) realizovat? Boha? A zůstat jedincem, který má něco svého? Zbláznili jste se? Nechtěli byste nám, pane Krutino a další, kterým se takové myšlenky moc líbí, říci, jak se to dělá? Snad tím, že člověk začne svým bezbřehým fantaziím říkat „šakti“ a každému zabrnění nohy „vylití kundaliní“? A že zmatek v mysli začne nazývat „jednotou“? Co to ve své nebetyčné pýše chcete všem namluvit?!
No nic, jednoduše řečeno, tak to být nemůže - připomeňme si kóan „Bůh ohně si jde pro oheň“, to žádá opravdovou lásku a pokoru, úplnou, bezvýhradnou, kdy se člověk ztratí v tom, co hledá – a Bůh ohně si jde pro oheň. „Nechat se láskou k Bohu spálit v lásce - Bohu.“ (sv.Augustin) Tam, kde přebývá lidská pýcha, tam je i Pánbůh pyšný, kde přebývá bláznovství, tam je takový i Bůh. A kde nepřebývá nic, co by jej (Boha) chtělo omezit (využít, vysvětlit, přivlastnit si atd.), kde přebývá ono NIC, tam JEST. Jenže kde to je, že, pane Krutino?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)