Vážení přátelé, přinášíme polemiku pánů Moravce a Krutiny.
Panu Krutinovi se samozřejmě nelíbí, když se někdo (byť v dobrém) otře o jeho paní. On když se otírá o jiné, to je podle něj zřejmě v pořádku. Má k tomu velký vzor ve svém tchánovi; je s podivem, že píše o mistrech a hned ve vedlejším článku má jeho vzor Jiří Vacek potřebu psát o tom, že žádní mistři v těle nejsou, že mistr je jen jeden a je jím Bůh. Tak, čélové, pozor, Jiří Vacek není již podle sebe mistrem (odkdy, to bohužel zapomněl uvést, svá tvrzení o tom "jak byl udělán mistrem", totiž zapomněl odvolat). Tak, jak je pro Jiřího Vacka typické, se snaží vylhat ze všeho. Proto oslovovat jej např. "Drahý mistře" by se mohlo stát nebezpečným prohřeškem.
Jiří Krutina - „Komentář k samorozhovoru…“
Daniel Moravec
(kurzívou citace)
"Opravdu duchovní člověk žije v Bohu, hledá pravdu a nezajímá se o cizí výdělky, či kam někdo jiný jezdí s rodinou na dovolenou." Naprosto souhlasím, pane Krutino, vyřiďte to panu Vackovi, leckdy ho zajímal pravý opak.
"Jinak možná i tento rok vezmeme děcka k moři, tak snad Vás to nezaskočí, když nás tak sledujete." Přeji Vám krásnou dovolenou, také se někam chystám. (zvyk „sledování“ tady ale nastolil někdo jiný než já. Víte, nikdy bych se o to nestaral a ve skutečnosti ani nestarám, je to Vaše rodina a její záležitosti. Ale když se pan Vacek staral, nezlobte se, musel jsem to zmínit, proti aktivitám Vašim nebo Vaší rodiny nic nemám, nemám právo mít a hlavně mi do nich nic není.)
"To je již nad slovy a tak nad rámec pochopení u lidí, co shledávají složitost v tom, co je přímou zkušeností vědomí poznatelné. To je zákonité. Nepíši také články pro ně, ale pro ty, co je shledají přínosné. Pokud mi alespoň jeden z přátel napíše, že je shledal přínosné, a tak se děje, nebudu si zkušenosti nechávat jen pro sebe a podělím se o ně s těmi, co jsou také na stezce." Naprosto souhlasím, máme stejnou motivaci k psaní a zřejmě i stejně kladné ohlasy.
"Říkat o mistrech, že jsou hloupí nebo zvrácení, nebo jiným nevybíravým způsobem je napadat, jak se děje z vaší strany v případě Jirky Vacka, jsou reakce lidí podobného ražení jako pan Moravec."Ano, také se mi často nelíbí forma, jakou je celá tato záležitost vedena. Slova hloupí a zvrácení, ale byla prvně použita panem Vackem na moji adresu (nejen). V opačném směru, tedy na adresu pana Vacka, jsem je nikdy nepoužil.
"Vaše snahy o urážky mé ženy, byste mi, jak je pro nebohé mužské ego zvykem, do očí osobně neřekl, ale nicméně Vás mohu ujistit, že Eva je skutečně stejný případ. Máme to nějak v rodině, pokud to chcete slyšet."
1,Vůbec by mě nenapadlo urážet Vaši ženu, jen jsem se vyjadřoval k jednomu jejímu výroku – stejnou praxi přece provozuje dost let i pan Vacek = vyjadřuje se POUZE k výrokům. Představte si, klidně bych Vám to řekl do očí, jenže se asi nikdy nesejdeme. Mimochodem, když jsem chtěl panu Vackovi říct to do očí (vysvětlit celou záležitost), ani na tu chodbu ze svého bytu nevyšel (jak je pro nebohé mužské ego zvykem, do očí osobně neřekl). Také jste takový anebo jste ochoten se setkat?
Opakuji: nemám žádné právo starat se o Vaši rodinu a pokud to v rodině máte, tak jak píšete, je to požehnání a naprosto upřímně Vám to přeji. S tím „naše spory“ vůbec nesouvisejí.
2, Pokud zmiňujete „snahy o urážky“, tak asi i pochopíte, jak se cítí člověk, který je lživě nařčen z něčeho, co neudělal, na tomto křivém nařčení je postaven jeho další „duchovní obraz“. Proč se divíte, že to, co se dotklo Vás, se dotklo, i když v jiném případě a v jiných souvislostech, i mě?
"O zmiňované nerovnováze obou principů mysli, které se většinou nevyhne nikdo, včetně mistrovských osobností, jsem se zmiňoval v souvislosti s oběma mistry, rozhodně ne, jak by se dalo usuzovat v souvislosti a panem Moravcem. Tak bych si oba mistry dehonestovat opravdu nedovolil." Vůbec by mě nenapadlo, že to dáte do souvislosti se mnou, protože i mě by to připadalo jako dehonestování oněch mistrů. Tak jsem to rozhodně nezamýšlel.
Jsem ale rád, že jste o nich psal. Faktem je, že pan Vacek o okolnostech šaktipatu lhal. Faktem ale i je, že pokud by na této lži dále netrval a neudělal z ní exemplární případ, nikdy by nedošlo k tomu, k čemu dochází. Proč podobné chování nebo způsob, postupy myšlení, reakce chápete u sebe a nikoli u jiných?
"Pokud někdo realizuje nejvyšší Skutečnost po 25 letech intenzivní duchovní praxe a pak říká, že není nutné úsilí, tak mate a klame ty, co to čtou, je zkrátka fakt. Nic na tom však nemění také jiný fakt, že pokud bych mistra Půndžu měl možnost potkat, že bych tak s radostí neučinil a nepobyl s ním. Proč také ne, vždy je to obrovská milost potkat realizovanou bytost. Pokud mistr Nisargadata Maharádž na začátku své stezky nepochopí, co je zřeknutí se a opravdová sannjása a opustí svoji rodinu a vydá se do světa, a pak když si uvědomil svou chybu, tak se vrátí a nutí lidi místo meditace v jeho přítomnosti, aby se jej neustále ptali, tak to je také fakt. A dalším faktem je, že pokud bych měl možnost pobýt v jeho přítomnosti, byl bych tomu rád a využil bych to stejně jako v případě všech jiných skutečných mistrů."
A teď si představte, že tyto své jistě bystré postřehy faktů v případě obou zmíněných Mistrů vyjádříte veřejně. Za jejich života. Před jejich oddanými. Pokud by byli stejného ražení jako Vy a mnozí další Vackovi následovníci, pochybuji, že by Vás nechali vůbec pobýt v přítomnosti takových Mistrů. Chápete? Představte si, že sedíte před Nisargadattou a vysvětlujete mu, že na začátku své stezky nepochopil, co je to zřeknutí se a opravdová sannjása. A že nutí lidi do otázek místo meditace v tichu. To byste udělal? Docela by mě zajímalo, co by Vám na to Nisargadatta řekl, asi by to bylo dost hlučné...
Dobrá, možná byste to udělal nebo ne, každopádně o tom píšete, ale pak to, co vytýkáte mě, děláte sám, jen tu není onen bezprostřední dopad.
To, co tak často vytýká pan Vacek „zrádcům“, udělal on sám svému mistrovi Jarku Kočímu i Míle Tomášové. Jak to, že si dovolil psát panu Kočímu o tom, že úplně nedosáhl? (Nejde o to, zda dosáhl, či ne, jde o to, že mu to pan Vacek napsal. Svému mistrovi, chápete?). Jak to, že to byla karma, kdo ho odvedl od Tomášových? V jiném případě, v případě odchodů od něj to není pouhá karma, ale zrada, zlo, ego apod.? Ptal jsem se na to, protože jsem se chtěl poučit, najít vysvětlení. Řekl, že do toho, co dělal, mi nic není. Od člověka, který popisu svého života zasvětí 12. dílů, je to přinejmenším podivná odpověď.
A obrana mistra? Nebyl to právě Jiří Vacek, kdo vyzýval na internetových stránkách lidi, co mají podobné zkušenosti s Mílou Tomášovou jako svého času zmiňovaná „maríči“, aby se ozvali? V zájmu objektivity. Tak to napsal. Tak brání svého mistra = Mílu Tomášovou.
Co tedy Vám je do toho, co dělal Nisargadatta Maharadž? Já Vám rozumím, také si tato fakta uvědomuji, ale Mistry nelze posuzovat podle jejich zevního chování, píše o tom i pan Vacek. Souhlasím. Tak proč to děláte? A proč, když to děláte, a to je stěžejní, Vás tak popuzuje, když to dělá někdo jiný vůči panu Vackovi?
"Máte naprosto pravdu pane Moravec, jak píšete: „Co přišlo, zase odejde.“, ve většině případech se to ale nekonečně opakuje a to je to, co rozhoduje. Pro někoho je opakování matka moudrosti, pro někoho je matka moudrost poznání opakovaného." Souhlasím. To je krásná a pravdivá věta. Asi se mnou nebudete souhlasit, což není důležité, ale ta krásná věta: Pro někoho je opakování matka moudrosti, pro někoho je matka moudrost poznání opakovaného přesně vystihuje to, o čem mluvím. Zdánlivě dvojí a může jedno vypadat jako „nedobré“ a druhé jako „dobré“ MŮŽE vést k poznání toho „někoho“. Jistě, v případě opakování, které je matkou moudrosti se může jevit brutální, zbytečné, zlé, náročné a leckdy i odsouzeníhodné, ale může vést a vede nakonec k Poznání (ostatně, jiný smysl nekonečné opakování ani nemá). V případě, kdy je matka moudrost poznání opakovaného – to už Poznání může Být, předchází ho, svým způsobem Je Jím. Nejdůležitější je ale ten „někoho“ = „někdo“ a leckdy není právě aktuální situace tím, co platí nebo rozhoduje o Poznání toho „někoho“. A tím, kdo nebo co rozhoduje o Poznání toho „někoho“, o Poznání a žití Pravdy o tom „někom“, přesněji o Poznání = žití Toho, co je podstatou, Zdrojem toho „někoho“ i všeho dalšího, nejste ani Vy, ani pan Vacek.
