Vážené dámy a vážení pánové,
je velice dobře, že vždy – tedy alespoň vy, kteří jste panu Vackovi blízcí - zavčas přispěcháte seznámit svého gurua s čerstvými důkazy o jeho lžích, pomluvách aj. jeho prohřešcích. To proto, že on stále má potřebu tvrdit, že se s těmito důkazy neobtěžujeme. Aspoň (i když opakovaně) vidí, že se obtěžujeme a že tyto důkazy skutečně existují. Tak vám, kteří jste panu Vackovi nablízku a provádíte tuto záslužnou práci, patří dík nejen od pana Vacka, ale i z naší strany. Neboť jak pan Vacek sám prohlásil: „Jedno je jisté, spor neprospívá nikomu“ a k ukončení sporu je nanejvýš vhodné, namísto jeho eskalace, přinést (a jelikož pan Vacek dělá hloupého, tak spíš přinášet) důkazy o jeho amorálním jednání. To, že jednal a jedná amorálně, to je také jisté. Bylo by ovšem dobré vždy zachovat správnou interpretaci (např., když ctitel Maharšiho panu Vackovi napíše „V lásce a úctě ...“ a navíc v otevřeném dopise, tak to nedeformovat např. na: „V nelásce a neúctě“ atp.
Již jsem napsal panu Rýznarovi v odpovědi na jeho dopis, že je mi velice líto, že jde o jeho přítele, kamaráda, člověka jemu blízkého, kterého má za gurua. Tak cítím s vámi všemi. Je mi to opravdu velice líto, zejména proto, když se u tak vám blízkého člověka prokáže jeho amorální chování, totiž že lže, pomlouvá, překrucuje a nebo též že se dopouští zcizování práv jiných lidí a jedná tak v rozporu se zákonem. Samozřejmě je nám líto i samotného pana Vacka. Navíc, když ve své bláznivé snaze se ze všeho vylhat cítí svoji záchranu, a je-li obviněn, tak ihned napadá z tohoto prohřešku druhého. Jak zbabělé. Zde a na mnoha jiných příkladech je možno vidět páně Vacka zbabělost (tradičně jej mají potřebu bránit jeho bližní, tj. přátelé, Vy sami). Toto jednání, kdy ihned obvinění vrací, odkud přišlo (samozřejmě s důkazy se neobtěžuje), je příznačné pro jednodušší (a to velmi) děti kolem desátého roku života. Nevidím proto ani nenormálním, že starého pána někdo brání (ač nemá správné informace, často toho, před kterým „mistra“ brání ani nezná atd.), ale to není jen obrana, nýbrž útok s následným vychvalováním osoby „mistra“ (ačkoliv on prý už jím není) - pana Vacka. Nenormální mj. je to, že o sobě píše v množném čísle, schovává se za své oddané, které pod heslem „zaměřme se na ně“, při společných seancích se svými nejbližšími vybízí ke štvaní, nebo chcete-li k obraně. To, co iniciuje pan Vacek, není obrana, to je poštvávání proti někomu. To není učení Maharšiho, Rámakrišny, Ježíše ani žádných jiných pravých mistrů. To není meditace, ale černá magie. Ti, co jej již takto nebrání (ať pro to měli jakýkoli důvod), patrně od něj s hanbou odešli (podle toho, jak nás prý nabádá Rámakrišna). Je zajímavé, že ti, co znám (a nejedná se jen o Dana Moravce), neodešli s žádnou hanbou. Naopak, moc se jim ulevilo. Moc. Baží po tom být oddáni všudypřítomnému Bohu, kterého mají v sobě, nikoli amorálnímu pánovi. Zbavili se okovů sekty, kterou si její amorální vůdce ku svému prospěchu vydržuje. Jestli by se tedy měl někdo hanbit, tak je to jistě Jiří Vacek. Nejen za toto, ale též za horší prohřešky. Možná, že někdo bude mít i výčitky, že od něj neodešel dříve. Ti, co dosud neodešli, jsou střídáni novými. Tak se zdá, že na postu dřívějšího hlavního obránce (ideologa), který o nás psal, že prý stále jen žvaníme o jednotě, a prožíval se jako cosi, dnes sedí již páně Vackův příbuzný, který, ač si často protiřečí, plete si světlo s tmou, a ač mu vadí otře-li se, byť v dobrém, někdo o jeho ženu, naváží se do druhých lidí se samozřejmostí a drzostí sobě vlastní. Výraz „žvanění“ dřívějšího Vackova ideologa by spíš patřila jemu, neboť se pasoval na vykladače a interpreta Vackovy demagogie. Pan Blažek se svými nadávkami typu „Avateřistů“ neuspěl. Mimochodem pan Vacek také užívá občas nadávek: „Terezák“, „Ivák“, nebo „...oba avatáři...“ atd. Jistě máme všichni vědět, koho tím myslí. Pan Vacek opakovaně tvrdí, že nepodáváme důkazy o tom, že lže. Rozbor pár jeho knížek z jeho cyklu „Jak jsem ....“ od ctitele Ramany Maharšiho a dvanáctého dílu téhož cyklu ode mne, jakož i mistrovské paradoxy a další texty na kauze Vacek jsou dostatečnými důkazy o tom, že lže, pomlouvá, uráží, překrucuje pravdu, neboť zde jsou odkazy na příslušné strany nevybíravého Vackova díla s přesnými citacemi. Je tedy dobře, vážené dámy a vážení pánové, že mu tyto důkazy o jeho amorálním jednání předáváte. V neposlední řadě mu poslouží jako materiál k jeho sprostým článkům, v nichž se snaží vylhat. Jelikož však pan Vacek asi zapomíná, že opakovaně tvrdí, že důkazy o jeho amorálním chování neexistují (ač jsou tak markantní a vidí je i slepý, např. o tom, jak přistupuje k autorským právům druhých), měly by se mu tudíž připomínat co nejčastěji, klidně několikrát za den. Ten rozbor jeho díla (nyní např. onoho 12. dílu a „mistrovské paradoxy“ k tomu) po jednotlivých stranách (či, jak má v oblibě, formou začernalých xerokopií secvaklých sešívačkou) by mu mohl být trvale k dispozici u postele, aby hned jak se vzbudí, viděl, kde chyboval. Snad by si to i oblíbil, neboť by zíral na svůj vlastní text. A netvrdil by, že důkazy o jeho lhaní, pomluvách a urážkách neexistují. A nebo by raději stále lhal? Mějte krásné jaro a buďte s Bohem.
Miloš Tomáš
mailto:kauza.vacek@gmail.com
středa 18. dubna 2007
pondělí 16. dubna 2007
Lži Jiřího Vacka ve 12. dílu jeho pamětí „Jak jsem hledal...“, 3. část
Miloš Tomáš
52) Na str. 249 se z pera „informátora“ pana Vacka dočítám, co jsem neudělal. Neodsoudil jsem jakýsi podvod. Prý „Miloš Tomáš podvod také neodsoudil.“ A kdo ještě se mnou? Poslušně hlásím, že podvodné a trestuhodné lži a dehonestace pana Vacka odsuzuji od počátku. A všichni poctiví a rozumní lidé též. Pokud jde o podvodné jednání pana Vacka, to odsuzuji, a spolu se mnou mnoho slušných lidí, již dávno.
Na str. 249 pan Vacek informuje: „Miloš však bezpečně ví, že nejsem mistr, protože jsem údajně nepoznal, že Tereza je Jirka.“ Ano, Miloš to bezpečně ví, a zdaleka ne jen on, ale každý, kdo jen trochu víc praktikuje a je soudný. Jiný se o tom snadno přesvědčí. Např. porovnáním nauky Mahárišiho, Ježíše a pravých mistrů s naukou páně Vacka, ale ono jen stačí přečíst si pár výroků, aby inteligentnější, soudný člověk uviděl, co je pan Vacek zač. Nikoliv proto, že nepřišel na to, že Tereza je Jirka. Tvrdit, že poznal, že Tereza je Jirka, je lež. Jedna lež páně Vacka z mnoha. Naletěl a vztekal se. Ostatně už z tohoto plyne, že má své čtenáře (ty, jimž říká maličcí, čímž je též ponižuje) za pitomce.
A pokračuje: „ A co když poznal, ale bavil se tím, jak jeden z mých nepřátel vodí za nos jiné, kteří s obdivem hledí na jeho duchovní výši. Rozpoznal jsem to podstatné: falešné předstírání jednoty Terezou.“ Ve věci pravé identity Terezy se pan Vacek, jak už bylo zmíněno, nechal napálit stejně jako druzí. A i jeho další „podstatné rozpoznání“ je pouze zoufalou snahou zachránit si „mistrovskou“ reputaci. Místo pokání má tento „mistr“, nedotčený ani náznakem sebereflexe, potřebu takhle vylhávat. Mohl by třeba poznat (pokud to již neví), kdo je to „rigdzin“ (už kvůli jejich spoluautorství ). Jistě zná všechny nicky pánů Riese, Rýznara, Pettingera, Krutiny a dalších; i zde by nás mohl velký fejetonista informovat. Navazuje, k němu jaksi nehodící se, věčnou pravdou: „Ten kdo žije v jednotě, nesbírá cizí pomluvy, jako je Paříkův článek v Doteku a nešíří jej dál.“ Jak známo, pomluvami je zejména, prakticky od počátku, zaplněn cyklus páně Vacka „duchovních“ pamětí „Jak jsem hledal….“ (viz tuto analýzu, ale např. též rozbor „ctitele Ramany Mahárišiho). Ještě Míla Tomášová byla nucena na adresu Jiřího Vacka napsat: „Pomluvami Lucernu nenaplníš“, což dokazuje, že šířil pomluvy dávno před Paříkovým článkem. A pomlouvat a dehonestovat pan Vacek nepřestal. Proto pan Pařík svůj článek v Doteku napsal. A co v něm jsou pomluvy? Pan Vacek je ukázán trochu v pravdivějším světle. Každý z uctívačů Jiřího Vacka byl s oním článkem seznámen Jiřím Vackem samým, včetně jeho neduchovního komentáře. Ne-li dřív, tak zde se zrodilo heslo Vackovy sekty „Zaměřme se na ně“ a sám její „vůdce“ organizoval štvavé kampaně proti panu Paříkovi a dále proti Doteku, Avataru, návazně proti Jitřní zemi, proti pánům Dostálovi, Popovovi, Tomášovi. Článek M. Paříka z Doteku, aniž by měl svolení autora pana Paříka či šéfredaktora Doteku pana Mazánka (kterého též neopomněl dehonestovat), sám svědomitě pan Vacek šířil. Dokonce k němu sepsal svůj pomlouvačný komentář (ukázal dle svých kritérií, že v jednotě nežije), nechal oxeroxovat a spíchnout sešívačkou a s takovýmto dílkem (či jak by možná on to nazval „samizdatem“) vyslal své věrné, ke všemu ochotné čély po knihkupectvích některých měst v domnění („ve své věčné naivitě“), že to budou prodávat.
53) Celou tuto úvahu dle očekávání uzavírá: „Takže Miloše prosím, aby příště nelhal….“ Předem vyhověno. Prosit může pan Vacek, jak chce, je to opět bezpředmětné, neboť jsem nelhal. On dobře ví, jak to je, bojí se znemožnění, a proto musí stále takto drze lhát.
A co pan Vacek, vyhověl by mi, kdybych já jej poprosil, aby nelhal? A samozřejmě se omluvil za své lži minulé, za nactiutrhání, urážky, podsouvání, překrucování ….Vždyť už mu to bylo nejednou prokázáno. Umí nelhat? Vypadá to, že neumí jinak než lhát za každou cenu. Pan Vacek počítá apriori s nějakým příště. Anebo se bojí dalšího vyvracení svých lží?
