Vánoce Jiřího Vacka, profesionálního lháře

Jelikož těsně v předvečer vánočních svátků Jiří Vacek podal další jasný důkaz své prolhanosti a darebáctví a tím i své značné duchovní a duševní pokleslosti, jak se může každý dočíst na jeho webových stránkách, aktuálně zařazujeme následující příspěvky namísto plánovaného rozhovoru s panem Dostálem. Panu Dostálovi se tímto omlouváme a ujišťujeme, že rozhovor s ním přineseme v jiném termínu. Na prokazatelné lži Jiřího Vacka, které se objevily v předvečer letošních Vánoc, necháváme reagovat pana M. Paříka. Na něj, jak se již u našeho nerudného „satgurua“ stalo tradicí, si vylévá „mistr“ Vacek špínu svého ega nejvíce. K novému roku jsme též připravili na pokračování nový seriál o Vackově možném spojení s komunisty na podkladě faktů a o tom, jak se právě jeho týká to, co špatného přisuzuje svým kritikům.

Redakce

* * *

Vánoce Jiřího Vacka, profesionálního lháře

Martin Pařík

Úvodem krátké vysvětlení pro razantní adjektivum „profesionálního“ v titulku. Jiří Vacek publikoval ve svých knihách řadu prokazetelných lží, za všechny uveďme alespoň tyto:

„ Nejhorší je, když nauku zapře osoba mistra. Pokud je přáním učitele jógy, jako byl například Eda Tomáš, který se celý život józe věnoval, aby jej zádušní mší zachraňoval kněz (páter Tomáš Halík) církve, která jógu považuje za kacířství, pak jde o jasný rozpor s jeho celoživotním úsilím i tím, co učil druhé. Zanechává nám tím poselství: nespoléhejte na jógu, ale na církev... selhání zde rozhodně bylo. Snad z nevíry ve vlastní dosažení... Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření." (Jak jsem hledal... 11, str. 64 uprostřed)

„ V čem je podstata Drtikolova pádu? V popření nauky. Kam vede, je zřejmé z jeho případu.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 65 uprostřed)

„Jen těžko si můžeme představit větší popření buddhismu, než k jakému dospěl Drtikol na konci svého života."

„Představitelé Avataru a další obdivují samozřejmě soudruhy. Jsou pro ně spřízněné duše.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 262 dole)

„Zamyslel se vůbec někdo z příznivců Edy Tomáše, jaký signál vyslal? „Vraťte se do lůna katolické církve. Jóga vám spásu nezajistí“. Prostě své cestě ani dosažení nevěřil, jinak by se neuchýlil o ochranu k církvi." (Jak jsem hledal... 11, str.264 nahoře)

„ Pan Pařík…tehdy pro něho jako pro mnohé byla (Míla Tomášová) pouze manželkou Edy Tomáše. Neměl ani tušení, že byla jeho mistrem. Dnes se naopak snaží vytvářet dojem duchovního obra, který se nepotřeboval učit ani od Ramana Mahárišiho… náplní jeho (p. Paříka) duchovního působení je rozhodování o mistrech.“ (Jak jsem hledal... 10, str. 70 nahoře)

„Někteří moji nepřátelé z Avataru a Doteku…považují duchovní úsilí za zbytečné, ego za božské a duchovní kázeň za zbytečnou. Když ji zdůrazňuji, tak prý vyhrožuji. I jejich vyjadřování má ke slušnosti daleko…. Jsou však v bezvýznamné menšině.“ (Jak jsem hledal... 10, str. 123-124)


Citované výmysly jsou převzaty z různých knih J. Vacka, zejména z jeho pamětí, kde tvoří, vedle jiných trapných spekulací a vykonstruovaných soudů, nikoli zanedbatelnou jejich součást. Tyto knihy Vacek prodává, z čehož logicky plyne, že si nechává zaplatit i ony absurdní lži, k jejichž sepsání jej vede buďto totální ztráta soudnosti nebo zlý záměr, nejspíše obojí. Jiří Vacek si na své živobytí přivydělává lžemi, taková je pravda.

Asi aby mu lépe chutnal sváteční hodokvas, vyplodil pan Vacek oplzlý elaborát

http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/milos-tomas_-kv_-29_11_-2007_-jiri-vacek-nestaci-vyvracet_-tzn_-lhat_,

jejž si dovolím v krátkosti glosovat:

„Jak Miloš například zastírá pravdu, je zřejmé z toho, že mě obviňuje ze lži, když uvádím, že na Edových přednáškách se nemeditovalo.
Zúčastnil jsem se po dobu několika let Edových přednášek od roku 1989. Na přednáškách Edy či Míly mimo Lucernu – například v Národním domě na Vinohradech a jinde po Praze, si nevzpomínám, že by se meditovalo alespoň jeden krát.
V Lucerně setkání trvalo od 14 hodin asi do 18 hodin. Prvých jeden a půl hodiny byla přednáška. Pak následovala přestávka hodina a půl, při které se nedělo vůbec nic. Jen se prodávaly knihy a Tomášovi je podepisovali.
Zbytek času Tomášovi odpovídali na dotazy. Na výslovný požadavek účastníků, když jsem hodně optimistický, na každém druhém setkání, Eda zařadil asi 15 minut meditace na rozšiřování nádí v páteři, ale jen na výslovný požadavek návštěvníků. Sám od sebe meditaci nikdy nezařadil. Takže nejméně na polovině Luceren se nemeditovalo vůbec, na druhé polovině z celkového počtu setkání se meditovalo čtvrt hodiny z vyhrazených čtyř hodin.
Taková je pravda o meditacích v Lucerně. Přednáška a prodej knih zabraly téměř celý čas. Postačí se zeptat některého z mnoha účastníků, abychom se dozvěděli pravdu. To, že tam meditovala Míla a naše skupina přátel, na pravdě o meditacích v Lucerně nic nemění. „

Ale mění, pane Vacku, vězte, že po tomto světě chodí tisíce účastníků setkání v Lucerně, kteří nezažili přestávku trvající hodinu a půl a kteří v průběhu pořadu podle svých možností meditovali. Snad na každé zvukové nahrávce Eduarda Tomáše je zachycena řízená meditace. Co vy jste to za drzého, podlého lháře? Už to tak vypadá, že jste patřil k oněm nemeditujícím výjimkám, neboť kdybyste se opravdově, hluboce obracel k Bohu, nemohl byste takto hanebně vylhávat.

„Dne 24.11. KV musela odvolat lež, kterou dlouho šířila, že pan Přikryl neexistuje, ale že je Maríči.“

KV nic nemusela, i když podíl uvedené maríči na nehorázném článku pana Přikryla je nevyjasněný. Přesto na moji žádost redakce článek stáhla, a to hned druhý den, což je pro pana Vacka za dlouho. Po pravdě je tím, kdo šíří tuto nejasnost sám pan Vacek, když ji ventiloval na svém webu.

„Otázku autorských práv jsem obšírně vyložil několikrát, naposled nedávno a nemíním poslouchat drzé povely, „abych se zodpovídal“. Sám Avatar přiznává, že prvou knihu o Mahárišim vydal bez svolení ášramu, čímž porušil jeho i naše práva na jeho vydání a způsobil nám tak značnou finanční újmu. Na místě Avataru bych proto raději o autorských právech nemluvil. Naše autorská práva na vydání Mahárišiho životopisu jsme Avataru poskytli prakticky zadarmo a jak se nám odvděčil, každý ví. To je uznání za to, že jsme mu umožnili dosáhnout značný zisk. Obhajobou jiných autorských práv Avatar nikdo nepověřil. Bere si je jen jako zástěru pro své nepravosti. Nic víc. Ať se stará sám o sebe.“

Zodpovídat se za své prohřešky proti autorským právům jiných osob byste měl a nakonec budete muset. Znáte onen biblický výrok o zaplacení do posledního haléře? Vás se rovněž týká, nebo myslíte, že jste výjimkou? Vaše dosavadní zpupné výklady žádné osvětlení nepřinesly, naopak jen prohloubily pochybnosti o Vašem charakteru. Místo uznání vlastních lží a pokání produkujete nepravdy další. Pokud jde o knihu „V srdci skutečnosti“ od pana Navrátila, Avatar nepřiznal, že by ji vydal bez svolení ášramu, nýbrž konstatoval, že svolení nebylo třeba. Pan Vacek by měl pro oprávněnost svých výše uvedených tvrzení sdělit, zda na tento titul někdy vlastnil autorská práva. Takový totiž v nabídce titulů s autorskoprávní ochranou v Ramanášramu nefiguruje. Navíc, jak již bylo několikrát opakováno – pan Vacek zřejmě neumí číst-, Avatar si i pro vydání tohoto titulu zajistil písemné požehnání a svolení Ramanášramu, ačkoli jej nebylo zapotřebí. Na vydání obrazové publikace o Maharšim neposkytl pan Vacek práva prakticky zadarmo, nýbrž minimálně za 1459 Kč (navýšený rabat), to pro něj tedy nejsou prakticky peníze. Celkově na její distribuci vydělal minimálně 11.286 Kč. Sám tuto knihu neplánoval vydat, tak oč mu jde? Pomlouváním jiných osob nikdo pana Vacka nepověřil, a přece si na těchto pomluvách a výmyslech zčásti buduje svůj byznys. Tak proč se diví, že se zastáváme osob, jejichž práva hrubě porušuje.

Srovnej:
http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/10/domeek-z-falench-karet-jiho-vacka.html

„Na prvém místě budou výroky pana Paříka o komunismu:
1) Komunismus je vznešená idea (rozuměj nevíra v Boha a násilné potlačování všech věřících, je vznešená idea).
2) Členství v komunistické straně není neslučitelné s duchovní stezkou (rozuměj členství ve zločinecké organizaci, která vraždí, krade, likviduje násilím zejména ty, co věří v Boha, se shoduje s duchovní praxí).
3) Vydavatelé samizdatů, kteří je nepodepisovali, aby je komunisté nezavřeli, byli zbabělci.
4) Komunistické volby byly pravé volby a kdo k nim pod nátlakem chodil, podporoval komunisty. Takže ne sovětské tanky, StB, soudy, milice udržovaly komunistický režim, ale voliči ve „svobodných“ volbách.
5) Drtikol, který toto vše jako straník z přesvědčení vyznával a schvaloval, byl velký mistr. Jak velký to byl mistr, ať každý posoudí po přečtení jeho vlastní rukou psaného životopisu, kde přiznává, že se stal neznabohem.
6) Naše pronásledování StB jsem si vymyslel. StB nikoho, kdo šířil duchovní pravdy a vydával zakázanou literaturu, nepronásledovala. Toto vše není nic jiného než propaganda komunismu, která má vzbudit dojem, jak byli komunisté hodní a jak zbabělí nestraníci, kteří nechtěli do komunistických vězení, si vlastně za vše mohou sami. Mohli se přece nechat rozstřílet sovětskými tanky.
A další desítky podobných bodů budou následovat. Toto je pravá tvář našich nepřátel, to je jejich přesvědčení. A tito lidé, kteří tak chválí komunismus a komunisty, si přisvojují právo posuzovat duchovní úroveň druhých.“

Jestli pan Vacek myslí vážně, že jsem autorem uvedených „bodů“ a že se tudíž nejedná o jím samým vymyšlené a překroucené výroky, měl by uvést pramen, odkud jsou čerpány – jak je tomu vždy v případě Vackových citátů publikovaných na Kauze Jiří Vacek. Jinak nemají žádnou validitu.

Stanovisko redakce:
Páně Vackův vánoční útok plný prokazatelných lží je zcela jasným důkazem toho, že Jiří Vacek není ani trochu slušným, tím méně duchovním člověkem. Proto se i nyní plně stavíme za stanovisko pana Paříka. I kdyby Jiřímu Vackovi do přednášek pana Eduarda Tomáše (nejen do přednášek, ale např. i do zádušní mše za něj) cokoliv bylo, proč lže např. o tom, že se na setkáních s Tomášovými nemeditovalo a že přestávka na setkáních s nimi trvala půl druhé hodiny? Kdo z jeho čélů nyní opět začne s papouškováním těchto lží? Pan Kouba, Ries, Čapek (který do Lucerny na Tomášovy chodil a viděl snad okolo sebe, že nikdo ze dvou a půl tisíce lidí nemedituje?) anebo se nechají předběhnout panem Šťastným či Krutinou? Dostane prostor paní Sobalová a další? V souhlase s Vackovým drzým a provokativním tvrzením, že bude hlásat své sprosté lži, dokud bude třeba, i my budeme stát na straně pravdy a budeme psát pravdu, dokud bude třeba. Dokud bude pan Vacek lhát. Dávno se měl mnoha lidem omluvit. Panu Vackovi doporučujeme, aby ona svá tvrzení psal formou vlastnoručně podepsaného písemného prohlášení a posílal je všem, které kritizuje, a pak - “dokud bude třeba“ - je opakoval u soudu.
A aby měl starý pán jasněji, objasňujeme pro jeho chápání některé pojmy jako „ctitel Ramany Maháršiho“a „ctitel učení Ramany Maháršiho“. Ty zahrnují každého (nemusí jít o jednoho člověka), kdo ctí osobu a učení Ramany Maháršiho z Arunáčaly a nemá rád, když je tato významná duchovní osobnost zneužívána a když je zneužíváno jeho učení. Obojího se Jiří Vacek v hojné míře dopouští. Proč Jiří Vacek užívá velmi často plurálu, když mluví o sobě, tzv. pluralu majestaticu, dosud nevysvětlil. Že by pouze šlo o schovávání se za dav? Jiří Vacek zneužívá již více let Šrí Ramanu Maháršiho a jeho učení. Každý, kdo není „vackovcem“, může být nevackovcem (tzn. tvrdí-li o sobě např. lidé, jako tzv. maríči, tzv. rigdzin, pan Přikryl atd., že s p. Vackem nemají nic společného, mohou být nazýváni tzv. nevackovci). Pisatelé, kteří užívají takové přezdívky, se pochopitelně bojí Vackova štvaní, jaké předvedl např. proti M. Paříkovi a dalším. Pan Vacek pseudonymy prý nemá rád. Pokud se za nimi však skrývá někdo, kdo dává průchod svému darebáctví a sprostotě vůči jeho kritikům, tak mu je schopen nabídnout přátelskou pomoc (např. na „stránkách našich přátel“ tzv. paní maríči nebo distribuce knihy „Lva Tygra“). Každá špatnost, každá lež namířená proti Vackovým kritikům, je Jiřímu Vackovi dobrá. Zjevně jde o Vackovo darebáctví, nikoliv o nějakou duchovnost.

