Martin Pařík
Pan Vacek prohlašuje, že neučí nic jiného než Ramana Maharši, Ježíš Kristus a všichni opravdoví mistři. Avšak zatímco texty pana Vacka se hemží „nebožskými světy“, „zlem“, „peklem“, „bytostmi odpadlými od Boha, propadlými zlu“ atd., Maharši, Kristus a jiní hovoří o lásce, dobru, milosrdenství, odpuštění, o všudypřítomnosti Boží a jeho nezměrné milosti.
Jako příklad podstatné odlišnosti učení dvaitisty Vacka a skutečného duchovního mistra Ramany Maharšiho uvádíme následující výroky:
Stezka je boj až do samého konce, ve kterém se milost nedává
Ano, to jsem napsal a za tím stojím. Stezka je boj se zlem v nás a zlo je nemilosrdné. Očekávat, že nám dá v boji s ním milost, je naprosto pošetilé.
(20.02.2007 Jiří Vacek-Satguru)
x
Ž: Ale člověk si přece nemusí být zcela jist Boží milostí.
U: Nepociťuje-li nezralá mysl jeho milost, neznamená to, že milost opravdu není, protože to by znamenalo, že Bůh není vždy milostiplný, tj. že přestává být někdy Bohem.
Ž: Znamená to totéž co Kristův výrok: Podle tvé víry ti bude učiněno?
U: Jistěže ano.
Ž: Jak se mi může dostat milosti?
U: Milost je „Já“. A to není něčím, čeho bychom měli nabýt: je třeba pouze vědět, že existuje. Slunce je jen a jen světlem. Nevidí temnotu...
(Maharšiho evangelium, Avatar, 2007)
pátek 11. května 2007
čtvrtek 10. května 2007
Nové lži pana Vacka
Miloš Tomáš
Urážky a lži páně Vacka, ať stále dokola obemílané (jako ty o pořadech Tomášových v Lucerně, bláznění kolem zádušní mše za „Edu“ Tomáše, o mém „výstupu“ v Národním domě v Praze na Vinohradech, o našem údajném spojení s komunisty aj.) anebo jeho chorou myslí vyprodukované nové (jakožto reakce na zjištění, že pan Vacek zcizuje autorská práva a poškozuje Ramanášram i Drtikolovy dědice i Avatar, o tom, jak jej prý Míla Tomášová učila krást brambory, nebo ty úplně nové o jedení masa Mílou Tomášovou před meditací). Pan Vacek se k prokazatelnému a prokázanému obvinění neumí postavit čestně, rovně čelem (to ostatně neuměl nikdy), ale zbaběle ihned nařkne - kdyby protistranu (např. z něčeho mne), ale osobu, která již nežije - Mílu Tomášovou. Jak zbabělé!! Pan Vacek nejenže prokazatelně lže a zcizuje, ale je i zbabělec. To prokazuje ostatně celou dobu schováváním se za své oddané příznivce a jejich vyzýváním ke své obraně. Nedošlo mu, že ze všeho se vylhat nepůjde.
Když Jiří Vacek blahé (mojí, avšak potemnělé jeho) paměti s Mílou Tomášovou tábořili ve stanech („netábořili“, pokud vím, spolu v jednom stanu, jak se pan Vacek při své bezbřehé amorálnosti snaží podsunout) – on se svými dětmi a moje máma zase se mnou (táboření s Jiřím Vackem později mnohokrát litovala). Pekli jsme, co vím, z iniciativy pana Vacka v jílu (to je to jediné, co je na jeho příběhu pravdivé!!) nikoliv kuře, ale kohouta, a sotva by si jej Míla Tomášová před meditací nechala zaříznout). Kohout v jílu se neupekl dobře. Napůl byl spálený, napůl syrový. Dobré ke konzumaci to rozhodně nebylo, avšak pro děti to bylo atraktivní. K žádné společné meditaci po tomto jídle (vůbec během onoho táboření) nedošlo. To pan Vacek lže v reakci na naše pozastavení se nad jeho konzumací tlačenky před meditací. Jen aby ze sebe setřásl obraz špatného duchovního mistra, obviňuje druhé. Je to další sprostá, nestydatá lež Jiřího Vacka. Kromě tohoto a dalšího urážení Míly Tomášové (nesejde na tom, že již nežije a nehraji pane Vacku na sentiment, na city, ale jenom poukazuji na Vaše sprosté lži a nestydaté, naprosto amorální chování) sprostě uráží (jakýsi nejapný Vackův čéla se ptal, kdeže je nějaké urážení, dehonestace – ostatně pan Vacek uráží, ani o tom snad neví – tak třeba tyto věci jsou urážlivé) též Martina Paříka. O něm umí pan Vacek psát celé kapitoly, ba celé knihy lží a drzých urážek. Je sprosté a drzé doporučovat panu Paříkovi, že se měl ptát Míly Tomášové, proč před meditací jedla maso, když to není pravda. Určitě by nejedla maso, když by s někým měla společně meditovat. Pan Vacek se nezřízenou konzumací uzenin navíc nestydatě chlubí. On se vůbec při své rozsáhlé amorálnosti nestydí.
Byl jsem přítomen na všech našich společných dovolených s Jiřím Vackem, účastnil jsem se jeho a našich společných „táboření“ pod stanem, s ním i jeho dětmi z prvého manželství (ty, pokud by nelhaly, by si mohly vzpomenout, jak to bylo s pečením kohouta a potvrdily by, že žádná meditace po jeho jedení-nejedení nebyla). Co všechno tehdy jedl pan Vacek, jedla i moje máma, jedl jsem i já. Mohu potvrdit, že se při táboření s panem Vackem nemeditovalo. Na jiném místě se četla duchovní kniha. Jinak žádná duchovní činnost. Pan Vacek ve společnosti mých rodičů meditoval pouze v jejich bytě, pokud při té společné meditaci meditoval. Pan Vacek by se měl za své nehorázné lži a za výpady proti lidem stydět (toho on ale asi není schopen) a Vy, kteří se jej v tomto (že Míla Tomášová prý nerozpustila vásany směrem k posluchačům, že byla žačkou Drtikola, Maháršiho, že jej Míla Tomášová učila krást, že si nechala před meditací zaříznout kuře a konzumovala ho) zastáváte, byste měli rychle od toho upustit, anebo si sehnat přesvědčivé důkazy. Jinak na adresu pana Vacka a jemu podobných - v obraně mojí mámy, táty, pana Paříka a dalších mých přátel, i na obranu mojí - dodávám slovy pana Riese, „dejte nám pokoj a neotravujte“.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Urážky a lži páně Vacka, ať stále dokola obemílané (jako ty o pořadech Tomášových v Lucerně, bláznění kolem zádušní mše za „Edu“ Tomáše, o mém „výstupu“ v Národním domě v Praze na Vinohradech, o našem údajném spojení s komunisty aj.) anebo jeho chorou myslí vyprodukované nové (jakožto reakce na zjištění, že pan Vacek zcizuje autorská práva a poškozuje Ramanášram i Drtikolovy dědice i Avatar, o tom, jak jej prý Míla Tomášová učila krást brambory, nebo ty úplně nové o jedení masa Mílou Tomášovou před meditací). Pan Vacek se k prokazatelnému a prokázanému obvinění neumí postavit čestně, rovně čelem (to ostatně neuměl nikdy), ale zbaběle ihned nařkne - kdyby protistranu (např. z něčeho mne), ale osobu, která již nežije - Mílu Tomášovou. Jak zbabělé!! Pan Vacek nejenže prokazatelně lže a zcizuje, ale je i zbabělec. To prokazuje ostatně celou dobu schováváním se za své oddané příznivce a jejich vyzýváním ke své obraně. Nedošlo mu, že ze všeho se vylhat nepůjde.
Když Jiří Vacek blahé (mojí, avšak potemnělé jeho) paměti s Mílou Tomášovou tábořili ve stanech („netábořili“, pokud vím, spolu v jednom stanu, jak se pan Vacek při své bezbřehé amorálnosti snaží podsunout) – on se svými dětmi a moje máma zase se mnou (táboření s Jiřím Vackem později mnohokrát litovala). Pekli jsme, co vím, z iniciativy pana Vacka v jílu (to je to jediné, co je na jeho příběhu pravdivé!!) nikoliv kuře, ale kohouta, a sotva by si jej Míla Tomášová před meditací nechala zaříznout). Kohout v jílu se neupekl dobře. Napůl byl spálený, napůl syrový. Dobré ke konzumaci to rozhodně nebylo, avšak pro děti to bylo atraktivní. K žádné společné meditaci po tomto jídle (vůbec během onoho táboření) nedošlo. To pan Vacek lže v reakci na naše pozastavení se nad jeho konzumací tlačenky před meditací. Jen aby ze sebe setřásl obraz špatného duchovního mistra, obviňuje druhé. Je to další sprostá, nestydatá lež Jiřího Vacka. Kromě tohoto a dalšího urážení Míly Tomášové (nesejde na tom, že již nežije a nehraji pane Vacku na sentiment, na city, ale jenom poukazuji na Vaše sprosté lži a nestydaté, naprosto amorální chování) sprostě uráží (jakýsi nejapný Vackův čéla se ptal, kdeže je nějaké urážení, dehonestace – ostatně pan Vacek uráží, ani o tom snad neví – tak třeba tyto věci jsou urážlivé) též Martina Paříka. O něm umí pan Vacek psát celé kapitoly, ba celé knihy lží a drzých urážek. Je sprosté a drzé doporučovat panu Paříkovi, že se měl ptát Míly Tomášové, proč před meditací jedla maso, když to není pravda. Určitě by nejedla maso, když by s někým měla společně meditovat. Pan Vacek se nezřízenou konzumací uzenin navíc nestydatě chlubí. On se vůbec při své rozsáhlé amorálnosti nestydí.