54) Dále se pan Vacek rozjel v dehonestaci: „Bohužel si začínám myslet, že je Miloš přesvědčen o své nebetyčné duchovní moudrosti jen proto, že měl za rodiče Tomášovy. To je velký omyl.“ Ano, je to naprosto tak. Je to velký omyl. To, co si pan Vacek začíná myslet a píše zde ze své nebetyčné (už tu toto slůvko dlouho nebylo) pýchy a zloby, není pravdivé. Nejsem přesvědčen o svém nebetyčném ničem, tím méně své moudrosti, to je naprostý nesmysl. A že jsem měl za rodiče Tomášovy, to u mne na věci nic nemění, ale u pana Vacka, aby se mohl vskutku nehorázně otírat a vylhávat, ano. On a jemu podobní mají tu potřebu. Jediné, o čem jsem přesvědčen, je všudypřítomný, všemohoucí Bůh. Je mi skutečně pana Vacka líto, že je takto posedlý a že si jako duchovní „vůdce“ toto začal mylně myslet. Člověk se ptá, kde se to v něm bere? Kéž by ho to přešlo, že?
55) Na str. 250 pan Vacek píše, že prý „svými soudy“ někoho přesvědčuji. Nepíše „mne“, ale „nás“. Dehonestace Miloše Tomáše zde kulminuje. Na ústřední konstrukci „Bylo by na čase, aby se Miloš s námi již konečně podělil o něco ze své duchovní výše, o které nás svými soudy, ve kterých se staví vševědoucím a neomylným, přesvědčuje. Nenávist, lži, pomluvy…..Nebo nic jiného nemá a nezná“ opět opakuje o rodičích Tomášových. Již z minulosti je jeho abnormální zaujatost známa, např. z věčných spekulací o zádušní mši za Edu Tomáše.
a) „Mistr“ Vacek (podle něj mistr = bůh) ví, že by bylo na čase.
b) Miloš by se s „námi“ měl konečně podělit. Měl to asi už udělat dávno. A s kým se mám podělit? Píše, měl by „nás“ seznámit, měl by se s „námi“ podělit. Takto, za dav, za skupinu se skrývají zbabělci. Že jím je, ukazuje Jiří Vacek tímto způsobem již více let; ukázalo se to markantně na Jitřní zemi, dává to o sobě vědět stále, projevilo se to i kdysi, když se přátelil s Mílou a Eduardem Tomášovými. A koho stále pod tím zájmenem „nás“ pan Vacek myslí (tímto stylem, schovávající se za dav, psala na Jitřní zemi jeho přítelkyně, tzv. maríči)? Jde o celou Vackovou rodinu, nebo má snad na mysli sebe a svou manželku, nebo celou skupinou vnitřního náboženství, anebo jen sebe s vybranými čély? Anebo opravdu pan Vacek sebe nazývá „my“? To by byl jeho stav o něco jasnější. A další důkaz, že by se s tímto jeho stavem mělo něco podniknout. Podělím se rád. S kým vším se tedy mám podělit?
c) Mám se podělit o „něco“ ze své duchovní výše, tzn. že to může být o cokoliv, třeba nějaká maličkost. Ale aby se na každého dostalo. Nuže, pane Vacku, s kým vším se mám dělit? A navíc nemám žádnou duchovní výši. Nestojím o ni. Duchovně se povyšuje pan Vacek, já ne. Kdy jsem se naposledy povyšoval?
d) Nemám žádné soudy, rozhodně se nestavím vševědoucím a neomylným. O ničem takovém jsem nikdy nepřesvědčoval a nepřesvědčuji. To je lež. Nestavím se vševědoucím, jedno ale vím jistě, pan Vacek lže, jako když tiskne.
e) Nejsem to já, kdo lže. A nenávist, lži, pomluvy znám, z knih Jiřího Vacka „Jak jsem hledal…“ Byl bych jedině rád, kdybych se s oněmi lživými pomluvami a napadáním Jiřího Vacka a jemu podobných, snažících se mu zavděčit, nemusel setkávat.
f) Zda-li pak mám něco jiného? Co vlastně mám, že… ? „Nic nemít, nic nechtít, nic nevědět“. Co pro „ně“ mám? S dobrými, laskavými lidmi se vždy rád o něco, dle svých schopností a možností, podělím. Co pro zlé, naduté hlupáky a darebáky, z nichž čiší nenávist a zloba a podle toho jednají, dle jejich představ tak mohu mít? Ať se pan Vacek nebojí, na každého jednou dojde, každému i jemu se dostane toho, čeho má zapotřebí se mu dostat….Bude na něj pamatováno („Neodejdeš odsud, dokud posledního penízku nesplatíš“). Boží mlýny melou.... Co bych mohl mít pro toho, který se názorům druhého vysmívá, uráží, lživě překrucuje, pomlouvá a podsouvá? Ale přeci jen pro „ně“, pro jejich velkomyslnost blahorodí pana Vacka něco mám. Tyto důkazy jeho hanebností, dehonestací, šíření lží, pomluv, ponižování, urážení, podsouvání….Ukázat na to, co pan Vacek vypustil a čeho se dopustil, ukázat jej samého v zrcadle, kdo skutečně je. Je toho opravdu hojnost, čemu se mu může takto dostat. Jenom na sebe chtít vidět. Nebo že by to vše panu Vackovi nestačilo? A nakonec: o své duchovní výši nemusím přesvědčovat žádnými soudy. To je pan Vacek opravdu takový silný materialista? Pan Vacek by si měl spíš klást spíš otázky jiného rázu. Jestli uznává za svého nejvyššího mistra všudypřítomného Boha. Pokud ano, zda-li sám nezklamal. Pokud zklamal, zda by neměl z toho konečně vyvodit plné důsledky. Zde by dobře mohly posloužit dobře míněné rady pana Paříka, které - proti přání autora - pan Vacek, aby se vysmál, zveřejnil. Pokud namísto všudypřítomného Boha je jeho mistrem nad mistry něco jiného, nebo dokonce snad nějaká osoba, např. on sám, případně to, co tryská z jeho osoby, jak stále opakuje (mistr je Bůh), pak si měl klást alespoň otázku, zda jedná správně. Pan Vacek rád, když se mu to hodí, druhým vyhrožuje karmou, ale měl by se tázat, zda on za své lži, urážky a pomluvy nebude též potrestán. Vždyť by se tím onen celý jeho duchovní vývoj urychlil. Pokud má potřebu otírat se o mé rodiče a o jejich úsilí, možno zde opět připomenout prokazatelné lži pana Vacka o tom, že prý měl Eduard Tomáš přednášku v Lucerně třikrát do roka, že se tam nemeditovalo či že se před smrtí obrátil k jakýmsi lidem a prý že se zřekl všeho, co celý život učil. Jistě, lží, pomluv, překrucování a pomlouvání by se našlo daleko víc. Pan Vacek by si měl klást mnoho otázek, především by se měl zajímat, jak činit pokání pro to vše. Dopis pana Paříka, který je vlastně souhrnem dobře míněných rad, by zde mohl posloužit skutečně velmi dobře. Namísto toho se pan Vacek ptá, proto aby se z již prokazatelných lží dál vylhával. Pokouší se neztratit nic ze svého renomé. Je to s ním bohužel markantně horší, než jsem si myslel. Myslí si, že si pomůže v pokračování své zaběhnuté metody, kterou je:
a) obviňování druhých, z čeho sám je vinen; osvědčená metoda „zloděj křičí, chyťte zloděje“ (nejkřiklavějším příkladem může být jeho obvinění protistrany z porušení autorských práv ve chvíli, kdy sám autorská práva porušil; podsouvá i „goebbelsismus“.
b) neustálé opakování lží, byť dávno prokazatelně vyvrácených, podle podsouvaného pravidla dr. Goebbelse: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“; citované pravidlo i pojem „goebbelština“ patří do pravidelného Vackova výraziva;
c) vytvoření počáteční vylhané premisy, na kterou dál roubuje další lži. Zpravidla se jedná o pomluvy.
Tato metoda tvoří i styl páně Vacka psaní. Obsahem pak jsou dehonestace osob. To panu Vackovi nestačí, a tak, schovávaje se zbaběle za množinu osob, se posměšně ptá. Rád by byl seznámen s tím, co jsem dokázal. Člověk nemusí dokázat nic, aby se měřil s darebákem takového formátu. Nestavěl jsem barikády, nečelil jsem domovním prohlídkám a soudům pro rušení socialistického soužití, nevím, co jsem kdy a kde dobrého jedl, nebo že mne někde snad uctívali a jinde málo, a ani nemám a neměl bych potřebu psát o takových hloupostech. A naprosto už ne ve svých pamětech. Takovéto paměti je zcela bez nadsázky možno považovat za brak.
Pan Jiří Vacek se ptá, co jsem dokázal? Především jsem, spolu s jinými osobami, dokázal, že lže, pomlouvá, překrucuje, podsouvá, uráží, ponižuje, přetvařuje se, zastrašuje, vyhrožuje, vzhlíží se v sobě…atd. To by jemu mělo stačit. O co jiného by chtěl, abych se s ním podělil? Mohly by mu postačit mnohé podané důkazy nejen na těchto stránkách. Pro člověka neschopného sebereflexe, jakým je právě on, jsou cenným zrcadlem, bezplatným servisem k jeho napravení. Navíc kdyby nebylo tohoto servisu, sotvakdo by si povšiml, že účelově překrucuje myšlenky Ježíše, Ramany Maharišiho z Arunáčaly a jiných. Rovněž se mu podařilo prokázat, že hlubokým myšlenkám těchto a dalších mystiků neporozuměl, že nejvyšších duchovních stavů nedosáhl a nerozumí jim, že se pouze svoji neznalost snaží neobratně zakamuflovat, pročež účelově vylhává a překrucuje. Tudíž není hoden být považován za duchovní autoritu.
56) Na str. 251 řeší pan Vacek opět zveřejnění článku M. Paříka z Doteku Terezou Vackovou. Prý že k tomu neměla právo. To na rozdíl od pana Vacka měla. Pan Pařík dal k jeho uveřejnění souhlas. Autorské právo bezostyšně a opakovaně porušil Jiří Vacek. Kolikrát jen onen článek veřejně šířil? Ve své knize, v oxeroxovaných elaborátech opatřených vlastním pomlouvačným, lžmi prošpikovaným komentářem, jež se s nevalným úspěchem pokoušel distribuovat po knihkupectvích. On zná porušení práv, kterých se dopustí jiní, ale když se toho dopustí on (a je toho, jako když se chumelí), tak k žádnému porušení nedošlo? A když mu to někdo dokáže, tak obviní z porušování toho dotyčného? Zvláštní.
Ctitel Ramany Mahárišiho popsal nikoliv 50 stran lží o panu Vackovi, jenž jakýsi oddaný čéla nazval „prskáním jedu“, nýbrž věcně vyložil na padesáti stranách, jak a kde se pan Vacek dopustil nactiutrhání, pomluv, urážek, podsouvání a jiného markantního lhaní a dehonestací. A to podobnou formou, jako na těchto listech: na konkrétních stranách odcitoval příslušné lži a dehonestace. Na oněch uvedených citacích to dokázal. Tak jaképak „prskání jedu“ (odkud toto úsloví asi získal?), jakýchpak 50 stran lží? Holá fakta, holá pravda.
