(Odpověď panu Vackovi a panu Šťastnému)
Pane Vacku, poslala jsem Vám soukromý mail s dotazem na konkrétní větu ve Vámi uveřejněném článku. Nebyla jsem Vámi požádána o možnost zveřejnění, nebyla jsem požádána, zda ho můžete dát někomu k dispozici. Považuji toto Vaše jednání za neetické, nehodné duchovního učitele. To je i odpověď panu Šťastnému a jeho poukazům na odraz nitra a vnějšího jednání. Zda se v případě pana Vacka jedná o slupku či uzel, ať si každý posoudí podle svého.
Pro upřesnění uvádím celý můj dotaz:
„Pane Vacku, ve svém posledním článku jste napsal:
Komunisté a jejich příznivci - mezi něž patří i avatáři, nás neustále zavalují lhaním o ušlechtilosti komunistických ideálů, jak nám za komunistů bylo dobře, že nikoho nepronásledovali a podobně. Můžete mi, prosím, sdělit, kdy a kde konkrétně avatáři - pokud tedy nemyslíte např. Ježíše Krista - ale předpokládám, že máte na mysli konkrétní bytosti v nakladatelství Avatar, kdy a kde mluvili, či psali o tom, že jsou příznivci komunistického režimu, že za komunistů bylo dobře, nikoho nepronásledovali atd.?Předpokládám, že pokud takové informace uvádíte a šíříte, máte k dispozici konkrétní odkazy, které je možné ověřit a nejedná se pouze o chtěné spekulace v souvislosti s Vaším vyhroceným sporem.“
V odpovědi mi píšete, že dotaz je divný a rozporuplný. No, to se nedivím, že Vám tak připadá, když nejste schopen zodpovědně doložit ke svým tvrzením konkrétní fakta. Místo toho mi nabízíte pouhé Vaše úsudky, odsudky, chtěné spekulace a protikomunistickou propagandu. Fakta jsou, pane, o tom, že si někde přečtu (přímo budu zavalena), že tedy – jak jste odhalil - pánové Martin Pařík a Miloš Tomáš někde tvrdí, že za komunistů bylo dobře, že tvrdí, že komunisté nikoho nepronásledovali a prohlašují se za příznivce komunistického režimu.To je to, na co jsem se Vás ptala a žádala Vás o doložení těchto tvrzení, která bez jakéhokoli studu šíříte. Zřejmě tedy odpověď nemáte a znovu si tedy kladu otázku, jakýže je Váš morální kredit.
Veškerá tato svá tvrzení stavíte pouze na tom, že někdo ctí a zastává se F.Drtikola jako vysoké duchovní autority a jeho členství v komunistické straně vzhledem k této skutečnosti považuje za podružné. Pokud bych měla myslet jako Vy – kategorizovat podle jednoho vnějšího ukazatele (tak činí děti předškolního věku), pak tedy jsou (podle Vás) příznivci komunistů všichni ti, kdo k němu chodili, všichni jeho žáci, kteří ho také ctili, dokonce by to museli být i manželé Tomášovi, kteří si ho vážili. Příznivci komunistů jsou podle Vás tedy i ti, kdo pořádají např. jeho výstavy, čtou knihy o Drtikolovi, natočili o něm krásný dokument apod. Četla jsem, že i Vy máte jeho obraz, takže z toho vyplývá, že i Vy sám jste příznivcem komunismu. Absurdní, demagogické, manipulativní a směšné, že? Ano, takové jeVaše myšlení, takové jsou Vaše úsudky.
Musím tedy konstatovat, že jste mi na můj dotaz konkrétně neodpověděl, konkrétně nic nedoložil a konkrétně nic neprokázal a žádné zavalení se nekoná. Jen pan Šťastný cituje pana Paříka – „nesouhlasím se vstupem Drtikola do komunistické strany.“ Považovala bych tedy za slušnost se těmto lidem minimálně omluvit, ale u té etiky už jsme byli, že?
Alena Knápková
Děkuji redakci za možnost zveřejnění
čtvrtek 3. prosince 2009
úterý 24. listopadu 2009
Jiří Vacek vychovává zaslepené, nemyslící čély
aneb medvědí služba Jaroslava Macháčka
Martin Pařík
Ano, pane Vacku, jste poznat po ovoci, podle vašich žáků neboli čélů, které demoralizujete, ohlupujete a využíváte na svoji obranu. Zároveň tím pod sebou podřezáváte větev - odhalujete se ve své nahotě, nevalné, nevábné.
Tentokráte jste povolal na svoji obranu (Přímo či nepřímo, to je jedno, minimálně na základě údajného výroku Rámakrišny, že „žák musí bránit svého mistra, nebo od něj s hanbou odejít“, jímž často manipulujete svými „maličkými“ neboli zfanatizovanými, zakomplexovanými, nemyslícími nohsledy. ) Jaroslava Macháčka, který se pokusil zachránit váš tlející kredit příspěvkem na vašem „satguruovském“ webu pod názvem
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/reakce-na-clanky-z-kv (23.11.09).