Byl jsem přítomen na všech našich společných dovolených s Jiřím Vackem, účastnil jsem se jeho a našich společných „táboření“ pod stanem, s ním i jeho dětmi z prvého manželství (ty, pokud by nelhaly, by si mohly vzpomenout, jak to bylo s pečením kohouta a potvrdily by, že žádná meditace po jeho jedení-nejedení nebyla). Co všechno tehdy jedl pan Vacek, jedla i moje máma, jedl jsem i já. Mohu potvrdit, že se při táboření s panem Vackem nemeditovalo. Na jiném místě se četla duchovní kniha. Jinak žádná duchovní činnost. Pan Vacek ve společnosti mých rodičů meditoval pouze v jejich bytě, pokud při té společné meditaci meditoval. Pan Vacek by se měl za své nehorázné lži a za výpady proti lidem stydět (toho on ale asi není schopen) a Vy, kteří se jej v tomto (že Míla Tomášová prý nerozpustila vásany směrem k posluchačům, že byla žačkou Drtikola, Maháršiho, že jej Míla Tomášová učila krást, že si nechala před meditací zaříznout kuře a konzumovala ho) zastáváte, byste měli rychle od toho upustit, anebo si sehnat přesvědčivé důkazy. Jinak na adresu pana Vacka a jemu podobných - v obraně mojí mámy, táty, pana Paříka a dalších mých přátel, i na obranu mojí - dodávám slovy pana Riese, „dejte nám pokoj a neotravujte“.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
středa 9. května 2007
Z díla Ing. Jiřího Vacka: Mistrovské dehonestace 5. část
(Téměř) bez komentáře:
Vybrali jsme pro vás z díla Jiřího Vacka:
Mistrovské dehonestace 5. část
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„…o mně mluvila křesťanská stanice Proglas: hlásám bludy, jsem kacíř a půjdu do pekla a konec. Je neuvěřitelné, že právě k těmto lidem , kteří takto smýšlejí o józe, se obrátil na konci svého života Eda Tomáš, aby za spásu jeho duše sloužili zádušní mši. Celý život přednáší tisícům lidí, jak jógou dojdou ke spáse, a pak své přesvědčení zapře… každý uvažující člověk si položí ihned otázku, co vlastně přední učitel jógy dosáhl a odkud se vzaly pochybnosti o správnosti jógy, když věřil víc zádušní mši než své celoživotní praxi.“
X
„…o mně mluvila křesťanská stanice Proglas: hlásám bludy, jsem kacíř a půjdu do pekla a konec. Je neuvěřitelné, že právě k těmto lidem , kteří takto smýšlejí o józe, se obrátil na konci svého života Eda Tomáš, aby za spásu jeho duše sloužili zádušní mši. Celý život přednáší tisícům lidí, jak jógou dojdou ke spáse, a pak své přesvědčení zapře… každý uvažující člověk si položí ihned otázku, co vlastně přední učitel jógy dosáhl a odkud se vzaly pochybnosti o správnosti jógy, když věřil víc zádušní mši než své celoživotní praxi.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 68 uprostřed)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„ Pan Pařík…tehdy pro něho jako pro mnohé byla (Míla Tomášová) pouze manželkou Edy Tomáše. Neměl ani tušení, že byla jeho mistrem. Dnes se naopak snaží vytvářet dojem duchovního obra, který se nepotřeboval učit ani od Ramana Mahárišiho… náplní jeho (p. Paříka) duchovního působení je rozhodování o mistrech.“
X
„ Pan Pařík…tehdy pro něho jako pro mnohé byla (Míla Tomášová) pouze manželkou Edy Tomáše. Neměl ani tušení, že byla jeho mistrem. Dnes se naopak snaží vytvářet dojem duchovního obra, který se nepotřeboval učit ani od Ramana Mahárišiho… náplní jeho (p. Paříka) duchovního působení je rozhodování o mistrech.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 70 nahoře)
„Soudnému čtenáři by neměl například ujít rozdíl ve způsobu vyjadřování představitelů Avataru a mých přátel, kteří se postavili na mou obranu. Jaký propastný rozdíl. Na straně jedné slepá zášť a neslušnost, na straně druhé věcně a slušně vyjádřený nesouhlas…Ve své zaslepenosti tvrdí dokonce i opak toho, co doslova stojí v knihách, kterém sami vydávají. Vedeni slepou nenávistí, představitelé Avataru dokonce hájí komunistu Drtikola, který je kromě jiného spoluodpovědný za to, že E. Tomáše vyhodili z práce a poslali jej stavět tunely… [Proč tedy pan Vacek otiskl na obálky 16 svých knih obraz právě tohoto jím odsuzovaného F. Drtikola?] Skutečné zatmění ducha. A ještě si myslí, jak jsou spravedliví. Ve skutečnosti jsou v moci zla…“
„Soudnému čtenáři by neměl například ujít rozdíl ve způsobu vyjadřování představitelů Avataru a mých přátel, kteří se postavili na mou obranu. Jaký propastný rozdíl. Na straně jedné slepá zášť a neslušnost, na straně druhé věcně a slušně vyjádřený nesouhlas…Ve své zaslepenosti tvrdí dokonce i opak toho, co doslova stojí v knihách, kterém sami vydávají. Vedeni slepou nenávistí, představitelé Avataru dokonce hájí komunistu Drtikola, který je kromě jiného spoluodpovědný za to, že E. Tomáše vyhodili z práce a poslali jej stavět tunely… [Proč tedy pan Vacek otiskl na obálky 16 svých knih obraz právě tohoto jím odsuzovaného F. Drtikola?] Skutečné zatmění ducha. A ještě si myslí, jak jsou spravedliví. Ve skutečnosti jsou v moci zla…“
(Jak jsem hledal... 10, str. 121 dole)
„Někteří moji nepřátelé z Avataru a Doteku…považují duchovní úsilí za zbytečné, ego za božské a duchovní kázeň za zbytečnou. Když ji zdůrazňuji, tak prý vyhrožuji. I jejich vyjadřování má ke slušnosti daleko…. Jsou však v bezvýznamné menšině.“
„Někteří moji nepřátelé z Avataru a Doteku…považují duchovní úsilí za zbytečné, ego za božské a duchovní kázeň za zbytečnou. Když ji zdůrazňuji, tak prý vyhrožuji. I jejich vyjadřování má ke slušnosti daleko…. Jsou však v bezvýznamné menšině.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 123-124)
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
***
Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„Zájem o naše knihy se stále udržuje značný, takže můžeme v jejich vydávání pokračovat dále. Musím zdůraznit, aby nedošlo k omylu, že nejsem podnikatel, nemám podnik, ale autor, který vydává své práce vlastním nákladem. Také se chováme značně „neprofesionálně“… Knihy čtenářům neposíláme na dobírku, přikládáme složenku na zaplacení… To jsou ty naše „nekalé praktiky“, jak píše pan Pařík.“
X
„Zájem o naše knihy se stále udržuje značný, takže můžeme v jejich vydávání pokračovat dále. Musím zdůraznit, aby nedošlo k omylu, že nejsem podnikatel, nemám podnik, ale autor, který vydává své práce vlastním nákladem. Také se chováme značně „neprofesionálně“… Knihy čtenářům neposíláme na dobírku, přikládáme složenku na zaplacení… To jsou ty naše „nekalé praktiky“, jak píše pan Pařík.“
(Jak jsem hledal... 10, str .125 nahoře. Pařík ovšem napsal „jeho podivuhodné ekonomické jednání. A co pirátký prodej xeroxů, na nějž nemá J. Vacek licenci?)
