Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 6. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.


O skromnosti, pokoře, soucítění, nezištnosti a odevzdanosti


„ Je pozoruhodné, že Marcel, který nám sám od sebe zřídil internetové stránky, rovněž sám od sebe do naší adresy vložil „satguru“. Tak někdy šakti poučuje…“
(Rady na cestu, str. 186)

„Za prvé: když jsem se dozvěděl o Ammě, byl jsem již mistrem. Měl jsem poznání sebe.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 185 – 186)

„Na Morávce se ke mně také konečně přihlásil fotograf, který na jedné Aldeje pořídil snímek mých očí, ze kterých vychází zřetelně světlo… Těšil jsem se, že konečně dostanu negativ. Velmi mě (Jiří Černý ze Stříbra, pozn. red.) zklamal: „Nebyl jsem si jist, zda jsem při fotografování neudělal nějakou chybu, tak jsem dal negativ k přezkoumání jednomu výzkumnému ústavu a oni jej ztratili.“ Jaká škoda. Důkaz o skutečném zázraku se ztratil.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 193)

„Za tohoto stavu nevidím důvod, proč takovým lidem pomáhat. Škoda síly, času, námahy i únavy. Koho by bavilo namáhat se zbytečně?“
(Jak jsem hledal... 7, str. 205)

„Tak celý seminář jen potvrdil, co říkám. Kdo upřímně hledá pravdu…má u nás v knihách, ve společných meditacích a seminářích, vše, co k praxi potřebuje a je naprosto zbytečné a dokonce škodlivé (!), pokud se rozptyluje hledáním jinde s nadějí, že snad nalezne „něco lepšího.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 256)

„Karel Kreizel … říká, že za vše dluží mé pomoci. Takový vděk a skromnost mě těší… není mnoho těch, kteří takto jasně chápou a jsou ochotni se i jasně vyjádřit…Karel je dalším důkazem, jak je důležité vzít mistra takového, jaký je, nekritizovat jej, jedno zda oprávněně nebo nikoliv…“
(Jak jsem hledal... 9, str. 47 nahoře)

„Působím již dost dlouho, aby každý, kdo upřímně hledá, věděl, oč jde. Když neví, pak jen proto, že jej ovládají síly nepřátelské Bohu.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 210)

„Po skončení Morávky jsem se dozvěděl, že jedné účastnici bylo líto, že se ke mně nechodí po kolenech pro požehnání…a navrhovala něco takového zavést na Morávce. Netoužím, aby někdo ke mně přistupoval po kolenech, ale ani nerad sám před někým klečím… Dobrý a přátelský vztah k mistrovi a otevřenost k jeho vyzařování jsou rovněž nezbytností… v opačném případě nic nečekejme… Kdo si neváží mistra a jeho pomoci, neváží si ani Boha a sám se odsuzuje do vlády nebožského ega nad sebou…Pro takové platí plně: nejsou mě hodni a berou nehodně. Tím se vylučují z mého království. Všichni takoví a zejména ti, kteří mistra místo vděčnosti očerňují, jsou doslova zvrácení…“
(Jak jsem hledal... 11, str.168 - 169)

„Jak jsem byl udělán mistrem .(název kapitoly)…Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí“, i když někteří v mém okolí již v období mého hledání něco takového tušili. Vzpomínám si, jak mě jednou Jirka Navrátil na jeden dotaz odbyl: „To není důležité“. Pan Čech mu odpověděl: „Pro toho, kdo jednou bude mistrem, je důležité to vědět“… Nikdy jsem netoužil být mistrem… Jak vím, že jsem onou „vzácnou bytostí“, skrze kterou se projevuje šakti? Vnitřně jsem šakti využíván, jak říkám, jako „komín“, kterým někdy procházejí odtělené bytosti k Bohu. Zevně šakti mi organizuje společné meditace a semináře. Nabídky na ně přicházejí samovolně bez mého popudu. Takové činnosti organizuje šakti za mne a já jen často udiveně přihlížím, co vše si dokáže vymyslet. Nejpodstatnější samozřejmě je vnitřní působení na naše přátele… mou osobnost šakti používá k jejich poučování a vedení… Ti, kterým je toto působení šakti trnem v oku, jejich líčení (písemná svědectví čélů o jejich duchovních zážitcích s Vackem ve snech, vizích a při meditaci) posměšně nazývají „vynucenými dopisy“. Tím odhalují své nepřátelství k šakti... Jsem mistrem a současně jím nejsem. Jakýkoli pocit „já jsem mistr a druzí jsou žáci“, já jsem výš a oni níž, chybí…“
(Jak jsem hledal... 10, str. 180-181)