Ještě k odevzdanosti

Vzhledem k tomu, že některým lidem, např. panu Krutinovi a jemu podobným, stále není jasný pravý účel odevzdanosti svému mistru (otázka stavění a bourání domů Milarepou), dovolujeme si přetisknout korespondenci pana Baťi s Milošem Tomášem k této problematice.
Omlouváme se panu Baťovi za zveřejnění jeho dopisu (vedla nás k tomu mj. skutečnost, že je slušný, nelže a neuráží). S panem Tomášem jsme věc konzultovali.
Redakce



18.12.07, Bata Robert :
Vážený pane Tomáš,
chtěl bych ještě jednou otevřít téma Milarepy, které bylo diskutováno na stránkách "Kauza Vacek". Milarepa od Dr. Eduarda Tomáše je totiž mojí oblíbenou knihou, která podle mého názoru velmi pěkně popisuje vztah opravdového žáka a opravdového mistra. Stejně, jako u všech, kdo se dají na duchovní stezku logicky i Milarepa začíná očistou a to za pomoci svého mistra, která pro něj není ničím příjemným - jako u všech ostatních. Ať už chápeme celou část, kdy nejen stavěl a boural domy, ale bylo s ním i jinak hrubě zacházeno, zcela doslova nebo jen symbolicky, celý proces má hluboký duchovní význam. Usilovně zde pracuje jak žák tak i vtělený mistr. Uvážíme-li Milarepovu karmickou zátěž vytvořenou předchozími skutky černého magika, není to ani jinak možné. Milarepu by pravděpodobně čekala řada dalších vtělení, než by mohl začít duchovně pracovat. Jedině oddaností mistrovi a poslušností jeho pokynům mohla být tato zátěž rozpuštěna, aby mohl Milarepa úspěšně praktikovat vyšší jógu. Marpa v této fázi dával Milarepu za příklad oddanosti ostatním. (V knize to je napsané a já s tím souhlasím).
Nakonec Milarepa v okamžiku, kdy ještě nebyl dostatečně očištěn a utekl meditovat do kláštera se ukázalo, že toho nebyl schopen - očista ještě nebyla dostatečná. Celý proces měl tedy hluboký duchovní význam.
Zcela mě potom zaráží vaše tvrzení, ketré uvádíte na http://kauza-vacek.blogspot.com/ , cituji: "Stavění a bourání domů Milarepou nemělo nic co do činění s jeho oddaností dvounohému mistrovi. Bylo otázkou nikoliv oddanosti, ale neuvědomělosti. A to má potažmo souvislost s oddaností pouze jedinému Mistru, o kterém mj. Mahárši mluvil. Toto je jen jeden z důkazů páně Vacka totální duchovní neuvědomělosti a účelové prolhanosti." (cit. 17.12.2007)
Mistr Marpa by v knize, pokud připustíme pravdivost Vašeho výkladu, vystupoval jako samolibý a krutý člověk se sadistickýmy sklony a Milarepa jako hlupák, který se od něj nechá týrat, místo toho, aby se věnoval "duchovní práci". Marpa by se pak místo toho, aby svého žáka vedl, vybíjel v týrání osoby, která mu bezmezně důvěřovala. Ze samotného obsahu knihy však tento výklad nevyplývá. Knihu Dr. Eduarda Tomáše, kterou tímto tvrzením poškozujete, považuji za velmi hodnotnou a hluboce duchovní a musím se jí tímto zastat. Stejně tak Vámi uvedené tvrzení nelze použít jako argument o duchovní neuvědomělosti pana Vacka, neboť je jeho výklad, jak bylo výše popsáno zcela správný a z textu ve zmiňované knize jednoznačně vyplývající.
S pozdravem
Robert Baťa

Vážený pane Baťo,

děkuji za Váš dopis. Děkuji Vám též, pane Baťo, že kniha Eduarda Tomáše "Milarepa" je Vaší oblíbenou. Je to opravdu velmi pěkná kniha; myslím obsahově. Děkuji i v neposlední řadě za to, že tento Váš dopis, na rozdíl od naprosté většiny dopisů ve prospěch pana Vacka, je slušný. Proto Vám rád odpovídám. Samozřejmě tak, jak to cítím, a své názory zásadně nevnucuji a ani si nečiním patent na rozum. To platí i o tom, co jsem napsal dříve a kdykoliv. Děkuji též, že mne byla zde dána možnost Vám odpovědět.
Pane Baťo, pan Vacek (ve snaze ohřívat si svou "satguruovskou" a "mistrovskou" polévku) píše o odevzdanosti jako o závislosti žáka na mistrovi (potažmo na své osobě). Viz jeho článek o odevzdanosti, tuším z podzimu předminulého roku. Pan Krutina to nyní účelově připisuje panu Paříkovi a mně. Myslím si, že žák, ale i mistr, a koneckonců každý hledající Boha všudypřítomného, by měl mít na zřeteli především hledat (nikdy jsme nemluvili – ani Míla Tomášová, ani pan Pařík, ani já, že není zapotřebí žádného úsilí, jak o nás lže pan Vacek a po něm p. Krutna) a poznat Boha. Pokud si vzpomínám, nenapsal jsem, že Milarepovo stavění a bourání domů „nemělo nic co do činění s jeho oddaností dvounohému mistrovi“. Stejně tak si nemyslím, že by z mého „výkladu“ bylo patrno, že by Marpa vystupoval „jako samolibý a krutý člověk se sadistickými sklony a Milarepa jako hlupák…“. Nevím, jakou dedukcí jste k tomu dospěl. Vždy je lepší, snažit se druhého pochopit, než bez rozmyslu a pochopení jej kritizovat, či vyvozovat nějaké negace. K tomu, abych toho druhého pochopil, je dobré slevit ze sebe (ze svého ega), abych se do toho druhého mohl lépe vcítit a pochopit tak snad jeho názor (Vidíte, to pan Vacek třeba nezvládá. Proč? Protože to jeho ego je natolik silné, že mu to prostě nedovolí).
Když dovolíte, pokusím se Vám objasnit svůj názor na Milarepovo stavění a bourání domů a jeho oddanost Mistrovi. Ano, Milarepa byl oddán svému učiteli Marpovi, byl mu i odevzdán, dokonce „mu patřil tělem a duší“. Ale myslíte, ve shodě s „mistrem“, „satguruem“ panem Vackem, že ty domy stavěl a boural kvůli přání svého učitele Marpy? Že to byl ten hlavní nebo jediný důvod, účel? Na povrchu jistě. Tak jak myslí pan Vacek, v té rovině asi ano. Ale nezdá se Vám, vážený pane Bato, že je to dost zevní rovina? Sám mluvíte o symbolice v oné knize. Marpa Překladatel, nebyl totiž zištný, neměl tendenci využívat své žáky pro svůj hmotný prospěch, nebyl namyšlený, samolibý, pyšný, vzteklý apod., jako je pan Vacek. Myslíte, že byl třeba Marpa po meditaci unaven až nemocen? To duchovně pokročilejší lidé nejsou. A to se ani nemusí před meditací cpát tlačenkou. A navíc Marpa, na rozdíl od pana Vacka, byl duchovní člověk a skutečný duchovní učitel – mistr. Nehrál si na něj jako pan Vacek, nic ze sebe nedělal. Byl sám sebou.
Souhlasím s Vámi, že v Milarepovi popisuje Eduard Tomáš velmi skvěle vztah opravdového žáka a opravdového mistra. Představte si, že by učitel Marpa kňoural nad svým nedostatečným oceněním, vyžadoval adorativní a devótní dopisy od svých žáků, chlubil se a proti lidem, kteří plně nesdílí názory s ním, organizoval trestné výpravy a štvanice svých čélů, podsouval jim lži a urážel a je a jiné mistry. Ano, snad také Marpa vyžadoval ne uheráky, bůčky, tlačenky a bonboniéry, ale pochutiny té doby, ale to byl Marpa, duchovní člověk. Nepočínal by si jak narcistní blázen. Marpa si na duchovního mistra srovnávajícího se s apoštoly, Ježíšem a Rámakrišnou nehrál. Pane Bato, nehrál... Copak by byl tak namyšlený, pyšný…? Vymýšlel si snad nějaké pro sebe duchovní tituly a nutil lidi, aby jej uctívali? Pan Vacek žádný duchovní mistr není, vytváří na sobě závislost (!!!), proto ani vztah jeho uctívačů, žáků, nemůže být nijak dobrý.
Jestliže člověk musí ještě stavět domy a bourat je, aby postavil dům nový, je ten člověk podle Vás dokonalý, tj. dostatečně uvědomělý? Není. Jinak by nepotřeboval tohle všechno dělat. Kdyby byl dokonalý – zcela uvědomělý - , neměl by tohoto zapotřebí. Jestliže není takový člověk dokonalý (dostatečně uvědomělý), tak mu asi na cestě k Bohu něco schází? Copak asi? Kdyby ten člověk byl zcela uvědomělý (což Milarepa na počátku své cesty, a každý hledající, jistě nebyl), neměl by zapotřebí stavět a bourat žádné domy. Ba ani dvounohého mistra by nepotřeboval. Vězte, že je plno lidí, kteří nejsou zcela uvědomělí a dvounohého mistra nepotřebují. Ale zase, na jaké je člověk úrovni (uvědomělosti), dle toho má na příslušné úrovni duchovního učitele. Např. zmiňovaný pan Vacek, jaký je sám, takové má žáky. Je to pro ně „dobrý učitel“. Jednou, tak jako Milarepovi, jim již jejich učitel nebude stačit a budou cítit potřebu odejít, anebo osud je zavane jinam (což u žáků pana Vacka pro jeho sklony samolibého a zištného vůdce je problematické – viz případ Luboše Vydry, Dana Moravce, Marcela Křivého, Rostislava Tomance a dalších, kteří chodili k panu Vackovi a rozhodli se od něj odejít). Mají na to plné právo. Šakti není pouze v přítomnosti pana Vacka, jak on vyhlašuje a očerňuje ony jmenované. Je opravdu dobré obracet se k Bohu všudypřítomnému čili k absolutní Pravdě, kterou má každý v sobě. Ve svém nitru. Tam je totiž člověk Bohu velmi nablízku a jeho ego (mimochodem, nikdo neprohlašoval, že je božské, že bychom si je zbožšťovali nebo zbožňovali, jak sprostě lhal „mistr“ Vacek o Míle Tomášové, o panu Paříkovi, o mne, o jakýchsi „avateristech“, či „tomášovcích“) se zde má dobře šanci rozpustit.
Čili ona nedokonalost je různá. Jestliže panuje vztah mistr - žák, může – a patrně tu je nějaká nedokonalost – čili ne zcela dostatečná uvědomělost, víme, že učitelé jsou na různých úrovních a různá je též jejich úroveň, a proto i úroveň žáků (např. absolvent jedné školy nemusí být na stejné úrovni jiné školy stejného typu) bývá dle toho. Proč to asi všechno je? Proč odešel Milarepa k Marpovi, proč absolvoval vše to, co se u něj měl naučit? V mládí prováděl magii černou, později bílou. Kam myslíte, že ona bílá magie vede? Co má za cíl? Být závislý ne nějakém dvounohém učiteli? Možná, že by nějaký odchovanec pana Vacka či pan Vacek sám řekl, že ano, že právě smyslem je oddanost svému dvounohému mistru. Myslím si, že v té povrchní rovině stavěl a boural Milarepa ony domy z úcty, lásky a oddanosti ke svému mistrovi. Byl to krásný upřímný vztah – souhlasím s Vámi. Ale v důsledku to dělal proč? Protože mu to mělo něco dát, obrousit jeho ego. Proto mu ten dům dal Marpa zbourat. Ne ze závislosti na své osobě. No, jen to zkuste něco takového dělat a ještě za nějakou mez, když to budete považovat za zbytečné a nebude se Vám chtít a nebudete již moct a Vaše tělo prostě už nebude moct… A Vy to přesto uděláte. Co nastane? Ano, zpokorní Vás to. Umenší Váš egoismus. A to je účel. Jak pravil Mahárši (není pravda, že dezinterpretujeme jeho učení, jak o nás lžou pánové Vacek a Krutina – podali jsme hodně důkazů, že učení Maháršiho dezinterpretuje pan Vacek – i z toho důvodu mu Ramanášram odňal autorská práva; neudali jsme pana Vacka, jak on o nás lže, nýbrž hloupý snaživý Vackův čéla přeložil páně Vackův scestný výklad Maháršiho učení a zaslal jej do Ramanášramu): „Pravda je stav bez ega“ a jinde „Není žádného ega“. Ego není Bohu vzdáleno, když Bůh je všudypřítomný, ale brání člověku Boha poznat – zastírá mu Poznání Boha. Účelem je odstranění ega a tak poznání Boha, nikoliv vytváření závislosti (tak obhajoval pan Vacek, že je to prý „cesta odevzdanosti, kterou učil Mahárši“).
Vztah mistr – žák je tedy správný (vše, co se děje, děje se, že to tak má být), ale je druhotný. Pro pana Vacka a jemu podobné je ovšem onen vztah hlavní a určující. Proč? Protože namísto normálního všudypřítomného Boha, absolutní Pravdy vidí pan Vacek sebe, event. To, co z jeho osoby tryská. Nevidí a nechce vidět a poznat (ani toho není bohužel schopen) skutečnou absolutní Pravdu, všudypřítomného, všemohoucího Boha. Dělá mu dobře, když si na nějakého takového hraje a balamutí (a využívá) ku svému prospěchu lidi. Primární by mělo však být poznání absolutní Pravdy, všudypřítomného Boha. Jestli někomu jsem já oddán, tak pouze tomuto absolutnímu božskému principu. Nikoliv nějakému dvounohému strýci, byť by o sobě prohlašoval, jak to z něj, z jeho osoby, tryská, sálá, vyzařuje… A prosím, proč píšete „usilovně pracuje vtělený mistr“? Zajímalo by mne, co konkrétně rozumíte pod tím pojmem „vtělený mistr“. Mistra nad mistry, čili Boha, který je zde v projevu, jako člověk – mistr? Pak nevím, proč píšete o tomto, že „usilovně pracuje“? Absolutní Pravda, všudypřítomný Bůh má zapotřebí nějaké usilovné práce. Ne, snad máte na mysli pouze člověka – mistra, pak je zbytečné psát slovo „vtělený“. Nebo, nevím, jak si to představujete? Doufám, že to není opět jen papouškovaná nějaká fráze odněkud.
Také s Vámi plně souhlasím, že Milarepa tím, že byl veden Marpou a pracoval u něj, mnoho rozpustil, že by jej jinak čekalo patrně plno dalších vtělení. Ale to na té základní věci nic nemění. Podívejte se laskavě na oblast zen-buddhismu. Tam bývá vztah učitel-žák dost redukován (včetně výuky). Redukován třeba na ránu bambusovou holí, je-li třeba. Mnozí adepti duchovní cesty to potřebují. Škoda, že pan Vacek neabsolvoval takovou nějakou školu. Třeba by jej mistr Kaisen přibral. Vše je tak, jak má být. Primární je tedy vztah k mistru nad mistry, k absolutní Pravdě. To není nic, co by tryskalo z nějakého záštiplného člověka, který se navíc chová vskutku jako darebák (žárlí, závidí, lže, pomlouvá, uráží, zcizuje atd. To vše samozřejmě prokazatelně). Onen univerzální princip je absolutní, všudypřítomný. Má jej každý v sobě. Ano působí, ale netryská z nějakého samolibého pána, ale přesahuje jej a skutečně působí. Jak? Spravedlivě. Každý se dočká.
Pokud smyslu duchovní stezky, tj. absolutní Pravdy, resp. Jejího poznání, sjednocení se s Ní, adept nedosáhl, není dokonalý. Tzn. není zcela uvědomělý – něco mu chybí. Nebo brání. Copak asi? Ano, jeho ego. Ale jistě někdo je více dokonalý, uvědomělý, někdo méně. A kdo je dokonalý, tj. zcela uvědomělý? Vy, já, pan Vacek…? I než o tomto spekulovat, má podle mne větší smysl obrátit se k Bohu všudypřítomnému.
Pane Baťo, přeji Vám i všem Vašim blízkým hezké Vánoce a hodně štěstí v novém roce.

