Miloš Tomáš
Na očividně psychicky nevyladěnou osobu Filipa Blažka, jenž se nedávno nazval duchovním praktikantem čili začátečníkem, prý podle jeho vlastních slov působí „vyladitelná milost Ramany Maháršiho a svami Nitjánandy“. Každý si může o slovech praktikanta utvořit svůj názor. Zaměstnanci nakladatelství Avatar jsou ovšem ve sporu s panem Vackem (jenž prokazatelně tento spor začal ze své chorobné žárlivosti urážkami Míly a Eduarda Tomášových, Františka Drtikola aj.). V internetových článcích Filipa Blažka, kterému do tohoto sporu naprosto nic není, jsou nazýváni v nactiutrhačném významu „avateřisté“, „virtuální vejlupci“ a jejich vedoucímu vyhrožuje tento člověk „že si to s ním přijde osobně vyřídit“. Vydání knihy Eduarda Tomáše v nakladatelství Avatar označil knihkupec Filip Blažek s nepřímým souhlasem své nadřízené, vedoucí knihkupectví, ve kterém je zaměstnán, bez důkazů „sprostou krádeží“. K jednání mezi mnou a jeho nadřízenou se horlivě „náhodou nachomýtl“, před ní se mně drze vysmíval do očí, ale závěr jednání mezi sebou a mnou již psychicky nezvládl.
Pane Blažku, už v první větě svého pomlouvačného traktátu (Něco duchovní inspirace od Miloše Tomáše, 1.4.08) píšete lež. Je to již několik let, co Miloš Tomáš neúnavně pokračuje ve svých písemných pokusech znehodnotit potřebu úsilí na duchovní stezce a učení skutečných mistrů...“ Tuto sprostou lež byste měl dokázat.
Pan Filip Blažek má potřebu referovat (komu?) o mé návštěvě u Vaší nadřízené, což nazval mou agitací. Přišel jsem se zeptat vedoucí knihkupectví (které od nás bere naše knihy), ve kterém pan Blažek pracuje, na její názor na Blažkovo bezdůvodné urážení, vyhrožování fyzickým násilím a obvinění z krádeže. Pane Filipe Blažku:
1) O průběhu jednání referujete lživě. K jednání jste se podle svých slov „nachomýtnul náhodou“. Bylo zřejmé, že tuto „náhodu“ jste sehrál.
2) Mou návštěvu u Vaší nadřízené, do které Vám nic nebylo a není (byl jsem se zeptat na její názor), jste nazval agitací. Agitací lze bezesporu nazvat právě Vaše příspěvky, kdy dáváte ve známost lži o panu Paříkovi a mně ve snaze se zavděčit svému guruovi, panu Vackovi, příp. p. Krutinovi (které neopomenete vyzdvihnout). Objednal si snad někdo z pánů Vaše sprosté pomluvy? Objednal si je někdo? Proč to píšete, když Vám do nás ani do našeho sporu s panem Vackem nic není?
Ve svém předchozím článku, který věnoval pan Blažek dehonestaci Miloše Tomáše, neopomněl zplodit celé dva odstavce trapného lichocení a chvály na adresu prý „mistrovských osob“. Člověk, který aspoň jednou v životě pana Filipa Blažka poznal se neubrání smíchu, když ten o sobě uvádí: „Také provádím soustavnou a pravidelnou duchovní praxi, která je založena a dále rozvíjena díky inspiracím z těchto zdrojů, takže mohu prohlásit...“. To je úvod k nějaké agitaci. Jak je u Vás ve zvyku, tak k drzým urážkám a pomluvám. Pokud jde o inspirace z „těchto zdrojů“, (máte na mysli nehorázné útoky pánů Vacka a Krutiny) nemusíte pane Blažku nikoho dvakrát přesvědčovat, ale opravdová „soustavná a pravidelná duchovní praxe“ by byla jistě prospěšná, ale zanechalo by to ve Vás zcela jiné stopy. Vy a duchovní praxe? Jaká to je praxe u zpupného, povýšeného, zakomplexovaného člověka?
Pane Filipe Blažku, napsal jste, že zesměšňuji osobní život pana Vacka. Jak? Pan Vacek se zesměšnil sám, do jeho osobního života mně nic není (že se např. před meditací nají tlačenkou, bůčkem atd., že vymáhá po lidech uherák, bonboniéry, adorativní dopisy a peněžní dary, to o sobě píše sám – prý pro naše poučení). Vy máte mandát bránit jeho osobní život a jeho způsoby? To, co Jiří Vacek hlásá „pro potřeby hledajících“, není interpretace duchovní nauky, nýbrž právě její dezinterpretace, překrucování (Máte tam plno duchovních knih, tak si nějakou hodnotnou přečtěte, Maharšiho učení jste, jak je vidět, neporozuměl, jinak byste takto nemohl psát.). Podle Vás nauku překrucuji. Jak? Nenapsal jste jak, jen jste pomluvil. Ubohé, že? Takto praktikujete.
Následuje další lež: „Asi také není mnoho jedinců, kteří se mohli v osobním kontaktu s Milošem Tomášem přesvědčit..., že zmíněný myslí ….zcela vážně a je ochoten je obhajovat a propagovat i před lidmi, kteří nemají s danou problematikou vůbec nic společného. Jako se to stalo v uplynulém roce mé nadřízené...“
Pane Blažku, Vaší nadřízené se nic takového nestalo... Nic jsem neobhajoval (na rozdíl od Vás) a nepropagoval. Možná morálku odlišnou od té Vaší, to jedině.
Dále píšete: „Nevěřil jsem vlastním uším a hlavně tomu, že je Miloš Tomáš něčeho takového skutečně schopen.“ Ano, slyšte, slyšte... Ať jste napínal uši jako rys, nemohl jste slyšet nic závažného, neboť jakmile jste vešel, bylo mně jasné, že jste to Vy. Tak abyste zase „náhodou“ nelhal. A čeho byste věřil, že jsem schopen? Vždyť jste mne neznal. Tak co to, pane Blažku, na čtenáře hrajete?
„Po předchozích zkušenostech s komunikací s pány Tomášem a Paříkem jsem na podobné tyjátry neměl ani nejmenší náladu a tak jsem slušně, nicméně rázně sdělil, že s jejich názory a metodami, které používají k ovlivňování veřejnosti zásadně nesouhlasím a že je nebudu řešit v pracovní době na pracovišti, do čehož se mne s Martinem Paříkem snažili zcela zákeřně zatáhnout. Poté jsem z kanceláře odešel.“
1) Vaše předchozí zkušenosti s komunikací s pány Tomášem a Paříkem byly pouze z písemného styku, kdy jsme se ohradili proti Vašim urážlivým a hanlivým článkům na naši adresu. Pak jste nás ještě bez důkazů nařkl ze „sprosté krádeže“. Tyjátrem možno nazvat Vaše počínání. Ani v předchozí, ani v žádné jiné komunikaci jste nejednal s námi slušným způsobem. Navíc jste se dosud za nic neomluvil.
2) Pokud nějakými svými názory a metodami (měl byste uvést jakými) ovlivňujeme veřejnost (ať se jedná o vydávání knih či obranu před lživým a urážlivým napadáním Vackovy sekty), tak jistě to nejsou názory a metody pro veřejnost škodlivé, jako jsou názory a metody, kterými ovlivňuje veřejnost skupina uctívačů pana Vacka s ním včele (k níž se řadíte). A dovolím si Vám připomenout, že máme nyní již 19 let svobodu projevu a vyjádření svého názoru, což i Vy hojně využíváte (a zneužíváte).
3) Že s našimi názory a metodami (nevím jakými) nesouhlasíte, jste slušně ani rázně nesdělil. Proč lžete?
Dovolte mně osvěžit Vám paměť. U celého našeho jednání od počátku do konce byla Vaše paní vedoucí. Po onom „přívalu slov“, jak zmiňujete, jste mně sdělil, že se omlouváte jen „za tu formu“ svého dopisu, nikoliv však za jeho obsah a Vaše paní vedoucí si stoupla za mne a dělala na Vás posunky a vyvolala u Vás smích. Dobře že svou nadřízenou ve svém dopise zmiňujete. Se smíchem jste se mně drze díval do očí, což jsem Vám sdělil a Vy jste to nepopřel. Na mou otázku, proč nás nazýváte „avateřisté“ a „vejlupci“, jste mně odpověděl: „Vy mně taky nazýváte čéla“. Dovoluji si upozornit, že jste nás ve svých článcích napadal a urážel již před tím, než jsme se jakkoli ohradili. Sdělil jsem Vám, že to není hanlivý výraz, že to znamená žáka oddaného svému mistru a chtěl jsem dodat, že si to můžete najít v knihkupectví v příslušném slovníku. To už jsem nedopověděl, neboť jste ztratil nervy a sdělil mi rozčileně, že máte práci (najednou, že?) a že si hledíte plnit své pracovní povinnosti a nehodláte se „zabývat takovými hloupostmi“(Najednou jste to považoval za hloupost) a rozčilen (aniž bychom co dojednali) jste odešel z místnosti. I paní vedoucí už dále neměla se mnou co k projednávání, a tak jsem se rozloučil. Jen ještě na odchodnou sdělila, že pošle písemné vyjádření. Dosud nepřišlo.
