Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 10. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.

Mistrovské dehonestace 4. část


„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„ Nikoliv přestat s úsilím před dosažením poznání, jak radí Eda (Tomáš, pozn. red) v Nebeské stezce, ale úsilí je dokonce nutné i po jeho dosažení a jeho těžiště spočívá v rozpouštění vásan za současného uvědomování se v ryzím vědomí Já jsem. To je také něco zcela jiného než „vzdání se átman“, jak radí Míla ve Vnitřním prameni. Taková tvrzení vážně ohrožují pokrok hledajících na stezce, a proto s nimi v souladu s učením Ramana Mahárišiho důrazně nesouhlasím. Jak by asi dopadl Vláďa, kdyby neusiloval dále? Podobně jako Drtikol a mnozí další, kteří usoudili, že jsou již dokonalí a nemusí se o nic snažit. Právě tento postoj cítím z reakcí všech tří Tomášových. Jsou tak přesvědčeni o své neomylné dokonalosti, že jakýkoliv nesouhlas se svými názory považují za předem naprosto nesprávný a nepřípustný. Jsou slepí ke svým vásanám, vůbec si ani neuvědomují, že je mají a jak je ovládají a pod jejich vlivem reagují vzbouřenými city místo rozumovými důvody.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 266)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Výrok: „Vzdát se Boha pro Boha“ je přesně vzato duchovní bonmot.“ … Od ega, které pevně věří, že vše zná a ví nejlépe, správné pochopení očekávat nelze. Prostě usoudí, jako pan Pařík, že Bůh je něco nepotřebného, s čím se nemáme zatěžovat. Jeho ego Bůh nezajímá, s radostí se jej vzdá, zvláště, když mu to Eckhart „doporučí“. Tím se dostáváme k otázce vzniku fanatismu a fundamentalismu, duchovní nemoci, která je široce rozšířena. Jeho základem je nepochopení ducha a absolutizace litery. Ta nejprve zabíjí ducha a nakonec svou nenávistí i ty, kteří myslí a věří jinak. Pan Pařík je přesně ten typ lidí, kteří, když mají moc, se stávají censory, autoritami, které rozhodují, co smíme říkat a co nikoliv a inkvizitory, kteří v neochvějné víře, že plní vůli boží, mučí a zabíjejí druhé.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 196-197)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Číslo 12/2003 Doteku, kde je článek pana Paříka, je celé záměrně věnované rozlišování a bylo plánováno předem. Pan Mazánek si prostě objednal u pana Paříka „kádrový posudek“ na Vacka…“
(Jak jsem hledal... 9, str. 212)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Mohou být i další důvody, pro které zastánci soudruha Drtikola tak brání: tajené sympatie ke komunistům nebo dokonce vlastní zapletení s nimi. Třeba v Drtikolovi obhajují sebe, své „nevinné“členství v zločinecké organizaci.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 225)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Jaký smysl má sloužená zádušní mše za význačného jogína (Rozuměj Eduarda Tomáše, pozn. red.) pravověrným katolíkem, který je přesvědčen, že mimo jeho církev není spásy a která neuznává za pravý jiný způsob přiblížení se Bohu než ten svůj? Věren svému přesvědčení slouženou mši páter Halík zachraňoval hříšného kacíře pana Tomáše před věčným zatracením.“

(Jak jsem hledal... 9, str. 234)

***


„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Takže pan Pařík nás šikovně přesvědčuje, že je mistrem, protože umí totéž, co mistr.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 235)

„Článek pana Paříka i chování Miloše Tomáše tak plně dávají za pravdu výroku Ramana Mahárišiho, který se jim tolik nelíbí: „Lidé přicházejí na duchovní přednášky a odcházejí z nich stejní, jako přišli“.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 235)

„Ve svém článku mě pan Pařík obviňuje, že jen lžu.“
(Kdo četl článek v Doteku, dobře ví, že žádný takový výrok, že Vacek jen lže, se tam nevyskytuje, pozn. red., Jak jsem hledal... 9, str. 235)


***

(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 9. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.