„Nejsem na svých příznivcích existenčně závislý ani nepotřebuji nějaké klanění. Kdybych chtěl, mohl bych je již dávno zavést.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 183 dole)

„Panu Paříkovi se nelíbí, že zveřejňuji dopisy přátel s jejich duchovními zkušenostmi. Nazývá je „vynucenými“. Pravda je, že většina dopisů přichází z popudu hledajících…“

(Logicky tedy alespoň část adorativních a obranných dopisů přichází z popudu Jiřího Vacka – pozn. red.)
(Jak jsem hledal... 10, str. 187)

„Na poslední srpnové Morávce Pavla M. přede mnou při závěrečném loučení přede všemi poklekla. Je velmi vnitřně citlivá a to co ve mně zahlédla již dříve, ji přivedlo k úžasu, jak málo lidé zevně oceňují, co jim moje osobnost přináší. Proto ono pokleknutí.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 200-201)

„...nikde jsem se nedočetl, že by někde dokázalo společně 2 hodiny meditovat tolik lidí a s tak vysokou duchovní úrovní. Něco takového je zcela výjimečné v celém světě.“ (skromně o meditaci na Novotného lávce, jíž se zúčastnilo 120 lidí – pozn. red.)
(Jak jsem hledal... 11, str. 52)

„Nevěřte učitelům, kteří soucit s trpícími a pomoc jim prohlašují za naši nejpřednější povinnost. Není pravda, že trpí nespravedlivě a že jsme povinni tuto nespravedlnost napravovat. Pravda je přesně opačná: utrpení každé bytosti je dáno její vlastní karmou… Rozhodně není naší povinností vzdát se vlastního oprávněného prospěchu ve jménu pomoci druhým .“
(Rady na cestu, str. 236 - 237)

„Nemám žáky, protože zde není žádné moje, ale pouze duchovní přátele, se kterými se dělím o své zkušenosti a které vystavuji vyzařování Já.“
(Rady na cestu, str. 240)

„Přicházejí nemoce, jsme vykrádáni, něco se nezdaří, ale to vše nějak více či méně zapadá do Já.“ (A co zapadá do Já méně? – pozn. red.)
(Rady na cestu str. 240)

„Milovat druhé více než sebe je nemoudré, a také se nevyplácí a to nejen nám, ale ani druhým.“
(Hlavně, že se to vyplácí J. Vackovi – pozn. tred.)
(Jak jsem hledal... 6, str. 35)

„Přiznám se bez mučení, že slovo „odevzdanost“ nemám příliš rád a na rady, že „máme vše odevzdat“, se dívám s podezřením.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 259)

„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
(Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal... 11, str. 67)

„Nejúčinnějším prvkem zůstává mistrovo vyzařování. Bez jeho přítomnosti a osobní poslušnosti je jen těžko uskutečnitelná. Odevzdanost v tomto případě chápejme doslova jako naprostou poslušnost bez uplatňování vlastní vůle. Pouhý obecný postoj odevzdanosti je málo.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 79)

„Stezka je boj až do samého konce, ve kterém se milost nedává.“

(A co „vyzařování Já“ satgurua Vacka? – to není milostí? – A nebo: „Působení šakti v mé blízkosti je obzvlášť silné“, pozn. red.)

(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 98)



(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

Jak "satguru" meditoval, až vymeditoval

Martin Pařík

Jiří Vacek usilovně na Morávce meditoval a meditoval, až 4 stupidní otázky na M. Paříka vymeditoval a na svých webových stránkách v článku "Kdo koho manipuluje" uveřejnil. V rámci své "svobodomyslnosti" si vymínil, že když nebudou zodpovězeny, bude vyvozovat závěry, jaké uzná jen on sám za vhodné a bude je, jak má ve zvyku, vkládat do úst mlčícímu respondentovi. Kdyby našinec nevěděl, že má tu čest s demagogickým a dogmatickým vůdcem sekty, mohl by si myslet, že jde o pacienta z ústavu pro choromyslné.

