Z díla Ing. Jiřího Vacka: O skromnosti, pokoře, soucítění, nezištnosti a odevzdanosti

(Téměř) bez komentáře:
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
O skromnosti, pokoře, soucítění, nezištnosti a odevzdanosti

„Je pozoruhodné, že Marcel, který nám sám od sebe zřídil internetové stránky, rovněž sám od sebe do naší adresy vložil „satguru“. Tak někdy šakti poučuje…“

(Rady na cestu, str. 186 nahoře)

„Za prvé: když jsem se dozvěděl o Ammě, byl jsem již mistrem. Měl jsem poznání sebe.“

(Jak jsem hledal... 7, str. 185 – 186)

„Na Morávce se ke mně také konečně přihlásil fotograf, který na jedné Aldeje pořídil snímek mých očí, ze kterých vychází zřetelně světlo… Těšil jsem se, že konečně dostanu negativ. Velmi mě (Jiří Černý ze Stříbra, pozn. red.) zklamal: „Nebyl jsem si jist, zda jsem při fotografování neudělal nějakou chybu, tak jsem dal negativ k přezkoumání jednomu výzkumnému ústavu a oni jej ztratili.“ Jaká škoda. Důkaz o skutečném zázraku se ztratil.“

(Jak jsem hledal... 7, str. 193 dole)

„Za tohoto stavu nevidím důvod, proč takovým lidem pomáhat. Škoda síly, času, námahy i únavy. Koho by bavilo namáhat se zbytečně?“ (Jak jsem hledal... 7, str. 205 nahoře)

„Tak celý seminář jen potvrdil, co říkám. Kdo upřímně hledá pravdu…má u nás v knihách, ve společných meditacích a seminářích, vše, co k praxi potřebuje a je naprosto zbytečné a dokonce škodlivé (!), pokud se rozptyluje hledáním jinde s nadějí, že snad nalezne „něco lepšího.“

(Jak jsem hledal... 7, str. 256 uprostřed)

„Karel Kreizel … říká, že za vše dluží mé pomoci. Takový vděk a skromnost mě těší… není mnoho těch, kteří takto jasně chápou a jsou ochotni se i jasně vyjádřit…Karel je dalším důkazem, jak je důležité vzít mistra takového, jaký je, nekritizovat jej, jedno zda oprávněně nebo nikoliv… (Jak jsem hledal... 9, str. 47 nahoře)

„Působím již dost dlouho, aby každý, kdo upřímně hledá, věděl, oč jde. Když neví, pak jen proto, že jej ovládají síly nepřátelské Bohu.“ (Jak jsem hledal... 9, str. 210 dole)

„Po skončení Morávky jsem se dozvěděl, že jedné účastnici bylo líto, že se ke mně nechodí po kolenech pro požehnání…a navrhovala něco takového zavést na Morávce. Netoužím, aby někdo ke mně přistupoval po kolenech, ale ani nerad sám před někým klečím… Dobrý a přátelský vztah k mistrovi a otevřenost k jeho vyzařování jsou rovněž nezbytností… v opačném případě nic nečekejme… Kdo si neváží mistra a jeho pomoci, neváží si ani Boha a sám se odsuzuje do vlády nebožského ega nad sebou…Pro takové platí plně: nejsou mě hodni a berou nehodně. Tím se vylučují z mého království. Všichni takoví a zejména ti, kteří mistra místo vděčnosti očerňují, jsou doslova zvrácení…“ (Jak jsem hledal... 11, str.168 - 169)

„Jak jsem byl udělán mistrem. (název kapitoly)…Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí“, i když někteří v mém okolí již v období mého hledání něco takového tušili. Vzpomínám si, jak mě jednou Jirka Navrátil na jeden dotaz odbyl: „To není důležité“. Pan Čech mu odpověděl: „Pro toho, kdo jednou bude mistrem, je důležité to vědět“… Nikdy jsem netoužil být mistrem… Jak vím, že jsem onou „vzácnou bytostí“, skrze kterou se projevuje šakti? Vnitřně jsem šakti využíván, jak říkám, jako „komín“, kterým někdy procházejí odtělené bytosti k Bohu. Zevně šakti mi organizuje společné meditace a semináře. Nabídky na ně přicházejí samovolně bez mého popudu. Takové činnosti organizuje šakti za mne a já jen často udiveně přihlížím, co vše si dokáže vymyslet. Nejpodstatnější samozřejmě je vnitřní působení na naše přátele… mou osobnost šakti používá k jejich poučování a vedení… Ti, kterým je toto působení šakti trnem v oku, jejich líčení (písemná svědectví čélů o jejich duchovních zážitcích s Vackem ve snech, vizích a při meditaci) posměšně nazývají „vynucenými dopisy“. Tím odhalují své nepřátelství k šakti... Jsem mistrem a současně jím nejsem. Jakýkoli pocit „já jsem mistr a druzí jsou žáci“, já jsem výš a oni níž, chybí…(Jak jsem hledal... 10, str. 180-181)

„Nejsem na svých příznivcích existenčně závislý ani nepotřebuji nějaké klanění. Kdybych chtěl, mohl bych je již dávno zavést.“

(Jak jsem hledal... 10, str. 183 dole)

„Panu Paříkovi se nelíbí, že zveřejňuji dopisy přátel s jejich duchovními zkušenostmi. Nazývá je „vynucenými“. Pravda je, že většina dopisů přichází z popudu hledajících…“

(Jak jsem hledal... 10, str. 187 nahoře)

„Na poslední srpnové Morávce Pavla M. přede mnou při závěrečném loučení přede všemi poklekla. Je velmi vnitřně citlivá a to co ve mně zahlédla již dříve, ji přivedlo k úžasu, jak málo lidé zevně oceňují, co jim moje osobnost přináší. Proto ono pokleknutí.“

(Jak jsem hledal... 10, str. 200-201)

„...nikde jsem se nedočetl, že by někde dokázalo společně 2 hodiny meditovat tolik lidí a s tak vysokou duchovní úrovní. Něco takového je zcela výjimečné v celém světě.“ (skromně o meditaci na Novotného lávce, jíž se zúčastnilo 120 lidí)

(Jak jsem hledal... 11, str. 52 nahoře)

„Nevěřte učitelům, kteří soucit s trpícími a pomoc jim prohlašují za naši nejpřednější povinnost. Není pravda, že trpí nespravedlivě a že jsme povinni tuto nespravedlnost napravovat. Pravda je přesně opačná: utrpení každé bytosti je dáno její vlastní karmou… Rozhodně není naší povinností vzdát se vlastního oprávněného prospěchu ve jménu pomoci druhým .“

(Rady na cestu, str. 236 - 237)

„Nemám žáky, protože zde není žádné moje, ale pouze duchovní přátele, se kterými se dělím o své zkušenosti a které vystavuji vyzařování Já.“ (Rady na cestu, str. 240 nahoře)

„Přicházejí nemoce, jsme vykrádáni, něco se nezdaří, ale to vše nějak více či méně zapadá do Já.“ (Rady na cestu str. 240 dole)

„Milovat druhé více než sebe je nemoudré, a také se nevyplácí a to nejen nám, ale ani druhým.“ (Jak jsem hledal... 6, str. 35 upros.)

„Přiznám se bez mučení, že slovo „odevzdanost“ nemám příliš rád a na rady, že „máme vše odevzdat“, se dívám s podezřením.“

(Jak jsem hledal... 7, str. 259 nahoře)

„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“

( Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal... 11, str. 67 uprostřed)

„Nejúčinnějším prvkem zůstává mistrovo vyzařování. Bez jeho přítomnosti a osobní poslušnosti je jen těžko uskutečnitelná. Odevzdanost v tomto případě chápejme doslova jako naprostou poslušnost bez uplatňování vlastní vůle. Pouhý obecný postoj odevzdanosti je málo.“

(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 79 uprostřed)

„Stezka je boj až do samého konce, ve kterém se milost nedává.“

( A co „vyzařování Já“ satgurua Vacka? – to není milostí? – A nebo: „Působení šakti v mé blízkosti je obzvlášť silné“ pozn. red.) (Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 98 uprostřed)