Pan Vacek musí být za každou cenu sprostý, avšak ukazuje, jak je pošetilý, když píše, že moje láska ke ctiteli Ramany Maharišiho je podezřelá. Moje úcta, nikoliv láska, a nikoliv ke ctiteli Ramany Maharišiho, ale k Maharišimu samotnému, nikomu nemusí být podezřelá. Je totiž samozřejmá. U pana Vacka je úcta k Ramanovi Maharišimu podezřelá a jeho postoj k dobře míněnému dopisu (byť kritizujícímu a ukazujícímu na chyby Jiřího Vacka) ctitele Ramany Maharišiho, jehož byl pan Vacek adresátem, lze nazvat „prskáním jedu“. A moje úcta (nikoliv láska, rozhodně ne taková, jakou zná pan Vacek) ke ctiteli Ramany Maharišiho? Ano, dá se hovořit o úctě, pro demaskování Jiřího Vacka věcným ukázáním na konkrétní lži, urážky, nactiutrhání, pomluvy, podsouvání atd. Byla to velká šance především pro pana Vacka.
Způsob vyjadřování se může zdát podobným. Nikdo z nás by ovšem neměl způsob vyjadřování jako Jiří Vacek. Sotvakdo soudný by používal šablonovité, stále se opakující nehorázně vylhané konstrukce, anebo by papouškoval tyto konstrukce jako v případě některých duchoborců z jeho skupiny. Ctitele Mahárišiho a autora tohoto rozboru však spojuje odhalení pravdy o panu Vackovi. A ta je mu krajně nepříjemná.
57) Ze strany 255 stojí za to citovat, protože to pasuje i na pana Vacka: „Láska, která druhé vidí jako podřadné, a tak s nimi jedná, není láska, ale její přetvářka.“ A co postoj: „S …lidmi jako jste vy, je bezúčelné se o nauce bavit“, „S lidmi, jako je Dan Moravec, nic nezískávám“; jen kolikrát si takto povzdechl nad tím, jak někteří lidé mu nestojí za to, aby jim věnoval pomoc. Jmenovitě Petru Uhlovi přál, aby mu vykradli 17x chatu….atd. Jak jen často dává pan Vacek najevo, že on je něčím zvláštním. Rozděluje na sebe, naše přátele, na maličké, své pomlouvače, kritiky, nepřátele….zlá ega. Zkrátka vidí druhé jako podřadnější.
Vážení přátelé pana Vacka, maličcí, věříte-li uvedenému citátu pana Vacka, dejte mu za pravdu v tom, že jeho láska k Vám není láska, ale její přetvářka. Pokud však tomuto jeho citátu nevěříte, tak vidíte jeho věrolomnost.
58) Ze str. 257 si též dovolím citovat: „….meditace bez očisty velmi zesiluje všechny charakterové nečistoty“. Co tomu pánové říkáte? Víte, co vše se rozumí pod pojmem očista? A jde nejen o očistu těla. Jak jenom sám pan Vacek potřebuje očistu charakteru…
mailto:kauza.vacek@gmail.com
52) Na str. 249 se z pera „informátora“ pana Vacka dočítám, co jsem neudělal. Neodsoudil jsem jakýsi podvod. Prý „Miloš Tomáš podvod také neodsoudil.“ A kdo ještě se mnou? Poslušně hlásím, že podvodné a trestuhodné lži a dehonestace pana Vacka odsuzuji od počátku. A všichni poctiví a rozumní lidé též. Pokud jde o podvodné jednání pana Vacka, to odsuzuji, a spolu se mnou mnoho slušných lidí, již dávno.
Na str. 249 pan Vacek informuje: „Miloš však bezpečně ví, že nejsem mistr, protože jsem údajně nepoznal, že Tereza je Jirka.“ Ano, Miloš to bezpečně ví, a zdaleka ne jen on, ale každý, kdo jen trochu víc praktikuje a je soudný. Jiný se o tom snadno přesvědčí. Např. porovnáním nauky Mahárišiho, Ježíše a pravých mistrů s naukou páně Vacka, ale ono jen stačí přečíst si pár výroků, aby inteligentnější, soudný člověk uviděl, co je pan Vacek zač. Nikoliv proto, že nepřišel na to, že Tereza je Jirka. Tvrdit, že poznal, že Tereza je Jirka, je lež. Jedna lež páně Vacka z mnoha. Naletěl a vztekal se. Ostatně už z tohoto plyne, že má své čtenáře (ty, jimž říká maličcí, čímž je též ponižuje) za pitomce.
A pokračuje: „ A co když poznal, ale bavil se tím, jak jeden z mých nepřátel vodí za nos jiné, kteří s obdivem hledí na jeho duchovní výši. Rozpoznal jsem to podstatné: falešné předstírání jednoty Terezou.“ Ve věci pravé identity Terezy se pan Vacek, jak už bylo zmíněno, nechal napálit stejně jako druzí. A i jeho další „podstatné rozpoznání“ je pouze zoufalou snahou zachránit si „mistrovskou“ reputaci. Místo pokání má tento „mistr“, nedotčený ani náznakem sebereflexe, potřebu takhle vylhávat. Mohl by třeba poznat (pokud to již neví), kdo je to „rigdzin“ (už kvůli jejich spoluautorství ). Jistě zná všechny nicky pánů Riese, Rýznara, Pettingera, Krutiny a dalších; i zde by nás mohl velký fejetonista informovat. Navazuje, k němu jaksi nehodící se, věčnou pravdou: „Ten kdo žije v jednotě, nesbírá cizí pomluvy, jako je Paříkův článek v Doteku a nešíří jej dál.“ Jak známo, pomluvami je zejména, prakticky od počátku, zaplněn cyklus páně Vacka „duchovních“ pamětí „Jak jsem hledal….“ (viz tuto analýzu, ale např. též rozbor „ctitele Ramany Mahárišiho). Ještě Míla Tomášová byla nucena na adresu Jiřího Vacka napsat: „Pomluvami Lucernu nenaplníš“, což dokazuje, že šířil pomluvy dávno před Paříkovým článkem. A pomlouvat a dehonestovat pan Vacek nepřestal. Proto pan Pařík svůj článek v Doteku napsal. A co v něm jsou pomluvy? Pan Vacek je ukázán trochu v pravdivějším světle. Každý z uctívačů Jiřího Vacka byl s oním článkem seznámen Jiřím Vackem samým, včetně jeho neduchovního komentáře. Ne-li dřív, tak zde se zrodilo heslo Vackovy sekty „Zaměřme se na ně“ a sám její „vůdce“ organizoval štvavé kampaně proti panu Paříkovi a dále proti Doteku, Avataru, návazně proti Jitřní zemi, proti pánům Dostálovi, Popovovi, Tomášovi. Článek M. Paříka z Doteku, aniž by měl svolení autora pana Paříka či šéfredaktora Doteku pana Mazánka (kterého též neopomněl dehonestovat), sám svědomitě pan Vacek šířil. Dokonce k němu sepsal svůj pomlouvačný komentář (ukázal dle svých kritérií, že v jednotě nežije), nechal oxeroxovat a spíchnout sešívačkou a s takovýmto dílkem (či jak by možná on to nazval „samizdatem“) vyslal své věrné, ke všemu ochotné čély po knihkupectvích některých měst v domnění („ve své věčné naivitě“), že to budou prodávat.
53) Celou tuto úvahu dle očekávání uzavírá: „Takže Miloše prosím, aby příště nelhal….“ Předem vyhověno. Prosit může pan Vacek, jak chce, je to opět bezpředmětné, neboť jsem nelhal. On dobře ví, jak to je, bojí se znemožnění, a proto musí stále takto drze lhát.
A co pan Vacek, vyhověl by mi, kdybych já jej poprosil, aby nelhal? A samozřejmě se omluvil za své lži minulé, za nactiutrhání, urážky, podsouvání, překrucování ….Vždyť už mu to bylo nejednou prokázáno. Umí nelhat? Vypadá to, že neumí jinak než lhát za každou cenu. Pan Vacek počítá apriori s nějakým příště. Anebo se bojí dalšího vyvracení svých lží?
54) Dále se pan Vacek rozjel v dehonestaci: „Bohužel si začínám myslet, že je Miloš přesvědčen o své nebetyčné duchovní moudrosti jen proto, že měl za rodiče Tomášovy. To je velký omyl.“ Ano, je to naprosto tak. Je to velký omyl. To, co si pan Vacek začíná myslet a píše zde ze své nebetyčné (už tu toto slůvko dlouho nebylo) pýchy a zloby, není pravdivé. Nejsem přesvědčen o svém nebetyčném ničem, tím méně své moudrosti, to je naprostý nesmysl. A že jsem měl za rodiče Tomášovy, to u mne na věci nic nemění, ale u pana Vacka, aby se mohl vskutku nehorázně otírat a vylhávat, ano. On a jemu podobní mají tu potřebu. Jediné, o čem jsem přesvědčen, je všudypřítomný, všemohoucí Bůh. Je mi skutečně pana Vacka líto, že je takto posedlý a že si jako duchovní „vůdce“ toto začal mylně myslet. Člověk se ptá, kde se to v něm bere? Kéž by ho to přešlo, že?
55) Na str. 250 pan Vacek píše, že prý „svými soudy“ někoho přesvědčuji. Nepíše „mne“, ale „nás“. Dehonestace Miloše Tomáše zde kulminuje. Na ústřední konstrukci „Bylo by na čase, aby se Miloš s námi již konečně podělil o něco ze své duchovní výše, o které nás svými soudy, ve kterých se staví vševědoucím a neomylným, přesvědčuje. Nenávist, lži, pomluvy…..Nebo nic jiného nemá a nezná“ opět opakuje o rodičích Tomášových. Již z minulosti je jeho abnormální zaujatost známa, např. z věčných spekulací o zádušní mši za Edu Tomáše.
a) „Mistr“ Vacek (podle něj mistr = bůh) ví, že by bylo na čase.
b) Miloš by se s „námi“ měl konečně podělit. Měl to asi už udělat dávno. A s kým se mám podělit? Píše, měl by „nás“ seznámit, měl by se s „námi“ podělit. Takto, za dav, za skupinu se skrývají zbabělci. Že jím je, ukazuje Jiří Vacek tímto způsobem již více let; ukázalo se to markantně na Jitřní zemi, dává to o sobě vědět stále, projevilo se to i kdysi, když se přátelil s Mílou a Eduardem Tomášovými. A koho stále pod tím zájmenem „nás“ pan Vacek myslí (tímto stylem, schovávající se za dav, psala na Jitřní zemi jeho přítelkyně, tzv. maríči)? Jde o celou Vackovou rodinu, nebo má snad na mysli sebe a svou manželku, nebo celou skupinou vnitřního náboženství, anebo jen sebe s vybranými čély? Anebo opravdu pan Vacek sebe nazývá „my“? To by byl jeho stav o něco jasnější. A další důkaz, že by se s tímto jeho stavem mělo něco podniknout. Podělím se rád. S kým vším se tedy mám podělit?
c) Mám se podělit o „něco“ ze své duchovní výše, tzn. že to může být o cokoliv, třeba nějaká maličkost. Ale aby se na každého dostalo. Nuže, pane Vacku, s kým vším se mám dělit? A navíc nemám žádnou duchovní výši. Nestojím o ni. Duchovně se povyšuje pan Vacek, já ne. Kdy jsem se naposledy povyšoval?
d) Nemám žádné soudy, rozhodně se nestavím vševědoucím a neomylným. O ničem takovém jsem nikdy nepřesvědčoval a nepřesvědčuji. To je lež. Nestavím se vševědoucím, jedno ale vím jistě, pan Vacek lže, jako když tiskne.
