Ad článek "Vztahy s Ramanašramem"

Daniel Moravec

Ví Bůh - a ne pan Vacek a jeho přátelé - jak to opravdu bylo. A přijde mi nedůstojné psát o tom, protože nemám žádný důvod se bránit. Jenže pravda je pravda a lež je lež.

Nikým jsem instruován nebyl - před odjezdem jsem slyšel od blízkých pana Vacka, že mu Ramanašram odňal práva na překlady a přerušil korespondenci. Slyšel jsem, že Jiří Vacek chtěl po anglicky mluvících blízkých, aby do Ramanašramu psali obranné dopisy. Divil jsem se, proč, když vždycky všechno rychle zveřejní, s tímto otálel (a mohu se domýšlet proč - stejně jako se on domýšlí = negativní reklama). Vozím s sebou všude obyčejný mp3 přehrávač s duchovními přednáškami a hudbou, měl jsem ho i v Indii a pro VYJASNĚNÍ celé situace nahrál vyjádření prezidenta šramu. Opakuji, nikým jsem instruován nebyl.

V ášramu nejsou troubové, kteří podlehnou a hned rozhodují o disponování práv na překlady po pár pomluvách (jak se J.Vacek trochu zjednodušeně domýšlí - to chce opravdu lidem podsunout, že lidé v ašramu vyslechnou pár "pomluv" a hned rozhodují? ) Takovým oceněním představitelů ašramu (mají na starosti jen hospodářské záležitosti) naprosto degraduje svoje předchozí vyjádření, kdy se ašramem zaštiťoval. Lidé, kteří mají na starosti jen hospodaření šramu mohli ocenit, jak dobře rozumí nauce? Aby to po pár letech jen tak změnili, protože jim někdo něco našeptal? Tomu snad může věřit jen ten, kdo věří všemu, co se mu podsune.

Cituji Rosťu Tomance proto, že jeho deník o cestě do Indie se mi mimořádně líbil a inspiroval mě. Z jeho řádek je cítit Duch toho místa a kdo tam nebyl, neví. Rodinné konstelace jdou naprosto mimo mě.

Ať si JV zveřejní jaké chce moje dopisy, psal jsem, že mu v tom nebudu nijak bránit, jen mi to není příjemné. Asi jako jemu nebylo příjemné zveřejňování sporu na JZ. Jeho vyjádření nebo reakcí se opravdu nebojím.

Přirovnávat mojí cestu do Tiru k lízání cukru je čtenářům šikovně podsouvané, ale nehorázné, protože při vší úctě pan Vacek nemůže vědět, jestli praktikuji denní sádhanu nebo ne, ale snaží se záměrně vyvolat dojem, který vyvolává.

Kdyby opravdu vnímal Ducha Arunáčaly, věděl by, že Hora působí bez ohledu na to, jestli v ní někdo věří nebo ne, jak říkal i sám Maháriši, proto i pro toho "nejhoršího nevěřícího" je milost u Hory pobýt. A o tom, jestli k Hoře někdo dojede nebo ne, rozhoduje Bůh, ten vybírá. A proč by Ramana vybíral nástupce? Je živý. Je "koncentrovaný" v místě, kde žije, ale žije i tady. V Srdci každého, každého z nás.

Z pár řádek vycucá neoadvaitismus a podsouvá mi názory, které nejen že nešířím, ale ani nezastávám = Jsem brahman, vše je pro mě dobré, ego je božské a hlavně plné odmítnutí Ramanovy praxe apod. Nic takového netvrdím - rozepíši jinde.

Píše mi o demokracii, která ovšem platí pouze pro něj a když se mu hodí. A tak by se dalo pokračovat dlouho, není ale proč.

Spíše je na místě otázka - To jsou praktiky hodné živého Boha? Realizovaný mistr dělá závěry a veřejně je publikuje s vědomím, že budou brány jako stěžejní, jako pravdivé a dělá je z neověřených informací, z polodoměnek, bez špetky objektivity a tím pádem manipuluje a manipuluje vědomě. A to je jeho účet.

Bez ohledu na to, v jaké pozici jsme a budeme v tomto světě, ví Bůh, jaká je pravda ve všech těchto věcech. A to rozhoduje.

A proto se nemám důvod bránit, protože si může psát a ovlivňovat koho chce, čím chce a jak chce, nepotřebuju, aby mi jeho "duchovní přátelé" věřili, ani on, nepotřebuju dokazovat, zda mám pravdu a bránit se proti nařčením. Proč? Nemá to smysl.

Bez ohledu na to, v jaké pozici jsme a budeme v tomto světě, ví Bůh, jaká je pravda ve všech těchto věcech. A to rozhoduje. Věřím Bhagavánovi a to mi stačí.