Miloš Tomáš

P. S. Proti panu Vackovi bych nic neměl, kdyby nezačal ten spor s námi urážením a pomlouváním mých rodičů a kdyby nelhal, neurážel a nechoval se amorálně dál. Samozřejmě mu přejeme všechno dobré, tak jako všem. Za svými slovy si stojím.

mailto:kauza.vacek@gmail.com

Ubohost a sprostota pana Krutiny

Miloš Tomáš

Pan Krutina se rozhodl odbočit z nic neříkajících fejetonů ke sprostým útokům. Důkazem jsou tyto jeho řádky:
„Rozhodně se v případě stezky odevzdanosti nejedná snad o to, že by osoba mistra skutečně požadovala z nějaké své osobní vůle nebo nečistých úmyslů, jako v případě ega, aby mu žák sloužil. Nic takového. Právě toto nesprávné a pokřivené vnímání stezky odevzdanosti Ramany Mahárišiho vnímá jen nečistá mysl ega. Proto ji zákonitě nechápe a proto se tak bouří, když se na to poukazuje. Ego vždy chápe to, co by vedlo k jeho zmizení zvráceně a pak své zvrácené vnímání podsouvají těm, co píší o duchovní praxi tak, jak ve skutečnosti je. Výsledkem jsou zdánlivě ušlechtilé nesmysly pana Paříka, M. Tomáše a dalších, které dokazují jen jejich naprostou neznalost zákonitostí duchovní praxe natož učení Ramany Mahárišiho, jak je jim věcně dokazováno. Tvrdí, že cesta k Bohu nemá žádnou zákonitost, jinými slovy, když je vše božské včetně ega, jak tvrdí, pak žádná zákonitost a tedy správné úsilí přece není třeba. V tom jsou zajedno se všemi nepravými mistry.“

To, co nám zde sprostě a zákeřně pan Krutina podsouvá, je výplodem nikoliv mým, mého kolegy Paříka či nějakého našeho přítele, ale je to scestný výplod páně Krutiny, vlastního zetě pana Vacka. Viz Vackův článek „Odevzdanost“. Je pan Krutina tolik nevědomý anebo tak sprostý? Nevědomý je jistě již pro to druhé, ale jistěže je sprostý. Jeho sprostota je podlá a zákeřná lež. Jak říká jeho tchán (od kterého pochytil pan Krutina, jak se zdá, jen to špatné): „Důkazy žádné“. To je ten páně Vacka, jak on tomu říká, „goebbelsismus“? Komu je určeno to věčné, nic neříkající, kroucené a občas si odporující blábolení? Jak ta jeho (ale to platí nejen o váženém p. Krutinovi) meditace může vypadat, když není poctivý při psaní. Jak asi vypadá meditace toho, kdo pak jedná zákeřně a sprostě lže (Nikdo z nás nikdy netvrdil, že cesta k Bohu nemá žádnou zákonitost a že by nebylo třeba úsilí.)? Než psát pokroucené, demagogické a scestné bláboly a zákeřně a sprostě napadat, ať se vrátí vzdychat do klubovny. Jestli se, pane Krutino, považujete za čestného člověka a ne za darebáka, dokažte, že někdo z nás řekl nebo napsal to, co nám podsouváte.
A kteří to jsou, prosím, oni „již odtělení mistři“? Že by někdo potřeboval nejprve odtelit, než se odtělí?

mailto:kauza.vacek@gmail.com

TROJJEDINOST VACKA, MARÍČI A PŘIKRYLA

Naši čtenáři dlouho očekávají, jestli se pan Vacek pochlapí a zareaguje na článek pánů z Avataru: „Domeček z falešných karet Jiřího Vacka“ http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/10/domeek-z-falench-karet-jiho-vacka.html, v němž mu byla dokázána série účelových lží a obcházení autorského zákona. Dle předpokladu se pan Vacek snaží odvést od tohoto jemu nemilému tématu pozornost, což ovšem neznamená, že necháme tuto problematiku jednoduše vyšumět, budeme se k ní vracet. Dnes přinášíme reakci pana Martina Paříka na další sprostý útok Jiřího Vacka.


TROJJEDINOST VACKA, MARÍČI A PŘIKRYLA
Martin Pařík

Stanislav Přikryl je údajným autorem hanebného pamfletu http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/zpusoby-tomasovcu , v němž za absence jakýchkoli důkazů, věrohodných argumentů, citací apod. očerňuje „tomášovce“- koho má tímto lehce pejorativním pojmenováním konkrétně na mysli, neuvádí. Stylem i obsahem se jeho příspěvek nápadně podobá vylhaným statím Zuzany T. alias maríči. Jaký je podíl této programové lhářky, přítelkyně pana Vacka, na příspěvku S. Přikryla? Patrně větší, než Vacek tuší. Přinejmenším jde o manifestaci téže mentální sféry, téže neblahé úrovně vědomí, jež je i domovinou J. Vacka.
Malá odbočka: Josef Šťastný, horlivý SMSkový donašeč, jenž svého času navštívil v doprovodu dvou dalších Vackových čélů Avatar za účelem inzultace autora pověstného článku v Doteku (Jak jsem hledal sebe a nalezl boha), vehementně tvrdil, že na Vackově webu neexistovala rubrika „zkušenosti našich přátel (podstatné je slovo „přátel“), v níž byly zveřejněny štvavé články zmíněné lhářky maríči. Jako správný demagog, vyškolený Vackem, mne obvinil, že jsem si tento název rubriky vymyslel, že slovo „přátel“ v ní nefigurovalo. Naštěstí existuje více svědků, kteří tuto rubriku pamatují. Ani samotný správce webu pan Robík Pettinger existenci rubriky nezpochybnil a na přímou otázku odpověděl vyhýbavě, abych se raději věnoval duchovním věcem. Jistě měl pravdu, co mu však bránilo odpovědět zpříma – ano ano, ne ne? Jeho vytáčka jenom dokládá pomýlenost J. Šťastného. Smyslem tohoto odbočení bylo doložit korektnost úvahy, že maríči lze považovat za přítelkyni Jiřího Vacka, když zařadil její dva příspěvky do uvedené „přátelské“ rubriky.

Co tedy spojuje trojlístek jmen v nadpisu? Neschopnost a neochota vidět, mluvit, žít pravdu. Jsou to spřízněné nešťastné duše, které v sobě navzájem hledají oporu. Je těžké být sám v těžkém antagonizmu s vlastním svědomím, svou vlastní podstatou. Chrlením nenávistných, scestných, lživých myšlenek klidu mysli nedocílíte, pane Vacku, Zuzano T. i S. Přikryle!
Závěrem si dovolím připomenout slova velkých mužů: Bůh je všudypřítomný a vždy milostivý. Je dobré je mít stále na paměti.

mailto:kauza.vacek@gmail.com

Jiří Vacek nestačí "vyvracet", tzn. lhát

Vyhovujeme panu M. Tomášovi a přinášíme jeho příspěvek:


Jiří Vacek nezodpověděl dosud na jedinou otázku zde mu položenou, týkající se hlubších pravd, ani na žádnou otázku o vysvětlení jeho mnohých amorálností, natož aby se za něco omluvil. On naopak má o tom velice silnou potřebu stále lhát. Lži mu byly prokázány.
Jestliže Jiří Vacek tvrdí, že prý vyvrátil nějakou naši údajnou lež, tak lže sám. V čem jsem já nebo někdo z mých kolegů kdy lhali?! Ať Jiří Vacek napíše, v čem jsme lhali a co vyvrátil!! A ať sprostě nelže on!
Jestliže Jiří Vacek tvrdí, že prý odpověděl, ať uvede, kde a jak odpověděl. Jinak si sám snad, má-li soudnost (nebo chce-li, aby si to o něm mysleli druzí), musí připustit, že nemůže lhát o tom, co mu je prokázáno. Na čem pak je vystavěno jeho domnělé „satguruovství“? Na lži, nemorálnostech a bláznovství? Nebo na tom, co z této amorální osoby tryská? Vždyť je to to samé. Ze zlé, pyšné, amorální osoby může tryskat zas jen zlo, pýcha, amorálnost... No vážně.





K Stanislavovi Přikrylovi...
Nepíšu rád o někom a vůbec ne o sobě. Je smutné vidět, na jakou úroveň (styl, jež je prý i stylem p. Vacka) až to Vackovi oddaní čélové dopracovali. Jeden vyhrožuje osobním vyřízením účtů a píše o tom, že Avatar – v jeho podání „avateřisté“ nebo „vejlupci“ - ukradl knihu Eduarda Tomáše (ačkoliv jde o knihkupce a může vidět naše řádně uzavřené smlouvy nejen s tímto autorem), jiný čéla přijede z Moravy v čele trestné výpravy slovně se osopit, další (prý duchovní správce, člen nově vzniklé organizace MKDS) měl naději nabídnout možnost meditací všem, měl upřímný (věřím) zájem o poznání jiného názoru, dokud mu to p. Vacek nevymluvil, nešetří nadávkami „blbeček“ a „hovado“ – ani jméno s velkým počátečním písmenem napsat není schopen, natož před jméno napsat slůvko "pan" - to je ale duchovní správce Vackovy klubovny MKDS (připomíná ten název něco jako NSDAP, nebo NKVD) - když právě od duchovního správce by člověk čekal něco zcela jiného! Jakoby se zatlučením těch oken se zatloukl poslední zbytek střízlivého normálna. A další mnozí, co mají potřebu psát o nás prokazatelné nepravdy... Např. sprostá udání a lživé pomluvy paní a slečny Šilhánových, manželů Hibšových, pánů Bešorny, Vomely a dalších... To tedy byly hrozné sprostoty! A některé sprosté anonymy.... Prý jejich styl je podle p. Vacka stylem jeho. Je velmi smutné, kam až mohou lidé mající se za duchovní zajít. To by jistě nemělo být. Tedy by to chtělo opravdu změnit ten styl – zvláště když má jít o spolek duchovních lidí, nikoliv spolek namyšlených hulvátů.
Jakýsi pan Stanislav Přikryl nedávno napsal sprostý článek na web pana Vacka. Nevím, zda-li je tedy jeho kamarád (podle spoluautorství a stylu onoho sprostého článku se dá soudit že ano), ale můj rozhodně ne. Prý se kontaktoval s nějakými tomášovci – kdo jsou oni záhadní tomášovci, záhadný pane Přikryle? Mohl bych být za jednoho z nich někým hloupým považován – ale žádní tomášovci, tím méně tomášisté, neexistují (jen v neduchovním, zato nevymáchaném slovníku vašem, pana Vacka a pár jím na scestí svedených jedinců a především maríči alias Z. Takáčové). Ani já, ani nikdo z mých přátel vás nezná. Veškeré informace, které uvádíte, jsou naprosto lživé. Jsou to pomluvy. Mohl byste vůbec dokázat aspoň, že jsem se skutečně s někým kontaktoval? S kým a kde? Se Zuzanou Takáčovou, asociálně jednající osobou, která píše zrovna tak sprostě a nesmyslně lživě jako vy? Možná jen, že váš dopis pan Vacek jen zneužil a ony sprostoty v něm obsažené napsal sám. Někdo pak ale je jejich autorem, že.
Je celkem jedno, jestli článek napíše pan Vacek, Stanislav Přikryl, „paní Maríči alias Takáczová“ nebo Kocour v botách..., jde o to, jestli ten článek je napsán slušně a pravdivě, anebo sprostě a vylhaně (jako je bohužel ten váš). Jde přece o styl. Jinak tento styl Přikryla - rozhodně není to styl duchovního člověka, nýbrž styl hulváta - je možná stylem Vacka, maríči, duchovního správce Vackovy klubovny MKDS a jim podobných, ale rozhodně ne můj.



Jelikož dialog (polemika, nikoliv adorativní devótnosti vůči panu Vackovi) na webu pana Vacka spravovaného panem Pettingerem asi není možný a je obava, zda vzkaz byl předán, požádal jsem o laskavé uveřejnění svého vzkazu zde, tím spíš, že na příspěvky uveřejněné zde spíš pánové reagují.


Vážený pane Riesi,
nepochybně Váš referát, ve kterém obhajujete páně Vacka "kritiku" mých názorů, je napsán na jedničku a navíc jste jím jistě splnil svou povinnost. A Váš zájem o problematiku může člověka jedině potěšit. Ale má to jednu, a to dost zásadní chybu (jako u všech pokročilejších ve vaší skupině, včetně pana Vacka) –
Vy si pletete obsah duchovní cesty s její formou !!
(Na příkladu stavění a bourání domů se to markantně ukázalo. Ano, Milarepa byl oddán - a z lásky a oddanosti to dělal, ale proč? Proč mu to asi mistr nařídil? Co měl podle mistra v sobě vylepšit?). Buďte tak laskav a napište referát - ale duchovní - co bylo duchovního (!) na tom, že Milarepa stavěl domy? Vysvětlete, prosím, proč je vůbec stavěl? Co je, prosím, smyslem duchovní cesty? Snad podle Vás oddanost mistrovi (ke všemu dvounohému)?? A pak, trochu víc pokory by vůbec, pane Riesi, nebylo na škodu. Příklad Milarepy opravdu není mým a naopak, to platí i u Vás. Každý jsme holt poněkud jiný, svůj. Všichni jsme však dítka Boží. Tak ať máte pěkné dny.
M. Tomáš

QUI BENE DISTINGUIT, BENE DOCET, PANE VACKU!

