Martin Pařík
Třebaže Jiří Vacek přejal některá filozofická východiska a metodické postupy Ramany Maharšiho, v okamžiku kdy je interpretuje a doplňuje o vlastní názory, s Maharšim se zhusta rozchází.
Kupř. Vacek tvrdí: „Ego není od Boha stvořené, ale ego je výtvorem bytostí, které ze své svobodné vůle opustily Boha… Tvrzení, že vše stvořil Bůh, je zlá nevědomost.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/zasadni-nepochopeni
Ramana Maharši k tomuto námětu:
„Vidět Boha znamená jím být. Není žádného od něho odděleného veškerenstva, jež by on musel pronikat, neboť jen on jest.“ (Učení, str. 81)
„Ego neexistuje; jinak byste byl dva místo jeden – vy ego a vy – nejvlastnější „Já“. Jste jedinou, nedílnou jednotou.“ (Učení, str. 80)
Jinde Vacek zase přiznává:
„Přiznám se bez mučení, že slovo „odevzdanost“ nemám příliš rád a na rady, že „máme vše odevzdat“, se dívám s podezřením.“ (Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl. 7., str. 259 )
Ramana Maharši:
„Vše, co je třeba učinit, je odevzdat sebe sama zdroji sebe sama.“ (Šrí Ramana Maharši Život velikého mudrce v obrazech, str. 90)
„Vaše vůle musí úplně přestat existovat a vůle Pána musí zaujmout její místo.“ (Tamtéž, str. 123)
Do třetice Vacek:
„ Nikomu nepřeji nic zlého, ale panu Uhlovi a jemu podobným přeji, aby mu vykradli 17 x za sebou byt, chatu či chalupu proto, aby pochopil, jak scestně myslí.“ (Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe, díl 6., str. 103)
Maharši:
„Dokonalé odevzdání vyžaduje, abyste neměli žádné vlastní přání. Musíte být spokojeni s čímkoliv, co vám Bůh dává, což znamená nemít vlastní touhy.“ (Šrí Ramana Maharši Život velikého mudrce v obrazech, str. 123)
Snad jen úplný ignorant či zaslepený fanatik nevidí principiální nesoulad v nazírání a mravní kvalitě autorů citovaných výroků.
pondělí 16. srpna 2010
čtvrtek 12. srpna 2010
Proč jsou příspěvky na obranu Jiřího Vacka vynucené a na objednávku
Martin Pařík
Jedním z nejfrekventovanějších účelových výroků používaných, resp. zneužívaných, Jiřím Vackem je údajný apel Šrí Rámakrišny: „Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň, nebo od něho s hanbou odejdi.“ viz např.:
„Ve sporu s Tomášovci se zachoval Marcel v naprostém rozporu s duchovní etikou, kterou jasně vyjádřil Rámakrišna: „Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň, nebo od něho s hanbou odejdi.“ (Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl 14, str 57)
Dále v knize J. Vacka O jednotě a zlu ,str. 188, cituji: “Je příznačné, že někteří z těch, kteří rádi a horlivě čerpají duchovní pomoc (myslí se Vackovu), necítí potřebu, je-li napaden její zdroj, jej bránit pod záminkou povznešenosti a nezúčastněnosti. Odhalují tím jen svůj nepěkný charakter a nic víc.“
A tamtéž na str. 193: „ Navíc nebránit mistra je vážné duchovní provinění, před kterým varuje Ježíš, Rámakrišna i další.“
A ještě: „Nejen se neřídí Rámakrišnovým: ,Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň,‘ ale dokonce překáží jeho obraně. Má v řadách Tomášovců přátele, které si nechce rozházet... Nepopírám, že jsem mistrem ve smyslu, jak je výše uvedeno...“ (J. Vacek - Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl 13., str. 243)
To jen namátkou. Těmito výzvami masíruje své žáky Jiří Vacek permanentně. Buď jej budou bránit před kritiky a oponenty, nebo by od něj měli s hanbou odejít. Tak si to Jiří Vacek představuje.
Nehledě na různé ústní výzvy v soukromí a na seminářích, koneckonců se o tom sám „satguru“ ve svých pamětech zmiňuje. Co potom chudákům čélům zbývá než chránit a opečovávat samolibé ego svého mistra.
S dehonestacemi Tomášových začal Jiří Vacek ve svých knihách prokazatelně dřív, než došlo k veřejné oponentuře a kritice jeho postojů a morálky. Ostatně, kdyby byl pravdivý a důsledný, musil by připustit, že jeho kritikové měli právo vystoupit na obranu bytostí, jichž si hluboce váží, na obranu svých mistrů, kteří již nejsou fyzicky přítomni. Vždyť vystoupili dokonce na obranu Vackovy duchovní učitelky, která kdyby měla možnost a potřebu se sama hájit, tak by tak učinila a neočekávala by to od někoho jiného.