Svůj článek J. Macháček opírá o tuto „průkopnickou“ ideu:
„Škoda, že pan M. Tomáš (přes výši svého poznání, při kterém on může posuzovat výši jiných lidí) zapomněl na jednu z nejdůležitějších pouček, které se moc nezvýrazňují v duchovní literatuře (ale měla by se zviditelňovat), a to je ta, že když člověk mluví o druhých, tak vlastně mluví sám o sobě. Ať chceme nebo ne, posuzujeme okolí vždy podlé svého naučení (které jsme jen tak mimochodem nabyli do svých tří let života, pak už to jen rozvíjíme podle toho, kde a jak žijeme) a tudíž vždy zkresleně a vždy do takového hodnocení vkládáme sami sebe. Nezávidím panu Tomášovi jeho pozici, nic méně prozřít (a napravit se) může nakonec každý, i ten největší lump (viz případ Máří Magdaleny). Když člověk ví, jak na to, je to vlastně jednoduché.“
Kdyby byl pan Macháček s to domýšlet věci, kdyby byl schopen normálně uvažovat, musel by přece vyvodit, že tato jím uváděná poučka, kterou se pokouší zpochybnit a degradovat argumentaci Miloše Tomáše, by musela mít všeobecnou platnost, tedy pokud je pravdivá, a vztahovat se stejně na Jiřího Vacka či Krutinu jakož i na Macháčka. Takže, je-li obecně pravdivá, bezezbytku platí tato tvrzení:
Jiří Vacek zradil jógu a nevěří tomu, co učí.
Jiří Vacek nevěří v Boha.
Jiří Vacek obdivuje komunismus, komunisty, možná se s nimi dokonce zapletl.
Takové a podobné závěry, jenom se jmény jiných osob, prezentuje Jiří Vacek ve svých knihách o druhých lidech. Podle pana Macháčka je tedy i Jiří Vacek determinován naučením, které nabyl do svých tří let života, pak už to jen rozvíjel podle toho, kde a jak žil. Jiří Vacek posuzuje okolí vždy podle svého naučení, a tudíž vždy zkresleně a vždy do takového hodnocení vkládá sám sebe. Jiří Vacek podle pana Macháčka „když mluví o druhých, tak vlastně mluví sám o sobě“.
Jiří Vacek je autor, který téměř neustále píše o svém okolí, soustavně kritizuje, posuzuje, dehonestuje různé duchovní osobnosti, směry, hnutí, skupiny, firmy atd.
V případě Jiřího Vacka (potažmo Krutiny) dejme panu Macháčkovi zapravdu: Jiří Vacek (Krutina) posuzuje okolí vždy zkresleně.
Martin Pařík
Ano, pane Vacku, jste poznat po ovoci, podle vašich žáků neboli čélů, které demoralizujete, ohlupujete a využíváte na svoji obranu. Zároveň tím pod sebou podřezáváte větev - odhalujete se ve své nahotě, nevalné, nevábné.
Tentokráte jste povolal na svoji obranu (Přímo či nepřímo, to je jedno, minimálně na základě údajného výroku Rámakrišny, že „žák musí bránit svého mistra, nebo od něj s hanbou odejít“, jímž často manipulujete svými „maličkými“ neboli zfanatizovanými, zakomplexovanými, nemyslícími nohsledy. ) Jaroslava Macháčka, který se pokusil zachránit váš tlející kredit příspěvkem na vašem „satguruovském“ webu pod názvem
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/reakce-na-clanky-z-kv (23.11.09).
Svůj článek J. Macháček opírá o tuto „průkopnickou“ ideu:
„Škoda, že pan M. Tomáš (přes výši svého poznání, při kterém on může posuzovat výši jiných lidí) zapomněl na jednu z nejdůležitějších pouček, které se moc nezvýrazňují v duchovní literatuře (ale měla by se zviditelňovat), a to je ta, že když člověk mluví o druhých, tak vlastně mluví sám o sobě. Ať chceme nebo ne, posuzujeme okolí vždy podlé svého naučení (které jsme jen tak mimochodem nabyli do svých tří let života, pak už to jen rozvíjíme podle toho, kde a jak žijeme) a tudíž vždy zkresleně a vždy do takového hodnocení vkládáme sami sebe. Nezávidím panu Tomášovi jeho pozici, nic méně prozřít (a napravit se) může nakonec každý, i ten největší lump (viz případ Máří Magdaleny). Když člověk ví, jak na to, je to vlastně jednoduché.“
Kdyby byl pan Macháček s to domýšlet věci, kdyby byl schopen normálně uvažovat, musel by přece vyvodit, že tato jím uváděná poučka, kterou se pokouší zpochybnit a degradovat argumentaci Miloše Tomáše, by musela mít všeobecnou platnost, tedy pokud je pravdivá, a vztahovat se stejně na Jiřího Vacka či Krutinu jakož i na Macháčka. Takže, je-li obecně pravdivá, bezezbytku platí tato tvrzení:
Jiří Vacek zradil jógu a nevěří tomu, co učí.
Jiří Vacek nevěří v Boha.
Jiří Vacek obdivuje komunismus, komunisty, možná se s nimi dokonce zapletl.
Takové a podobné závěry, jenom se jmény jiných osob, prezentuje Jiří Vacek ve svých knihách o druhých lidech. Podle pana Macháčka je tedy i Jiří Vacek determinován naučením, které nabyl do svých tří let života, pak už to jen rozvíjel podle toho, kde a jak žil. Jiří Vacek posuzuje okolí vždy podle svého naučení, a tudíž vždy zkresleně a vždy do takového hodnocení vkládá sám sebe. Jiří Vacek podle pana Macháčka „když mluví o druhých, tak vlastně mluví sám o sobě“.
Jiří Vacek je autor, který téměř neustále píše o svém okolí, soustavně kritizuje, posuzuje, dehonestuje různé duchovní osobnosti, směry, hnutí, skupiny, firmy atd.