Mistrovské dehonestace 3. část

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Míla (Tomášová) zřejmě zavádí nová měřítka na chození s Bohem. Není jím dosažený duchovní stupeň, ale souhlas nebo nesouhlas s názory rodiny Tomášových. Uvědomuje si, co vlastně říká? Také zavádí nový slovník: nesouhlasný názor s Tomášovými = pomluva nebo nepěkná polemika. Osoba, která nesouhlasí = nepřítel, duchovní nula… Přednášky včetně duchovních působí zcela opačně: víří mysl místo, aby ji utišovaly. Proto Ramana Maháriši opakovaně tvrdí, že lidé z nich odcházejí takoví, jací na ně přišli, aniž by se nějak změnili. Jestliže zdůrazňuji tyto pravdy, nevím, proč všichni Tomášovi se na mne proto zlobí tím spíše, že se k Mahárišimu hlásí.. Proč se místo zlobení neřídí jeho učením? I kdyby byla pravda, že na jejich přednáškách účastníci meditují, což ve shodě s mými zkušenostmi není pravda, pak je pronášená přednáška jen ruší, protože je nutí k myšlení a ke ztrátě pozornosti a soustředění… Souhlasím s Mílou, že často s něčím bojuji. Bodejť by ne, když mám Marta, boha válečníků v horoskopu v prvém domě…“
(Jak jsem hledal... 7, str. 243-244)

„Vnitřní pramen jsem ještě nečetl. Jen jsem v něm listoval. A hle, co jsem našel: „Máme se vzdát Átman, abychom dosáhli Brahma“ (správně brahman)… Proč bychom se jej měli vzdávat? Právě naopak… Nechci posuzovat, jestli Míla toto ví nebo ne. Posuzuji pouze výrok, který stojí v knize a který nepochybně tak, jak je vytištěn, je nepřesný, nesprávný a pokud jej hledající vezmou doslova jako pokyn pro praxi, pak je jen zmate a zavede. Navíc jej opakuje ještě na straně 75, nejde proto o náhodu… Takových výroků v knihách Edy a Míly je bohužel dost: jednou je ego neškodné, jindy se máme vzdát úsilí před dosažením a podobně…
…za mnou přišel Petr Kouba: „Musí mně něco říct, již to nemůže vydržet.“ Tak jsem se dozvěděl, co se odehrálo na setkání Avataru v Národním domě na Vinohradech v sobotu 21. září, kde Petr byl. Petr vyprávěl toto. ..Miloš Tomáš začal delší projev o „autorovi rozsáhlé biografie“. Mluvil, jak si Petr pamatuje, v tomto duchu: „Autor je podvodník a lhář, proti kterému se moji rodiče nemohou bránit, protože jsou po smrti. Je to nafoukaný podvodník, který si hraje na duchovního mistra…Miloš nikoho nejmenoval, a proto nemám potřebu odpovídat osobně. Jen všeobecně: toto je způsob, který využívají lidé, kteří chtějí někoho poškodit, ale nejsou ochotni nést následky svého jednání. Nikoho nejmenují, ale vyjadřují se tak, že každý ví, koho myslí. .. Původce je znám, oběť je „anonymní“, i když ji každý pozná. Tím se původce vyhne možnosti právního postihu a vezme oběti možnost obrany… Opět ryze obecně, ač nikoho nepomlouvám. Tvrzení o „nebohých rodičích, kteří se nemohou bránit“, je jen demagogický útok, jehož cílem je vyvolat nekriticky sentimentální soucit… Po tomto „duchovním“ úvodu Miloš přečetl Edovu poslední přednášku. Následovaly odpovědi na dotazy. Mnohé z nich Miloš nezodpověděl. Například na dotaz“ „Stále jednám pod vlivem svých zlých sklonů, ač nechci. Co mám dělat?“ Odpověď zněla: “Jsme lidé hříšní, odevzdejte to“. Na otázku po prázdnotě odpověděl jen vytáčkami. Pokud neznáme odpovědi na tak základní otázky nauky, je velmi nerozvážné s tak nedostatečnými znalostmi posuzovat, kdo je mistr nebo nikoliv…. Měli bychom si být také vědomi tvrdé zákonitosti, o které mluví Ježíš: „Běda tomu, kdo pohorší jednoho z těch mých maličkých. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali kámen kolem krku a utopili jej“… Kdo odradí začátečníka od mistra, dopouští se těžkého duchovního provinění. Jaké má následky, Ježíš jasně naznačuje. ..Pořad skončil ještě před 16. hodinou potleskem pro Miloše. I takovým výlevům zloby se na duchovních shromážděních tleská. Za to vše zaplatili účastníci, bylo jich asi 250, polovina sálu, 190 Kč…. Na naše společné veřejné meditace bylo až do září nejvyšší vstupné 80 Kč. Srovnání jistě výmluvné. … Pokud se na setkáních již bez Míly a Edy nemeditovalo a byla to skutečně „hospodská“ atmosféra ve smyslu, že tam vířily mysli účastníků, což je pravý opak duchovnosti, není důvod se proto zlobit na mne. „Přísnost“, s jakou jsem Tomášovými posuzován, kontrastuje s jejich slepým obdivem ve vztahu k Fráňovi Drtikolovi.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 243 -247)