Spor začal Jiří Vacek a postupně do něj, když sklidil za své pomluvy kritiku, zatáhl svými výzvami a vydíráním oddané příznivce, ačkoli tito s Vackovými dehonestacemi neměli nic společného. Neměli a nemají, pokud nechtějí od svého učitele s „hanbou“ odejít, jinou volbu než psát ony ostudné hanopisy. Jsou to příspěvky vynucené a na objednávku! Lžou, když tvrdí opak.
Jedním z nejfrekventovanějších účelových výroků používaných, resp. zneužívaných, Jiřím Vackem je údajný apel Šrí Rámakrišny: „Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň, nebo od něho s hanbou odejdi.“ viz např.:
„Ve sporu s Tomášovci se zachoval Marcel v naprostém rozporu s duchovní etikou, kterou jasně vyjádřil Rámakrišna: „Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň, nebo od něho s hanbou odejdi.“ (Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl 14, str 57)
Dále v knize J. Vacka O jednotě a zlu ,str. 188, cituji: “Je příznačné, že někteří z těch, kteří rádi a horlivě čerpají duchovní pomoc (myslí se Vackovu), necítí potřebu, je-li napaden její zdroj, jej bránit pod záminkou povznešenosti a nezúčastněnosti. Odhalují tím jen svůj nepěkný charakter a nic víc.“
A tamtéž na str. 193: „ Navíc nebránit mistra je vážné duchovní provinění, před kterým varuje Ježíš, Rámakrišna i další.“
A ještě: „Nejen se neřídí Rámakrišnovým: ,Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň,‘ ale dokonce překáží jeho obraně. Má v řadách Tomášovců přátele, které si nechce rozházet... Nepopírám, že jsem mistrem ve smyslu, jak je výše uvedeno...“ (J. Vacek - Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl 13., str. 243)
To jen namátkou. Těmito výzvami masíruje své žáky Jiří Vacek permanentně. Buď jej budou bránit před kritiky a oponenty, nebo by od něj měli s hanbou odejít. Tak si to Jiří Vacek představuje.
Nehledě na různé ústní výzvy v soukromí a na seminářích, koneckonců se o tom sám „satguru“ ve svých pamětech zmiňuje. Co potom chudákům čélům zbývá než chránit a opečovávat samolibé ego svého mistra.
S dehonestacemi Tomášových začal Jiří Vacek ve svých knihách prokazatelně dřív, než došlo k veřejné oponentuře a kritice jeho postojů a morálky. Ostatně, kdyby byl pravdivý a důsledný, musil by připustit, že jeho kritikové měli právo vystoupit na obranu bytostí, jichž si hluboce váží, na obranu svých mistrů, kteří již nejsou fyzicky přítomni. Vždyť vystoupili dokonce na obranu Vackovy duchovní učitelky, která kdyby měla možnost a potřebu se sama hájit, tak by tak učinila a neočekávala by to od někoho jiného.
Spor začal Jiří Vacek a postupně do něj, když sklidil za své pomluvy kritiku, zatáhl svými výzvami a vydíráním oddané příznivce, ačkoli tito s Vackovými dehonestacemi neměli nic společného. Neměli a nemají, pokud nechtějí od svého učitele s „hanbou“ odejít, jinou volbu než psát ony ostudné hanopisy. Jsou to příspěvky vynucené a na objednávku! Lžou, když tvrdí opak.
pondělí 9. srpna 2010
ZÁŠKODNÍK aneb komu škodí Jiří Vacek
Martin Pařík
Jiří Vacek se z posledních sil snaží, když už neprorazil jako autentický mystik, budovat mýtus o své záškodnické roli v komunistickém hnutí. Na to konto mj. napsal: „Pan Popov se opravdu na mne právem zlobí: škodím komunistům.“ Viz http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/dalsi-komunisticke-zlociny88. Odhlížím nyní od nesmyslu, že by se pan Popov zlobil na Vacka pro jeho údajný antikomunismus. To je „mistrův“ obvyklý stupidní závěr z chybných premis. Jde mi o něco jiného.