V případě Jiřího Vacka (potažmo Krutiny) dejme panu Macháčkovi zapravdu: Jiří Vacek (Krutina) posuzuje okolí vždy zkresleně.
středa 11. listopadu 2009
Jiří Vacek, sprostý lhář
Miloš Tomáš
Pominu stupidní, urážlivé, nijak nepodložené lživé ubohosti Jiřího Vacka, že prý chovám obdiv ke komunistům. To je opravdu scestné blouznění Vackovy choré mysli. Co se týče jeho pseudorecenze Drtikolovy knihy (mimochodem proč asi může vyjít až v dnešní době, na to Jiří Vacek nepomyslel?), dlužno konstatovat, že není schopen jediného normálního argumentu k věci. Mohl by on, který chodil poslušně ke komunistickým volbám a jako „dobrý soudruh“ podával pro blaho komunistické společnosti zlepšovací návrhy a byl znám příslušníkům StB, kteří mu umožnil napsat prý sto samizdatů, prokázat, že ke komunistům obdiv nechová? Před domovní prohlídkou prý unikl tím, že odjel na svou chatu. Tam by je určitě nenapadlo ho hledat... Jak hloupý argument, že? Prý unikl vězení... Tím, že se schoval na svou chatu? Každý čéla není snad tak hloupý. Oběť a odpůrce komunistů Jiří Vacek...? Achich ouvej. A že jsme ho nikdy nepotkali v žádné demonstraci. Kde se náš „odpůrce komunistů“ zrovna ukrýval? Jako disidenta jej při státních výročích také preventivně nezavírali... Na služebny StB, jak sám uvádí, chodil. Přitom psal v klidu svých „sto samizdatů“ (pokud některé z těch, co uvádí, skutečně napsal on – víme, že nejsou od něho podepsané a víme a dokonce se s tím setkáme i u Jiřího Vacka, že kdo lže, ten krade). Dokonce v té době (bylo to až potom, co prý statečně budoval barikády) prý, jak píše, „čelil neustálým výslechům, vyhazovům z práce, soudům a domovním prohlídkám“. Když se sprostý Jiří Vacek ve své sprostotami hemžící se literatuře ptal na to, „kdy na nás přijde pan Dostál se svými estébáky“ a myslel tím konkrétního pana Dostála, který na rozdíl od něj ke komunistickým volbám nechodil a protikomunistických akcí se účastnil, měli jsme se ptát: „ Kdy na nás přijde pan Vacek se svými estébáky?“ Jistě by se nějací, na rozdíl od těch páně Dostálových, našli.
Spíš mne z Vackových lží upoutala tato: Vacek píše: „Dobře víte (Kdože to má dobře vědět? Snad ti, co k nim nechodili jako Jiří Vacek? Protože ti, co k nim chodili, vědí, že Vacek lže. Pozn. M.T. ), že Tomášovi na konec už s nikým nemeditovali...“ Opravdu zvláštní. Dokonce v Lucerně na setkáních s nimi se meditovalo. A meditovaly tam stovky, ba tisíce lidí. A přesto Jiří Vacek lže. Vacek lže, jako když R. Pettinger tiskne (Nebo jste, pane Pettingere, nikdy žádnou z jeho lží snad poslušně neotiskl? Nejednou to bylo prokázáno.). Žádný Vacek s nimi na konec nebyl. Já ano. Asi jako, když psal, že „Míla Tomášová umírala v krutých až nesnesitelných bolestech“ Opravdu sprosté, hanebné lži. Takové jsou jeho paměti. Hanebné sprostoty sprostého člověka, ubohého sprostého lháře, jímž Jiří Vacek je.
Pominu stupidní, urážlivé, nijak nepodložené lživé ubohosti Jiřího Vacka, že prý chovám obdiv ke komunistům. To je opravdu scestné blouznění Vackovy choré mysli. Co se týče jeho pseudorecenze Drtikolovy knihy (mimochodem proč asi může vyjít až v dnešní době, na to Jiří Vacek nepomyslel?), dlužno konstatovat, že není schopen jediného normálního argumentu k věci. Mohl by on, který chodil poslušně ke komunistickým volbám a jako „dobrý soudruh“ podával pro blaho komunistické společnosti zlepšovací návrhy a byl znám příslušníkům StB, kteří mu umožnil napsat prý sto samizdatů, prokázat, že ke komunistům obdiv nechová? Před domovní prohlídkou prý unikl tím, že odjel na svou chatu. Tam by je určitě nenapadlo ho hledat... Jak hloupý argument, že? Prý unikl vězení... Tím, že se schoval na svou chatu? Každý čéla není snad tak hloupý. Oběť a odpůrce komunistů Jiří Vacek...? Achich ouvej. A že jsme ho nikdy nepotkali v žádné demonstraci. Kde se náš „odpůrce komunistů“ zrovna ukrýval? Jako disidenta jej při státních výročích také preventivně nezavírali... Na služebny StB, jak sám uvádí, chodil. Přitom psal v klidu svých „sto samizdatů“ (pokud některé z těch, co uvádí, skutečně napsal on – víme, že nejsou od něho podepsané a víme a dokonce se s tím setkáme i u Jiřího Vacka, že kdo lže, ten krade). Dokonce v té době (bylo to až potom, co prý statečně budoval barikády) prý, jak píše, „čelil neustálým výslechům, vyhazovům z práce, soudům a domovním prohlídkám“. Když se sprostý Jiří Vacek ve své sprostotami hemžící se literatuře ptal na to, „kdy na nás přijde pan Dostál se svými estébáky“ a myslel tím konkrétního pana Dostála, který na rozdíl od něj ke komunistickým volbám nechodil a protikomunistických akcí se účastnil, měli jsme se ptát: „ Kdy na nás přijde pan Vacek se svými estébáky?“ Jistě by se nějací, na rozdíl od těch páně Dostálových, našli.
