aneb "duchovní" společenství v praxi
Alexandr Popov
Mistře, u jehož nohou leží Slávek! Ó gurudží Já Jsem, štědrý rozdávači Milosti (v duetu s JV), obrovský halogene, mistrovská osobo a egodrtivý meditante! Ty, v Lásce k němuž se topí David! Ne, nechci se vysmívat lidem, kteří vám důvěřují, těch je mi líto, našli si groteskní cíl svých adorací. Bylo by moc dobré, kdyby se takto dokázali obrátit k tomu skutečnému Mistru, Jedinému, který se nepotřebuje vydělovat, aby mohl být slaven, ale snad toho ještě nedorostli. Podstatnější je zde důvod, proč vy se necháváte takto titulovat, proč tomu neučiníte přítrž. Důvod je bohužel nasnadě a není to důvod hodný skutečného mistra, kterým se stavíte být. S tím docela přirozeně souvisí i duchovní „kvalita“vašich článků – například klamavé pojednání „Praxe uvědomění sebe sama...“ (JV-SatGuru, 30.11.t.r.).
„Neexistuje bytí, které by mělo vědomí, ryzí bytí je samo vědomí a vědomí je samo bytí...“ Je-li tedy bytí vědomím a naopak, jak píšete, proč hovoříte o „ryzí nehmotné existenci“? Je-li bytí vědomím, nic dalšího tu není (ať už tomu rozumíte, nebo ne) – ani hmotné, ani nehmotné a jistě vůbec nic neryzího! Proč členíte vědomí na zkušenosti, (uvědomění) sebe sama a akt pozorování? A proč píšete, že „vědomí není s ničím takto poznávaným a projeveným (...) totožné atd.“? Chcete říci, že to, co nazýváte poznávaným a projeveným, nemá bytí?
„Vědomí je vždy sebe si vědomé, neexistuje nevědomé vědomí. Zkušenost bytí, kde není vědomí sebe sama...“ Opravdu? Dovolím si připomenout začátek vašeho tvrzení: vědomí je vždy sebe si vědomé. A je-li i bytím (viz výše), pak je si vědomé VŽDY jen sama sebe (nikoliv ovšem v úzce egoistickém smyslu, jak to chápete vy), protože VŠE JE BYTÍ.
Nevím, co na to ostatní čtenáři, ale mně to stačí! Je psáno: „Vejděte do komůrky srdce svého a nečiňte mnoho slov.“ Vaše „traktáty“ jsou plné slov, jejichž obsahu ani za mák nerozumíte, byť ostošest studujete kašmírské mistry a kdoví koho dalšího. Kdybyste tomu opravdu (srdcem!) rozuměl, nečinil byste mnoho slov, protože VŠE (i zdánliví nepřátelé) by bylo SRDCEM!
A ještě maličkost: když chcete s někým polemizovat, učiňte tak explicitně, výslovně, je to čestnější. Na většině veřejně dostupných fotografiích - na webu, na obálce 14.dílu pamětí - se nedíváte takříkajíc na roveň s ostatními (skloněná hlava, pohled stranou apod.), to něco vypovídá! Dělají to zpravidla lidé neupřímní, do sebe zalíbení nebo pomatení. Vyberte si z toho po libosti.