(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

mailto:kauza.vacek@gmail.com

JAK JSME U PANA VACKA NAKUPOVALI KNIHY

Iva

Dovolím si podat svědectví o podivuhodných obchodních praktikách pana Vacka. V 90. letech jsme si objednávali u tohoto pána nějaké knihy. Vše bylo zprvu v pořádku, jenže zanedlouho docházely další knihy, které jsme už neobjednávali. To se stalo několikrát - zpočátku jsme si je nechávali a zaplatili, ale pak už nám došla trpělivost - kdo by také chtěl neustále platit knihy, které si neobjednal? Tak jsme je poslali zpět. Jenže pak přišla další zásilka – a tak jsme přiložili dopis, že ty knihy opravdu nechceme - a co se nestalo? Opět další zásilka, to už jsem se neudržela a napsala důraznější upozornění, že takto si knihy nuceně kupovat nechci! Tahle neplodná komunikace s Vackovými trvala nejméně rok či dva, než jsme si oddechli a konečně byli akceptováni, že ty knihy opravdu nechceme!!! Také se nám stalo, že knihy, které jsme na počátku koupili a zaplatili, byly vedeny v evidenci u Vackových stále jako nezaplacené, takže i když jsme poslali peníze, tak nám neustále chodily upomínky, že jsme dlužníci! Kdybychom si prozíravě nenechávali kopie o zaplacení, platili bychom snad i několikrát a tomu říká p. Vacek, že na svých knihách nevydělává? A že lidé v jeho okolí jsou pokorní a skromní? Kdyby to byla pravda, byli by také pozorní a bdělí a měli by pořádek ve svých materiálech a účtech, takže by se nemohlo stát, že by tím zákazník trpěl!!! Navíc knihy p. Vacka, ty, které jsme někdy dobrovolně a někdy nedobrovolně zakoupili, se po pár letech běžného užívání přeměnily na tzv. salátová vydání, takže neobstojí další tvrzení p. Vacka, že vydává levné knihy, které se vyplatí, protože nevydrží tak dlouho jako např. kvalitní vázané knihy. Po takovéto zkušenosti je jasné, že jsme se rozhodli už neobjednávat knihy od p. Vacka, i kdyby šlo o titul, který by nebyl nikde k sehnání. Nechtěli bychom totiž zažít znovu to „nedobrovolné“ odebírání knih, proti kterému se člověk ani nemůže pořádně bránit, protože jeho názory a připomínky nejsou vydavatelem akceptovány.

Ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, tak tyhle donucovací metody opravdu nedokážu pochopit. Vždyť takhle až do domu chodí s knihami, pod záminkou věčné spásy, snad jen svědci Jehovovi. Copak má tyhle praktiky p. Vacek zapotřebí? Vždyť své knihy může prodávat a nabízet na internetu, což jistě dělá, nebo je nabízet knihkupcům, prodávat na různých duchovních festivalech, což také dělá - tak proč bere ostatním lidem svobodu a možnost výběru. Cožpak může člověk, který ignoruje druhé, přesně rozpoznat, které knihy kdo potřebuje? Sotva. Cožpak je jeho mottem -"braň se, jak chceš, já to svoje učení do tebe stejně nacpu"?! Pokud je s tím někdo svolný, je to jeho volba, osobně si radši ponechám svobodu a možnost volby.



mailto:kauza.vacek@gmail.com

Lži Jiřího Vacka ve 12. dílu jeho pamětí „Jak jsem hledal...“, 2. část

Miloš Tomáš

28) Na str. 153 se zcestně, přesto ve snaze dehonestovat, pozastavuje nad tím, že některým „příspívatelům“ JZ (?) nevadí vulgarismy užité na adresu skupiny pana Vacka a „důvtipně“ z toho vyvozuje, že tito „přispívatelé“ se domnívají, že svým ignorováním oněch vulgárních příměrů přispívají památce Tomášových. (Pan Dostál tuto věc trefně komentoval: Auro je sprostý na povrchu, Jiří Vacek uvnitř.) Nikdo z mých přátel, tím méně já, si nic takového nemyslíme a sami Tomášovi by vulgarizmy (byť užité k jejich obraně) odsoudili. Ti žili a uvažovali velice mravně, slušně a zdvořile. Jistě by se o jiné lidi ani v nejmenším zle neotírali, nedehonestovali by nikoho, nevylhávali by se. Proč naopak tímto stylem má potřebu psát pan Vacek, je zřejmé. Chce ponižovat a urážet přátele a ctitele manželů Tomášových. Užívá při tom s klidem lží a ostatních hanebných prostředků.

29) Na str. 153-4 se čtenářů ptá (jako by ti to mohli vědět): „Jsou tito zaměstnanci (Ministerstva vnitra) oněmi vlivnými známostmi, kteří již mají dost mého působení a chystají se mě zlikvidovat, jak mi vyhrožují?“ Nevím, a asi i většina čtenářů také ne, že někdo panu Vackovi vyhrožuje. A jak by asi mohli čtenáři takovou otázku panu Vackovi zodpovědět? Ten zde ani není konkrétní, jestli si ony výhružky zaměstnanců Ministerstva vnitra také nevylhal. Měl by uvést důkaz. Jedno je jisté. Pan Vacek se bojí o svou osobu. Tvrzení : „….jedním z účastníků útoků StB na nás byl i …Jiří Navrátil,…“ by měl rozvést.
Jiří Navrátil se ale třeba bojí lží pana Vacka, jako např. že to byl on, Jiří Vacek, kdo uvedl Maharišiho do českého prostředí, že prý to byl on, kdo seznámil Tomášovy s Maharišim, že před tím od Maharišiho nic neměli.

30) Na str. 154 uvádí, že nepíše svým nepřátelům. Koho tedy zastrašuje? Proč třeba se obrací k pánům Paříkovi a Dostálovi slovy: „Nuže pane Paříku, Dostále“, nebo takto k Tereze Vackové aj., které jistě nepovažuje za své přátele. Lže zde, že se neobrací ke svým nepřátelům, když o nich píše, např. „naši nepřátelé“. A samozřejmě ne pouze nepřátelé jeho, ale jestliže píše „naši“, tak jejich. Koho všeho vlastně?

31) Musím se opravdu smát, až za břicho popadat, když na str. 156 čtu další lež Jiřího Vacka: „Nikdy jsem nepsal, že jsem chudý důchodce.“ A kdo opakovaně psal: „Jsme jenom chudí důchodci…“ To nepsal pan Vacek, ale jeho vyzařování Já jsem?
Už ho vidím po Morávce vybalovat z auta klobásy a uheráky či peněžní dary, když dále čtu: „Duchovnost nás neživí na rozdíl od mnoha jiných.“ Opravdu neživí. Jeho živí dehonestace, lži, pomluvy atd., na což mu přispívají jeho důvěřiví obdivovatelé. Kdyby nedělal mistra, patrně by nebyly žádné bonboniéry, uheráky, langoše, ba ani nezbytné ptáčky u paní Alžběty.

32) Na téže straně čtu hanebný nesmysl (jak jinak než lež), je to páně inženýra perla první velikosti, skutečný klenot – pro některé čély tzv. věčná pravda: „Nejsem podnikatelem, zdůrazňuji proto, že podnikatel podniká pro zisk a je ze svého podnikání živ na rozdíl od autora, který vydává své práce vlastním nákladem“ (čili podniká).

33) Proč pan Vacek na str. 157 píše, že je za své vydávání špiněn stoupenci Tomášových? Není ta zaujatost vůči Tomášovým a jejich „stoupencům“ posedlostí? Tudíž nejedná se vážně o chorobu? Za žádné vydávání nikdo nikoho nešpiní. Za nactiutrhání, pomluvy, lži ale nikdo nemůže být pochválen. Termín „stoupenci Tomášových“ je pro zbabělce, jako je Jiří Vacek a jemu podobní, velmi praktický – dostatečně může dehonestovat, prakticky jak chce, a přitom nejde o nikoho konkrétního. Jako např. v dalším případě.
Kdo ze „stoupenců Tomášových“ oslavuje komunisty? Takové nehorázné obvinění by měl Jiří Vacek dokázat. Který ze stoupenců Tomášových oslavuje komunisty? Co kdyby mi to přišel říct přímo do očí. Jestlipak on s nimi nespolupracoval, když napsal 100 samizdatů prakticky za jejich asistence, když čelil neustálým výslechům, domovním prohlídkám, sledování, vyhazovům z práce, soudům atd. Pokud skutečně tomu všemu tak bylo, jak se rád chlubí, že čelil všem těm věcem, tak byl velmi sledován a psal ony samizdaty s estébáky za zády. Anebo mu to umožnili?

34) Prý „….pan Dostál …píše, že se…hodlá spojit s StB, aby nás zničil.“ Dá se pochybovat o tom, že by pan Dostál toto napsal, StB totiž už není. O tom, že Jiří Vacek sprostě lže, je však nepochybné. Možná se to panu Vackovi zdálo, nebo to pan Dostál panu Vackovi psal, ještě když vytvářel ty samizdaty. Ono napsat 100 samizdatů, když člověk chodí do práce, sedí u soudu pro rušení socialistického soužití, nebo u výslechu, věnuje se estébákům během domovní prohlídky, ví, že jej sledují, hledá si nové zaměstnání atd…..to přinejmenším po několik let nespí. To pak ta meditace musí vypadat! A koho že by „nás zničil“? Náš národ, nebo pana Vacka a jeho rodinu, nebo jeho sektu?