Spíš mne z Vackových lží upoutala tato: Vacek píše: „Dobře víte (Kdože to má dobře vědět? Snad ti, co k nim nechodili jako Jiří Vacek? Protože ti, co k nim chodili, vědí, že Vacek lže. Pozn. M.T. ), že Tomášovi na konec už s nikým nemeditovali...“ Opravdu zvláštní. Dokonce v Lucerně na setkáních s nimi se meditovalo. A meditovaly tam stovky, ba tisíce lidí. A přesto Jiří Vacek lže. Vacek lže, jako když R. Pettinger tiskne (Nebo jste, pane Pettingere, nikdy žádnou z jeho lží snad poslušně neotiskl? Nejednou to bylo prokázáno.). Žádný Vacek s nimi na konec nebyl. Já ano. Asi jako, když psal, že „Míla Tomášová umírala v krutých až nesnesitelných bolestech“ Opravdu sprosté, hanebné lži. Takové jsou jeho paměti. Hanebné sprostoty sprostého člověka, ubohého sprostého lháře, jímž Jiří Vacek je.
čtvrtek 29. října 2009
Když narcis píše recenzi aneb z projevů megaega
Martin Pařík
Jiří Krutina, Vackův nástupce, do sebe zahleděný grafoman a do „nebožského“ světa namířený "velký halogen" (takto jej pojmenoval jeden z jeho obdivovatelů), je autorem recenze:
„Ing. Luděk Hudec, CSc. Úvod na cestu k moudrosti“, publikované 24.10.2009 na Vackově webu.
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/recenze_-ing_-ludek-hudec_-csc_-uvod-na-cestu-k-moudrosti-
Nic proti, jen bych si dovolil něco málo z tohoto příspěvku glosovat.
Krutina píše:
„Kniha bohužel nebyla vydána v ČR, neboť se nenašel nakladatel, který by ji vydal bez prosazování bezohledných podnikatelských praktik.“
Vyvstává otázka: Proč knihu nevydal pan Vacek, resp. Krutina, u nichž již vyšly desítky titulů, a to i od jiných autorů? Že by hrozilo prosazování bezohledných podnikatelských praktik ze strany těchto pánů?
Na druhou stranu, kdo by chtěl vydat dílo člověka, který ve svém věku a po létech duchovního usilování a bádání není mocen objektivního, spravedlivého pohledu na působení Jiřího Vacka a jeho skupiny ve vztahu k jejich opozici?
Připomínám článek pana Hudce http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2008-i/k-zamysleni2. , v němž autor jako by netušil, že blog Kauza Vacek vznikl proto, že právě na Vackově webu nebyla a není možná svobodná diskuse ke zhusta drzým, lživým a pomlouvačným příspěvkům Jiřího Vacka a jeho družiny. Buďto tuto skutečnost záměrně ignoruje, nebo to nechápe. Takový člověk by si asi měl nejprve udělat jasno v sobě a až poté obohacovat „světový knižní trh“.
Jiří Krutina knihu pana Hudce bedlivě prostudoval a veskrze kladně ohodnotil. Aby ne, když je pan Hudec pravidelným účastníkem Vackových a Krutinových seminářů a současně pro něj nepředstavuje konkurenční hrozbu. Nakonec i nějaká ta kačka na přilepšenou z prodeje této knihy se taky hodí. A aby snad čtenář nepodlehl omylu recenzentovy nezištnosti a altruismu, vybral pan Krutina na závěr tuto ukázku:
„Nakonec chce autor vzdát dík těm, kteří měli největší vliv na jeho cestě za poznáním a nejvíce mu pomohli. V 50. letech to byli manželé Kovaříkovi, od nichž si vypůjčoval první knihy, byla to paní Heranová, která mu umožnila dostat se v době tuhé diktatury a zákazu prodeje knih na inzerát k opisované literatuře. Pomocí vlastních knih a překladů knih to byli mimo jiných hlavně Karel Weinfurter, Paul Brunton, Šri Ramana Maháriši, Ing. Jiří Elger, Ing. Jiří Vacek, Ing. Jiří Krutina. Přímým osobním vlivem jako učitelé to byly Ing. Jiří Elger v období 1969-1982 a Ing. Jiří Vacek od roku 1998 doposud. Prvý byl osobním přítelem a působil svým vlivem nejen při rozhovorech v meditačním kroužku (jeho pomoc byla citelná), ale také při pobytech s ním na jeho chatě. Po jeho odchodu zažíval autor léta stagnace, ze které se dostal po seznámení s knihami Jiřího Vacka a později Jiřího Krutiny a hlavně účasti na jeho meditačních seminářích. Ví proto z vlastní zkušenosti, že jeho podání učení Ramana Mahárišiho a vnitřního smyslu náboženství a jógy je pravdivé a účinné, pro nás moderně podané. Pomůže výrazně na cestě k poznání každému, kdo se bude opravdu řídit instrukcemi jimi podávanými."
Dalo práci vybrat tuto ukázku, že, pane Krutino? Jaké to je, dívat se do zrcadla a vidět narcis?