4) Ujišťuji Vás, že jsme nikdy nikoho do ničeho zákeřně nechtěli zatáhnout a nezatáhli. Zákeřných metod užívá pan Vacek a i Vaše publikované pomluvy je možno považovat za zákeřné.
Pokračujete v pomlouvání: „Přestože Milošovi Tomášovi a poslechu jeho názorů věnovala má nadřízená svůj čas a snažila se mu vyjít alespoň v bodech, ve kterých to bylo možné, vstříc, nevyhla se ani ona „otření v dobrém“ v jednom z článků na KV za to, že se mě a mého postoje k výpadům Miloše Tomáše a spol. zastala. Ve skutečnosti jen pravdivě sdělila...“
Víte, co je, když ruka ruku myje, že? S „otíráním se o paní vedoucí v dobrém“ jste nyní začal Vy a náramně se Vám to hodí. To není zákeřné, to je podlé. Nebylo by, kdybyste aspoň napsal pravdu. Čím a v jakých bodech mně Vaše paní vedoucí vyšla vstříc? Pane Blažku, uveďte, čím mně vyšla vstříc? A v jakých bodech? A abychom se o Vaší paní vedoucí „v dobrém neotírali“, proč mně to, je-li tak vstřícná, nesdělí sama?
Ano, máte plnou pravdu, ona se Vás zastala. To jste uvedl správně. To ovšem, pane Blažku, v životě nemusí vždycky být; nemusí být vždy nad Vámi někdo, kdo bude vždycky tak hodný a milosrdný, aby byl ochoten krýt darebáctví nebo aby dal od něj ruce pryč.
Jak jinak než že „ve skutečnosti jen pravdivě sdělila...“. Jinak si to snad nelze ani představit, ne?
„Také uvedla, že se do našich osobních záležitostí plést nebude.“ To jako vedoucí pracovník dost možná osvědčila za mými zády ve chvíli, kdy jste se mně do očí smál.
„Ze strany Miloše Tomáše a Martina Paříka nešlo o překvapivou reakci. Toto jejich chování je pravidlem...“ Vy znáte naše reakce, naše chování....? Jen když pomlouváte, že? Proč by mělo z naší strany jít o překvapivou reakci, když jsme byli před tím konfrontováni s vašimi urážlivými sprostotami, nactiutrháním a v neposlední řadě s porušováním obchodních zájmů? A reakce Vaše a Vaší paní vedoucí...? Jaké naše chování je pravidlem? Jak to víte? Další pomluva? Co vlastně sdělujete a pro koho ve svých pomluvách? Chorobný stav mysli, že?
„...aby pak dotyčného mohli zneužít ve svůj prospěch a zmanipulovat jej.“ To píšete o panu Vackovi a oddaných příslušnících jeho sekty, jíž jste členem, že? Uveďte koho jsem já nebo můj kolega M. Pařík zneužili či zmanipulovali! A já Vám za to uvedu koho zmanipuloval pan Vacek, ano? Nebo nemusím, však je to známo.
Pane Blažku, už byste (a nejen Vy) mohl konečně pochopit, že by k žádnému napadání Jiřího Vacka nikdy nedošlo, kdyby nezačal s napadáním on. Jestli tomu nevěříte, tak tím spíš se starejte o sebe (pan Vacek sám Vám to píše, máte na sobě práce víc než dost), navíc když ten spor není Vaším sporem. Dokážete tohle jednou pochopit?
„Ve světle tohoto a přetrvávajícího a prohlubujícího se nesouhlasu s jejich jednáním a chováním jsem se rozhodl...“ k lumpárnám. To je důvod k Vašim lumpárnám, že? Vy se starejte spolu s panem Krutinou a své jednání a chování, které ve světle nijak není, ale vidět je dobře. Ostatně co jste vypustil ve svých publikovaných článcích a dopisech za sprostoty, včetně vyhrožování fyzickým napadením, na to lze posvítit kdykoliv. Tak se klidně rozhodujte, a nejlépe jen a jen ve vlastním zájmu, ke konání dobra a laskavosti.
„Tady ale nepíši recenzi na toto dílo, pouze se dělím o své dojmy.“ Pomlouváte. Mimochodem, proč a s kým se dělíte o své dojmy? Kdo si myslíte, že o ně (zvláště, když jde evidentně o pomluvy) stojí? „Nemohu ovšem vyloučit, že pokud budou pánové Tomáš a Pařík pokračovat ve svých výpadech, tak recenzi připravím, protože z určitého pohledu jde o velmi zábavné čtení.“ To vyloučit nemůžeme ani my. Nijak nikdo z nás na Vaši drzou sprostotu nereagoval a spolu se svým komplicem Krutinou jste sepsali každý novou špinavost. Nemůžete si však myslet, že budete sprostě napadat a my se nebudeme bránit, nebo to byste chtěl? Váš nový útok odůvodňujete: „...protože z určitého pohledu jde o velmi zábavné čtení.“ A pro honorář za tu Vaši špinavost, jak Vy tomu říkáte „recenzi“, si půjdete zajisté k panu Vackovi, že? Nebo Vám jej vyplatí pár mistrovských osob?
„.....aby pak dotyčného mohli zneužít ve svůj prospěch a zmanipulovat jej.“ To platí jak známo o panu Vackovi a odaných příslušnících jeho sekty, jíž jste členem, že? Uveďte koho jsem já, nebo můj kolega M. Pařík zneužili či zmanipuloval!! A já Vám za to uvedu koho zmanipuloval pan Vacek, ano? Nebo nemusím, však je to známo.
Osobně netušíte, „co vede Miloše Tomáše k tomu, aby něco podobného vydával knižně.“ Vy ale máte starosti. Myslíte, že Vám to teď prozradím? Hleďte si raději svého (jak Vás nabádá pan Vacek). Píšete: „Je fakt, že pokud mohu porovnat, tak ta knižní podoba Miloše Tomáše je taková uhlazenější, líbivější.“ Porovnat můžete. No to mě těší, že se Vám moje knižní podoba (je to obrázek k Vašemu naladění) líbí. Že to shledáváte jako fakt. Že bych Vám napsal nějaké věnování, co říkáte? Miloš Tomáš že v knižní podobě je uhlazenější, líbivější (aspoň podle Vás), to netušil jistě ani on sám. Píšete, že nevěřícně kroutíte hlavou? Aby Vás tedy nebolel krk, aby Vám to třeba nezůstalo.
Víte o čem mluvíte, když píšete: „Je to samozřejmé – vydat knižní podobu „esejů“ z blogu KV by byla minimálně komerční sebevražda“. Tak proto z Vaší strany to porušování obchodních zájmů, proto ta lživá reklama, proto obviňování z krádeže, proto „vyhrožování“ recenzí, dehonestace mých knih a toto vše. Vám jde stále ještě o tu „likvidaci konkurence“ jako kdysi panu Vackovi, což se jeho zeť velice nejapně snažil zastírat. Přijde Vám samozřejmé, že vydat knižní podobu esejů z blogu KV by byla minimálně komerční sebevražda? A co Vy víte, třeba to bude jednou naprostý trhák. Jako ta Vackova špína, co píše o druhých lidech (prý pro naše poučení).
„Nicméně v „medovém“ textu jsou velmi chytře zakomponovány nejrůznější nesmysly o duchovní praxi, svévolné výklady a překrucování z pozice ega nauky skutečných mistrů např. Ramany Maháršiho....“. To je z recenze na knihu pana Vacka? Kdo by to řekl, že ten text se Vám bude zdát medový. „Velmi chytře zakomponovány nejrůznější nesmysly...“. Pan Vacek to velmi chytře nesvede, že? Jak jste to poznal a ježíšmarjá kdo je tam zakomponoval? Já, pokud vím, ne, ba ani nekomponuji. „...napadajících Jiřího Vacka....přestože jej Miloš Tomáš velmi chytře raději nejmenuje“, a opravdu jeho, nebo koho? A co Jiřího Vacka napadá? A, pane Blažku, nepomlouváte zde náhodou Vy Jiřího Vacka? Patrně nespásné vásány a zlé síly ega. Síly zla přece, že. Vaše zlo. Pan Vacek zato jmenuje a velmi hloupě, že?
Pane Filipe Blažku, správně jste v těch popsaných špatnostech a negacích rozpoznal pana Vacka, dobře jste je přisoudil zrovna jemu, je vidět, že svého gurua, projevy jeho ega, špatnosti, zlé vlastnosti, nespásné vásany atd. znáte.
Že to o něm víte, že má žárlivé, závistivé, ukňourané, samolibé, záštiplné, zištné a já nevím jak pyšné ego. Fakt je dobře, že jste ho podle těch špatností identifikoval.
