_Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 12. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.

Mistrovské dehonestace 6. část



„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)

x

„Totalitní myšlení nevymizelo ani dnes. Nacismus a komunismus jsou jeho výplody. Pan Pařík například dodnes představuje komunismus jako vznešenou ideu [s důkazy se pan Vacek, jak je jeho zvykem, neobtěžuje – pozn. red.] a jeho oběti za zbabělce. Také on, Miloš Tomáš a jejich věrní si myslí, že mohou své osobní zájmy hájit všemi způsoby a nevidí v tom nic špatného. Přesně jako inkvizitoři či estébáci.“
(http://www.jirivacek-satguru.cz/, Recenze - Jiří Chalupa: Inkvizice, 17.4. 2007, autor Jiří Vacek)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

Inkviziční, totalitní způsob myšlení převzali bohužel i mnozí pseudointelektuálové a pošetilí umělci a dokonce i F. Drtikol, mnohými považovaný za duchovní autoritu. Ve skutečnosti svou příslušností ke komunistické straně na základě vlastního přesvědčení se všichni zařadili mezi podporovatele novodobé komunistické inkvizice StB ... „Ďábel zakládá komunistické strany, aby nalákal duše do svých spárů pomocí vidiny ráje ve hmotném světě bez Boha“. Běda tomu, kdo uvěří. (http://www.jirivacek-satguru.cz/, Recenze- Jiří Chalupa: Inkvizice, 17.4. 2007, autor Jiří Vacek)

***

„ Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„Tažení mých odpůrců nese všechny stopy demagogie… když shrneme jejich snahy a požadavky, tak zjistíme, že právě oni se staví do pozice absolutní autority, kterou musím bezpodmínečně poslechnout:

- nesmím kritizovat, svobodně vyjadřovat své názory
- nesmím se bránit
- musím zanechat všech svých činností a zničit celé své dílo
- musím přiznat svou špatnost

… Zcela propadli totalitnímu, autoritářskému způsobu myšlení, jaký je typický pro všechny totalitní skupiny. Názorně nám jej předváděli i Němci, komunisté i církev… Myslí z přesvědčení, že cokoliv řekli a udělali jejich učitelé, je neochvějná pravda a správné a o ničem z toho se nesmí pochybovat. Kdo bezvýhradně nesouhlasí, je nepřítel, který musí být umlčen, třeba i tajnou policií nebo dohnán psychickým terorem k odvolání. Dlouho jsem přemýšlel, kde se vzala jejich opakovaná lživá tvrzení o urážkách, dehonestaci. Až za dlouho jsem pochopil: největší urážkou pro ně je mít jiný názor než mají jejich autority. To je něco, co není možno pominout. Prostě myšlení inkvizitorů, gestapáků a komunistických estébáků. Já jim jejich názory neberu… Dobře vědí, čeho se bojí: pravdy. Jen si dobře všimněte, jak nenávidí i učení Ramany Mahárišiho a všech pravých mistrů, ze kterého důsledně vycházím. .. Tereza Vacková pak nestydatě lže, že Mahárišiho učení překrucuji;… To, že celé týdny obelhávala druhé, že není žena, ale nějaký pochybný Jirka, jí nebo jemu a dalším nevadí. Těžko říci, zda jsou tak zlí, že nejsou schopni vidět pravdu nebo ji proto nemohou přijmout. Vrcholem pak jsou jejich vyjádření: „Členství v komunistické straně není v rozporu s duchovní stezkou“. (zde ovšem chybí uvedení pramenu citace – pozn. red.) To se již hledající mohou rovnou dát k nacistům…
Nenechme se zmást těmito útoky zla a obraťme pozornost na ně samé. (Toto je dle pana Vacka átmavičára? – pozn. red.) Přemýšlejme o jeho nositelích, o tom, co způsob jejich vyjadřování prozrazuje, co vlastně chtějí. Jedno jediné: abychom jim věřili bez přemýšlení jako nezpochybnitelné autoritě a bezvýhradně ji poslouchali… poučme se z toho dobře a volme svůj skutečný prospěch a nikoliv jejich. Ti, co váhají, ať se zeptají sama sebe: „Opravdu chci volit stranu pana Aura?“ To není spor dvou skupin, ale spor dobra se zlem… Ať si nikdo nemyslí, že toto nepatří do pojednání o Bhagavanovi. Patří, protože jeho učení je jimi popíráno pod pláštíkem boje proti Vackovi. Zatím se přímo na Mahárišiho neodvážili, ale pouze nepřímo přes mou osobu. Zpochybňovat jeho pokračovatele v Ramanašramu již ano…. Jen se nesmíme nechat ohromit jejich nehorázností, nenechat se zmást a ZAMĚŘIT POZORNOST NA NĚ SAMÉ… (opět Vackovo pojetí átmavičáry, pozn. red.)
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 84)