Vážení přátelé,
vzhledem k velkému ohlasu (zvl. u pana Vacka) plánujeme pokračovat v rozhovoru s Danem Moravcem. Bude se tak dále prokazovat pravda o tom, že pan Vacek lže. Ze stejného důvodu, tj. dokázání, že Jiří Vacek lže, připravujeme rozhovory s dalšími lidmi, které má Jiří Vacek potřebu pomlouvat, urážet, napadat a lhát o nich. V rozhovorech směrovaných k prokázání pravdy bychom vám rádi představili pány M. Dostála, M. Paříka, A. Popova, J. Mazánka a další.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
čtvrtek 5. dubna 2007
středa 4. dubna 2007
Z díla Ing. Jiřího Vacka: O skromnosti, pokoře, soucítění, nezištnosti a odevzdanosti
(Téměř) bez komentáře:
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
O skromnosti, pokoře, soucítění, nezištnosti a odevzdanosti
„Je pozoruhodné, že Marcel, který nám sám od sebe zřídil internetové stránky, rovněž sám od sebe do naší adresy vložil „satguru“. Tak někdy šakti poučuje…“
(Rady na cestu, str. 186 nahoře)
„Za prvé: když jsem se dozvěděl o Ammě, byl jsem již mistrem. Měl jsem poznání sebe.“
„Za prvé: když jsem se dozvěděl o Ammě, byl jsem již mistrem. Měl jsem poznání sebe.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 185 – 186)
„Na Morávce se ke mně také konečně přihlásil fotograf, který na jedné Aldeje pořídil snímek mých očí, ze kterých vychází zřetelně světlo… Těšil jsem se, že konečně dostanu negativ. Velmi mě (Jiří Černý ze Stříbra, pozn. red.) zklamal: „Nebyl jsem si jist, zda jsem při fotografování neudělal nějakou chybu, tak jsem dal negativ k přezkoumání jednomu výzkumnému ústavu a oni jej ztratili.“ Jaká škoda. Důkaz o skutečném zázraku se ztratil.“
„Na Morávce se ke mně také konečně přihlásil fotograf, který na jedné Aldeje pořídil snímek mých očí, ze kterých vychází zřetelně světlo… Těšil jsem se, že konečně dostanu negativ. Velmi mě (Jiří Černý ze Stříbra, pozn. red.) zklamal: „Nebyl jsem si jist, zda jsem při fotografování neudělal nějakou chybu, tak jsem dal negativ k přezkoumání jednomu výzkumnému ústavu a oni jej ztratili.“ Jaká škoda. Důkaz o skutečném zázraku se ztratil.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 193 dole)
„Za tohoto stavu nevidím důvod, proč takovým lidem pomáhat. Škoda síly, času, námahy i únavy. Koho by bavilo namáhat se zbytečně?“ (Jak jsem hledal... 7, str. 205 nahoře)
„Tak celý seminář jen potvrdil, co říkám. Kdo upřímně hledá pravdu…má u nás v knihách, ve společných meditacích a seminářích, vše, co k praxi potřebuje a je naprosto zbytečné a dokonce škodlivé (!), pokud se rozptyluje hledáním jinde s nadějí, že snad nalezne „něco lepšího.“
„Za tohoto stavu nevidím důvod, proč takovým lidem pomáhat. Škoda síly, času, námahy i únavy. Koho by bavilo namáhat se zbytečně?“ (Jak jsem hledal... 7, str. 205 nahoře)
„Tak celý seminář jen potvrdil, co říkám. Kdo upřímně hledá pravdu…má u nás v knihách, ve společných meditacích a seminářích, vše, co k praxi potřebuje a je naprosto zbytečné a dokonce škodlivé (!), pokud se rozptyluje hledáním jinde s nadějí, že snad nalezne „něco lepšího.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 256 uprostřed)
„Karel Kreizel … říká, že za vše dluží mé pomoci. Takový vděk a skromnost mě těší… není mnoho těch, kteří takto jasně chápou a jsou ochotni se i jasně vyjádřit…Karel je dalším důkazem, jak je důležité vzít mistra takového, jaký je, nekritizovat jej, jedno zda oprávněně nebo nikoliv… (Jak jsem hledal... 9, str. 47 nahoře)
„Působím již dost dlouho, aby každý, kdo upřímně hledá, věděl, oč jde. Když neví, pak jen proto, že jej ovládají síly nepřátelské Bohu.“ (Jak jsem hledal... 9, str. 210 dole)
„Po skončení Morávky jsem se dozvěděl, že jedné účastnici bylo líto, že se ke mně nechodí po kolenech pro požehnání…a navrhovala něco takového zavést na Morávce. Netoužím, aby někdo ke mně přistupoval po kolenech, ale ani nerad sám před někým klečím… Dobrý a přátelský vztah k mistrovi a otevřenost k jeho vyzařování jsou rovněž nezbytností… v opačném případě nic nečekejme… Kdo si neváží mistra a jeho pomoci, neváží si ani Boha a sám se odsuzuje do vlády nebožského ega nad sebou…Pro takové platí plně: nejsou mě hodni a berou nehodně. Tím se vylučují z mého království. Všichni takoví a zejména ti, kteří mistra místo vděčnosti očerňují, jsou doslova zvrácení…“ (Jak jsem hledal... 11, str.168 - 169)
„Jak jsem byl udělán mistrem. (název kapitoly)…Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí“, i když někteří v mém okolí již v období mého hledání něco takového tušili. Vzpomínám si, jak mě jednou Jirka Navrátil na jeden dotaz odbyl: „To není důležité“. Pan Čech mu odpověděl: „Pro toho, kdo jednou bude mistrem, je důležité to vědět“… Nikdy jsem netoužil být mistrem… Jak vím, že jsem onou „vzácnou bytostí“, skrze kterou se projevuje šakti? Vnitřně jsem šakti využíván, jak říkám, jako „komín“, kterým někdy procházejí odtělené bytosti k Bohu. Zevně šakti mi organizuje společné meditace a semináře. Nabídky na ně přicházejí samovolně bez mého popudu. Takové činnosti organizuje šakti za mne a já jen často udiveně přihlížím, co vše si dokáže vymyslet. Nejpodstatnější samozřejmě je vnitřní působení na naše přátele… mou osobnost šakti používá k jejich poučování a vedení… Ti, kterým je toto působení šakti trnem v oku, jejich líčení (písemná svědectví čélů o jejich duchovních zážitcích s Vackem ve snech, vizích a při meditaci) posměšně nazývají „vynucenými dopisy“. Tím odhalují své nepřátelství k šakti... Jsem mistrem a současně jím nejsem. Jakýkoli pocit „já jsem mistr a druzí jsou žáci“, já jsem výš a oni níž, chybí…(Jak jsem hledal... 10, str. 180-181)
„Nejsem na svých příznivcích existenčně závislý ani nepotřebuji nějaké klanění. Kdybych chtěl, mohl bych je již dávno zavést.“
„Karel Kreizel … říká, že za vše dluží mé pomoci. Takový vděk a skromnost mě těší… není mnoho těch, kteří takto jasně chápou a jsou ochotni se i jasně vyjádřit…Karel je dalším důkazem, jak je důležité vzít mistra takového, jaký je, nekritizovat jej, jedno zda oprávněně nebo nikoliv… (Jak jsem hledal... 9, str. 47 nahoře)
„Působím již dost dlouho, aby každý, kdo upřímně hledá, věděl, oč jde. Když neví, pak jen proto, že jej ovládají síly nepřátelské Bohu.“ (Jak jsem hledal... 9, str. 210 dole)
„Po skončení Morávky jsem se dozvěděl, že jedné účastnici bylo líto, že se ke mně nechodí po kolenech pro požehnání…a navrhovala něco takového zavést na Morávce. Netoužím, aby někdo ke mně přistupoval po kolenech, ale ani nerad sám před někým klečím… Dobrý a přátelský vztah k mistrovi a otevřenost k jeho vyzařování jsou rovněž nezbytností… v opačném případě nic nečekejme… Kdo si neváží mistra a jeho pomoci, neváží si ani Boha a sám se odsuzuje do vlády nebožského ega nad sebou…Pro takové platí plně: nejsou mě hodni a berou nehodně. Tím se vylučují z mého království. Všichni takoví a zejména ti, kteří mistra místo vděčnosti očerňují, jsou doslova zvrácení…“ (Jak jsem hledal... 11, str.168 - 169)
„Jak jsem byl udělán mistrem. (název kapitoly)…Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí“, i když někteří v mém okolí již v období mého hledání něco takového tušili. Vzpomínám si, jak mě jednou Jirka Navrátil na jeden dotaz odbyl: „To není důležité“. Pan Čech mu odpověděl: „Pro toho, kdo jednou bude mistrem, je důležité to vědět“… Nikdy jsem netoužil být mistrem… Jak vím, že jsem onou „vzácnou bytostí“, skrze kterou se projevuje šakti? Vnitřně jsem šakti využíván, jak říkám, jako „komín“, kterým někdy procházejí odtělené bytosti k Bohu. Zevně šakti mi organizuje společné meditace a semináře. Nabídky na ně přicházejí samovolně bez mého popudu. Takové činnosti organizuje šakti za mne a já jen často udiveně přihlížím, co vše si dokáže vymyslet. Nejpodstatnější samozřejmě je vnitřní působení na naše přátele… mou osobnost šakti používá k jejich poučování a vedení… Ti, kterým je toto působení šakti trnem v oku, jejich líčení (písemná svědectví čélů o jejich duchovních zážitcích s Vackem ve snech, vizích a při meditaci) posměšně nazývají „vynucenými dopisy“. Tím odhalují své nepřátelství k šakti... Jsem mistrem a současně jím nejsem. Jakýkoli pocit „já jsem mistr a druzí jsou žáci“, já jsem výš a oni níž, chybí…(Jak jsem hledal... 10, str. 180-181)
„Nejsem na svých příznivcích existenčně závislý ani nepotřebuji nějaké klanění. Kdybych chtěl, mohl bych je již dávno zavést.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 183 dole)
„Panu Paříkovi se nelíbí, že zveřejňuji dopisy přátel s jejich duchovními zkušenostmi. Nazývá je „vynucenými“. Pravda je, že většina dopisů přichází z popudu hledajících…“
„Panu Paříkovi se nelíbí, že zveřejňuji dopisy přátel s jejich duchovními zkušenostmi. Nazývá je „vynucenými“. Pravda je, že většina dopisů přichází z popudu hledajících…“
(Jak jsem hledal... 10, str. 187 nahoře)
„Na poslední srpnové Morávce Pavla M. přede mnou při závěrečném loučení přede všemi poklekla. Je velmi vnitřně citlivá a to co ve mně zahlédla již dříve, ji přivedlo k úžasu, jak málo lidé zevně oceňují, co jim moje osobnost přináší. Proto ono pokleknutí.“
„Na poslední srpnové Morávce Pavla M. přede mnou při závěrečném loučení přede všemi poklekla. Je velmi vnitřně citlivá a to co ve mně zahlédla již dříve, ji přivedlo k úžasu, jak málo lidé zevně oceňují, co jim moje osobnost přináší. Proto ono pokleknutí.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 200-201)
„...nikde jsem se nedočetl, že by někde dokázalo společně 2 hodiny meditovat tolik lidí a s tak vysokou duchovní úrovní. Něco takového je zcela výjimečné v celém světě.“ (skromně o meditaci na Novotného lávce, jíž se zúčastnilo 120 lidí)
„...nikde jsem se nedočetl, že by někde dokázalo společně 2 hodiny meditovat tolik lidí a s tak vysokou duchovní úrovní. Něco takového je zcela výjimečné v celém světě.“ (skromně o meditaci na Novotného lávce, jíž se zúčastnilo 120 lidí)
(Jak jsem hledal... 11, str. 52 nahoře)
„Nevěřte učitelům, kteří soucit s trpícími a pomoc jim prohlašují za naši nejpřednější povinnost. Není pravda, že trpí nespravedlivě a že jsme povinni tuto nespravedlnost napravovat. Pravda je přesně opačná: utrpení každé bytosti je dáno její vlastní karmou… Rozhodně není naší povinností vzdát se vlastního oprávněného prospěchu ve jménu pomoci druhým .“
„Nevěřte učitelům, kteří soucit s trpícími a pomoc jim prohlašují za naši nejpřednější povinnost. Není pravda, že trpí nespravedlivě a že jsme povinni tuto nespravedlnost napravovat. Pravda je přesně opačná: utrpení každé bytosti je dáno její vlastní karmou… Rozhodně není naší povinností vzdát se vlastního oprávněného prospěchu ve jménu pomoci druhým .“
(Rady na cestu, str. 236 - 237)
„Nemám žáky, protože zde není žádné moje, ale pouze duchovní přátele, se kterými se dělím o své zkušenosti a které vystavuji vyzařování Já.“ (Rady na cestu, str. 240 nahoře)
„Přicházejí nemoce, jsme vykrádáni, něco se nezdaří, ale to vše nějak více či méně zapadá do Já.“ (Rady na cestu str. 240 dole)
„Milovat druhé více než sebe je nemoudré, a také se nevyplácí a to nejen nám, ale ani druhým.“ (Jak jsem hledal... 6, str. 35 upros.)
