Jiří Krutina - jednota plná protikladů

Alexandr Popov


Jiří Krutina, to je ale mudrlant, nic neví a píše o tom (mnoha slovy jako všichni začátečníci), poučuje (jako všichni začátečníci) a vyvyšuje sebe nad ostatní (ví všechno nejlépe), tak jako to dělají lidé, kteří mají deficit skutečné velikosti i prostředků k jejímu dosažení. Mystická smrt je údajně „teprve začátek stezky“ (Copak to asi je ta mystická smrt a kdo, resp. co, při ní zmírá, že je to teprve na začátku stezky?), v jednotě se usiluje ostošest (Kdopak asi v jednotě duálně usiluje? Že by jednota protikladů?), někteří vybraní mistři žili jednotu (pan Krutina to ví, jen mistr pozná mistra, a on je mistr náramný, protože všechny lehce posoudí a to může jen ten, kdo je zkušeností na stejné úrovni nebo – ještě lépe - nad nimi), ale že jednotu NIKDO žít nemůže, o tom neví, to je pro něj moc těžký kóan.

No ono taky aby ne, to by musel připustit, že ego musí OPRAVDU vyklidit pole - tedy abychom byli přesní, pokud chce duchovně pokročit, tedy to JEHO, Krutinovo, a že to není ego ledajaké! Ostatně, všimli jste si, milí čtenáři, že Jiří Krutina a Jiří Vacek jsou bezchybní? A to přesto, že (J.Vacek to pořád omílá) i mistři mají chyby (zřejmě pro to, aby je Vacek a Krutina mohli kritizovat), jen oni dva ne! Nikdy sami sebe nekritizovali, nepřiznali se k nějaké chybě, zkritizovali kdekoho a když někdo napíše nějakou kritiku jejich činnosti či charakteru, tak je chyba v kritikovi. Takoví jsou to mistři!

Ale pojďme dál: podle J. Krutiny je „skutečným a jediným spasitelem záře Boha“ (Tedy ne Bůh všudypřítomný, ale jakási jej omezující záře; kam asi září?), ale mistry ta přeměna hrubé energie na světlo něco stojí (takže ne Bůh, ale nějaký strejda je tím demiurgem?), mistři jsou „průchody jinak neomezené milosti vědomí JÁ“ (Opravdu neomezené? Ani tím, že všude nepůsobí – např. v tzv. egu, jak tvrdíte?). A třeba ještě perlička: „... bez svých žáků - svých mistrů by tento jediný spasitel byl asi tak živým Bohem pro své žáky, jako kus skály na poušti záchranou pro chudáka trpícího žízní.“ Ano, žáci bez závislosti na svém učiteli nic nepřinesou – a nemusí to být hned peníze, stačí třeba vděk, uspokojení mistrova slavomamu a velikášství, prostě užitek, tak jak to má každý opravdový satguru rád, že? Je třeba tuto závislost čas od času proklamativně (a za pomoci výhrůžek karmou) resuscitovat. Á propos, copak je vlastně ta ošklivá a záludná karma zač? Jakýsi nástroj k „umravnění“ kohosi? Nebo rovnou gilotina pro odpůrce? To je opravdu hluboká „moudrost“!

Jiří Krutina cituje Maharšiho výrok: „On (Ramana) vyzařuje a zaměřuje paprsky světla." Opravdu si, Jiří Krutino, myslíte, že Ramana mluvil o člověku Ramanovi, který cosi vyzařuje a zaměřuje? Že to byl stejný trouba jako třeba vy, který žil v bludu, že je osobou a opojen pýchou se chlubil, jak cosi božského dští? Ramana Maharši NIKDY o sobě nemluvil jako o osobě, protože to prostě tak nežil! To jenom vy a váš povedený tchán se snažíte tuhle omezenost ( ovšemže hlavně o sobě jakožto „mistrech“) namluvit svým posluchačům a používáte k tomu nejrůznější opovrženíhodné triky včetně podsouvání stejně omezeného chápání realizovaným duchovním bytostem a hrozeb strašlivou karmou odpadlíkům a odpůrcům.

Těžko se čelí grafomanovi, který jako perpetuum mobile zaplňuje stránky slovními ekvilibristikami bez obsahu (tedy kromě pomluv a skrytého i otevřeného sebeoslavování), protože s duchovností to má společnou jen volbu zavedeného pojmosloví, všechno ostatní je lež, nic duchovního ten člověk nežije.

A tak vezměme alespoň pár prvních výroků Krutinova textu O tom, jak v jednotě není úsilí:

- "Nepochopení energetické podstaty stezky a zákonitosti projevené části Skutečnosti..." Skutečnost nemá části, může být pouze špatně (duálně, tedy protikladně, v částech) chápána, v tomto případě Jiřím Krutinou; pojem energetická podstata stezky je mícháním povahy jevů s jejich smyslem (jev není současně svou vlastní podstatou).