Jste přeci jen v něčem trošku chytrý; víc než by se podle Vašeho jednání dalo čekat.
Vaše hodnocení mé druhé knihy není dobré, jelikož v tom hlavním lžete. Nepojednává to v kostce o tom, že je ego neškodné. To účelově papouškujete lež o nás po Jiřím Vackovi. Zamlčel jste asi nejdůležitější věc, o které píšu, že je ego božské pro svou podstatu, pro svůj původ. Máte se tedy, coby „duchovní praktikant“ ještě hodně co učit; především nelhat.
pátek 27. června 2008
čtvrtek 26. června 2008
"Mistrovské osoby" strhávají duše?
Vážený pane Filipe Jelínku,
ve svém otevřeném dopise na webu Jiří Vacek - Satguru ze dne 20. 6. píšete o Evě a Jiřím Krutinových, že pan Pařík prý vůbec neví, co všechno nesobecké práce za den tito udělají.
Prosím tedy o laskavé specifikování toho, co konkrétně za den nesobeckého tyto "mistrovské osoby" udělají. Asi máte pravdu, o nesobecké činnosti manželů Krutinových neví nejen pan Pařík, ale patrně vůbec nikdo.
Zároveň prý tito (Eva a Jiří Krutina) strhávají duše. To Vám musím dát naprosto za pravdu. Je dobře a zároveň s podivem, že tato pravda o Krutinových vyšla najevo i na blogu pana Vacka. Strhávání duší patří též do jejich "nesobeckého" konání?
Jste statečný muž. Předem děkuji za odpověď.
Miloš Tomáš
P.S. Pokud jde o Vaše mylné informování, zúčastnil jsem se mnoha různých společných veřejných i neveřejných meditací. Nevím z čeho jste usoudil, že nikoliv. Patrně jste vyšel z některých mnohých lží pana Vacka. Anebo prostě, že jsme se nezahlédli v jeho "meditační klubovně", kam po absolvování testu pana Dymanuse přes internet mně byl vstup zapovězen? Nemyslíte si, že veřejné meditace probíhají pouze pod patronací pana Vacka, viďte?
ve svém otevřeném dopise na webu Jiří Vacek - Satguru ze dne 20. 6. píšete o Evě a Jiřím Krutinových, že pan Pařík prý vůbec neví, co všechno nesobecké práce za den tito udělají.
Prosím tedy o laskavé specifikování toho, co konkrétně za den nesobeckého tyto "mistrovské osoby" udělají. Asi máte pravdu, o nesobecké činnosti manželů Krutinových neví nejen pan Pařík, ale patrně vůbec nikdo.
Zároveň prý tito (Eva a Jiří Krutina) strhávají duše. To Vám musím dát naprosto za pravdu. Je dobře a zároveň s podivem, že tato pravda o Krutinových vyšla najevo i na blogu pana Vacka. Strhávání duší patří též do jejich "nesobeckého" konání?
Jste statečný muž. Předem děkuji za odpověď.
Miloš Tomáš
P.S. Pokud jde o Vaše mylné informování, zúčastnil jsem se mnoha různých společných veřejných i neveřejných meditací. Nevím z čeho jste usoudil, že nikoliv. Patrně jste vyšel z některých mnohých lží pana Vacka. Anebo prostě, že jsme se nezahlédli v jeho "meditační klubovně", kam po absolvování testu pana Dymanuse přes internet mně byl vstup zapovězen? Nemyslíte si, že veřejné meditace probíhají pouze pod patronací pana Vacka, viďte?
pondělí 23. června 2008
Filip Jelínek, aby se zavděčil svým guruům, bezostyšně lže
Martin Pařík
Jakýsi pan Filip Jelínek, aby získal „zásluhy“ u svých „mistrovských osob“, odhodlal se v příspěvku
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/zamysleni-nad-zpusobem-reagovani-na-zlo
na Vackově webu k útočné polemice proti „Paříkovi a spol.“:
„Myslím že egu a i zlému egu ani tak nevadí, že je tu třeba někdo, kdo žije v poznání a to vyzařuje svou přítomností do okolí. I přes toto mocné působení Ducha, ve spoustech případů lidé ani nic necítí. A nebo většinou ani nechtějí. To bez otevřenosti, bez zájmu o Pravdu a se zaujatostí ani moc nejde. V případě pana Paříka a spol tomu tak je. Protože na veřejné meditaci nikdy nebyli. Knihy pana Vacka sice čtou, ale výhradně jen za účelem najít tam zas něco čeho by se mohli chytit, nebo co je vytočí. Jinak co se nehodí, přehlížejí a to i v knihách manželů Tomášových, které vydávají. Nedávno jsem v knihovně nakoukl do Pamětí mystika od pana Tomáše a četl, jak ho Paul Brunton varoval, když chtěl veřejně vystupovat. Říkal mu: „ All demons will be married. '' - Všichni čerti se budou ženit. Pak pan Tomáš psal jak ho dlouho pronásledovala jistá osoba. O neustálém boji sil nevědomosti s poznáním. A Mahárišiho výrok, že boj Dévů s Asury tu vždy byl a bude.“
Filip Jelínek, aniž „Paříka a spol.“ (Koho tím myslí? Pařík žádný „spol.“ nemá.) zná, nepatřičně a nevhodně o těchto lidech spekuluje a své dohady završuje vyslovenými lžemi:
1) „Protože na veřejné meditaci nikdy nebyli“ .
Pravda je taková: Ti, jež má Jelínek patrně na mysli, se zúčastnili celé řady veřejných meditací. Někteří z nich meditace vedli a vedou. V Avataru se konají každý týden veřejné meditace, a to bezplatně (Na rozdíl od pana Vacka).
2) „Jinak co se nehodí, přehlížejí a to i v knihách manželů Tomášových, které vydávají.“
Pan Jelínek nepodal žádný důkaz, že by kdokoli z Avataru cokoli v knihách Tomášových nějak účelově či jinak přehlížel. Nikdo z Avataru netvrdil, že na jisté úrovni nedochází ke střetávání sil dobra a zla, pouze že v pokročilejších stadiích duchovního vývoje přestávají být tyto jevy vnímány jako reálné či oddělené, což je v naprostém souladu s naukou Maharšiho, Tomášových či Bruntona.
Takže by si pan Filip Jelínek, než začne vypouštět účelové lži a pomluvy, měl uvědomit, že žádný Vacek či Krutina z něj jeho hříchy nesejmou. Proč? Protože jich sami nosí plné kbelíky (To je to Vackovo „sladké“ tajemství (ne)ukrývané pod kbelíkem, kdeže světlo.). O másle na hlavě nemluvě.
Jakýsi pan Filip Jelínek, aby získal „zásluhy“ u svých „mistrovských osob“, odhodlal se v příspěvku
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/zamysleni-nad-zpusobem-reagovani-na-zlo
na Vackově webu k útočné polemice proti „Paříkovi a spol.“:
„Myslím že egu a i zlému egu ani tak nevadí, že je tu třeba někdo, kdo žije v poznání a to vyzařuje svou přítomností do okolí. I přes toto mocné působení Ducha, ve spoustech případů lidé ani nic necítí. A nebo většinou ani nechtějí. To bez otevřenosti, bez zájmu o Pravdu a se zaujatostí ani moc nejde. V případě pana Paříka a spol tomu tak je. Protože na veřejné meditaci nikdy nebyli. Knihy pana Vacka sice čtou, ale výhradně jen za účelem najít tam zas něco čeho by se mohli chytit, nebo co je vytočí. Jinak co se nehodí, přehlížejí a to i v knihách manželů Tomášových, které vydávají. Nedávno jsem v knihovně nakoukl do Pamětí mystika od pana Tomáše a četl, jak ho Paul Brunton varoval, když chtěl veřejně vystupovat. Říkal mu: „ All demons will be married. '' - Všichni čerti se budou ženit. Pak pan Tomáš psal jak ho dlouho pronásledovala jistá osoba. O neustálém boji sil nevědomosti s poznáním. A Mahárišiho výrok, že boj Dévů s Asury tu vždy byl a bude.“
Filip Jelínek, aniž „Paříka a spol.“ (Koho tím myslí? Pařík žádný „spol.“ nemá.) zná, nepatřičně a nevhodně o těchto lidech spekuluje a své dohady završuje vyslovenými lžemi:
1) „Protože na veřejné meditaci nikdy nebyli“ .
Pravda je taková: Ti, jež má Jelínek patrně na mysli, se zúčastnili celé řady veřejných meditací. Někteří z nich meditace vedli a vedou. V Avataru se konají každý týden veřejné meditace, a to bezplatně (Na rozdíl od pana Vacka).
2) „Jinak co se nehodí, přehlížejí a to i v knihách manželů Tomášových, které vydávají.“
Pan Jelínek nepodal žádný důkaz, že by kdokoli z Avataru cokoli v knihách Tomášových nějak účelově či jinak přehlížel. Nikdo z Avataru netvrdil, že na jisté úrovni nedochází ke střetávání sil dobra a zla, pouze že v pokročilejších stadiích duchovního vývoje přestávají být tyto jevy vnímány jako reálné či oddělené, což je v naprostém souladu s naukou Maharšiho, Tomášových či Bruntona.