***

(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 8. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.

Mistrovské dehonestace 2. část


„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Co mě však nejvíc zarazilo, je tvrzení uvedené na str. 132 (Setkání s Mílou 2), cituji: „Ego vlastně znamená latinsky já, takže ego není nic škodlivého. Je to jenom Já zahalené nevědomostí.“ Pravda je přesně opačná, jak nás učí všichni opravdoví mistři a zejména Ramana Maháriši. Ego je největší zlo, jaké existuje…
Jestliže se Míla prohlašuje za žáka Ramana Mahárišiho, jak může prohlašovat přesný opak toho, co Maháriši učí, opravdu nevím. Jde o chybu tisku? Není opravdu lepší učit hledající mlčením v meditaci než odpovídat takto na dotazy hledajících?“
(Jak jsem hledal... 6 str. 22)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„ Jeden velmi zasvěcený účastník mně vyprávěl , že na rozdíl od předchozích přednášek, atmosféra v sále (Lucerny, kde kvůli nemoci nebyl osobně přítomen E. Tomáš, pozn. red.) velmi poklesla a blížila se, jak doslova řekl „hospodské“. Jelikož nepatří k „nám“, ale k Tomášovcům, jeho svědectví je věrohodné.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 73)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„ Právě pro tento tlumočený názor (Maharšiho výrok o neúčinnosti přednášek – pozn. red.) jsem upadl do nemilosti, nebyl zván na další přednášky (manž. Tomášových v Lucerně, pozn. red.), což opět při nepřítomnosti naší skupiny, která na přednáškách meditovala, přispělo ke snížení duchovní atmosféry na „hospodskou“ úroveň . …Samozřejmě, ti co dávají přednost meditaci před povídáním, by Lucernu nenaplnili… ekonomický pohled je zřejmý: na straně jedné 80 meditujících, na straně druhé 2500 účastníků za dvojnásobné vstupné…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 74)

„Jinak však hodnotil duchovní úroveň ovzduší na Edových přednáškách velmi kriticky. Byla velmi nízká. Nebyl sám kdo tento názor vyjádřil. Naopak byl překvapen vysokou úrovní meditace na našich dvouhodinovkách…“ (Vacek tlumočí názor svého příznivce – pozn. red.) (Jak jsem hledal... 6, str. 75)

„Společná meditace je také zápřah, zvlášť když tělo touží ležet. Na meditaci bylo 90 lidí. Asi třicet jich odčerpala Edova přednáška, která se současně konala v Lucerně. Někdo vtipně poznamenal: „Dnes se poznalo, kdo má raději meditaci a kdo povídání.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 27)