Udělám mu tu radost a na všechny otázky se pokusím pregnantně odpovědět, ale mám jednu podmínku - aby on odpověděl na pouhou jednu otázku:

PROČ JIŘÍ VACEK OTISKL V ROZPORU S AUTORSKÝM ZÁKONEM NA OBÁLKY 16 SVÝCH KNIH OBRAZ FRANTIŠKA DRTIKOLA, NA NĚJŽ NEUSTÁLE SOČÍ, ŽE BYL ČLENEM ZLOČINNÉ KSČ?

Pokud Jiří Vacek na tuto otázku neodpoví, neodpovím ani já na jeho otázky a navíc v duchu vackovské logiky navrhnu interpretovat jeho mlčení jako Vackovu výzvu všem lidem, aby se neřídili platnými zákony, obohacovali se na úkor druhých a ze všech sil podporovali zločineckou stranu komunistů.

K článku Jiřího Vacka: Kdo koho manipuluje

Alexandr Popov

Pro p.Vacka: Dovoluji si předběhnout pana Paříka, od kterého s drzostí sobě vlastní požadujete odpověď na níže uvedené otázky s despotickým dodatkem, že „pokud se jasně a srozumitelně nevyjádříte, na základě vašeho dosavadního jednání oprávněně budeme předpokládat váš souhlas s učením katolické církve i dalších církví o józe, a že pedofilie vám nevadí“.

Otázka č.1 Souhlasíte s katolíky, že jóga je blud a škodí duši nebo ne?

Odpověď: Co si kdo plácá o józe, není důležité, právě tak jako není důležité, co vy plácáte o katolících či čemkoliv jiném. Protože jestli něco škodí duši, tedy je to sobectví, jóga sama o sobě není ani taková, ani maková – když ji dělá dobrý člověk, je to požehnání, když ji dělá někdo jako vy, je to blud.

Otázka č.2 Jaký je váš názor na pedofilii v katolické církvi. Je jevem, který ohrožuje společnost? Pokud s tím, že jóga je blud nesouhlasíte a považujete pedofilii za zločin, vysvětlete, proč se s církví, která toto učí a dlouhodobě ve svých řadách trpí, spojujete proti nám, kteří provádíme džňána jógu, jak ji učí Ramana Maháriši.

Odpověď: Co je to za stupidně položenou otázku? Souhlasit s pedofilií přece může zase jen pedofil! Takže: s pedofilií nesouhlasím v žádné podobě, ani tehdy ne, když si jakýsi starý muž posadí na holá kolena dvě nahé malé holčičky a dává si takový obrázek na obálku své knihy! – Nesrozumitelná je druhá část otázky (spojování pana Paříka s církví atd.). Máte zřejmě na mysli otištění článku pana Dojčiara na tzv.KV. Zde jste ovšem na omylu, s panem Dojčiarem se nikdo jiný nežli vy sám nikdy nespojil – a jste to jen a jen vy, kdo má problém s tím, že jste se přátelili a pak najednou nepřátelili (za což je, jako každý takový u vás, trestán záplavou odsuzujících dopisů a vyjádření). Takže se naopak ptám vás: proč vy se spojujete s církví, která tak zuřivě potírá jógu? No odpovězte: ano či ne? Když neodpovíte, budu oprávněně předpokládat, že souhlasíte s učením katolické církve…. Atd. atd.

Otázka č.3 Vyjádřete také jasně své stanovisko k obrovskému rozšíření pedofilie v katolické církvi.

Odpověď: Viz odpověď č.2.

Otázka č.4 Vyjádřete se také jednoznačně k učení církve o rozvodech, antikoncepci a k dalším bodům, viz můj článek.

Odpověď: Proč by se měl pan Pařík vyjadřovat? Lidé, kteří se nějakému dogmatu podvolí, činí tak svobodně – ať už je to dogma katolické či Vackovo. Mají přece (dogma-nedogma) možnost tak nečinit – jsou pak ovšem svými netolerantními, demagogickými vůdci pranýřováni a dehonestováni (přesně tak, jak se to stalo některým vašim bývalým ovečkám).

Máte ještě nějakou otázku, pane Vacku? Rád ji zodpovím.

Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 5. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.