35) A už zase posedlost Tomášovými (na str. 157). Proč, když pan Dostál o nich vůbec nepsal? „Skoro to vypadá, že si myslí, že Tomášovi potřebují pomoc bývalých estébáků…..pomlouvají a lžou…soudnému člověku…..“ Pan Vacek soudný není. Vypadá to skoro spíš jako pomatenost, posedlost. A hle, najednou ví, že estébáci jsou bývalí? Má pan Vacek nějaký racionální důvod psát, že by si někdo mohl myslet, že Tomášovi potřebují pomoc bývalých estébáků? Asi by se měl mistr sprostot i za toto omluvit. Už nejen Tomášovým, ale i panu Dostálovi.

36) Na str. 159 zmiňuje emigraci „paní nebo slečny Maríči“, alias Julie Kadlecké alias Jiřiny Dostálové alias Zuzany Takáczové. Kde asi byla v oné emigraci? V psychiatrické léčebně nebo ve vězení?
Na téže stránce se dočkáme ještě další perly, která by se však vůbec neměla brát na lehkou váhu: „…útoky mají právě tento cíl: Zastrašit a zlikvidovat ty, kteří mají jiné názory než oni.“ Má toto být další skrytá výhrůžka? Tak proto mi vyhrožoval „plnými důsledky“ v rámci cíle svého útoku. Proto ono nabádání přátel, iniciování útoků. To je vlastně pravda, zastrašování zřejmě bylo předzvěstí těchto útoků. Ještě štěstí, že se mne pan Vacek třeba pomocí ochotných čélů nepokusil zlikvidovat; kdysi napsal: „Co není, může být; můžu být rád, že mne ještě nepřišli zbít.“ Je mi jeho mozku líto, nechtěl bych takto uvažovat.
A aby toho nebylo málo, přidá doušku. Chcete zřetelnou lživou pomluvu? Tady je: „Z doslechu vím, že podobných konfliktů bylo kolem Tomášových víc.“ Z jakého doslechu, jakých konfliktů? Nebylo jich víc, ale nejméně o jednom se pan Vacek nemusel dozvídat z doslechu; byl jeho aktérem. Mimochodem zůstal po něm (po vyměňování žárovky - a to byl ještě zaměstnán v žárovkárně Tesla Holešovice) v bytě mých rodičů dosud rozbitý skleněný lustr.

37) Na str. 162 má potřebu autor uvádět, že „…pan Pařík není z Boha.“ K tomu není ani třeba komentáře. Z čeho tedy je?

38) Na str. 163 dává najevo, jaký je láskyplný učitel, šiřitel šakti a Božího světla: „Se zlými lidmi, jako jste vy, je bezúčelné se o nauce bavit….“ Účelné je však rovnou dehonestovat, psát o nich celé kapitoly lží a pomluv. Jak je vidět, o nauce mu to tolik nejde. Kolik ty paměti, vydávané vlastním nákladem, budou mít dílů? Jen aby mu na to stačily finanční prostředky! Není to riskantní podnik pro člověka, který není podnikatel, ale autor, který vydává vlastním nákladem?

39) Str. 168, už je to tady: „Z čeho bych platil náklady na vydávání knih….je to zřejmě moje starost.“ A koho jiného? No právě, proto je třeba shánět peněžní dary, jako měla být např. ona „samozřejmost“ 108 dolarů od Dana Moravce. Pan Vacek píše: „Nejsem podnikatel“, „Jiří Vacek není mistr“, „Zásadně nepomlouvám“, „Nikdy jsem nikoho nekritizoval“, „ Nic nechci, nic nepotřebuji a nic nepožaduji“, a přitom ale prokazatelně podniká, mistruje („Mistrování je těžké, guruování není legrace“), pomlouvá, kritizuje, chce, potřebuje, požaduje atd. Kdo je tedy tím podnikatelem, mistrem…..? Kdo? A jak dlouho bude ještě Jiří Vacek lhát, jak se mu zrovna hodí?
Všichni příznivci pana Vacka by se měli zamyslet, nač jdou jejich peněžní dary. Na dehonestace, pomluvy, lživá podsouvání….Není to škoda? Nemělo by být v knihách více duchovních textů?

40) Na str. 170 zase dehonestuje a lže: „Taktika Tomášovců…..jelikož nemají věcné důvody….“ Ale mají. Jistě jsem také oním Tomášovcem. Věcné důvody mám. K tomu, abych se bránil. Proti šíření pomluv, nactiutrhání, lhaní, podsouvání lží a lživých spekulací, překrucování a zkreslování, urážkám, ponižování…. Důvodů mám, jak je vidět, dost. A mí přátelé též. To buďte bez obav.
Navíc tyto naše věcné důvody byly vícekrát panu Vackovi předloženy a jak přibývá jeho sprostých útoků proti nám, tak úměrně tomu přibývá též oněch našich důvodů. Bylo by pošetilé si myslet něco jiného. Tak ať sprostě nelže.

41) Na téže straně mu opět nedá spát zádušní mše za Eduarda Tomáše. Chudák pan Vacek je tím už posedlý, ale přitom krajně drzý. Eduard Tomáš nepotřeboval za sebe nechat sloužit zádušní mši a nikdo z jeho přátel si to nemyslí. Ti, co sloužení oné mše dohodli, nejsou hlupáci, aby si mysleli, že zádušní mši sloužit E. Tomáš potřeboval, jak nehorázně pan Vacek podsouvá. Takové sprosté spekulace by si mohl odpustit. Co mu je stále po tom? Jak to, že se té zbytečné a hloupé vásany dosud nezbavil? Neměl by se raděj starat o to, až zemře on, co mu připraví jeho uctívači? Jak se s ním asi rozloučí?

42) Pan Vacek píše: „Mistr není osoba, ale vědomí já jsem.“ Proč se uctívači pana Vacka obracejí k jeho osobě jako k mistrovi? A on si to nechá líbit? Dokonce si v takových adoracích libuje. „Drahý mistře Vacku“ píší jeho obdivovatelé. Proč o sobě jinde tvrdí, že je mistrem („Jak jsem byl udělán mistrem“, „…již tehdy jsem byl mistr“, „mistrování je těžké“ apod. )?

43) Na str. 202 dokazuje, že on tím mistrem opravdu není. „Nevím, proč někteří mistři se zdráhají použít své síly na zlepšení svého tělesného zdraví…“. Chápu, že takovou otázku někde pan Vacek dostal a člověk na zevnější duchovní úrovni, tzn. méně duchovně vyspělý, na ni odpověď nezná. Ano, plno duchovních mistrů bylo vážně nemocných a nepomohli si (Maháriši, Rámakrišna, Terezie z Lisieux, Drtikol…). Odpověď na otázku však není složitá. Protože téměř pozbyli ego (jejich ego nemělo již žádnou sílu něco chtít), aby si ve svůj prospěch cokoli přivlastnili, nezáleží jim již tolik na jejich těle. Nejsou tělem. Nejsou již k němu (jeho potřebám, či snad žádostem) připoutáni. Pan Vacek si možná vzpomene na Mahárišiho slova: „Nejsem tělo“. Zároveň ruku v ruce, co se rozpouští ego, se vybíjí jejich karma. Jsou, žijí, v Bohu.
Jo, to byli mistři.
Tak jak je psáno v upanišadách: „Jím toho, kdo jí“, tak Rámakrišna jedl ústy všech bytostí, čili vzal na sebe jejich karmu (a tím lze též vysvětlit jeho fyzický stav na konci jeho života). Souvisí to s poznáním. Až pan Vacek správně pochopí a bude umět vyložit Eckhartova slova anebo třeba onen zen-buddhistický kóan „Jak zní tlesknutí jedné ruky“, tak tomu porozumí. To by bylo krásné, jistě bychom mu to a vám všem všichni přáli. Ale jak je psáno: „Bez pokory do Božího domu vstoupit nelze“, a to, jak píše, o žádné pokoře nevypovídá.

44) Na str. 219 se má pan Vacek potřebu vylhávat: „Neustále lžou i o urážkách Tomášových. Žádné nebyly a nejsou.“ To se mám smát, nebo protestovat? Je to trapné. Už jen když se dočteme o pár řádků zpět: „Z doslechu vím, že podobných konfliktů (jako snad údajné usilování o život jakési paní, nebo slečny „Maríči“) bylo kolem Tomášových víc“, nebo podsouvat někomu, že si může myslet, že se neobešli bez pomoci estébáků. Copak by Tomášovy taková sprostá lež neurážela? To si myslí? Stačí prolistovat tímto nebo jiným dílem pomlouvačného cyklu „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“ a pozorný čtenář, co znal Tomášovy, ony četné lži a urážky nepřehlédne. Je mi upřímně líto, že pan Vacek Boha nenašel a věřím, že se najde jednou v sobě.