***
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 7. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.

Mistrovské dehonestace 1. část



„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Nejhorší je, když nauku zapře osoba mistra. Pokud je přáním učitele jógy, jako byl například Eda Tomáš, který se celý život józe věnoval, aby jej zádušní mší zachraňoval kněz (páter Tomáš Halík) církve, která jógu považuje za kacířství, pak jde o jasný rozpor s jeho celoživotním úsilím i tím, co učil druhé. Zanechává nám tím poselství: nespoléhejte na jógu, ale na církev... selhání zde rozhodně bylo. Snad z nevíry ve vlastní dosažení... Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření.
(Jak jsem hledal... 11, str. 64 )

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„ V čem je podstata Drtikolova pádu? V popření nauky. Kam vede, je zřejmé z jeho případu.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 65 )

„Přátelé Drtikolovi byli i vrazi dr. Horákové, generála Píky a dalších.“

(Jak jsem hledal... 11, str. 65 )

„Jen těžko si můžeme představit větší popření buddhismu, než k jakému dospěl Drtikol na konci svého života.“

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Míla (Tomášová) byla a je mistrem, měla vysoké dosažení, ale myslím, že jako mnozí je přecenila a zanedbávala ovládání mysli a rozpouštění vásan. Opakovaně tvrdila: Já patřím sama sobě. Když se projevila síla jejích vásan a karmy, najednou sama sobě nepatřila a podléhala těmto vlivům. Myslím, že si dokonce tuto pravdu nedokázala ani plně přiznat. Tehdy mně jí bylo líto, ale pomoci jsem jí nemohl. Nebyla ničemu přístupná.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 173)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„To je něco zcela jiného než namyšlené přesvědčení „Nemusím nic číst“ či knihy jako zbytečné vyhodit viz příklad a učení jednoho z mistrů „neúsilí“ Púndži.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 238)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Takových lidí, kteří sdílejí přesvědčení pana doktora (Miloše Dostála), že jedině oni vědí, co se smí a co se podle nich nesmí, co se má zakázat, je vždy dost. Z jejich řad pocházejí ochotní cenzoři i inkvizitoři všeho druhu… Jim nejde o pravdu ani o svobodu, ale výhradně o prosazování toho, co považují oni za správné a to jakýmkoliv způsobem včetně násilí.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 246 )

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Přesto se na mne pan Pařík hrubě obořil a zdůraznil, že Míla Tomášová nikdy nebyla jeho (Maharšiho) žákem, ač sama tvrdí opak. Naopak dal si velmi záležet, aby rozšířil názor, že byla ve velmi úzkém vztahu ke komunistovi z přesvědčení, jakým byl Fráňa Drtikol… Takže být žákem Mahárišiho podle pana Paříka není čest, ale zcela nežádoucí, sympatie pro komunistu Drtikola žádoucí jsou.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 250 dole a 251)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Představitelé Avataru a další obdivují samozřejmě soudruhy. Jsou pro ně spřízněné duše.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 262)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Zamyslel se vůbec někdo z příznivců Edy Tomáše, jaký signál vyslal? „Vraťte se do lůna katolické církve. Jóga vám spásu nezajistí“. Prostě své cestě ani dosažení nevěřil, jinak by se neuchýlil o ochranu k církvi.“
(Jak jsem hledal... 11, str.264)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„I sama Míla (Tomášová) měla zřejmě po smrti podle některých zážitků, které s ní měli někteří hledající, velké obtíže s vásanami, které zanedbala.“
(O podstatě stezky, str. 119)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„ Nakonec výlevy slepé nenávisti proti mně na Jitřní zemi nebo od Avatárů také o něčem svědčí. Ve všech uvedených případech jde o jediné: o zlo, které chová lidská mysl: nenávist, závist, pýchu, sobectví atd., které se projevuje zevně vražděním, útlakem, vykořisťováním…“

(Rady na cestu, str. 235)