***

„Zaslepenost Fráni Drtikola, který věřil, že ve spojení s nevěřícími v Boha s materialisty a zločinci, jakými komunisté byli, přinese šťastný život všem občanům Československa, je patrná každému rozumně myslícímu člověku. Jen jemu ne… Nevěřil snad Budhovi a v nirvánu, že ji vyměnil za komunisty slibovaný blahobyt ega v hmotném od Boha odpadlém světě…
Velmi si vážím Jarky Kočího, Míly Tomášové a dokonce i Fráni Drtikola a oceňuji to, co vnitřně dosáhli [Jinde, pane Vacku, píšete, že Drtikol prodělal pád. Jak je to tedy: Prodělal pád, nebo něčeho významného vnitřně dosáhl?], ale nemohu současně nevidět, že více či méně propadli přesvědčení o svém plném a dokonalém dosažení, že nemusí již o nic usilovat a že vše, co si myslí, je plná pravda. Zejména přestali rozlišovat a ovládat svou mysl, vracet ji Já, vytvářet bodhi. Zůstali ve své osobnosti a pod jejím vlivem, i když měli poznání Já. Jen pouhý náznak, že by měli dále usilovat a že není vše tak, jak si myslí, vyvolávalo v nich bouři odporu až nepřátelství.
…Jarkovi Kočímu…by Ribhugíta velmi prospěla, aby pochopil, že má ještě oč usilovat. Když jsem jej přátelsky upozornil, že ještě není na konci stezky, tak se urazil a „vydědil mě“. Upadl jsem u něho v nemilost… S Mílou Tomášovou jsem dopadl obdobně. Když jsem poukázal na pravdu, že ego není neškodné a na podobné nešťastné výroky, bylo hned zle. Místo věcné diskuse výlevy nepřátelství typu: „On se o nás otírá (tento výrok je prokazatelně vylhaný - Srovnej Míla Tomášová Vnitřní pramen, kap. O meditaci), potrefená husa nejvíc kejhá“ … Bodejť by nekejhala, když dostane kamenem.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 98)

Kromě dvou citací na začátku jsou tyto výroky, věřte nevěřte, skutečně převzaty z knihy Jiřího Vacka věnované Ramanovi Mahárišimu. Nelze se pak divit prezidentovi Ramanášramu, že s panem Vackem ukončil spolupráci. (KV)

(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 11. část

Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.

Mistrovské dehonestace 5. část



„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„…o mně mluvila křesťanská stanice Proglas: hlásám bludy, jsem kacíř a půjdu do pekla a konec. Je neuvěřitelné, že právě k těmto lidem, kteří takto smýšlejí o józe, se obrátil na konci svého života Eda Tomáš, aby za spásu jeho duše sloužili zádušní mši. Celý život přednáší tisícům lidí, jak jógou dojdou ke spáse, a pak své přesvědčení zapře… každý uvažující člověk si položí ihned otázku, co vlastně přední učitel jógy dosáhl a odkud se vzaly pochybnosti o správnosti jógy, když věřil víc zádušní mši než své celoživotní praxi.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 68)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)

x

„ Pan Pařík…tehdy pro něho jako pro mnohé byla (Míla Tomášová) pouze manželkou Edy Tomáše. Neměl ani tušení, že byla jeho mistrem. Dnes se naopak snaží vytvářet dojem duchovního obra, který se nepotřeboval učit ani od Ramana Mahárišiho… náplní jeho (p. Paříka) duchovního působení je rozhodování o mistrech.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 70)