O meditaci a duchovní praxi vůbec


„Medituji,, jsem na stezce od roku 1945…“
(Jak jsem hledal… 11, str. 263)

„Meditace byla výborná a šátečky plněné špenátem rovněž. Na těch jsem si pochutnával ještě druhý den ráno k snídani.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 233 a 234 )

„Na prvém místě sed snažím držet zuby nehty ve světle a vědomí Já jsem. Zvláště mám málo bezprostředních zkušeností s dalšími světy kolem nás…“
(Jak jsem hledal… 6, str. 27)

„Paříkův článek vzbudil v mysli odezvu citovou i myšlenkovou. Jak se city a myšlenky objevovaly, tak jsem je zvedal do vědomí Já a nakonec jsem tam zvedl celou záležitost: odpovědět nebo nikoliv, co dělat? Odevzdal jsem vše vědomí Já a vyčkával.“
(Jak jsem hledal… 9, str. 205 )

„Posílal jsem šakti po cestě před námi, abychom šťastně dojeli.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 68 )

„Meditace s pokročilými je mnohem snadnější. Nemusím se tolik dřít.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 52)

„Proto jsem dělal, co pravý učitel má dělat. Učil jsem druhé tichem. Meditoval jsem s nimi tak, že jsem spočíval ve vědomí Já jsem a čekal, zda pochopí. Nevím, jestli do sametové revoluce pochopil vůbec někdo. Kdo by také hledal mistra v nějakém Jirkovi..
Věren pravdě o učení tichem, jsem odmítl kariéru duchovního řečníka, kterého uctívají velké davy. Řídil jsem se pravdivým názorem Mahárišiho: „Lidé přicházejí na přednášky a odcházejí z nich stejní, jako přišli.“ Místo toho jsem trval na meditacích. Ty sice nepřinášejí velké finanční zisky jako populární přednášky ani obdiv davů…“
(Rady na cestu, str. 186)

„Já jsem měl vždy největší zájem a radost získávat od svých učitelů… co nejvíce duchovního poučení a síly.“
(Rady na cestu, str. 192 )

„Nevěřte těm, kteří tvrdí, že každý má svou cestu. Je jen jedna cesta, která buď vede k Bohu nebo od Boha.“
(Rady na cestu, str. 232)

„Meditace není jen prostředek, ale cíl sám.“
(Rady na cestu, str. 245)

„Když je u nás meditace doma ve středu večer, také si pustím televizní zprávy. Nevím, proč bych měl o ně každou středu přicházet po celý rok… Nejsem na televizi závislý. Na seminářích ji nevidím celých 14 dní. V Praze patří k dennímu životu a je dobré vědět, v jakém světě žijeme. Do božskosti božího díla má velmi a velmi daleko. I to je důležité duchovní poučení: abychom nezapomněli, že žijeme v nebožském, od Boha odpadlém světě…
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 29)

„Meditace byly bezvadné. I po tlačence.
(Jak jsem hledal… 9, str. 180)

x

„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
( Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal… 11, str. 67 )





(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 4. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.

Ekonomické myšlenky


„Každý má u mne [tj. u Jiřího Vacka] naprostou svobodu.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 82)

x

„Dan i Maruška …měli možnost pobývat v přítomnosti satgurua (Vacka, pozn. red.) a čerpat neomezeně jeho pomoc a její účinky … toto vše, tato milost se jim zdála málo. Jen zaslechli, že do Čech přijedou dvě ženy v oranžovém rouchu udělovat šaktipad za 108 dolarů, ihned bez mého souhlasu na setkání odjeli si jej koupit… prokázali naprosté nepochopení nauky, základní nedostatky v rozlišování a naprostou neúctu až pohrdání k Já sadgurua. Nejen se nezeptali na můj názor, ale byli přesvědčeni, že se na něj ani nemusí ptát… protože si mohou dělat, co chtějí… Marušku ani Dana nenapadlo, když mají tolik peněz nazbyt, aby podpořili svého mistra ve vydávání duchovní literatury, kterou vydávám vlastním nákladem a prakticky bez sponzorů, ač by taková pomoc vlastnímu mistrovi měla být samozřejmostí a na prvém místě.“
(Rady na cestu, str. 190-191)

***

„ Opět jsem si ověřil, jak jsou naše týdenní semináře levné… a přece se některým výtečníkům zdají být drahé… a šťourají se v ekonomických záležitostech, ač jim do nich nic není.“
(Jak jsem hledal… 6, str. 114)

x

„Samozřejmě , ti co dávají přednost meditaci před povídáním, by Lucernu nenaplnili… ekonomický pohled je zřejmý: na straně jedné 80 meditujících, na straně druhé 2500 účastníků za dvojnásobné vstupné…“
(Jak jsem hledal … 6, str. 74)