Takže by si pan Filip Jelínek, než začne vypouštět účelové lži a pomluvy, měl uvědomit, že žádný Vacek či Krutina z něj jeho hříchy nesejmou. Proč? Protože jich sami nosí plné kbelíky (To je to Vackovo „sladké“ tajemství (ne)ukrývané pod kbelíkem, kdeže světlo.). O másle na hlavě nemluvě.
čtvrtek 19. června 2008
Filipo-blažkovské zatmění ducha
Alexandr Popov
Na satguruovských stránkách v článku „O rozpouštění ega? Ani náhodou!“ (12.6.t.r.) jistý Filip Blažek předstírá, že analyzuje knihu esejů Miloše Tomáše „O rozpouštění ega“. Ve skutečnosti se cíleně otírá o jejího autora a činí tak jakožto poslušný aplégr svých (ne)duchovních vzorů neomaleně, záštiplně a hloupě. Tak trochu jej omlouvá nedobrovolná upřímnost, kdy sám sebe (jistě působením satguruovsky servilní „šakti“) označuje za začátečníka (praktikanta), z titulu čehož je zřejmě (poněkud nelogicky) oprávněn hodnotit hloubku duchovních textů. Budiž ale, každý má stejné právo být a všichni mají ve hře života svou užitečnost – bezcharakterní zločinec i světec. Ne vždy se však všem stejně daří nalézat vrchol možností lidského myšlení (či spíše ne-myšlení), tím spíše, že mnozí ani netuší, o čem že vlastně běží řeč. Že, pane Filipe Blažku? Zde platí, že nevidí nebe, kdo hledí k zemi.
Nuže, tento bojovný Filip Blažek nasadil hned v úvodu těžký kalibr (rozuměj: vzorně zapapouškoval po svém satguruovi). „Autor je znám svými velmi benevolentními, nicméně z hlediska duchovního rozvoje jedince také velmi pošetilými postoji k rozpouštění ega (v kostce – není třeba nic rozpouštět, protože i ego je božské)...“, tvrdí o Miloši Tomášovi bez náznaku studu a aby toho nebylo málo, o kus dále přidává: „Vzhledem ke svým známým a neustále opakovaným prohlášením o nepotřebě rozpouštění ega...“
Kde, Filipe Blažku, tohle Miloš Tomáš tvrdí? Jste bezcharakterní lháři, vy i Váš satguru, nebo jak si nechá říkat, protože nic takového Miloš Tomáš NIKDY neřekl! Roztrušuje to o něm Jiří Vacek (kromě jiných nechutných lží) a po něm poslušně i další –např. Jiří Krutina a nyní i Vy. Takže lžete (anebo tak činíte z devótní víry v neomylnost svého učitele, neboli fanatismu). A kdo lže, ten krade – a nemusí ho to nikdo učit, jak vylhává Váš pochybný vzor. Krade (=neprávem si přivlastňuje; to pro lepší pochopení) autorská práva, úctu disidentům, kterým nikdy ani v náznaku nebyl, plody boží vůle (přivlastňování si zásluh na duchovních zkušenostech žáků) a nejraději by odcizil i celý boží úradek (viz Vackovo vystavování žáků světlu, všechny ty řeči o působení mistra apod.).
Zaštiťujete se, Filipe Blažku, jmény mistrů, mimo jiné Mistra Eckharta (Jiřího Vacka, kterého jste mezi ně přimíchal, pomíjím, protože ničím takovým není). Nebylo by od věci si jeho traktáty a kázání tu a tam přečíst, že?
„V každém, i špatném skutku, ať je zlý jako trest nebo jako vina, se stejně zjevuje a stejně září Boží sláva. (...) Kdo někoho proklíná a někomu zlořečí, tím samým hříchem chválí Boha, a čím víc zlořečí a čím vážněji hřeší, tím víc Boha chválí.“ – říká Eckhart. A jinde: „Kdyby Bůh nebyl ve všech věcech, příroda by ve věcech nepůsobila a po ničem netoužila. (...) Bůh zakouší sám sebe ve všech věcech.“ Ve všech věcech, tedy v celém stvoření, v každé sebemenší myšlenčičce. Opravdu myslíte, že - je-li tam Bůh – by se tam ještě něco vešlo?!
Možná víte, jak dopadl Mistr Eckhart. Byl vyšetřován, a kdyby nezemřel, byl by patrně upálen. Lidmi, kteří zděšeně vykřikovali, že „místo světla pravdy šířil ohavnou temnotu smyslů“ a „proti zářivé pravdě víry šířil (...) četné nauky, které v srdcích mnohých zamlžují pravou víru“.
Jak jste to napsal Vy, pane Filipe Blažku? Dovolím si Vás ocitovat: „Podle mne jde ovšem o holou nevědomost a nejen duchovní, ale i morální zatmění." A dále: "´O rozpouštění ega´... (je) duchovní horor. Nemohu jinak nazvat spis, který je plný scestných a účelově pro ego překroucených vyjádření o nepotřebě rozpouštění ega úsilím pomocí skutečné duchovní praxe se současným opřením se o milost Boha, našeho pravého Já... (atd. atd.)“ Následuje výčet spisů J.Vacka, jejichž existence je údajně velkou milostí, jsou skvělými duchovními kuchařkami apod.
Příznačná shoda? Ano, příznačná. Příznačná pro všechny fanatiky. Pro ně (Eckhartovy inkvizitory i Filipa Blažka samého) kromě útrpnosti platí Eckhartovo: „Dokud člověk není této pravdě roven, nemůže té věci rozumět.“
Na satguruovských stránkách v článku „O rozpouštění ega? Ani náhodou!“ (12.6.t.r.) jistý Filip Blažek předstírá, že analyzuje knihu esejů Miloše Tomáše „O rozpouštění ega“. Ve skutečnosti se cíleně otírá o jejího autora a činí tak jakožto poslušný aplégr svých (ne)duchovních vzorů neomaleně, záštiplně a hloupě. Tak trochu jej omlouvá nedobrovolná upřímnost, kdy sám sebe (jistě působením satguruovsky servilní „šakti“) označuje za začátečníka (praktikanta), z titulu čehož je zřejmě (poněkud nelogicky) oprávněn hodnotit hloubku duchovních textů. Budiž ale, každý má stejné právo být a všichni mají ve hře života svou užitečnost – bezcharakterní zločinec i světec. Ne vždy se však všem stejně daří nalézat vrchol možností lidského myšlení (či spíše ne-myšlení), tím spíše, že mnozí ani netuší, o čem že vlastně běží řeč. Že, pane Filipe Blažku? Zde platí, že nevidí nebe, kdo hledí k zemi.
Nuže, tento bojovný Filip Blažek nasadil hned v úvodu těžký kalibr (rozuměj: vzorně zapapouškoval po svém satguruovi). „Autor je znám svými velmi benevolentními, nicméně z hlediska duchovního rozvoje jedince také velmi pošetilými postoji k rozpouštění ega (v kostce – není třeba nic rozpouštět, protože i ego je božské)...“, tvrdí o Miloši Tomášovi bez náznaku studu a aby toho nebylo málo, o kus dále přidává: „Vzhledem ke svým známým a neustále opakovaným prohlášením o nepotřebě rozpouštění ega...“
Kde, Filipe Blažku, tohle Miloš Tomáš tvrdí? Jste bezcharakterní lháři, vy i Váš satguru, nebo jak si nechá říkat, protože nic takového Miloš Tomáš NIKDY neřekl! Roztrušuje to o něm Jiří Vacek (kromě jiných nechutných lží) a po něm poslušně i další –např. Jiří Krutina a nyní i Vy. Takže lžete (anebo tak činíte z devótní víry v neomylnost svého učitele, neboli fanatismu). A kdo lže, ten krade – a nemusí ho to nikdo učit, jak vylhává Váš pochybný vzor. Krade (=neprávem si přivlastňuje; to pro lepší pochopení) autorská práva, úctu disidentům, kterým nikdy ani v náznaku nebyl, plody boží vůle (přivlastňování si zásluh na duchovních zkušenostech žáků) a nejraději by odcizil i celý boží úradek (viz Vackovo vystavování žáků světlu, všechny ty řeči o působení mistra apod.).
Zaštiťujete se, Filipe Blažku, jmény mistrů, mimo jiné Mistra Eckharta (Jiřího Vacka, kterého jste mezi ně přimíchal, pomíjím, protože ničím takovým není). Nebylo by od věci si jeho traktáty a kázání tu a tam přečíst, že?
