Alexandr Popov
Na satguruovských stránkách v článku „O rozpouštění ega? Ani náhodou!“ (12.6.t.r.) jistý Filip Blažek předstírá, že analyzuje knihu esejů Miloše Tomáše „O rozpouštění ega“. Ve skutečnosti se cíleně otírá o jejího autora a činí tak jakožto poslušný aplégr svých (ne)duchovních vzorů neomaleně, záštiplně a hloupě. Tak trochu jej omlouvá nedobrovolná upřímnost, kdy sám sebe (jistě působením satguruovsky servilní „šakti“) označuje za začátečníka (praktikanta), z titulu čehož je zřejmě (poněkud nelogicky) oprávněn hodnotit hloubku duchovních textů. Budiž ale, každý má stejné právo být a všichni mají ve hře života svou užitečnost – bezcharakterní zločinec i světec. Ne vždy se však všem stejně daří nalézat vrchol možností lidského myšlení (či spíše ne-myšlení), tím spíše, že mnozí ani netuší, o čem že vlastně běží řeč. Že, pane Filipe Blažku? Zde platí, že nevidí nebe, kdo hledí k zemi.
Nuže, tento bojovný Filip Blažek nasadil hned v úvodu těžký kalibr (rozuměj: vzorně zapapouškoval po svém satguruovi). „Autor je znám svými velmi benevolentními, nicméně z hlediska duchovního rozvoje jedince také velmi pošetilými postoji k rozpouštění ega (v kostce – není třeba nic rozpouštět, protože i ego je božské)...“, tvrdí o Miloši Tomášovi bez náznaku studu a aby toho nebylo málo, o kus dále přidává: „Vzhledem ke svým známým a neustále opakovaným prohlášením o nepotřebě rozpouštění ega...“
Kde, Filipe Blažku, tohle Miloš Tomáš tvrdí? Jste bezcharakterní lháři, vy i Váš satguru, nebo jak si nechá říkat, protože nic takového Miloš Tomáš NIKDY neřekl! Roztrušuje to o něm Jiří Vacek (kromě jiných nechutných lží) a po něm poslušně i další –např. Jiří Krutina a nyní i Vy. Takže lžete (anebo tak činíte z devótní víry v neomylnost svého učitele, neboli fanatismu). A kdo lže, ten krade – a nemusí ho to nikdo učit, jak vylhává Váš pochybný vzor. Krade (=neprávem si přivlastňuje; to pro lepší pochopení) autorská práva, úctu disidentům, kterým nikdy ani v náznaku nebyl, plody boží vůle (přivlastňování si zásluh na duchovních zkušenostech žáků) a nejraději by odcizil i celý boží úradek (viz Vackovo vystavování žáků světlu, všechny ty řeči o působení mistra apod.).
Zaštiťujete se, Filipe Blažku, jmény mistrů, mimo jiné Mistra Eckharta (Jiřího Vacka, kterého jste mezi ně přimíchal, pomíjím, protože ničím takovým není). Nebylo by od věci si jeho traktáty a kázání tu a tam přečíst, že?
„V každém, i špatném skutku, ať je zlý jako trest nebo jako vina, se stejně zjevuje a stejně září Boží sláva. (...) Kdo někoho proklíná a někomu zlořečí, tím samým hříchem chválí Boha, a čím víc zlořečí a čím vážněji hřeší, tím víc Boha chválí.“ – říká Eckhart. A jinde: „Kdyby Bůh nebyl ve všech věcech, příroda by ve věcech nepůsobila a po ničem netoužila. (...) Bůh zakouší sám sebe ve všech věcech.“ Ve všech věcech, tedy v celém stvoření, v každé sebemenší myšlenčičce. Opravdu myslíte, že - je-li tam Bůh – by se tam ještě něco vešlo?!
Možná víte, jak dopadl Mistr Eckhart. Byl vyšetřován, a kdyby nezemřel, byl by patrně upálen. Lidmi, kteří zděšeně vykřikovali, že „místo světla pravdy šířil ohavnou temnotu smyslů“ a „proti zářivé pravdě víry šířil (...) četné nauky, které v srdcích mnohých zamlžují pravou víru“.
Jak jste to napsal Vy, pane Filipe Blažku? Dovolím si Vás ocitovat: „Podle mne jde ovšem o holou nevědomost a nejen duchovní, ale i morální zatmění." A dále: "´O rozpouštění ega´... (je) duchovní horor. Nemohu jinak nazvat spis, který je plný scestných a účelově pro ego překroucených vyjádření o nepotřebě rozpouštění ega úsilím pomocí skutečné duchovní praxe se současným opřením se o milost Boha, našeho pravého Já... (atd. atd.)“ Následuje výčet spisů J.Vacka, jejichž existence je údajně velkou milostí, jsou skvělými duchovními kuchařkami apod.
Příznačná shoda? Ano, příznačná. Příznačná pro všechny fanatiky. Pro ně (Eckhartovy inkvizitory i Filipa Blažka samého) kromě útrpnosti platí Eckhartovo: „Dokud člověk není této pravdě roven, nemůže té věci rozumět.“