Alexandr Popov

Pozn. na úvod: Na mé výslovné přání redakce Kauzy Jiří Vacek znovu publikuje níže uvedený text. Opravdu trvám na tom, že ve zlém blábolu, který otiskl na stránkách webu Jiří Vacek - Satguru autor Stanislav Přikryl, má prsty žena, jež si říká maríči. Možná to skutečně přímo nenapsala, ale fantasmagorie v textu uvedené jsou jejím výtvorem! V tom případě jí (kromě J.Vacka) skočil na špek i sám podepsaný. A ještě maličkost: netvrdil jsem, že Stanislav Přikryl neexistuje - nechápu, jak na to ti, co mi to přisuzují, přišli.

Pan Vacek si dává záležet, aby čtenářům vždy za tepla sdělil, o čem všem (nás) informuje jeho „osobní“ Šakti (viz tvrzení, že její vyzařování je v jeho blízkosti největší), ale jemu samému to moc platné očividně není. Když by se Šakti měla přetrhnout, jak by ubohého satgurua odradila od provozování disciplíny, které se říká „skákání na špek“ – tehdy nic! A tak dezorientovaný satguru v euforii, že si zas někdo přiložil polínko k jeho štvavé kampani proti těm ošklivým „tomášovcům“ (?), naškrábe komentář k dopisu jakéhosi Stanislava Přikryla a spokojen sám se sebou připojí svůj podpis vedle výše uvedeného korespondenta skromně satguruovských stránek. A učiní tak bez předchozího zkusmého přesouvání svého maličkého vědomí do (velkého) vědomí Já jsem (kolik že těch vědomí vlastně máme?). Zde malá odbočka: Třebaže se satguruovy piškvorky s různými vědomími zdají být spíše estrádní zábavou nežli duchovní prací, přece byla jistá šance, že by vědomí Já jsem poslalo zvěda a ten by zjistil... Ale ne, nebylo by to nic platné, náš milý, skromný satguru by ochotně skočil na špek komukoliv, natož ANONYMOVI, který si říká Stanislav Přikryl, protože když někdo osočí „ty zlé“, je to pro páně Vacka podlou dušičku hlazením po srsti. A když někdo jeho spády hladí po srsti, může to být klidně i anonym a třeba i transvestita – je to přece pro „dobrou“ věc. (Pozor, pane Vacku! Neplést s travestií, tou je tak trochu tento esejík.)
Nuže tedy, pane Vacku, pozdravujte Standu Přikryla alias maríči alias Zuzanu Takáčovou, notorickou lhářku a chorobně sebestřednou osobu, která se na mě sice nepamatuje, ale já na ni moc dobře! To, že nepoznáte její skutečné „kvality“, byť jsou z jakéhokoliv jejího textu tak říkajíc beze vší pochybnost, je Vám vysvědčením. Docela určitě není na světě žádný další satguru, který by dokázal být tak slepý a neschopný a (s prominutím) hloupý a který by měl tak opovrženíhodnou radost z očividné, hanebné, bezcharakterní pomluvy kohokoliv! Ale i zde platí, že bytosti podobné úrovně se vyhledávají a ve své sféře si dobře rozumějí.
No, a když už si tak dobře s „panem“ Přikrylem rozumíte včetně terminologie, rozkryjte, prosím, kdo jsou to vlastně ti „tomášovci“? Ve Vašem pojetí zřejmě nadávka, obecné označení někoho, koho považujete za svého nepřítele. Jenže kdo je to ve skutečnosti, kteří lidé? Ztotožňujete se s obsahem dopisu údajného Stanislava Přikryla a ten hovoří o „skupině“ (tomášovců), „jejich metodách“ apod. Nemohl by už někdo z přispívatelů na Jiří Vacek – Satguru přesně napsat, o koho se jedná? Protože kromě Vás nikdo „skupinu tomášovců“ nezná! Jistě, je tady jejich syn, ale to není tomášovec, to je Tomáš! Nepotřebuje se identifikovat s žádným seskupením, protože nepotřebuje být nikým adorován a protože netrpí strachem o svou osobu, aby se skrýval za záda svých adorantů (viz styl Vás a Vašich obdivovatelů). Takže označení „tomášovci“ se musí nutně odvozovat od činnosti manželů Tomášových. Kromě již řečeného jejich syna, který je (jak řečeno) jejich synem a nepotřebuje tedy být členem údajného seskupení jejich obdivovatelů, je zde řada ostatních neznámých, kteří přispívali na Jitřní zemi a někteří zřejmě přispívají i na Kauzu Vacek a z nichž jsem většinu nikdy nepotkal - ti nemají s Tomášovými očividně víc společného než kterýkoliv čtenář jejich knih a prostě jen vyjadřují své názory nejen v této kauze (a činí tak na duchovních diskusních fórech vesele i nadále, a to k jakékoliv otázce). Tak kde jsou ti mýtičtí tomášovci? Kdo to sakra je? Sám bych to rád věděl.
Jak ale člověk poznal manýry diskutujících kolem p.Vacka, nikdy se to nedozví. Oni všichni (včetně svého zakomplexovaného guru) jsou ochotni donekonečna opakovat floskule o zlu a zlých egech a nazývat to konkrétními důkazy, ale SKUTEČNOU odpověď na jednoduchou otázku z nich nedostaneš. Tak co kdybyste, pane Vacku, místo ztrapňování se mentálním cukrováním s pomatenou maríči jednou už konečně věnoval tomu, co tak rád mentorujete (neříkám učíte) – rozlišování! Protože „kdo dobře rozlišuje, dobře učí“ říká latinské přísloví v záhlaví tohoto článku. A já si dovolím dodat: a nikdo jiný, pane Vacku, nikdo jiný! S pozdravem
Alexandr Popov

P.S. A můžete si se Standou Přikrylem tykat i vy, nejen pan Krutina, jste přece přátelé v Duchu! Přikryl to musí vědět nejlépe, vždyť ten jeho dopis se Vám tak líbil!

Příklad duchovní zatemnělosti Jiřího Vacka

M. Tomáš

Jeden za všechny. Z poslední doby. Nemá cenu vypisovat, kde všude a jak je pan Vacek duchovně neuvědomělý (o jeho sprostých útocích nemluvě). Stavění a bourání domů Milarepou nemělo nic co do činění s jeho oddaností dvounohému mistrovi. Bylo otázkou nikoliv oddanosti, ale neuvědomělosti. A to má potažmo souvislost s oddaností pouze jedinému Mistru, o kterém mj. Mahárši mluvil.
Toto je jen jeden z důkazů páně Vacka totální duchovní neuvědomělosti a účelové prolhanosti.
Na ostatní jeho scestné argumenty a sprostoty nemíním reagovat.
Pan Krutina se za svou pomatenou sprostotu možná dočká mastného knedlíku při nedělním obědě u tchána, ale měl by zvědět, že poznání Boha se neřídí žádným takovým "zákonem" ani ničím podobným, jak se snaží svým čtenářům namluvit.

mailto:kauza.vacek@gmail.com

O co Bhagavánovi Jirkovi Šrí atd. jde?

Miloš Tomáš


Jiří Vacek o mne se svou sprostou ironií napsal (opakovaně), že prý jsem"avatar" (to opravdu napsal!). Rozhodně si to ani v nejmenším o sobě nemyslím. Proč to Jirka píše? Jirka Vacek (prý "mistr" s velkým "M","satguru", "Bhagaván", "Šrí" a já nevím, kým ještě se cítí být. Od žádného z těchto titulů se dosud nedistancoval - jen kdesi napsal, že "Jiří Vacek není mistr, mistr je to, co z této osoby tryská". Soudný člověk pak neví, čemu má věřit.) se jistě má za neomylného. Dle něj jsem tedy avatar. Podle sebe nikoli. Důvody, proč mne Jiří Vacek nazval avatarem, mohou být:
a) Skutečně jím jsem, ale já si to ani trochu nemyslím a ani žádné takové znaky na sobě nepozoruji. Jsem tedy avatarem pouze a jedině tehdy, píše-li pan Vacek pravdu (což je otázka, zda-li to dovede).
b) Nejsem avatarem, a tudíž pan Vacek nemluví pravdu. V tom případě jde buď o nechtěný omyl, nebo o záměrnou lež.
Je pravděpodobnější, že se jedná o vědomý výmysl za účelem mne zesměšnit neboli o nejapný žert a trapnou ironii - samozřejmě "pro poučení". Tedy pan Vacek lže už jen proto, aby mohl zesměšnit. Jak ubohé!!! Není to ovšem zdaleka poprvé, co za účelem někoho ztrapnit účelově, podle lže, např. o našem spojení s komunisty (neváhá šířit i žalovatelné pomluvy).
Chtěl podat důkaz o své lži a sprostotě - zde byl podán!

mailto:kauza.vacek@gmail.com

Šerý vesmír Jiřího Vacka

Martin Pařík


Pan Vacek se neovládl, nevydržel, a ač o Milošově Tomášově knize prý původně psát nechtěl, grafomanství tentokrát zvítězilo (v případě mnohými očekávané reakce na předložené důkazy o Vackově lhaní a porušování autorských práv uvedené v příspěvku http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/10/domeek-z-falench-karet-jiho-vacka.html se jaksi, podle předpokladu, zadrhlo) a přinutilo jej sepsat článek "Miloš Tomáš: O milosti" http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/milos-tomas_-o-milosti


Zastavím se u dvou principiálních otázek, za něž je autor „recenzované“ knihy kritizován.

1) Otázka odevzdanosti.

Jiří Vacek soustavně, až demagogicky vykládá pojetí Ramany Maharšiho oddanosti a odevzdanosti jako odevzdanost osobě mistra čili Maharšiho. Jenže Maharši se za osobu ani tělo nepovažoval a často to zdůrazňoval, tím méně vyžadoval oddanost něčemu tak nedokonalému, nestálému, iluzornímu, jako je člověk. Podle Maharšiho je Mistr totéž co Bůh, Jednota. Stezka Maharšiho odevzdanosti je cestou hlubokého pokoření se Bohu, který je v nitru všech věcí, nejblíže však v srdci adepta. Pohrouženi do nekonečné Boží přítomnosti, obráceni do vlastního nitra, vykonávali Bhagavánovi oddaní určené úkony, sloužili. Nikoli pro blaho nějaké osoby, natož osoby mistra, což je fakticky nonsens, neboť, jak bylo již uvedeno, mistr není osobou, byť se někomu méně chápajícímu může takto jevit. Maharši vždy směroval své posluchače k jejich vlastní podstatě. Pan Vacek se ovšem za mistrovskou osobu považuje a v tom tkví zakopaný pes. A ta osoba se cítí být hodně oddělenou od Boha, dokonce natolik, že vytváří dualistickou „nauku“ o světech odpadlých od Boha atp. Maharši posluchače vedl ke svobodě ducha, k vlastnímu prozření, což se ovšem panu Vackovi nehodí do krámu. Vacek naopak hledí své přívržence k sobě připoutat, učinit je na své zbytnělé osobě co možná závislými a také dbalými jeho pokynů a výzev, což se mu ne vždy daří, jak by si představoval. Proto si tak stěžuje, žehrá na jejich nedostatečnou ochotu jej bránit, hmotně podporovat, opěvovat atd. Copak Ramana Maharši někdy projevoval takovéto osobní postoje a potřeby?


2) K otázce milosti jako univerzálního Božího projevu, tedy i ve formě utrpení.

Jiří Vacek v této věci uvádí: „A co tvrzení autora, že vše i utrpení je milost? Staří mystici a bible vůbec nemluví v této souvislosti o milosti, ale naopak o hněvu božím. Jogíni opět o karmě, zákony příčiny a následku, podle kterého sklízíme, co jsme zaseli. Jestli nás někdo nelidsky vězní a pronásleduje, neprojevuje nám milost Bůh, ale zlí lidé jednají ve shodě se svou přirozeností a jsou pouze nevědomými vykonavateli naší karmy – v nejlepším případě. Odpovědnosti za spáchané zlo tím nejsou ani v nejmenším zbaveni.
Milost je úplně něco jiného. Je projevem boží síly, kterou nás Bůh přitahuje k sobě: z ega do pravého Já, ze světa pokleslého od Boha do světa božího, buddhisté říkají ze samsáry do nirvány.“

Zde pan Vacek odhaluje scestnost své nauky, již pyšně vydává za nejvyšší jógu a mystiku.
Ačkoli se má za nejlepšího vykladače Maharšiho učení, tento mluví zcela jinou řečí:
„Nepociťuje-li nezralá mysl jeho (Boží) milost, neznamená to, že milost opravdu není, protože to by znamenalo, že Bůh není vždy milostiplný, tj. že přestává být někdy Bohem.“ (Maharšiho evangelium, Avatar 2007)

Ano, pane Vacku, Bůh je vždy milostiplný a také, jak zdůrazňuje Miloš Tomáš, všudypřítomný. Jakýkoli jeho projev je milostí. Nemůže nebýt, když vše je On. „Od Boha oddělené světy“ jsou jen Vaším dvaitistickým virtuálním haraburdím. Je známou skutečností, že různé trable a trápení umenšují ego. „Koho Pánbůh miluje, toho křížkem navštěvuje“, říká přísloví. A na duchovní cestě to platí dvojnásob. Když adept stagnuje, nemá touhu pokračovat, navštíví jej začasté Bůh svojí milostí v podobě utrpení, což sice není příjemné, ale pro duchovní pokrok prospěšné.

Pan Vacek dále ve svém článku rozvíjí své tradiční záštiplné konstrukce a lži, jejichž jediným smyslem je diskreditace autora a nakladatele. Naštěstí si laskavý čtenář může udělat obrázek o knize sám, bez diletantské nápovědy.

mailto:kauza.vacek@gmail.com

Vackovo reálné dosažení "ryzího, neomezeného vědomí Já Jsem" v denní praxi

Ctitel pravého učení Ramany Mahárišiho


16.10.2007 - Myslí fabulovaný stav "neomezeného vědomí"

http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/kv---21_9_07---ctitel-praveho-uceni-ramany-maharisiho :
Je to zvláštní. Uvědomuji se ve vědomí Já jsem, které vše projevené obsahuje i proniká a v tomto vědomí zaměřením jeho pozornosti čtu článek Ctitele (spíše nepřítele) Mahárišiho, že nechápu átmavičáru. Jak je to možné, když právě jejím vytrvalým a usilovným prováděním jsem dosáhl ryzího, neomezeného vědomí Já jsem?