e) Nejsem to já, kdo lže. A nenávist, lži, pomluvy znám, z knih Jiřího Vacka „Jak jsem hledal…“ Byl bych jedině rád, kdybych se s oněmi lživými pomluvami a napadáním Jiřího Vacka a jemu podobných, snažících se mu zavděčit, nemusel setkávat.
f) Zda-li pak mám něco jiného? Co vlastně mám, že… ? „Nic nemít, nic nechtít, nic nevědět“. Co pro „ně“ mám? S dobrými, laskavými lidmi se vždy rád o něco, dle svých schopností a možností, podělím. Co pro zlé, naduté hlupáky a darebáky, z nichž čiší nenávist a zloba a podle toho jednají, dle jejich představ tak mohu mít? Ať se pan Vacek nebojí, na každého jednou dojde, každému i jemu se dostane toho, čeho má zapotřebí se mu dostat….Bude na něj pamatováno („Neodejdeš odsud, dokud posledního penízku nesplatíš“). Boží mlýny melou.... Co bych mohl mít pro toho, který se názorům druhého vysmívá, uráží, lživě překrucuje, pomlouvá a podsouvá? Ale přeci jen pro „ně“, pro jejich velkomyslnost blahorodí pana Vacka něco mám. Tyto důkazy jeho hanebností, dehonestací, šíření lží, pomluv, ponižování, urážení, podsouvání….Ukázat na to, co pan Vacek vypustil a čeho se dopustil, ukázat jej samého v zrcadle, kdo skutečně je. Je toho opravdu hojnost, čemu se mu může takto dostat. Jenom na sebe chtít vidět. Nebo že by to vše panu Vackovi nestačilo? A nakonec: o své duchovní výši nemusím přesvědčovat žádnými soudy. To je pan Vacek opravdu takový silný materialista? Pan Vacek by si měl spíš klást spíš otázky jiného rázu. Jestli uznává za svého nejvyššího mistra všudypřítomného Boha. Pokud ano, zda-li sám nezklamal. Pokud zklamal, zda by neměl z toho konečně vyvodit plné důsledky. Zde by dobře mohly posloužit dobře míněné rady pana Paříka, které - proti přání autora - pan Vacek, aby se vysmál, zveřejnil. Pokud namísto všudypřítomného Boha je jeho mistrem nad mistry něco jiného, nebo dokonce snad nějaká osoba, např. on sám, případně to, co tryská z jeho osoby, jak stále opakuje (mistr je Bůh), pak si měl klást alespoň otázku, zda jedná správně. Pan Vacek rád, když se mu to hodí, druhým vyhrožuje karmou, ale měl by se tázat, zda on za své lži, urážky a pomluvy nebude též potrestán. Vždyť by se tím onen celý jeho duchovní vývoj urychlil. Pokud má potřebu otírat se o mé rodiče a o jejich úsilí, možno zde opět připomenout prokazatelné lži pana Vacka o tom, že prý měl Eduard Tomáš přednášku v Lucerně třikrát do roka, že se tam nemeditovalo či že se před smrtí obrátil k jakýmsi lidem a prý že se zřekl všeho, co celý život učil. Jistě, lží, pomluv, překrucování a pomlouvání by se našlo daleko víc. Pan Vacek by si měl klást mnoho otázek, především by se měl zajímat, jak činit pokání pro to vše. Dopis pana Paříka, který je vlastně souhrnem dobře míněných rad, by zde mohl posloužit skutečně velmi dobře. Namísto toho se pan Vacek ptá, proto aby se z již prokazatelných lží dál vylhával. Pokouší se neztratit nic ze svého renomé. Je to s ním bohužel markantně horší, než jsem si myslel. Myslí si, že si pomůže v pokračování své zaběhnuté metody, kterou je:
a) obviňování druhých, z čeho sám je vinen; osvědčená metoda „zloděj křičí, chyťte zloděje“ (nejkřiklavějším příkladem může být jeho obvinění protistrany z porušení autorských práv ve chvíli, kdy sám autorská práva porušil; podsouvá i „goebbelsismus“.
b) neustálé opakování lží, byť dávno prokazatelně vyvrácených, podle podsouvaného pravidla dr. Goebbelse: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“; citované pravidlo i pojem „goebbelština“ patří do pravidelného Vackova výraziva;
c) vytvoření počáteční vylhané premisy, na kterou dál roubuje další lži. Zpravidla se jedná o pomluvy.
Tato metoda tvoří i styl páně Vacka psaní. Obsahem pak jsou dehonestace osob. To panu Vackovi nestačí, a tak, schovávaje se zbaběle za množinu osob, se posměšně ptá. Rád by byl seznámen s tím, co jsem dokázal. Člověk nemusí dokázat nic, aby se měřil s darebákem takového formátu. Nestavěl jsem barikády, nečelil jsem domovním prohlídkám a soudům pro rušení socialistického soužití, nevím, co jsem kdy a kde dobrého jedl, nebo že mne někde snad uctívali a jinde málo, a ani nemám a neměl bych potřebu psát o takových hloupostech. A naprosto už ne ve svých pamětech. Takovéto paměti je zcela bez nadsázky možno považovat za brak.
Pan Jiří Vacek se ptá, co jsem dokázal? Především jsem, spolu s jinými osobami, dokázal, že lže, pomlouvá, překrucuje, podsouvá, uráží, ponižuje, přetvařuje se, zastrašuje, vyhrožuje, vzhlíží se v sobě…atd. To by jemu mělo stačit. O co jiného by chtěl, abych se s ním podělil? Mohly by mu postačit mnohé podané důkazy nejen na těchto stránkách. Pro člověka neschopného sebereflexe, jakým je právě on, jsou cenným zrcadlem, bezplatným servisem k jeho napravení. Navíc kdyby nebylo tohoto servisu, sotvakdo by si povšiml, že účelově překrucuje myšlenky Ježíše, Ramany Maharišiho z Arunáčaly a jiných. Rovněž se mu podařilo prokázat, že hlubokým myšlenkám těchto a dalších mystiků neporozuměl, že nejvyšších duchovních stavů nedosáhl a nerozumí jim, že se pouze svoji neznalost snaží neobratně zakamuflovat, pročež účelově vylhává a překrucuje. Tudíž není hoden být považován za duchovní autoritu.
56) Na str. 251 řeší pan Vacek opět zveřejnění článku M. Paříka z Doteku Terezou Vackovou. Prý že k tomu neměla právo. To na rozdíl od pana Vacka měla. Pan Pařík dal k jeho uveřejnění souhlas. Autorské právo bezostyšně a opakovaně porušil Jiří Vacek. Kolikrát jen onen článek veřejně šířil? Ve své knize, v oxeroxovaných elaborátech opatřených vlastním pomlouvačným, lžmi prošpikovaným komentářem, jež se s nevalným úspěchem pokoušel distribuovat po knihkupectvích. On zná porušení práv, kterých se dopustí jiní, ale když se toho dopustí on (a je toho, jako když se chumelí), tak k žádnému porušení nedošlo? A když mu to někdo dokáže, tak obviní z porušování toho dotyčného? Zvláštní.
Ctitel Ramany Mahárišiho popsal nikoliv 50 stran lží o panu Vackovi, jenž jakýsi oddaný čéla nazval „prskáním jedu“, nýbrž věcně vyložil na padesáti stranách, jak a kde se pan Vacek dopustil nactiutrhání, pomluv, urážek, podsouvání a jiného markantního lhaní a dehonestací. A to podobnou formou, jako na těchto listech: na konkrétních stranách odcitoval příslušné lži a dehonestace. Na oněch uvedených citacích to dokázal. Tak jaképak „prskání jedu“ (odkud toto úsloví asi získal?), jakýchpak 50 stran lží? Holá fakta, holá pravda.
Pan Vacek musí být za každou cenu sprostý, avšak ukazuje, jak je pošetilý, když píše, že moje láska ke ctiteli Ramany Maharišiho je podezřelá. Moje úcta, nikoliv láska, a nikoliv ke ctiteli Ramany Maharišiho, ale k Maharišimu samotnému, nikomu nemusí být podezřelá. Je totiž samozřejmá. U pana Vacka je úcta k Ramanovi Maharišimu podezřelá a jeho postoj k dobře míněnému dopisu (byť kritizujícímu a ukazujícímu na chyby Jiřího Vacka) ctitele Ramany Maharišiho, jehož byl pan Vacek adresátem, lze nazvat „prskáním jedu“. A moje úcta (nikoliv láska, rozhodně ne taková, jakou zná pan Vacek) ke ctiteli Ramany Maharišiho? Ano, dá se hovořit o úctě, pro demaskování Jiřího Vacka věcným ukázáním na konkrétní lži, urážky, nactiutrhání, pomluvy, podsouvání atd. Byla to velká šance především pro pana Vacka.
Způsob vyjadřování se může zdát podobným. Nikdo z nás by ovšem neměl způsob vyjadřování jako Jiří Vacek. Sotvakdo soudný by používal šablonovité, stále se opakující nehorázně vylhané konstrukce, anebo by papouškoval tyto konstrukce jako v případě některých duchoborců z jeho skupiny. Ctitele Mahárišiho a autora tohoto rozboru však spojuje odhalení pravdy o panu Vackovi. A ta je mu krajně nepříjemná.
57) Ze strany 255 stojí za to citovat, protože to pasuje i na pana Vacka: „Láska, která druhé vidí jako podřadné, a tak s nimi jedná, není láska, ale její přetvářka.“ A co postoj: „S …lidmi jako jste vy, je bezúčelné se o nauce bavit“, „S lidmi, jako je Dan Moravec, nic nezískávám“; jen kolikrát si takto povzdechl nad tím, jak někteří lidé mu nestojí za to, aby jim věnoval pomoc. Jmenovitě Petru Uhlovi přál, aby mu vykradli 17x chatu….atd. Jak jen často dává pan Vacek najevo, že on je něčím zvláštním. Rozděluje na sebe, naše přátele, na maličké, své pomlouvače, kritiky, nepřátele….zlá ega. Zkrátka vidí druhé jako podřadnější.
Vážení přátelé pana Vacka, maličcí, věříte-li uvedenému citátu pana Vacka, dejte mu za pravdu v tom, že jeho láska k Vám není láska, ale její přetvářka. Pokud však tomuto jeho citátu nevěříte, tak vidíte jeho věrolomnost.
58) Ze str. 257 si též dovolím citovat: „….meditace bez očisty velmi zesiluje všechny charakterové nečistoty“. Co tomu pánové říkáte? Víte, co vše se rozumí pod pojmem očista? A jde nejen o očistu těla. Jak jenom sám pan Vacek potřebuje očistu charakteru…
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Z díla Ing. Jiřího Vacka: Mistrovské dehonestace 3. část
Úvádíme třetí pokračování dehonestací, o kterých "mistrovská" osoba pana Vacka tvrdí, že nikdy nebyly a nejsou.