„V každém, i špatném skutku, ať je zlý jako trest nebo jako vina, se stejně zjevuje a stejně září Boží sláva. (...) Kdo někoho proklíná a někomu zlořečí, tím samým hříchem chválí Boha, a čím víc zlořečí a čím vážněji hřeší, tím víc Boha chválí.“ – říká Eckhart. A jinde: „Kdyby Bůh nebyl ve všech věcech, příroda by ve věcech nepůsobila a po ničem netoužila. (...) Bůh zakouší sám sebe ve všech věcech.“ Ve všech věcech, tedy v celém stvoření, v každé sebemenší myšlenčičce. Opravdu myslíte, že - je-li tam Bůh – by se tam ještě něco vešlo?!
Možná víte, jak dopadl Mistr Eckhart. Byl vyšetřován, a kdyby nezemřel, byl by patrně upálen. Lidmi, kteří zděšeně vykřikovali, že „místo světla pravdy šířil ohavnou temnotu smyslů“ a „proti zářivé pravdě víry šířil (...) četné nauky, které v srdcích mnohých zamlžují pravou víru“.
Jak jste to napsal Vy, pane Filipe Blažku? Dovolím si Vás ocitovat: „Podle mne jde ovšem o holou nevědomost a nejen duchovní, ale i morální zatmění." A dále: "´O rozpouštění ega´... (je) duchovní horor. Nemohu jinak nazvat spis, který je plný scestných a účelově pro ego překroucených vyjádření o nepotřebě rozpouštění ega úsilím pomocí skutečné duchovní praxe se současným opřením se o milost Boha, našeho pravého Já... (atd. atd.)“ Následuje výčet spisů J.Vacka, jejichž existence je údajně velkou milostí, jsou skvělými duchovními kuchařkami apod.
Příznačná shoda? Ano, příznačná. Příznačná pro všechny fanatiky. Pro ně (Eckhartovy inkvizitory i Filipa Blažka samého) kromě útrpnosti platí Eckhartovo: „Dokud člověk není této pravdě roven, nemůže té věci rozumět.“
čtvrtek 12. června 2008
Nelehký úděl (samo)designovaného následníka Vackova „trůnu“
Martin Pařík
Od jisté doby vystupuje Jiří Krutina jako hlavní pokračovatel Jiřího Vacka. Co jej předurčilo, aby se stal arcinásledníkem čili první z čelních „mistrovských osob“ putujících v „satguruových“ šlépějích? Je natolik duchovně fundovaný? Nebo snad natolik respektovaný a oblíbený žactvem pana Vacka? Co v tom asi vězí?
V knize Rady na cestu v kapitole Moje poslední duchovní vůle vyjmenovává Jiří Vacek „dostatečně vyspělé“ přívržence, kteří by mohli po něm převzít štafetu: "Hynek Ries, Roman Miesler, Vláďa Cepek, Zuzana Janotová, Mirek Hruška, Miluška, Eva, Pavel Janda". Jiří Krutina v tomto výčtu nefiguruje. Pozornému čtenáři ovšem neujde Vackovo následné připodotknutí: „Možná jsem i na někoho zapomněl.“ Jiří Krutina patrně spadá do oné množiny zapomenutých, nebo v té době ještě pana Vacka neznal a nezakusil mistrovo „ozáření“ (lze předpokládat, že mistr uštědřil svému vyvolenému masivní protekční dávku "becquerelů“dodatečně). Na předchozí straně totiž pan Vacek píše: „Nemám žáky, protože zde není žádné moje, ale pouze duchovní přátele, se kterými se dělím o své zkušenosti a které vystavuji vyzařování Já.“ (Toto prohlášení ovšem, kromě neuvěřitelného "vystavování", obsahuje další nesmysl - Vacek tvrdí, že nemá žáky, protože prý není žádné "moje", ale má přátele - a ti snad nejsou "jeho - moji"?)
Vkrádá se otázka, proč satguruovskou štafetu nepřevzal někdo z vyjmenovaných? Proč to musil být zrovna záhadný JK? Že by jeho hvězda jen tak zprudka vyletěla a ostatní zastínila? Nebo že by se v knize Rady na cestu jednalo o předposlední Vackovu vůli? Odkud pramení aprobace pana Krutiny pro tuto „vznešenou“ funkci? Jistě nejsem sám, kdo si podobné otázky klade? Prostí obdivovatelé, závislí na mistrově ozařování, netroufají si vyslovit takové otázky nahlas. Zahrnuti Krutinovými mnohaslovnými, nepřehlednými poryvy na různá ezoterní témata, zděšeni suverenitou a arogancí nového vůdce, krčí se bezradně v pozadí. Zaslouží si, aby tyto otázky někdo za ně zformuloval, mají na to právo.
Je pan Krutina opravdu až tak výjimečný duchoborec, nebo mu následnickou způsobilost zajistil klíč od rodinného krbu a majetkové propojení? Byl by pan Krutina „mistrovskou osobou“, kdyby si Evu vzal příkladně (čistě hypoteticky) Filip Blažek (pokud by na rozdíl od ostatních, podle pana Vacka, jeho „přátel nejbližších, Hynka, Sáry“, byl nezadán a současně dobře situovaný)? Filip Blažek mohl být za jistých okolností klidně sám „mistrovskou osobou“, ale takhle je pouhým „obráncem“ „mistrovských osob“ čili Vackovým „maličkým“ (označení čéla, ač je neškodné a vystihující, nemá rád). Snad mu to i vyhovuje. Zrovna tak, jak mohla být Eva Vacková-Volfová Blažkovou, mohla být třeba i Šťastnou, Cepkovou, Hruškovou, Jandovou a tak dále.
Oponentovi se možná nabídne vnější situační podobnost s Milošem Tomášem jakožto synem slavných rodičů. Nicméně každý, kdo Tomášovy dobře znal, ví, že Miloš je duchovní autoritou, respektovanou blízkými, již od dětství. Ví to i pan Vacek, který ovšem cokoli, co by ohrozilo jeho status quo, zapře.
Možná panu Krutinovi pomáhá jakási, snad i hraná servilnost vůči tchánovi, ochota kopírovat jeho myšlenková schémata, kupř. na téma zlo, historky z cest (např. s holčičkami) včetně kulinářských zážitků atd. A hlavně se neštítí lhát, urážet a pomlouvat, i když možná o chlup sofistikovaněji než jeho mistr. Tím jeho kvalifikace v očích pana Vacka bezpochyby vzrostla. Jaký učitel, takový žák.
Uveďme namátkou pár Krutinových lží, dehonestací, neporozumění duchovní nauce a sprostot z jeho článku:
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/v-pasti-na-mamuty
Po působení pravých duchovních mistrů zůstává jejich působení dále skrze ty, které vedli. Nyní mi již nejsou záhadou reakce M. Tomášové na poukázání od svých přátel, že by měla své poznání dále rozvíjet překvapeným dotazem: „A ono to nějak roste?“ (A ono to, pane Krutino, nějak roste? Vám a Vašemu tchánovi asi ano – ego.) nebo nabádaní E. Tomáše k tomu, aby hledající přestali se svým úsilím těsně před realizací a i chápu jeho traktát o černém absolutnu (Máte, pane Krutino asi na mysli pojednání o tajemném absolutnu ve stejnojmenné knize. Ujišťuji Vás, že z této mimořádně hluboké knihy nechápete vůbec nic, jenom se ji snažíte pošpinit černotou vlastní mysli.).
Ukazuje se ve správném světle i nesprávně pochopený výrok tantrického buddhismu: „Nechť jsou všechny bytosti šťastné“, který se stal doslova mantrou v knihách Tomášových, který ukazuje jen na nevysvobozené emoční energie spojené se čtvrtou čakrou a solarem (To je Váš sice sofistikovaný, ale scestný a zlý výmysl. Eduard Tomáš na rozdíl od Vás a Vašeho tchána byl upřímný a opravdový a všem bytostem přál jen dobro. Asi si neumíte představit, že někdo takový může existovat.).
Působení těch, co po nich zůstali, však podtrhuje vše. Je pravým mistrem, který vede žáky k poznání a vysvobození ten, kdo se opět vrací do samsára? Jelikož i Míla poznala, že F. Drtikol se opět vrátil do samsára, lze tvrdit to samé i o jeho žácích. (Vy tomu opravdu vůbec nerozumíte, pro toho, kdo se prozřel v Pravdě, není žádného samsára ani nirvány, ani přicházení, ani odcházení – to jenom zlí jazykové snaží se zviditelnit svoji omezenost a nadutost, že, pane Krutino. )
Mistr může dovést své žáky pouze tam, kam sám došel. Nevysvobozené energie nabalené zejména na mateřské city a nekritický postoj ke svým dětem, který vede dokonce k tomu, že považujeme své děti dokonce za výjimečné duchovní mistry, jako v případě M. Tomášové a Miloše, je jen další ukázkou pravého stavu věcí. (To je prostě sprostá urážka a lež, kam chcete s takovou dojít? Tomášovy jste neznal, neznáte jejich syna, a přece o nich lžete a dehonestujete je.)