45) Na str. 220 má pan Vacek opět potřebu lživě překrucovat moje dřívější vyjádření. Lehce jsem zpochybnil, že jeho samizdatů nemuselo být rovných sto, jak uváděl. On z toho udělal, že jsem se prý vyjádřil, že vůbec neexistují. Čili ješitného páně Vacka sprostá lež. Nyní má potřebu (po těch letech jeho chlubení) uvádět tabulku svých samizdatů, a jak je vidět, samozřejmě jich sto nebylo. Tak lhal. Lhal v případě, když uváděl, že jich je sto, a lže i v případě, když tvrdí, že jsem popíral jejich existenci. Mimochodem, v přehledu samizdatů Jiřího Vacka, zveřejněném až 16 a půl roku po listopadové revoluci v r. 1989 (?), jsou až nyní uvedeny letopočty, které tehdy uvedeny nebyly. Letopočty by prý „usnadnily StB vysledovat autora“…(?)

46) Proč píše na str. 226 za tabulkou s výčtem svých knih: „Toto vše podle pánů Dostála a Tomáše neexistuje.“ Vždyť nikdo nic takového nikdy netvrdil?? Proč to o nás šíří? Záští k nám a obdivem k sobě a ke svému dílu zatemnělý mozek. O mně a zřejmě i o panu Dostálovi je opět šířena lež.

47) Proč nás na str. 227 nazývá „Avataristé.“ Copak se neumí lépe vyjadřovat? Nejsme Avataristé ani akvaristé, a také ne páni z „Avatára“, nebo z „Avateru“, tím méně „Avátára“. To vše je (jen doufejme) při vědomí páně Vacka správném názvu, lživá reklama, na což je paragraf. Pan Blažek se svými „Avateřisty“ taky ukázal, co v něm dříme. A tak díky anonymní paní či slečně „maríči“(na „stránkách našich přátel“ zřízených evidentně pro její sprosté výlevy) a nyní i zásluhou pánů Blažka a Vacka lze také o serveru Jiří Vacek-Satguru hovořit jako pokleslém, na povrchu i uvnitř vulgárním..
Proč má potřebu celou kapitolku ještě nazvat: „Nedůvěryhodnost pana Paříka“, když dehonestacím pana Paříka věnuje zhruba polovinu textu ve svých pamětech? Neudělal jej snad dosti nedůvěryhodným? A navíc, nedůvěryhodnost pana Paříka nebyla prokázána, ale je již několik let prokazována (je prokazováno že lže, uráží, podsouvá atd.) nedůvěryhodnost pana Vacka.

48) Ježíšův citát: „Pokušení (zlo, utrpení) musí přijít, ale běda tomu, skrze něhož přichází.“ Je na pana Vacka a jemu podobné jako ušitý. Zkrátka, kdo seje vítr, sklízí bouři. To si skutečně pan Vacek myslel a patrně dosud myslí, že mu všechny jeho hanebnosti projdou? Následující slova pana Vacka jsou rovněž jak ušitá pro autora samého a jemu podobné. „…lhářům a pomlouvačům….pomůže už jen velké utrpení, které si sami připomínají.“ Ach, proto si stále pan Vacek stěžuje, vzdychá, projevuje nespokojenost, rozhořčení….? On si to sám připomíná. Já mohu jen připomenout, že termín „pomlouvač“ (poprvé jsem jej ve slovníku pana Vacka zaznamenal, když řádně podepsaného M. Dostála pod záminkou, že na sebe neuvedl adresu a telefon, obvinil, že je anonym a tudíž pomlouvač) naposledy užívali (kromě pana Paroubka) komunisté do poloviny 60. let a pak dočasně v normalizaci 70. let 20. století.
Pak ještě pan Vacek přidá moudro, jistěže o svých nepřátelích: „Pochopit, že zdrojem všeho zla jsou oni sami a nikoliv svět či Bůh, nejsou schopni.“ Zabedněnci.

49) Úvod kapitolky „Ego a odevzdanost“ začíná ihned výkladem nauky. Jde o hluboké moudro: „Odevzdat se znamená na prvém místě vzdát se toho, co není odevzdané Bohu a co odevzdanosti ega proto brání, což je samo ego.“ A duchovní učitel (pan Vacek) ihned navazuje: „Proč? Protože ego je totéž, co naprosté zrušení spojení s Bohem a odvrat od něho neboli opak odevzdanosti – naprostá neodevzdanost.“ Kdo navazuje spojení s Bohem?

50) Otázku ze str. 242 by si měli položit všichni příznivci Jiřího Vacka (včetně oné „paní nebo slečny Maríči“ alias Zuzany Takáczové, neboť od počátku dávala najevo, že je jeho velkou příznivkyní a ač pod různými pseudonymy, vždy byla u páně Vacka ve veliké milosti), především dámy Sobalová, Koubová, Pettingerová, pánové Ries, Rýznar, Kouba, Blažek a jim podobní, neboť se jich to týká, a taktéž by si svá slova měl zapsat pan ing. J. Vacek sám. „Co je vlastně jejich vůdce naučil, že se chovají takovým způsobem? Proč na sobě raději neuskutečňují jejich nauku místo projevování nepřátelství k druhým? Proč vidí zlo zevně, ale nikoliv tam kde je, v nich samých?“
V tomto poučení formou hádanky (klasická metoda výuky už od Sókrata) pan Vacek několikrát dokazuje, že jde o jeho skupinu. Stojí za povšimnutí 1) „vůdce“, který učí, 2) „jejich“ nauku – o „vůdci“ hovoří v množném čísle (což v evropském prostoru je v dnešní době již naprosto ojedinělé), 3) Projevování nepřátelství k druhým namísto uskutečňování nauky Ramany Mahárišiho a všech pravých mistrů. Jo, pane Vacku, kdybyste tu nauku Ramany Mahárišiho a pravých mistrů aspoň učil, ale jak, když jí nerozumíte a máte potřebu neustále sprostě dehonestovat druhé. Když „vůdce“, jak se nyní pan Vacek nazval (koho, to všichni víme), šíří lži a pomluvy, tak čélové cítí povinnost to také rozšiřovat. Ramana Maháriši by jistě neučil nějaké nepřátelství vůči druhým, nevylhával by, nepomlouval by…. Nabízí se otázky: Co skutečně tedy Jiří Vacek učí? Kdo je, jaký ve skutečnosti je Jiří Vacek? Nauku, kterou učil Ježíš, Maháriši a praví mistři v žádném případě neučí. Mistr, bůh…? Nesmysl.

51) Sprostota vůči Tomášovým ze str. 246: „Zda Tomášovi některé přispěvatele Jitřní země nenaučili nic jiného, lepšího než hlídat zabedněná okna v klubovně či bolesti Markéty?“ Je zřejmé, že Tomášovi ve své době neznali nějakou Jitřní zemi, natož její přispěvatele. Avšak poznali zřejmě nemálo osob, které později přispívaly na Jitřní zemi. Jednou z nich byla i Zuzana Takáczová (na Jitřní zemi Maríči nebo Julie Kadlecká, Jiřina Dostálová, Růžena Paříková a další) která Mílu Tomášovou (které v té době bylo tolik, jako je dnes panu Vackovi) opakovaně před svědky fyzicky napadla. „…..hlídat zabedněná okna či bolesti Markéty?“. Bzzz….nerozumím. Nevím a nezajímá mne, kdo je Markéta. Rozhodně jí přeji, aby jí ty bolesti přestaly a hodně zdraví. Proč by to Tomášovi dělali? Ti ani žádnou Markétu neznali, tím méně věděli o jejích bolestech. Pan Vacek často klade zcela absurdní otázky. Nejenom okna bývají zabedněná…. “Dejte dobrý pozor, abyste nebyli překvapeni, že se ze svých lží budete zodpovídat.“ Toto páně Vacka zastrašování, výhrůžka, je dalším z vrcholů jeho sprostých nehorázností. Dobře ví, že lže on. Tuto výhrůžku by mu věrní čélové měli vytisknout a v rámu pověsit nad postel. Zajímalo by mne, koho a jaké lži konkrétně měl na mysli.



mailto:kauza.vacek@gmail.com

Dějí se podivuhodné věci - v mozku pana Vacka

Jiří Vacek napsal ve svém článku nazvaném "Dějí se podivuhodné věci" (Jiří Vacek-Satguru, 29. 3. 2007):


"Poučná je také zkušenost pisatele s těmi „hodnými a ušlechtilými komunisty“, jak o nich píše pan Pařík. "


U vědomí vyčerpanosti jejich gurua a jeho nechuti odpovídat na řadu otázek obracím se na pány a paní Krutinu, Volfovou-Krutinovou, Riese, Rýznara, Šťastného, Blažka, Adamce, Sabo, Kuchtovou, Koubu, Růžičku, Dymanuse, Tomeše, Hipše, Hudecovou, Kosa, Cepka, Skružného, Jelínka, Mieslera, Pettingera, Pettingerovou, Sobalovou, Dočkala, Kubeše, Hojnoše, Jindrákovou, Šilhánovou, Bešornu, Vomelu, Rigdzina a případně další, aby:


1) Zjistili, odkud čerpal jejich mistr mé písemné vyjádření o "hodných a ušlechtilých komunistech", jaký je zdroj této citace. Je to věc principu: buď jsem to někde napsal, nebo pan Vacek lže. Žáci pana Vacka přece mají právo na poctivého, pravdomluvného mistra. Případně ať uvedou nějaké mé tvrzení, které by se tomuto citátu alespoň přibližovalo.