Bez komentáře:
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
Mistrovské dehonestace 3. část
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
Bez komentáře:
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
Mistrovské dehonestace 3. část
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„Míla (Tomášová) zřejmě zavádí nová měřítka na chození s Bohem. Není jím dosažený duchovní stupeň, ale souhlas nebo nesouhlas s názory rodiny Tomášových. Uvědomuje si, co vlastně říká? Také zavádí nový slovník: nesouhlasný názor s Tomášovými = pomluva nebo nepěkná polemika. Osoba, která nesouhlasí = nepřítel, duchovní nula… Přednášky včetně duchovních působí zcela opačně: víří mysl místo, aby ji utišovaly. Proto Ramana Maháriši opakovaně tvrdí, že lidé z nich odcházejí takoví, jací na ně přišli, aniž by se nějak změnili. Jestliže zdůrazňuji tyto pravdy, nevím, proč všichni Tomášovi se na mne proto zlobí tím spíše, že se k Mahárišimu hlásí.. Proč se místo zlobení neřídí jeho učením? I kdyby byla pravda, že na jejich přednáškách účastníci meditují, což ve shodě s mými zkušenostmi není pravda, pak je pronášená přednáška jen ruší, protože je nutí k myšlení a ke ztrátě pozornosti a soustředění… Souhlasím s Mílou, že stále lépe snad často s něčím bojuji. Bodejť by ne, když mám Marta, boha válečníků v horoskopu v prvém domě…“ (Jak jsem hledal... 7, str. 243-244)
„Vnitřní pramen jsem ještě nečetl. Jen jsem v něm listoval. A hle, co jsem našel: „Máme se vzdát Átman, abychom dosáhli Brahma“ (správně brahman)… Proč bychom se jej měli vzdávat? Právě naopak… Nechci posuzovat, jestli Míla toto ví nebo ne. Posuzuji pouze výrok, který stojí v knize a který nepochybně tak, jak je vytištěn, je nepřesný, nesprávný a pokud jej hledající vezmou doslova jako pokyn pro praxi, pak je jen zmate a zavede. Navíc jej opakuje ještě na straně 75, nejde proto o náhodu… Takových výroků v knihách Edy a Míly je bohužel dost: jednou je ego neškodné, jindy se máme vzdát úsilí před dosažením a podobně…
…za mnou přišel Petr Kouba: „Musí mně něco říct, již to nemůže vydržet.“ Tak jsem se dozvěděl, co se odehrálo na setkání Avataru v Národním domě na Vinohradech v sobotu 21. září, kde Petr byl. Petr vyprávěl toto. ..Miloš Tomáš začal delší projev o „autorovi rozsáhlé biografie“. Mluvil, jak si Petr pamatuje, v tomto duchu: „Autor je podvodník a lhář, proti kterému se moji rodiče nemohou bránit, protože jsou po smrti. Je to nafoukaný podvodník, který si hraje na duchovního mistra…Miloš nikoho nejmenoval, a proto nemám potřebu odpovídat osobně. Jen všeobecně: toto je způsob, který využívají lidé, kteří chtějí někoho poškodit, ale nejsou ochotni nést následky svého jednání. Nikoho nejmenují, ale vyjadřují se tak, že každý ví, koho myslí. .. Původce je znám, oběť je „anonymní“, i když ji každý pozná. Tím se původce vyhne možnosti právního postihu a vezme oběti možnost obrany… Opět ryze obecně, ač nikoho nepomlouvám. Tvrzení o „nebohých rodičích, kteří se nemohou bránit“, je jen demagogický útok, jehož cílem je vyvolat nekriticky sentimentální soucit… Po tomto „duchovním“ úvodu Miloš přečetl Edovu poslední přednášku. Následovaly odpovědi na dotazy. Mnohé z nich Miloš nezodpověděl. Například na dotaz“ „Stále jednám pod vlivem svých zlých sklonů, ač nechci. Co mám dělat?“ Odpověď zněla: “Jsme lidé hříšní, odevzdejte to“. Na otázku po prázdnotě odpověděl jen vytáčkami. Pokud neznáme odpovědi na tak základní otázky nauky, je velmi nerozvážné s tak nedostatečnými znalostmi posuzovat, kdo je mistr nebo nikoliv…. Měli bychom si být také vědomi tvrdé zákonitosti, o které mluví Ježíš: „Běda tomu, kdo pohorší jednoho z těch mých maličkých. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali kámen kolem krku a utopili jej“… Kdo odradí začátečníka od mistra, dopouští se těžkého duchovního provinění. Jaké má následky, Ježíš jasně naznačuje. ..Pořad skončil ještě před 16. hodinou potleskem pro Miloše. I takovým výlevům zloby se na duchovních shromážděních tleská. Za to vše zaplatili účastníci, bylo jich asi 250, polovina sálu, 190 Kč…. Na naše společné veřejné meditace bylo až do září nejvyšší vstupné 80 Kč. Srovnání jistě výmluvné. … Pokud se na setkáních již bez Míly a Edy nemeditovalo a byla to skutečně „hospodská“ atmosféra ve smyslu, že tam vířily mysli účastníků, což je pravý opak duchovnosti, není důvod se proto zlobit na mne. „Přísnost“, s jakou jsem Tomášovými posuzován, kontrastuje s jejich slepým obdivem ve vztahu k Fráňovi Drtikolovi.“
X
„Míla (Tomášová) zřejmě zavádí nová měřítka na chození s Bohem. Není jím dosažený duchovní stupeň, ale souhlas nebo nesouhlas s názory rodiny Tomášových. Uvědomuje si, co vlastně říká? Také zavádí nový slovník: nesouhlasný názor s Tomášovými = pomluva nebo nepěkná polemika. Osoba, která nesouhlasí = nepřítel, duchovní nula… Přednášky včetně duchovních působí zcela opačně: víří mysl místo, aby ji utišovaly. Proto Ramana Maháriši opakovaně tvrdí, že lidé z nich odcházejí takoví, jací na ně přišli, aniž by se nějak změnili. Jestliže zdůrazňuji tyto pravdy, nevím, proč všichni Tomášovi se na mne proto zlobí tím spíše, že se k Mahárišimu hlásí.. Proč se místo zlobení neřídí jeho učením? I kdyby byla pravda, že na jejich přednáškách účastníci meditují, což ve shodě s mými zkušenostmi není pravda, pak je pronášená přednáška jen ruší, protože je nutí k myšlení a ke ztrátě pozornosti a soustředění… Souhlasím s Mílou, že stále lépe snad často s něčím bojuji. Bodejť by ne, když mám Marta, boha válečníků v horoskopu v prvém domě…“ (Jak jsem hledal... 7, str. 243-244)
„Vnitřní pramen jsem ještě nečetl. Jen jsem v něm listoval. A hle, co jsem našel: „Máme se vzdát Átman, abychom dosáhli Brahma“ (správně brahman)… Proč bychom se jej měli vzdávat? Právě naopak… Nechci posuzovat, jestli Míla toto ví nebo ne. Posuzuji pouze výrok, který stojí v knize a který nepochybně tak, jak je vytištěn, je nepřesný, nesprávný a pokud jej hledající vezmou doslova jako pokyn pro praxi, pak je jen zmate a zavede. Navíc jej opakuje ještě na straně 75, nejde proto o náhodu… Takových výroků v knihách Edy a Míly je bohužel dost: jednou je ego neškodné, jindy se máme vzdát úsilí před dosažením a podobně…
…za mnou přišel Petr Kouba: „Musí mně něco říct, již to nemůže vydržet.“ Tak jsem se dozvěděl, co se odehrálo na setkání Avataru v Národním domě na Vinohradech v sobotu 21. září, kde Petr byl. Petr vyprávěl toto. ..Miloš Tomáš začal delší projev o „autorovi rozsáhlé biografie“. Mluvil, jak si Petr pamatuje, v tomto duchu: „Autor je podvodník a lhář, proti kterému se moji rodiče nemohou bránit, protože jsou po smrti. Je to nafoukaný podvodník, který si hraje na duchovního mistra…Miloš nikoho nejmenoval, a proto nemám potřebu odpovídat osobně. Jen všeobecně: toto je způsob, který využívají lidé, kteří chtějí někoho poškodit, ale nejsou ochotni nést následky svého jednání. Nikoho nejmenují, ale vyjadřují se tak, že každý ví, koho myslí. .. Původce je znám, oběť je „anonymní“, i když ji každý pozná. Tím se původce vyhne možnosti právního postihu a vezme oběti možnost obrany… Opět ryze obecně, ač nikoho nepomlouvám. Tvrzení o „nebohých rodičích, kteří se nemohou bránit“, je jen demagogický útok, jehož cílem je vyvolat nekriticky sentimentální soucit… Po tomto „duchovním“ úvodu Miloš přečetl Edovu poslední přednášku. Následovaly odpovědi na dotazy. Mnohé z nich Miloš nezodpověděl. Například na dotaz“ „Stále jednám pod vlivem svých zlých sklonů, ač nechci. Co mám dělat?“ Odpověď zněla: “Jsme lidé hříšní, odevzdejte to“. Na otázku po prázdnotě odpověděl jen vytáčkami. Pokud neznáme odpovědi na tak základní otázky nauky, je velmi nerozvážné s tak nedostatečnými znalostmi posuzovat, kdo je mistr nebo nikoliv…. Měli bychom si být také vědomi tvrdé zákonitosti, o které mluví Ježíš: „Běda tomu, kdo pohorší jednoho z těch mých maličkých. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali kámen kolem krku a utopili jej“… Kdo odradí začátečníka od mistra, dopouští se těžkého duchovního provinění. Jaké má následky, Ježíš jasně naznačuje. ..Pořad skončil ještě před 16. hodinou potleskem pro Miloše. I takovým výlevům zloby se na duchovních shromážděních tleská. Za to vše zaplatili účastníci, bylo jich asi 250, polovina sálu, 190 Kč…. Na naše společné veřejné meditace bylo až do září nejvyšší vstupné 80 Kč. Srovnání jistě výmluvné. … Pokud se na setkáních již bez Míly a Edy nemeditovalo a byla to skutečně „hospodská“ atmosféra ve smyslu, že tam vířily mysli účastníků, což je pravý opak duchovnosti, není důvod se proto zlobit na mne. „Přísnost“, s jakou jsem Tomášovými posuzován, kontrastuje s jejich slepým obdivem ve vztahu k Fráňovi Drtikolovi.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 243 -247)
***
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
***
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
pátek 13. dubna 2007
Přátelům pana Vacka
Vážené dámy a vážení pánové. Máte k panu Jiřímu Vackovi očividně blízko, a tak byste snad mohli podat věcné vysvětlení, proč pan Vacek prokazatelně lže. Ač má potřebu opakovaně psát, že lže druhá strana, tj. my, nemá pro tato svá tvrzení důkazy. My ano. Stačí si přečíst rozbor dvanáctého dílu jeho pamětí nebo mistrovské paradoxy a další, kde je přímo citováno z jeho knih. Pan Vacek sám dostal otevřený dopis ctitele Ramany Mahárišiho, kde byly též konkrétní odkazy na jeho dehonestace v jeho pamětech. Jsou to hmatatelné důkazy. Není tedy pravda, že s důkazy se nikdo z nás neobtěžuje. Naopak Jiří Vacek nebyl a patrně není schopen zodpovědět racionálně žádnou z oněch otázek, které mu byly položeny. Jedině popřít. Důkaz však není s to podat žádný.
Již jsem upozornil, že je zcela v omylu, když soudí, že v nějakém smyslu je pro mne nějakou konkurencí. Ale on je svým „učením o konkurenci“ mnohem víc posedlý dokonce než zádušní mší za E. Tomáše.
Proč? Protože je materialista. Ta domnělá duchovnost u něj je pouze slupka, která mu má sloužit k vlastnímu prospěchu. Znovu jsem tedy nucen prohlásit, že pan Jiří Vacek pro mne nikdy žádnou konkurencí nebyl, není a nebude. To ostatně není nikdo, zvláště ne nějaký sprostý darebák.