„Přiznám se bez mučení, že slovo „odevzdanost“ nemám příliš rád a na rady, že „máme vše odevzdat“, se dívám s podezřením.“
„Nemám žáky, protože zde není žádné moje, ale pouze duchovní přátele, se kterými se dělím o své zkušenosti a které vystavuji vyzařování Já.“ (Rady na cestu, str. 240 nahoře)
„Přicházejí nemoce, jsme vykrádáni, něco se nezdaří, ale to vše nějak více či méně zapadá do Já.“ (Rady na cestu str. 240 dole)
„Milovat druhé více než sebe je nemoudré, a také se nevyplácí a to nejen nám, ale ani druhým.“ (Jak jsem hledal... 6, str. 35 upros.)
„Přiznám se bez mučení, že slovo „odevzdanost“ nemám příliš rád a na rady, že „máme vše odevzdat“, se dívám s podezřením.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 259 nahoře)
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
( Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal... 11, str. 67 uprostřed)
„Nejúčinnějším prvkem zůstává mistrovo vyzařování. Bez jeho přítomnosti a osobní poslušnosti je jen těžko uskutečnitelná. Odevzdanost v tomto případě chápejme doslova jako naprostou poslušnost bez uplatňování vlastní vůle. Pouhý obecný postoj odevzdanosti je málo.“
„Nejúčinnějším prvkem zůstává mistrovo vyzařování. Bez jeho přítomnosti a osobní poslušnosti je jen těžko uskutečnitelná. Odevzdanost v tomto případě chápejme doslova jako naprostou poslušnost bez uplatňování vlastní vůle. Pouhý obecný postoj odevzdanosti je málo.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 79 uprostřed)
„Stezka je boj až do samého konce, ve kterém se milost nedává.“
„Stezka je boj až do samého konce, ve kterém se milost nedává.“
( A co „vyzařování Já“ satgurua Vacka? – to není milostí? – A nebo: „Působení šakti v mé blízkosti je obzvlášť silné“ pozn. red.) (Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 98 uprostřed)
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
JAK JSME U PANA VACKA NAKUPOVALI KNIHY
Iva
Dovolím si podat svědectví o podivuhodných obchodních praktikách pana Vacka. V 90. letech jsme si objednávali u tohoto pána nějaké knihy. Vše bylo zprvu v pořádku, jenže zanedlouho docházely další knihy, které jsme už neobjednávali. To se stalo několikrát - zpočátku jsme si je nechávali a zaplatili, ale pak už nám došla trpělivost - kdo by také chtěl neustále platit knihy, které si neobjednal? Tak jsme je poslali zpět. Jenže pak přišla další zásilka – a tak jsme přiložili dopis, že ty knihy opravdu nechceme - a co se nestalo? Opět další zásilka, to už jsem se neudržela a napsala důraznější upozornění, že takto si knihy nuceně kupovat nechci! Tahle neplodná komunikace s Vackovými trvala nejméně rok či dva, než jsme si oddechli a konečně byli akceptováni, že ty knihy opravdu nechceme!!! Také se nám stalo, že knihy, které jsme na počátku koupili a zaplatili, byly vedeny v evidenci u Vackových stále jako nezaplacené, takže i když jsme poslali peníze, tak nám neustále chodily upomínky, že jsme dlužníci! Kdybychom si prozíravě nenechávali kopie o zaplacení, platili bychom snad i několikrát a tomu říká p. Vacek, že na svých knihách nevydělává? A že lidé v jeho okolí jsou pokorní a skromní? Kdyby to byla pravda, byli by také pozorní a bdělí a měli by pořádek ve svých materiálech a účtech, takže by se nemohlo stát, že by tím zákazník trpěl!!! Navíc knihy p. Vacka, ty, které jsme někdy dobrovolně a někdy nedobrovolně zakoupili, se po pár letech běžného užívání přeměnily na tzv. salátová vydání, takže neobstojí další tvrzení p. Vacka, že vydává levné knihy, které se vyplatí, protože nevydrží tak dlouho jako např. kvalitní vázané knihy. Po takovéto zkušenosti je jasné, že jsme se rozhodli už neobjednávat knihy od p. Vacka, i kdyby šlo o titul, který by nebyl nikde k sehnání. Nechtěli bychom totiž zažít znovu to „nedobrovolné“ odebírání knih, proti kterému se člověk ani nemůže pořádně bránit, protože jeho názory a připomínky nejsou vydavatelem akceptovány.
Ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, tak tyhle donucovací metody opravdu nedokážu pochopit. Vždyť takhle až do domu chodí s knihami, pod záminkou věčné spásy, snad jen svědci Jehovovi. Copak má tyhle praktiky p. Vacek zapotřebí? Vždyť své knihy může prodávat a nabízet na internetu, což jistě dělá, nebo je nabízet knihkupcům, prodávat na různých duchovních festivalech, což také dělá - tak proč bere ostatním lidem svobodu a možnost výběru. Cožpak může člověk, který ignoruje druhé, přesně rozpoznat, které knihy kdo potřebuje? Sotva. Cožpak je jeho mottem -"braň se, jak chceš, já to svoje učení do tebe stejně nacpu"?! Pokud je s tím někdo svolný, je to jeho volba, osobně si radši ponechám svobodu a možnost volby.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Dovolím si podat svědectví o podivuhodných obchodních praktikách pana Vacka. V 90. letech jsme si objednávali u tohoto pána nějaké knihy. Vše bylo zprvu v pořádku, jenže zanedlouho docházely další knihy, které jsme už neobjednávali. To se stalo několikrát - zpočátku jsme si je nechávali a zaplatili, ale pak už nám došla trpělivost - kdo by také chtěl neustále platit knihy, které si neobjednal? Tak jsme je poslali zpět. Jenže pak přišla další zásilka – a tak jsme přiložili dopis, že ty knihy opravdu nechceme - a co se nestalo? Opět další zásilka, to už jsem se neudržela a napsala důraznější upozornění, že takto si knihy nuceně kupovat nechci! Tahle neplodná komunikace s Vackovými trvala nejméně rok či dva, než jsme si oddechli a konečně byli akceptováni, že ty knihy opravdu nechceme!!! Také se nám stalo, že knihy, které jsme na počátku koupili a zaplatili, byly vedeny v evidenci u Vackových stále jako nezaplacené, takže i když jsme poslali peníze, tak nám neustále chodily upomínky, že jsme dlužníci! Kdybychom si prozíravě nenechávali kopie o zaplacení, platili bychom snad i několikrát a tomu říká p. Vacek, že na svých knihách nevydělává? A že lidé v jeho okolí jsou pokorní a skromní? Kdyby to byla pravda, byli by také pozorní a bdělí a měli by pořádek ve svých materiálech a účtech, takže by se nemohlo stát, že by tím zákazník trpěl!!! Navíc knihy p. Vacka, ty, které jsme někdy dobrovolně a někdy nedobrovolně zakoupili, se po pár letech běžného užívání přeměnily na tzv. salátová vydání, takže neobstojí další tvrzení p. Vacka, že vydává levné knihy, které se vyplatí, protože nevydrží tak dlouho jako např. kvalitní vázané knihy. Po takovéto zkušenosti je jasné, že jsme se rozhodli už neobjednávat knihy od p. Vacka, i kdyby šlo o titul, který by nebyl nikde k sehnání. Nechtěli bychom totiž zažít znovu to „nedobrovolné“ odebírání knih, proti kterému se člověk ani nemůže pořádně bránit, protože jeho názory a připomínky nejsou vydavatelem akceptovány.
Ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, tak tyhle donucovací metody opravdu nedokážu pochopit. Vždyť takhle až do domu chodí s knihami, pod záminkou věčné spásy, snad jen svědci Jehovovi. Copak má tyhle praktiky p. Vacek zapotřebí? Vždyť své knihy může prodávat a nabízet na internetu, což jistě dělá, nebo je nabízet knihkupcům, prodávat na různých duchovních festivalech, což také dělá - tak proč bere ostatním lidem svobodu a možnost výběru. Cožpak může člověk, který ignoruje druhé, přesně rozpoznat, které knihy kdo potřebuje? Sotva. Cožpak je jeho mottem -"braň se, jak chceš, já to svoje učení do tebe stejně nacpu"?! Pokud je s tím někdo svolný, je to jeho volba, osobně si radši ponechám svobodu a možnost volby.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
pondělí 2. dubna 2007
Lži Jiřího Vacka ve 12. dílu jeho pamětí „Jak jsem hledal...“, 2. část
Miloš Tomáš
28) Na str. 153 se zcestně, přesto ve snaze dehonestovat, pozastavuje nad tím, že některým „příspívatelům“ JZ (?) nevadí vulgarismy užité na adresu skupiny pana Vacka a „důvtipně“ z toho vyvozuje, že tito „přispívatelé“ se domnívají, že svým ignorováním oněch vulgárních příměrů přispívají památce Tomášových. (Pan Dostál tuto věc trefně komentoval: Auro je sprostý na povrchu, Jiří Vacek uvnitř.) Nikdo z mých přátel, tím méně já, si nic takového nemyslíme a sami Tomášovi by vulgarizmy (byť užité k jejich obraně) odsoudili. Ti žili a uvažovali velice mravně, slušně a zdvořile. Jistě by se o jiné lidi ani v nejmenším zle neotírali, nedehonestovali by nikoho, nevylhávali by se. Proč naopak tímto stylem má potřebu psát pan Vacek, je zřejmé. Chce ponižovat a urážet přátele a ctitele manželů Tomášových. Užívá při tom s klidem lží a ostatních hanebných prostředků.
29) Na str. 153-4 se čtenářů ptá (jako by ti to mohli vědět): „Jsou tito zaměstnanci (Ministerstva vnitra) oněmi vlivnými známostmi, kteří již mají dost mého působení a chystají se mě zlikvidovat, jak mi vyhrožují?“ Nevím, a asi i většina čtenářů také ne, že někdo panu Vackovi vyhrožuje. A jak by asi mohli čtenáři takovou otázku panu Vackovi zodpovědět? Ten zde ani není konkrétní, jestli si ony výhružky zaměstnanců Ministerstva vnitra také nevylhal. Měl by uvést důkaz. Jedno je jisté. Pan Vacek se bojí o svou osobu. Tvrzení : „….jedním z účastníků útoků StB na nás byl i …Jiří Navrátil,…“ by měl rozvést.