- Z podcenění energetické podstaty stezky viní i duchovní učitele. Jenomže aby člověk poznal Boha, musí udělat totéž co On – jenom být (ne být Krutina, Vacek, mistr atd., jednoduše jenom být), jinak bude (obrazně řečeno) donekonečna chodit v kruhu kolem Pána Boha a když bude opravdový, občas se dotkne lemu jeho šatu v podobě duchovní zkušenosti, nic víc. Adept samozřejmě vyvíjet energii musí (a také ji vyvíjí, ani ji ostatně nevyvíjet neumí, tomu se při meditacích učí), ale směrovanou k tomu, aby ji vyvíjet přestal - až přijde čas, až On (Pán Bůh, ne Ramana-člověk) tak učiní. Učíte, Jiří Krutino, nauku ega, jeho posilování, jeho zachování, lhostejno, že slovy tvrdíte opak! Oháníte se zkušenostmi stoupenců(a přivlastňujete si zásluhu na nich). Ovšem zkušenosti jsou výsledkem opravdovosti, ochoty slevit ze sebe, nikoliv MAGICKÉHO (!) působení kohosi! Když je žák připraven, mistr může být rozbuškou. Jak to tedy děláte, vy a Jiří Vacek, že žáci vděčí za své zkušenosti vám! Jak? Napište to, pyšný „mistře“!

Vynechám další a další povídačky, kde všechno je „v oblasti tohodle“ a „v oblasti tamtoho“ a všichni (rozuměj: ostatní) dělají chyby a Jiří Krutina to napraví svými do sebe zahleděnými odstavci - - a nekonečně dobrý Bůh se při tom někam ztratil. A tak se zmíním ještě alespoň o dvou:

1) Miloš Tomáš údajně napsal, že v jednotě již není úsilí třeba.
Miloš napsal, že v jednotě již úsilí není. A mohl klidně i napsat, že v jednotě žádné úsilí být ani nemůže, protože není, kdo by usiloval, ale určitě nenapsal, že není třeba. Jednota není ani prostor, ani stav, ani nic, co by šlo získat či v čem by jedinec měl svoje místo, a jednota není ani otázkou volby! Když to nevíte, proč o ní píšete?!

2) Podle Jiřího Krutiny v přednášce Nebeská stezka Eduard Tomáš napsal, že duchovní zkratka spočívá v jediném - napodobování chování realizovaných bytostí, za což je Jiřím Krutinou vysmíván a dehonestován. Možná by si měl Jiří Krutina namísto trapných apriorních posudků Nebeskou stezku opravdu přečíst. Eduard Tomáš totiž navrhuje, aby adept vzal za svůj správný názor, že ve své nejvnitřnější podstatě už nyní realizovanou Skutečností je a choval se podle toho. Tuto ideu hned upřesňuje: adept přesune pozornost z hlavy do duchovního srdce a snaží se jednat tak, jak by jednal realizovaný člověk – tedy nemít agresivní ego, nic nechtít, ničeho si nežádat, prostě jen s otevřeným srdcem konat. Pokouší se být prost společenských pout, chamtivosti, lakoty, žárlivosti atd. a žít trvale v božském středu svého nitra a tento stav nikdy neopouštět. Trvale praktikuje cvičení „Já jsem existencí-vědomím-blahem, samozářící, nepřipoután k ničemu a prost duality.“ V tomto duchu Eduard Tomáš pokračuje až k nejhlubší zkušenosti. A nyní se Jiřího Krutiny ptám: co je na této metodě zevního? Co je na ní směšného? Tak to udělejte, vy trapný posměváčku! V čem myslíte, že máte napodobit realizované bytosti? Napište to! V tom, jak si mažou chleba nebo otevírají dveře? Jen nedobrý člověk se může vysmívat snaze vzdát se všeho svého, odevzdat se Bohu až do nejskrytějšího koutku duše, a jen zevní člověk to může chápat jako zevní čin (napodobovat chování, jak píšete) a jen hlupák to může nechápat docela.

Miloš Tomáš: Odevzdanost (nakl.Avatar)

Zamyšlení nad knihou

Kamil John

Na webové stránce Jiří Vacek – satguru psali někteří autoři o knize ODEVZDANOST od autora Miloše Tomáše. Na to, jak se píší recenze, jí vystavili nebývale silný odsudek. Jako by snad chtěli, aby ji četlo co nejméně lidí.

Je pravděpodobné, že knihu nečetli, jen si patrně vybrali kousek, na kterém se domnívali, že mohou ukazovat její nedostatky a naopak propagovat sebe a své názory. Nevím, jestli chtěli psát recenzi, ale slušná recenze by měla referovat o tom, co recenzuje, a ne většinou vykládat své (pomýlené) názory. Nepochopení a křečovitost, s jakou se snažili dobrat odsudků a knihu odsoudit, je zcela zjevná.

Přesto, pokud by některý čtenář byl v pochybách, jak to vlastně je, lze mu doporučit jediné - přečtěte si knihu sám a udělejte si sám obrázek, jestli obsahuje to špatné, co jí autoři od „satgurua“ podsouvají. Také o něčem svědčí, že kniha se dobře prodává a dokonce širokému okruhu čtenářů.

S veškerou zodpovědností lze sdělit: Pročte-li si kdo s jen trochu kladnou a otevřenou myslí tuto knihu, určitě získá a posune se duchovně o nemalý kus dále. Proč? Protože bude při četbě nutně sdílet hlubokou úroveň, která - jak uvidí - knihu prostupuje. A tato hlubina ho k sobě přitáhne.