2) Vysvětlili, proč si pan Vacek otiskl na obálky 16 svých knih obraz komunisty Drtikola, kterého odsuzuje za jeho příslušnost k zločinecké straně, kterého považuje za neslušného člověka, za člověka, jenž zradil duchovní cestu.


Bylo by hezké, kdyby se alespoň některé věci vyjasnily.


Martin Pařík


mailto:kauza.vacek@gmail.com

Kdy se stává anděl invalidou?

Pan Vacek často kritizuje Františka Drtikola nejen za jeho stranickou příslušnost, ale též za jeho poněkud drsnější způsob jednání s některými lidmi. Stejně tak považuje pan Vacek a jeho obdivovatelé verbální projev některých Vackových odpůrců za hodna odsouzení kvůli údajné neslušnosti.

K tomuto tématu se zajímavým způsobem vyslovil samotný František Drtikol:


"Hrubou řečí se ještě žádný anděl nestal invalidou. Spíše řečí nasládlou, falešnou, farizejskou."


Připravil Martin Pařík



mailto:kauza.vacek@gmail.com

ŠESTERO DALŠÍCH OTÁZEK TÝKAJÍCÍCH SE PANA VACKA

Miloš Tomáš


Nechci již obtěžovat svými otázkami přímo pana Vacka, protože vím, jak je zaneprázdněn. Kolik jen času mu zabere neustálé napadání některých osob, ač konstatuje, že spor neprospívá nikomu. Rovněž tak dokola vylhávaná sebeobhajoba. U vědomí jeho permanentní únavy dané věkem a dřinou při meditacích a protože mu všichni shodně přejeme ze srdce pevné zdraví a hodně úspěchů na duchovní cestě, v neposlední řadě (z vlastní zkušenosti) předpokládaje, že by sotva byl schopen racionálně a pravdivě odpovědět, obracím se na někoho z pánů či paní jemu oddaných s následujícími otázkami. Věřím, že se mezi nimi najde někdo, kdo zná rozumnou odpověď a je té dobré vůle a laskavě zodpoví následující dotazy, které vycházejí z toho, co pan Jiří Vacek píše; ať už je jednou jasno:

1) Proč pan Vacek píše, že vyvrátil mé lži. Samozřejmě nepíše jaké. Prosím ať uvede, proč a v čem jsem lhal? O čem? Jaký bych k tomu měl důvod? Ať pan Vacek, namísto pomluv, podepře svá tvrzení konkrétními důkazy . Ať věcně doloží, kde a v čem jsem lhal. Pokud je to podle něj mé tvrzení o tom, že lhal on, tak já to mohu na mnoha případech doložit. Ovšem pan Vacek nikoliv.

2) Proč pan Vacek užíval obrázek komunisty Drtikola na obálkách svých knížek, když byl František Drtikol spolupodílník na komunistickém puči v únoru 1948 a spolupodílník na vraždách z padesátých let? A když už, tak proč si nezajistil autorská práva od páně Drtikola dědiců k legálnímu nakládání s tímto dílem?

3) Proč pan Vacek píše, že učí pravdy, které učil Ježíš (dokonce se přirovnal k Ježíši na kříži) a další mistři, a jinde že působení šakti v jeho blízkosti je obzvlášť silné, a přitom se s oblibou vyjadřuje o někom, že prská jed, zlo, rozepisuje se o zlém egu, vidí kolem nepřátele, pomlouvače, má potřebu zastrašovat, vyhrožovat…atd. Má potřebu vybízet ke své obraně (o prostředcích nemluvě). Ježíš a praví mistři nic takového neučili, takové způsoby neměli, ani nic takového nečinili. Neměli potřebu to činit. Učili lásce a žili v lásce. Tou přeci ona šakti je. Nikoliv myšlenkami o zlém egu či prskajících lidech. Proč tedy pan Vacek o sobě něco tvrdí a něco jiného činí?

4) Proč nyní o sobě píše: „Jiří Vacek není mistrem“ – čili opak toho, co tvrdí všichni jeho uctívači a obránci. Když jinde píše: „Jak jsem byl udělán mistrem“ nebo „Již tehdy jsem byl mistrem“ a jinde o tom, že „Mistrovat je těžké“. To píše přece o sobě, o svých zkušenostech. Kdo jiný než osoba Jiří Vacek mistruje? Ostatně adorativní dopisy jeho mnohých žáků to potvrzují, když píší: „skrze osobu mistra Vacka…“. Tak prosím, jak to tedy nyní je? Změna koncepce, popření („toho, co celý život učil“)? Kdo tedy má pravdu: pan Vacek, nebo jeho obdivovatelé, kteří jej brání?

5) Proč pan Vacek před meditací, jak píše, jí tlačenku a vyžaduje po ostatních uherák?

6) Proč duchovní člověk, jenž se má za mistra, či ho ze sebe jen dělá (nechává se titulovat „mistr“, ale přenáší označení „mistr“ ze své osoby na to, co prý z této jeho osoby „tryská“), má zapotřebí ponižovat a kritizovat druhé, prokazatelně lhát, překrucovat pravdu, zastrašovat, vyžadovat dary a výhody pro sebe („S Danem Moravcem nic nezískávám atd.“), poštvávat druhé proti někomu, honit vlastní zisk, porušovat autorská práva atd.?


Prosím, očekávám racionální a pravdivé odpovědi, za které předem děkuji.


mailto:kauza.vacek@gmail.com

Lži Jiřího Vacka ve 12. dílu jeho pamětí „Jak jsem hledal...“, 1. část

Miloš Tomáš


Vážení přátelé,

pan Vacek soustavně tvrdí, že lžu a že prý „vyvrátil lži M. Paříka a Miloše Tomáše“, zatímco opak je pravdou. Nejednou byly totiž vyvráceny lži jeho, což mu ovšem nebránilo a nebrání v tom, aby své dehonestující smyšlenky stále v útočných článcích opakoval dokola, nehorázně nám podsouval jakousi prý „goebbelsovštinu“ a vyzýval pod záminkou „obrany mistra“ k takovémuto nehoráznému podsouvání i své čély. Ve svých pamětech lže o tom, že prý zásadně nepomlouval a nikoho nekritizoval. Taktéž nebyl nikdy schopen zodpovědět jedinou mu položenou nepříjemnou otázku. Pokud je schopen na ni vůbec reagovat, tak pouze bezpředmětnou otázkou: „Copak neumí číst?“ nebo daleko raději zbabělým obviňováním druhého s podlým pojistným dovětkem „zloděj křičí, chyťte zloděje“. Činí tak proto, aby si zachránil reputaci „duchovního mistra“. I proto např. nyní šíří, jak se mu hodí, další lež o vzniku přídomku satguru. Kroutí se, že prý osoba není mistr, Jiří Vacek není mistr, ale mistr je jen jeden, a právě ten ("To") z jeho osoby jakožto „vědomí já jsem“, ve skutečnosti ego, tryská. Přesto se nechává se oslovovat „Drahý Mistře“ apod.
Je tudíž žádoucí prokázat pravdu. Na konkrétních příkladech věcně dokázat a doložit, že pan Vacek skutečně uráží, pomlouvá, lživě podsouvá. Prostě že šíří lži a urážky.
Že pan Jiří Vacek lže, dokazují články a rozhovory (s panem Vackem dehonestovanými osobami, které zde mohou otevřeně vypovědět, jak to ve skutečnosti je a bylo) na tomto blogu. Že je to panu Vackovi a těm, co jej mají v oblibě, nepříjemné, není divu. Pravda bolí zvláště toho, kdo se provinil a provinění je mu prokázáno. A tak pan Jiří Vacek sklízí, co zasel.
Vedle pravdivých výpovědí a článků panem Vackem dehonestovaných osob a rozporuplných citací z jeho knih poslouží jako další důkaz páně Vackova lhaní, pomlouvání, lživého podsouvání a nehorázných výpadů rozbor posledního, tj. dvanáctého, dílu jeho „pamětí“ „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“. Podobně jako dříve článek Martina Paříka v Doteku a především otevřený dopis panu Vackovi od ctitele Ramany Maharišiho (který po zkušenostech se sprostou, panem Vackem ziniciovanou štvanicí - od anonymů, hrubých, vulgárních, fanatických i minima slušnějších osob - na M. Paříka a hrubým dehonestováním pana Dostála, neuvedl ani své jméno) by měl posloužit i tento rozbor dvanáctého dílu Vackových pamětí. Mj. i proto, že se zde jedná o dehonestování mých rodičů, přátel i osoby mojí.