(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

Odpověď J. Vackovi na článek A. Popov: Jóga je blud

Alexandr Popov

Jóga je nijaká (kdyby nebyl nikdo, kdo by ji dělal, nebyla by vůbec), a tak aby nějakou byla, musí ji někdo dělat – a pak je přesně taková, jak (a jaký) člověk ji dělá. Je mnoho jóg, není jen jedna, je jich tolik, kolik je zájemců – navenek identickou metodu každý chtě nechtě praktikuje dle svých možností, schopností, chápání, dle (svého) vidění sebe a světa. Proč tedy myslíte, že jóga je nějaká konkrétní a že já tvrdím, že je blud? To je přece trapná, směšná lež. Jóga je bludem tehdy, když ji dělá někdo jako jste vy – notorický pomlouvač a lhář, člověk zahleděný do své domnělé důležitosti, nedotknutelný, nekritizovatelný, sebou opojený omezenec. Ano, omezenec. Konáte jeden špatný skutek za druhým, kdekomu vyhrožujete karmou – a na sebe nevidíte, sebe máte za vyloučeného (tj. nedotknutelného) z Božího řádu. Nebyl z něho vyřazen ani Gautama Buddha, i on – bez účasti – dožil svůj osud, aby se naplnila (vyrovnala) karma. Jak byste z něj mohl být vyčleněn vy, člověk plný negací, agresivity, plný aktivních lidských tužeb a sklonů?

U nekonečně propírané a vámi uměle vyvolané otázky zádušní mše za E. Tomáše pak rovnou napíšete (zalžete!), že jsem přiznal, že jsem ji objednal já, A. Popov. Nic jsem neobjednával a neorganizoval, ani nikdo další z Avataru, nebyl to ani náš nápad, bylo nám to (tak jak by to bylo zcela svobodnému E. Tomášovi) v podstatě jedno. Samozřejmě vím, koho to napadlo a proč ji celebroval (mimochodem zcela nekatolicky, s velikou úctou k zemřelému) T. Halík. Byla to docela nevinná, tichá akce, lidé přicházeli, pohrouženi, někdo položil kytičku, někdo chvíli poseděl, celebrující kněz řekl pár neformálních slov – byla to spontánní meditace, příležitost, aby se E. Tomášovi poklonili i ti, kteří nemohli být na jeho pohřbu. Jak to souvisí s vaším militantním, arogantním přístupem k E. Tomášovi a katolické církvi? A tohle nebyla akce katolické církve, bylo to setkání lidí na tradičním místě, pocta velikému člověku, který si nikdy neosoboval myšlení, že je mistr, který vždy uhnul ostatním, aby mohl být posledním. Chvála Bohu, že tam nikdo jako vy nebyl.

K ostatním pomluvám a lžím – ani se mi nechce psát a vyjmenovávat odstavec za odstavcem a upozorňovat: lež, překroucené tvrzení atd. atd. Když vašim příznivcům to, co děláte a tvrdíte, vyhovuje, když jim to dělá dobře, je to jejich věc, věc jejich prohloubenosti, charakteru. Boží svět je dokonalý, tak jako je dokonalý sám Tvůrce – vždyť je to On sám! Nic na tom nezmění vaše nechápání hlubiny jsoucnosti, odvracení se od ní k zevnímu – třebaže to označujete za duchovní. Kategorie, techniky, osobní vztahy, přirovnávání se ke komusi, odvolávání se na kohosi, antagonismy, sebeobhajoby a pomluvy, tedy vše, na čem je založeno vaše „učení“, jsou jen zevní projevy a okolnosti. Připomínáte lodivoda, který vytáhl svou loď na souš a veslaře (své přívržence) nechá usilovně veslovat v blátě; někteří občas pootočí hlavu k řece (důsledek jejich opravdovosti) a z dálky zahlédnou její vody – víc nic, dál je nepustíte. Přinutíte je děkovat vám za tuto zkušenost a tedy obrazně řečeno odvrátit hlavu od tiché řeky nekonečna.

A přece je Boží svět dokonalý. Vaše arogance, omezenost a zlá mysl, Buddhova nauka, spěchající lidé, bolest (i když se nám v tu chvíli nelíbí) a radost, vše je na svém místě, vše je On. Že to odmítáte chápat, je pouhá zpupnost. I ona je (v řádu věcí) dokonalá. Je mi vás líto.