„Soudnému čtenáři by neměl například ujít rozdíl ve způsobu vyjadřování představitelů Avataru a mých přátel, kteří se postavili na mou obranu. Jaký propastný rozdíl. Na straně jedné slepá zášť a neslušnost, na straně druhé věcně a slušně vyjádřený nesouhlas…Ve své zaslepenosti tvrdí dokonce i opak toho, co doslova stojí v knihách, kterém sami vydávají. Vedeni slepou nenávistí, představitelé Avataru dokonce hájí komunistu Drtikola, který je kromě jiného spoluodpovědný za to, že E. Tomáše vyhodili z práce a poslali jej stavět tunely…Skutečné zatmění ducha. A ještě si myslí, jak jsou spravedliví. Ve skutečnosti jsou v moci zla…“
(Jak jsem hledal... 10, str. 121)

„Někteří moji nepřátelé z Avataru a Doteku…považují duchovní úsilí za zbytečné, ego za božské a duchovní kázeň za zbytečnou. Když ji zdůrazňuji, tak prý vyhrožuji. I jejich vyjadřování má ke slušnosti daleko…. Jsou však v bezvýznamné menšině.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 123-124)

***

„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)

x

„Zájem o naše knihy se stále udržuje značný, takže můžeme v jejich vydávání pokračovat dále. Musím zdůraznit, aby nedošlo k omylu, že nejsem podnikatel, nemám podnik, ale autor, který vydává své práce vlastním nákladem. Také se chováme značně „neprofesionálně“… Knihy čtenářům neposíláme na dobírku, přikládáme složenku na zaplacení… To jsou ty naše „nekalé praktiky“, jak píše pan Pařík.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 125, Pařík ovšem napsal „jeho podivuhodné ekonomické jednání“, a co pirátký prodej xeroxů, na nějž nemá J. V. licenci?)

„Panu Paříkovi se nelíbí, že zveřejňuji dopisy přátel s jejich duchovními zkušenostmi. Nazývá je „vynucenými“. Pravda je, že většina dopisů přichází z popudu hledajících… On soudí, že není oč usilovat ani potřeba rozpouštět ego. Proto se tak zlobí, že konkrétní zkušenosti hledajících vyvracejí jeho nepravdy.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 187)

***

„Je jim (rozuměj představitelům Avatáru) milejší Drtikol, komunista z přesvědčení než Ramana Maháriši. Tím jasně dokazují, kam patří.“

(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 73)


(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)

Pozorování pozorovatele (pozorovatelem) - Jiří Vacek na Štědrý den aneb veselé Vánoce s Jiřím Vackem

Miloš Tomáš

Bezduchá klišé naplněná nesmysly. Takové jsou výplody - tj. "učení pravých mistrů" - Vacka a Krutiny. Začněme první větou článku Jiřího Vacka. "Jsme ryzím vědomím Já jsem, jako toto vědomí si uvědomujeme Sebe, své Já i vše stvořené, což je celý svět.. předměty a nezapomeňme - i prázdno, nepřítomnost čehokoliv uvědomovatelného, předmětného..."

Co že je to za blábol?! Samozřejmě, poslouchající a nepřemýšlející ovečky vše zbaští. A určitě Vackovi věří, i když jim říká, že si uvědomujeme i nepřítomnost čehokoliv uvědomovatelného. Rozumný, normální, nespící člověk si poklepe na čelo.

Už jsme si zvykli, že Jiří Vacek zaměnil Boha za ego, je to pro něj prostě Ego. Proto píše "...uvědomujeme Sebe.." s velkým písmenem. Uvědomujeme si Sebe, své Já... A co kdyby se tohoto Já, Sebe... zbavil. Udělal by dobře. Ale on se ještě pořád plácá v dualitě. V mnohosti. A bohužel až přespříliš. Je to Jiří Vacek.

Ale že si uvědomujeme i nepřítomnost uvědomovatelného?! Neuvěřitelné, úžasné! To ten Vackův uvědomovatel musí fakt být velký borec!

Ponořme se dále do textu. "Pokud je toto uvědomování řízeno pozorností..." Zřejmě tedy u Vacka a členů jeho sekty bývá též uvědomování řízeno nepozorností...? Prostě tam pozornost někdy chybí..! Pak copak je to asi za uvědomování...? Aha, tak to chodí možná jen v té sektě.

Čtěme dále. A což tento "hlod" ? "Činností vědomí je uvědomování. Pokud je toto uvědomování řízené pozorností (!), mluvíme proto o pozorování. To v podstatě není nic jiného než uvědomování." Robík Pettinger by mohl umístit tento celý citát do záhlaví...!!! Jde zřejmě o vrchol Vackovy moudrosti, výsledek štědrovečerního "satguruova" samádhi.