Jiří Vacek lže opakovaně též o nepodání důkazů o jeho urážkách, napadání, lhaní atd. Důkazů bylo a je podáváno dost. Proč? S tím, jak se snaží neustále vylhávat, zaplétá se a často si protiřečí. O jaké důkazy lhaní a urážení se jedná? I když opakovaně lže, že žádné nejsou, jsou jimi např. jeho vlastní paměti, seriál dvanácti knih plných lží a urážek. Stačí si otevřít Kauzu Jiří Vacek, kde jsou uvedeny konkrétní citace oněch lží a dehonestací. Jeho někteří věrní, ale i pan Vacek sám, rádi prohlašují, že na Kauza Jiří Vacek jsou uvedeny lži, ale stačí zkonfrontovat zde citované věty s páně Vacka texty, a je jasné, že Kauza Jiří Vacek uvádí přesné citace, co Jiří Vacek napsal. Jestliže tvrdí, že jsou na Kauza Jiří Vacek lži, pak je zcela zřetelné, že lže on.
Stalo se již pro tohoto pána územ, že uvede urážku, sprostou, zákeřnou lež nebo jinou dehonestaci někoho a následně napíše, že neurážel, nelhal, že uráží nebo lže právě ten druhý, koho těsně před tím urazil či o něm napsal sprostou lež. Jako by neuměl jinak psát než urážlivě – když už má tu velikou potřebu duchovního nemistra psát o druhých. Tak je tomu např. i v posledním jeho článku. Kde že prý jsou důkazy, o tom že urážel, lhal...? Urážkou Tomášových (ptá-li se na důkazy o urážení Tomášových) je mnohé, co o nich napsal a píše. Již jen urážlivé pro ně nepochybně je, jak píše o tzv. tomášovcích, Avataru a další. Urážek, lhaní, pomluv a lživého podsouvání bylo skutečně hodně, a jestli autor toho všeho o tom neví a na sebe nevidí, není jistě normální. Jestliže vidí a nechce vidět, je též nenormální, a jestliže vidí na to vše a myslí, že to vše je a bude schopen zalhat a vylhat se z toho, tak též není normální. Je mezi těmito možnostmi duchovní člověk? A mistr? Ani nic, co by z takového člověka vyzařovalo, není a nemůže být nic dobrého.
Již jen ta sprostota, co nyní Jiří Vacek napsal o tzv. tomášovcích (my ten termín nevymysleli), je urážlivé pro Tomášovy, a to velmi. Cituji: „Tomášovci pracují s osvědčeným nacistickým a komunistickým pravidlem: “Stokrát opakovaná lež...“ atd. Tímto pravidlem (touto, jak nám podsouvá, goebbelsovštinou) se řídí pan Vacek. Už jen jak se neustále snaží vylhat ze všeho, jak např. psal jako posedlý o zádušní mší za Eduarda Tomáše atd. Za svou sprostotou znalecky dodává: “To opravdu působí“. Takto pan Vacek vyučuje duchovním naukám, to je ono působení šakti, které z něj „ tryská“. Kolikrát již jenom užil jména Tomášových (spočte to někdo?), a to v negativním významu ve slově „tomášovci“, tím snad neuráží Tomášovy? To pan inženýr Vacek nevidí nebo snad nechce vidět? A stejně tak kterýkoli jeho oddaný, důvěřivý čéla? Ano, normální to není. To jsou ty páně Vacka „duchovní klenoty“? To je ta“ šakti“, která tryská z pana Vacka? Fuj!
Věta „Tomášovci pracují s osvědčeným nacistickým a komunistickým pravidlem: „Stokrát opakovaná lež...“ je sprostá, zákeřná a lživá urážka jak Tomášových, tak i všech jejich přátel a příznivců. Je to, tak jak panu Vackovi je vlastní, lživě překrouceno. Sám autor si je svého překrucování pravdy dost možná vědom, snaží se totiž vylhat ze všeho zuby nehty, a jak sám rád užívá, že zloděj křičí, chyťte zloděje, podle toho též sám jedná. Jakmile je mu dokázána lež, či dokonce obcházení zákona, jako je např. zcizování autorských práv, zle napadá a obviňuje druhou stranu. V neposlední řadě je možno si povšimnout, že pan Vacek vychází v oné tzv. goebbelsovštině z vlastní zkušenosti. Takové podlé jednání patří k jeho psaní běžně. Ještě k tomu se rád schovává za množinu, za dav (užívá často plurálu). Nebo snad jde o pluralis majestaticus (My pan Vacek...)? Jak ubohé a zbabělé...
Jiří Vacek napíše lživou sprostotu a vzápětí neví o svých urážkách. Proto se musí ptát na existenci důkazů. Anebo neumí číst? Ani po sobě? A co nedávná urážlivá sprostota o tom, že jej Míla Tomášová učila krást? To není urážlivé? I ten, obdivem k panu Vackovi nejzaslepenější čéla, pokud má špetku soudného rozumu, zde musí přece vidět dehonestaci Míly Tomášové, důkaz o tom, že Jiří Vacek uráží a že lže, když tvrdí, že neuráží. A v neposlední řadě čtenář jasně vidí, že se sám pan Vacek přiznává k tomu, že kradl. Alespoň přiznal, že kradl a že mu kradení není cizí (jistě jej autorská práva Míla Tomášová učit krást nemusela). A pokud by to nakrásně byla pravda, proč jako duchovní člověk ji od toho neodrazoval, že?
O tom, že si před meditací pan „mistr“ Vacek tlačenku dal, není ani v nejmenším pochyb. U toho nebyl sám. Z toho a z dalších svých prohřešků se nevylže. Měl by se spíš vynasnažit zodpovědět ony ostatní dotazy. Nejde zdaleka jen o jedení tlačenky. To ostatní při nejapné snaze odvést pozornost ke svému oblíbenému jídlu pan Vacek nepopírá. Ten dotaz s jedením tlačenky před meditací pan Vacek nezodpověděl. Byl zcela namístě, jako má někdejší odpověď, jak rozpouštět vásany, i když tomu pan Vacek neporozuměl (a přesto měl potřebu kritizovat a lhát). A i tak se pan Vacek nemistrovsky nachytal. A co ostatní dotazy? Pokud skutečně stále neví, jak a kde urážel a lhal, a potřebuje k tomu důkazy, tak ať místo dalšího lhaní a urážení se podívá do dopisu, který mu poslal ctitel Ramany Maharišiho a na stránky Kauza Jiří Vacek, kde jsou konkrétní odkazy na jeho lži a urážky. Snad se mu aspoň trochu posvítí i na jeho počínání a nebude se tak hloupě divit a lhát o tom, že důkazy nejsou. Jeho vlastní vydané knihy jsou důkazy jeho dehonestací. Snad i pochopí, že lhát se nevyplácí. Vždyť o to, aby se mu něco vyplatilo, mu přece jde až na prvním místě.
S pozdravem M. Tomáš
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Již jsem upozornil, že je zcela v omylu, když soudí, že v nějakém smyslu je pro mne nějakou konkurencí. Ale on je svým „učením o konkurenci“ mnohem víc posedlý dokonce než zádušní mší za E. Tomáše.
Proč? Protože je materialista. Ta domnělá duchovnost u něj je pouze slupka, která mu má sloužit k vlastnímu prospěchu. Znovu jsem tedy nucen prohlásit, že pan Jiří Vacek pro mne nikdy žádnou konkurencí nebyl, není a nebude. To ostatně není nikdo, zvláště ne nějaký sprostý darebák.
Jiří Vacek lže opakovaně též o nepodání důkazů o jeho urážkách, napadání, lhaní atd. Důkazů bylo a je podáváno dost. Proč? S tím, jak se snaží neustále vylhávat, zaplétá se a často si protiřečí. O jaké důkazy lhaní a urážení se jedná? I když opakovaně lže, že žádné nejsou, jsou jimi např. jeho vlastní paměti, seriál dvanácti knih plných lží a urážek. Stačí si otevřít Kauzu Jiří Vacek, kde jsou uvedeny konkrétní citace oněch lží a dehonestací. Jeho někteří věrní, ale i pan Vacek sám, rádi prohlašují, že na Kauza Jiří Vacek jsou uvedeny lži, ale stačí zkonfrontovat zde citované věty s páně Vacka texty, a je jasné, že Kauza Jiří Vacek uvádí přesné citace, co Jiří Vacek napsal. Jestliže tvrdí, že jsou na Kauza Jiří Vacek lži, pak je zcela zřetelné, že lže on.
Stalo se již pro tohoto pána územ, že uvede urážku, sprostou, zákeřnou lež nebo jinou dehonestaci někoho a následně napíše, že neurážel, nelhal, že uráží nebo lže právě ten druhý, koho těsně před tím urazil či o něm napsal sprostou lež. Jako by neuměl jinak psát než urážlivě – když už má tu velikou potřebu duchovního nemistra psát o druhých. Tak je tomu např. i v posledním jeho článku. Kde že prý jsou důkazy, o tom že urážel, lhal...? Urážkou Tomášových (ptá-li se na důkazy o urážení Tomášových) je mnohé, co o nich napsal a píše. Již jen urážlivé pro ně nepochybně je, jak píše o tzv. tomášovcích, Avataru a další. Urážek, lhaní, pomluv a lživého podsouvání bylo skutečně hodně, a jestli autor toho všeho o tom neví a na sebe nevidí, není jistě normální. Jestliže vidí a nechce vidět, je též nenormální, a jestliže vidí na to vše a myslí, že to vše je a bude schopen zalhat a vylhat se z toho, tak též není normální. Je mezi těmito možnostmi duchovní člověk? A mistr? Ani nic, co by z takového člověka vyzařovalo, není a nemůže být nic dobrého.
Již jen ta sprostota, co nyní Jiří Vacek napsal o tzv. tomášovcích (my ten termín nevymysleli), je urážlivé pro Tomášovy, a to velmi. Cituji: „Tomášovci pracují s osvědčeným nacistickým a komunistickým pravidlem: “Stokrát opakovaná lež...“ atd. Tímto pravidlem (touto, jak nám podsouvá, goebbelsovštinou) se řídí pan Vacek. Už jen jak se neustále snaží vylhat ze všeho, jak např. psal jako posedlý o zádušní mší za Eduarda Tomáše atd. Za svou sprostotou znalecky dodává: “To opravdu působí“. Takto pan Vacek vyučuje duchovním naukám, to je ono působení šakti, které z něj „ tryská“. Kolikrát již jenom užil jména Tomášových (spočte to někdo?), a to v negativním významu ve slově „tomášovci“, tím snad neuráží Tomášovy? To pan inženýr Vacek nevidí nebo snad nechce vidět? A stejně tak kterýkoli jeho oddaný, důvěřivý čéla? Ano, normální to není. To jsou ty páně Vacka „duchovní klenoty“? To je ta“ šakti“, která tryská z pana Vacka? Fuj!
Věta „Tomášovci pracují s osvědčeným nacistickým a komunistickým pravidlem: „Stokrát opakovaná lež...“ je sprostá, zákeřná a lživá urážka jak Tomášových, tak i všech jejich přátel a příznivců. Je to, tak jak panu Vackovi je vlastní, lživě překrouceno. Sám autor si je svého překrucování pravdy dost možná vědom, snaží se totiž vylhat ze všeho zuby nehty, a jak sám rád užívá, že zloděj křičí, chyťte zloděje, podle toho též sám jedná. Jakmile je mu dokázána lež, či dokonce obcházení zákona, jako je např. zcizování autorských práv, zle napadá a obviňuje druhou stranu. V neposlední řadě je možno si povšimnout, že pan Vacek vychází v oné tzv. goebbelsovštině z vlastní zkušenosti. Takové podlé jednání patří k jeho psaní běžně. Ještě k tomu se rád schovává za množinu, za dav (užívá často plurálu). Nebo snad jde o pluralis majestaticus (My pan Vacek...)? Jak ubohé a zbabělé...