„Panu Paříkovi se nelíbí, že zveřejňuji dopisy přátel s jejich duchovními zkušenostmi. Nazývá je „vynucenými“. Pravda je, že většina dopisů přichází z popudu hledajících… [Zde pan Vacek sám přiznává, že část je vynucených.] On soudí, že není oč usilovat ani potřeba rozpouštět ego. Proto se tak zlobí, že konkrétní zkušenosti hledajících vyvracejí jeho nepravdy.“
„Panu Paříkovi se nelíbí, že zveřejňuji dopisy přátel s jejich duchovními zkušenostmi. Nazývá je „vynucenými“. Pravda je, že většina dopisů přichází z popudu hledajících… [Zde pan Vacek sám přiznává, že část je vynucených.] On soudí, že není oč usilovat ani potřeba rozpouštět ego. Proto se tak zlobí, že konkrétní zkušenosti hledajících vyvracejí jeho nepravdy.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 187 nahoře)
***
„Je jim (rozuměj představitelům Avatáru) milejší Drtikol, komunista z přesvědčení než Ramana Maháriši. Tím jasně dokazují, kam patří.“
***
„Je jim (rozuměj představitelům Avatáru) milejší Drtikol, komunista z přesvědčení než Ramana Maháriši. Tím jasně dokazují, kam patří.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 73 nahoře)
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
pondělí 7. května 2007
Zlo není totéž co dobro
"Ctitel opravdového učení Bhagavána Ramany Maharišiho" zareagoval již podruhé na pokračující snahy pana Vacka o rozparcelování "nedělitelného" a postižení "nepostižitelného" následujícím komentářem (KV):
Dobrého dne přeji, pane Vacku,
jak jsem pochopil, nemíníte komunikovat otevřeně, na duhou stranu ale zjevně odpovídáte na polemiku uveřejněnou zde: http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/04/nejkrat-cesta-do-pekla-mrtvoln-pustoty.html, takže si dovoluji vám tímto zprostředkovat další pomocné body při vašem mapování obsahu pojmu Jednota.
Chápu, že se, ve vašem případě, nelze vzdát celoživotního názoru bezbolestně, a proto vám držím palce. Následující komentáře tedy, prosím, berte jako upřímně míněný obdiv, že jste se odhodlal do takové změny vůbec pustit a také poděkování za snahu doupřesnit pojmy tak, aby se pro vás staly i významy, nejen prázdnými slovy.
Zlo není totéž co dobro
06.05.2007
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktualni-clanky/zlo-neni-totez-co-dobro
Zlo není totéž co dobro a to ani podstatně. Zásadně nesouhlasím s prohlášením typu: „Zlo a dobro mají stejnou podstatu a v jednotě není ani dobro, ani zlo“.
* pokud budeme brát jednotu jako Jednotu (ve smyslu výkladu filosofie jógy), musíme se pozastavit nad definicí „dobra“ a „zla“, které pochází z rozlišení mysli. Podle obsahu mysli samé mysl definuje ono „dobro“ a „zlo“. Často se pak stává, že změnou obsahu mysli se posunou významy „dobra“ a „zla“, často až tak, že si vymění své pozice. Tak například to, že dostanu z fyziky od učitele pětku, protože neumím látku, je nepochybně pro mne zlé, stane-li se to však spouštěcím impulzem k tomu, aby byla látka fyziky osvojena, předtím vnímané zlo se najednou stane dobrem. Vlastní děj, oznámkování mých nedokonalých znalostí z fyziky, ta změna ohodnocení nijak nepozměnila – změnil se pouze pohled na skutečnou situaci v mé mysli. Dobro a zlo je tedy vnímáno myslí pouze na podkladě omezeného pohledu na Skutečnost. V Jednotě však nelze uvažovat o omezeném pohledu, takže v Jednotě nelze ani uvažovat o rozlišení na Dobro a Zlo. Také je tím odpovězeno na otázku podstaty – podstata rozlišení „Dobro“ a „Zlo“ je v omezení pohledu individuální mysli…
Taková přesvědčení pocházejí zřejmě z představy, že jednota je jakási mrtvá, nevědomá a nerozlišená kaše, ve které je opravdu vše jedno.
* sám víte, že to tak není. Jednota je Jednota, a tím, že si o ní vaše mysl vytváří své vlastní interpretace, se Jednota nijak nezmění.
Tak tomu není. Jednota je Bůh, živá, sebe si vědomá existence, která je i nejvyšším, absolutním Dobrem. Tak je v jednotě nejen Dobro, ale ona je přímo sama Dobrem.
V tom se mnou souhlasí i mistři, jako je například neznámý autor „Theologie Deutsch“. Část 30 svého pojednání uvádí takto:
„30. Kterak je Bůh pravé, jednoduché, dokonalé Dobro a kterak je světlem, rozumem a všemi ctnostmi; i jak je třeba toto nejvyšší a nejlepší Dobro ze všeho nejvíc milovat“.
* zde jste si dovolil trošku ilegální trik s formálním zápisem slova a tedy i předpokládaným obsahem tohoto slova. Jste si jist, že byste se dohodl s křesťany na obsahu slova Dobro? Zde ale zjevně křesťanským obsahem se snažíte dokázat svůj ne zcela křesťanský názor na Jednotu, pojem, který křesťanství již z principu této nauky, nezná…
Zlo naproti tomu je bezpodstatné.
* toto je ve vašich textech úplná novinka – zatím jste zlu přikládal velice podstatnou roli, dokonce až takovou, že zabírá více než polovinu všech vašich textů. Tato novinka ale ještě nezaručuje pravdivost tohoto tvrzení. Výše byly vypsány zdůvodnění.
Je nepřítomností tohoto dobra ve smyslu jeho neuvědomování. Tvrdit, že podstatou zla je jednota, je totéž, jako když bychom tvrdili, že Bůh je podstatou zla. Není. Je podstatou Dobra a víc Dobro samo.
* Bůh, jakožto kategorie Jednoty již z principu nemůže být vydělován, a tedy stojí mimo vydělitelné kategorie Dobra a Zla. Zde je ale patrna ještě jedna zcela nová myšlenka, dříve ve vašich projevech neviděná: Zlo jakožto samostatná kategorie „najednou“ neexistuje. Je to „vlastně“ nedostatek dobra. Vezmeme-li k tomu to, že Jednota je tedy 100% tohoto „nového typu“ Dobra, „nový typ“ Zla je tedy jen pojmenování onoho vakua, které doplňuje oněch 100% v případě, že Dobra je méně než 100%. Je-li to tak, nelze nijak zdůvodnit, že jste proti něčemu takovému bezpodstatnému téměř celý život brojil...
Podstata Jednoty, Boha, je dobrá a víc je sama dobrem a nikoliv něčím neutrálním.
* ano, zde je již naplno patrný posun ve významech pojmenování Dobro a Zlo. Dobro je tedy vše projevené, a tedy předchozí Neutrálnost je „ponovu“ nazývána Dobrem, takže vaše předchozí rozlišení na Dobré a Zlé tedy zcela ztratilo jak odůvodnění, tak i smysl. Bude v budoucnu velmi zajímavé, jak to budete svazovat do nějaké kontinuality. Mnohem lepší by bylo pro vaši budoucnost naplno říci, že Vacek změnil pohled a tedy žádná kontinualita se nekoná. Navíc, zdá se, že pod tlakem okolností to je i pravda.
Vše je Bůh, protože nic než on neexistuje, ale neplatí, že cokoliv z toho všeho je celý Bůh ani, že se každá věc a bytost nachází v božském stavu z jejího pohledu a stavu.
* ano, přesně to tak je. Otázkou ale zůstává, zda existence oné věci či bytosti je na Bohu nezávislá. Pokud nezávislá není, nemá smysl vůbec uvažovat o reálné skutečnosti z jejího pohledu, pokud nezávislá je, Jednota pozbývá významu. Doposud jste zastával velice tvrdě stanovisko, že ta existence je víceméně nezávislá, s posunem významu Dobra k Neutralitě bude zajímavé, jak pojmete tuto existenci „ponovu“.
Některé soudy z této oblasti platí pouze všeobecně, jiné jsou pouze jednosměrné; nelze je obracet, jako je tomu v matematice, kde obě strany rovnice jsou si skutečně rovny, jedno zda jde o stranu pravou či levou.
a + b = c + d platí plně pro obě strany.
Vše je Bůh. V tomto smyslu, ale jen v tomto smyslu platí
pařez = Bůh.
Již vůbec neplatí
Bůh = pařez.
* pokud jsme u té matematiky, mnohem lépe pochopíme, když vyjdeme z toho, že Jednota (a tedy i Bůh) je nekonečná. Potom ale lze zapsat:
nekonečno + nekonečno + nekonečno = nekonečno
a je ihned po jakémkoliv problému s rozlišováním.
Ještě jinak: Hlad je dobrý kuchař, ale dobrý kuchař není totéž, co hlad. Obracet takové vztahy, jak můžeme vidět, není možné.
* zde je krásně zobrazena vaše lekce z demagogie – „dobrý kuchař“ v prvním a „dobrý kuchař“ v druhém tvrzení jsou sice stejně zapsané popisy, ale obsahy jsou v těch dvou tvrzeních zcela odlišné. Doufám, že si to alespoň dokážete sám přiznat.
Pařez, každá jednotlivá věc a bytost jsou Bohem pouze tak, že jsou jeho částí, nacházejí se v Bohu a jsou jím pronikány, ale proto ještě nejsou Bohem celým.
* ano, přesně kvůli tomu jsem výše vypsal ono matematické:
nekonečno + nekonečno + nekonečno = nekonečno
Protože nemůžeme mít nekonečna „menší“ a „větší“, chtě nechtě musíme připustit, že to tak, jak to popisujete, prostě být nemůže. Jediné, co můžeme využít k popisu, je omezené vnímání Božství jednotlivými projevenými formami. A pokud to popíšeme takto, je zcela zřetelné, co se snažíte svým popisem popsat.
Navíc, pokud se nacházejí v projevu, mohou být od Boha odpadlé, nevědomé si jeho, a tak i své pravé existence.