Srovnám-li působení pana Vacka v tomto směru s působením Eduarda Tomáše, který naopak jako autentický mystik zcela uspěl, nemohu nevidět zásadní rozdíl. E. Tomáš obdržel již od prezidenta Beneše medaili Za chrabrost v boji proti nacistům. Po válce se nebál postavit zpronevěrám nastoupivších komunistů, za což byl „odměněn“ profesní degradací na post pomocného dělníka při stavbě tunelů, ačkoli byl doktorem obojího práva. Jak vzpomíná ve svých pamětech, byl Pánu Bohu vděčen i za tento životní přemet, neboť jako opravdový duchovní člověk hleděl ve všem nazírat Boha a jeho řízení. Byl šťasten při nošení těžkých kbelíků s maltou, neboť byl smířený, pokorný a svůj nový osud využíval k cvičením vnitřní bdělosti a k rozpouštění karmy. Politikou se jako duchovní člověk příliš nezabýval, když ale psal své samizdaty, srdnatě je vždy podepisoval. Tak jako v případě výslechu na gestapu či za osvobozovacích bojů totiž pevně věřil v Boží ochranu.
Kdyby E. Tomáš žil v době, kdy J. Vacek začal s jeho dehonestacemi a hlavně s dehonestacemi Míly Tomášové, Drtikola aj., nepochybuji, že by si to šel při své rovné povaze s Vackem vyřídit osobně a rázně, pokud by to dříve neudělala paní Míla. Zde hledejme pravý důvod, proč pan Vacek začal s dehonestacemi manželů Tomášových až po jejich smrti. Během života by si nic takového nedovolil, na to je příliš zbabělý. Ostatně nedostatek osobní statečnosti zabránil Vackovi mj. podepisovat své „slavné“ samizdaty, bylo-li jich opravdu 100, ke komunistickým volbám poslušně chodil a komunisty de facto volil, aktivním členem komunistických odborů byl, zlepšovací návrhy na rozvíjení socialistické výroby iniciativně podával, protirežimních demonstrací do 17. listopadu 1989 se neúčastnil. Komunistům byl a je takovýto konformní, přestrašený občan naprosto lhostejný.
Komu tedy svými výplody škodil a škodí Jiří Vacek? Jednoduchá odpověď: SÁM SOBÉ A SVÝM ČÉLŮM.
Jiří Vacek se z posledních sil snaží, když už neprorazil jako autentický mystik, budovat mýtus o své záškodnické roli v komunistickém hnutí. Na to konto mj. napsal: „Pan Popov se opravdu na mne právem zlobí: škodím komunistům.“ Viz http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/dalsi-komunisticke-zlociny88. Odhlížím nyní od nesmyslu, že by se pan Popov zlobil na Vacka pro jeho údajný antikomunismus. To je „mistrův“ obvyklý stupidní závěr z chybných premis. Jde mi o něco jiného.
Srovnám-li působení pana Vacka v tomto směru s působením Eduarda Tomáše, který naopak jako autentický mystik zcela uspěl, nemohu nevidět zásadní rozdíl. E. Tomáš obdržel již od prezidenta Beneše medaili Za chrabrost v boji proti nacistům. Po válce se nebál postavit zpronevěrám nastoupivších komunistů, za což byl „odměněn“ profesní degradací na post pomocného dělníka při stavbě tunelů, ačkoli byl doktorem obojího práva. Jak vzpomíná ve svých pamětech, byl Pánu Bohu vděčen i za tento životní přemet, neboť jako opravdový duchovní člověk hleděl ve všem nazírat Boha a jeho řízení. Byl šťasten při nošení těžkých kbelíků s maltou, neboť byl smířený, pokorný a svůj nový osud využíval k cvičením vnitřní bdělosti a k rozpouštění karmy. Politikou se jako duchovní člověk příliš nezabýval, když ale psal své samizdaty, srdnatě je vždy podepisoval. Tak jako v případě výslechu na gestapu či za osvobozovacích bojů totiž pevně věřil v Boží ochranu.
Kdyby E. Tomáš žil v době, kdy J. Vacek začal s jeho dehonestacemi a hlavně s dehonestacemi Míly Tomášové, Drtikola aj., nepochybuji, že by si to šel při své rovné povaze s Vackem vyřídit osobně a rázně, pokud by to dříve neudělala paní Míla. Zde hledejme pravý důvod, proč pan Vacek začal s dehonestacemi manželů Tomášových až po jejich smrti. Během života by si nic takového nedovolil, na to je příliš zbabělý. Ostatně nedostatek osobní statečnosti zabránil Vackovi mj. podepisovat své „slavné“ samizdaty, bylo-li jich opravdu 100, ke komunistickým volbám poslušně chodil a komunisty de facto volil, aktivním členem komunistických odborů byl, zlepšovací návrhy na rozvíjení socialistické výroby iniciativně podával, protirežimních demonstrací do 17. listopadu 1989 se neúčastnil. Komunistům byl a je takovýto konformní, přestrašený občan naprosto lhostejný.