Jiří Vacek napíše lživou sprostotu a vzápětí neví o svých urážkách. Proto se musí ptát na existenci důkazů. Anebo neumí číst? Ani po sobě? A co nedávná urážlivá sprostota o tom, že jej Míla Tomášová učila krást? To není urážlivé? I ten, obdivem k panu Vackovi nejzaslepenější čéla, pokud má špetku soudného rozumu, zde musí přece vidět dehonestaci Míly Tomášové, důkaz o tom, že Jiří Vacek uráží a že lže, když tvrdí, že neuráží. A v neposlední řadě čtenář jasně vidí, že se sám pan Vacek přiznává k tomu, že kradl. Alespoň přiznal, že kradl a že mu kradení není cizí (jistě jej autorská práva Míla Tomášová učit krást nemusela). A pokud by to nakrásně byla pravda, proč jako duchovní člověk ji od toho neodrazoval, že?
O tom, že si před meditací pan „mistr“ Vacek tlačenku dal, není ani v nejmenším pochyb. U toho nebyl sám. Z toho a z dalších svých prohřešků se nevylže. Měl by se spíš vynasnažit zodpovědět ony ostatní dotazy. Nejde zdaleka jen o jedení tlačenky. To ostatní při nejapné snaze odvést pozornost ke svému oblíbenému jídlu pan Vacek nepopírá. Ten dotaz s jedením tlačenky před meditací pan Vacek nezodpověděl. Byl zcela namístě, jako má někdejší odpověď, jak rozpouštět vásany, i když tomu pan Vacek neporozuměl (a přesto měl potřebu kritizovat a lhát). A i tak se pan Vacek nemistrovsky nachytal. A co ostatní dotazy? Pokud skutečně stále neví, jak a kde urážel a lhal, a potřebuje k tomu důkazy, tak ať místo dalšího lhaní a urážení se podívá do dopisu, který mu poslal ctitel Ramany Maharišiho a na stránky Kauza Jiří Vacek, kde jsou konkrétní odkazy na jeho lži a urážky. Snad se mu aspoň trochu posvítí i na jeho počínání a nebude se tak hloupě divit a lhát o tom, že důkazy nejsou. Jeho vlastní vydané knihy jsou důkazy jeho dehonestací. Snad i pochopí, že lhát se nevyplácí. Vždyť o to, aby se mu něco vyplatilo, mu přece jde až na prvním místě.
S pozdravem M. Tomáš
mailto:kauza.vacek@gmail.com
čtvrtek 12. dubna 2007
Jiří Vacek by měl mluvit pravdu, před tlačenkou i po tlačence
Martin Pařík
Na svém webu (Jiří Vacek-Satguru) dne 12. 4. 2007 píše Jiří Vacek v článku nazvaném "Nemá to cenu" následující:
"Také existuje mnoho hledajících, kteří mohou být zvikláni nebo pochybovat. Právě pro tyto „maličké“ jsou věcné a slušné odpovědi, založené na dobré znalosti nauky velmi potřebné. Tomášovci pracují s osvědčeným nacistickým i komunistickým pravidlem: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. To opravdu působí. Někteří lidé skutečně věří, že existují nějaké urážky Tomášových, i když nic takového neexistuje. Ač je sami nikde nenalezli, přece těmto lžím věří. Slušný člověk si totiž neumí představit, že někdo může tak nestoudně lhát. Platí i „kdo mlčí, souhlasí“ a podobné.
Ukažme si názorně, jak postupují. Na kauze vacek z 26.3.07 si můžeme například přečíst, jak Miloš Tomáš mě žádá, abych vysvětlil, „proč před meditací jím tlačenku“, jak prý píšu. Nemyslící čtenář si řekne: „Tak Vacek se před meditací nacpe tlačenkou, utře si pusu a medituje“. Přesně toto je cílem této lži a mnoha dalších. Neběží o nauku ani o obranu Tomášových, ale o snahu co nejvíc pošpinit konkurenci.
Lež je již skryta v tom, jak je otázka položena. Tvrdí se něco, co není pravda, co jsem nenapsal a co tazatel ani nemůže znát a vymáhá se na něm odpověď, jako by to byla pravda.
Myslící čtenář takovou lež nepřijme. Zamyslí se a zeptá se: „Žije snad Miloš Tomáš s Vackem, že ví, co dělá před meditací? Odkud ví, že před meditací jí tlačenku? Proč bych mu měl věřit něco, čeho nebyl ani nemohl být svědkem? A proč, z jakého důvodu něco takového říká? Je toto spor o nauku či obranu jeho rodičů, kterou se stále ohání nebo obyčejné osobní pomluvy? “ Také se otáže: „Kde to pan Vacek napsal?“ a zjistí, že nikde. Proto také není uvedeno, kde to stojí. Prostě se spoléhá na důvěřivost čtenáře."
V devátém díle Vackovy knihy pamětí "Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe" je psáno na str. 180, cituji:
"Druhý dopis je obdobný. Jeho pisatel je přísný a dlouholetý vegetarián. Přiměl jsem jej, aby s námi povečeřel tlačenku."
Následuje dopis onoho pisatele Míši, který si chválí pobyt u Vacků na chatě a mj. píše:
"Meditace byly bezvadné. I po tlačence".
Docela by mě zajímalo, jak se chce pan Vacek z těchto důkazů jeho pohrdání pravdou vylhat. Popírá něco, co napsal ve své vlastní knize.
V témž pamětnickém veledíle uvádí na jiném místě, že během semináře na Morávce konzumoval salámy, špek, bůček atd. Zřejmě tedy až po meditaci, ačkoliv, pokud je mi známo, minimálně na jeho seminářích by se mělo meditovat stále.
Potrefená husa zakejhala, třebaže Milošův dotaz ohledně pojídání tlačenky páně Vackem před meditací směřoval na "satguruovo" žactvo.
Ano, pane Vacku, proč konzumujete před meditací tlačenku či jinou tamasickou stravu, když jste tak vznětlivý a nevyrovnaný? A proč k tomu nabádáte své žáky? Proč se raději nehledíte zbavit své poživačnosti? Pojídání masa umocňuje vaši agresivitu a řevnivost, což se neslučuje s duchovním životem, nehledě na zdravotní důsledky, únavu a otupělost. Omezení či vypuštění masité stravy by speciálně vám určitě prospělo, byl byste citlivější a soucitnější s druhými, se všemi bytostmi. Třeba by se Váš obzor rozšířil i o další kvality - lásku, vnímavost ke svému okolí a pravdomluvnost.
Pan Vacek o sobě bohorovně tvrdí, že neučí nic jiného než Ramana Maharši. Lze ovšem silně pochybovat, že by mudrc z Arunáčaly vedl své žáky k masožroutství (dle pana Vacka k rozumnému jedení masa). Jistě, někteří velikáni ducha nebyli zrovna vegetariány, avšak svůj způsob stravování neprezentovali tak nevkusným stylem, jako to činí pan Vacek, a taktéž si byli plně vědomi případných karmických následků, které s sebou konzumace potravy vzešlé z usmrcování zvířat přináší.
Pod zorným úhlem citovaného a řečeného se ukazuje Milošova otázka jako naprosto legitimní a plodná. Leckomu může ledacos vyjasnit.
A dále, pane Vacku, píšete, že urážky Tomášových neexistují. Čtenáře si dovolím odkázat na seriál na Kauze Vacek "Z díla Ing. Jiřího Vacka: Mistrovské dehonestace 1 - x".
Kdo nevěří, ať tam běží...
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Na svém webu (Jiří Vacek-Satguru) dne 12. 4. 2007 píše Jiří Vacek v článku nazvaném "Nemá to cenu" následující:
"Také existuje mnoho hledajících, kteří mohou být zvikláni nebo pochybovat. Právě pro tyto „maličké“ jsou věcné a slušné odpovědi, založené na dobré znalosti nauky velmi potřebné. Tomášovci pracují s osvědčeným nacistickým i komunistickým pravidlem: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. To opravdu působí. Někteří lidé skutečně věří, že existují nějaké urážky Tomášových, i když nic takového neexistuje. Ač je sami nikde nenalezli, přece těmto lžím věří. Slušný člověk si totiž neumí představit, že někdo může tak nestoudně lhát. Platí i „kdo mlčí, souhlasí“ a podobné.
Ukažme si názorně, jak postupují. Na kauze vacek z 26.3.07 si můžeme například přečíst, jak Miloš Tomáš mě žádá, abych vysvětlil, „proč před meditací jím tlačenku“, jak prý píšu. Nemyslící čtenář si řekne: „Tak Vacek se před meditací nacpe tlačenkou, utře si pusu a medituje“. Přesně toto je cílem této lži a mnoha dalších. Neběží o nauku ani o obranu Tomášových, ale o snahu co nejvíc pošpinit konkurenci.
Lež je již skryta v tom, jak je otázka položena. Tvrdí se něco, co není pravda, co jsem nenapsal a co tazatel ani nemůže znát a vymáhá se na něm odpověď, jako by to byla pravda.
Myslící čtenář takovou lež nepřijme. Zamyslí se a zeptá se: „Žije snad Miloš Tomáš s Vackem, že ví, co dělá před meditací? Odkud ví, že před meditací jí tlačenku? Proč bych mu měl věřit něco, čeho nebyl ani nemohl být svědkem? A proč, z jakého důvodu něco takového říká? Je toto spor o nauku či obranu jeho rodičů, kterou se stále ohání nebo obyčejné osobní pomluvy? “ Také se otáže: „Kde to pan Vacek napsal?“ a zjistí, že nikde. Proto také není uvedeno, kde to stojí. Prostě se spoléhá na důvěřivost čtenáře."
V devátém díle Vackovy knihy pamětí "Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe" je psáno na str. 180, cituji:
"Druhý dopis je obdobný. Jeho pisatel je přísný a dlouholetý vegetarián. Přiměl jsem jej, aby s námi povečeřel tlačenku."
Následuje dopis onoho pisatele Míši, který si chválí pobyt u Vacků na chatě a mj. píše:
"Meditace byly bezvadné. I po tlačence".
Docela by mě zajímalo, jak se chce pan Vacek z těchto důkazů jeho pohrdání pravdou vylhat. Popírá něco, co napsal ve své vlastní knize.
V témž pamětnickém veledíle uvádí na jiném místě, že během semináře na Morávce konzumoval salámy, špek, bůček atd. Zřejmě tedy až po meditaci, ačkoliv, pokud je mi známo, minimálně na jeho seminářích by se mělo meditovat stále.
Potrefená husa zakejhala, třebaže Milošův dotaz ohledně pojídání tlačenky páně Vackem před meditací směřoval na "satguruovo" žactvo.
Ano, pane Vacku, proč konzumujete před meditací tlačenku či jinou tamasickou stravu, když jste tak vznětlivý a nevyrovnaný? A proč k tomu nabádáte své žáky? Proč se raději nehledíte zbavit své poživačnosti? Pojídání masa umocňuje vaši agresivitu a řevnivost, což se neslučuje s duchovním životem, nehledě na zdravotní důsledky, únavu a otupělost. Omezení či vypuštění masité stravy by speciálně vám určitě prospělo, byl byste citlivější a soucitnější s druhými, se všemi bytostmi. Třeba by se Váš obzor rozšířil i o další kvality - lásku, vnímavost ke svému okolí a pravdomluvnost.
Pan Vacek o sobě bohorovně tvrdí, že neučí nic jiného než Ramana Maharši. Lze ovšem silně pochybovat, že by mudrc z Arunáčaly vedl své žáky k masožroutství (dle pana Vacka k rozumnému jedení masa). Jistě, někteří velikáni ducha nebyli zrovna vegetariány, avšak svůj způsob stravování neprezentovali tak nevkusným stylem, jako to činí pan Vacek, a taktéž si byli plně vědomi případných karmických následků, které s sebou konzumace potravy vzešlé z usmrcování zvířat přináší.