Jiří Krutina, Vackův nástupce, do sebe zahleděný grafoman a do „nebožského“ světa namířený "velký halogen" (takto jej pojmenoval jeden z jeho obdivovatelů), je autorem recenze:
„Ing. Luděk Hudec, CSc. Úvod na cestu k moudrosti“, publikované 24.10.2009 na Vackově webu.
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/recenze_-ing_-ludek-hudec_-csc_-uvod-na-cestu-k-moudrosti-
Nic proti, jen bych si dovolil něco málo z tohoto příspěvku glosovat.
Krutina píše:
„Kniha bohužel nebyla vydána v ČR, neboť se nenašel nakladatel, který by ji vydal bez prosazování bezohledných podnikatelských praktik.“
Vyvstává otázka: Proč knihu nevydal pan Vacek, resp. Krutina, u nichž již vyšly desítky titulů, a to i od jiných autorů? Že by hrozilo prosazování bezohledných podnikatelských praktik ze strany těchto pánů?
Na druhou stranu, kdo by chtěl vydat dílo člověka, který ve svém věku a po létech duchovního usilování a bádání není mocen objektivního, spravedlivého pohledu na působení Jiřího Vacka a jeho skupiny ve vztahu k jejich opozici?
Připomínám článek pana Hudce http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2008-i/k-zamysleni2. , v němž autor jako by netušil, že blog Kauza Vacek vznikl proto, že právě na Vackově webu nebyla a není možná svobodná diskuse ke zhusta drzým, lživým a pomlouvačným příspěvkům Jiřího Vacka a jeho družiny. Buďto tuto skutečnost záměrně ignoruje, nebo to nechápe. Takový člověk by si asi měl nejprve udělat jasno v sobě a až poté obohacovat „světový knižní trh“.
Jiří Krutina knihu pana Hudce bedlivě prostudoval a veskrze kladně ohodnotil. Aby ne, když je pan Hudec pravidelným účastníkem Vackových a Krutinových seminářů a současně pro něj nepředstavuje konkurenční hrozbu. Nakonec i nějaká ta kačka na přilepšenou z prodeje této knihy se taky hodí. A aby snad čtenář nepodlehl omylu recenzentovy nezištnosti a altruismu, vybral pan Krutina na závěr tuto ukázku:
„Nakonec chce autor vzdát dík těm, kteří měli největší vliv na jeho cestě za poznáním a nejvíce mu pomohli. V 50. letech to byli manželé Kovaříkovi, od nichž si vypůjčoval první knihy, byla to paní Heranová, která mu umožnila dostat se v době tuhé diktatury a zákazu prodeje knih na inzerát k opisované literatuře. Pomocí vlastních knih a překladů knih to byli mimo jiných hlavně Karel Weinfurter, Paul Brunton, Šri Ramana Maháriši, Ing. Jiří Elger, Ing. Jiří Vacek, Ing. Jiří Krutina. Přímým osobním vlivem jako učitelé to byly Ing. Jiří Elger v období 1969-1982 a Ing. Jiří Vacek od roku 1998 doposud. Prvý byl osobním přítelem a působil svým vlivem nejen při rozhovorech v meditačním kroužku (jeho pomoc byla citelná), ale také při pobytech s ním na jeho chatě. Po jeho odchodu zažíval autor léta stagnace, ze které se dostal po seznámení s knihami Jiřího Vacka a později Jiřího Krutiny a hlavně účasti na jeho meditačních seminářích. Ví proto z vlastní zkušenosti, že jeho podání učení Ramana Mahárišiho a vnitřního smyslu náboženství a jógy je pravdivé a účinné, pro nás moderně podané. Pomůže výrazně na cestě k poznání každému, kdo se bude opravdu řídit instrukcemi jimi podávanými."
Dalo práci vybrat tuto ukázku, že, pane Krutino? Jaké to je, dívat se do zrcadla a vidět narcis?
středa 21. října 2009
Na co Jiří Vacek nemá?
Miloš Tomáš
Jiří Vacek ve své „recenzi“ (jež žádnou recenzí není – té není náš „satguru“ schopen –, nýbrž spíš tradičním referátem z dějin moderní politiky k zřejmému obohacení jeho pamětí, aby nebyly snad tak chudé na hanebnosti) nazvané „František Drtikol: Duchovní cesta 2“ se nechává slyšet: „Neposuzuji Drtikolovu duchovní výši ani jeho zásluhy, to přenechám Bohu... „ Proč? Proč Jiří Vacek, jenž se vždy měl za Boha, eventuálně viděl Boha v sobě jako jakéhosi „Ducha vědomí já jsem“ (na rozdíl od svého zetě, jenž ho vidí jako „sebe si vědomé vědomí Já Jsem“), proč není schopen posoudit Drtikolovu duchovní výši ani jeho zásluhy? Dokonce zde najednou přiznává, že Drtikol, příslušník zločinecké organizace, nějakou duchovní výši a nějaké zásluhy měl. Pro Jiřího Vacka má příslušník zločinecké organizace nějakou duchovní výši a nějaké zásluhy (!!)... Hm, zajímavé. Ale proč Jiří Vacek neposuzuje Drtikolovu duchovní výši? Prý to přenechává Bohu. A podle pana Vacka kterému? Ne ne. Jednoduše proto, že na to nemá! Aby duchovního člověka a duchovní výši byl schopen posoudit, na to prostě nemá. Proč není schopen posoudit duchovní výši člověka? Protože sám žádné duchovní výše nedosahuje. Spíš, jak mnohokrát prokázal, naopak. Sám díky svým amorálnostem duchovně klesl kamsi hluboko pod úroveň slušného člověka. Jak jen se o duchovních osobnostech hanebně vyjadřuje! Co jim vše kdy zlého, a přitom lživě, přiřkl! Jak např. právě F. Drtikola posuzuje již několik let... Jak se jen hanebně o něm několik let šíří! Podobně o Míle a Eduardovi Tomášových, Bruntonovi, Púndžovi aj. Nevynechá mnoho duchovních autorit jen proto, že by mu mohli v jeho honbě za jeho pochybným profitem stát v cestě. Pro něj prý jakási „konkurence“.