Komu tedy svými výplody škodil a škodí Jiří Vacek? Jednoduchá odpověď: SÁM SOBÉ A SVÝM ČÉLŮM.
neděle 8. srpna 2010
Markéta Jindráková a Mirka Pettingerová jsou mistryněmi duchovních nauk (?)
aneb jak to chodí v jedné sektě
Jiří Vacek své ovečky a případné další čtenáře soustavně masíruje tvrzením, že jen mistr může poznat mistra viz následující citát:
„Mistrovství samo, jeho dosažení, by však neměl posuzovat nikdo, kdo sám mistrem není, právě z toho důvodu, jak říká Maháriši: „Jen mistr může poznat mistra.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/pozor-na-vyroky-mistru
Zdá se, že kolem Jiřího Vacka a Krutiny se to mistry a mistryněmi jenom hemží, když uctívači těchto pánů je zhusta označují za mistry viz kupř. názory
Markéty Jindrákové:
„Nesouhlasím s „posláním“ Vašich internetových stránek Kauza JV, jejichž účelem je napadat Mistry pana Vacka a pana Krutinu. Váš web je snůškou lží nejhoršího kalibru, protože napadá ty nejvzácnější osoby, jaké v naší zemi žijí.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/pro-redakci-kauza-jiri-vacek
a Miroslavy Pettingerové
„Mistři - Jiří Vacek, Eva a Jiří Krutinovi, všechny moc dobře znám a jsou plně realizovaní, na velké duchovní úrovni.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/odpoved-redakci-k-clanku-z-kv_-ze-stredy-21_-cervence-2010
Z uvedených tří citátů lze vyvodit logický závěr: Markéta Jindráková a Miroslava Pettingerová poznaly mistry, a proto jsou na stejné, totiž mistrovské, úrovni jako J. Vacek a J. Krutina a potažmo jsou spolu s nimi nejvzácnějšími osobami žijícími v této zemi a plně realizovanými mistryněmi.
redakce
Jiří Vacek své ovečky a případné další čtenáře soustavně masíruje tvrzením, že jen mistr může poznat mistra viz následující citát:
„Mistrovství samo, jeho dosažení, by však neměl posuzovat nikdo, kdo sám mistrem není, právě z toho důvodu, jak říká Maháriši: „Jen mistr může poznat mistra.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/pozor-na-vyroky-mistru
Zdá se, že kolem Jiřího Vacka a Krutiny se to mistry a mistryněmi jenom hemží, když uctívači těchto pánů je zhusta označují za mistry viz kupř. názory
Markéty Jindrákové:
„Nesouhlasím s „posláním“ Vašich internetových stránek Kauza JV, jejichž účelem je napadat Mistry pana Vacka a pana Krutinu. Váš web je snůškou lží nejhoršího kalibru, protože napadá ty nejvzácnější osoby, jaké v naší zemi žijí.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/pro-redakci-kauza-jiri-vacek
a Miroslavy Pettingerové
„Mistři - Jiří Vacek, Eva a Jiří Krutinovi, všechny moc dobře znám a jsou plně realizovaní, na velké duchovní úrovni.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/odpoved-redakci-k-clanku-z-kv_-ze-stredy-21_-cervence-2010
Z uvedených tří citátů lze vyvodit logický závěr: Markéta Jindráková a Miroslava Pettingerová poznaly mistry, a proto jsou na stejné, totiž mistrovské, úrovni jako J. Vacek a J. Krutina a potažmo jsou spolu s nimi nejvzácnějšími osobami žijícími v této zemi a plně realizovanými mistryněmi.
redakce
pátek 6. srpna 2010
Jak soudruh Vacek pohrdá úsudkem svých bližních
Martin Pařík
Jiří Vacek, bývalý horlivý komunistický odborář a loajální občan socialistického státu (komunistických voleb se poslušně účastnil), si patrně myslí, že čtenáři jeho výplodů jsou dementní či jinak méněcenní, že nejsou s to samostatně a kvalifikovaně uvažovat, když jim předkládá argumenty, jako je tento:
„…Vydatně lžou při tom všichni. Pan Pařík, když napsal o komunismu, jaká je to ušlechtilá idea. Kde a kdy to napsal, čtenář nalezne v mých pamětech. Dnes vlastní slova zapírá.“ viz http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/popov-siri-komunisticke-lzi
Vícekrát jsem žádal ing. Vacka, aby doložil své soustavně opakované tvrzení, že Martin Pařík považuje komunismus za ušlechtilou ideu, konkrétní citací z věrohodného pramene. Nikdy tak neučinil. Jak by mohl, když takový autentický výrok neexistuje. Aby zamaskoval svou lež a nactiutrhání M. Paříka, odkázal pravdymilovné čtenáře na množinu svých knižních pamětí bez udání alespoň inkriminovaného dílu. Chudáci by se měli prokousávat marastem pomluv, lží a dezinterpretací a jiných nechutností, aby stejně nakonec žádný takový věrohodný citát nenašli. Vacek prostě počítá s tím, že se nikdo normální nebude touto sisyfovskou činností obtěžovat a tak nějak mu nezbude než Vackovi uvěřit. A pokud se odvážný a vytrvalý hledač pravdy najde, pak snad autor pamětí dokonce kalkuluje, že si nebohý badatel díky vloženému odkazu knihy zakoupí. Ano, v několika Vackových knihách pamětí se vyskytuje jakýsi výrok, ale vymyslel jej a do úst M. Paříka podsunul sám Jiří Vacek, nikdy nejde o citace z konkrétního pramene. Žádné pasáže z Vackových knih, v nichž mě údajně cituje, jsem neautorizoval. Pokud u nich není uveden zdroj, odkud je čerpal, jsou naprosto nehodnověrné a zpravidla jde o smyšlenky Jiřího Vacka implantované M. Paříkovi. Ostatně takto zákeřně si počíná i s jinými svými oponenty, které jakoby cituje nebo jejichž mínění interpretuje. Soudruh Vacek se očividně inspiroval manipulativními postupy a diskreditačními metodami komunistického Rudého práva či jinými bolševickými masmédii.