21.10.2007 - Krutá realita skutečného stavu vědomí pevně připoutaného k prožívání osoby Ing. Jiřího Vacka

http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/anabaze :
V den akutních obtíží a den po tom byl částečným zastřením vědomí, které bylo tupé a jen s obtížemi se prodíralo k plné záři asi tak, jako se prodírá slunce skrze těžké mraky. Další dny již svou plnou zář dosáhlo.
Prožití utrpení mě doslova drtilo a dá se říci i značně rozdrtilo. Byl a jsem „na měkko“ ve vědomí naprosté bezmoci proti událostem, jako je tato. Ildi, která prodělala porod i koliku, říká, že kolika je daleko horší než porod. Plně jsem si uvědomoval a přímo prožíval, jak strašlivá je samsára, její moc i její utrpení a jak pravdivé jsou Buddhovy výroky o ní. Jen skutečný blázen se nechá uchlácholit dočasnou přízní osudu a zapomene, že oblast, ve které žije, je jen oblastí zla a utrpení a nic víc.


Poznámka k zamyšlení:

Bylo by zajímavé zjistit, zda po takto - Ing. Jiřím Vackem samým - otevřeně formulovaném neúspěchu dlouholeté usilovné praxe, budou i nadále jeho obdivovatelé trvat na tom, že pan Jiří Vacek vyučuje "spásnou nauku"(i jen na první pohled zcela jinak zaměřenou než pravé učení Ramany Maharišiho, tedy učení, které opravdu lidem pomáhá z hmotné existence se osvobozovat) - jež ale dokonce i jemu samému nijakou spásu zjevně nepřináší - a budou také i nadále věřit, že v jejich konkrétním případě praktikování, Ing. Jiřím Vackem publikovaných "zaručených návodů na sebeosvícení", nepovede stejně, jako v jeho vlastním případě, k tak tristním, a zcela zjevně i nechtěným, výsledkům...

V dobách relativního pokoje a míru lze totiž na své okolí hrát téměř jakoukoli habaďuru - jak je to ve skutečnosti se velmi lehce pozná v krizové situaci a pod tlakem okolností...

Jen pro upřesnění - ke které, z těchto dvou kategorií, si laskavý čtenář zařadí mentální představy stavu Bardo?

mailto:kauza.vacek@gmail.com

DOMEČEK Z FALEŠNÝCH KARET JIŘÍHO VACKA

Jelikož pan Vacek stále tvrdí, že Kauza Jiří Vacek podává lživé informace a nepřináší žádné důkazy o jeho nekalé činnosti a amorálním jednání, uvádíme, jak jsme dříve slíbili, zásadní příspěvek představitelů nakladatelství Avatar, který usvědčuje pana Vacka ze lží a nelegálního jednání v otázce autorských práv.
Redakce


K článku pana Vacka O autorských právech z
15.05.2007

Miloš Tomáš a Martin Pařík
Nakladatelství Avatar



(kurzívou Jiří Vacek)
Ze současných projevů pana Paříka a spol je cítit jen nepřátelství, nenávist a závist spolu se záměrem co nejvíc nám uškodit a nic víc. Opustily již i tu slabou přetvářku duchovnosti, a zabývají se jen penězi a ziskem neboli pustý materialismus. O nic jiného nejde než urvat co nejvíc pro sebe na úkor druhých a ty zničit. To je jejich cíl a nikoliv šířit hodnotnou duchovní literaturu.
Za tímto účelem se naši nepřátelé neváhají spojovat i s těmi, kteří jógu a mystiku potírají, jako je evangelický farář Vojtíšek se svou Společností na potírání sekt i s představiteli katolicismu. Využívají proti nám i komunistické lži. Členy strany oslavují včetně jejich „vznešených ideálů“ a pro oběti komunistického útlaku mají jen nadávky zbabělců, protože se nenechali zavřít. Nevadí jim ani sprostota Aura ani vyhrožování „kolegy z ministerstva vnitra“ pana Dostála. To vše a mnohé další podle nich světí jejich účel: zničit konkurenci. Jediné čeho dosáhnou je, že zničí sami sebe. Spáchané zlo se obrátí proti nim.

(tučně Avatar)
Své subjektivní pocity a dohady pan Vacek prezentuje jako objektivní fakta. Chybí jakýkoliv důkaz. Důkazem usvědčujícím jej ze lhaní je naopak verifikovatelná skutečnost, že Avatar hodnotnou duchovní literaturu šíří a že nikoho neničí a ani ničit nemůže. A jak může být údajný duchovní mistr, za něhož se pan Vacek nepokrytě prohlašuje (byť o sobě píše v plurálu, např. "my", "nás"), zničen?
Pan doktor Vojtíšek je velmi tolerantní člověk, není známo, že by jógu, mystiku či sekty potíral, naopak jakožto seriózní badatel je zkoumá a studuje a své závěry prezentuje korektně a nepřeceňuje je.
Pan Vacek dále neuvedl, kdo a jak oslavuje členy strany, tím méně konkretizoval, jakým způsobem jeho nepřátelé „oslavují vznešené ideály komunistů“. Jednoduše proto, že si to vymyslel.


K tomu účelu, zničit nás, vytáhli otázku autorských práv.
Tak tady jsou holá fakta, která mluví sama za sebe. Knížku „V srdci skutečnosti“ vydal Avatar bez vědomí i souhlasu Ramanašramu, jak snadno zjistíme, když do ní nahlédneme. Porušil tím autorská práva ášramu i naše, které jsme měli. Porušení zejména spočívá v otištění dvou celých děl Mahárišiho: „Čtyřicet slok o jsoucím“ a „Třicet slok“.

Třebaže dle vyjádření právníka znalého autorskoprávní problematiky nebylo třeba na toto dílo smlouvy, neboť šlo o autorské dílo J. Navrátila o Maharšim doplněné citacemi, Avatar si přesto zajistil v Ramanášramu písemné svolení - máme je k dispozici. Je pravdou, že jsme v knize neuvedli copyright Ramanášram - to proto, že se jednalo o autorské dílo Jiřího Navrátila (jak již bylo uvedeno). Dále je prokazatelnou nepravdou, že tam jsou otištěná celá dvě díla, jak píše Vacek výše, nýbrž pouze část, i když převážná - některé verše byly právě kvůli vyhovění zákonu vypuštěny (viz. sumarizace níže).


Z přátelství k Tomášovým jsme na toto porušení našich práv, které nás poškodilo, nereagovali. Ještě než Avatar tuto knihu vydal, vážně s námi jednal o tom, že vydá překlad můj a ne Navrátilův. Pak najednou bez jakékoliv informace, jednání přerušil. Nezávisle na nich jsem se dozvěděl, že již propagují vydání překladu J. Navrátila. Tehdy jsem jejich jednání považoval za pouhou neslušnost. Dnes jsem chytřejší - avataři chtěli docílit zdržení našeho vydání, aby nás na trhu předběhli, což se jim také podařilo.

Avatar měl od počátku zájem prioritně vydat velmi kvalitní samizdatovou práci Jiřího Navrátila. Ježto v podobě, v jaké samizdat existoval, nemohl kvůli rozsáhlejším přeloženým pasážím vyjít, byl pan Navrátil nucen své dílo přepracovat a přeložené části zredukovat, aby dílo nemuselo podléhat autorskoprávní ochraně. Z tohoto důvodu byly též vyjmuty některé verše z Vackem jmenovaných sbírek. Avatar vlastně vydal okleštěný a upravený starý samizdat pana Navrátila. ( Kompletní samizdaty pana Navrátila, nově přepracované a doplněné, vyšly nedávno pod názvy Učení a Poselství.) Přesto, znovu zdůrazňujeme, hlavně kvůli vyhrožujícímu panu Vackovi jsme zažádali Ramanášram o svolení a požehnání vydat tuto publikaci a toto svolení jsme písemně obdrželi a máme archivované.


Pak Avatar za námi přišel s prosbou, ať v rámci našich smluv s Ramanašramem umožníme, aby vydal knihu „Šrí Ramana Maháriši, život velkého mudrce z Arunáčaly v obrazech“. Prosbě jsme vyhověli. Ač nebylo zevně vzato v našem zájmu, chtěli jsme, aby se tato kniha dostala do rukou uctívatelům mistra. Licenci jsme Avataru pro dobro věci poskytli zdarma. Avatar za ni nic nezaplatil.

Zde pan Vacek opět hrubě zkresluje skutečnost. Pravda je taková, že by Jiří Vacek tuto knihu sám nevydal, protože jde o značně nákladnou záležitost. Kdyby měl zájem ji vydat, nepochybně by ji vydal na vlastní náklady. On sám za práva na ni Ramanášramu v té době podle všeho neplatil, takže by bylo hodně amorální chtít po Avataru peníze, když sám tuto knihu neměl zájem vydat. Ke cti mu může snad být, že prostě neblokoval její vydání.


Pouze jsme žádali rabat vyšší o 3% z ceny knihy než nám běžně dávali. Při ceně knihy tuším 320 Kč, „sleva“ dělala 9,6 Kč. Po odběru asi 20 knih nám Avatar sdělil, že nám již žádné další knihy nedodá. Prostě nás podvedl. Využil naši důvěřivost. Licence jej přišla bez jejího zaplacení, ale pouze na uvedené slevě, na celých 192 Kč. Kolik asi vydělal při výši ceny knihy, je zřejmé. My jsme z toho, zevně vzato, měli jen újmu, která se projevila menším odbytem našich knih. Český trh duchovní literatury není příliš velký. Ramanašram od Avataru také nic nedostal.

Jde opět o nakupení hrubých lží – Vackovi byl poskytnut rabat nikoli o 3, ale o 4% vyšší, takže navýšení slevy činilo u jedné knihy 12,80 Kč, nikoli 9,60 Kč. Vacek neodebral „asi“ 20 knih, ale minimálně dle účetních dokladů 114 ks. (velmi nesatguruovský odhad) Kniha se prodávala několik let – od roku 1997 do roku 2001 - a Vacek si po prvotních dvou odběrech po 30 ks průběžně odebíral po několika málo kusech, aby neriskoval a neležely mu v tom peníze - byl eufemisticky řečeno velmi opatrný. Po několika letech, když byla kniha téměř vyprodána a my jsme měli skladem několik kusů, přišel pan Vacek, že chce další, které jsme mu již nedali, protože jsme je uchovávali pro potřeby našeho zasilatelství. Tato kniha stála pouze 320 Kč - což je na velkoformátovou celobarevnou publikaci na křídovém papíře opravdu málo a pan Vacek jaksi opomněl do nákladové ceny zakalkulovat cenu tiskárny, grafické úpravy a sazby, což tvořilo podstatnou část z jím uvedené cifry. Dále Vacek srovnává nesrovnatelné - my jsme Ramanášram nepodvedli - Vacek nám udělil písemnou sublicenci. Jeho spekulace, že měl nějakou újmu kvůli této knize je absurdní. Dlužno připomenout Vackem prosazované nerovné podmínky při vzájemném obchodu mezi ním a Avatarem – zatímco Avatar jakožto plátce DPH mu poskytoval na své knihy rabat 27%, pan Vacek, s výjimkou krátké doby na konci spolupráce, Avataru za své tituly poskytoval jakožto neplátce DPH 28%, což je po odvodu DPH něco málo přes 23%. Nutno dodat, že v knižní branži platí nepsaný zákon, že neplátce DPH poskytuje plátci DPH rabat navýšený o oněch 5%, což pan Vacek odmítal pochopit a trval na svém, a tak Avatar po čase rezignoval na svůj oprávněný požadavek rovného obchodování, a to v zájmu nezhoršování vztahů .


Před více lety se vyprodalo naše vydání „Mahárišiho evangelia“. Když jsme chtěli pro uctívatele Mahárišiho tuto krásnou knížečku znovu vydat, někdo nás v ášramu pomluvil a vydání znemožnil. K tomuto anonymnímu udání se doposud nikdo neměl odvahu přihlásit. To přece není zbabělost. Kdo to mohl být, komu prospělo, je zřejmé. Na podzim roku 2006 nám Avatar dopisem oznámil, že na knihu získal výhradní právo a pokud budeme nabízet jeho xeroxové kopie, tak nás bude žalovat. Něco jako vděčnost Avataru neexistuje. Že kniha uctívatelům Mahárišiho chybí, je jim jedno. To je nezajímá.

Zde pan Vacek přiznává, že mu skončila platnost smlouvy na Maharšiho evangelium před delší dobou, přesto dál prodával nelegálně jeho xerokopie. Teď už pro jistotu píše "někdo" (Někdo nás v ášramu pomluvil). Že někdo údajně pomluvil pana Vacka v Ramanášramu je dohad pana Vacka. Kdo seznámil vedení Ramanášramu s dezinterpretací učení Maharšiho panem Vackem vůbec zřejmé není. Čemu to prospělo je naopak víc než zřejmé – kvalitní, kvalifikované prezentaci Maharšiho učení. Dříve Vacek obviňoval z pomluv u vedení ášramu přímo Avatar. Avatar nemá důvodu být panu Vackovi za cokoliv vděčný, naopak má „tisíc“ důvodů bránit se jeho lžím a dehonestacím. Skuteční Maharšiho uctívatelé nemají důvod si stěžovat, neboť kniha se jim do rukou dostala včas a v rámci smluvního závazku Avataru. Pakliže má na mysli uctívatele typu pana Filipa Blažka, který její vydání předjímá takto „Jak říkám, Mahariši by o vás neopřel ani kolo, protože se sám zasazoval o to,aby jeho učení vycházelo v co nejlevnějších a nejdostupnějších knížkách, aby k nim mohl opravdu každý. To dělá Jiří Vacek a to vy v Avataru neděláte. Vaše publikace jsou sprostá krádež, kdy např. jen přepíšete přednášku uveřejněnou na kazetě už před mnoha lety, dáte ji do tvrdých desek, přidáte barevný obal a odpovídající přemrštěnou cenu a vydáváte vše za horkou novinku. Maharišiho Evangelium dopadne stejným způsobem“, je zřejmé, že jim rozhodně nechybí. Jak ovšem nazvat počínání Jiřího Vacka, který ač neměl licenci, prodával bez vědomí Ramanášramu xeroxy svých překladů vesele dál a pochopitelně neodváděl ze svého prodeje Ramanášramu žádná procenta?


Naši nabídku na společné vydání díla s posměchem odmítl. Sám ji do dneška, psáno v květnu 2007, nevydal. Avataru nejde o rozšiřování díla Mahárišiho, ale právě naopak: snaží se mu zabránit.

Je hodně licoměrné po tolika dehonestacích nabízet nám spolupráci - to by musel Jiří Vacek hodně věcí odvolat. Že něčemu chceme zabránit, je hrubá lež a pomluva. Kniha vyšla v květnu 2007 (dva dny po tomto Vackově článku O autorských právech). Relativní zdržení vzniklo jednak pečlivou přípravou této knihy, jednak jinými edičními závazky. Kniha byla vydána v rámci časového limitu stanoveného smlouvou. Není známo, co je Vackovi do edičního plánu Avataru.