1) Proč na str. 18 píše „Nejde o mou osobu, o mou obranu…“, když před tím jinde uvádí, že Rámakrišna hovoří o tom, že je nutno bránit mistra, nebo od něj s ostudou odejít? Zřekl se pan Vacek své obrany? Nebo jde zas o jeho chytračení ve stylu: „Už tehdy jsem byl mistrem“, „Jak jsem byl udělán mistrem“, „Nejsem mistr. Jiří Vacek není mistr. Mistr je jen jeden“? Že se nesmí bránit nikdo, co vím, nevyslovil. To nám zase podsunul lež.

2) Jak a čím dokázal pan Vacek panu Paříkovi a Milošovi Tomášovi, že lžou? Ať uvede konkrétně, kde a jak jsem lhal. Ať nám tuto sprostotu přijde říct do očí. Pokud se touto sprostotou obhajuje (jak je mu vlastní) z nařčení, že lhal on, já to mohu dokázat a také to dokazuji. Ať bez podlého napadání to dokáže on. Když mu bylo prokázáno, že téměř čtvrtrok nezákonně šířil dílo, na které neměl právo, obvinil dle své zbabělé a podlé nátury hned nás z porušování práv. Když mu je dokázáno, že si přisvojil přídomek „satguru“ nezávisle na vzniku webu Marcela Křivého, obemílá stále dokola svou lež a navíc srovnává nesrovnatelné a sprostě podsouvá, že prý představitelé Avataru se mají za avatáry. Má pro svá sprostá tvrzení důkaz?

3) Prý Avatar a Jitřní země rozpoutali nějakou vřavu? Jakou? Kde? Vím jen, že to pan Vacek před časem konstatoval a nyní to opakuje. V Avataru k žádné vřavě nedošlo. Že by opět pomluva? Pokud ne pomluva, tak alespoň mylná představa neklidného ega (nebo páně Vacka mluvou: „vědomí Já jsem“). Každopádně dehonestace.

4) Proč píše, že nekritizoval osoby, když nelze přehlédnout, že kritizoval a kritizuje za něco pana Paříka, Terezu Vackovou, Drtikola, Mílu Tomášovou, Eduarda Tomáše a další?

5) Proč lže, že „Nenávist a nepřátelství od Avataru jsem sklidil za obhajobu…tvrzení“. Od Avataru jistě nic nesklidil za obhajobu nějakých tvrzení, ale za šíření dehonestací. Nactiutrhání, urážky, pomluvy, podsouvání, překrucování, sprosté slovní útoky i poštvávaní svých stoupenců proti konkrétním osobám, to vše je pro pana Vacka pouze obhajoba tvrzení? Nikdo z Avataru necítí vůči Vackovi ani nepřátelství, ani nenávist. Spíš se jedná o aktivní snahu čelit nepravdám a hájit nauku a čest napadených a pomlouvaných lidí.

6) Tvrzení ze str. 65 dole „Čím víc jsem obhajoval výše uvedené věčné pravdy, tím větší se proti nim zvedal odpor“ je lež, žádné „věčné pravdy“ pan Vacek nikdy neobhajoval. A jistě by se nezvedl odpor proti věčným pravdám. Věčné pravdy, jak hovoří důkazy, překrucoval. Překrucoval, lhal, pomlouval, zastrašoval, podsouval, poštvával proti svým kritikům. Pro toto, pro jeho způsoby a nelze se divit, že patrně i k jeho osobě se zvedal odpor. Odpor se zvedal proti jeho urážení, lhaní, pomluvám, podsouvání atd.
Jistě k žádnému obhajování věčných pravd by nikdo žádný odpor neměl. Tak co hanebně lže? Pan Vacek píše: „... tím větší se PROTI NIM (tj. věčným pravdám) zvedal odpor...“ Proti pravdám se rozhodně žádný odpor nezvedal a pokud jde o Avatar, ani nezvedne; problém je v tom, že pan Vacek neobhajuje žádné věčné pravdy, nýbrž sebe.

7) Pokračuje:„Naivně jsem si myslel, že v této diskusi půjde …o snahu dobrat se pravdy, což byl velký omyl.“ Zde snad pan Vacek mluví za druhou stranu. Ta měla zájem o diskusi, což bylo na stránkách Jiřího Vacka zcela vyloučeno, navíc ten se v diskusi na Jitřní zemi zbaběle schovával za houf svých čélů, kteří se zde k uspokojení požadavků mistra na jeho obranu střídali v útočných dvojicích a trojicích. Pan Vacek hovoří o snaze dobrat se pravdy, a přitom jeho snahou je skutečnou pravdu udusit donekonečna opakovanou lží. Hovoří o goebbelsizmu, aby kauzu otočil. O tom svědčí mj. téměř celý tento dvanáctý díl jeho pamětí.

8) Str. 66 - „Pan Pařík neodpověděl na jedinou konkrétní námitku.“ Na jaké konkrétní námitky, komu a kde měl pan Pařík odpovídat? Připustil snad autokraticky a totalitně jednající pan Vacek někdy na svém webu diskuzi se svými oponenty? Názory, ohlasy, komentáře byly a jsou zásadně vždy v jeho prospěch. Jako v padesátých letech komunisté. Oponenty tak může beztrestně dehonestovat, zastrašovat a ještě k tomu nabádá své obdivovatele. Pan Vacek jemu konkrétní námitky a dotazy zodpověděl? Jakoukoliv mu položenou, pro něj nepříjemnou, otázku? Ač mnohokrát již usvědčen ze lži, stále tyto opakuje a trapně podsouvá druhým jakýsi (svůj) goebbelsizmus.

9) Str. 71 – „Tomu všemu“, co se dělo v květnovém povstání 1945 prý „se pan Pařík posmívá“. Pan Vacek překypuje lží a nenávistí. Kde konkrétně se pan Pařík tomu všemu posmívá? Ať to dokáže přesnou citací! Jde o markantní účelovou lež. Zde snad navazuje na další nesmysly o panu Paříkovi („Takoví lidé jako pan Pařík vraždí, upalují“ aj.)

10) K panu Popovovi: „ Když kritizujete mé učení, kritizujete učení Ramany Mahárišiho, protože nic jiného neučím.“- str.72 - To je drzá lež. Vždyť právě pan Popov mj. v dopise panu Vackovi dokázal, kde a jak překrucuje nauku Ramany Mahárišiho a učí něco místy odlišného. To byla právě ta snaha po diskusi (viz bod 11) ze strany ing. Popova.

11) Na str. 80, v pasáži o Drtikolovi se pan Vacek ptá: „Může zdravý rozum věřit, že toto vše je úplně v pořádku, že nejsou žádné rozpory ani nic zlého?“
Může zdravý rozum věřit tomu, že na celou svou edici, nabubřele pojmenovanou „Nejvyšší jóga a mystika“ (ač sám prokazatelně neví, co to je) užívá v barevných obměnách xerokopie díla, podle něj spoluvraha, pučisty, jenž uvrhl naši zem na několik let do záhuby, kvůli němuž čelil výslechům, soudům, domovním prohlídkám, vyhazovům z práce a vlastnímu strachu při sepisování a šíření těch sta anonymních samizdatů, které se na rozdíl od Eduarda Tomáše bál podepsat.
Vyjednáním svolení k použití uvedeného výtvarného díla, čímž by aspoň částečně mohl očistit své ruce, si pan Vacek hlavu neláme.
Pan Vacek má pravdu, rozpory jsou. Ať nám dokáže svoje tvrzení, že jsme spojeni s komunisty. Nejsme spojeni s komunisty, zdaleka ne tak jako on. Obrázek komunisty jsme nikde neuvedli.