Nelze také vyloučit, že LSD, které J. Vacek v mládí pokusně užíval, mohlo zanechat neblahé stopy na jeho mozku, když prokazuje totální absenci mravnosti a sebereflexe i elementární nevíru ve schopnost racionálního uvažování u druhých lidí. Kdo ví, jaký vliv mohla mít droga také na stávající Vackovu etickou nezpůsobilost. Nebo byla na vině jeho etická nezpůsobilost pro beztak velmi rizikové experimenty s psychotropními látkami.
Jiří Vacek, bývalý horlivý komunistický odborář a loajální občan socialistického státu (komunistických voleb se poslušně účastnil), si patrně myslí, že čtenáři jeho výplodů jsou dementní či jinak méněcenní, že nejsou s to samostatně a kvalifikovaně uvažovat, když jim předkládá argumenty, jako je tento:
„…Vydatně lžou při tom všichni. Pan Pařík, když napsal o komunismu, jaká je to ušlechtilá idea. Kde a kdy to napsal, čtenář nalezne v mých pamětech. Dnes vlastní slova zapírá.“ viz http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/popov-siri-komunisticke-lzi
Vícekrát jsem žádal ing. Vacka, aby doložil své soustavně opakované tvrzení, že Martin Pařík považuje komunismus za ušlechtilou ideu, konkrétní citací z věrohodného pramene. Nikdy tak neučinil. Jak by mohl, když takový autentický výrok neexistuje. Aby zamaskoval svou lež a nactiutrhání M. Paříka, odkázal pravdymilovné čtenáře na množinu svých knižních pamětí bez udání alespoň inkriminovaného dílu. Chudáci by se měli prokousávat marastem pomluv, lží a dezinterpretací a jiných nechutností, aby stejně nakonec žádný takový věrohodný citát nenašli. Vacek prostě počítá s tím, že se nikdo normální nebude touto sisyfovskou činností obtěžovat a tak nějak mu nezbude než Vackovi uvěřit. A pokud se odvážný a vytrvalý hledač pravdy najde, pak snad autor pamětí dokonce kalkuluje, že si nebohý badatel díky vloženému odkazu knihy zakoupí. Ano, v několika Vackových knihách pamětí se vyskytuje jakýsi výrok, ale vymyslel jej a do úst M. Paříka podsunul sám Jiří Vacek, nikdy nejde o citace z konkrétního pramene. Žádné pasáže z Vackových knih, v nichž mě údajně cituje, jsem neautorizoval. Pokud u nich není uveden zdroj, odkud je čerpal, jsou naprosto nehodnověrné a zpravidla jde o smyšlenky Jiřího Vacka implantované M. Paříkovi. Ostatně takto zákeřně si počíná i s jinými svými oponenty, které jakoby cituje nebo jejichž mínění interpretuje. Soudruh Vacek se očividně inspiroval manipulativními postupy a diskreditačními metodami komunistického Rudého práva či jinými bolševickými masmédii.
Nelze také vyloučit, že LSD, které J. Vacek v mládí pokusně užíval, mohlo zanechat neblahé stopy na jeho mozku, když prokazuje totální absenci mravnosti a sebereflexe i elementární nevíru ve schopnost racionálního uvažování u druhých lidí. Kdo ví, jaký vliv mohla mít droga také na stávající Vackovu etickou nezpůsobilost. Nebo byla na vině jeho etická nezpůsobilost pro beztak velmi rizikové experimenty s psychotropními látkami.