Nemám problém přiznat sobě i veřejně, že moje svědomí není vždycky čisté, vím, že jsou to důsledky trvání ega, vím, že nejsem dobrý a proto usiluju podle Bhagavánova učení o trvalé rozpuštění v jeho milosti. A setkání v Tiruvannamalai mi pomohlo vidět tyto spory ve světle Bhagavánovy přítomnosti - jako zbytečné, egoistické, malicherné a hloupé. Tím mluvím o sobě i o reakcích na sebe. Komplexně. Přátelé pana Vacka mi píšou, že kdo nedělá átmavičáru, dělá lókavičáru. Souhlasím bez výhrad. A moje i jejich dopisy a články je co? Átmavičára?

kauza.vacek@gmail.com

Vnější a vnitřní totalitářství aneb komunistická slupka F. Drtikola versus jadrný autokratismus J. Vacka

Martin Pařík

Pan Vacek se opakovaně a s oblibou snaží vytvářet dojem, že jeho oponenti (zejm. M. Pařík) jsou provázáni s komunistickou ideologií či se nechávají inspirovat zvrácenou goebbelsovskou propagandou. Stejně tak se ze slovníku pana inženýra občas vyloupnou označení nejhoršího zločineckého kalibru, např. že pan Pařík (údajně) „vraždí maličké“, o zákeřných, vykonstruovaných obviněních ze lží a pomluv nemluvě.

Čím dále pan Vacek zachází do nehorázných nactiutrhání svých kritiků a různých duchovních osobností, tím více ovšem před zraky zainteresovaného okolí odhaluje svoji skutečnou tvář, tvář autokrata, drsného a bezohledného demagoga, i když s nevalnou invencí.
Šíří mezi svými více či méně oddanými přívrženci atmosféru strachu – zhusta jim vyhrožuje zlou karmou, projeví-li s ním nesouhlas, neboť podle něj je jejich duchovní pokrok bezprostředně závislý na pomoci jeho mistrovské osoby. Podobně jakékoliv poznatky a zážitky jeho žáků na duchovní cestě byly „získány“ díky Jiřímu Vackovi, a tudíž jsou nepsaným jeho vlastnictvím. Vždyť je to „on“, kdo vystavuje své okolí jakémusi záření, které neskromně nazývá „záření Já“, „on“ dře za své nehodné a neukázněné čély, když se jim nedaří meditace a „on“ to je, který doplácí na své obětavé úsilí enormní únavou, což začasté nesmlčí, ba občas vysloví pochyby, zda se mu toto strádání a tělesné chátrání vůbec vyplatí. Také zejm. poslední dobou děsí čély prohlášeními ve smyslu, že už jej přestává bavit pozvedávat jejich duchovní úroveň, když neprojevují dostatečnou vděčnost.

Do „satguruovského“ repertoáru rovněž náleží organizování schůzí (vznešeně nazývaných meditacemi), na nichž vyzývá své přívržence k zaujetí a vyjádření jasných a ostrých stanovisek vůči jeho oponentům, opíraje se o výrok Rámakrišny, že „žáci musí bránit svého mistra“. Místo k poctivé átmavičáře (Kdo jsem já?) burcuje k lókavičáře (Zaměřme se na ně!).
Když dospěje k názoru, že už jsou čélové i oponenti dostatečně vyplísněni, pokusí se své hanebné počínání ospravedlnit a zakamuflovat zveřejněním snůšky adorativních a sebemrskačských dopisů svých věrných. Docela to připomíná temné praktiky komunistického režimu, když bylo třeba zamaskovat či obhájit různé mocenské nepravosti. Tehdy bolševičtí pohlaváři a jejich straničtí pohůnkové publikovali dopisy a petice pracujících, kteří v nich vyjevili svoji lásku k rodné straně a Sovětskému svazu jakožto garantům všeobecného pokroku a míru a v neposlední řadě své odhodlání umlčet nepřátele a kritiky. Veškeré zásluhy byly v rámci této propagandy přičteny straně a jejímu vedení, která si je ochotně přivlastnila, veškeré nezdary, pokud byly vůbec kdy připuštěny, pak jejím nepřátelům, které si sama nezřídka vymyslela.
Nelze, zdá se, nevidět zřetelnou afinitu mezi některými manipulativními postupy Jiřího Vacka a totalitní moci, např. komunistů, třebaže naštěstí bez prvků otevřeného násilí, i když Vackem vyprovokovaná zastrašovací návštěva tří jeho příznivců v Avataru mohla oživit vzpomínku na obskurní aktivity různých uličních či stranických výborů.

Zatímco bylo partajnictví Františka Drtikola pouhou slupkou, stejně jako typické viržínko, a jeho duch se „vznáší nad vodami“, nedotčen povrchovým vlněním, zatímco srdce tohoto velkého českého mystika bylo čisté, laskavé a soucitné, mysl jeho věčného kritika Jiřího Vacka se zmítá a topí v rozporech a bludech, v nenaplněných ambicích a tužbách, v samolibosti, závisti a nepřátelství – „putuje ve znamení“.

Zatímco pravý sadguru, „smluvně“ nesoucí třeba jméno Drtikol a označení komunista, toliko JEST, autokratická, nevyrovnaná a nešťastná duše Jiřího Vacka se silou mocí snaží zakrýt svoji nezralost a nepohodu nařaseným hávem „satguruovství“, hávem stejně iluzivním jako vlastní zakrývaný obsah, neboť vpravdě neexistuje nic než SADGURU – JEDNOTA.



Pozn. redakce: Panu Vackovi nejde od počátku ani tak o to, že jsou komunisté špatní, spíše mu vadí, že František Drtikol byl nesrovnatelně významnější duchovní osobností. Proto se tak často vrací ke komunistickému tématu.


kauza.vacek@gmail.com