***

„Zájem o naše knihy se stále udržuje značný, takže můžeme v jejich vydávání pokračovat dále. Musím zdůraznit, aby nedošlo k omylu, že nejsem podnikatel, nemám podnik, ale autor, který vydává své práce vlastním nákladem. Také se chováme značně „neprofesionálně“… Knihy čtenářům neposíláme na dobírku, přikládáme složenku na zaplacení… To jsou ty naše „nekalé praktiky“, jak píše pan Pařík.“
(Jak jsem hledal… 10, str. 125 , pro přesnost: Pařík napsal „jeho podivuhodné ekonomické jednání“, a to ve zcela jiné souvislosti.)

***

„Tak se pro některé hledající stává odběr mých knih kamenem úrazu. Jim je líto dát za ně do roka pár korun, mně je opět líto jim pomáhat. Každý si ponecháme své. Oni své peníze, Já své Já.
(Jak jsem hledal… 11, str. 111)

***

„Mirka...si uvědomila, jak je voda drahá. A začala počítat: k Vackům chodí týdně asi 40 lidí na meditaci, za měsíc přes 160, spotřeba vody (WC, mytí rukou, mytí nádobí, vaření čaje, mytí zablácené předsíně) odhadla, vynásobila cenou a vyšlo jí pár set korun za měsíc. Mimochodem toaletní papír není také zadarmo a doplňujeme jej často. Jsou i další věci.“ [Když už si pan Vacek musí stěžovat, co všechno jej jeho žáci stojí, měl by pro vyváženost dodat, že mnozí z jeho návštěvníků u něj v bytě nakupují knihy a nahrávky, zdarma mu pomáhají s růzými pracemi – vymalování bytu, stěhování knih z auta, práce na jeho chatě atd. To snad za těch pár toaleťáků stojí. Pozn. red.]
(Jak jsem hledal… 11, str. 146 nahoře)

***

„Jakou lepší karmu by si hledající mohl přát, než dostat knihu přímo od mistra nabitou duchovní energií? Ale jak si přeje, vyškrtneme ji ze seznamu neboli vyškrtneme ji z působení mistra.“
(Odpověď Evy Krutinové na žádost jedné ženy, která nechtěla, aby jí byly zasílány knihy, které si neobjednala, a aby byla zařazena na seznam automatických odběratelů. Jak jsem hledal... 10, str. 203 )
(na str. 205, Jak jsem hledal... 10, Jiří Vacek reaguje dopisem Marcelu Křivému:)
„…Každý má však přesně to, co zvolí. Pokud zvolí nesprávně, ať si stěžuje sám na sebe. Divím se, že ti vysvětlení Evy nestačilo. Dělá jen to, co rozhodnu.“

(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 3. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.

Mistrovské paradoxy 3. část

„ Mistr je jen jeden, je jím Bůh.“ … „Jak jsem byl udělán mistrem… Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 177 a 180)

x

„Ač se držím v Já, přece hrozně trpím. Za těchto okolností Já neposkytuje blaženost, o které se tolik mluví.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 140 nahoře)

„Poznání Já, které je v bdělém stavu mou dovedností, ve snu zcela chybělo…Co jsem vlastně prožíval? Co to bylo? Kde zůstalo vědomí Já, aby mě chránilo? Kdo a proč mě takto mučí? Jaký smysl toto utrpení má, tím spíše, že takové sny mám často? Nemám proti nim obranu…Jaký protiklad: jiným pomáhám k uvědomění Já, vstupuji do jejich snů a vizí…a sám si pomoci nemohu… Trpím a nevím proč...

[srovnej: „Nevěřte učitelům, kteří soucit s trpícími a pomoc jim prohlašují za naši nejpřednější povinnost. Není pravda, že trpí nespravedlivě a že jsme povinni tuto nespravedlnost napravovat. Pravda je přesně opačná: utrpení každé bytosti je dáno její vlastní karmou… Rozhodně není naší povinností vzdát se vlastního oprávněného prospěchu ve jménu pomoci druhým .“
(Rady na cestu, str. 236 - 237)]

"…a toto utrpení je často skutečnější nebo chceme-li silnější než moc prožívaného Já."