Pod zorným úhlem citovaného a řečeného se ukazuje Milošova otázka jako naprosto legitimní a plodná. Leckomu může ledacos vyjasnit.
A dále, pane Vacku, píšete, že urážky Tomášových neexistují. Čtenáře si dovolím odkázat na seriál na Kauze Vacek "Z díla Ing. Jiřího Vacka: Mistrovské dehonestace 1 - x".
Kdo nevěří, ať tam běží...
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Z díla Ing. Jiřího Vacka: Mistrovské dehonestace 2. část
Úvádíme druhé pokračování dehonestací, o kterých "mistrovská" osoba pana Vacka tvrdí, že nikdy nebyly a nejsou.
Bez komentáře:
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
Mistrovské dehonestace 2. část
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“ (Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„Co mě však nejvíc zarazilo, je tvrzení uvedené na str. 132 (Setkání s Mílou 2), cituji: „Ego vlastně znamená latinsky já, takže ego není nic škodlivého. Je to jenom Já zahalené nevědomostí.“ Pravda je přesně opačná, jak nás učí všichni opravdoví mistři a zejména Ramana Maháriši. Ego je největší zlo, jaké existuje…
Jestliže se Míla prohlašuje za žáka Ramana Mahárišiho, jak může prohlašovat přesný opak toho, co Maháriši učí, opravdu nevím. Jde o chybu tisku? Není opravdu lepší učit hledající mlčením v meditaci než odpovídat takto na dotazy hledajících?“ (Jak jsem hledal... 6 str. 22 upros.)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“ (Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„ Jeden velmi zasvěcený účastník mně vyprávěl , že na rozdíl od předchozích přednášek, atmosféra v sále (Lucerny, kde kvůli nemoci nebyl osobně přítomen E. Tomáš pozn. red.) velmi poklesla a blížila se, jak doslova řekl „hospodské“. Jelikož nepatří k „nám“, ale k Tomášovcům, jeho svědectví je věrohodné. „ (Jak jsem hledal... 6, str. 73 dole)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“ (Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„ Právě pro tento tlumočený názor (Maharšiho výrok o neúčinnosti přednášek – pozn. red.) jsem upadl do nemilosti, nebyl zván na další přednášky (manž. Tomášových v Lucerně, pozn. red), což opět při nepřítomnosti naší skupiny, která na přednáškách meditovala, přispělo ke snížení duchovní atmosféry na „hospodskou“ úroveň . …Samozřejmě , ti co dávají přednost meditaci před povídáním, by Lucernu nenaplnili… ekonomický pohled je zřejmý: na straně jedné 80 meditujících, na straně druhé 2500 účastníků za dvojnásobné vstupné…“ (Jak jsem hledal... 6, str. 74)
„Jinak však hodnotil duchovní úroveň ovzduší na Edových přednáškách velmi kriticky. Byla velmi nízká. Nebyl sám kdo tento názor vyjádřil. Naopak byl překvapen vysokou úrovní meditace na našich dvouhodinovkách…“ (Vacek tlumočí názor svého příznivce – pozn. red.) (Jak jsem hledal... 6, str. 75)
„Společná meditace je také zápřah, zvlášť když tělo touží ležet. Na meditaci bylo 90 lidí. Asi třicet jich odčerpala Edova přednáška, která se současně konala v Lucerně. Někdo vtipně poznamenal: „Dnes se poznalo, kdo má raději meditaci a kdo povídání.“ (Jak jsem hledal... 7, str. 27 uprostřed)
***
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
pondělí 9. dubna 2007
Z díla Ing. Jiřího Vacka: Mistrovské dehonestace 1. část
Bez komentáře:
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
Mistrovské dehonestace 1. část
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„ Nejhorší je, když nauku zapře osoba mistra. Pokud je přáním učitele jógy, jako byl například Eda Tomáš, který se celý život józe věnoval, aby jej zádušní mší zachraňoval kněz (páter Tomáš Halík) církve, která jógu považuje za kacířství, pak jde o jasný rozpor s jeho celoživotním úsilím i tím, co učil druhé. Zanechává nám tím poselství: nespoléhejte na jógu, ale na církev... selhání zde rozhodně bylo. Snad z nevíry ve vlastní dosažení... Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření. (Jak jsem hledal... 11, str. 64 uprostřed)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
X
„ Nejhorší je, když nauku zapře osoba mistra. Pokud je přáním učitele jógy, jako byl například Eda Tomáš, který se celý život józe věnoval, aby jej zádušní mší zachraňoval kněz (páter Tomáš Halík) církve, která jógu považuje za kacířství, pak jde o jasný rozpor s jeho celoživotním úsilím i tím, co učil druhé. Zanechává nám tím poselství: nespoléhejte na jógu, ale na církev... selhání zde rozhodně bylo. Snad z nevíry ve vlastní dosažení... Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření. (Jak jsem hledal... 11, str. 64 uprostřed)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„ V čem je podstata Drtikolova pádu? V popření nauky. Kam vede, je zřejmé z jeho případu.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 65 uprostřed)
„Přátelé Drtikolovi byli i vrazi dr. Horákové, generála Píky a dalších.“
X
„ V čem je podstata Drtikolova pádu? V popření nauky. Kam vede, je zřejmé z jeho případu.“ (Jak jsem hledal... 11, str. 65 uprostřed)
„Přátelé Drtikolovi byli i vrazi dr. Horákové, generála Píky a dalších.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 65 dole)
„Jen těžko si můžeme představit větší popření buddhismu, než k jakému dospěl Drtikol na konci svého života.“
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
„Jen těžko si můžeme představit větší popření buddhismu, než k jakému dospěl Drtikol na konci svého života.“
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„Míla (Tomášová) byla a je mistrem, měla vysoké dosažení, ale myslím, že jako mnozí je přecenila a zanedbávala ovládání mysli a rozpouštění vásan. Opakovaně tvrdila: Já patřím sama sobě. Když se projevila síla jejích vásan a karmy, najednou sama sobě nepatřila a podléhala těmto vlivům. Myslím, že si dokonce tuto pravdu nedokázala ani plně přiznat. Tehdy mně jí bylo líto, ale pomoci jsem jí nemohl. Nebyla ničemu přístupná.“
X
„Míla (Tomášová) byla a je mistrem, měla vysoké dosažení, ale myslím, že jako mnozí je přecenila a zanedbávala ovládání mysli a rozpouštění vásan. Opakovaně tvrdila: Já patřím sama sobě. Když se projevila síla jejích vásan a karmy, najednou sama sobě nepatřila a podléhala těmto vlivům. Myslím, že si dokonce tuto pravdu nedokázala ani plně přiznat. Tehdy mně jí bylo líto, ale pomoci jsem jí nemohl. Nebyla ničemu přístupná.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 173 nahoře)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„To je něco zcela jiného než namyšlené přesvědčení „Nemusím nic číst“ či knihy jako zbytečné vyhodit viz příklad a učení jednoho z mistrů „neúsilí“ Púndži.“
X
„To je něco zcela jiného než namyšlené přesvědčení „Nemusím nic číst“ či knihy jako zbytečné vyhodit viz příklad a učení jednoho z mistrů „neúsilí“ Púndži.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 238 nahoře)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„Takových lidí, kteří sdílejí přesvědčení pana doktora (Miloše Dostála), že jedině oni vědí, co se smí a co se podle nich nesmí, co se má zakázat, je vždy dost. Z jejich řad pocházejí ochotní cenzoři i inkvizitoři všeho druhu… Jim nejde o pravdu ani o svobodu, ale výhradně o prosazování toho, co považují oni za správné a to jakýmkoliv způsobem včetně násilí.“
X
„Takových lidí, kteří sdílejí přesvědčení pana doktora (Miloše Dostála), že jedině oni vědí, co se smí a co se podle nich nesmí, co se má zakázat, je vždy dost. Z jejich řad pocházejí ochotní cenzoři i inkvizitoři všeho druhu… Jim nejde o pravdu ani o svobodu, ale výhradně o prosazování toho, co považují oni za správné a to jakýmkoliv způsobem včetně násilí.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 246 uprost.)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„Přesto se na mne pan Pařík hrubě obořil a zdůraznil, že Míla Tomášová nikdy nebyla jeho (Maharšiho) žákem, ač sama tvrdí opak (Pozn. red. KV: Pan Pařík napsal, že se "nikdy NEPROHLAŠOVALA za žačku..."). Naopak dal si velmi záležet, aby rozšířil názor, že byla ve velmi úzkém vztahu ke komunistovi z přesvědčení, jakým byl Fráňa Drtikol… Takže být žákem Mahárišiho podle pana Paříka není čest, ale zcela nežádoucí, sympatie pro komunistu Drtikola žádoucí jsou.“
X
„Přesto se na mne pan Pařík hrubě obořil a zdůraznil, že Míla Tomášová nikdy nebyla jeho (Maharšiho) žákem, ač sama tvrdí opak (Pozn. red. KV: Pan Pařík napsal, že se "nikdy NEPROHLAŠOVALA za žačku..."). Naopak dal si velmi záležet, aby rozšířil názor, že byla ve velmi úzkém vztahu ke komunistovi z přesvědčení, jakým byl Fráňa Drtikol… Takže být žákem Mahárišiho podle pana Paříka není čest, ale zcela nežádoucí, sympatie pro komunistu Drtikola žádoucí jsou.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 250 dole a 251 nahoře)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„Představitelé Avataru a další obdivují samozřejmě soudruhy. Jsou pro ně spřízněné duše.“
X
„Představitelé Avataru a další obdivují samozřejmě soudruhy. Jsou pro ně spřízněné duše.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 262 dole)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„Zamyslel se vůbec někdo z příznivců Edy Tomáše, jaký signál vyslal? „Vraťte se do lůna katolické církve. Jóga vám spásu nezajistí“. Prostě své cestě ani dosažení nevěřil, jinak by se neuchýlil o ochranu k církvi. „ (Jak jsem hledal... 11, str.264 nahoře)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
X
„Zamyslel se vůbec někdo z příznivců Edy Tomáše, jaký signál vyslal? „Vraťte se do lůna katolické církve. Jóga vám spásu nezajistí“. Prostě své cestě ani dosažení nevěřil, jinak by se neuchýlil o ochranu k církvi. „ (Jak jsem hledal... 11, str.264 nahoře)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„ I sama Míla (Tomášová) měla zřejmě po smrti podle některých zážitků, které s ní měli někteří hledající, velké obtíže s vásanami, které zanedbala.“ (O podstatě stezky, str. 119 nahoře)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
X
„ I sama Míla (Tomášová) měla zřejmě po smrti podle některých zážitků, které s ní měli někteří hledající, velké obtíže s vásanami, které zanedbala.“ (O podstatě stezky, str. 119 nahoře)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„ Nakonec výlevy slepé nenávisti proti mně na Jitřní zemi nebo od Avatárů také o něčem svědčí. Ve všech uvedených případech jde o jediné: o zlo, které chová lidská mysl: nenávist, závist, pýchu, sobectví atd., které se projevuje zevně vražděním, útlakem, vykořisťováním…“
X
„ Nakonec výlevy slepé nenávisti proti mně na Jitřní zemi nebo od Avatárů také o něčem svědčí. Ve všech uvedených případech jde o jediné: o zlo, které chová lidská mysl: nenávist, závist, pýchu, sobectví atd., které se projevuje zevně vražděním, útlakem, vykořisťováním…“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)