P. S. Většina zkušeností vašich příznivců jsou jen (jak říkal jeden velký učitel) takové rachomejtle, soustředěná mysl prskne, aby překryla hlubší možnost – a odrazí se to do různé úrovně představ s trochou blaženosti. Vy ovšem nemáte ani to: „vyzdvihujete“ cosi, co zpupně označujete za Já, nad hlavu (jako by to byla nějaká věc, již může jedinec ovládat!) a obracíte se k tomu – přesně tak, jak to činí začátečníci nebo zkrachovanci hledající pomoc. Kdepak by notorický pomlouvač vzal duchovní zkušenosti!

Podvody a lhaní podle Jiřího Vacka

Martin Pařík

Tak jako pan Vacek vyžaduje, aby byla v záhlaví pozvánek na meditace vedené jeho pověřenci vždy uvedena know how formulka „meditace podle Jiřího Vacka“, tak kvůli spravedlivosti by také měla být v úvodu jeho knih a článků uvedena formulka „dezinterpretace nauky mistrů, podvody, lhaní, spekulace, dehonestace, dogmatizmus, vydírání, falešné mistrovství - kult osobnosti, psychická manipulace, sektářství apod. podle Jiřího Vacka“.

Dodnes totiž pan Vacek například nevysvětlil, proč v rozporu s autorským zákonem za účelem vylepšení hospodářského výsledku použil na obálkách 16 svých knih obraz Františka Drtikola a připravil tak majitele autorských práv o honorář. A proč vůbec tento obraz použil, když v mnoha svých textech Drtikola zcela odsuzuje.

Dále proč nelegálně vydával xeroxové samizdaty maharšiovských děl, k jejichž vydání poskytuje licenci výhradně Ramanášram, a když už je pokoutně vydával, proč za ně Ramanášramu neplatil licenční poplatky.

Rovněž nevyjasnil, proč o Eduardovi Tomášovi ve svých pamětech nepravdivě napsal, že si za sebe nechal sloužit zádušní mši, ačkoli Eduard Tomáš tuto otázku nikdy neřešil. Proč z toho vyvozoval naprosto scestný, stupidní a absurdní závěr, že se E. Tomáš „vrátil do lůna katolické církve a nevěřil tomu, co učil“.

Proč o Milošovi Tomášovi publikoval sprostou dehonestaci, že zneužíval svoji matku a pak se to snažil zakamuflovat článkem jakéhosi svého patolízala, který tvrdil, že nešlo o slovo „zneužíval“, ale „znevažoval“, třebaže bylo dokázáno, že ve Vackově knize jsou uvedena slova obě.

Proč o Milošovi Dostálovi stále šíří dezinformaci, že tento považuje Maharšiho pojetí odevzdanosti za hitlerismus, ačkoli pan Dostál označil za hitlerismus naopak Vackovo pojetí odevzdanosti – ve smyslu bezbřehého kultu jeho osobnosti.

Proč o Martinovi Paříkovi neustále rozšiřuje, že prý napsal o komunismu, že je to ušlechtilá nebo vznešená idea, a když byl donucen, aby toto údajné Paříkovo tvrzení (ve skutečnosti Vackovo) doložil, zametl to pod koberec bezskrupulózním, bagatelizujícím vyjádřením, jímž navíc nařkl z autorství výroku Miloše Tomáše:
„Všimněme si dobře, jak se pan Pařík zdráhá vyslovit svůj názor na komunismus. Místo toho se točí na tom, ať ukážu, „kde to řekl“. To nakonec není podstatné; možná, že to neřekl skutečně on, ale Miloš Tomáš.“ (Ale ono to podstatné je a velmi, pane Vacku, je to pomluva, kterou multiplikujete ve vašem stylu, aby se stokrát opakovaná lež stala pravdou.)

Takže Jiří Vacku a Jiří Krutino: Kdy a kde řekl či napsal Miloš Tomáš, že komunismus je vznešená idea?

Usnadním vám práci: Nikdy a nikde.

Je to zase jen „SPROSTÁ LEŽ A POMLUVA PODLE JIŘÍHO VACKA.“

Jak Jiří Vacek překrucuje a dezinterpretuje

Martin Pařík


Ve snaze odvrátit provalení totální nekompetentnosti k úloze satgurua, již si sám přisoudil, chrlí Jiří Vacek různé štvavé články, předstíraje, že obsahují pravdivou, věcnou a slušnou argumentaci.