K otázce neoprávněných xeroxů pan Pařík tvrdí, že Ramanašram poskytuje licenci pouze na knižní podobu knih, na které nárokuje autorská práva. Neznám smlouvy, které uzavřel s jinými subjekty. V našich smlouvách se nic takového nenachází. Poskytuje, cituji: „právo překládat, vydávat a rozšiřovat díla Ramany Mahárišiho a o něm“ a to bez jakéhokoliv vymezení technologie výroby. To je rozhodující. Ve smlouvě není nic, co by vylučovalo xeroxová nebo jiná provedení. Omezení, na které se pan Pařík odvolává v našem případě neexistuje. Vše ostatní jsou jen nepravdivé výmysly s cílem nás poškodit.

Je zřejmé, že pan Vacek nabízí a prodává xerokopie s díly podléhajícími autorsko-právnímu schválení Ramanášramu nelegálně a neodvádí z nich licenční poplatek majiteli práv. V případě Maharšiho evangelia to je prokazatelné, v ostatních případech vysoce pravděpodobné. Jestliže je totiž náklad knihy rozebrán, je nutno na další dotisk, byť xeroxový, zakoupit licenci a mít řádnou smlouvu. Je vyloučeno, že by Ramanášram v současnosti poskytoval práva na xerokopie. V posledních letech poskytuje pouze na „book form“. Pan Vacek by měl přestat mlžit a otevřeně přiznat, zda vlastní nějakou platnou smlouvu s Ramanášramem na vydávání knih či xeroxů, na něž Ramanášram vlastní autorská práva. Je známo a sám to přiznává, že mu Ramanášram z důvodu dezinterpretace Maharšiho učení odmítá nová práva udělit. Je v zájmu Ramanášramu, čtenářů včetně žáků pana Vacka a dalších subjektů, aby pan Vacek poctivě uvedl, zda má na svou xeroxovou produkci maharšiovských textů z vlastnictví Ramanášramu platnou licenci. Jakékoli Vackovo zamlžující vyjádření v této věci bude jenom potvrzením jeho podvodného jednání.


Zmiňovaný Drtikolův obraz vlastním a používám v rámci svých vlastnických práv. Na obálkách některých našich knih není jeho kopie, ale pouze jím inspirovaný motiv v různém barevném provedení. Na jeho použití se vztahoval v té době platný autorský zákon a nikoliv ten nový, dnešní. Autor obrazu je mrtev, jeho eventuelní vyjádření je proto bezpředmětné. Za těchto okolností nárok nějaké další osoby neexistuje. Navíc: co je panu Paříkovi do toho? Nic. Každá záminka k pomluvě je samozřejmě dobrá.

Na obrazech otištěných na obálkách 16 knih Vacka je zřetelný podpis Drtikol - čili použili nikoli motiv, ale celý jeho obraz, který zatónovali do různých barev, čímž ve své podstatě Drtikolovo dílo výtvarně znehodnotili. Tvrzení „jím inspirovaný motiv“ je lež a podvod. Co je panu Vackovi do toho, že se zastáváme Drtikola, kterého Vacek soustavně haní? (Další viz níže uvedená sumarizace Vackových lží)


Tvrdit, že použití motivu Drtikolova obrazu, na kterém je 6. čakra, je propagací komunismu, je stejně nesmyslné, jako tvrdit, že provozování her dramatika O. Wilda je propagace homosexuality, protože byl homosexuál. Nechce se mi věřit, že by se na takové nehoráznosti dal vůbec někdo nachytat, ale kdo ví. Lidská hloupost je nevyčerpatelná. Drtikolovi nevytýkám jeho duchovní činnosti, ale osobní účast na únorovém komunistickém puči v roce 1948. Ten způsobil, že veškeré duchovní dění bylo u nás na 40 let zakázáno a zákaz trestán tvrdým pronásledováním. Tuto Drtikolovu účast pan Pařík stále popírá, ač ji Drtikol sám vlastnoručně popsal ve svém životopise. Již z toho je zřejmé, že pan Pařík si s pravdou hlavu neláme.

Vackova demagogie a licoměrnost - jde přece o dílo, které vytvořil podle Vacka člověk nehodný, který prodělal pád, nevěřil tomu, co učil.
„Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření. (Jiří Vacek - Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 11, str. 64)
„V čem je podstata Drtikolova pádu? V popření nauky. Kam vede, je zřejmé z jeho případu.“ (Jiří Vacek -Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 11, str. 65 )
„Jen těžko si můžeme představit větší popření buddhismu, než k jakému dospěl Drtikol na konci svého života.“ (Jiří Vacek) (Dále viz sumarizace Vackových lží)


Tak takové jsou výsledky naší vstřícnosti shovívavosti a dobré vůle ke spolupráci: jen naše škoda, pomluvy a hrozby soudem. Velmi poučné pro toho, kdo se poučit chce. Urážky, kterých se pan Pařík v této souvislosti dopustil, jsou přesným obrazem jeho charakteru. Posoudí je právníci.

Jen ať to posuzují. Pan Vacek by si měl ve svém vlastním zájmu zaplatit konzultaci s odborníkem na autorská práva.


Pan Pařík tuto odpověď několikrát neslušně vymáhal. Tak tady ji má. Má přesně, co chtěl. Já jsem nezačal.

Začal s tím pan Vacek naplno v r. 2002 (po smrti Tomášových, i když ještě za jejich života je svou nejapnou kritikou ponižoval) vydáním knihy plné dehonestací „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe, díl šestý“ , následně v r. 2003 sedmým pokračováním tohoto pomlouvačného cyklu. Teprve poté reagoval zástupce nakl. Avatar článkem v Doteku na sklonku r. 2003.




Sumarizace prokazatelných, okamžitě verifikovatelných lží Jiřího Vacka (Do tohoto výčtu nejsou zahrnuty lži, pomluvy a spekulace Jiřího Vacka, které vyžadují komplikovanější důkazní řízení, např. svědectví třetích osob, což ovšem nijak nesnižuje jejich negativní význam.) obsažených v jeho článku „O autorských právech“ (kurzívou citáty pana Vacka):

Lež č. 1: „Knížku „V srdci skutečnosti“ vydal Avatar bez vědomí i souhlasu Ramanašramu... Porušil tím autorská práva ášramu i naše, které jsme měli..“
Avatar je držitelem písemného svolení Ramanášramu (jehož, jak uvedeno výše, nebylo zapotřebí) k vydání této knihy, tudíž nic neporušil. Pan Vacek píše neurčitě o právech „našich“, kdo všechno se za zájmenem „naše“ skrývá? Kolik osob ta práva mělo, vlastnilo?
Ať pan Vacek laskavě předloží jakýkoliv písemný doklad o tom, že smlouva se týká krom něho ještě nějakých dalších osob.

Lež č.. 2: „Porušení (autorských práv) zejména spočívá v otištění dvou celých děl Mahárišiho: „Čtyřicet slok o jsoucím“ a „Třicet slok“.
Uvedená díla nejsou v monografii pana Navrátila o Maharšim otištěna celá, byly vypuštěny tyto verše: 9, 13, 17, 23, 24, 28, 31, 32, 33, resp. 4, 11, 15.

Lež č. 3: „Pouze jsme žádali rabat vyšší o 3% z ceny knihy než nám běžně dávali. Při ceně knihy tuším 320 Kč, „sleva“ dělala 9,6 Kč. Po odběru asi 20 knih nám Avatar sdělil, že nám již žádné další knihy nedodá. Prostě nás podvedl.“
Dle účetních dokladů možno doložit, že uvedená kniha se prodávala několik let – od r. 1997 do r. 2001 v průběhu těchto let odkoupil Jiří Vacek nikoli, jak uvádí, asi 20 ks, nýbrž dle účetních dokladů Avataru minimálně 114 ks ( v roce 1997 - 60 ks, v roce 1998 – 40 ks, v roce 1999 – 7 ks, v roce 2001 – 7 ks). Jiří Vacek si jí v průběhu několika let odebral tolik, kolik sám uznal za vhodné, aby netratil. Mohl si jí za ta léta nakoupit, kdyby býval chtěl, mnohem víc, třeba 1.000 ks, měl je k dispozici. Posledních několik kusů z celého nákladu si Avatar ponechal pro potřeby svého zasilatelství. Pan Vacek obdržel dle smlouvy rabat vyšší o 4 procenta, nikoli o 3, jak uvádí. Sleva tudíž činila 12,80 Kč. Rabat na jedné knize představoval 99 Kč. Při prodaných minimálně 114 ks činil hrubý zisk pana Vacka na této knize 11.286 Kč, přičemž nad rámec našeho recipročního rabatu to bylo 1.459 Kč. Avatar jej v žádném případě nepodvedl.

Lež č. 4: „Že kniha (Maharšiho evangelium) uctívatelům Mahárišiho chybí, je jim jedno. To je nezajímá.“
Kniha vyšla dva dny po publikování Vackova článku na jeho webu, a to v rámci smluvně daného časového horizontu.

Lež č. 5: „Naši nabídku na společné vydání díla s posměchem odmítl. Sám ji do dneška, psáno v květnu 2007, nevydal. Avataru nejde o rozšiřování díla Mahárišiho, ale právě naopak: snaží se mu zabránit.“
Kniha vyšla 17. května 2007

Lež. č. 6 a 7: „Zmiňovaný Drtikolův obraz vlastním a používám v rámci svých vlastnických práv. Na obálkách některých našich knih není jeho kopie, ale pouze jím inspirovaný motiv v různém barevném provedení. Na jeho použití se vztahoval v té době platný autorský zákon a nikoliv ten nový, dnešní. Autor obrazu je mrtev, jeho eventuelní vyjádření je proto bezpředmětné. Za těchto okolností nárok nějaké další osoby neexistuje. Navíc: co je panu Paříkovi do toho? Nic. Každá záminka k pomluvě je samozřejmě dobrá.

Ke lži č. 6: Dle Zákona č. 35/1965 Sb, par. 14, resp. Zákona č. 121/2000 Sb. par. 30 : v rámci vlastnických práv má pan Vacek právo užití tohoto obrazu pouze pro osobní potřebu, bez hospodářského zisku. Vydání knihy, coby publikace určené veřejnosti, není osobní potřebou. Užití záznamu obrazu F. Drtikola na přebalu knih podle obou zmíněných zákonných úprav vyžadovalo autorské svolení, tj. též svolení jiné osoby oprávněné k výkonu autorských práv (dědicové atd.). Držitel autorských práv měl vůči panu Vackovi nárok na autorskou odměnu nebo na upuštění od distribuce knih. Samotné autorské právo u nás trvá 50 , resp. 70 let od smrti autora.

Ke lži č. 7: V žádném případě se nejednalo o pouze jím (Drtikolem) inspirovaný motiv v různém barevném provedení, nýbrž o fotokopie obrazu F. Drtikola s jeho podpisem, různě zatónované. Navíc pan Vacek nesmí bez souhlasu vlastníka práv jakkoli předlohu upravovat, redukovat apod., neboť ji může znehodnotit, což se také v jeho případě nade vší pochybnost stalo.



Pan Vacek ve svých knihách otiskuje (ač to nebývá v našich podmínkách obvyklé – uvádí se zpravidla u copyrightu pouze jméno) vedle značky „copyright“ a svého jména tuto výhružnou formulku ke zdůraznění svého autorského vlastnictví: „Opisování a jakékoliv rozmnožování bez svolení autora není dovoleno a bude považováno za porušení autorských práv.“

Proč na jednu stranu ing. Jiří Vacek důrazně vyžaduje respekt ke svým vlastním právům a současně sám autorská práva jiných osob flagrantně porušuje, ignoruje či bagatelizuje, jak bylo výše dokázáno? Proč běžně ve svých knihách publikuje soukromé dopisy či texty různých osob bez jejich souhlasu (dokonce proti jejich vůli)?
Proč neměří sobě i jiným stejným metrem? Co jej vede k takovému křivému a bezohlednému jednání?

V tomto textu jsme předložili věcné, písemně zdokumentované důkazy usvědčující pana ing. Jiřího Vacka z opakovaných účelových lží.





Redakční poznámka:

Pana Vladimíra Cepka uspokojil Vackův článek „O autorských právech“ natolik, že mu za něj písemně poděkoval (http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2007-ii/podekovani-za-prispevek-pana-ing_-jiriho-vacka---o-autorskych-pravech):

„Vážený pane Vacek,
moc Vám děkuji za příspěvek O autorských právech, který mi vnesl jasno do skutečnosti ohledně autorských práv i ostatních zájmů vydavatelů duchovní literatury.“
Kolik ještě věcných důkazů je třeba, aby pan Cepek a jiní prohlédli?


mailto:kauza.vacek@gmail.com

CO JIŘÍMU VACKOVI „ŠAKTI ZAŘÍDILA“

aneb ŠAKTI PÁD JIŘÍHO VACKA 2. část

Miloš Tomáš


Kdo se dopustil trestného činu? Nechápavost „satgurua“ Jiřího Vacka

Jiří Vacek napsal, že jsem se dopustil trestného činu? Tak ať napíše, čím jsem se dopustil trestného činu! Ať něco takového dokáže. Je to jeho další lež a pomluva. A kolika trestných činů se dopustil Jiří Vacek. O tom by měl Jirka, tento náš „satguru“, meditovat. Nactiutrhání, šíření pomluv, nabádání ke štvaní a napadání, nabádání k šíření pomluv, poškozování obchodních zájmů, lživá reklama, udávání na základě lživých informací, zcizování autorských práv…atd. Není toho zrovna málo.

Prý jej viním ze spolupráce s StB. Nevím, není-li natvrdlý. Jako v případě jeho nevyžádaných komentářů k zádušní mši za E. Tomáše. Svou naprostou natvrdlost a skutečné „mistrovství“ předvedl Jiří Vacek, když o mne do svých pamětí napsal, že jsem při posledním přednášce svého otce Eduarda Tomáše (které se její autor již nedožil) měl prý přednášku „O padlém guruovi“, že jsem prý nezodpověděl spoustu dotazů (ačkoliv nikdy nenechám jediný dotaz nezodpovězen), a o prázdnu prý jsem téměř nic neřekl. Přitom tam „mistr“ Vacek nebyl! Skutečnost je taková, že jsem, zhruba před šesti sty posluchači měl tu čest číst přednášku svého otce Eduarda Tomáše: „Osvícení“ a o Prázdnu mluvím téměř pokaždé zhruba již deset let. I Jiřímu Vackovi oddaný a snaživý pan Ries na naši (mou a mého kolegy) adresu napsal: „Stále žvaní o prázdnu“. I v tomto pana Vacka (dle jeho vlastních slov) „stylu“ Jiří Vacek svého snaživého žáka Riese neslyšel. Kdo má pravdu? „Mistr“ Vacek, nebo jeho oddaný žák Ries? Skutečně jeho žák Ries. Téměř pořád, vždy, mluvím ve své přednášce - i když odpovídám na dotazy z pléna, někdy i „žvaním“ - o Jednotě. Takže pan Ries má pravdu a pan Vacek ne. To je pane „mistr“. Inu i mistr tesař se někdy utne. „Mistr“ Vacek se uťal již dávno a jeho nevědomost, zášť, závist, chamtivost, podlost, abnormální ješitnost a nadutá pýcha včetně neschopnosti k pokoře zkrotit svou mysl jej ženou do záhuby. Jeho „mistrovských“ skutků je mnoho.