* tady jste zase vypadl z konceptu – je-li Bůh Jednota, váš popis „odpadlé od Boha“ by znamenalo, že je to mimo Boha, což již z principu kontextu pojmenování Jednota je holý nesmysl. Ne, tuhle myšlenku prostě ve vztahu s pokusy popsat Jednotu prostě neprosadíte.
Jednota, nejvyšší Skutečnost, je jen jedna. Nejsou dvě Skutečnosti, což Indové označují pojmem a-dvaita, ne-dva.
* tady zase píšete přesně tak, jak to je. Bohužel, zjevně je to jen opsáno z knih jiných.
Z toho nevyplývá nerozlišenost, neexistence rozdílů, ale neoddělenost, spojení všeho v jednom celku, v jednotě.
* tady jste zase kousek poodešel – jakmile se objeví byť jen náznak rozlišitelnosti, Jednota se zcela ztrácí. Pokud budeme uvažovat rozlišitelnost a existenci rozdílů, nejsme v Jednotě, ale jsme v dialektice. A mezi těmi dvěma popisy je opravdu propastný rozdíl.
Nejvyšší Skutečnost, Bůh, Jednota existují ve stavu jak nerozlišeném, tak i rozlišeném, aniž by její projev, činnost byla oddělena od nečinného neprojevu.
* Tohle zase je jen popis dialektiky, hojně užívaný Aristotelovskou filosofií a dovršený díly Marxe a Exgelse.
Projev opět existuje jak – vzato z pohledu stvoření – ve stavu božském i nebožském.
* zde to dokonce i přiznáváte – z „pohledu stvoření“ totiž neznamená nic jiného než z pohledu omezeného vědomí, omezeného ztotožněním se s individuální myslí.
Božský projev je vědomou existencí v nejvyšší Skutečnosti, v jednotě ve smyslu vědomého života a spojení s ní. To je onen ráj, či nebe, ze kterého byly bytosti odpadlé svým vědomím od Boha, vypuzeny do projevu nebožského.
* kategorie „nebožského projevu“ a Jednota? Tady jste již zcela otevřeně naznačil, že něco může existovat mimo Boha (ne-božský má právě takový význam) a tím jste pro danou chvíli zcela popřel ty slibné myšlenky uchopení Jednoty v počátečních odstavcích.
V božském projevu existuje jak dobro relativní, tak i absolutní. Poslední je zdrojem dobra relativního.
* docela by mne zajímalo, k čemu vztahujete onu „relativitu“ dobra. Naneštěstí tuto velice důležitou položku vůbec nevysvětlujete. Vypadá to tedy, že je to jen nějaký pomocný pojem, jakési lepidlo, kterým se snažíte usilovně propojit kontext Jednoty a kontext Dialektiky. To se vám ale ve skutečnosti nemůže nikdy podařit – ty pojmy vyjadřují antagonistický popis. Je to vážně zcela marná práce.
Zde zlo opravdu neexistuje a samozřejmě neexistuje ani v neprojeveném Bohu. Relativní dobro v neprojevu existuje jako možnost absolutního Dobra projevit se v božském světě.
Do božského světa a dále do neprojeveného božství vede výhradně dobro ať relativní nebo absolutní, ale zásadně nikdy zlo.
* pokud je stále Dobro chápáno jako nový popis pro Neutrálnost, máte plnou pravdu.
Zlo ve všech svých projevech musí nejprve zmizet, protože do božského stavu ať projevu či neprojevu, nemá přístup. Jedno vylučuje druhé.
* Jedno vylučuje druhé? V pokusu o popis Jednoty? To snad ani nemůžete myslet zcela vážně, to nás jen zkoušíte, že ano…
Relativní dobro naopak nejen v božském světě nemizí, ale existuje dále. Rozvíjí se a směřuje ke své podstatě, jíž je sám Bůh.
* stále není zcela jasné, co si pod tím pojmem relativní dobro představujete, hlavně to, co jej činí relativním a k čemu je ta relativita vztažena.
Proto jen nevědomé ego může tvrdit, že v jednotě není dobro, a že je shodné podstaty se zlem.
* nová dávka demagogie, protože pokud v Jednotě není Dobro (nikdo nic takového nikdy netvrdil, vždy všichni Mistři tvrdili, že v Jednotě je obsaženo vše, jak Dobro tak i Zlo ve svých „obecně platných významech“, ale pouze jako jejich harmonické vyvážení – neboli jejich „deaktivace – vynulování - neutralita“, tak i ve vašem newspeaku ono Dobro, jako popis oné harmonické Neutrality, je součástí, ne-li přímo Jednota sama), tak nemá cenu hovořit ani o nějaké podstatě Dobra a případné shodnosti této podstaty se Zlem – protože zcela logicky musí v takovém typu popisu mít podstatu stejnou a to neexistenci.
Jednota je nejen prosta zla, ale ani zlo svou podstatou nevytváří. Její dobro se projevuje dobrem relativním a nikdy zlem, protože v ní ani neexistuje.
* zde je taková malá naděje, že byste onen nový a tajemný pojem „relativní dobro“ mohl chápat také jako vaše „předchozí Zlo“. Všechny vaše předchozí úvahy o „relativním dobru“ by tomu plně nasvědčovaly…
Zlo není výtvorem Dobra, ale bytostí odpadlých od Boha.
* ale zjevně potřebujete nějak uhájit svou minulou zaujatost v popisování zla, takže se tento pojem neustále snažíte vracet na scénu, a „relativní dobro“ tedy zákonitě musí zase zmizet do propadliště dějin...
Nemá podstatu, ale je projevem ega.
* tohle je zase pokus o demagogii – pokud existuje Jednota, a zlo je projevem ega, musí mít tedy jeho podstatu. Protože si tuto skutečnost uvědomujete, musel jste se znovu pokusit zastřít tento fakt poukázáním na „nepodstatnost“ zla. Vůbec ale není jasné, jak se – ve vztahu k Jednotě – potom vypořádáte s existencí Ega. Pokud Ego je projevem Boha (což by z hlediska Jednoty muselo být), muselo by mít Božskou podstatu (a to zcela jistě má), takže projev ega musí být téže podstaty, ergo-kladívko: Zlo musí být stejné podstaty jako Bůh, a nepomůže ani pokus o zmatení tím, že zlo nemá podstatu. Pokud ale budeme vycházet z toho, že ego nemá Božskou podstatu, tento fakt nám zcela zničí veškeré úsilí o popis Jednoty.
Ego vždycky rádo slyší, že „dobro a zlo jsou stejné podstaty“. Ihned si z toho odvodí, že být dobrý, či zlý je vlastně jedno, protože oboje v Jednotě neexistuje.
* víte, ten princip není v tom, co ego je či není. Ten princip je v ztotožňování či neztotožňování se s projevem, a tedy ani s Dobrem a Zlem (v onom „obecném“ slovním významu) ani s Egem jako takovým.
Tím spíš, že má sklon považovat jednotu za něco od Boha odlišného nebo jej dokonce z ní vyděluje a představuje si, že se ono samo jednoty nějak zmocní. Nezmocní, protože ono samo je bezpodstatným zlem.
* nějak jste se asi nechal unést – pravděpodobně asi nebudete schopen napsat zdroj, ze kterého vycházíte v myšlence, že ego považuje Jednotu za něco odlišného od Boha, pokud tedy nemáte najednou pod pojmem Bůh nějakou tu fousatou osobu sedící na obláčku a blahosklonně zasahující do běhu světa. Vycházíme-li z toho, že pod slovem Bůh máme stále i význam Bůh jako na počátku textu, neznám žádný zdroj - tedy kromě vás nyní - který by něco tak radikálního tvrdil.
* ve výše napsané kardinální myšlence o tom, co si ego osobuje považovat, by se mohla ztratit myšlenka, že nejen Zlo, ale i ego ve vašem newspeaku nemá podstatu. Hned je to mnohem jasnější, jen je s podivem, že těch mnoho let jste tvrdil něco zcela odlišného a nyní si tohoto faktu „nějak podivně“ nejste vůbec vědom.
Základem ega není podstata vědomí jednoty Já jsem, ale ztráta tohoto vědomí a jeho omezení na tělo a ztotožnění s ním. Právě toto je zlo zásadní a nejhorší, protože rozbíjí jednotu.
* chápu, proč jste najednou musel napsat slovo „základem“ - vždyť jste chvíli předtím přímo napsal, že ego nemá podstatu. Jenže vaše manipulace se slovy vás zahnala na scestí. Je-li něco základem něčeho, je to zároveň i jeho podstata.
* vůbec předchozí věty jsou výživné – co je to za Jednotu, která může být rozbita? To by znamenalo, že Zlo je více než tato Jednota, protože má moc Jednotu zničit. Ale to jste asi nechtěl napsat, to, že Zlo je více než Jednota, to vám jen tak v svatém zápalu „ujelo“, že ano…
* jako velmi pozitivní vnímám váš pokus začít popisovat ony vnitřní vazby pomocí pojmů ztotožnění. Ano, to je ta správná cesta, tudy se dá dojít nejen ke správnému popisu, ale dokonce i k pochopení, ba co více, k realizaci Jednoty.