12) Proč se pouští do výkladu myšlenek Mistra Eckharta, když odhaluje, že jim zcela nerozumí? Jako vykladač Eckhartových myšlenek pan Vacek na str. 80-83 selhal, navíc si nemůže odpustit lživou dehonestaci proti M. Paříkovi. I to by si alespoň vykladač Eckartových myšlenek („Vzdát se Boha pro Boha je Eckhartův bonmot.“) mohl odpustit.
Zde Jiří Vacek podal nejen názorný důkaz, že neporozuměl Eckhartově zkušenosti, ale že sám Boha nepoznal. Závěr učiněný Jiřím Vackem na str. 83 „Milujme Boha pro Boha, pro něho samého a nikoliv pro náš prospěch. Chceme-li tajemství, tak toto je jedno z nejvyšších. Milovat Boha pro Boha a nikoliv jeho dary. Kdo tak činí, získává Boha takového, jaký jest sám o sobě a sám sobě; božský.“ Milovat Boha pro Boha, pro Něho samého a nikoliv pro náš prospěch, nikoliv Jeho dary…to by mělo být zcela přirozené. Neustálou přirozeností. Žádným z nejvyšších tajemství. Je v tom jakési magické kouzlo, které je tajemstvím, ale samozřejmá nepřetržitá praxe toho, by měla patřit k životu duchovního člověka. Myslím, že Jiří Vacek si ani toto plně neuvědomuje.
Především však :
A) žádným milováním Boha (i když na cestě k Němu je láska k Němu jediný majetek, který si člověk smí ponechat, jak je psáno např. v Řeholi sv. Benedikta), prostě sebedokonalejším vztahem k Němu (či nějakým snad „nezávislým pozorováním“) jej nepoznáme. „Láska k Němu je jediný majetek, který si může řeholník ponechat na cestě k Němu.“ „...na cestě...“ Podobně scestně (rozdílně od učení Maharišiho) učí pan Vacek i atmávičáru. Pokud se stále zabývá (jeho mysl) vnějšími věcmi, provádí lókavičáru. „...nikoliv jeho dary...“ Zde by, pokud na Něj pan Vacek opravdu věří (jeho mnohokrát prokázané a prokazatelné nepoznání Boha, nezakryté provádění lókavičáry a tím jeho zjevný materializmus, vzbuzují pochybnosti), neměl psát v souvislosti s Bohem jednou velké, jindy malé písmeno „Něho“, „Jeho“. A otázka: Proč před meditací pan Vacek jí tlačenku a vyžaduje od lidí uherák?
B) Bůh se rozhodně nezískává (Když už, tak On získává nás, pokud má jít vůbec o nějaké získávání, nehledě na to, že už Jej odnepaměti „máme“; to asi pan Vacek ovšem neví.) tím, že jej budeme milovat, aspoň ve smyslu získat Boha = poznat Boha. Ve smyslu získat Boha = naklonit si Jej na svou stranu, tak to rozhodně. Ale nikoliv poznat. Pan Vacek zde tedy ukazuje že:
a) Boha nepoznal,
b) Eckhartově myšlence (onomu „bonmotu“, jak se nejapně vyjádřil) neporozuměl a
c) nezvládl ani závěr atmavičáry.

13) Na str. 89 vyzývá přátele k obraně a ještě je lehce vydírá. „….by se měli zamyslet i všichni naši přátelé, aby i oni dobře pochopili, oč jde a zda chtějí k těmto snahám o naši likvidaci jen nečinně přihlížet. Pokud by se podařila, nebudou společné meditace, semináře, ani levné, ale hodnotné duchovní knihy, zvukové nahrávky a videa. Budou s tím spokojeni?“ Jakým „…snahám o naši likvidaci…“ a hlavně čí „likvidaci“. Co znamená slovo „naši“? Pan Vacek často používá zájmena „my“nebo „nás“, „naše“, „naší“ atd. Podle toho, co se skrývá pod pojmem „naše“. Pod pojmem „naši“ může pan Vacek rozumět pomnožný titul „satgurua“, pana Vacka samotného (jako např. naše velkodušnost, naše blahorodí apod.), pana Vacka s jeho rodinou anebo, což je nejpravděpodobnější, zahrnuje celou svou sektu. Myšlenky o likvidaci své osoby podsouval svými výroky pan Vacek sám – „…cíl je jasný, zlikvidovat Vacka za jakoukoli cenu, třeba i za cenu těch nejšpinavějších prostředků“. Proč by nebyly společné meditace, semináře, ani levné, ale hodnotné duchovní knihy, zvukové nahrávky a videa? Když by nedocházelo k porušování žádných paragrafů (jako např. jsou žalovatelné pomluvy, urážky a nactiutrhání, porušování obchodních zájmů či autorských práv a nekalá reklama, štvaní proti jednotlivci atd.), tak by jistě nebyl důvod, aby „i všichni jejich přátelé“ byli nespokojeni.

14) Na str. 103 se pokouší obhajovat: „Tereza Vacková opět bezostyšně lže: „Vacek překrucuje učení Mahárišiho“. Neobtěžuje se podat jediný důkaz.“ Tereza Vacková možná ne, ale důkazů, že pan Vacek překrucuje učení Mahárišiho bylo podáno již dostatek. Ctitelem Ramany Mahárišiho a především panem ing. Popovem, ale i dalšími lidmi. Proč si myslí, že jej nazývali na Jitřní zemi lžiguruem? K vyvrácení další páně Vacka lži je třeba dodat, že pánové Pařík i Moravec znají nauku Ramany Mahárišiho velmi dobře a nemají potřebu ji překrucovat, jak o nich tvrdí a jako to činí pan Vacek.

15) Opakovaná lež na str. 145: „Miloš Tomáš to říká jasně, já bráním památku svých rodičů“. To je opakovaná lež, ve skutečnosti jsem napsal: „Urážet si rodiče nenechám“. O jejich památce nepadla ode mne ani zmínka. Proč Jiří Vacek opakovaně překrucuje (to je přece abnormální), co kdo řekl, a opakovaně lže?

16) Na str. 147 se ptá, z jakého důvodu jsem napsal, že jeho dílo je literární brak? Samozřejmě jsem se tak vyslovil pouze o jeho pamětech „Jak jsem hledal Boha a našel sebe“, nikoliv o celém jeho díle. Zde lže, jako v případě mého vyslovení se o jeho samizdatech. Zde asi panu Vackovi nepomůže odpovědět otázkou: „Copak neumí číst?“ (ve svých memoárech samozřejmě), ale je to třeba lépe rozebrat. Podle nekritických čélů jde samozřejmě ze 190 % o „duchovní klenoty“. Podle zběžné analýzy páně Vacka pamětí „Jak jsem…“ dle mého skromného odhadu (ale též podle ostatních „nezávislých pozorovatelů“) texty tvoří zhruba ze 60 % dehonestace, lži, pomluvy (některé díly z 93%), adorativní dopisy, 35% neduchovní klišé ve formě glos, reportáží, komentářů atd. typu, co jsem měl kde k jídlu a jaké to bylo, a z 5% účelově dezinterpretovaná duchovní nauka. Když je tento chudičký, povrchní a nemravný obsah polygraficky zpracován do knižní podoby ( první knihy z poč. 90. let mají mnohdy xeroxovanou obálku, podřadnou kvalitu papíru, nízkou grafickou úpravu, brožura je třebas jen secvaklá sešívačkou atd.), máme před sebou dílko s přehledem spadající do kategorie „braková literatura“. To není nic proti ničemu. Je to normálnější než hospodská atmosféra, která prý panovala v Lucerně během přednášky Tomášových.

17) Na str. 148 si pan Vacek vzpomněl, že dostal dopis, který byl podepsaný: „Abych nezapomněl. I my jsme obdrželi dopis….podepsaný.“ Proč má potřebu zdůrazňovat, že dostali podepsaný dopis. Co by se tak důležitého stalo, kdyby na to pan Vacek zapomněl? Nebo ostatní dopisy bývají nepodepsané? Asi byl onen podepsaný odesílatel důležitý. Pokud byl ten dopis podepsaný třeba Julií Kadleckou či Jiřinou Dostálovou, nebo dokonce snad „paní maríči“, tak se jednalo též o anonym. Pokud odesílatelem byla Zuzana Takáczová, tak o anonym nešlo. V žádném z těchto případů však rozhodně není čím se chlubit. Navíc když jde ve všech případech o jednu a tu samou, ke všemu silně psychicky narušenou asociální osobu. Dokonce příležitostně přítelkyni pana Vacka (jednou jí za přítelkyni otevřeně považuje, jindy to popírá). To snad jen pro ty, co jsou zaúkolováni odhalováním anonymů. Pokud jde o pana Popova, ten své věci podepisuje (např. v dopise, kde porovnáním odhalil lživou páně Vacka dezinterpretaci Mahárišiho učení). Můj táta i za komunistů své věci podepisoval.

18) Z čeho pan Vacek vyvozuje na str. 148, že „Dan Moravec na sobě nemusí pracovat, nemá v sobě co zlepšovat, ale musí hledat chyby na mistrovi?“ Tento omyl, či spíš ironie (jak známe pana Vacka, pokus o mistra nehodné zesměšnění, degradaci) vychází snad z toho, že jde o bývalého Vackova žáka, ale myslím si, že chyby na mistrovi hledat nemusí. Jednak to není příliš etické ani zábavné a navíc by ho to připravilo o spoustu času, a hlavně na panu Vackovi ani tolik netřeba chyby hledat, ony jsou tak markantní (především jak jedná a jednal pan Vacek amorálně), že není možno je soudným úsudkem přehlédnout. Jen zaslepený mozek oddaností k němu je ochoten jeho chyby přehlédnout. A mnoho jeho chyb již bylo nalezeno a prokázáno. Pan Vacek se stále však zaplétá do svých lží, ze kterých není úniku. Ony chyby již nemůže vyspravit žádný oddaný žák.

