Vážený pane Tomeši,
reagujete na mé poslední texty uveřejněné na blogu Kauza Jiří Vacek. Shodně s panem Vackem tvrdíte, že jsou zde publikovány lži, tak nevím, proč se tím zabýváte – spíš než lži nepříjemná pravda, která bolí, což? Píšete ve své stati jednou o mně, pak mne přímo oslovujete, pak zase píšete zase o mně (napodobujete asi styl pana Krutiny). Vesměs jde o negativní kritiku. Jinak by to ani pan Pettinger nezveřejnil. Negativní neurážlivá a konstruktivní kritika zakládající se na objektivní skutečnosti (což při vší úctě k Vám by i Vašemu stylu více slušelo) mně vůbec nevadí (nejsem žlučovitý „ješita“), ovšem dáte mně jistě za pravdu, že by, když už se obracíte ke mně a chcete vést diskusi, slušelo více udržet styl a nesklouznout (jak to činil pan Krutina) do pomluv. A navíc, mohl jste, pokud jste něco měl ke mně, mně napsat přímo, ne se též schovávat za množinu panem Pettingerem spravovaného Vackova webu.
Jelikož mne ve svém textu oslovujete, je slušné (i když Vás neznám) Vám odpovědět. Nechtěl jsem tím Vám ani sobě rušit klid vánočních svátků. Pane Tomeši, neznám Vás a neznám ani pana Krutinu (ačkoli jej v jistém smyslu znám z jeho textů a to mne naprosto stačí). Divíte se, proč o něm a o panu Vackovi píšu. Pan Krutina se začal drze a bez jakéhokoli podnětu mého či mých rodičů do mne a mých rodičů opakovaně urážlivě ve svých textech navážet (napadat). Činil tak na internetových stránkách Jiří Vacek – Satguru pomlouvačným způsobem (nechybí absurdní způsob, jako např. „Miloši Tomáši, toto není určeno pro vás...“ Snadno si tyto pomluvy na adresu mých rodičů a mne můžete vyhledat a možná Vás i tyto texty zarazí. Pak budete mít právo psát komentáře. Zarazit by Vás mělo především to, že to není u duchovní osoby (která se považuje za „mistrovskou“ a navíc má potřebu se nechat jako „mistrovská“ potvrzovat) normální. Ostatně, vy rozumíte oněm poslepovaným kompilacím a konstrukcím jeho „duchovních“ textů?
Pokud jde o pana Vacka, znám jej už od svých dětských let. Nikdo by proti němu jistě nic neměl, kdyby... se cyklicky nechoval tak amorálně. Mám s Jirkou Vackem své zkušenosti – nepěkné. Právě pro jeho amorálnost. Ano, je to k smíchu a zarážející, když někdo ponižuje a pomlouvá v domnění, že sám zůstane velký, poštvává druhé proti někomu v rámci své pseudoobrany, zcizuje a poškozuje práva jiných, přičemž vyhlašuje, že je mistrem (a mistr je jeden a mistr a Bůh jsou jedno), ukňouraně se lituje a nechá se adorovat, vymáhá hmotné a finanční dary (prý jako „samozřejmost“). Je to k smíchu, že? Či spíš zarážející. Smutné. Činil by tak podle Vás nějaký opravdový mistr? Který opravdový mistr, Bůh, by byl ukňouraně sebelítostivý, vyzdvihoval by se a vymáhal adorativní dopisy a dopisy na svoji „obranu“, hmotné a finanční dary? Ano, k smíchu, ale i velmi smutné, zarážející.
Celý spor s Jiřím Vackem začal, jak lze písemně doložit, tím, že Jiří Vacek dehonestoval mé rodiče, ještě za jejich života. Mimoto pravidelně ponižoval Martina Paříka během jejich obchodních jednání. Ale o tom všem Vám nemusím psát. Jednak to bylo již vícekrát vyřčeno, jednak tomu asi nevěříte, protože tomu věřit nechcete, a pak Vás to jistě ani nezajímá, že. Zřejmě jde o hrách na zeď, že? Věříte jen tomu, co Vám řekne pan Vacek, případně někdo z jeho bližních. Jinak byste se ani nepouštěl do své reakce, tak jako dost jiných.