čtvrtek 5. srpna 2010
PROČ JIŘÍ VACEK NEMŮŽE POZNAT MISTRA
Martin Pařík
Protože jím sám není! Jeho zbytnělé ego mu poznání Boha znemožňuje. Místo hledání Pravdy pěstuje kult své osoby, svého domnělého mistrovství a jeho nedotknutelnosti. Sám sebe vyhlašuje za mistra a dovoluje, aby byl jako mistr svými žáky titulován a uctíván, ačkoli tito, nejsouce mistry ale žáky, nemohou jeho údajné mistrovství rozpoznat. Obdivovat jej jako mistra mohou, ale posuzovat nikoli. Zvláštní, že?
Jiří Vacek se dogmaticky opírá o výrok Ramany Maharšiho, totiž že „Jen mistr může poznat mistra.“ Ale pozor, pane Vacku, pozor na výroky mistrů! Dovolím si Vás citovat:
„Tento případ je varováním pro všechny, kteří se ohánějí tak rádi jedním výrokem mistra, který si sami vybrali, protože se jim hodí, a vydávají jej za potvrzení svého stanoviska.“ Viz http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/pozor-na-vyroky-mistru
Vám se, pane Vacku, velmi hodí tento vámi vybraný Maharšiho výrok (a je jich takových několik) bez ohledu na to, v jaké situaci a kontextu byl pronesen, že? Zaštiťujete se jím před případnými, namnoze oprávněnými kritikami svého veřejného působení. Chválit ano, oponovat nikoli.
Člověk, který sám sebe prohlašuje za mistra, je směšný. Když se nechá obdivovat, adorovat a nesnese kritiku je směšný, trapný a hloupý. Sám tím podává důkaz o své malosti a vnitřní plytkosti, o nepochopení duchovní nauky, o „císařově nahotě“. O nějakém mistrovství pak nemůže být ani řeči.
Protože jím sám není! Jeho zbytnělé ego mu poznání Boha znemožňuje. Místo hledání Pravdy pěstuje kult své osoby, svého domnělého mistrovství a jeho nedotknutelnosti. Sám sebe vyhlašuje za mistra a dovoluje, aby byl jako mistr svými žáky titulován a uctíván, ačkoli tito, nejsouce mistry ale žáky, nemohou jeho údajné mistrovství rozpoznat. Obdivovat jej jako mistra mohou, ale posuzovat nikoli. Zvláštní, že?
Jiří Vacek se dogmaticky opírá o výrok Ramany Maharšiho, totiž že „Jen mistr může poznat mistra.“ Ale pozor, pane Vacku, pozor na výroky mistrů! Dovolím si Vás citovat:
„Tento případ je varováním pro všechny, kteří se ohánějí tak rádi jedním výrokem mistra, který si sami vybrali, protože se jim hodí, a vydávají jej za potvrzení svého stanoviska.“ Viz http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/pozor-na-vyroky-mistru
Vám se, pane Vacku, velmi hodí tento vámi vybraný Maharšiho výrok (a je jich takových několik) bez ohledu na to, v jaké situaci a kontextu byl pronesen, že? Zaštiťujete se jím před případnými, namnoze oprávněnými kritikami svého veřejného působení. Chválit ano, oponovat nikoli.
Člověk, který sám sebe prohlašuje za mistra, je směšný. Když se nechá obdivovat, adorovat a nesnese kritiku je směšný, trapný a hloupý. Sám tím podává důkaz o své malosti a vnitřní plytkosti, o nepochopení duchovní nauky, o „císařově nahotě“. O nějakém mistrovství pak nemůže být ani řeči.