Jiří Vacek totiž nemá na to, aby nezáviděl, nežárlil, nepomlouval, nevysmíval se, nešířil pomluvy a hanlivé lži o druhých, aby nenapadal... Aby nemanipuloval jinými lidmi, nezastrašoval a nevyhrožoval, aby citově nevydíral, aby prokazatelně nevymáhal pro sebe nějaké (hmotné či jiné) výhody. Už jen aby neporovnával vstupné na své a cizí pořady a aby harpagonsky nepřepočítával svoje a něčí zisky... Aby nenabádal druhé a neinicioval štvavé, pomlouvačné kampaně proti někomu... Aby snesl kritiku své osoby, nepovyšoval se, nevychloubal, nenechal se oslavovat... Aby neměl pro sebe nějakých materiálních potřeb a výhod. Aby se nechoval podle, zákeřně a zbaběle. Aby ctil, neobcházel a neporušoval zákony, aby nezcizoval... Na nic z toho amorální Jiří Vacek nemá. Zřetelně a jasně dokázal, že není schopen být slušným člověkem.
Aby otevřeně přiznal okolnosti vzniku svých sta samizdatů (pakliže je vůbec všechny napsal a některé třeba náhodou také nezcizil), pokud, jak tvrdí, „čelil neustálým výslechům, soudům, vyhazovům z práce a domovním prohlídkám“. Jak asi takovému výslechu na vyšetřovně Stb „čelil“? Na to zrovna tak nemá.
Inkriminované dva svazky knihy Fr. Drtikol: „Duchovní cesta“ jsou na rozdíl od Vackových knih velice hodnotnou literaturou nejen z hlediska grafické úpravy (což pan Vacek opět nepokrytě závidí), ale též po obsahové stránce (což autor „recenze“ Vacek docenit není schopen). Je zřejmé, že nejde o Doležalův pohled, jak se nám Jiří Vacek snaží namluvit, ale o Doležalovo vydání knihy (mimochodem po redakční a grafické stránce velice zdařilé, za což by od normálního recenzenta jistě sklidil uznání). Co se týká odchodu Bedřicha Hejhala od Fráni Drtikola, nedošlo k němu ani tak z důvodů nevyhovování z duchovního hlediska (jak se opět snaží Jiří Vacek podsunout), nýbrž také z potřeby dělat také duchovního učitele (podobně jako tomu bylo kdysi u Jiřího Vacka).
Prostě na to, aby byl Jiří Vacek morálně v pořádku, aby byl normálně slušným člověkem, na to jasně nemá... A aby byl duchovním člověkem, na to nade vší pochybnost také ne.
Jiří Vacek ve své „recenzi“ (jež žádnou recenzí není – té není náš „satguru“ schopen –, nýbrž spíš tradičním referátem z dějin moderní politiky k zřejmému obohacení jeho pamětí, aby nebyly snad tak chudé na hanebnosti) nazvané „František Drtikol: Duchovní cesta 2“ se nechává slyšet: „Neposuzuji Drtikolovu duchovní výši ani jeho zásluhy, to přenechám Bohu... „ Proč? Proč Jiří Vacek, jenž se vždy měl za Boha, eventuálně viděl Boha v sobě jako jakéhosi „Ducha vědomí já jsem“ (na rozdíl od svého zetě, jenž ho vidí jako „sebe si vědomé vědomí Já Jsem“), proč není schopen posoudit Drtikolovu duchovní výši ani jeho zásluhy? Dokonce zde najednou přiznává, že Drtikol, příslušník zločinecké organizace, nějakou duchovní výši a nějaké zásluhy měl. Pro Jiřího Vacka má příslušník zločinecké organizace nějakou duchovní výši a nějaké zásluhy (!!)... Hm, zajímavé. Ale proč Jiří Vacek neposuzuje Drtikolovu duchovní výši? Prý to přenechává Bohu. A podle pana Vacka kterému? Ne ne. Jednoduše proto, že na to nemá! Aby duchovního člověka a duchovní výši byl schopen posoudit, na to prostě nemá. Proč není schopen posoudit duchovní výši člověka? Protože sám žádné duchovní výše nedosahuje. Spíš, jak mnohokrát prokázal, naopak. Sám díky svým amorálnostem duchovně klesl kamsi hluboko pod úroveň slušného člověka. Jak jen se o duchovních osobnostech hanebně vyjadřuje! Co jim vše kdy zlého, a přitom lživě, přiřkl! Jak např. právě F. Drtikola posuzuje již několik let... Jak se jen hanebně o něm několik let šíří! Podobně o Míle a Eduardovi Tomášových, Bruntonovi, Púndžovi aj. Nevynechá mnoho duchovních autorit jen proto, že by mu mohli v jeho honbě za jeho pochybným profitem stát v cestě. Pro něj prý jakási „konkurence“.