Nuže, ponořme se do "mistrových" štědrovečerních úvah dále. O kousek níže se dovídáme:

"Jak vyplývá z úvodu kapitoly, můžeme takto si uvědomovat, pozorovat nebo se soustřeďovat buď:
1) Sama sebe ve vědomí Já jsem
nebo
2) Předměty - svět, bytosti, předměty, prázdno..."

Předměty jsou tedy předměty, ale ještě jiné věci... Proč "osvícený satguru", pan inženýr, nenapíše třeba objekty nebo tak něco... Inu předměty jsou předměty. Ale také svět a bytosti. Pak ovšem nevím, proč bytosti nepatří do světa? Je to nějaké podezřelé, podivné. A prázdno je též předmět? No, určitě se najdou ovce, které budou pět na tyto Vackovy nesmysly ódy. Pokud tomu kdo skutečně věří, pak se nedivím, že třeba prodělává psychiatrickou léčbu.

Jiří Vacek toho o prázdnu moc neřekl. Tedy jen to, že je to předmět. "A osvícení?" ptá se Jiří Vacek na závěr a odpovídá si: "Jak slovo napovídá, hovoří o záři světla, které v nás svítá." To bude asi z toho jejich velkého halogenu.

A ono to roste?

Kamil John

Je těžko představitelné, že obvykle bezobsažné slohové konstrukce pana Krutiny mohou někomu něco nového či hlubšího říci. Tentokrát je to z trochu jiné kapsy.

Autor se pozastavuje nad tím, že paní Tomášová v rozhovoru kontrovala otázku: „ A ono to nějak roste?“ Nebyla to ovšem udivená otázka, ale spíše korigující řečnická otázka či poukaz na to, co je každému jasné, totiž že nekonečné a nepostižitelné těžko může dále růst. A co se týká vztahu paní Míly k obsahu otázky, ona nijak netvrdila, že to má. Nepoukazovala na svůj vztah k tomu, ale na nejvyšší To.

Dále pan Krutina sděluje, že Tomášovy neznal a že jejich písemné projevy mu připadaly spíše z mysli než z ducha. Nelze se divit. Jak již bylo shora řečeno, psaní bez hlubšího obsahu je rybník pana Krutiny a jenom takový kolem sebe vidí. Ještě se k tomu vrátíme.

Někteří křiví lidé mají zvyk, že chtějí-li někoho shodit, přilepí mu uměle nějakou dehonestující nálepku a potom ho s touto nepravdivě vymyšlenou nálepkou kritizují. Ve shodě s touto metodou pokroucení dochází pan Krutina k závěru, že lidé z KV jsou „ nepřátelé jógy, mystiky i cesty k Bohu“. To jsou účelově vymyšlené evidentní bludy. Z nich usuzuje na nevědomost Tomášových. Tomášovy ale, jak píše, neznal, nezajímají ho a není to jeho záležitost. Jenom o nich píše.

Rádoby neutrálním a vyrovnaným, leč přísně rozlišujícím pohledem shlíží tento „guru“ na svět kolem něj. Jak velký asi ve svém rybníce musí být!

V duchu nálepek chce měřit odkaz duchovního působení Tomášových již tolik omílanou zádušní mší. Protože o tomto bylo již mnoho napsáno, nebudu opakovat vysvětlující argumenty. Nechápu však míru netolerance a omezenosti, jež vyjadřuje přesvědčení, že zádušní mše musí být tak špatná.

Pan Krutina píše: „Jako by se měli mistři rodit z lůna ženy?!“
Co má asi tato věta znamenat? Snad chce působit biblickým dojmem či vzbuzovat podobnost s evangelistou. Tady jsou mu náboženské tradice dobré.
V poukazu na to, že Miloš Tomáš je synem paní Míly Tomášové, pan Krutina tvrdí, že syn nemusí dědit duchovnost. Zde je ale přání otcem myšlenky. Chybné přání plodí chybnou myšlenku a ta chybné závěry. To je typické pro „gurua“ i „satgurua“ a jejich žáky.

Pan Krutina dále píše, že se jeho domnělí nepřátelé „považují za nejvyšší ve svém okolí“. Přitom se však oba, „guru“ i „satguru“, nechávají za nejvyšší ve svém okolí oslavovat a nevynechají příležitost, aby na svých stránkách nepublikovali všechny možné (i nemožné) adorativní a oslavné příspěvky!