čtvrtek 29. července 2010
Konformní zbabělec a lhář Jiří Vacek
Alexandr Popov
Už několik let se Jiří Vacek (naposledy v některých pasážích článku „Běda vám farizejové“) vydává za apoštola antikomunismu. Když někdo prokáže, že tomu tak nebylo, přejde to buď mlčením, nebo kritická slova překroutí a kritika samotného označí za napomáhače komunistů, případně rovnou za komunistu. A vesele dál píše bludy, v nichž vylepšuje svůj „kádrový profil“ z dob komunismu. Tak jak to vlastně s panem Vackem tehdy bylo? Zopakujme si již mnohokrát řečené:
Proti komunistickému zřízení se Jiří Vacek do roku 1989 neangažoval. Vcelku poslušně napomáhal udržovat politický systém až do posledních chvil: poctivě vhazoval lístečky se jmény kandidátů národní fronty do uren (byly to volby, pane Vacku, a ne že ne: mohl jste jít, či nejít, co z toho bude, nebylo pro volbu samu podstatné!), v práci byl příkladným revolučním odborářem, na rozvoji socialistického hospodářství se podílel řadou zlepšovacích návrhů. Nikdy se nepohyboval v disidentském prostředí, nikdy nebyl viděn na žádné protirežimní demonstraci. To vše nikoliv z přesvědčení, nýbrž z pouhého strachu o sebe (ze stejného důvodu nepodepisoval své samizdatové překlady a dokonce se obořil na Ramanášram, když v článku otištěném v jejich časopisu uvedli jeho jako autora). Disidenti a vůbec lidé režimu antagonističtí pracovali v kotelnách, měřili vodu (tedy úroveň spodních vod ve zkušebních vrtech), myli domy (pod OPBH) či výlohy, nikdy ale nepracovali v bance (jako pan Vacek). Ti lidé měli potíže a komunistů se nebáli (nebo svůj strach překonali), nikdy tomu nebylo naopak – že by žádné velké potíže neměli a komunistů se báli, jak o sobě často píše sám Jiří Vacek. Také čtenářům vícekrát sdělil, že ho vyšetřovala StB – jednou! No, docela upřímně: je to podivné, že, pane Vacku? Taková mašinérie zla a ona pustí tak důležitou a nebezpečnou osobu a víc o ni nejeví zájem?! Čím to?
Je to tak, StB, pokud o někoho měla zájem, tak ho rozhodně nevyšetřovala jednou – leda by přijal spolupráci, anebo by byl natolik nezajímavý, že ani pro ni nebyl k použití. Jiří Vacek byl zřejmě přizván k tzv. informaci, to jest docela jednoduchému divadlu na dvě a více hodiny, kdy dva vyšetřovatelé chvíli vyhrožují a chvíli nabízejí, vytahují vědomosti o předvolaném a jeho blízkých, aby nakonec žádali nějakou formu spolupráce jako východisko. Proč se to odehrálo pouze jednou, to by měl vysvětlit Jiří Vacek sám, jisté však je, že velký nátlak na něj činěn nebyl, to by tak lehce neprošlo.
Všechny ty vylhané pokusy Jiřího Vacka vybudovat kolem sebe gloriolu významné duchovní osobnosti, pronásledované komunistickým režimem, jsou nakonec jen trapnými snahami zbabělého ubožáka stát se alespoň na papíru velkým. Mnohem zavrženíhodnějšími jsou snahy diskreditovat své bližní – lžemi, pomluvami, degutantními výmysly. Píšete, Jiří Vacku, že Miloš Tomáš nikdy nic neudělal zadarmo? To jste se zřejmě po ránu koukal do zrcadla a spletl si osobu, ne? Nebo že v sobě Miloš Tomáš objevil duchovní vlohy až po revoluci a nyní pomlouvá ty, kteří riskovali kriminál atd.? Co si to dovolujete! Nic o lidech nevíte, co Miloš Tomáš za komunismu podstoupil či nepodstoupil, o tom víte houby – právě proto, že celá léta sedíte doma zalezlý jako bobek - a teď se budete stylizovat do všeznalého soudce?! Jmenujte laskavě alespoň jednoho z takových pomlouvaných! Sebe ale, prosím, už konečně vynechejte, vás se to naprosto netýká a pana Hudce, prosím, taky. Nic proti němu, odváděl jistě poctivou a záslužnou práci, nijak to nezlehčuji, ale skupiny hathajógy existovaly vcelku regulérně již od konce šedesátých let a třebaže je režim neměl rád a drobní funkcináři a úředníci NV jim komplikovali život, příliš velká příkoří se jim neděla. Opravdová hrdinství se konala jinde.
Abychom celé to povídání shrnuli: Jiří Vacek s odporem vůči komunismu nemá nic společného, seděl doma, chodil do dobře honorovaného (samozřejmě v tehdejších relacích) zaměstnání v podniku, kam by nikoho politicky byť i jen nepatrně sporného nepřijali, snažil se zavděčit a současně být materiálně dobře zabezpečen. Prostě konformista; bezbarvý, zbabělý človíček, zalezlý a tichý jako myška, dokud o něco jde, o to však hlasitější, když nic nehrozí. Dnes navíc bezcharakterní pomlouvač a lhář. Uplivovat si před ním nebudu, ale měl bych.