Skutečně patrné „mistrovo“ zabednění. Takové postižení se zřejmě nevyhnulo našemu novému „Bhavanovi Šrí Swamímu Satguruovi“ Jirkovi. Prý „mistrovi“. A mělo nám to dojít už při tom jeho nekončícím blouznění o zádušní mši za Edu Tomáše. Neviním, pouze (jak si „mistr“ náhle účelově vzpomněl) jsem to naznačil. „Bhagavan Šrí“ Jirka konstatuje „Slušný člověk samozřejmě nic „nenaznačuje“, pro co nemá důkazy“.

Tak 1) Nevím proč by nemohl slušný člověk něco naznačovat. Souvislosti a fakta zde jsou a hovoří jasně. Důkazy se, Jirko Vacku, dokládají při tvrzení, nikoliv při naznačování či spekulaci. Jakého trestného činu jsem se dopustil – toto obvinění by měl Jiří Vacek dokázat a ne neustále se vylhávat ve stylu zloděje, co křičí, chyťte zloděje, nebo jak on to nazývá goebbelsovštinou – ale je zřejmé a prokazatelné, jakých hanebností se dopustil Jiří Vacek. Ve svých knihách píše celé stohy spekulací, naznačování, konstrukcí, scestných dedukcí, podsouvání a lží. Darebáctví pana Vacka je již tolik (a po dobrém si nikdy říct nedal, naopak reagoval sprostým útokem a další podlou hanebností, zpravidla za pomoci členů své kohorty), že je třeba mu to naservírovat natvrdo. Inu, takovému natvrdlému ješitnému superegu to asi jinak nejde. A kdo seje vítr.... Všechny hanebnosti Jiřího Vacka jsou snadno doložitelné a jeho vyhrůžky soudem či fyzickým násilím ze strany jeho oddaných příznivců (viz případ Filipa Blažka) a lživá udání (Šilhánová, Bešorna, Vomela a spol.) jeho a jeho zfanatizovaných kompliců jsou lichá a jen si jimi přitěžuje. Tak bych se být panem Vackem urychleně staral o svoje máslo na hlavě, či spíš hnůj, ve kterém po ramena stojí a který si sám na sebe nakydal, ze kterého se po několik generací nevyhrabe.

A 2) Sám se tedy zde nyní doznal, že není slušný člověk. No, to Ti můžeme všichni jen potvrdit. Ale pozdě si to uvědomuješ, Jiří, pozdě. Karma a šakti…však víš.

Ještě jednou tedy uvedu, co a proč naznačuji. Když někdo napíše 100 samizdatů (ani o jeden méně, běda jak by si někdo dovolil tvrdit, že jich nemuselo být rovných sto, to bys o něm napsal, že tvrdil, že žádné samizdaty nenapsal) a přitom, jak jsi o sobě napsal, „čelí neustálým výslechům, domovním prohlídkám, soudům, vyhazovům z práce“, jak to asi šlo tehdy dohromady. Jen když někdo čelil „neustálým výslechům“ nebo jenom „neustálým domovním prohlídkám“ (ani by nemusel jít k jedinému soudu a nemusel být vyhozen z práce, a kolika soudům a vyhazovům z práce jsi ovšem čelil, že), tak jistě byl sledován. Prý byl pan Vacek „oběť“ komunistického režimu. Jak tedy při tom, když byl sledován, čelil prý neustálým výslechům, domovním prohlídkám, soudům, vyhazovům ze zaměstnání (a to si polepšil na místo „dobře placeného úředníka v bance“, aby při svých současných nemalých ziscích, a někdy i nezdaněněných, dělal trapně ze sebe „chudého důchodce“) to šlo dohromady s napsáním stovky (běda jak byste si mysleli, že jich mohlo být – nikoliv bylo, ale mohlo být – o jeden méně!) samizdatů? Jak někdo za komunistů, když byl sledován StB, nedali mu pokoj při domovních prohlídkách, výsleších atd., může napsat sto samizdatů? Ta StB o tom psaní musela přece jistě vědět. A ač se konaly „neustálé“ výslechy a domovní prohlídky, nečinně přihlížela. Anebo to bylo celé jinak? Jak to, že StB tehdy nečinně přihlížela k psaní sta samizdatů?

A není na tom zase něco hodně přifabulovaného, přivymyšleného, vylhaného? K tomu, Jiří Vacku, netřeba dalších důkazů. Souvislosti a fakta hovoří jasně. Mimochodem, proč ono lustrační osvědčení bylo psáno na stroji? Oni neměli ani hlavičkový papír, natož aby tam byl někdo, kdo by se podepsal? Nevšiml jsem si. To oklepal, jak se mu hodilo? I ve výpisu ze zaměstnání – spíš posudku - jsem žádné doklady o zapojení se „v demokratickém hnutí v r. 1968“ nenašel, spíš naopak. Z kádrového posudku jasně plyne, že byl dobrým soudruhem. Jakou tedy „obětí“? Do jakého „demokratického hnutí“? Pod dohledem StB? Jirka se svým totalitním smýšlením? Kdyby to byla pravda (Jirka Vacek by byl někdy nějakou obětí, kdyby ze sebe něco obětoval, a kdyby byl zapojen v demokratickém hnutí, to by byl zcela jiný Jirka Vacek – a přijatelný). A Jarka Kočí, přímý „satguruův“ učitel, nebyl komunistou? A u Jarky nevadilo, že byl přímým žákem komunisty? A co přímo komunista Drtikol, spolupodílník na únorovém puči, spolustraník s vrahy atd. ten přeci byl (přes Jarku Kočího) nepřímým učitelem Jiřího Vacka. Ještě má Jiří Vacek doma Drtikolův obraz, který již tolikrát nelegálně, bez souhlasu majitele autorských práv použil na obálky celé své jedné edice. Tak je zvyklý komunisticky jednat. A to očividně lhal, že použil pouze motiv z onoho obrazu. To je další z prokazatelných lží – vždyť na obálce oněch „motivů“, ve skutečnosti barevně zatónovaných fotokopií, je zřetelný Drtikolův podpis. Ze všeho se Jiří Vacek snaží vylhat. Kolik tedy „Bhagavan Šrí satguru“ takových cizích „motivů“ použil? Měl by přiznat, že zcizoval. Jistě ho Míla Tomášová krást neučila, jak o ní sprostě píše. Otázka je, jestli u něj převládá darebáctví nad pošetilostí, nebo naopak. Spíš to první, i když to druhé osvědčuje někdy markantně. Nyní se snaží přesvědčit: „Skutečností je, že jsem Milošovu sprostou pomluvu vyvrátil…“ To myslí vážně? Ani to nebyla pomluva (těch se na rozdíl od pana Vacka hledím vyvarovat), nýbrž pouhá jednoduchoučká konstrukce, úvaha, rovnice, která nějak nesedí, spíš smrdí. A co pan Vacek vyvrátil? Tak asi jako prý „nestačí vyvracet lži a pomluvy na Kauze Jiří Vacek? To se mu možná asi někdy zdá. Za jakou odhalenou lež bych se měl omluvit? Rád se omluvím, ale za co. Za jakou „odhalenou lež“? „Bhagavan“ Jirka už si zase myslí, že něco odhalil? To on stále dluží omluvu za své urážení, nactiutrhání, lhaní, pomluvy a nařknutí a ostatní dehonestace.

Spor s Jiřím Vackem začal tím, že Jiří Vacek urážlivě psal, pomlouval a napadal mé rodiče. Vackovým urážlivým napadáním mých rodičů. Ne jinak! Žádným článkem M. Paříka v Doteku, jak se snaží kdosi zalhávat. Onen článek byl až po nějaké době první obranou před dehonestacemi zpupného a domýšlivého pána. Ještě před tím jsem se ohradil proti pomlouvačným útokům Jiřího Vacka na mé rodiče v jeho knihách, ke kterým došlo ještě za jejich života a po jejich smrti se tyto Vackovy útoky vystupňovaly. Do té doby se nikdo z nás dosud proti onomu Vackovu napadání neohradil. Jestliže za mými rodiči někdo jezdil léta je navštěvovat, a nyní se přiklonil a přiklání na stranu pana Vacka, schvaluje tím dehonestování mých rodičů panem Vackem – neboť o to ve sporu od počátku jde a tím spor začal – je to jistě jeho věc. I když si čtenář pomyslí svoje a nic lichotivého to pro takového člověka nebude. Odhalil se, co je zač. Křiváctví a špína ve službách „lžigurua“. Takoví lidé musí za Jirku Vacka bojovat? Trapné. Co si však myslet o onom jedinci, který po léta navštěvoval mé rodiče, když dopisem adresovaným mně, publikovaným však samozřejmě na internetových stránkách Jiřího Vacka (kontakt do Avataru má) vyjádřil otevřenou podporu panu Vackovi a tím schvaluje jejich urážení a pomlouvání, kterého se Jiří Vacek dopustil? Ukázal se, nejen co v něm dříme, ale co vůbec je zač. Když takový člověk, nejméně o generaci mladší než Míla a Eduard, který k nim po léta jezdí, přátelí se s nimi, a nyní svým vyjádřením podpory pana Vacka schvaluje jejich urážení. Svůj dopis vyzdobený množstvím citátů z klasiků převážně prostonárodní literatury adresuje mně a přitom jej zákeřně publikuje na internetových stránkách Jiřího Vacka. K tomu se drze odvolává na mé rodiče (jak to někteří sprostí a podlí jedinci ve službách Jiřího Vacka s oblibou svorně dělají), o jejichž čest se v tomto sporu zasazuji. Jde o podlé, sprosté a drzé jednání, pro které není omluvou ani jeho vlastní hloupost. Takový nezasvěcený nebo zmanipulovaný bláhovec pak může, jen aby se jeho důležité ego mohlo ve sporu Avatar versus Vacek uplatnit, třeba trapně vypisovat citáty z klasiků literatury. Jistě bych pro něj také třebas nějaký z Nerudy našel. Navíc jde o spor mezi panem Vackem a námi, a je bohužel věcí páně Vacka zbabělosti a zákeřnosti, že má potřebu podpory jiných lidí.

Na počátku byla dehonestace mých rodičů Jiřím Vackem v jeho knihách. O nic jiného od počátku sporu nešlo, než eskaloval, díky páně Vacka štvaní svých stoupenců (které z nás zpravidla nikdo nezná) a iniciování jejich útoků proti M. Paříkovi a posléze dalším lidem. Spor je sporem Jiřího Vacka s těmi, co mají Mílu a Eduarda Tomášovy v úctě (neboť proti nim byla zaměřena páně Vacka nemístná kritika). Jestliže se do sporu zapojují lidé, které neznáme, tj. Vackovi stoupenci a obdivovatelé, není jim po předmětu sporu nic. Jen brání, bohužel dle způsobu, který je jim přirozený( tzn. hrubé, konfrontační, drzé a útočné jednání), pana Vacka. Reagují tak na jeho opakované výzvy o obraně a de facto jeho štvaní proti nám. Jaký je pan Vacek- útočný, agresivní, konfrontační, pošetilý, drzý, nevyrovnaný v sobě, škodolibý, žárlivý, závistivý, nedůtklivý, hněvivý, urážlivý, netolerantní, nekritizovatelný, pyšný, nekriticky samolibý, poživačný…atd. (což mj. nesvědčí o nějaké valné duchovnosti, natož mistrovství) - takoví jsou bohužel nutně i jeho odchovanci a lidé z jeho okolí. Pokud by tomu tak nebylo, dávno by se mezi sebou nesnesli a rozešli by se.
To, co pan Vacek na mou adresu napsal, pasuje právě na něj. Totiž, že prý o něčem lžu. Mne vyčítá, že nepředkládám žádné důkazy (ač je předkládám stále dokola, ale stačí si pozorně přečíst, co vše pan Vacek napsal), ale on není schopen se obhájit nijak jinak než vylháváním, svalováním viny na druhé atd. A krom toho podlým štvaním svých obdivovatelů. Když čtu páně Vacka text, znovu mne napadá otázka o hulvátech, lhářích, jak může být někdo takový darebák. Jiří Vacek na mou adresu napsal věty, které by pasovaly spíš na něj: „Opět jen řada nehorázných lží“, „Sám se tím vystavuje vysvědčení, co je zač“ – ano, páně Vacka mnohé texty jsou jeho vysvědčením, co je zač (a opět mně napadá otázka na jeho darebáctví), „…beze studu pokračuje ve lživých pomluvách a vůbec nic nedokládá“ – ale dokládá a stále dokola a pan Vacek neumí a nemůže jinak, než že to zalhává. Stačí si přečíst jen zlomek důkazů na blogu Kauza Jiří Vacek. Např. rozbory jeho „pamětí“. Kdo je autorem knih plných pomluv o druhých, je zcela zjevné. To by mělo dojít i onomu nedůvtipnému.