Pan Krutina s oblibou kupí pojmy a slova do bezobsažných konstrukcí, o nichž doufá, že se v nich objeví pravda. Např. cituji:

„sebe si vědomé vědomí, které v podobě neomezeného principu uvědomovacího – schopnosti uvědomovat si je plno i své tvořivé inteligentní moci svého neomezeného potenciálu. Duchovní vývoj nás jako duchovních bytostí soupodstatných s Nejvyšší skutečností je neomezený a je vnitřním dějem – dynamikou samotné Nejvyšší skutečnosti, které jsme součástí a odrazem“.

Snad se také kojí nadějí, že tyto a podobné zamotaniny budou pro ty, kteří je nechápou, znamením jeho výbornosti a znalosti. Možná také spoléhá na marxistickou poučku, že kvantita slov se změní v jejich kvalitu. Toto však zde neplatí.

Nebudu unavovat čtenáře a rozebírat celý příspěvek pana Krutiny. Zhruba řečeno, měří neměřitelné a posuzuje neuchopitelné z hlediska ega. Nedovede a ani si nechce představit stav bez ega.
Toto nejsou snad nějaké nadávky či urážky, ale pouhé konstatování skutečnosti. Ostatně to vysvětluje, proč - chce-li (z hlediska ega) psát o tom, co ho přesahuje - musí používat ty bezobsažné a umělé konstrukce. Konstrukce směrem vzhůru, ale těžiště (ego) zůstává dole. Zde je kořen praktikování onoho umělého „držení se v já“ apod. To je bolest celého jeho křídla a bohužel toto nepravé usilování ukazuje i svým žákům.
Kde je u nich průzračnost, o které píše Míla Tomášová a která prostupuje jejím dílem.

Snad někomu napoví úryvek z básně Probuzení od paní Míly:

Tvůj oltář zprázdněl
a růže na něm již nevoní.
I všechny ostatní věci jsou prázdné
A přece všechny prorůstáš jako strom bódhi.
Nejsi tu jako dřív, v mém Srdci –
Neboť hle, již není Srdce a ani já tu nejsem jako dřív,
Než zemřít jsem si přála v Tvém objetí.
Nejsi tu Ty a nejsem tu já,
A přec Tě tolik mám,
Že zhaslo přání poslední,
Bych objetí Tvé ještě vnímala.

Vackova falešná hra

Martin Pařík

„Guruovat není legrace,“ stěžuje si ve svých pamětech Jiří Vacek, jenž si samolibě říká „satguru“. Pro člověka, který se pokládá za konajícího, je to role nadmíru těžká, úkol v podstatě neřešitelný. Individualita to prostě „neuguruje“, ať se namáhá a usiluje sebevíc. Závislostmi zatěžkané ego, sobě i světu nalhávající, že je čistým Vědomím Já jsem, nemá ke „guruování“ z principu předpoklady. To by se musilo v Bohu rozpustit, resp. s Bohem sjednotit, a konatelem by pak bylo čiré Božství. Pro Ně je přirozeně „guruování“ hračka, chcete-li „legrace“. Tanec Šivy.

Pan Vacek po létech usilování v potu tváře toto neví. Proč? Neusiluje správně a hrubě podcenil mravní očistu. Guruování jej prý velmi vyčerpává. To proto, že hraje falešně, třebaže i jeho klamavá hra je součástí veliké Boží hry. Dříve či později ovšem každá nečestnost, každý podvod vyjdou najevo, budou odhaleny, rozpoznány a odčiněny. Bůh je vždy milostivý, jak praví mudrcové.

Pýcha předchází pád. Jiří Vacek má mysl nasycenu pýchou, záští, závistí, sobectvím, žárlivostí a jinými nedobrými tendencemi. Není si toho ovšem vědom, nechce to vědět, netouží Boha poznat, nýbrž guruovat. Vždyť mu jeho žáci vystavili dobrozdání pro tuto úlohu, je jim povinován. Musí to sehrát až do konce. Svůdce vede své svedené ovečky kamsi do hutnější iluze. Totéž se v plné míře týká i podivného virtuálního extatika Krutiny. Hry šaleb pokračují, Jirkové namáhavě guruují a bojují za utajení své nepravosti.