Proto nás Ježíš varuje: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“. Toto spojení se samozřejmě odehrává, jak říká, „v nebi“.
* myslím, že velmi mnoho křesťanských mudrců současnosti i minulosti při této myšlence a jejím kontextu zírá s ústy dokořán, co že to píšete…
Velmi bychom se mýlili, kdybychom si mysleli, že učitelé advaity neučí o zlu a dobru, „protože v jednotě přece neexistují“. Často se mně stává, že když něco napíši a přemýšlím, zda nějakou otázku vykládám správně, dostane se mi v zápětí do ruky text, který s mými závěry souhlasí. Stalo se tak i při psaní této kapitoly.
Jakoby náhodou jsem otevřel „The Mountain Path“ a co jsem tam nenašel? Bhagavanovo učení o dobru a lásce k němu. Část cituji:
„Abyste mohl odmítnout zlo, musíte milovat dobro. V náležitém čase se toto dobro bude jevit jako překážka (cesty k Bohu) a bude odmítnuto. Proto musíte nezbytně nejprve milovat to, co je dobré. To znamená, že musíte nejprve milovat a pak odmítnout věc, kterou milujete. Když takto vše zamítnete, co zůstane, je samotné Já (Jednota). To je pravá láska. Kdo zná tajemství této lásky, shledá, že svět sám je pln vesmírné lásky.“
* škoda, že jste si tento text nepřečetl už na začátku tohoto vašeho traktátu. Možná byste se uchránil zoufalých pokusů o zavedení nových významů pojmů Dobro a Zlo, pravděpodobně byste také přestal tvrdit výše uvedené, že Bůh je pouze Dobro (Bhagaván sám zdůrazňuje, že v určitém čase musí být Dobro odmítnuto jako překážka na cestě k Bohu – ve vašem „výkladu“ by musel být odmítnut jak Bůh, tak i Jednota sama!!!). Také fakt, že Dobro se jeví jako překážka na cestě k Bohu, moc nepodporuje vaší teorii o tom, že Dobro je Bůh, dokonce ani naopak to nebude moc fungovat – ve formulaci Bůh je Dobro.
* zcela fascinujícím - se dle výše vypsaného - jeví váš závěr, že Bhagaván svou myšlenkou souhlasí s vašimi závěry. Myslím, že tohle by si nedovolil napsat ani pan Paroubek, u kterého jsme zvyklí už skoro na všechno…
* ve světle výše uvedených faktů se již jeví pochybení v tom, že Já je Jednota jako velmi podružné…
Pramen: Suri Nagamma, Letters from Sri Ramanashramam.
Jen na okraj: to, co „odmítáme“, lépe od čeho se odpoutáváme, jsou věci a bytosti, které milujeme láskou, která lpí na milovaném a poutá nás k němu. Neodříkáme se lásky samé, tím méně duchovní etiky.
* on to Bhagaván s tím odmítáním myslel úplně jinak, že ano, ale to by se vám nehodilo do krámku: Bhagaván upozorňuje, že do jisté doby je nutné zastabilizovat svou mysl do té formy, že ji lze zpředmětnit, třeba zrovna vnímáním lásky a dobra, ale ono je v podstatě jedno čím. V okamžiku možnosti zpředmětnění individuální mysli je nutné mysl jako takovou zcela odmítnout jako zdroj omezení vědomí, který je navíc i zpředmětováním vnímán již jako neskutečný. Jejím odmítnutím vyvstane ve vědomí již ničím neomezovaná Jednota, která zde stále byla, jen byla tou individuální myslí - a jevy v ní – více či méně překrývána…
Závěr
Jednota je jednotou jediného Dobra.
* před chvílí vám i Bhagaván Ramana Mahariši tvrdil něco zcela jiného, vy jste si toho nevšiml???
Představa, že v jednotě zlo zmizí, je naprosto nesprávná. Zlo nemůže do jednoty vůbec vstoupit. Nejprve musí zmizet, a co zůstane, je jediné Dobro a jeho jednota.
* tohle je také zcela neoprávněný závěr. Dle Bhagavánova vyjádření do Jednoty nemůže vstoupit nic, co vyvolává dojem oddělenosti. Dobro je potřeba odmítnout a teprve po jeho odmítnutí může vystoupit z „pozadí“ ona zkušenost Jednoty. Tolik Bhagavan.
Zla se musí vědomě odřeknout každá stvořená bytost sama a dobrovolně. Bez toho nelze nejen do jednoty vstoupit, ale ani pokročit na stezce. Nejen se musíme zla odřeknout, ale také je v sobě rozpustit, dokud po něm nezbude ani stopy. S dobrem relativním i absolutním, které takto dosáhneme, můžeme teprve vstoupit do Jednoty s Dobrem – Bohem.
* zase to samé – to, že se tak sveřepě držíte své interpretace i přes to, že Bhagavan říká něco zcela jiného, mne vede k závěru, že pan Ramanan asi má skutečné důvody k tomu vám přímo zakazovat překlady Maharišiho prací. Představa, že byste je překládal/interpretoval způsobem, který se vám daří zde, je opravdu děsivá.
Takže můj závěr zní – ano, je vidět, že se zcela opravdu snažíte téma Jednoty uchopit, ale více opravdovosti a méně sebeobrany svých názorů by rozhodně nezaškodilo. Také rozhodně nezaškodí přemýšlet i o tom, co čtete – ten pokus o to neskutečné překroucení slov Bhagavána a snaha o následné využití k sebeobraně, je opravdu alarmující.
Ctitel opravdového učení Bhagavána Ramany Maharišiho.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Dobrého dne přeji, pane Vacku,
jak jsem pochopil, nemíníte komunikovat otevřeně, na duhou stranu ale zjevně odpovídáte na polemiku uveřejněnou zde: http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/04/nejkrat-cesta-do-pekla-mrtvoln-pustoty.html, takže si dovoluji vám tímto zprostředkovat další pomocné body při vašem mapování obsahu pojmu Jednota.
Chápu, že se, ve vašem případě, nelze vzdát celoživotního názoru bezbolestně, a proto vám držím palce. Následující komentáře tedy, prosím, berte jako upřímně míněný obdiv, že jste se odhodlal do takové změny vůbec pustit a také poděkování za snahu doupřesnit pojmy tak, aby se pro vás staly i významy, nejen prázdnými slovy.
Zlo není totéž co dobro
06.05.2007
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktualni-clanky/zlo-neni-totez-co-dobro
Zlo není totéž co dobro a to ani podstatně. Zásadně nesouhlasím s prohlášením typu: „Zlo a dobro mají stejnou podstatu a v jednotě není ani dobro, ani zlo“.
* pokud budeme brát jednotu jako Jednotu (ve smyslu výkladu filosofie jógy), musíme se pozastavit nad definicí „dobra“ a „zla“, které pochází z rozlišení mysli. Podle obsahu mysli samé mysl definuje ono „dobro“ a „zlo“. Často se pak stává, že změnou obsahu mysli se posunou významy „dobra“ a „zla“, často až tak, že si vymění své pozice. Tak například to, že dostanu z fyziky od učitele pětku, protože neumím látku, je nepochybně pro mne zlé, stane-li se to však spouštěcím impulzem k tomu, aby byla látka fyziky osvojena, předtím vnímané zlo se najednou stane dobrem. Vlastní děj, oznámkování mých nedokonalých znalostí z fyziky, ta změna ohodnocení nijak nepozměnila – změnil se pouze pohled na skutečnou situaci v mé mysli. Dobro a zlo je tedy vnímáno myslí pouze na podkladě omezeného pohledu na Skutečnost. V Jednotě však nelze uvažovat o omezeném pohledu, takže v Jednotě nelze ani uvažovat o rozlišení na Dobro a Zlo. Také je tím odpovězeno na otázku podstaty – podstata rozlišení „Dobro“ a „Zlo“ je v omezení pohledu individuální mysli…
Taková přesvědčení pocházejí zřejmě z představy, že jednota je jakási mrtvá, nevědomá a nerozlišená kaše, ve které je opravdu vše jedno.
* sám víte, že to tak není. Jednota je Jednota, a tím, že si o ní vaše mysl vytváří své vlastní interpretace, se Jednota nijak nezmění.
Tak tomu není. Jednota je Bůh, živá, sebe si vědomá existence, která je i nejvyšším, absolutním Dobrem. Tak je v jednotě nejen Dobro, ale ona je přímo sama Dobrem.
V tom se mnou souhlasí i mistři, jako je například neznámý autor „Theologie Deutsch“. Část 30 svého pojednání uvádí takto:
„30. Kterak je Bůh pravé, jednoduché, dokonalé Dobro a kterak je světlem, rozumem a všemi ctnostmi; i jak je třeba toto nejvyšší a nejlepší Dobro ze všeho nejvíc milovat“.
* zde jste si dovolil trošku ilegální trik s formálním zápisem slova a tedy i předpokládaným obsahem tohoto slova. Jste si jist, že byste se dohodl s křesťany na obsahu slova Dobro? Zde ale zjevně křesťanským obsahem se snažíte dokázat svůj ne zcela křesťanský názor na Jednotu, pojem, který křesťanství již z principu této nauky, nezná…
Zlo naproti tomu je bezpodstatné.