Jiří Vacek totiž nemá na to, aby nezáviděl, nežárlil, nepomlouval, nevysmíval se, nešířil pomluvy a hanlivé lži o druhých, aby nenapadal... Aby nemanipuloval jinými lidmi, nezastrašoval a nevyhrožoval, aby citově nevydíral, aby prokazatelně nevymáhal pro sebe nějaké (hmotné či jiné) výhody. Už jen aby neporovnával vstupné na své a cizí pořady a aby harpagonsky nepřepočítával svoje a něčí zisky... Aby nenabádal druhé a neinicioval štvavé, pomlouvačné kampaně proti někomu... Aby snesl kritiku své osoby, nepovyšoval se, nevychloubal, nenechal se oslavovat... Aby neměl pro sebe nějakých materiálních potřeb a výhod. Aby se nechoval podle, zákeřně a zbaběle. Aby ctil, neobcházel a neporušoval zákony, aby nezcizoval... Na nic z toho amorální Jiří Vacek nemá. Zřetelně a jasně dokázal, že není schopen být slušným člověkem.
Aby otevřeně přiznal okolnosti vzniku svých sta samizdatů (pakliže je vůbec všechny napsal a některé třeba náhodou také nezcizil), pokud, jak tvrdí, „čelil neustálým výslechům, soudům, vyhazovům z práce a domovním prohlídkám“. Jak asi takovému výslechu na vyšetřovně Stb „čelil“? Na to zrovna tak nemá.
Inkriminované dva svazky knihy Fr. Drtikol: „Duchovní cesta“ jsou na rozdíl od Vackových knih velice hodnotnou literaturou nejen z hlediska grafické úpravy (což pan Vacek opět nepokrytě závidí), ale též po obsahové stránce (což autor „recenze“ Vacek docenit není schopen). Je zřejmé, že nejde o Doležalův pohled, jak se nám Jiří Vacek snaží namluvit, ale o Doležalovo vydání knihy (mimochodem po redakční a grafické stránce velice zdařilé, za což by od normálního recenzenta jistě sklidil uznání). Co se týká odchodu Bedřicha Hejhala od Fráni Drtikola, nedošlo k němu ani tak z důvodů nevyhovování z duchovního hlediska (jak se opět snaží Jiří Vacek podsunout), nýbrž také z potřeby dělat také duchovního učitele (podobně jako tomu bylo kdysi u Jiřího Vacka).
Prostě na to, aby byl Jiří Vacek morálně v pořádku, aby byl normálně slušným člověkem, na to jasně nemá... A aby byl duchovním člověkem, na to nade vší pochybnost také ne.
středa 19. srpna 2009
Parazit na duchovních naukách
Kdysi v mládí snad šlechtil Jiřího Vacka upřímný zájem o duchovní nauky. Trudná současnost této podivné figury svědčí spíše o jiné než duchovní orientaci, byť by si lecjaký naivní čéla mohl podle některých Vackových veřejných aktivit namlouvat, že jde o poctivého duchoborce. Nadto lze s klidným svědomím konstatovat, že si pan Vacek neprávem usurpuje duchovní postavení, jehož není hoden a jež mu přináší neoprávněný materiální zisk a vliv mezi některými hledajícími. Bylo opakovaně prokázáno, že Jiří Vacek obcházel autorský zákon, prodával nelegálně své překlady a neodváděl za ně poplatky Ramanášramu. Dále se vyhnul platbě za multiplikování obrazu Františka Drtikola na tisících exemplářích knih ze své řady Nejvyšší jóga a mystika. Zcela v rozporu se skutečností užívá titulatury z duchovního světa, např. satguru, mistr, Šiva, a nechává se bezostyšně adorovat svými příznivci, u nichž cíleně pěstuje závislost na své osobě.
Co mě k jednoznačnému tvrzení v nadpisu vede? Prostá úvaha: člověk, který prokazatelně opakovaně lže, zcizuje, pomlouvá, dehonestuje, podsouvá, poštvává proti druhým, vyučuje plytkou duální nauku, již označuje za nejvyšší („Neučím nic jiného, než učil Buddha, Kristus, Maháriši a jiní opravdoví mistři.“), a z toho všeho materiálně (finance za prodej knih obsahujících pomluvy a dezinterpretace nauk, dary, bezplatná výpomoc žáků) a morálně (nadřazené postavení, gloriola duchovního mistra, manipulace žáky, povinnost jeho žáků řídících meditační setkání uvádět, že jde o meditace podle Jiřího Vacka, protože prý je to něco jako obchodní značka, jinak je oheň na střeše. Mimochodem átmavičára ani pránájáma ani žádný jiný způsob praktikování a řízení jógových cvičení není vlastnictvím nikoho, tedy ani Vacka, ten si to jen nestydatě přisvojuje, ostatně co je to za praxi, když mistr nutí své žáky lhát a pomlouvat – atd.), těží, není ničím jiným než parazitem na duchovních naukách.
Myslím, že je třeba otevřeně poukazovat na takovéto podvodné, kvaziduchovní persony ingraty a jejich neblahé veřejné působení.