A tak jistě věříte panu Vackovi, když píše, že usilujeme o jeho „likvidaci“, že se prý na setkáních s manžely Tomášovými v pražské Lucerně nemeditovalo, že Míla Tomášová učila, že usilovat se nemá, prý Eduard Tomáš před svou smrtí vyslal jakýsi signál a zřekl se všeho, co celý život učil, nebo když Jiří Vacek píše, že jsem měl prý „přednášku o padlém guruovi“ a prý jsem podle něj „zneužíval svou matku“ (tomu jistě věří i jeho dcera, která si prý „Míly Tomášové hluboce vážila“ a přitom ji ráda nechá sprostě pomlouvat – jen proto, že to píše její tatíček – patrně zděděná účelová a neupřímná dvojakost, že?) atd. atd. Měl by tato tvrzení Jiří Vacek dokázat, anebo se omluvit. Už jen to samo o sobě dostatečně svědčí o jeho amorálnosti. Dost možná rovněž schvalujete pomlouvačný dopis, který iniciovali právě manželé Krutinovi, jež podepsalo několik lidí, kde se zavazují, že budou „bránit Jiřího Vacka za každou (!!) cenu“. Lživé pomluvy, výpady, útoky, podsouvání, nactiutrhání, poškozování obchodních a autorských práv, lživá reklama atd. – vše prokazatelné. Copak toho není dost? To by Vás mělo zarážet. Zarážet byste se mohl co chvíli při čtení „pamětí“ Jiřího Vacka. A pokud tomu všemu věříte, jako že patrně ano, mohl byste si ta fakta někde docela snadno ověřit. Nejen porušování autorských práv Jiřím Vackem bylo řádně dokladováno. Vy ale bez ohledu na tu veškerou amorálnost Jiřího Vacka nedáte na Jiřího Vacka dopustit, viďte? Určitě Vám Váš názor nikdo nebere a nechce brát a také Vám nikdo nevnucuje názor svůj. Tím spíš byste si měl laskavě skutečnosti ověřovat, vyslyšet obě strany a snažit se o objektivitu.
Dehonestoval jsem snad jeho rodiče? Nactiutrhal, pomlouval, např. že zneužíval svou matku, že jim jde o mou likvidaci apod. Sprostoty, co šíří on? Něco podobného? Zaútočil jsem snad první proti panu Krutinovi pomluvami jeho osoby a osob jeho rodičů? Zkřivil jsem někomu chmýří na jeho pomazané hlavě? Proč bych to dělal, když mně, do doby než jsem byl vystaven jeho sprostým pomluvám, byl nějaký pan Krutina ukradený?
Píšete: „Co se týká výpadů proti manželům....a krásně by seděly právě na Miloše Tomáše.“ To je přesně typ pomluvy, se kterým se setkáváme u členů vaší skupiny a jež o nějaké velké chytrosti nesvědčí. Copak Vy mne tak znáte, že víte, co by na mne sedělo? To z Vás mluví teď co?
Povšimněte si tedy raději svých výpadů a postarejte se laskavě o to, co by sedělo na Vás. Tak jako pan Vacek by se měl starat o sebe, tak i Vy. A aby k nijakým výpadům a výpadkům nedocházelo, že? Člověk by se měl stále hlídat, jak je vidět, je co u sebe krotit. Vždyť komu to vše píšete, kdo o to stál? Nebo snad z pocitu povinnosti či potřeby zavděčit se manželům Krutinovým nebo komu...? Sobě? Co se týká Vašich výpadů, také platí, tak jak píšete, že tudy cesta nevede. A chápete už snad že řádná duchovní cesta nevede pod vedením pana Vacka ani jeho zetě se sklopenou hlavou (vždyť tak ani na žádnou cestu nevidí a jeho vlastní nesrozumitelné texty jsou toho důkazem) a bohužel ani nikoho dalšího z jeho rodiny. Duchovní cesta pod vedením žádné amorální osoby nikam nevede.
Chtělo by to se, pane Tomeši, spíš konstruktivně zamyslet, pokud chcete vést diskusi, kudy cesta vede. S přáním šťastného nového roku všem
Miloš Tomáš