* toto je ve vašich textech úplná novinka – zatím jste zlu přikládal velice podstatnou roli, dokonce až takovou, že zabírá více než polovinu všech vašich textů. Tato novinka ale ještě nezaručuje pravdivost tohoto tvrzení. Výše byly vypsány zdůvodnění.
Je nepřítomností tohoto dobra ve smyslu jeho neuvědomování. Tvrdit, že podstatou zla je jednota, je totéž, jako když bychom tvrdili, že Bůh je podstatou zla. Není. Je podstatou Dobra a víc Dobro samo.
* Bůh, jakožto kategorie Jednoty již z principu nemůže být vydělován, a tedy stojí mimo vydělitelné kategorie Dobra a Zla. Zde je ale patrna ještě jedna zcela nová myšlenka, dříve ve vašich projevech neviděná: Zlo jakožto samostatná kategorie „najednou“ neexistuje. Je to „vlastně“ nedostatek dobra. Vezmeme-li k tomu to, že Jednota je tedy 100% tohoto „nového typu“ Dobra, „nový typ“ Zla je tedy jen pojmenování onoho vakua, které doplňuje oněch 100% v případě, že Dobra je méně než 100%. Je-li to tak, nelze nijak zdůvodnit, že jste proti něčemu takovému bezpodstatnému téměř celý život brojil...
Podstata Jednoty, Boha, je dobrá a víc je sama dobrem a nikoliv něčím neutrálním.
* ano, zde je již naplno patrný posun ve významech pojmenování Dobro a Zlo. Dobro je tedy vše projevené, a tedy předchozí Neutrálnost je „ponovu“ nazývána Dobrem, takže vaše předchozí rozlišení na Dobré a Zlé tedy zcela ztratilo jak odůvodnění, tak i smysl. Bude v budoucnu velmi zajímavé, jak to budete svazovat do nějaké kontinuality. Mnohem lepší by bylo pro vaši budoucnost naplno říci, že Vacek změnil pohled a tedy žádná kontinualita se nekoná. Navíc, zdá se, že pod tlakem okolností to je i pravda.
Vše je Bůh, protože nic než on neexistuje, ale neplatí, že cokoliv z toho všeho je celý Bůh ani, že se každá věc a bytost nachází v božském stavu z jejího pohledu a stavu.
* ano, přesně to tak je. Otázkou ale zůstává, zda existence oné věci či bytosti je na Bohu nezávislá. Pokud nezávislá není, nemá smysl vůbec uvažovat o reálné skutečnosti z jejího pohledu, pokud nezávislá je, Jednota pozbývá významu. Doposud jste zastával velice tvrdě stanovisko, že ta existence je víceméně nezávislá, s posunem významu Dobra k Neutralitě bude zajímavé, jak pojmete tuto existenci „ponovu“.
Některé soudy z této oblasti platí pouze všeobecně, jiné jsou pouze jednosměrné; nelze je obracet, jako je tomu v matematice, kde obě strany rovnice jsou si skutečně rovny, jedno zda jde o stranu pravou či levou.
a + b = c + d platí plně pro obě strany.
Vše je Bůh. V tomto smyslu, ale jen v tomto smyslu platí
pařez = Bůh.
Již vůbec neplatí
Bůh = pařez.
* pokud jsme u té matematiky, mnohem lépe pochopíme, když vyjdeme z toho, že Jednota (a tedy i Bůh) je nekonečná. Potom ale lze zapsat:
nekonečno + nekonečno + nekonečno = nekonečno
a je ihned po jakémkoliv problému s rozlišováním.
Ještě jinak: Hlad je dobrý kuchař, ale dobrý kuchař není totéž, co hlad. Obracet takové vztahy, jak můžeme vidět, není možné.
* zde je krásně zobrazena vaše lekce z demagogie – „dobrý kuchař“ v prvním a „dobrý kuchař“ v druhém tvrzení jsou sice stejně zapsané popisy, ale obsahy jsou v těch dvou tvrzeních zcela odlišné. Doufám, že si to alespoň dokážete sám přiznat.
Pařez, každá jednotlivá věc a bytost jsou Bohem pouze tak, že jsou jeho částí, nacházejí se v Bohu a jsou jím pronikány, ale proto ještě nejsou Bohem celým.
* ano, přesně kvůli tomu jsem výše vypsal ono matematické:
nekonečno + nekonečno + nekonečno = nekonečno
Protože nemůžeme mít nekonečna „menší“ a „větší“, chtě nechtě musíme připustit, že to tak, jak to popisujete, prostě být nemůže. Jediné, co můžeme využít k popisu, je omezené vnímání Božství jednotlivými projevenými formami. A pokud to popíšeme takto, je zcela zřetelné, co se snažíte svým popisem popsat.
Navíc, pokud se nacházejí v projevu, mohou být od Boha odpadlé, nevědomé si jeho, a tak i své pravé existence.
* tady jste zase vypadl z konceptu – je-li Bůh Jednota, váš popis „odpadlé od Boha“ by znamenalo, že je to mimo Boha, což již z principu kontextu pojmenování Jednota je holý nesmysl. Ne, tuhle myšlenku prostě ve vztahu s pokusy popsat Jednotu prostě neprosadíte.
Jednota, nejvyšší Skutečnost, je jen jedna. Nejsou dvě Skutečnosti, což Indové označují pojmem a-dvaita, ne-dva.
* tady zase píšete přesně tak, jak to je. Bohužel, zjevně je to jen opsáno z knih jiných.
Z toho nevyplývá nerozlišenost, neexistence rozdílů, ale neoddělenost, spojení všeho v jednom celku, v jednotě.
* tady jste zase kousek poodešel – jakmile se objeví byť jen náznak rozlišitelnosti, Jednota se zcela ztrácí. Pokud budeme uvažovat rozlišitelnost a existenci rozdílů, nejsme v Jednotě, ale jsme v dialektice. A mezi těmi dvěma popisy je opravdu propastný rozdíl.
Nejvyšší Skutečnost, Bůh, Jednota existují ve stavu jak nerozlišeném, tak i rozlišeném, aniž by její projev, činnost byla oddělena od nečinného neprojevu.
* Tohle zase je jen popis dialektiky, hojně užívaný Aristotelovskou filosofií a dovršený díly Marxe a Exgelse.
Projev opět existuje jak – vzato z pohledu stvoření – ve stavu božském i nebožském.
* zde to dokonce i přiznáváte – z „pohledu stvoření“ totiž neznamená nic jiného než z pohledu omezeného vědomí, omezeného ztotožněním se s individuální myslí.
Božský projev je vědomou existencí v nejvyšší Skutečnosti, v jednotě ve smyslu vědomého života a spojení s ní. To je onen ráj, či nebe, ze kterého byly bytosti odpadlé svým vědomím od Boha, vypuzeny do projevu nebožského.
* kategorie „nebožského projevu“ a Jednota? Tady jste již zcela otevřeně naznačil, že něco může existovat mimo Boha (ne-božský má právě takový význam) a tím jste pro danou chvíli zcela popřel ty slibné myšlenky uchopení Jednoty v počátečních odstavcích.
V božském projevu existuje jak dobro relativní, tak i absolutní. Poslední je zdrojem dobra relativního.
* docela by mne zajímalo, k čemu vztahujete onu „relativitu“ dobra. Naneštěstí tuto velice důležitou položku vůbec nevysvětlujete. Vypadá to tedy, že je to jen nějaký pomocný pojem, jakési lepidlo, kterým se snažíte usilovně propojit kontext Jednoty a kontext Dialektiky. To se vám ale ve skutečnosti nemůže nikdy podařit – ty pojmy vyjadřují antagonistický popis. Je to vážně zcela marná práce.
Zde zlo opravdu neexistuje a samozřejmě neexistuje ani v neprojeveném Bohu. Relativní dobro v neprojevu existuje jako možnost absolutního Dobra projevit se v božském světě.
Do božského světa a dále do neprojeveného božství vede výhradně dobro ať relativní nebo absolutní, ale zásadně nikdy zlo.
* pokud je stále Dobro chápáno jako nový popis pro Neutrálnost, máte plnou pravdu.
Zlo ve všech svých projevech musí nejprve zmizet, protože do božského stavu ať projevu či neprojevu, nemá přístup. Jedno vylučuje druhé.
* Jedno vylučuje druhé? V pokusu o popis Jednoty? To snad ani nemůžete myslet zcela vážně, to nás jen zkoušíte, že ano…
Relativní dobro naopak nejen v božském světě nemizí, ale existuje dále. Rozvíjí se a směřuje ke své podstatě, jíž je sám Bůh.
* stále není zcela jasné, co si pod tím pojmem relativní dobro představujete, hlavně to, co jej činí relativním a k čemu je ta relativita vztažena.
Proto jen nevědomé ego může tvrdit, že v jednotě není dobro, a že je shodné podstaty se zlem.
