Alena Knápková
Pan Vacek ve svém článku „Moc kritizuji“ uvádí, že nekritizuje osoby, ale jejich výroky, jejich učení, které se neshoduje s duchovními pravdami a stále se velmi diví, proč je sám za některé výroky kritizován. Odpověď je jednoduchá – protože nedosáhl takové duchovní hloubky, aby k tomu byl kompetentní a jeho kritika tak byla oprávněná. Ona by pak totiž nebyla žádná, mám na mysli zejména kritiku vůči manželům Tomášovým, ale i jiným.
Jeho poznání není hluboké, jak se domnívá, proto je se skutečnými duchovními autoritami neustále v rozporu. Je tak nesebekritický, že si tuto skutečnost neúplného poznání není vůbec schopen připustit, a tak se můžeme dočíst, že kdo ho kritizuje, kritizuje samotného Ježíše nebo Mahárišiho a je mu vyhrožováno duchovním úpadkem a podobnými nesmysly. Jaká pýcha!
Ano, se vší zodpovědností rovněž tvrdím a plně souhlasím, že ego je Božské podstaty –kdyby nebylo, jak by byl možný návrat k Bohu, z kterého je vyzářeno? Ego může být i čisté, odevzdané Boží vůli, jak tomu je a bylo u skutečných duchovních mistrů. Také nikdo nikdy neřekl – a je Vám to snad už opakováno posté (kéž byste to už uslyšel), že usilovat na duchovní cestě se nemá. Usilovat se nemá až ve vrcholné fázi meditace, soustředění, pak to usilování a ten kdo usiluje vadí příchodu Boha a jeho milosti, kterou jsou nečistoty ega rozpouštěny. Tehdy je třeba se odevzdat a tedy přestat usilovat, jinak s tím Bohem stále zápolíte...
A je mi opravdu jedno, co podle Vás řekl Maháriši o usilování do konce.. to Vy jste to jen nepochopil, nevíte, kdy nastává ten konec, kdy člověk musí ustoupit a sklonit se před Bohem. Nevíte to, protože Vám chybí pokora. Důsledkem Vaší pýchy je nesprávné rozlišování, především vlastních egoistických sklonů – nečistých.
Kdepak satguru, pane Vacku, to opravdu ještě ne.