V příspěvku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/ad_-kv_-m_-parik_-9_-8_-2010_-zaskodnik-j_-vacek, který je reakcí na článek M. Paříka http://kauza-vacek.blogspot.com/2010/08/zaskodnik-aneb-komu-skodi-jiri-vacek.html tvrdí Jiří Vacek následující:

„KV ve svém úvodním prohlášení slibuje, že „bude bránit čtenáře proti mé desinterpretaci učení duchovních mistrů a lžím“.
Jak to vypadá ve skutečnosti? Jen si vymýšlí pomluvy mé osoby a věcnou diskusi bez urážek o nauce nezveřejnili ještě ani jednu. Například tvrdí (rozuměj M. Pařík), že jsem se bál kritizovat Tomášovy, dokud žili. To je podle nich obrana učení duchovních mistrů. Navíc lžou, neboť jak si může snadno každý ověřit, své rozdílné názory na některé výroky Tomášových, jsem zveřejnil vícekrát ještě v průběhu jejich života..“

M. Pařík ovšem napsal něco principiálně jiného:

„Kdyby E. Tomáš žil v době, kdy J. Vacek začal s jeho dehonestacemi a hlavně s dehonestacemi Míly Tomášové, Drtikola aj., nepochybuji, že by si to šel při své rovné povaze s Vackem vyřídit osobně a rázně, pokud by to dříve neudělala paní Míla. Zde hledejme pravý důvod, proč pan Vacek začal s dehonestacemi manželů Tomášových až po jejich smrti. Během života by si nic takového nedovolil, na to je příliš zbabělý.“

Jestliže v některých knihách vydaných za života Tomášových Jiří Vacek publikoval své některé kritické výhrady vůči názorům Tomášových, jednalo se sice o nejapné a diletantské názory, ale měly formálně charakter spíše kritiky. V dílech šestém, který vyšel v roce 2002, kdy E. Tomáš odešel (Míla již rok nebyla na světě) a hlavně v díle sedmém a dalších se jednalo o zcela otevřené dehonestace čili o urážky, pomluvy a zneuctění, což jsou významy slova dehonestace, viz. kupř. že údajně Eduard Tomáš zradil jógu a nevěřil tomu, co učil. Že v Lucerně bez účasti E. Tomáše vládla prý „hospodská atmosféra“ – tuto pomluvu přejal od svého donašeče, protože Vacek sám v Lucerně tehdy nebyl, jelikož přestal od Míly Tomášové dostávat zdarma vstupenky. Další dehonestace jsou zachyceny ve výborech z Vackových citátů otištěných na KV.


Ve stejném článku ještě Vacek píše:

„Pan Pařík pomlouvá i Edu Tomáše, když mu podsouvá, cituji „že by si to šels Vackem vyřídit osobně a rázně“. Podsouvá nám Edu jako násilníka, který si to s oponenty svých názorů vyřizuje „ručně“. Pevně věřím, že Eda nebyl nesnášenlivým násilníkem, jak jej Pařík líčí, ale snášenlivým, slušným člověkem. To, že Eda ani Míla nepřišli si to se mnou „vyřídit“, což Paříka opět usvědčuje ze lhaní!“

Zde Vacek rovněž překrucuje skutečnost. Z „osobně a rázně“ udělá „ručně“ a je dost pravděpodobné, že v příštím článku napíše rovnou jen „ručně“ a když se ohradím, že jsem toto nenapsal, řekne, že to čtenář najde někde ve Vackových pamětech (jako např. domnělé Paříkovo tvrzení, že „komunismus je ušlechtilá idea“), a když se to nenajde, napíše, že se Pařík točí na tom, ať Vacek ukáže, „kde to řekl“, ale že to nakonec není podstatné, koneckonců je možné, že to napsal kdosi jiný.

Toto jsou další dva příklady demagogie a zkreslování faktů v podání pana Vacka, které vyúsťují do zcela regulérních pomluv a dehonestací.