Tomášovi zůstali u svého mistra, někteří nakonec přirozeně odešli, jako například můj přítel Jirka Vacek. (Pokud vím, tak Vacek k Drtikolovi nechodil.) Nedivím se tomu. Dokonce mu M. Tomášová sdělovala, že dělá stále něco navíc, když realizoval. (Jenže když Vacek měl potřebu pořád něco duchovně dělat, tak zde byl konající - ego - čili žádná realizace, to si jen Váš tchán fandí.)
Také bych přirozeně odešel. Je to přirozená selekce na základě duchovního vývoje, přesně jak píše M. P. ve svém článku. (Ano, pro vážné zájemce o poznání Pravdy by bylo přirozené odejít od pana Vacka potažmo od jeho ambiciózního zeťe.)
Proč úděl, který na sebe Jiří Krutina vzal, je nelehký? Jednak proto, že mást a svádět důvěřivé posluchače a vůbec žít ve lži není ani snadné, ani záviděníhodné, a také proto, že bude, pokud se nenapraví, stejně jako jeho tchán nucen čelit nepříjemné, protože opodstatněné oponentuře jak z vlastních řad, tak i odjinud.
Od jisté doby vystupuje Jiří Krutina jako hlavní pokračovatel Jiřího Vacka. Co jej předurčilo, aby se stal arcinásledníkem čili první z čelních „mistrovských osob“ putujících v „satguruových“ šlépějích? Je natolik duchovně fundovaný? Nebo snad natolik respektovaný a oblíbený žactvem pana Vacka? Co v tom asi vězí?
V knize Rady na cestu v kapitole Moje poslední duchovní vůle vyjmenovává Jiří Vacek „dostatečně vyspělé“ přívržence, kteří by mohli po něm převzít štafetu: "Hynek Ries, Roman Miesler, Vláďa Cepek, Zuzana Janotová, Mirek Hruška, Miluška, Eva, Pavel Janda". Jiří Krutina v tomto výčtu nefiguruje. Pozornému čtenáři ovšem neujde Vackovo následné připodotknutí: „Možná jsem i na někoho zapomněl.“ Jiří Krutina patrně spadá do oné množiny zapomenutých, nebo v té době ještě pana Vacka neznal a nezakusil mistrovo „ozáření“ (lze předpokládat, že mistr uštědřil svému vyvolenému masivní protekční dávku "becquerelů“dodatečně). Na předchozí straně totiž pan Vacek píše: „Nemám žáky, protože zde není žádné moje, ale pouze duchovní přátele, se kterými se dělím o své zkušenosti a které vystavuji vyzařování Já.“ (Toto prohlášení ovšem, kromě neuvěřitelného "vystavování", obsahuje další nesmysl - Vacek tvrdí, že nemá žáky, protože prý není žádné "moje", ale má přátele - a ti snad nejsou "jeho - moji"?)
Vkrádá se otázka, proč satguruovskou štafetu nepřevzal někdo z vyjmenovaných? Proč to musil být zrovna záhadný JK? Že by jeho hvězda jen tak zprudka vyletěla a ostatní zastínila? Nebo že by se v knize Rady na cestu jednalo o předposlední Vackovu vůli? Odkud pramení aprobace pana Krutiny pro tuto „vznešenou“ funkci? Jistě nejsem sám, kdo si podobné otázky klade? Prostí obdivovatelé, závislí na mistrově ozařování, netroufají si vyslovit takové otázky nahlas. Zahrnuti Krutinovými mnohaslovnými, nepřehlednými poryvy na různá ezoterní témata, zděšeni suverenitou a arogancí nového vůdce, krčí se bezradně v pozadí. Zaslouží si, aby tyto otázky někdo za ně zformuloval, mají na to právo.
Je pan Krutina opravdu až tak výjimečný duchoborec, nebo mu následnickou způsobilost zajistil klíč od rodinného krbu a majetkové propojení? Byl by pan Krutina „mistrovskou osobou“, kdyby si Evu vzal příkladně (čistě hypoteticky) Filip Blažek (pokud by na rozdíl od ostatních, podle pana Vacka, jeho „přátel nejbližších, Hynka, Sáry“, byl nezadán a současně dobře situovaný)? Filip Blažek mohl být za jistých okolností klidně sám „mistrovskou osobou“, ale takhle je pouhým „obráncem“ „mistrovských osob“ čili Vackovým „maličkým“ (označení čéla, ač je neškodné a vystihující, nemá rád). Snad mu to i vyhovuje. Zrovna tak, jak mohla být Eva Vacková-Volfová Blažkovou, mohla být třeba i Šťastnou, Cepkovou, Hruškovou, Jandovou a tak dále.
Oponentovi se možná nabídne vnější situační podobnost s Milošem Tomášem jakožto synem slavných rodičů. Nicméně každý, kdo Tomášovy dobře znal, ví, že Miloš je duchovní autoritou, respektovanou blízkými, již od dětství. Ví to i pan Vacek, který ovšem cokoli, co by ohrozilo jeho status quo, zapře.
Možná panu Krutinovi pomáhá jakási, snad i hraná servilnost vůči tchánovi, ochota kopírovat jeho myšlenková schémata, kupř. na téma zlo, historky z cest (např. s holčičkami) včetně kulinářských zážitků atd. A hlavně se neštítí lhát, urážet a pomlouvat, i když možná o chlup sofistikovaněji než jeho mistr. Tím jeho kvalifikace v očích pana Vacka bezpochyby vzrostla. Jaký učitel, takový žák.
Uveďme namátkou pár Krutinových lží, dehonestací, neporozumění duchovní nauce a sprostot z jeho článku:
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/v-pasti-na-mamuty
Po působení pravých duchovních mistrů zůstává jejich působení dále skrze ty, které vedli. Nyní mi již nejsou záhadou reakce M. Tomášové na poukázání od svých přátel, že by měla své poznání dále rozvíjet překvapeným dotazem: „A ono to nějak roste?“ (A ono to, pane Krutino, nějak roste? Vám a Vašemu tchánovi asi ano – ego.) nebo nabádaní E. Tomáše k tomu, aby hledající přestali se svým úsilím těsně před realizací a i chápu jeho traktát o černém absolutnu (Máte, pane Krutino asi na mysli pojednání o tajemném absolutnu ve stejnojmenné knize. Ujišťuji Vás, že z této mimořádně hluboké knihy nechápete vůbec nic, jenom se ji snažíte pošpinit černotou vlastní mysli.).
Ukazuje se ve správném světle i nesprávně pochopený výrok tantrického buddhismu: „Nechť jsou všechny bytosti šťastné“, který se stal doslova mantrou v knihách Tomášových, který ukazuje jen na nevysvobozené emoční energie spojené se čtvrtou čakrou a solarem (To je Váš sice sofistikovaný, ale scestný a zlý výmysl. Eduard Tomáš na rozdíl od Vás a Vašeho tchána byl upřímný a opravdový a všem bytostem přál jen dobro. Asi si neumíte představit, že někdo takový může existovat.).
Působení těch, co po nich zůstali, však podtrhuje vše. Je pravým mistrem, který vede žáky k poznání a vysvobození ten, kdo se opět vrací do samsára? Jelikož i Míla poznala, že F. Drtikol se opět vrátil do samsára, lze tvrdit to samé i o jeho žácích. (Vy tomu opravdu vůbec nerozumíte, pro toho, kdo se prozřel v Pravdě, není žádného samsára ani nirvány, ani přicházení, ani odcházení – to jenom zlí jazykové snaží se zviditelnit svoji omezenost a nadutost, že, pane Krutino. )
Mistr může dovést své žáky pouze tam, kam sám došel. Nevysvobozené energie nabalené zejména na mateřské city a nekritický postoj ke svým dětem, který vede dokonce k tomu, že považujeme své děti dokonce za výjimečné duchovní mistry, jako v případě M. Tomášové a Miloše, je jen další ukázkou pravého stavu věcí. (To je prostě sprostá urážka a lež, kam chcete s takovou dojít? Tomášovy jste neznal, neznáte jejich syna, a přece o nich lžete a dehonestujete je.)
Tomášovi zůstali u svého mistra, někteří nakonec přirozeně odešli, jako například můj přítel Jirka Vacek. (Pokud vím, tak Vacek k Drtikolovi nechodil.) Nedivím se tomu. Dokonce mu M. Tomášová sdělovala, že dělá stále něco navíc, když realizoval. (Jenže když Vacek měl potřebu pořád něco duchovně dělat, tak zde byl konající - ego - čili žádná realizace, to si jen Váš tchán fandí.)
Také bych přirozeně odešel. Je to přirozená selekce na základě duchovního vývoje, přesně jak píše M. P. ve svém článku. (Ano, pro vážné zájemce o poznání Pravdy by bylo přirozené odejít od pana Vacka potažmo od jeho ambiciózního zeťe.)
Proč úděl, který na sebe Jiří Krutina vzal, je nelehký? Jednak proto, že mást a svádět důvěřivé posluchače a vůbec žít ve lži není ani snadné, ani záviděníhodné, a také proto, že bude, pokud se nenapraví, stejně jako jeho tchán nucen čelit nepříjemné, protože opodstatněné oponentuře jak z vlastních řad, tak i odjinud.