Jiří Vacek ve svém textu nepřímo uvádí, že byl „skutečný odpůrce a obětí komunistů“. Kdyby tomu tak skutečně bylo, sotva by za jejich éry mohl napsat rovných sto samizdatů. Buď jich prostě nebylo sto, nebo to s tím sledováním nebylo tak jak píše. A nebo bylo? A proč „skutečný odpůrce komunistů“ vlastní doma obraz komunisty, spolupodílníka na komunistickém puči, Drtikola? A proč „skutečný odpůrce komunistů“ Jirka Vacek šíří tento obraz formou kopií na obálkách svých knih? Jako „oběť komunistů“ mohl žádat o odškodnění; jako „chudý důchodce“ by si „polepšil svou finanční situaci“, jako to udělal prodejem cizích knížek (např. Vackem ke studiu doporučovaného hnusu z pera Lva Tygra). A proč odpůrce katolické církve Jirka Vacek se hrne do jejích svatyň, zaštiťuje se Ježíšovými citáty (které účelově překrucuje), hlásí se k jeho odkazu (který nechápe), i když se chová amorálně a nemilostivě. Je Jiří Vacek normální? „Praktiky avatarů až příliš připomínají komunistické lhaní“ zaznamenal Jiří Vacek. Nechme „Bhagavana“ Jiřího Vacka ještě pokračovat: „Miloš také lže, že jsem pana Dostála obvinil ze spolupráce s StB. Bylo to naopak přesně obráceně.“ Jak typické pro Jiřího Vacka. Lež spojená s útokem. I ten nepříliš uvažující čéla si jistě přečetl ve dvanáctém díle Vackových pamětí (které jistý čéla nazval „duchovními klenoty“) vyslovené obavy, či spíš sprostotu: „Kdy na nás přijde pan Dostál se svými estébáky“. I zde, v dalších řádcích, pan Vacek rafinovaně píše o tom, že prý se pan Dostál „obrátí na své kolegy z ministerstva vnitra“. A v další větě, že prý, s odvolávkou na Lidové noviny, na vnitru stále ještě pracuje několik set estébáků a to i v archivech. Takže pan Vacek též neobvinil, ale jen naznačil, že? Ale otázka: „Kdy na nás přijde pan Dostál se svými estébáky“ je tvrzením, a to by měl pan Vacek dokázat, nebo se omluvit. Další věta je demagogií a jelikož odstavec před tím začíná o mně, tak se ona lež týká mne: „Také nám vyhrožoval Bezpečnostní informační službou; která se již o nás zajímá.“ 1) nevyhrožoval jsem nikomu žádnou organizací, ba ani Bezpečnostní inform. službou. Měl by tuto svou pomluvu Jiří Vacek dokázat a předvést tím, že nelže (ale on lže neustále o všem). 2) Proč bych to dělal? To jsem v životě nedělal a vůbec nikdy mne ani ona organizace nezajímala. 3) Jak a odkud to Jiří Vacek ví? Že by tam měl nějakého svého špeha na udávání? 4) Co má stále pan Vacek s tím plurálem majestátikem? Slovem „nás“ myslí sebe a šakti, nebo sebe a „mistra“, toho, co z jeho osoby tryská, či koho dalšího? Je to součást jeho abnormálie, tj. jakési nemoci? Jako např. „Co pro nás Miloš má…“ atd., že? Před slovem „která“ se dostal středník nedopatřením? Působením šakti? Proč asi má pan Vacek hned v další větě potřebu psát: „Prostě Miloš co slovo to lež, výmysl a pomluva.“ Za slovo Miloš by mělo být správně slovo Jiří; pak by ta věta byla skutečně správná a měla správný smysl. Tak, co pro nás Jirka má…ze své „duchovní výše“? Anebo, opět dle Vackova drzého způsobu: Prostě, Jirka co slovo to lež, výmysl a pomluva. Na rozdíl od Jiřího Vacka to mohu snadno dokázat.

Poděkování panu Jiřímu Vackovi

Ctitel pravého učení Ramany Maharišiho

To, že jsem slíbil, že se panu Vackovi již nebudu snažit zpřístupnit jeho vlastní omyly mi ale nebrání mu poděkovat.

Jeho poslední výlev (http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/kv---21_9_07---ctitel-praveho-uceni-ramany-maharisiho) totiž vydá za desítky komentářů mých.

Je to sice s podivem, že to dokázal sám, ale právě proto panu Vackovi patří můj dík, protože naplno ukázal svoji (pro blížence zcela příslovečnou) povrchnost při zkoumání myšlenek jiných. Pouhým srovnáním textu článků, týkajících se daného tématu:

http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2007-iii-/smutne-zjisteni
http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/08/pan-vacek-sm-proti-vem.html
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/vacek-sam-proti-vsem_, resp. později
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2007-iv/vacek-sam-proti-vsem_
http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/09/vacek-nejen-sm-proti-vem-ale-i-proti.html
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/kv---21_9_07---ctitel-praveho-uceni-ramany-maharisiho , resp. později
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2007-iv/kv---21_9_07---ctitel-praveho-uceni-ramany-maharisiho

tato skutečnost vystoupí, a o to více, že vlastně pan Jiří Vacek ve svém posledním výlevu již zcela nepokrytě brání svou vlastní osobu (a tedy hlavné své ego a jeho svázanost s individualizovanou formou mysli, jejíž totožnost mylně pokládá za totožnost svou vlastní), a to vše s autorizací svým jménem.

Takže, opravdu vám, pane Jiří Vacku velmi, velmi moc děkuji. Pokud jsem o tom jen psal, tak to stále mohla být pouze moje fikce. Pokud jste – přesně v hranicích mých odhadů, jak vaše mysl jedná a jaké prostředky používá – zareagoval i vy sám, a dokonce sám o své svobodné vůli, dokázal jste to, co bych já svými texty nikdy nebyl schopen dokázat. Potvrdil jste zcela mé domněnky o stavu, ve kterém se nyní nacházíte. Nyní je již na čtenářích, aby si uvědomili svůj vlastní postoj k předkládaným skutečnostem.

Děkuji ještě jednou a velmi vřele.

mailto:kauza.vacek@gmail.com

Jak si lze také naprogramovat svého obdivovatele

Ctitel pravého učení Ramany Maharišiho

Kořen nepochopení podstaty atmavičary v podání Jiřího Vacka

( http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/reakce-na-clanek-ze-serveru-kv )

Jiří Gatík

Jiří Vacek učí podstatu atmavičary a existuje kořen nepochopení tohoto učení. Vnímám tuto větu tak, že někdo nerozumí učení guru JV. První výtržek z článku Jiřího Vacka je použit, aby z něj udělal někoho, kdo zaměňuje atmavičaru s meditací. Vidím snahu nachytat gurua v nedbalkách. Autor z neexistující záměny vyvozuje tyto důsledky.

Otázka Kdo jsem já? má být vyslovena bez koncentrace na obsah. Vnímám to tak, jako by tazatel ani nechtěl dostat odpověď.

Mysl guru Vacka je diktátor. Guru Vacek má uhnout z cesty těmto špinitelům jógy, protože on sám je tímto špinitelem. Vnímám to tak, že guru Vacek má nechat špinit své učení bez omezení.

Autor těchto vět je ctitel pravého učení RM. Říjnový článek vnímám tak, že má sloužit k poškození guru Vacka, poškozuje však jen Kauzu Vacek.

Napsal jsem tuto reakci, abych ukázal, jaké metody KV používá a o co usiluje.


Napíši vám svůj pohled na vámi nastolené téma.

Napsal jste tuto reakci pravděpodobně proto, protože jste o to byl požádán.

O metodách „KV“ lze říci jen jediné – přizpůsobily se metodám pana Vacka.

Svým způsobem je to, co jste napsal, pouze manipulativní fikce (to, co jste podtrhl slovy: „Autor těchto vět je ctitel pravého učení RM: jste totiž napsal vy sám, i když se v textu usilovně snažíte svými vyjádřeními podsunout něco jiného: viz srovnání s originálem, na který se raději ani neodkazujete: http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/10/koen-nepochopen-podstaty-atmaviary-v.html ). (Je tady ale i možnost, že vy sám se – jako autor zmíněných vět – se takto pasujete na ctitele pravého učení RM. Pokud by to RM mělo znamenat Ramana Mahariši, pravděpodobně se vyznáte v Tichu a Klidu – mohl byste, prosím, tyto základy pravého učení Ramany Maharišiho konečně pana Vacka naučit? Tisíce děkovných dopisů vás jistě neminou.)

Ale abyste v těch svých fikcích nebyl tak sám, přidám také jednu myšlenku, možná jde o fikci, ale také možná ne (to si musí rozhodnout případný čtenář sám), cituji doslova:

„Je zřejmé, že Ing. Jiří Vacek, ve smyslu jeho logiky - Já, Jiří Vacek, jsem poznal, že Mahariši je Mistr, a tedy - podle dogma „jen Mistr pozná Mistra“ - Já, Jiří Vacek, Jsem Mistrem tedy též, a dále - pokud ale jsem já, Jiří Vacek, Mistrem, platí pro mne také to, že - Mistr je jen Jediný [Bůh] - A tedy byl-li Mahariši Mistrem a já, Jiří Vacek, jsem (anebo lépe Já [Jiří Vacek] Jsem) [také] Mistrem, jsem vlastně Jedno s Maharišim, Jedno s Bohem, - [Ing. Jiří Vacek] odvozuje: Já, Jiří Vacek, Ing., jsem tak vlastně Śrí Ramana Maharši [a tedy i Bůh – viz název svých „pamětí“] sám! A protože vy ostatní Mistři nejste a tedy ani nemůžete poznat, že já Mistr jsem, musíte se spokojit s tím, že tomu budete věřit; a to hlavně proto, že vám to říkám Já sám, Mistr [Jiří Vacek], tedy Já - sebe si vědomé bytí JÁ JSEM, jak jsem se já, Jiří Vacek, k tomu vhodně přejmenoval... A tedy jen já samojediný vím, co jsem jako Mahariši těmi slovy ze svých [Ramany Maharišiho] knih myslel - můj výklad je tedy jediný správný, a vy jste pouhá, ubohá, od Boha odpadlá Ega, když se této pravdě nechcete podvolit!... (takto se toto „téma“ dá rozvíjet do nekonečna - mysl se svou asociativitou je fantastický generátor scénářů své vlastní obhajoby, jak je vidět z mnoha knih, Ing. Jiřím Vackem produkovaných...)“

… a tak dále, a tak dále.

Zanechám tedy raději slovní ekvilibristiky, i když tato, a v tomto duchu, by vysvětlovala mnohé z toho, co pan Ing. [Bhagavan Šrí] Jiří Vacek [Swami]*, koná...

( * http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2007-iii-/jeden-z-nekolika-stovek-vynucenych-dopisu-_vynatek_ , i když téměř vždy k dopisům obdivovatelů přikládá svůj „vysvětlující“ komentář, v tomto případě nenapsal, že to pojmenování neplatí, takže – dle jeho vlastní logiky, kterou uplatňuje na jiné – s tím pojmenováním sám souhlasí. Doufám tedy, že někde doma na stěně mu opravdu visí diplom „swamiho“, k veřejnému používání titulu swami, ze kterého lze vyčíst, že mu někdo tímto pověřený propůjčil tento titul „swami“, protože toto pojmenování je specifickým titulem jógických škol, a uděluje se podobnou procedurou, jako například titul po absolvování University.

Celkově lze říci, že v rámci možností se ve svém textu snažíte vyhnout jakékoli prakticky (jak pan Vacek s oblibou podtrhuje slovem „věcné“) ověřitelné zkušenosti, a soustředíte se na popis vašich vlastních a ryze subjektivních dojmů, které – přesně podle schématu, které jste použil, - vyvolávají dojem, že s tím, co jste musel napsat, vnitřně nerezonujete, a právě o to více se snažíte potlačit byť jen náznak možnosti doplnění „já si to tak JEN myslím“, „žiji v JEN takové představě“ atd..

Pokud bych měl být konkrétní - co se upřesnění významu pojmu „schéma“ týče – formulace: „Mysl guru Vacka je diktátor.“ lze – dle vašeho (des-)interpretačního schématu – vyložit také, že mysl je Guru pana Vacka, a že ji pan Vacek vědomě umožňuje být jeho diktátorem, a nejen jeho, jak sám na svém příkladu dokazujete.

Bohužel, také si vůbec nejsem jist, zda jste správně pochopil, co je oním „cílem“. Vaše mysl je zřejmě předprogramována působením osoby (=ega) pana Vacka až tak, že jste si nepovšiml maličkosti, která má však v praxi nedozírné důsledky – ale protože je za vašimi slovy vnímatelný hluboce rozvinutý intelekt, věřím, že i tuto maličkost časem vyhmátne.

Možná vám (a dost možná nejen vám) pomůže i tato nápověda:

Jakmile je využito „koncentrace (tj. vědomé a cílené zaostření pozornosti) na obsah otázky“ – což lze pouze a jedině pomocí vůle, tj. intelektuální složkou mysli, je ztracena možnost získat „odpověď“ mimo tuto intelektuální rovinu. Doufám, že se alespoň shodneme na tom, že tato „odpověď“ ve skutečnosti leží mimo intelekt a tedy i mimo mysl samu. Váš postřeh, že tazatel (=osoba) „jako by“ nechtěl dostat odpověď, je tedy zcela správná. Pokud by totiž tazatel odpověď (podotýkám, že popisuji stav skutečné atmavičary – pátrání po podstatě vlastní identity, ne tedy stav meditace, kdy vytváříme diferenciací dualitu pozorovatel-pozorované) CHTĚL dostat, zcela logicky by v jeho hledání musel být ÚMYSL a tedy i TOUHA, která má tendence zkreslovat, hlavně ve smyslu „pudu“ sebezachování (mysli jako rozhodujícího činitele), tedy i přesně dle schématu, které jste se snažil svým textem dezinterpretovat.

Protože není mým cílem vás jakkoli přesvědčovat o tom, že vynakládání úsilí je ve své podstatě pouze konání individuální osoby a konání takové osoby zcela jistě zabezpečuje zastření pravé podstaty skutečnosti jejími „osobními“ plány, cíli, tužbami po dosahování „něčeho“ zcela výjimečného, a tedy hlavně NEPŘIJETÍM SKUTEČNOSTI TAKOVÉ JAKÁ OPRAVDU JE – to je to ono, často proklamované, a dost možná o to víc nechápané „Vše je Tady a Teď, a nic mimo toto Tady a Teď v pravé Skutečnosti neexistuje“ - a snahou si tuto Skutečnost „přiohýbat“ podle vlastních, ryze subjektivních, představ „jak to vlastně - podle té či oné individuální mysli - má vypadat“, odkáži vás na všechny ty, panem Vackem proklamativně hodnocené jako „nesrozumitelné“, „nepochopitelné“, a často také i přímo odmítané, ale zcela jistě (na rozdíl od osoby pana Vacka) plně Realizované Mistry, jako je Šrí Nisargadatta Maharádž, Šrí Siddharamešwar Maharádž, Rameš Balsekar, Púndža, a jim podobní. Pokud mohu doporučit, zkuste si nezaujatě, a bez předběžné polemiky, přečíst texty co nejbližší k prvotním, samotným autorem zapsaným, myšlenkám, tzn. pro nás asi nejčastěji texty anglické - protože velice častým nepochopením skutečné podstaty předkládaného tématu překladatelem do jiného jazyka se do textu dostanou zcela nepředvídatelné zkomoleniny prvotní idey autora, mnohdy jsou dokonce takové překlady i ve významovém rozporu se svým zdrojem. (Záměrně jsem neuvedl před tímto „dovětkem“ jméno Ramana Mahariši, protože u něj právě presumpce „dobrého překladu“ je v „našich“ podmínkách velmi nešťastná – protože pan Vacek žije stále v domnění, že jeho interpretace plně vystihují idey Ramany Maharišiho, a snaží se tyto své domněnky rozšiřovat do okolního světa, a tak jim dát punc „skutečné“ pravdivosti).

Přeji vám brzké a co nejméně bolestné prozření.

mailto:kauza.vacek@gmail.com