19) Jakou „…pomoc čerpali a čerpají Dan a ostatní na návštěvách“ u Vackových, když je jen a jen na mistrovi, zda a komu ji poskytne?“ (str. 148). Na jakém mistrovi je, zda a komu onu pomoc poskytne? Jde o osobu, a pokud ano, jde v tom případě o pomoc vyzařováním z osoby mistra, anebo o mistra jako pouhé vyzařování z osoby Já jsem? Pokud je Mistr jen jeden (zde užívám na rozdíl od pana Vacka velkého písmene), je jedno, kde se Dan Moravec nachází; pomoc Mistra může čerpat na návštěvě u Vackových, ale i jinde, např. když se odebere jinam. Třeba i na šaktipat.

20) Na str. 149 jde o vyložené popření teze, že mistr je Bůh: „Pokud jí poskytne, je to jeho dobrá vůle a milost a nikoliv povinnost. Mnoho mistrů tuto milost neposkytuje …..pokud se mistr někoho takto ujme, právem předpokládá, že dotyčný se …bude chovat v souladu s jeho pokyny….“ Tímto i předchozím tvrzením pan Vacek nepřímo popírá, že mistr je Bůh. Mistrovi jsou přisuzovány lidské vlastnosti: „Je jen a jen na mistrovi, zda a komu poskytne pomoc“, „Pokud ji poskytne…“, …jeho dobrá vůle a milost, nikoliv povinnost“. Mistr tedy uděluje milost jen někomu. Jako vladař nebo prezident, prostě ten, kdo disponuje mocí. Mistr je tedy mocipán s lidskými vlastnostmi. Čili ne Bůh, jehož veškeré působení je milost. Jiná milost než ta, co je udělovaná lidmi, kteří disponují mocí. Jaké pokyny zde má pan Vacek na mysli, jestli jde o ona pravidla, jež vypracoval pan Ries, nebo jiná pravidle, se zde nedozvídáme. Pan Vacek zde popírá i svoje vlastní slova o mistrovi.

21) Dále na téže straně je vyčítáno „Danovi a jemu podobným“ (kolik asi je podobných Danovi?), že „osobují si právo chovat se k mistrovi, jak se jim zlíbí“. Jak se jim zlíbí? Neposkytnout 108 dolarů, což by měla být dle pana Vacka samozřejmost, je velmi těžký prohřešek proti mistrovi? Vždyť co jiného opravdu udělal? Že se pana Vacka nezeptal, je naprostá lež. Není pan Vacek poněkud namyšlený, zpupný a nepovyšuje se? Dokazuje zde, že ano. On si neosobuje právo chovat se ke druhým, jak se mu zlíbí? Zde z něj zpupnost, namyšlenost a povýšenost zcela „čiší“.

22) Na str. 149 uveden další prohřešek Dana Moravce. Pan Vacek si stěžuje: „Na mou obranu nenapsal snad nic.“ Trapné. Vida, tak on pan Vacek chtěl, aby jeho přátelé psali na jeho obranu. Pěkné, že se k tomu umí přiznat. Je však obecně známo, že vyzýval všechny přátele k reakcím na obranu své osoby. Byla tedy podle pana Vacka povinnost Dana Moravce napsat něco na jeho obranu, pročež musí nyní samolibé ego páně Vacka tak kňourat? Co by si pan Vacek přál napsat od Dana? Něco nehorázných lživých útoků proti kritikům a adoraci své osoby čili důkaz věrnosti, loajality? Toho nemá pan Vacek dost od ostatních čélů?
Ale obrana ve smyslu Rámakrišnova výroku se vztahuje na mistra („Braň svého mistra, nebo od něj s hanbou odejdi“) , a pan Vacek, který si zde na Dana stěžuje, je Jiří Vacek a ten podle nových prohlášení není mistr („Jiří Vacek není mistr“). Takže Dan Moravec jednal správně a zcela v souladu s novými směrnicemi pana Vacka („Mistr je vyzařování Já jsem“, a to bránit nelze).

23) Na str. 150 pan Vacek nepřímo uvádí, že jej Dan Moravec zapřel před lidmi, což se při velké Danově úctě k panu Vackovi zdá nepravděpodobné. Proč by jinak psal Ježíšův výrok „Kdo mne zapře před lidmi, toho Já zapřu před Bohem?“ Jiří Vacek se zcela a) nesmyslně staví do role Ježíše, b) oprávněně se bojí o svoji reputaci. Mimochodem další důkaz Vackova lživého překrucování duchovní nauky a demagogie. Velké písmeno „J“ ve slově „Já“, má měnit smysl, Ježíš by nikdy, když by hovořil o sobě (ani nikdo z apoštolů) neuvedl „Já“. Navíc zde nepřímo pan Vacek přiznává, že není Bohem (a ani Ho nenašel). Copak by Bůh zapřel někoho před Bohem? Proč a jak?

24) Na téže straně dále pokračují dehonestace Dana Moravce. Že se prý Dan bojí, že dopadne jako Brunton? V důsledku čeho? Ten taky nedal coby „samozřejmost“ Mahárišimu dar 108 dolarů, pročež spustil proti němu jeho mistr lživou kampaň? Pan Vacek zde píše: „Chyba je vždy v žácích, nikoliv v mistrovi“. To by ještě chybělo, aby byla chyba v mistrovi, aby „jako samozřejmost“ měl poskytovat žákům dary. Opět další poukaz na chybu Dana Moravce. Jakou? Že neposkytl coby „samozřejmost“ panu Vackovi 108 dolarů za šaktipat. Jinak by měl své neomezené, často nehorázné měření dvojím metrem pan Vacek objasnit.

25) Dehonestacemi Dana Moravce není pan Vacek dosud uspokojen (stále na str. 150) : „Dan a jemu podobní…se…za pomoc odměňují jen svým blátem, které házejí po mistrech, kteří jsou jejich nadějí na spásu.“ Po kterých mistrech? Po osobě Jiřího Vacka + vyzařování Já jsem z jeho osoby? Po těch obou? Nebo hází své bláto ještě po jiných „mistrech“? Odkdy jsou tito „mistři“ jeho jedinou nadějí na spásu? Pan Vacek zde proklamuje své sektářství. On a jedinou nadějí Dana Moravce! A to Dan svou jedinou naději na spásu vidí v jediném Mistru, mistru nad mistry, v Pánu Bohu....

26) Na str. 151 článek „O důležitosti pokory“, díky naprosto dezinterpretujícímu komentáři autora k výrokům Ramany Mahárišiho je lživý.

27) Str. 152 - „Paní nebo slečnu Mariči osobně neznám a nejsem s ní ve styku ani poštovním. O jejím případu jsem se dozvěděl až z dopisu, který mi zaslala….“ Zaslání dopisu není poštovním stykem? Že je panu Vackovi milejší lež než pravda, jen když poslouží jemu, je známo. Když „paní nebo slečnu Maríči“ (zde mu samozřejmě pseudonym nevadí) nezná, proč se jí tak zastává a poskytuje jí mimořádný prostor na svých internetových stránkách v rubrice „příspěvky našich přátel“? Když ji nezná, proč jí tedy řadí mezi své přátele a jak ona mohla vědět, jak sama napsala, co „…se lidé u Vacka dozvěděli…“. Že pan Vacek, tolik dbající, aby někdo nebyl anonymem, si neověřil její tvrzení nebo jméno, když věděl, že vystupuje pod jmény jako Julie Kadlecká, Jiřina Dostálová, Maríči, Zuzana Takáczová? A že právě ji tolik obhajuje. Prostě využil asociální osobu brojící proti Míle Tomášové a Avataru.
Dodává (str. 152): „…..Maríči …..v dopisu, který mi zaslala, ani neuvedla svou adresu.“ Tedy se „v zásadě jedná o anonym a tudíž o pomlouvače“ (jak tehdy reagoval Jiří Vacek na podepsaný dopis pana Dostála jen proto, že pan Dostál mu něco pro něj nepříjemného sděloval, což znamenalo počátek sporu mezi oběma). V případě asociální „paní nebo slečny Maríči“ mu to nevadí. Pozurohodné.
Je příznačné pro pana Vacka a jemu podobné psát: „Zveřejnění jejího jména redakcí proto považuji za vrcholně neetické a bezohledné, když uvážím, kolik sprostě se vyjadřujících anonymů kryje.“ Pod kolika sprostě se vyjadřujícími jmény se kryje Zuzana Takáczová? Za kolika sprostě se vyjadřujícími jmény (i anonymy) se skrýval a skrývá Jiří Vacek a jeho Rýznarové a jiní čélové. Měl by spíš uvážit svou neetickou a bezohlednou činnost, a zejména jak jenom on vymáhá zveřejnění a udávání jmen svých kritiků, aby na ně mohl uspořádat štvanici svých čélů.
Skuteční duchovní mistrové nemají tolik másla na hlavě a neměří dvojím metrem.

mailto:kauza.vacek@gmail.com