Jiří Navrátil se ale třeba bojí lží pana Vacka, jako např. že to byl on, Jiří Vacek, kdo uvedl Maharišiho do českého prostředí, že prý to byl on, kdo seznámil Tomášovy s Maharišim, že před tím od Maharišiho nic neměli.
30) Na str. 154 uvádí, že nepíše svým nepřátelům. Koho tedy zastrašuje? Proč třeba se obrací k pánům Paříkovi a Dostálovi slovy: „Nuže pane Paříku, Dostále“, nebo takto k Tereze Vackové aj., které jistě nepovažuje za své přátele. Lže zde, že se neobrací ke svým nepřátelům, když o nich píše, např. „naši nepřátelé“. A samozřejmě ne pouze nepřátelé jeho, ale jestliže píše „naši“, tak jejich. Koho všeho vlastně?
31) Musím se opravdu smát, až za břicho popadat, když na str. 156 čtu další lež Jiřího Vacka: „Nikdy jsem nepsal, že jsem chudý důchodce.“ A kdo opakovaně psal: „Jsme jenom chudí důchodci…“ To nepsal pan Vacek, ale jeho vyzařování Já jsem?
Už ho vidím po Morávce vybalovat z auta klobásy a uheráky či peněžní dary, když dále čtu: „Duchovnost nás neživí na rozdíl od mnoha jiných.“ Opravdu neživí. Jeho živí dehonestace, lži, pomluvy atd., na což mu přispívají jeho důvěřiví obdivovatelé. Kdyby nedělal mistra, patrně by nebyly žádné bonboniéry, uheráky, langoše, ba ani nezbytné ptáčky u paní Alžběty.
32) Na téže straně čtu hanebný nesmysl (jak jinak než lež), je to páně inženýra perla první velikosti, skutečný klenot – pro některé čély tzv. věčná pravda: „Nejsem podnikatelem, zdůrazňuji proto, že podnikatel podniká pro zisk a je ze svého podnikání živ na rozdíl od autora, který vydává své práce vlastním nákladem“ (čili podniká).
33) Proč pan Vacek na str. 157 píše, že je za své vydávání špiněn stoupenci Tomášových? Není ta zaujatost vůči Tomášovým a jejich „stoupencům“ posedlostí? Tudíž nejedná se vážně o chorobu? Za žádné vydávání nikdo nikoho nešpiní. Za nactiutrhání, pomluvy, lži ale nikdo nemůže být pochválen. Termín „stoupenci Tomášových“ je pro zbabělce, jako je Jiří Vacek a jemu podobní, velmi praktický – dostatečně může dehonestovat, prakticky jak chce, a přitom nejde o nikoho konkrétního. Jako např. v dalším případě.
Kdo ze „stoupenců Tomášových“ oslavuje komunisty? Takové nehorázné obvinění by měl Jiří Vacek dokázat. Který ze stoupenců Tomášových oslavuje komunisty? Co kdyby mi to přišel říct přímo do očí. Jestlipak on s nimi nespolupracoval, když napsal 100 samizdatů prakticky za jejich asistence, když čelil neustálým výslechům, domovním prohlídkám, sledování, vyhazovům z práce, soudům atd. Pokud skutečně tomu všemu tak bylo, jak se rád chlubí, že čelil všem těm věcem, tak byl velmi sledován a psal ony samizdaty s estébáky za zády. Anebo mu to umožnili?
34) Prý „….pan Dostál …píše, že se…hodlá spojit s StB, aby nás zničil.“ Dá se pochybovat o tom, že by pan Dostál toto napsal, StB totiž už není. O tom, že Jiří Vacek sprostě lže, je však nepochybné. Možná se to panu Vackovi zdálo, nebo to pan Dostál panu Vackovi psal, ještě když vytvářel ty samizdaty. Ono napsat 100 samizdatů, když člověk chodí do práce, sedí u soudu pro rušení socialistického soužití, nebo u výslechu, věnuje se estébákům během domovní prohlídky, ví, že jej sledují, hledá si nové zaměstnání atd…..to přinejmenším po několik let nespí. To pak ta meditace musí vypadat! A koho že by „nás zničil“? Náš národ, nebo pana Vacka a jeho rodinu, nebo jeho sektu?
35) A už zase posedlost Tomášovými (na str. 157). Proč, když pan Dostál o nich vůbec nepsal? „Skoro to vypadá, že si myslí, že Tomášovi potřebují pomoc bývalých estébáků…..pomlouvají a lžou…soudnému člověku…..“ Pan Vacek soudný není. Vypadá to skoro spíš jako pomatenost, posedlost. A hle, najednou ví, že estébáci jsou bývalí? Má pan Vacek nějaký racionální důvod psát, že by si někdo mohl myslet, že Tomášovi potřebují pomoc bývalých estébáků? Asi by se měl mistr sprostot i za toto omluvit. Už nejen Tomášovým, ale i panu Dostálovi.
36) Na str. 159 zmiňuje emigraci „paní nebo slečny Maríči“, alias Julie Kadlecké alias Jiřiny Dostálové alias Zuzany Takáczové. Kde asi byla v oné emigraci? V psychiatrické léčebně nebo ve vězení?
Na téže stránce se dočkáme ještě další perly, která by se však vůbec neměla brát na lehkou váhu: „…útoky mají právě tento cíl: Zastrašit a zlikvidovat ty, kteří mají jiné názory než oni.“ Má toto být další skrytá výhrůžka? Tak proto mi vyhrožoval „plnými důsledky“ v rámci cíle svého útoku. Proto ono nabádání přátel, iniciování útoků. To je vlastně pravda, zastrašování zřejmě bylo předzvěstí těchto útoků. Ještě štěstí, že se mne pan Vacek třeba pomocí ochotných čélů nepokusil zlikvidovat; kdysi napsal: „Co není, může být; můžu být rád, že mne ještě nepřišli zbít.“ Je mi jeho mozku líto, nechtěl bych takto uvažovat.
A aby toho nebylo málo, přidá doušku. Chcete zřetelnou lživou pomluvu? Tady je: „Z doslechu vím, že podobných konfliktů bylo kolem Tomášových víc.“ Z jakého doslechu, jakých konfliktů? Nebylo jich víc, ale nejméně o jednom se pan Vacek nemusel dozvídat z doslechu; byl jeho aktérem. Mimochodem zůstal po něm (po vyměňování žárovky - a to byl ještě zaměstnán v žárovkárně Tesla Holešovice) v bytě mých rodičů dosud rozbitý skleněný lustr.
37) Na str. 162 má potřebu autor uvádět, že „…pan Pařík není z Boha.“ K tomu není ani třeba komentáře. Z čeho tedy je?
38) Na str. 163 dává najevo, jaký je láskyplný učitel, šiřitel šakti a Božího světla: „Se zlými lidmi, jako jste vy, je bezúčelné se o nauce bavit….“ Účelné je však rovnou dehonestovat, psát o nich celé kapitoly lží a pomluv. Jak je vidět, o nauce mu to tolik nejde. Kolik ty paměti, vydávané vlastním nákladem, budou mít dílů? Jen aby mu na to stačily finanční prostředky! Není to riskantní podnik pro člověka, který není podnikatel, ale autor, který vydává vlastním nákladem?
39) Str. 168, už je to tady: „Z čeho bych platil náklady na vydávání knih….je to zřejmě moje starost.“ A koho jiného? No právě, proto je třeba shánět peněžní dary, jako měla být např. ona „samozřejmost“ 108 dolarů od Dana Moravce. Pan Vacek píše: „Nejsem podnikatel“, „Jiří Vacek není mistr“, „Zásadně nepomlouvám“, „Nikdy jsem nikoho nekritizoval“, „ Nic nechci, nic nepotřebuji a nic nepožaduji“, a přitom ale prokazatelně podniká, mistruje („Mistrování je těžké, guruování není legrace“), pomlouvá, kritizuje, chce, potřebuje, požaduje atd. Kdo je tedy tím podnikatelem, mistrem…..? Kdo? A jak dlouho bude ještě Jiří Vacek lhát, jak se mu zrovna hodí?
Všichni příznivci pana Vacka by se měli zamyslet, nač jdou jejich peněžní dary. Na dehonestace, pomluvy, lživá podsouvání….Není to škoda? Nemělo by být v knihách více duchovních textů?
40) Na str. 170 zase dehonestuje a lže: „Taktika Tomášovců…..jelikož nemají věcné důvody….“ Ale mají. Jistě jsem také oním Tomášovcem. Věcné důvody mám. K tomu, abych se bránil. Proti šíření pomluv, nactiutrhání, lhaní, podsouvání lží a lživých spekulací, překrucování a zkreslování, urážkám, ponižování…. Důvodů mám, jak je vidět, dost. A mí přátelé též. To buďte bez obav.
Navíc tyto naše věcné důvody byly vícekrát panu Vackovi předloženy a jak přibývá jeho sprostých útoků proti nám, tak úměrně tomu přibývá též oněch našich důvodů. Bylo by pošetilé si myslet něco jiného. Tak ať sprostě nelže.
41) Na téže straně mu opět nedá spát zádušní mše za Eduarda Tomáše. Chudák pan Vacek je tím už posedlý, ale přitom krajně drzý. Eduard Tomáš nepotřeboval za sebe nechat sloužit zádušní mši a nikdo z jeho přátel si to nemyslí. Ti, co sloužení oné mše dohodli, nejsou hlupáci, aby si mysleli, že zádušní mši sloužit E. Tomáš potřeboval, jak nehorázně pan Vacek podsouvá. Takové sprosté spekulace by si mohl odpustit. Co mu je stále po tom? Jak to, že se té zbytečné a hloupé vásany dosud nezbavil? Neměl by se raděj starat o to, až zemře on, co mu připraví jeho uctívači? Jak se s ním asi rozloučí?
42) Pan Vacek píše: „Mistr není osoba, ale vědomí já jsem.“ Proč se uctívači pana Vacka obracejí k jeho osobě jako k mistrovi? A on si to nechá líbit? Dokonce si v takových adoracích libuje. „Drahý mistře Vacku“ píší jeho obdivovatelé. Proč o sobě jinde tvrdí, že je mistrem („Jak jsem byl udělán mistrem“, „…již tehdy jsem byl mistr“, „mistrování je těžké“ apod. )?
43) Na str. 202 dokazuje, že on tím mistrem opravdu není. „Nevím, proč někteří mistři se zdráhají použít své síly na zlepšení svého tělesného zdraví…“. Chápu, že takovou otázku někde pan Vacek dostal a člověk na zevnější duchovní úrovni, tzn. méně duchovně vyspělý, na ni odpověď nezná. Ano, plno duchovních mistrů bylo vážně nemocných a nepomohli si (Maháriši, Rámakrišna, Terezie z Lisieux, Drtikol…). Odpověď na otázku však není složitá. Protože téměř pozbyli ego (jejich ego nemělo již žádnou sílu něco chtít), aby si ve svůj prospěch cokoli přivlastnili, nezáleží jim již tolik na jejich těle. Nejsou tělem. Nejsou již k němu (jeho potřebám, či snad žádostem) připoutáni. Pan Vacek si možná vzpomene na Mahárišiho slova: „Nejsem tělo“. Zároveň ruku v ruce, co se rozpouští ego, se vybíjí jejich karma. Jsou, žijí, v Bohu.