úterý 10. června 2008
Dogmatické ego
RNDr. Kamil John, DrSc.
Miloš Tomáš vydal knihu „O milosti“. Je to krásná, inspirovaná kniha, jejíž čtení nám zprostředkuje spoluprožíváni hluboce vnitřní úrovně. Děkujeme.
Dílo je velice důstojným pokračováním odkazu manželů Tomášových, jak se vnímavý čtenář může přesvědčit sám.
Komu se kniha nelíbí, je pan ing. Jiří Vacek. On a někteří jeho přívrženci v ní nacházejí neupřímnou líbivost. Prosím, nechť si alespoň na chvíli zkusí představit, že někdo může být svobodný a upřímný. Jestliže to tento člověk nedovede, či spíše mu to zášť nedovoluje, je to škoda. Ale neměl by strhávat ty duše, které by bez jeho působení mohly jít dále.
Zdá se, že pan Vacek tak pokračuje ve svém pomlouvání, které navíc bagatelizuje jako pouhou výměnu názorů. Ale jak označit např. jeho sdělení, že Míla Tomášová ho učila krást brambory. Toto a mnohé další jsou jistě zlovolné pomluvy, kterými autoři urážejí nejen Tomášovy , ale i ty tisíce lidí, kteří za nimi po léta chodili do Lucerny nebo na chatu.
Zde platí dobrá rada, kterou Míla T. poskytla panu Vackovi: „Pomluvami Lucernu nenaplníš, spíše lidi odradíš.“ Snad by se dalo dnes podobně říci: Pomluvami svou domnělou velikost nikdo neudrží.
Pročítáme-li dílo pana Vacka, zarazí nás tvrdošíjné lpění na některých výrocích.. Většinou více či méně dogmaticky pochopených výrocích Maharišiho. Měl by vědět, že slova jsou jen slova a že i Mahariši uděloval poučení konkrétním lidem, kteří byli na nějaké konkrétní úrovni a v konkrétní situaci.
Samostatnou kapitolou je jeho dogmatické lpění na tom, jak je ego bezpodmínečně špatné.
Jistě, začátečníkům je možno říci, že ego znamená upoutanost, jejíž důsledkem je utrpení. Ale pro pokročilé nemá neustálé odsuzování ega místo.
Jako Boží výtvor („a vše bylo dobré“) je ego takové, jaké je, a bez něho by nebyla Velká hra. Navíc tak urputnou démonizací ega je posilována dualita, a tak je stav omezeného ega ještě více konzervován.
Ostatně, jestliže někdo tolik lpí na odsouzení ega a dalších věcí a lidí, nemůže zřejmě ani dobře chápat podstatu krátké cesty.
Milošovi Tomášovi vytýká, že se považuje za většího než Mahariši. Pan Vacek tak ale vyjadřuje jen svou představu - opět dogmatickou a zlovolnou. Ostatně dogmatičtí farizeové také kritizovali Ježíše, že si o sobě moc myslí, místo aby se snažili spoluprožít hloubku, kterou každý vnímavý a upřímný člověk cítí.
Když jsme u Maharišiho, kterého si pan Vacek dává tolik jako vzor (svobodný člověk nepotřebuje mít vzor), představme si Maharišiho, že by neustále shromažďoval nějaké sporné kritizující vzpomínky a pomluvy a že by si jejich publikováním vydělával. To je absurdní představa, že? Kdo četl vyprávění Annamalai Svámího, který čerpal z dlouholetého kontaktu s Maharišim, ví, jak Maháriši naopak pohlcoval veškeré kritiky osob a poměrů, které se k němu donesly. Chtěli-li lidé, aby se ve sporech postavil na jejich stranu, mlčel.
A chce-li pan Vacek následovat svůj vzor, ať následuje Maharišiho alespoň v tomto vnějším chování.
Miloš Tomáš vydal knihu „O milosti“. Je to krásná, inspirovaná kniha, jejíž čtení nám zprostředkuje spoluprožíváni hluboce vnitřní úrovně. Děkujeme.
Dílo je velice důstojným pokračováním odkazu manželů Tomášových, jak se vnímavý čtenář může přesvědčit sám.
Komu se kniha nelíbí, je pan ing. Jiří Vacek. On a někteří jeho přívrženci v ní nacházejí neupřímnou líbivost. Prosím, nechť si alespoň na chvíli zkusí představit, že někdo může být svobodný a upřímný. Jestliže to tento člověk nedovede, či spíše mu to zášť nedovoluje, je to škoda. Ale neměl by strhávat ty duše, které by bez jeho působení mohly jít dále.
Zdá se, že pan Vacek tak pokračuje ve svém pomlouvání, které navíc bagatelizuje jako pouhou výměnu názorů. Ale jak označit např. jeho sdělení, že Míla Tomášová ho učila krást brambory. Toto a mnohé další jsou jistě zlovolné pomluvy, kterými autoři urážejí nejen Tomášovy , ale i ty tisíce lidí, kteří za nimi po léta chodili do Lucerny nebo na chatu.
Zde platí dobrá rada, kterou Míla T. poskytla panu Vackovi: „Pomluvami Lucernu nenaplníš, spíše lidi odradíš.“ Snad by se dalo dnes podobně říci: Pomluvami svou domnělou velikost nikdo neudrží.
Pročítáme-li dílo pana Vacka, zarazí nás tvrdošíjné lpění na některých výrocích.. Většinou více či méně dogmaticky pochopených výrocích Maharišiho. Měl by vědět, že slova jsou jen slova a že i Mahariši uděloval poučení konkrétním lidem, kteří byli na nějaké konkrétní úrovni a v konkrétní situaci.
Samostatnou kapitolou je jeho dogmatické lpění na tom, jak je ego bezpodmínečně špatné.
Jistě, začátečníkům je možno říci, že ego znamená upoutanost, jejíž důsledkem je utrpení. Ale pro pokročilé nemá neustálé odsuzování ega místo.
Jako Boží výtvor („a vše bylo dobré“) je ego takové, jaké je, a bez něho by nebyla Velká hra. Navíc tak urputnou démonizací ega je posilována dualita, a tak je stav omezeného ega ještě více konzervován.
Ostatně, jestliže někdo tolik lpí na odsouzení ega a dalších věcí a lidí, nemůže zřejmě ani dobře chápat podstatu krátké cesty.
Milošovi Tomášovi vytýká, že se považuje za většího než Mahariši. Pan Vacek tak ale vyjadřuje jen svou představu - opět dogmatickou a zlovolnou. Ostatně dogmatičtí farizeové také kritizovali Ježíše, že si o sobě moc myslí, místo aby se snažili spoluprožít hloubku, kterou každý vnímavý a upřímný člověk cítí.
Když jsme u Maharišiho, kterého si pan Vacek dává tolik jako vzor (svobodný člověk nepotřebuje mít vzor), představme si Maharišiho, že by neustále shromažďoval nějaké sporné kritizující vzpomínky a pomluvy a že by si jejich publikováním vydělával. To je absurdní představa, že? Kdo četl vyprávění Annamalai Svámího, který čerpal z dlouholetého kontaktu s Maharišim, ví, jak Maháriši naopak pohlcoval veškeré kritiky osob a poměrů, které se k němu donesly. Chtěli-li lidé, aby se ve sporech postavil na jejich stranu, mlčel.
A chce-li pan Vacek následovat svůj vzor, ať následuje Maharišiho alespoň v tomto vnějším chování.
pondělí 9. června 2008
Pro pana Krutinu
Na žádost Miloše Tomáše publikujeme jeho vzkaz pro pana Krutinu:
"Prosím, vysvětlete tomu panu Jiřímu Krutinovi, že to, co říkám (konkrétně, to, co cituje ze mě o oddělenosti, o egu atd.), a to, co říkají velcí duchovní mistři, jako např. Šrí R
amana Maharši, Šrí Chinmoy, Ježíš a další, se vůbec nevylučuje.
Že to pan "mistrovská osoba" nepochopil, je jeho nechápání a nemusí se též stále o někoho otírat (který mistr, ba vyspělejší duchovní člověk by to dělal?). Také to, co o mně hlásá, není zcela pravda. Když neví, nerozumí tomu co jsem napsal a mermomocí to musí komentovat a hlásat cizí překroucené výroky, tak ať se raději zeptá a můžeme to konzultovat. Podle a uboze se otírat a pomlouvat je pro něj asi pohodlnější, to má asi raději. Na normální disputaci zjevně nemá. Pak mně nezbývá než pana JK hluboce politovat.
S pozdravem
Miloš Tomáš"
"Prosím, vysvětlete tomu panu Jiřímu Krutinovi, že to, co říkám (konkrétně, to, co cituje ze mě o oddělenosti, o egu atd.), a to, co říkají velcí duchovní mistři, jako např. Šrí R
amana Maharši, Šrí Chinmoy, Ježíš a další, se vůbec nevylučuje.