* nová dávka demagogie, protože pokud v Jednotě není Dobro (nikdo nic takového nikdy netvrdil, vždy všichni Mistři tvrdili, že v Jednotě je obsaženo vše, jak Dobro tak i Zlo ve svých „obecně platných významech“, ale pouze jako jejich harmonické vyvážení – neboli jejich „deaktivace – vynulování - neutralita“, tak i ve vašem newspeaku ono Dobro, jako popis oné harmonické Neutrality, je součástí, ne-li přímo Jednota sama), tak nemá cenu hovořit ani o nějaké podstatě Dobra a případné shodnosti této podstaty se Zlem – protože zcela logicky musí v takovém typu popisu mít podstatu stejnou a to neexistenci.
Jednota je nejen prosta zla, ale ani zlo svou podstatou nevytváří. Její dobro se projevuje dobrem relativním a nikdy zlem, protože v ní ani neexistuje.
* zde je taková malá naděje, že byste onen nový a tajemný pojem „relativní dobro“ mohl chápat také jako vaše „předchozí Zlo“. Všechny vaše předchozí úvahy o „relativním dobru“ by tomu plně nasvědčovaly…
Zlo není výtvorem Dobra, ale bytostí odpadlých od Boha.
* ale zjevně potřebujete nějak uhájit svou minulou zaujatost v popisování zla, takže se tento pojem neustále snažíte vracet na scénu, a „relativní dobro“ tedy zákonitě musí zase zmizet do propadliště dějin...
Nemá podstatu, ale je projevem ega.
* tohle je zase pokus o demagogii – pokud existuje Jednota, a zlo je projevem ega, musí mít tedy jeho podstatu. Protože si tuto skutečnost uvědomujete, musel jste se znovu pokusit zastřít tento fakt poukázáním na „nepodstatnost“ zla. Vůbec ale není jasné, jak se – ve vztahu k Jednotě – potom vypořádáte s existencí Ega. Pokud Ego je projevem Boha (což by z hlediska Jednoty muselo být), muselo by mít Božskou podstatu (a to zcela jistě má), takže projev ega musí být téže podstaty, ergo-kladívko: Zlo musí být stejné podstaty jako Bůh, a nepomůže ani pokus o zmatení tím, že zlo nemá podstatu. Pokud ale budeme vycházet z toho, že ego nemá Božskou podstatu, tento fakt nám zcela zničí veškeré úsilí o popis Jednoty.
Ego vždycky rádo slyší, že „dobro a zlo jsou stejné podstaty“. Ihned si z toho odvodí, že být dobrý, či zlý je vlastně jedno, protože oboje v Jednotě neexistuje.
* víte, ten princip není v tom, co ego je či není. Ten princip je v ztotožňování či neztotožňování se s projevem, a tedy ani s Dobrem a Zlem (v onom „obecném“ slovním významu) ani s Egem jako takovým.
Tím spíš, že má sklon považovat jednotu za něco od Boha odlišného nebo jej dokonce z ní vyděluje a představuje si, že se ono samo jednoty nějak zmocní. Nezmocní, protože ono samo je bezpodstatným zlem.
* nějak jste se asi nechal unést – pravděpodobně asi nebudete schopen napsat zdroj, ze kterého vycházíte v myšlence, že ego považuje Jednotu za něco odlišného od Boha, pokud tedy nemáte najednou pod pojmem Bůh nějakou tu fousatou osobu sedící na obláčku a blahosklonně zasahující do běhu světa. Vycházíme-li z toho, že pod slovem Bůh máme stále i význam Bůh jako na počátku textu, neznám žádný zdroj - tedy kromě vás nyní - který by něco tak radikálního tvrdil.
* ve výše napsané kardinální myšlence o tom, co si ego osobuje považovat, by se mohla ztratit myšlenka, že nejen Zlo, ale i ego ve vašem newspeaku nemá podstatu. Hned je to mnohem jasnější, jen je s podivem, že těch mnoho let jste tvrdil něco zcela odlišného a nyní si tohoto faktu „nějak podivně“ nejste vůbec vědom.
Základem ega není podstata vědomí jednoty Já jsem, ale ztráta tohoto vědomí a jeho omezení na tělo a ztotožnění s ním. Právě toto je zlo zásadní a nejhorší, protože rozbíjí jednotu.
* chápu, proč jste najednou musel napsat slovo „základem“ - vždyť jste chvíli předtím přímo napsal, že ego nemá podstatu. Jenže vaše manipulace se slovy vás zahnala na scestí. Je-li něco základem něčeho, je to zároveň i jeho podstata.
* vůbec předchozí věty jsou výživné – co je to za Jednotu, která může být rozbita? To by znamenalo, že Zlo je více než tato Jednota, protože má moc Jednotu zničit. Ale to jste asi nechtěl napsat, to, že Zlo je více než Jednota, to vám jen tak v svatém zápalu „ujelo“, že ano…
* jako velmi pozitivní vnímám váš pokus začít popisovat ony vnitřní vazby pomocí pojmů ztotožnění. Ano, to je ta správná cesta, tudy se dá dojít nejen ke správnému popisu, ale dokonce i k pochopení, ba co více, k realizaci Jednoty.
Proto nás Ježíš varuje: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“. Toto spojení se samozřejmě odehrává, jak říká, „v nebi“.
* myslím, že velmi mnoho křesťanských mudrců současnosti i minulosti při této myšlence a jejím kontextu zírá s ústy dokořán, co že to píšete…
Velmi bychom se mýlili, kdybychom si mysleli, že učitelé advaity neučí o zlu a dobru, „protože v jednotě přece neexistují“. Často se mně stává, že když něco napíši a přemýšlím, zda nějakou otázku vykládám správně, dostane se mi v zápětí do ruky text, který s mými závěry souhlasí. Stalo se tak i při psaní této kapitoly.
Jakoby náhodou jsem otevřel „The Mountain Path“ a co jsem tam nenašel? Bhagavanovo učení o dobru a lásce k němu. Část cituji:
„Abyste mohl odmítnout zlo, musíte milovat dobro. V náležitém čase se toto dobro bude jevit jako překážka (cesty k Bohu) a bude odmítnuto. Proto musíte nezbytně nejprve milovat to, co je dobré. To znamená, že musíte nejprve milovat a pak odmítnout věc, kterou milujete. Když takto vše zamítnete, co zůstane, je samotné Já (Jednota). To je pravá láska. Kdo zná tajemství této lásky, shledá, že svět sám je pln vesmírné lásky.“
* škoda, že jste si tento text nepřečetl už na začátku tohoto vašeho traktátu. Možná byste se uchránil zoufalých pokusů o zavedení nových významů pojmů Dobro a Zlo, pravděpodobně byste také přestal tvrdit výše uvedené, že Bůh je pouze Dobro (Bhagaván sám zdůrazňuje, že v určitém čase musí být Dobro odmítnuto jako překážka na cestě k Bohu – ve vašem „výkladu“ by musel být odmítnut jak Bůh, tak i Jednota sama!!!). Také fakt, že Dobro se jeví jako překážka na cestě k Bohu, moc nepodporuje vaší teorii o tom, že Dobro je Bůh, dokonce ani naopak to nebude moc fungovat – ve formulaci Bůh je Dobro.
* zcela fascinujícím - se dle výše vypsaného - jeví váš závěr, že Bhagaván svou myšlenkou souhlasí s vašimi závěry. Myslím, že tohle by si nedovolil napsat ani pan Paroubek, u kterého jsme zvyklí už skoro na všechno…
* ve světle výše uvedených faktů se již jeví pochybení v tom, že Já je Jednota jako velmi podružné…
Pramen: Suri Nagamma, Letters from Sri Ramanashramam.
Jen na okraj: to, co „odmítáme“, lépe od čeho se odpoutáváme, jsou věci a bytosti, které milujeme láskou, která lpí na milovaném a poutá nás k němu. Neodříkáme se lásky samé, tím méně duchovní etiky.
* on to Bhagaván s tím odmítáním myslel úplně jinak, že ano, ale to by se vám nehodilo do krámku: Bhagaván upozorňuje, že do jisté doby je nutné zastabilizovat svou mysl do té formy, že ji lze zpředmětnit, třeba zrovna vnímáním lásky a dobra, ale ono je v podstatě jedno čím. V okamžiku možnosti zpředmětnění individuální mysli je nutné mysl jako takovou zcela odmítnout jako zdroj omezení vědomí, který je navíc i zpředmětováním vnímán již jako neskutečný. Jejím odmítnutím vyvstane ve vědomí již ničím neomezovaná Jednota, která zde stále byla, jen byla tou individuální myslí - a jevy v ní – více či méně překrývána…
Závěr
Jednota je jednotou jediného Dobra.
* před chvílí vám i Bhagaván Ramana Mahariši tvrdil něco zcela jiného, vy jste si toho nevšiml???
Představa, že v jednotě zlo zmizí, je naprosto nesprávná. Zlo nemůže do jednoty vůbec vstoupit. Nejprve musí zmizet, a co zůstane, je jediné Dobro a jeho jednota.
* tohle je také zcela neoprávněný závěr. Dle Bhagavánova vyjádření do Jednoty nemůže vstoupit nic, co vyvolává dojem oddělenosti. Dobro je potřeba odmítnout a teprve po jeho odmítnutí může vystoupit z „pozadí“ ona zkušenost Jednoty. Tolik Bhagavan.