Jo, to byli mistři.
Tak jak je psáno v upanišadách: „Jím toho, kdo jí“, tak Rámakrišna jedl ústy všech bytostí, čili vzal na sebe jejich karmu (a tím lze též vysvětlit jeho fyzický stav na konci jeho života). Souvisí to s poznáním. Až pan Vacek správně pochopí a bude umět vyložit Eckhartova slova anebo třeba onen zen-buddhistický kóan „Jak zní tlesknutí jedné ruky“, tak tomu porozumí. To by bylo krásné, jistě bychom mu to a vám všem všichni přáli. Ale jak je psáno: „Bez pokory do Božího domu vstoupit nelze“, a to, jak píše, o žádné pokoře nevypovídá.
44) Na str. 219 se má pan Vacek potřebu vylhávat: „Neustále lžou i o urážkách Tomášových. Žádné nebyly a nejsou.“ To se mám smát, nebo protestovat? Je to trapné. Už jen když se dočteme o pár řádků zpět: „Z doslechu vím, že podobných konfliktů (jako snad údajné usilování o život jakési paní, nebo slečny „Maríči“) bylo kolem Tomášových víc“, nebo podsouvat někomu, že si může myslet, že se neobešli bez pomoci estébáků. Copak by Tomášovy taková sprostá lež neurážela? To si myslí? Stačí prolistovat tímto nebo jiným dílem pomlouvačného cyklu „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“ a pozorný čtenář, co znal Tomášovy, ony četné lži a urážky nepřehlédne. Je mi upřímně líto, že pan Vacek Boha nenašel a věřím, že se najde jednou v sobě.
45) Na str. 220 má pan Vacek opět potřebu lživě překrucovat moje dřívější vyjádření. Lehce jsem zpochybnil, že jeho samizdatů nemuselo být rovných sto, jak uváděl. On z toho udělal, že jsem se prý vyjádřil, že vůbec neexistují. Čili ješitného páně Vacka sprostá lež. Nyní má potřebu (po těch letech jeho chlubení) uvádět tabulku svých samizdatů, a jak je vidět, samozřejmě jich sto nebylo. Tak lhal. Lhal v případě, když uváděl, že jich je sto, a lže i v případě, když tvrdí, že jsem popíral jejich existenci. Mimochodem, v přehledu samizdatů Jiřího Vacka, zveřejněném až 16 a půl roku po listopadové revoluci v r. 1989 (?), jsou až nyní uvedeny letopočty, které tehdy uvedeny nebyly. Letopočty by prý „usnadnily StB vysledovat autora“…(?)
46) Proč píše na str. 226 za tabulkou s výčtem svých knih: „Toto vše podle pánů Dostála a Tomáše neexistuje.“ Vždyť nikdo nic takového nikdy netvrdil?? Proč to o nás šíří? Záští k nám a obdivem k sobě a ke svému dílu zatemnělý mozek. O mně a zřejmě i o panu Dostálovi je opět šířena lež.
47) Proč nás na str. 227 nazývá „Avataristé.“ Copak se neumí lépe vyjadřovat? Nejsme Avataristé ani akvaristé, a také ne páni z „Avatára“, nebo z „Avateru“, tím méně „Avátára“. To vše je (jen doufejme) při vědomí páně Vacka správném názvu, lživá reklama, na což je paragraf. Pan Blažek se svými „Avateřisty“ taky ukázal, co v něm dříme. A tak díky anonymní paní či slečně „maríči“(na „stránkách našich přátel“ zřízených evidentně pro její sprosté výlevy) a nyní i zásluhou pánů Blažka a Vacka lze také o serveru Jiří Vacek-Satguru hovořit jako pokleslém, na povrchu i uvnitř vulgárním..
Proč má potřebu celou kapitolku ještě nazvat: „Nedůvěryhodnost pana Paříka“, když dehonestacím pana Paříka věnuje zhruba polovinu textu ve svých pamětech? Neudělal jej snad dosti nedůvěryhodným? A navíc, nedůvěryhodnost pana Paříka nebyla prokázána, ale je již několik let prokazována (je prokazováno že lže, uráží, podsouvá atd.) nedůvěryhodnost pana Vacka.
48) Ježíšův citát: „Pokušení (zlo, utrpení) musí přijít, ale běda tomu, skrze něhož přichází.“ Je na pana Vacka a jemu podobné jako ušitý. Zkrátka, kdo seje vítr, sklízí bouři. To si skutečně pan Vacek myslel a patrně dosud myslí, že mu všechny jeho hanebnosti projdou? Následující slova pana Vacka jsou rovněž jak ušitá pro autora samého a jemu podobné. „…lhářům a pomlouvačům….pomůže už jen velké utrpení, které si sami připomínají.“ Ach, proto si stále pan Vacek stěžuje, vzdychá, projevuje nespokojenost, rozhořčení….? On si to sám připomíná. Já mohu jen připomenout, že termín „pomlouvač“ (poprvé jsem jej ve slovníku pana Vacka zaznamenal, když řádně podepsaného M. Dostála pod záminkou, že na sebe neuvedl adresu a telefon, obvinil, že je anonym a tudíž pomlouvač) naposledy užívali (kromě pana Paroubka) komunisté do poloviny 60. let a pak dočasně v normalizaci 70. let 20. století.
Pak ještě pan Vacek přidá moudro, jistěže o svých nepřátelích: „Pochopit, že zdrojem všeho zla jsou oni sami a nikoliv svět či Bůh, nejsou schopni.“ Zabedněnci.
49) Úvod kapitolky „Ego a odevzdanost“ začíná ihned výkladem nauky. Jde o hluboké moudro: „Odevzdat se znamená na prvém místě vzdát se toho, co není odevzdané Bohu a co odevzdanosti ega proto brání, což je samo ego.“ A duchovní učitel (pan Vacek) ihned navazuje: „Proč? Protože ego je totéž, co naprosté zrušení spojení s Bohem a odvrat od něho neboli opak odevzdanosti – naprostá neodevzdanost.“ Kdo navazuje spojení s Bohem?
50) Otázku ze str. 242 by si měli položit všichni příznivci Jiřího Vacka (včetně oné „paní nebo slečny Maríči“ alias Zuzany Takáczové, neboť od počátku dávala najevo, že je jeho velkou příznivkyní a ač pod různými pseudonymy, vždy byla u páně Vacka ve veliké milosti), především dámy Sobalová, Koubová, Pettingerová, pánové Ries, Rýznar, Kouba, Blažek a jim podobní, neboť se jich to týká, a taktéž by si svá slova měl zapsat pan ing. J. Vacek sám. „Co je vlastně jejich vůdce naučil, že se chovají takovým způsobem? Proč na sobě raději neuskutečňují jejich nauku místo projevování nepřátelství k druhým? Proč vidí zlo zevně, ale nikoliv tam kde je, v nich samých?“
V tomto poučení formou hádanky (klasická metoda výuky už od Sókrata) pan Vacek několikrát dokazuje, že jde o jeho skupinu. Stojí za povšimnutí 1) „vůdce“, který učí, 2) „jejich“ nauku – o „vůdci“ hovoří v množném čísle (což v evropském prostoru je v dnešní době již naprosto ojedinělé), 3) Projevování nepřátelství k druhým namísto uskutečňování nauky Ramany Mahárišiho a všech pravých mistrů. Jo, pane Vacku, kdybyste tu nauku Ramany Mahárišiho a pravých mistrů aspoň učil, ale jak, když jí nerozumíte a máte potřebu neustále sprostě dehonestovat druhé. Když „vůdce“, jak se nyní pan Vacek nazval (koho, to všichni víme), šíří lži a pomluvy, tak čélové cítí povinnost to také rozšiřovat. Ramana Maháriši by jistě neučil nějaké nepřátelství vůči druhým, nevylhával by, nepomlouval by…. Nabízí se otázky: Co skutečně tedy Jiří Vacek učí? Kdo je, jaký ve skutečnosti je Jiří Vacek? Nauku, kterou učil Ježíš, Maháriši a praví mistři v žádném případě neučí. Mistr, bůh…? Nesmysl.
51) Sprostota vůči Tomášovým ze str. 246: „Zda Tomášovi některé přispěvatele Jitřní země nenaučili nic jiného, lepšího než hlídat zabedněná okna v klubovně či bolesti Markéty?“ Je zřejmé, že Tomášovi ve své době neznali nějakou Jitřní zemi, natož její přispěvatele. Avšak poznali zřejmě nemálo osob, které později přispívaly na Jitřní zemi. Jednou z nich byla i Zuzana Takáczová (na Jitřní zemi Maríči nebo Julie Kadlecká, Jiřina Dostálová, Růžena Paříková a další) která Mílu Tomášovou (které v té době bylo tolik, jako je dnes panu Vackovi) opakovaně před svědky fyzicky napadla. „…..hlídat zabedněná okna či bolesti Markéty?“. Bzzz….nerozumím. Nevím a nezajímá mne, kdo je Markéta. Rozhodně jí přeji, aby jí ty bolesti přestaly a hodně zdraví. Proč by to Tomášovi dělali? Ti ani žádnou Markétu neznali, tím méně věděli o jejích bolestech. Pan Vacek často klade zcela absurdní otázky. Nejenom okna bývají zabedněná…. “Dejte dobrý pozor, abyste nebyli překvapeni, že se ze svých lží budete zodpovídat.“ Toto páně Vacka zastrašování, výhrůžka, je dalším z vrcholů jeho sprostých nehorázností. Dobře ví, že lže on. Tuto výhrůžku by mu věrní čélové měli vytisknout a v rámu pověsit nad postel. Zajímalo by mne, koho a jaké lži konkrétně měl na mysli.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
28) Na str. 153 se zcestně, přesto ve snaze dehonestovat, pozastavuje nad tím, že některým „příspívatelům“ JZ (?) nevadí vulgarismy užité na adresu skupiny pana Vacka a „důvtipně“ z toho vyvozuje, že tito „přispívatelé“ se domnívají, že svým ignorováním oněch vulgárních příměrů přispívají památce Tomášových. (Pan Dostál tuto věc trefně komentoval: Auro je sprostý na povrchu, Jiří Vacek uvnitř.) Nikdo z mých přátel, tím méně já, si nic takového nemyslíme a sami Tomášovi by vulgarizmy (byť užité k jejich obraně) odsoudili. Ti žili a uvažovali velice mravně, slušně a zdvořile. Jistě by se o jiné lidi ani v nejmenším zle neotírali, nedehonestovali by nikoho, nevylhávali by se. Proč naopak tímto stylem má potřebu psát pan Vacek, je zřejmé. Chce ponižovat a urážet přátele a ctitele manželů Tomášových. Užívá při tom s klidem lží a ostatních hanebných prostředků.
29) Na str. 153-4 se čtenářů ptá (jako by ti to mohli vědět): „Jsou tito zaměstnanci (Ministerstva vnitra) oněmi vlivnými známostmi, kteří již mají dost mého působení a chystají se mě zlikvidovat, jak mi vyhrožují?“ Nevím, a asi i většina čtenářů také ne, že někdo panu Vackovi vyhrožuje. A jak by asi mohli čtenáři takovou otázku panu Vackovi zodpovědět? Ten zde ani není konkrétní, jestli si ony výhružky zaměstnanců Ministerstva vnitra také nevylhal. Měl by uvést důkaz. Jedno je jisté. Pan Vacek se bojí o svou osobu. Tvrzení : „….jedním z účastníků útoků StB na nás byl i …Jiří Navrátil,…“ by měl rozvést.