Už několik let se Jiří Vacek (naposledy v některých pasážích článku „Běda vám farizejové“) vydává za apoštola antikomunismu. Když někdo prokáže, že tomu tak nebylo, přejde to buď mlčením, nebo kritická slova překroutí a kritika samotného označí za napomáhače komunistů, případně rovnou za komunistu. A vesele dál píše bludy, v nichž vylepšuje svůj „kádrový profil“ z dob komunismu. Tak jak to vlastně s panem Vackem tehdy bylo? Zopakujme si již mnohokrát řečené:
Proti komunistickému zřízení se Jiří Vacek do roku 1989 neangažoval. Vcelku poslušně napomáhal udržovat politický systém až do posledních chvil: poctivě vhazoval lístečky se jmény kandidátů národní fronty do uren (byly to volby, pane Vacku, a ne že ne: mohl jste jít, či nejít, co z toho bude, nebylo pro volbu samu podstatné!), v práci byl příkladným revolučním odborářem, na rozvoji socialistického hospodářství se podílel řadou zlepšovacích návrhů. Nikdy se nepohyboval v disidentském prostředí, nikdy nebyl viděn na žádné protirežimní demonstraci. To vše nikoliv z přesvědčení, nýbrž z pouhého strachu o sebe (ze stejného důvodu nepodepisoval své samizdatové překlady a dokonce se obořil na Ramanášram, když v článku otištěném v jejich časopisu uvedli jeho jako autora). Disidenti a vůbec lidé režimu antagonističtí pracovali v kotelnách, měřili vodu (tedy úroveň spodních vod ve zkušebních vrtech), myli domy (pod OPBH) či výlohy, nikdy ale nepracovali v bance (jako pan Vacek). Ti lidé měli potíže a komunistů se nebáli (nebo svůj strach překonali), nikdy tomu nebylo naopak – že by žádné velké potíže neměli a komunistů se báli, jak o sobě často píše sám Jiří Vacek. Také čtenářům vícekrát sdělil, že ho vyšetřovala StB – jednou! No, docela upřímně: je to podivné, že, pane Vacku? Taková mašinérie zla a ona pustí tak důležitou a nebezpečnou osobu a víc o ni nejeví zájem?! Čím to?
Je to tak, StB, pokud o někoho měla zájem, tak ho rozhodně nevyšetřovala jednou – leda by přijal spolupráci, anebo by byl natolik nezajímavý, že ani pro ni nebyl k použití. Jiří Vacek byl zřejmě přizván k tzv. informaci, to jest docela jednoduchému divadlu na dvě a více hodiny, kdy dva vyšetřovatelé chvíli vyhrožují a chvíli nabízejí, vytahují vědomosti o předvolaném a jeho blízkých, aby nakonec žádali nějakou formu spolupráce jako východisko. Proč se to odehrálo pouze jednou, to by měl vysvětlit Jiří Vacek sám, jisté však je, že velký nátlak na něj činěn nebyl, to by tak lehce neprošlo.
Všechny ty vylhané pokusy Jiřího Vacka vybudovat kolem sebe gloriolu významné duchovní osobnosti, pronásledované komunistickým režimem, jsou nakonec jen trapnými snahami zbabělého ubožáka stát se alespoň na papíru velkým. Mnohem zavrženíhodnějšími jsou snahy diskreditovat své bližní – lžemi, pomluvami, degutantními výmysly. Píšete, Jiří Vacku, že Miloš Tomáš nikdy nic neudělal zadarmo? To jste se zřejmě po ránu koukal do zrcadla a spletl si osobu, ne? Nebo že v sobě Miloš Tomáš objevil duchovní vlohy až po revoluci a nyní pomlouvá ty, kteří riskovali kriminál atd.? Co si to dovolujete! Nic o lidech nevíte, co Miloš Tomáš za komunismu podstoupil či nepodstoupil, o tom víte houby – právě proto, že celá léta sedíte doma zalezlý jako bobek - a teď se budete stylizovat do všeznalého soudce?! Jmenujte laskavě alespoň jednoho z takových pomlouvaných! Sebe ale, prosím, už konečně vynechejte, vás se to naprosto netýká a pana Hudce, prosím, taky. Nic proti němu, odváděl jistě poctivou a záslužnou práci, nijak to nezlehčuji, ale skupiny hathajógy existovaly vcelku regulérně již od konce šedesátých let a třebaže je režim neměl rád a drobní funkcináři a úředníci NV jim komplikovali život, příliš velká příkoří se jim neděla. Opravdová hrdinství se konala jinde.
Abychom celé to povídání shrnuli: Jiří Vacek s odporem vůči komunismu nemá nic společného, seděl doma, chodil do dobře honorovaného (samozřejmě v tehdejších relacích) zaměstnání v podniku, kam by nikoho politicky byť i jen nepatrně sporného nepřijali, snažil se zavděčit a současně být materiálně dobře zabezpečen. Prostě konformista; bezbarvý, zbabělý človíček, zalezlý a tichý jako myška, dokud o něco jde, o to však hlasitější, když nic nehrozí. Dnes navíc bezcharakterní pomlouvač a lhář. Uplivovat si před ním nebudu, ale měl bych.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)