[ srovnej: „ Jen poslední a nemilosrdný učitel, jímž je utrpení, které si sami takto působíme, nás dokáže přesvědčit o sebeklamu, kterému jsme propadli. Takové poznání vlastní nedostatečnosti a zla, které nás ovládá, je draze, nesmírně draze zaplacené a často přichází pozdě, když již jsme si sami zabouchli svou zlou pýchou dveře ke spáse.“
(z článku J. Vacka „Bhagavan Nityananda of Ganeshpuri by Swami Muktananda Paramahansa“ ze dne 16. 1. 2007 na http://www.jirivacek-satguru.cz/)]

"… Obstojí mé poznání po smrti, když neodolá snu?"
(Jak jsem hledal... 11, str. 194 dole a 195 nahoře)

„Tyto zkušenosti utrpení…mě stále jen víc a víc utvrzují v názoru o nesmyslnosti představ, které se nás snaží přesvědčit, že svět je jen iluze… Utrpení není iluze ani „jako“ a netrpí jen tělo, kterým nejsme, ale trpí i vědomí.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 195)

„ V průběhu našeho života ve světě odpadlém od Boha nelze ani doufat v trvalou blaženost Já. Kdo ji čeká, bude nutně zklamán. Taková je moje zkušenost i přes to, že se opakovaně dočítám, že poznání Já přináší nepřetržitou blaženost. Rád bych to potvrdil, ale nemohu.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 195)

„Svět není iluzí.“
(O podstatě stezky , str. 83)

x

„ Buď pozdraven osvobozený mistře…“
(dopis Jiřímu Vackovi, Jak jsem hledal... 10, str. 146)

„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
(Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal... 11, str. 67)

(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

mailto:kauza.vacek@gmail.com

K záhadě Drtikolova partajnictví – úplné znění

Martin Pařík

Jiří Vacek mne ve svém článku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/uslechtily-komunismus otevřeně vyzývá:

„Takže pane Pařík neuhýbejte, odložte svou vychytralost, za kterou skrýváte svou zbabělost a zachovejte se jednou jako chlap a napište zcela jasně a bez vytáček svůj názor na komunismus a komunisty. Pokud nebude příliš dlouhý a samé vytáčky, ale jasný a srozumitelný, slibuji, že jej otisknu. Zatím jste své názory jen zbaběle zakrýval a vytáčel se říci, co si opravdu myslíte. Pokud jste nešířil rovnou komunistickou propagandu.“

a zároveň předjímá a napovídá:

„Kdo chce znát Paříkovy politické názory, ať si přečte jeho článek na Jitřní zemi z 16. 2. 2006: „K záhadě Drtikolova partajnictví“ a bude mít jasno. Jsou typickým komunistickým postojem.“

Mezitím J. Vacek nelenil a v rámci své dlouholeté pomlouvačné kampaně článek přetiskl na svých satguruovských stránkách ve své nové nestoudné difamaci http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/komunisticke-nazory-m_-parika a opatřil jej naprosto demagogickým komentářem, jejž snad ani nemá cenu glosovat. Diskutovat s Vackem je bezpředmětné, tento člověk není ochoten ani o píď slevit ze sebe. Vždy si myslí, že má pravdu, a to bez ohledu na předkládané důkazy, jež jej usvědčují ze lží.

Je podivuhodné, že satgurua tolik zajímají politické názory lidí. Člověk by předpokládal, že mu jde hlavně o věci duchovní. Sám přitom tvrdí, že se mistr nemá posuzovat podle vnějších faktorů a vlastností - a co jiného je politické přesvědčení?

Vzhledem k tomu, že na Jitřní zemi, kde byl můj příspěvek otištěn, se jednalo o diskusní fórum, následovala i debata k tématu; dovolil jsem si níže přetisknout jak článek, tak i mé příspěvky do diskuse, které precizují můj pohled na celý problém, ačkoli je to problém hlavně pro nevyrovnanou osobu Jiřího Vacka.