Jiří Navrátil se ale třeba bojí lží pana Vacka, jako např. že to byl on, Jiří Vacek, kdo uvedl Maharišiho do českého prostředí, že prý to byl on, kdo seznámil Tomášovy s Maharišim, že před tím od Maharišiho nic neměli.
30) Na str. 154 uvádí, že nepíše svým nepřátelům. Koho tedy zastrašuje? Proč třeba se obrací k pánům Paříkovi a Dostálovi slovy: „Nuže pane Paříku, Dostále“, nebo takto k Tereze Vackové aj., které jistě nepovažuje za své přátele. Lže zde, že se neobrací ke svým nepřátelům, když o nich píše, např. „naši nepřátelé“. A samozřejmě ne pouze nepřátelé jeho, ale jestliže píše „naši“, tak jejich. Koho všeho vlastně?
31) Musím se opravdu smát, až za břicho popadat, když na str. 156 čtu další lež Jiřího Vacka: „Nikdy jsem nepsal, že jsem chudý důchodce.“ A kdo opakovaně psal: „Jsme jenom chudí důchodci…“ To nepsal pan Vacek, ale jeho vyzařování Já jsem?
Už ho vidím po Morávce vybalovat z auta klobásy a uheráky či peněžní dary, když dále čtu: „Duchovnost nás neživí na rozdíl od mnoha jiných.“ Opravdu neživí. Jeho živí dehonestace, lži, pomluvy atd., na což mu přispívají jeho důvěřiví obdivovatelé. Kdyby nedělal mistra, patrně by nebyly žádné bonboniéry, uheráky, langoše, ba ani nezbytné ptáčky u paní Alžběty.
32) Na téže straně čtu hanebný nesmysl (jak jinak než lež), je to páně inženýra perla první velikosti, skutečný klenot – pro některé čély tzv. věčná pravda: „Nejsem podnikatelem, zdůrazňuji proto, že podnikatel podniká pro zisk a je ze svého podnikání živ na rozdíl od autora, který vydává své práce vlastním nákladem“ (čili podniká).
33) Proč pan Vacek na str. 157 píše, že je za své vydávání špiněn stoupenci Tomášových? Není ta zaujatost vůči Tomášovým a jejich „stoupencům“ posedlostí? Tudíž nejedná se vážně o chorobu? Za žádné vydávání nikdo nikoho nešpiní. Za nactiutrhání, pomluvy, lži ale nikdo nemůže být pochválen. Termín „stoupenci Tomášových“ je pro zbabělce, jako je Jiří Vacek a jemu podobní, velmi praktický – dostatečně může dehonestovat, prakticky jak chce, a přitom nejde o nikoho konkrétního. Jako např. v dalším případě.
Kdo ze „stoupenců Tomášových“ oslavuje komunisty? Takové nehorázné obvinění by měl Jiří Vacek dokázat. Který ze stoupenců Tomášových oslavuje komunisty? Co kdyby mi to přišel říct přímo do očí. Jestlipak on s nimi nespolupracoval, když napsal 100 samizdatů prakticky za jejich asistence, když čelil neustálým výslechům, domovním prohlídkám, sledování, vyhazovům z práce, soudům atd. Pokud skutečně tomu všemu tak bylo, jak se rád chlubí, že čelil všem těm věcem, tak byl velmi sledován a psal ony samizdaty s estébáky za zády. Anebo mu to umožnili?
34) Prý „….pan Dostál …píše, že se…hodlá spojit s StB, aby nás zničil.“ Dá se pochybovat o tom, že by pan Dostál toto napsal, StB totiž už není. O tom, že Jiří Vacek sprostě lže, je však nepochybné. Možná se to panu Vackovi zdálo, nebo to pan Dostál panu Vackovi psal, ještě když vytvářel ty samizdaty. Ono napsat 100 samizdatů, když člověk chodí do práce, sedí u soudu pro rušení socialistického soužití, nebo u výslechu, věnuje se estébákům během domovní prohlídky, ví, že jej sledují, hledá si nové zaměstnání atd…..to přinejmenším po několik let nespí. To pak ta meditace musí vypadat! A koho že by „nás zničil“? Náš národ, nebo pana Vacka a jeho rodinu, nebo jeho sektu?
35) A už zase posedlost Tomášovými (na str. 157). Proč, když pan Dostál o nich vůbec nepsal? „Skoro to vypadá, že si myslí, že Tomášovi potřebují pomoc bývalých estébáků…..pomlouvají a lžou…soudnému člověku…..“ Pan Vacek soudný není. Vypadá to skoro spíš jako pomatenost, posedlost. A hle, najednou ví, že estébáci jsou bývalí? Má pan Vacek nějaký racionální důvod psát, že by si někdo mohl myslet, že Tomášovi potřebují pomoc bývalých estébáků? Asi by se měl mistr sprostot i za toto omluvit. Už nejen Tomášovým, ale i panu Dostálovi.
36) Na str. 159 zmiňuje emigraci „paní nebo slečny Maríči“, alias Julie Kadlecké alias Jiřiny Dostálové alias Zuzany Takáczové. Kde asi byla v oné emigraci? V psychiatrické léčebně nebo ve vězení?
Na téže stránce se dočkáme ještě další perly, která by se však vůbec neměla brát na lehkou váhu: „…útoky mají právě tento cíl: Zastrašit a zlikvidovat ty, kteří mají jiné názory než oni.“ Má toto být další skrytá výhrůžka? Tak proto mi vyhrožoval „plnými důsledky“ v rámci cíle svého útoku. Proto ono nabádání přátel, iniciování útoků. To je vlastně pravda, zastrašování zřejmě bylo předzvěstí těchto útoků. Ještě štěstí, že se mne pan Vacek třeba pomocí ochotných čélů nepokusil zlikvidovat; kdysi napsal: „Co není, může být; můžu být rád, že mne ještě nepřišli zbít.“ Je mi jeho mozku líto, nechtěl bych takto uvažovat.
A aby toho nebylo málo, přidá doušku. Chcete zřetelnou lživou pomluvu? Tady je: „Z doslechu vím, že podobných konfliktů bylo kolem Tomášových víc.“ Z jakého doslechu, jakých konfliktů? Nebylo jich víc, ale nejméně o jednom se pan Vacek nemusel dozvídat z doslechu; byl jeho aktérem. Mimochodem zůstal po něm (po vyměňování žárovky - a to byl ještě zaměstnán v žárovkárně Tesla Holešovice) v bytě mých rodičů dosud rozbitý skleněný lustr.
37) Na str. 162 má potřebu autor uvádět, že „…pan Pařík není z Boha.“ K tomu není ani třeba komentáře. Z čeho tedy je?
38) Na str. 163 dává najevo, jaký je láskyplný učitel, šiřitel šakti a Božího světla: „Se zlými lidmi, jako jste vy, je bezúčelné se o nauce bavit….“ Účelné je však rovnou dehonestovat, psát o nich celé kapitoly lží a pomluv. Jak je vidět, o nauce mu to tolik nejde. Kolik ty paměti, vydávané vlastním nákladem, budou mít dílů? Jen aby mu na to stačily finanční prostředky! Není to riskantní podnik pro člověka, který není podnikatel, ale autor, který vydává vlastním nákladem?
39) Str. 168, už je to tady: „Z čeho bych platil náklady na vydávání knih….je to zřejmě moje starost.“ A koho jiného? No právě, proto je třeba shánět peněžní dary, jako měla být např. ona „samozřejmost“ 108 dolarů od Dana Moravce. Pan Vacek píše: „Nejsem podnikatel“, „Jiří Vacek není mistr“, „Zásadně nepomlouvám“, „Nikdy jsem nikoho nekritizoval“, „ Nic nechci, nic nepotřebuji a nic nepožaduji“, a přitom ale prokazatelně podniká, mistruje („Mistrování je těžké, guruování není legrace“), pomlouvá, kritizuje, chce, potřebuje, požaduje atd. Kdo je tedy tím podnikatelem, mistrem…..? Kdo? A jak dlouho bude ještě Jiří Vacek lhát, jak se mu zrovna hodí?
Všichni příznivci pana Vacka by se měli zamyslet, nač jdou jejich peněžní dary. Na dehonestace, pomluvy, lživá podsouvání….Není to škoda? Nemělo by být v knihách více duchovních textů?
40) Na str. 170 zase dehonestuje a lže: „Taktika Tomášovců…..jelikož nemají věcné důvody….“ Ale mají. Jistě jsem také oním Tomášovcem. Věcné důvody mám. K tomu, abych se bránil. Proti šíření pomluv, nactiutrhání, lhaní, podsouvání lží a lživých spekulací, překrucování a zkreslování, urážkám, ponižování…. Důvodů mám, jak je vidět, dost. A mí přátelé též. To buďte bez obav.
Navíc tyto naše věcné důvody byly vícekrát panu Vackovi předloženy a jak přibývá jeho sprostých útoků proti nám, tak úměrně tomu přibývá též oněch našich důvodů. Bylo by pošetilé si myslet něco jiného. Tak ať sprostě nelže.
41) Na téže straně mu opět nedá spát zádušní mše za Eduarda Tomáše. Chudák pan Vacek je tím už posedlý, ale přitom krajně drzý. Eduard Tomáš nepotřeboval za sebe nechat sloužit zádušní mši a nikdo z jeho přátel si to nemyslí. Ti, co sloužení oné mše dohodli, nejsou hlupáci, aby si mysleli, že zádušní mši sloužit E. Tomáš potřeboval, jak nehorázně pan Vacek podsouvá. Takové sprosté spekulace by si mohl odpustit. Co mu je stále po tom? Jak to, že se té zbytečné a hloupé vásany dosud nezbavil? Neměl by se raděj starat o to, až zemře on, co mu připraví jeho uctívači? Jak se s ním asi rozloučí?
42) Pan Vacek píše: „Mistr není osoba, ale vědomí já jsem.“ Proč se uctívači pana Vacka obracejí k jeho osobě jako k mistrovi? A on si to nechá líbit? Dokonce si v takových adoracích libuje. „Drahý mistře Vacku“ píší jeho obdivovatelé. Proč o sobě jinde tvrdí, že je mistrem („Jak jsem byl udělán mistrem“, „…již tehdy jsem byl mistr“, „mistrování je těžké“ apod. )?
43) Na str. 202 dokazuje, že on tím mistrem opravdu není. „Nevím, proč někteří mistři se zdráhají použít své síly na zlepšení svého tělesného zdraví…“. Chápu, že takovou otázku někde pan Vacek dostal a člověk na zevnější duchovní úrovni, tzn. méně duchovně vyspělý, na ni odpověď nezná. Ano, plno duchovních mistrů bylo vážně nemocných a nepomohli si (Maháriši, Rámakrišna, Terezie z Lisieux, Drtikol…). Odpověď na otázku však není složitá. Protože téměř pozbyli ego (jejich ego nemělo již žádnou sílu něco chtít), aby si ve svůj prospěch cokoli přivlastnili, nezáleží jim již tolik na jejich těle. Nejsou tělem. Nejsou již k němu (jeho potřebám, či snad žádostem) připoutáni. Pan Vacek si možná vzpomene na Mahárišiho slova: „Nejsem tělo“. Zároveň ruku v ruce, co se rozpouští ego, se vybíjí jejich karma. Jsou, žijí, v Bohu.