Prozatím se jako svého druhu legrace může jevit Vackovo „guruování“ pouze nestrannému pozorovateli. Třeba když „satguru“ říká: „Je tam i Mirek Hruška, kterému jsem pomohl uvědomit si Já.“ Komu by alespoň necukaly koutky úst? Jednou tuto megablamáž prohlédnou i další. „Bůh je vždy milostivý.“

PF 2011

Milí čtenáři, milí přátelé!

Konec roku je za dveřmi, a tak je vhodná chvíle popřát Vám a vůbec všem bytostem štěstí – štěstí vnitřního života, sebepoznání, hlubokého odevzdání se do vůle Boží, štěstí tichého porozumění, jak to nazýval Chuang-Po.

Novoroční přání mělo být výlučným obsahem posledního článku, vzhledem k vytrvalým útokům – advent neadvent, svátky nesvátky - z pera hlavního protagonisty stránek Jiří Vacek-SatGuru a jeho zaslepených vyznavačů nezbývá, než několika řádky přece jenom zareagovat a poopravit alespoň jednu z mnoha zlovolných mystifikací. K článku Pane Paříku, http://www.satguru.estranky.cz/clanky/aktuality/pane-pariku.html, ze dne 28.12.t.r. od autorky MUDr. Hany Frýzkové (jedná se o přetištěný dopis, zaslaný na mailovou adresu redakce, napadající článek redakce Satguru trpící duševní poruchou, nebo falešný Jiří Vacek?, http://kauza-vacek.blogspot.com/2010/11/satguru-trpici-dusevni-poruchou-nebo.html, ze dne 22.11.10; na naši žádost na dopis odpovídal pan Martin Pařík) připojil dovětek pan Jiří Vacek. A protože jde o dovětek snažící se před čtenářem hrubě dehonestovat pana Paříka (obsah samotného dopisu paní Frýzkové pro obsahovou obtuzi pomíjíme, ostatně každý si ho může přečíst sám), pokusíme se stručně ozřejmit fakta, nezkreslená účelovým výběrem ze vzájemné korespondence výše uvedených.

Sled událostí:
1. Na mailovou adresu redakce přišel dopis paní Frýzkové, v němž napadla redakci za článek Satguru trpící... (viz výše), zejména za neodbornost diagnózy (?) „arogantní obscese“.
2. Pan Pařík odpověděl v tom smyslu, že by se měla naučit číst, protože jí napadané slovní spojení „arogantní obscese“ (slovo obscese použila i v dalším textu jako svůj termín; pozn. redakce: správně obsese) nebylo v inkriminovaném článku použito, nýbrž sousloví „agresivní obsese“.
3. Paní Frýzková odpověděla dopisem Pane Paříku (viz výše), aniž by jakkoli korigovala svá tvrzení a chyby (dopis přišel pro jistotu dvakrát).
4. Pan Pařík odpověděl (poctivě na každý z dvou stejných dopisů, tedy také dvakrát) ono Jiřím Vackem přetištěné „bzzzzzzzzzzzzz...“
5. Poté následovalo ještě několik vzájemných dopisů obsahujících slova.

Proč ono „bzzzzzzzzzzzzz...“? Článek, na který paní Frýzková podrážděně reagovala, byla pouhá causerie, hraní si s nápadem. Běžně vybavenému čtenáři to bylo bez potíží jasné. Ne tak paní doktorce Frýzkové a na tak panu Vackovi. Jich se to dotýká. Namísto aby vrátili stejnou mincí, popuzeně útočí. Co je to asi v člověku (údajně bez ega, neboť jest dle svého mínění satguruem) dotčeno? No co asi?! Ego! A pěkně veliké, protože je popuzené, zlomyslné, vzteklé a neuvěřitelně nechápavé. Píše, že namísto bzzzzzzz mělo být bůůůůů. Inu, proč ne? Pan Pařík adresoval bzzzzzz paní Frýzkové, její do nebe volající omezenosti. Bůůůůů by možná bylo opravdu vhodnější. Děkujeme za dobrou radu, pane Vacku.

Už si nekažme poslední chvíle roku ve společnosti „satgurua“ a jeho následovníků a popřejme i jim štěstí a život v Pravdě. A ještě něco (speciálně paní Frýzkové a panu Vackovi): Naučte se číst! Protože to, kolem čeho rozpoutala paní Frýzková celý ten tyátr a k čemu pan Vacek tak rád přiložil své polínko, tam prostě není.