„Milí přátelé, předkládám k diskusi skrovný, dosti subjektivní příspěvek k objasnění záhady Drtikolova členství v KSČ. Jak asi víte, umělci a intelektuálové bývají obvykle levicověji orientovaní. Před válkou jich u komunistů byla celá řádka, Vančura, Olbracht aj. Někteří ne, byli konzervativnější, např. K. Čapek. Ona ta První republika - ne že bych byl až takový pamětník, ale stačí sledovat staré filmy - nebyla vůbec žádný med, sociální rozdíly byly ostřejší než dnes, byl to samý velkouzenář, vrchní rada, na druhou stranu služky, pacholci atd. Ponižování chudáků, servilnost vůči nadřízeným, patriarchální vztahy v rodinách. Umělec se sociálním cítěním a hlubším vnímáním typu Drtikola toto jasně viděl a bylo mu to z duše protivné, ačkoli kdyby chtěl a nevzdal se materiálního blahobytu, mohl být movitým a vysoce postaveným člověkem. Myšlenka sociální rovnosti a spravedlnosti jej natolik nadchla, že prostě do té partaje vlezl, a jako byl opravdovým mystikem, tak se snažil být i opravdovým komunistou. On byl spíše idealistou či utopistou a altruistou než reálným komunistou. Vedla jej idea lepšího řádu, a kdyby byli všichni mravně čistí jako on, jistě by našla konkrétní vyjádření v harmonické občanské pospolitosti. Měl právo takto smýšlet. Šel za myšlenkou a obstrahoval od trudné komunistické praxe. Nevěřím, že by jednotlivě někomu ublížil. Nevím, proč to pana Vacka tolik trápí, když sám chodil ke komunistickým volbám a házel do urny volební lístky s kandidátkou této zločinecké partaje. Aby bylo jasno, tento pokus o pochopení Drtikolova členství v KSČ neznamená, že s ním souhlasím. Motivy lidí k partajnictví byly rozličné - od zištných, fanatických až po utopistické důvody. Neuznávám princip kolektivní viny, toť vše.

...

Přiznám se, že atmosféru První republiky mám rád a levicový jsem nikdy nebyl. Znám tu dobu zprostředkovaně - existoval rozvinutý demokratický systém, hospodářství fungovalo dobře, kultura byla na výši, kolik skvělých literátů a jiných umělců působilo v té době, a přesto se tolik lidí mělo potřebu radikalizovat, nějak se vymezit vůči tehdejšímu pokrytectví, zištnosti, utilitarismu a nevím vůči čemu ještě. Je dobré umět nazírat vše v Božím řádu. Pokud je to v mých silách, pokoušet se ovlivnit, co se dá, pokud nikoli, přijmout běh věcí, smířit se s ním. Především změnit, zlepšit, produchovnit sám sebe, s pomocí Boží přirozeně. Nerad bych na tomto vlákně jitřil nějaké politické antagonismy, o to mi nešlo. Pouze jsem se pokusil vcítit do Drtikolova politického vidění. Možná blbě. Ona to popravdě není otázka k nějakému řešení. Podstatný je Fráňův duchovní odkaz, jeho opravdovost, zanícenost, věrohodnost, vnitřní čistota a prozřelost. To mu žádnej Vacek neodpáře, i kdyby spolykal tuny bůčku a langošů paní Čuňové. Hezký den.
...

Přátelé, přiznejme si, že žijeme ve věku železném, kde vládne chamtivost, zištnost a sobectví. A ideu vnější rovnosti nepřinesli mudrcové, neboť jim byl znám zákon karmy. Spíš to byli snílci nebo excentrici jako Marx, nebo fanatici jako Lenin, ale ten ideu jen "aplikoval" v praxi. Přece však čas od času lidé radikálněji zatouží po jakési vnější spravedlnosti. Nějak ten vývoj musí jít dopředu, proto ty revoluce a války, proto to utrpení, aby se ega umenšila a bylo více světla. Ono je to zakoušené dobro a zlo jaksi ambivalentní. Jak se lidé prozírají, hranice mezi těmito zprvu protichůdnými kategoriemi se stírají, vyhlazují. Vůbec jakékoliv protiklady a omezení, ježto jsou mentálního původu - jak jinak-, se rozpuštějí a světlo vědomí nabývá vrchu. Kde pak hledat nepřátele? Kde reálné zlo atd? Hezký podvečer. M.P.

Jestli někdo nadobude z uvedených příspěvků přesvědčení, že jejich autor má komunistické smýšlení, je buďto slabomyslný nebo jej chce užitím naprosto demagogických a scestných argumentů za každou cenu diskreditovat. Souběh obou alternativ nelze vyloučit.