Jo, to byli mistři.
Tak jak je psáno v upanišadách: „Jím toho, kdo jí“, tak Rámakrišna jedl ústy všech bytostí, čili vzal na sebe jejich karmu (a tím lze též vysvětlit jeho fyzický stav na konci jeho života). Souvisí to s poznáním. Až pan Vacek správně pochopí a bude umět vyložit Eckhartova slova anebo třeba onen zen-buddhistický kóan „Jak zní tlesknutí jedné ruky“, tak tomu porozumí. To by bylo krásné, jistě bychom mu to a vám všem všichni přáli. Ale jak je psáno: „Bez pokory do Božího domu vstoupit nelze“, a to, jak píše, o žádné pokoře nevypovídá.
44) Na str. 219 se má pan Vacek potřebu vylhávat: „Neustále lžou i o urážkách Tomášových. Žádné nebyly a nejsou.“ To se mám smát, nebo protestovat? Je to trapné. Už jen když se dočteme o pár řádků zpět: „Z doslechu vím, že podobných konfliktů (jako snad údajné usilování o život jakési paní, nebo slečny „Maríči“) bylo kolem Tomášových víc“, nebo podsouvat někomu, že si může myslet, že se neobešli bez pomoci estébáků. Copak by Tomášovy taková sprostá lež neurážela? To si myslí? Stačí prolistovat tímto nebo jiným dílem pomlouvačného cyklu „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“ a pozorný čtenář, co znal Tomášovy, ony četné lži a urážky nepřehlédne. Je mi upřímně líto, že pan Vacek Boha nenašel a věřím, že se najde jednou v sobě.
45) Na str. 220 má pan Vacek opět potřebu lživě překrucovat moje dřívější vyjádření. Lehce jsem zpochybnil, že jeho samizdatů nemuselo být rovných sto, jak uváděl. On z toho udělal, že jsem se prý vyjádřil, že vůbec neexistují. Čili ješitného páně Vacka sprostá lež. Nyní má potřebu (po těch letech jeho chlubení) uvádět tabulku svých samizdatů, a jak je vidět, samozřejmě jich sto nebylo. Tak lhal. Lhal v případě, když uváděl, že jich je sto, a lže i v případě, když tvrdí, že jsem popíral jejich existenci. Mimochodem, v přehledu samizdatů Jiřího Vacka, zveřejněném až 16 a půl roku po listopadové revoluci v r. 1989 (?), jsou až nyní uvedeny letopočty, které tehdy uvedeny nebyly. Letopočty by prý „usnadnily StB vysledovat autora“…(?)
46) Proč píše na str. 226 za tabulkou s výčtem svých knih: „Toto vše podle pánů Dostála a Tomáše neexistuje.“ Vždyť nikdo nic takového nikdy netvrdil?? Proč to o nás šíří? Záští k nám a obdivem k sobě a ke svému dílu zatemnělý mozek. O mně a zřejmě i o panu Dostálovi je opět šířena lež.
47) Proč nás na str. 227 nazývá „Avataristé.“ Copak se neumí lépe vyjadřovat? Nejsme Avataristé ani akvaristé, a také ne páni z „Avatára“, nebo z „Avateru“, tím méně „Avátára“. To vše je (jen doufejme) při vědomí páně Vacka správném názvu, lživá reklama, na což je paragraf. Pan Blažek se svými „Avateřisty“ taky ukázal, co v něm dříme. A tak díky anonymní paní či slečně „maríči“(na „stránkách našich přátel“ zřízených evidentně pro její sprosté výlevy) a nyní i zásluhou pánů Blažka a Vacka lze také o serveru Jiří Vacek-Satguru hovořit jako pokleslém, na povrchu i uvnitř vulgárním..
Proč má potřebu celou kapitolku ještě nazvat: „Nedůvěryhodnost pana Paříka“, když dehonestacím pana Paříka věnuje zhruba polovinu textu ve svých pamětech? Neudělal jej snad dosti nedůvěryhodným? A navíc, nedůvěryhodnost pana Paříka nebyla prokázána, ale je již několik let prokazována (je prokazováno že lže, uráží, podsouvá atd.) nedůvěryhodnost pana Vacka.
48) Ježíšův citát: „Pokušení (zlo, utrpení) musí přijít, ale běda tomu, skrze něhož přichází.“ Je na pana Vacka a jemu podobné jako ušitý. Zkrátka, kdo seje vítr, sklízí bouři. To si skutečně pan Vacek myslel a patrně dosud myslí, že mu všechny jeho hanebnosti projdou? Následující slova pana Vacka jsou rovněž jak ušitá pro autora samého a jemu podobné. „…lhářům a pomlouvačům….pomůže už jen velké utrpení, které si sami připomínají.“ Ach, proto si stále pan Vacek stěžuje, vzdychá, projevuje nespokojenost, rozhořčení….? On si to sám připomíná. Já mohu jen připomenout, že termín „pomlouvač“ (poprvé jsem jej ve slovníku pana Vacka zaznamenal, když řádně podepsaného M. Dostála pod záminkou, že na sebe neuvedl adresu a telefon, obvinil, že je anonym a tudíž pomlouvač) naposledy užívali (kromě pana Paroubka) komunisté do poloviny 60. let a pak dočasně v normalizaci 70. let 20. století.
Pak ještě pan Vacek přidá moudro, jistěže o svých nepřátelích: „Pochopit, že zdrojem všeho zla jsou oni sami a nikoliv svět či Bůh, nejsou schopni.“ Zabedněnci.
49) Úvod kapitolky „Ego a odevzdanost“ začíná ihned výkladem nauky. Jde o hluboké moudro: „Odevzdat se znamená na prvém místě vzdát se toho, co není odevzdané Bohu a co odevzdanosti ega proto brání, což je samo ego.“ A duchovní učitel (pan Vacek) ihned navazuje: „Proč? Protože ego je totéž, co naprosté zrušení spojení s Bohem a odvrat od něho neboli opak odevzdanosti – naprostá neodevzdanost.“ Kdo navazuje spojení s Bohem?
50) Otázku ze str. 242 by si měli položit všichni příznivci Jiřího Vacka (včetně oné „paní nebo slečny Maríči“ alias Zuzany Takáczové, neboť od počátku dávala najevo, že je jeho velkou příznivkyní a ač pod různými pseudonymy, vždy byla u páně Vacka ve veliké milosti), především dámy Sobalová, Koubová, Pettingerová, pánové Ries, Rýznar, Kouba, Blažek a jim podobní, neboť se jich to týká, a taktéž by si svá slova měl zapsat pan ing. J. Vacek sám. „Co je vlastně jejich vůdce naučil, že se chovají takovým způsobem? Proč na sobě raději neuskutečňují jejich nauku místo projevování nepřátelství k druhým? Proč vidí zlo zevně, ale nikoliv tam kde je, v nich samých?“
V tomto poučení formou hádanky (klasická metoda výuky už od Sókrata) pan Vacek několikrát dokazuje, že jde o jeho skupinu. Stojí za povšimnutí 1) „vůdce“, který učí, 2) „jejich“ nauku – o „vůdci“ hovoří v množném čísle (což v evropském prostoru je v dnešní době již naprosto ojedinělé), 3) Projevování nepřátelství k druhým namísto uskutečňování nauky Ramany Mahárišiho a všech pravých mistrů. Jo, pane Vacku, kdybyste tu nauku Ramany Mahárišiho a pravých mistrů aspoň učil, ale jak, když jí nerozumíte a máte potřebu neustále sprostě dehonestovat druhé. Když „vůdce“, jak se nyní pan Vacek nazval (koho, to všichni víme), šíří lži a pomluvy, tak čélové cítí povinnost to také rozšiřovat. Ramana Maháriši by jistě neučil nějaké nepřátelství vůči druhým, nevylhával by, nepomlouval by…. Nabízí se otázky: Co skutečně tedy Jiří Vacek učí? Kdo je, jaký ve skutečnosti je Jiří Vacek? Nauku, kterou učil Ježíš, Maháriši a praví mistři v žádném případě neučí. Mistr, bůh…? Nesmysl.
51) Sprostota vůči Tomášovým ze str. 246: „Zda Tomášovi některé přispěvatele Jitřní země nenaučili nic jiného, lepšího než hlídat zabedněná okna v klubovně či bolesti Markéty?“ Je zřejmé, že Tomášovi ve své době neznali nějakou Jitřní zemi, natož její přispěvatele. Avšak poznali zřejmě nemálo osob, které později přispívaly na Jitřní zemi. Jednou z nich byla i Zuzana Takáczová (na Jitřní zemi Maríči nebo Julie Kadlecká, Jiřina Dostálová, Růžena Paříková a další) která Mílu Tomášovou (které v té době bylo tolik, jako je dnes panu Vackovi) opakovaně před svědky fyzicky napadla. „…..hlídat zabedněná okna či bolesti Markéty?“. Bzzz….nerozumím. Nevím a nezajímá mne, kdo je Markéta. Rozhodně jí přeji, aby jí ty bolesti přestaly a hodně zdraví. Proč by to Tomášovi dělali? Ti ani žádnou Markétu neznali, tím méně věděli o jejích bolestech. Pan Vacek často klade zcela absurdní otázky. Nejenom okna bývají zabedněná…. “Dejte dobrý pozor, abyste nebyli překvapeni, že se ze svých lží budete zodpovídat.“ Toto páně Vacka zastrašování, výhrůžka, je dalším z vrcholů jeho sprostých nehorázností. Dobře ví, že lže on. Tuto výhrůžku by mu věrní čélové měli vytisknout a v rámu pověsit nad postel. Zajímalo by mne, koho a jaké lži konkrétně měl na mysli.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
pátek 30. března 2007
Dějí se podivuhodné věci - v mozku pana Vacka
Jiří Vacek napsal ve svém článku nazvaném "Dějí se podivuhodné věci" (Jiří Vacek-Satguru, 29. 3. 2007):
"Poučná je také zkušenost pisatele s těmi „hodnými a ušlechtilými komunisty“, jak o nich píše pan Pařík. "
U vědomí vyčerpanosti jejich gurua a jeho nechuti odpovídat na řadu otázek obracím se na pány a paní Krutinu, Volfovou-Krutinovou, Riese, Rýznara, Šťastného, Blažka, Adamce, Sabo, Kuchtovou, Koubu, Růžičku, Dymanuse, Tomeše, Hipše, Hudecovou, Kosa, Cepka, Skružného, Jelínka, Mieslera, Pettingera, Pettingerovou, Sobalovou, Dočkala, Kubeše, Hojnoše, Jindrákovou, Šilhánovou, Bešornu, Vomelu, Rigdzina a případně další, aby:
1) Zjistili, odkud čerpal jejich mistr mé písemné vyjádření o "hodných a ušlechtilých komunistech", jaký je zdroj této citace. Je to věc principu: buď jsem to někde napsal, nebo pan Vacek lže. Žáci pana Vacka přece mají právo na poctivého, pravdomluvného mistra. Případně ať uvedou nějaké mé tvrzení, které by se tomuto citátu alespoň přibližovalo.