Hezký, požehnaný rok 2011.

Redakce

„Satguruův“ svět

dr. Kamil John


V příspěvku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/ad_-kv_-m_-parik_-9_-8_-2010_-zaskodnik-j_-vacek autor Jiří Vacek reaguje na článek M. Paříka. Pro získání obrazu o obsahu tohoto „satguruova“ příspěvku uveďme z něho některé obraty:

Cituji:

„vymýšlí pomluvy, navíc lžou, Paříkovy lži, Pařík nestydatě lže hned dvakrát, zalže a na základě své lži mě obviní, lže, aby mě mohl pomlouvat, prolhanosti pana Paříka, na mne se snesla skutečná smršť lží, lež pravdě neodpouští, pravdu se snaží zakrýt svým lhaním, chytil jsem vás při lži, nechají obelhávat, hloupě lžete, co provedl svým lhaním, vy i celé KV lžete, nelže nám opět, stejně jako lžete, tak lžete, vy lžete tak neobratně, nutkavé lhaní, bájnou lhavost, odhalování Paříkových lží, Paříka usvědčuje ze lhaní, Mílu postavil do role lhářky, pak by Míla lhala, M. Pařík a celý KV vědí, že lžou, lžou neustále, stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“

Opomineme-li, že se jedná o demagogie, desinterpretace, polopravdy a nelogičnosti, o čem tyto „satguruovy“ výroky asi svědčí? Že by o vyrovnanosti?

Z téhož „satguruova“ příspěvku dále citujeme:

„mára nemá rád, ďábel, mára, tj. bytosti ovládané zlem a nepřátelské Bohu, neodpouštějí, odhalují zlo, ďábel, mára jsou upíry, vysávají život a udržují je ve své moci, tento svět je světem bytostí odpadlých od Boha, ztratili s Bohem spojení, zlé bytosti parazitují a připravují o sílu, přitakání zlu a světlu je konec, shltnou je jako pochoutku, tento svět bez Boha, ego je největším zlem“.

A ještě citujeme:

„Jejich způsob myšlení je jako fašistů, nacistů a komunistů, jsou jako islámští teroristé: jsi nevěřící, kritizuješ, tak ti podřízneme krk nebo alespoň tě budeme neustále pomlouvat, stojí v pozadí všech zel světa: fašistického, nacistického, komunistického i náboženských. Dokud se jej lidstvo úplně nezbaví, bude zlo stále ovládat lidstvo, je ovládán zlem totality, spojenectví proti nám u představitelů církví“.

O čem tato fascinace lží, egem, komunizmem, fašizmem, církvemi a zlem světa může svědčit? Může být tato vyjádřením svobodného, se světem a sebou vyrovnaného člověka? Nepřipomíná to výroky některých vůdců sekt či vyšinutých jedinců? Odpověď si nezaujatý čtenář může dát sám.

Například otázka ega či úsilí, kterou neustále na svém webu oprašují, je velice jednoduchá. Uveďme např. jedno z mnoha vysvětlení, které přejímám z knihy M. Tomáše: Odevzdanost, str. 160:

„Tak jako nikdo z Tomášových nebo z Avataru nevyřkl ani nenapsal, že se vůbec usilovat nemá, právě tak nikdo z nás nevyřkl, že je ego neškodné a že se nemá krotit. Právě naopak. Bylo pouze řečeno, že je božské podstaty. Jako všechno. Bůh je přece všudypřítomný. Je vším a vše je On.“

Jak jiná slova ve srovnání s předešlými citacemi! Je spodivem, že tyto jednoduché pravdy jsou pro „satgurua“ a jeho příznivce nepochopitelné. Spíše se zdá, že jejich nepochopení, posouvání jinam a omílání je jen zástupné, uměle vyvolané, že jimi „satguru“ jen kolem sebe zoufale šermuje, aby odvrátil pozornost od toho, že císař je nahý. Ostatně toto bylo na KV již konstatováno.

Zdá se, že jeho ego již samo pracuje na svém odsouzení a zničení. Neboť asi dobře ví, že kdyby přestal s osočováním a dehonestací domnělých nepřátel a zaujal pokorně své skromné učitelské místo, ani pes by po něm neštěkl.