Zla se musí vědomě odřeknout každá stvořená bytost sama a dobrovolně. Bez toho nelze nejen do jednoty vstoupit, ale ani pokročit na stezce. Nejen se musíme zla odřeknout, ale také je v sobě rozpustit, dokud po něm nezbude ani stopy. S dobrem relativním i absolutním, které takto dosáhneme, můžeme teprve vstoupit do Jednoty s Dobrem – Bohem.
* zase to samé – to, že se tak sveřepě držíte své interpretace i přes to, že Bhagavan říká něco zcela jiného, mne vede k závěru, že pan Ramanan asi má skutečné důvody k tomu vám přímo zakazovat překlady Maharišiho prací. Představa, že byste je překládal/interpretoval způsobem, který se vám daří zde, je opravdu děsivá.
Takže můj závěr zní – ano, je vidět, že se zcela opravdu snažíte téma Jednoty uchopit, ale více opravdovosti a méně sebeobrany svých názorů by rozhodně nezaškodilo. Také rozhodně nezaškodí přemýšlet i o tom, co čtete – ten pokus o to neskutečné překroucení slov Bhagavána a snaha o následné využití k sebeobraně, je opravdu alarmující.
Ctitel opravdového učení Bhagavána Ramany Maharišiho.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
neděle 6. května 2007
Co se hýbe?
"To, co tam dlouholetý vegetarián o tlačence píše, zcela vyvrací její škodlivost, jak tvrdí pan Pařík. " (Z článku J. Vacka "Pan Pařík a tlačenka" z 6. 5. 07 na webu Jiří Vacek-Satguru)
Malý kóan pro pana Vacka:
Co se hýbe: Ústa pana Vacka, nebo tlačenka v nich?
Připravil Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
středa 2. května 2007
Otázky na pana Vacka I. podruhé
Je tomu již dva měsíce, co byly panu Vackovi položeny dvě zásadní otázky. A protože nedošla ani na jednu z nich odpověď, můžeme se domnívat, že buďto byly panem Vackem přehlédnuty, nebo se jim vyhýbá záměrně. Nikoli z nedostatku dalších materiálů pro tento blog, nýbrž kvůli závažnosti oněch otázek uvádíme je znovu, tentokráte v opačném pořadí a v naději, že se dočkáme korektní odpovědi samotného pana Vacka.
Úterý, 27. únor 2007
Pan Vacek píše ve 12. díle svých pamětí:
„Žádní hodní a slušní komunisté nikdy neexistovali ani existovat, jak bylo ukázáno, nemohli. Členem zločinecké organizace slušný člověk být nemůže.“
Dále píše v pamětech č. 11:
„Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření.“„V čem je podstata Drtikolova pádu? V popření nauky. Kam vede, je zřejmé z jeho případu.“ (Paměti 11, str. 65 uprostřed)
Otázka:
Proč pan Vacek nejméně na 16 svých knižních titulech otiskuje na obálku obrázek komunisty Františka Drtikola, podle pana inženýra člověka nehodného, neslušného, který nevěřil tomu, co učil, který popřel nauku a prodělal pád?
Podotázky:
A) Na veřejné publikování a multiplikování díla (v tomto případě výtvarného) jiného autora musí mít nakladatel písemný souhlas majitele autorských práv, i kdyby originál díla byl v nakladatelově majetku. Oslovil v tomto smyslu pan Vacek dědice práv na dílo Františka Drtikola a zajistil si legalitu jeho užití?
B) Mohl by nám Jiří Vacek, který dle vlastních slov učí totéž co Ježíš, Maharši a všichni opravdoví mistři čili je jim na roveň, zcela jasně říci, jestli František Drtikol byl skutečným mistrem duchovních nauk, nebo nikoliv? Nechť tázaný mluví v duchu Ježíšova naučení – „ano ano, ne ne“. Jeho kapitoly z dějin odboje proti KSČ jsme již četli.
Poznámka: V duchu páně Vackovy logiky platí: Tím, že Jiří Vacek tolikrát vydal své knihy s obrázkem na obálce podepsaným „Drtikol“, vlastně propaguje komunistickou ideologii, obhajuje zločiny komunismu, je spojen s KSČ(M) . Volit do r. 1989 komunisty mu zřejmě nestačilo.
Martin Pařík
Jsme přesvědčeni, že na seriózní odpovědi mají právo nejen oponenti, ale i přívrženci pana Vacka, kteří stále doufají v jeho věrohodnost. (KV)
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Úterý, 27. únor 2007
Pan Vacek píše ve 12. díle svých pamětí:
„Žádní hodní a slušní komunisté nikdy neexistovali ani existovat, jak bylo ukázáno, nemohli. Členem zločinecké organizace slušný člověk být nemůže.“
Dále píše v pamětech č. 11:
„Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření.“„V čem je podstata Drtikolova pádu? V popření nauky. Kam vede, je zřejmé z jeho případu.“ (Paměti 11, str. 65 uprostřed)
Otázka:
Proč pan Vacek nejméně na 16 svých knižních titulech otiskuje na obálku obrázek komunisty Františka Drtikola, podle pana inženýra člověka nehodného, neslušného, který nevěřil tomu, co učil, který popřel nauku a prodělal pád?
Podotázky:
A) Na veřejné publikování a multiplikování díla (v tomto případě výtvarného) jiného autora musí mít nakladatel písemný souhlas majitele autorských práv, i kdyby originál díla byl v nakladatelově majetku. Oslovil v tomto smyslu pan Vacek dědice práv na dílo Františka Drtikola a zajistil si legalitu jeho užití?
B) Mohl by nám Jiří Vacek, který dle vlastních slov učí totéž co Ježíš, Maharši a všichni opravdoví mistři čili je jim na roveň, zcela jasně říci, jestli František Drtikol byl skutečným mistrem duchovních nauk, nebo nikoliv? Nechť tázaný mluví v duchu Ježíšova naučení – „ano ano, ne ne“. Jeho kapitoly z dějin odboje proti KSČ jsme již četli.
Poznámka: V duchu páně Vackovy logiky platí: Tím, že Jiří Vacek tolikrát vydal své knihy s obrázkem na obálce podepsaným „Drtikol“, vlastně propaguje komunistickou ideologii, obhajuje zločiny komunismu, je spojen s KSČ(M) . Volit do r. 1989 komunisty mu zřejmě nestačilo.
Martin Pařík
Jsme přesvědčeni, že na seriózní odpovědi mají právo nejen oponenti, ale i přívrženci pana Vacka, kteří stále doufají v jeho věrohodnost. (KV)
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Otázky na pana Vacka II. podruhé
Je tomu již dva měsíce, co byly panu Vackovi položeny dvě zásadní otázky. A protože nedošla ani na jednu z nich odpověď, můžeme se domnívat, že buďto byly panem Vackem přehlédnuty, nebo se jim vyhýbá záměrně. Nikoli z nedostatku dalších materiálů pro tento blog, nýbrž kvůli závažnosti oněch otázek uvádíme je znovu, tentokráte v opačném pořadí a v naději, že se dočkáme korektní odpovědi samotného pana Vacka.
Pan Vacek ve svém e-shopu a ve svých knihách dlouhodobě nabízí k prodeji xerokopie svých překladů děl Ramany Maharšiho, ačkoliv Ramanášram, majitel autorských práv na originály těchto děl, poskytuje licenci pouze na jejich knižní podobu (book form).
Vlastní pan Vacek nějakou specifickou smlouvu s Ramanášramem na vydávání xerokopií? Odvádí Ramanášramu licenční poplatky za prodané xerokopie?
Poznámka: Jiří Vacek na svém webu dne 26.2. 2007 píše: „Pro své přesvědčení jsem měl i stále nižší plat a nemohl jsem zastávat vyšší postavení. Dodnes mám proto nižší důchod než straníci.“Nechce se věřit, že by si pan Vacek vynahrazoval finanční újmu zaviněnou jeho aktivní účastí v antitikomunistickém odboji šizením, resp. okrádáním Ramanášramu…
Martin Pařík
Jsme přesvědčeni, že na seriózní odpovědi mají právo nejen oponenti, ale i přívrženci pana Vacka, kteří stále doufají v jeho věrohodnost. (KV)
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Pan Vacek ve svém e-shopu a ve svých knihách dlouhodobě nabízí k prodeji xerokopie svých překladů děl Ramany Maharšiho, ačkoliv Ramanášram, majitel autorských práv na originály těchto děl, poskytuje licenci pouze na jejich knižní podobu (book form).
Vlastní pan Vacek nějakou specifickou smlouvu s Ramanášramem na vydávání xerokopií? Odvádí Ramanášramu licenční poplatky za prodané xerokopie?
Poznámka: Jiří Vacek na svém webu dne 26.2. 2007 píše: „Pro své přesvědčení jsem měl i stále nižší plat a nemohl jsem zastávat vyšší postavení. Dodnes mám proto nižší důchod než straníci.“Nechce se věřit, že by si pan Vacek vynahrazoval finanční újmu zaviněnou jeho aktivní účastí v antitikomunistickém odboji šizením, resp. okrádáním Ramanášramu…
Martin Pařík
Jsme přesvědčeni, že na seriózní odpovědi mají právo nejen oponenti, ale i přívrženci pana Vacka, kteří stále doufají v jeho věrohodnost. (KV)
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)