2) Vysvětlili, proč si pan Vacek otiskl na obálky 16 svých knih obraz komunisty Drtikola, kterého odsuzuje za jeho příslušnost k zločinecké straně, kterého považuje za neslušného člověka, za člověka, jenž zradil duchovní cestu.
Bylo by hezké, kdyby se alespoň některé věci vyjasnily.
Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
"Poučná je také zkušenost pisatele s těmi „hodnými a ušlechtilými komunisty“, jak o nich píše pan Pařík. "
U vědomí vyčerpanosti jejich gurua a jeho nechuti odpovídat na řadu otázek obracím se na pány a paní Krutinu, Volfovou-Krutinovou, Riese, Rýznara, Šťastného, Blažka, Adamce, Sabo, Kuchtovou, Koubu, Růžičku, Dymanuse, Tomeše, Hipše, Hudecovou, Kosa, Cepka, Skružného, Jelínka, Mieslera, Pettingera, Pettingerovou, Sobalovou, Dočkala, Kubeše, Hojnoše, Jindrákovou, Šilhánovou, Bešornu, Vomelu, Rigdzina a případně další, aby:
1) Zjistili, odkud čerpal jejich mistr mé písemné vyjádření o "hodných a ušlechtilých komunistech", jaký je zdroj této citace. Je to věc principu: buď jsem to někde napsal, nebo pan Vacek lže. Žáci pana Vacka přece mají právo na poctivého, pravdomluvného mistra. Případně ať uvedou nějaké mé tvrzení, které by se tomuto citátu alespoň přibližovalo.
2) Vysvětlili, proč si pan Vacek otiskl na obálky 16 svých knih obraz komunisty Drtikola, kterého odsuzuje za jeho příslušnost k zločinecké straně, kterého považuje za neslušného člověka, za člověka, jenž zradil duchovní cestu.
Bylo by hezké, kdyby se alespoň některé věci vyjasnily.
Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
čtvrtek 29. března 2007
Kdy se stává anděl invalidou?
Pan Vacek často kritizuje Františka Drtikola nejen za jeho stranickou příslušnost, ale též za jeho poněkud drsnější způsob jednání s některými lidmi. Stejně tak považuje pan Vacek a jeho obdivovatelé verbální projev některých Vackových odpůrců za hodna odsouzení kvůli údajné neslušnosti.
K tomuto tématu se zajímavým způsobem vyslovil samotný František Drtikol:
"Hrubou řečí se ještě žádný anděl nestal invalidou. Spíše řečí nasládlou, falešnou, farizejskou."
Připravil Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
K tomuto tématu se zajímavým způsobem vyslovil samotný František Drtikol:
"Hrubou řečí se ještě žádný anděl nestal invalidou. Spíše řečí nasládlou, falešnou, farizejskou."
Připravil Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
pondělí 26. března 2007
ŠESTERO DALŠÍCH OTÁZEK TÝKAJÍCÍCH SE PANA VACKA
Miloš Tomáš
Nechci již obtěžovat svými otázkami přímo pana Vacka, protože vím, jak je zaneprázdněn. Kolik jen času mu zabere neustálé napadání některých osob, ač konstatuje, že spor neprospívá nikomu. Rovněž tak dokola vylhávaná sebeobhajoba. U vědomí jeho permanentní únavy dané věkem a dřinou při meditacích a protože mu všichni shodně přejeme ze srdce pevné zdraví a hodně úspěchů na duchovní cestě, v neposlední řadě (z vlastní zkušenosti) předpokládaje, že by sotva byl schopen racionálně a pravdivě odpovědět, obracím se na někoho z pánů či paní jemu oddaných s následujícími otázkami. Věřím, že se mezi nimi najde někdo, kdo zná rozumnou odpověď a je té dobré vůle a laskavě zodpoví následující dotazy, které vycházejí z toho, co pan Jiří Vacek píše; ať už je jednou jasno:
1) Proč pan Vacek píše, že vyvrátil mé lži. Samozřejmě nepíše jaké. Prosím ať uvede, proč a v čem jsem lhal? O čem? Jaký bych k tomu měl důvod? Ať pan Vacek, namísto pomluv, podepře svá tvrzení konkrétními důkazy . Ať věcně doloží, kde a v čem jsem lhal. Pokud je to podle něj mé tvrzení o tom, že lhal on, tak já to mohu na mnoha případech doložit. Ovšem pan Vacek nikoliv.
2) Proč pan Vacek užíval obrázek komunisty Drtikola na obálkách svých knížek, když byl František Drtikol spolupodílník na komunistickém puči v únoru 1948 a spolupodílník na vraždách z padesátých let? A když už, tak proč si nezajistil autorská práva od páně Drtikola dědiců k legálnímu nakládání s tímto dílem?
3) Proč pan Vacek píše, že učí pravdy, které učil Ježíš (dokonce se přirovnal k Ježíši na kříži) a další mistři, a jinde že působení šakti v jeho blízkosti je obzvlášť silné, a přitom se s oblibou vyjadřuje o někom, že prská jed, zlo, rozepisuje se o zlém egu, vidí kolem nepřátele, pomlouvače, má potřebu zastrašovat, vyhrožovat…atd. Má potřebu vybízet ke své obraně (o prostředcích nemluvě). Ježíš a praví mistři nic takového neučili, takové způsoby neměli, ani nic takového nečinili. Neměli potřebu to činit. Učili lásce a žili v lásce. Tou přeci ona šakti je. Nikoliv myšlenkami o zlém egu či prskajících lidech. Proč tedy pan Vacek o sobě něco tvrdí a něco jiného činí?
4) Proč nyní o sobě píše: „Jiří Vacek není mistrem“ – čili opak toho, co tvrdí všichni jeho uctívači a obránci. Když jinde píše: „Jak jsem byl udělán mistrem“ nebo „Již tehdy jsem byl mistrem“ a jinde o tom, že „Mistrovat je těžké“. To píše přece o sobě, o svých zkušenostech. Kdo jiný než osoba Jiří Vacek mistruje? Ostatně adorativní dopisy jeho mnohých žáků to potvrzují, když píší: „skrze osobu mistra Vacka…“. Tak prosím, jak to tedy nyní je? Změna koncepce, popření („toho, co celý život učil“)? Kdo tedy má pravdu: pan Vacek, nebo jeho obdivovatelé, kteří jej brání?
5) Proč pan Vacek před meditací, jak píše, jí tlačenku a vyžaduje po ostatních uherák?
6) Proč duchovní člověk, jenž se má za mistra, či ho ze sebe jen dělá (nechává se titulovat „mistr“, ale přenáší označení „mistr“ ze své osoby na to, co prý z této jeho osoby „tryská“), má zapotřebí ponižovat a kritizovat druhé, prokazatelně lhát, překrucovat pravdu, zastrašovat, vyžadovat dary a výhody pro sebe („S Danem Moravcem nic nezískávám atd.“), poštvávat druhé proti někomu, honit vlastní zisk, porušovat autorská práva atd.?
Prosím, očekávám racionální a pravdivé odpovědi, za které předem děkuji.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Nechci již obtěžovat svými otázkami přímo pana Vacka, protože vím, jak je zaneprázdněn. Kolik jen času mu zabere neustálé napadání některých osob, ač konstatuje, že spor neprospívá nikomu. Rovněž tak dokola vylhávaná sebeobhajoba. U vědomí jeho permanentní únavy dané věkem a dřinou při meditacích a protože mu všichni shodně přejeme ze srdce pevné zdraví a hodně úspěchů na duchovní cestě, v neposlední řadě (z vlastní zkušenosti) předpokládaje, že by sotva byl schopen racionálně a pravdivě odpovědět, obracím se na někoho z pánů či paní jemu oddaných s následujícími otázkami. Věřím, že se mezi nimi najde někdo, kdo zná rozumnou odpověď a je té dobré vůle a laskavě zodpoví následující dotazy, které vycházejí z toho, co pan Jiří Vacek píše; ať už je jednou jasno:
1) Proč pan Vacek píše, že vyvrátil mé lži. Samozřejmě nepíše jaké. Prosím ať uvede, proč a v čem jsem lhal? O čem? Jaký bych k tomu měl důvod? Ať pan Vacek, namísto pomluv, podepře svá tvrzení konkrétními důkazy . Ať věcně doloží, kde a v čem jsem lhal. Pokud je to podle něj mé tvrzení o tom, že lhal on, tak já to mohu na mnoha případech doložit. Ovšem pan Vacek nikoliv.
2) Proč pan Vacek užíval obrázek komunisty Drtikola na obálkách svých knížek, když byl František Drtikol spolupodílník na komunistickém puči v únoru 1948 a spolupodílník na vraždách z padesátých let? A když už, tak proč si nezajistil autorská práva od páně Drtikola dědiců k legálnímu nakládání s tímto dílem?
3) Proč pan Vacek píše, že učí pravdy, které učil Ježíš (dokonce se přirovnal k Ježíši na kříži) a další mistři, a jinde že působení šakti v jeho blízkosti je obzvlášť silné, a přitom se s oblibou vyjadřuje o někom, že prská jed, zlo, rozepisuje se o zlém egu, vidí kolem nepřátele, pomlouvače, má potřebu zastrašovat, vyhrožovat…atd. Má potřebu vybízet ke své obraně (o prostředcích nemluvě). Ježíš a praví mistři nic takového neučili, takové způsoby neměli, ani nic takového nečinili. Neměli potřebu to činit. Učili lásce a žili v lásce. Tou přeci ona šakti je. Nikoliv myšlenkami o zlém egu či prskajících lidech. Proč tedy pan Vacek o sobě něco tvrdí a něco jiného činí?
4) Proč nyní o sobě píše: „Jiří Vacek není mistrem“ – čili opak toho, co tvrdí všichni jeho uctívači a obránci. Když jinde píše: „Jak jsem byl udělán mistrem“ nebo „Již tehdy jsem byl mistrem“ a jinde o tom, že „Mistrovat je těžké“. To píše přece o sobě, o svých zkušenostech. Kdo jiný než osoba Jiří Vacek mistruje? Ostatně adorativní dopisy jeho mnohých žáků to potvrzují, když píší: „skrze osobu mistra Vacka…“. Tak prosím, jak to tedy nyní je? Změna koncepce, popření („toho, co celý život učil“)? Kdo tedy má pravdu: pan Vacek, nebo jeho obdivovatelé, kteří jej brání?
5) Proč pan Vacek před meditací, jak píše, jí tlačenku a vyžaduje po ostatních uherák?
6) Proč duchovní člověk, jenž se má za mistra, či ho ze sebe jen dělá (nechává se titulovat „mistr“, ale přenáší označení „mistr“ ze své osoby na to, co prý z této jeho osoby „tryská“), má zapotřebí ponižovat a kritizovat druhé, prokazatelně lhát, překrucovat pravdu, zastrašovat, vyžadovat dary a výhody pro sebe („S Danem Moravcem nic nezískávám atd.“), poštvávat druhé proti někomu, honit vlastní zisk, porušovat autorská práva atd.?
Prosím, očekávám racionální a pravdivé odpovědi, za které předem děkuji.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)