Že to pan "mistrovská osoba" nepochopil, je jeho nechápání a nemusí se též stále o někoho otírat (který mistr, ba vyspělejší duchovní člověk by to dělal?). Také to, co o mně hlásá, není zcela pravda. Když neví, nerozumí tomu co jsem napsal a mermomocí to musí komentovat a hlásat cizí překroucené výroky, tak ať se raději zeptá a můžeme to konzultovat. Podle a uboze se otírat a pomlouvat je pro něj asi pohodlnější, to má asi raději. Na normální disputaci zjevně nemá. Pak mně nezbývá než pana JK hluboce politovat.
S pozdravem
Miloš Tomáš"
středa 4. června 2008
Jak pan Vacek usvědčil sám sebe
Martin Pařík
Ve svém článku „Ad KV: M. Pařík, 17. 4. 2008, o tom, jak se chmuřím 02.06.2008“ Jiří Vacek uvádí:
„Pan Pařík líčí, jak mně s manželkou potkal v parku. Jelikož nás - mně a Mílu (Správnější by jistě bylo "Mílu a mně". Upřednostňování sebe na úkor manželky je nejen neslušné, ale svědčí to i o přezíravém vztahu J. Vacka ke své ženě. Pozn. M. P.) - nepozdravil, tak jsme si jej nevšimli.“
Pane Vacku, jak to víte, že to bylo v parku? Místo kontaktu jsem ve svém článku vůbec nespecifikoval, napsal jsem toto:
„Byl jsem se synkem na procházce. Kde se vzal tu se vzal, proti nám kráčí sám „satguru“ s chotí. Když nás míjeli, místo udělení světelných ran (jak je dle vlastních pamětí uděluje např. Jánovi Č.) a výronu mistrovy zničující síly (jíž zastrašuje ve svých memoárech), nastalo velké „satguruovo“ klopení zraků. Proč? Tíha zlého svědomí.“
Jakpak může pan Vacek vědět, kde jsme se potkali, když si nás ani on, ani jeho manželka prý nevšimli? Řečeno mluvou páně Vacka: to je opravdová záhada.
Nebo že by přece jen Paříka se synem zahlédli, načež sklopili a odvrátili zraky, aby se vyhnuli konfrontaci, a teď se z toho snaží jako obvykle vykroutit slovním atakem dle hesla, že nejlepší obranou je útok?
Jak rád se tento zasmušilý bývalý revoluční odborář (soudruh), volič KSČ, podavatel zlepšovacích návrhů za totality a anonymní (čili zbabělý) autor samizdatů přirovnává k Ježíši. Tak moc by si přál, aby byl vnímán jako Ježíš...
Normální úctu by si pan Vacek vydobyl „pouhým“ masarykovským „nebát se a nekrást“ a řeklo by se též nelhat. Zdánlivě obyčejné požadavky, a jak je pro někoho obtížné jim vyhovět, že, pane Vacku.
Mílu Tomášovou pan Vacek údajně považuje za svou učitelku. Ta si Františka Drtikola vážila, třebaže byl komunista. Často jej s manželem a synem navštěvovali. Společně hluboce meditovali a rozmlouvali. Lidé čisté mysli a pronikavého ducha. Sešli se v průzračné duchovní atmosféře, o níž se panu Vackovi nezdá. Závist mu totiž kalí zrak. Stejná závist jako při plných Lucernách na setkáních s Tomášovými, televizních seriálech s E. Tomášem atd.
Pan (podle J. V. s otazníkem) Pařík prý obhajuje komunisty. Mohl by je Jiří Vacek vyjmenovat? Tak to máme: Drtikol a pak Drtikol a zase Drtikol, a kdo další, pane Vacku? To je lež jako věž, co říkáte?!
Aby bylo jasno, opakování matka moudrosti, nikdy jsem neobhajoval Drtikolovo stranictví, nýbrž jeho duchovní kvality. Ono bývá časté, že v přítomnosti duchovních osobností číhají na nepozorné a neopravdové zájemce různé nástrahy. Míla Tomášová tomu říkávala „pasti na mamuty“ čili na velká ega. Někdo se nachytá třeba na to, že dotyčný mystik kouří viržínka nebo je komunista nebo je třeba na ženy nebo používá nějaké to jadrnější výrazivo či má jiné tzv. (čistému vše čisté) nectnosti. Ty pak mohou adepty s povrchnějším zájmem o prozření odradit a dochází tak k přirozené selekci. Ti opravdoví zůstanou, nezviklá je nějaké povrchové vlnění, nepřikládají tomu váhu. Pan Vacek opakovaně uvízl v takových pastech na mamuty, a snad také i proto je duchovně i lidsky tam, kde je. Ve sféře lži a nepoctivosti, již ovšem sám prohlašuje za duchovní mistrovství. Jakpak by s takovouto začmouzenou myslí mohl vidět do druhých. A tak mu nezbývá, než se stále víc a víc zamotávat do dalšího vylhávání, klamání a dehonestování.
Ve svém článku „Ad KV: M. Pařík, 17. 4. 2008, o tom, jak se chmuřím 02.06.2008“ Jiří Vacek uvádí:
„Pan Pařík líčí, jak mně s manželkou potkal v parku. Jelikož nás - mně a Mílu (Správnější by jistě bylo "Mílu a mně". Upřednostňování sebe na úkor manželky je nejen neslušné, ale svědčí to i o přezíravém vztahu J. Vacka ke své ženě. Pozn. M. P.) - nepozdravil, tak jsme si jej nevšimli.“
Pane Vacku, jak to víte, že to bylo v parku? Místo kontaktu jsem ve svém článku vůbec nespecifikoval, napsal jsem toto:
„Byl jsem se synkem na procházce. Kde se vzal tu se vzal, proti nám kráčí sám „satguru“ s chotí. Když nás míjeli, místo udělení světelných ran (jak je dle vlastních pamětí uděluje např. Jánovi Č.) a výronu mistrovy zničující síly (jíž zastrašuje ve svých memoárech), nastalo velké „satguruovo“ klopení zraků. Proč? Tíha zlého svědomí.“
Jakpak může pan Vacek vědět, kde jsme se potkali, když si nás ani on, ani jeho manželka prý nevšimli? Řečeno mluvou páně Vacka: to je opravdová záhada.
Nebo že by přece jen Paříka se synem zahlédli, načež sklopili a odvrátili zraky, aby se vyhnuli konfrontaci, a teď se z toho snaží jako obvykle vykroutit slovním atakem dle hesla, že nejlepší obranou je útok?
Jak rád se tento zasmušilý bývalý revoluční odborář (soudruh), volič KSČ, podavatel zlepšovacích návrhů za totality a anonymní (čili zbabělý) autor samizdatů přirovnává k Ježíši. Tak moc by si přál, aby byl vnímán jako Ježíš...
Normální úctu by si pan Vacek vydobyl „pouhým“ masarykovským „nebát se a nekrást“ a řeklo by se též nelhat. Zdánlivě obyčejné požadavky, a jak je pro někoho obtížné jim vyhovět, že, pane Vacku.
Mílu Tomášovou pan Vacek údajně považuje za svou učitelku. Ta si Františka Drtikola vážila, třebaže byl komunista. Často jej s manželem a synem navštěvovali. Společně hluboce meditovali a rozmlouvali. Lidé čisté mysli a pronikavého ducha. Sešli se v průzračné duchovní atmosféře, o níž se panu Vackovi nezdá. Závist mu totiž kalí zrak. Stejná závist jako při plných Lucernách na setkáních s Tomášovými, televizních seriálech s E. Tomášem atd.
Pan (podle J. V. s otazníkem) Pařík prý obhajuje komunisty. Mohl by je Jiří Vacek vyjmenovat? Tak to máme: Drtikol a pak Drtikol a zase Drtikol, a kdo další, pane Vacku? To je lež jako věž, co říkáte?!
Aby bylo jasno, opakování matka moudrosti, nikdy jsem neobhajoval Drtikolovo stranictví, nýbrž jeho duchovní kvality. Ono bývá časté, že v přítomnosti duchovních osobností číhají na nepozorné a neopravdové zájemce různé nástrahy. Míla Tomášová tomu říkávala „pasti na mamuty“ čili na velká ega. Někdo se nachytá třeba na to, že dotyčný mystik kouří viržínka nebo je komunista nebo je třeba na ženy nebo používá nějaké to jadrnější výrazivo či má jiné tzv. (čistému vše čisté) nectnosti. Ty pak mohou adepty s povrchnějším zájmem o prozření odradit a dochází tak k přirozené selekci. Ti opravdoví zůstanou, nezviklá je nějaké povrchové vlnění, nepřikládají tomu váhu. Pan Vacek opakovaně uvízl v takových pastech na mamuty, a snad také i proto je duchovně i lidsky tam, kde je. Ve sféře lži a nepoctivosti, již ovšem sám prohlašuje za duchovní mistrovství. Jakpak by s takovouto začmouzenou myslí mohl vidět do druhých. A tak mu nezbývá, než se stále víc a víc zamotávat do dalšího vylhávání, klamání a dehonestování.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)