Z Vackova článku „Co na sebe prozrazují“
z 29.07.2009, publikovaném na jeho webu, vyjímám pro ilustraci několik pasáží:
„...neustále počítají naše zisky, co kdo nám dělá údajně zadarmo a dokonce nás křivě obviňují, že někoho šidíme. Nemají k těmto výpočtům vůbec žádné podklady ani dostatečné vzdělání. Pletou si stále tržby a zisk, neznají něco jako daně...“
Ano, pane Vacku, ošidil jste minimálně Ramanášram (prodával jste svůj překlad Maharšiho evangelia, ačkoli jste neměl autorské svolení) a dědice Františka Drtikola (sám jste přiznal, že jste neměl od majitelů práv svolení ke komerční multiplikaci obrazu toho Drtikola, kterého neustále haníte – navíc dost trapný rozpor, nehodný mistra, že?).
Když jsem příkladně vypočítával kolik vám vynesl prodej našeho vydání obrazové publikace o Maharšim (abych vyvrátil vaše prohlášení, že jste převodem práv na tuto knihu nic nezískal), vycházel jsem z přesných, doložitelných dokladů – totiž faktur, o žádných tržbách nebylo řeči, nýbrž pouze o vašem rabatu. O daních věru jisté znalosti máme, ostatně, dva pracovníci Avataru mají vysokoškolské vzdělání ekonomického směru a rovněž autor tohoto příspěvku skládal zkoušku z ekonomie na VŠ. Tržby a zisk si nepleteme, pokud chcete tvrdit, že ano, doložte to!
Také jste sám v minulosti přiznal, že Vám, nikoli údajně, zadarmo pomáhají vaši příznivci s nakladatelskou činností – přepisují texty, dělají korektury, pomáhají s prodejem a s transportem knih atd. Jistě by se toho našlo víc, že? Jednou jste napsal, že jste prováděl spolu se svými obětavými příznivci karmajógu, když jste skládali balíky s právě vyšlými vašimi knihami. Oni snad ano, ale vy jste rozhodně žádnou karmajógu nedělal. Vy netušíte, co je podstatou karmajógy. Cokoli konáte, konáte s očekáváním nějakého profitu pro sebe či pro svou rodinu. Napsal jste, že s lidmi, jako je Dan Moravec a podobní, nic nezískáváte. To snad má být postoj sadgurua, nebo aspoň karmajógina?
„Proč, když mají takové starosti, se nezabývají například příjmem za vstupenky do přeplněné Lucerny, kde lidé museli pro nedostatek míst k sezení sedět na zemi. Zde je výpočet úplně jednoduchý podle veřejně známých údajů. Počet míst vyprodané Lucerny (2500) krát cena vstupenky (ze začátku asi 220 Kč). Výsledek ať si každý spočte sám a pořádání nejméně dvě přednášky do roka.
Nikdy by mě o tom ani nenapadlo psát, kdyby s tím naši nepřátelé nezačali sami. Donutili mě k tomu oni. Je od nich velmi nevhodné takové otázky nastolovat, ale pokud v tom budou pokračovat, ještě přitvrdím.
Proč se starají o něco, do čeho jim vůbec nic není a k čemu nemají vůbec právo?"
Zde opět Vacek lže, jako když pan Pettinger tiskne, cena vstupenky nikdy nepřesáhla 190 Kč, zpočátku byla 90 Kč, poté 120, pak 150 Kč, ke konci zmíněných 190 Kč. Mohl by nám některý z jeho obdivovatelů laskavě sdělit, kde vzal Vacek 220 Kč? Najde se nějaký pamětník, který dosvědčí tuto částku? Od „mistra“ se samozřejmě odpovědi nedočkáme. Co má dále znamenat onen násobek 2500 x 220 (?), to jako zisk nebo tržbu? Neplete si tyto ekonomické kategorie naopak pan inženýr?
Nejnehoráznější lží je ovšem Vackovo tvrzení, že jeho „nepřátelé“ s tím začali sami, jeho by o tom ani nenapadlo psát:
Takže: V 6. díle Vackových pamětí Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe, vydaném v roce 2002 se na straně 74 dočteme:
„ Samozřejmě, ti co dávají přednost meditaci před povídáním, by Lucernu nenaplnili, jak vtipně poznamenal jeden přítel. Ekonomický pohled je zřejmý: na straně jedné 80 meditujících, na straně druhé 2500 účastníků za dvojnásobné vstupné, než je na meditaci.“
Zdá se, že to ještě Vackovi sloužila trošku paměť, když odhadl vstupné do Lucerny na 160 Kč. Sám, kdyby lístky nedostal zadarmo, by jistě takovou částku do své učitelky neinvestoval.
Podstatné a prokazatelné ovšem je, že první kritickou reakcí z řad. tzv. tomášovců na Vackovy pomluvy byl článek Martina Paříka, který vyšel v časopise Dotek v prosinci 2003.
Zde je tedy podán jasný důkaz Vackova lhaní. Vacek se zabýval hospodářským výsledkem „konkurence“ vzešlým z prodeje vstupenek do Lucerny prokazatelně dříve, než vyšla první kritika jeho knižních dehonestací.
„To, jak brání komunisty a očerňují nestraníky protestují proti odhalování zla, jasně vypovídá, na které straně stojí ....
Soustřeďují se na mé paměti „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“ a vytvářejí dojem, že existují pouze ony a nepíšu o ničem jiném než o sporu s Tomášovci. O tom je prvá zmínka až někdy ve 4. díle a věnuji mu pouze malou část knih.“
Zde by měl Vacek uvést konkrétně, které komunisty bráníme! To, že jsem se zastal duchovních kvalit Františka Drtikola, přece neznamená, že bráníme komunisty. To jen chorá mysl Jiřího Vacka domýšlí takovéto absurdnosti. A které nestraníky očerňujeme? Ani Vacka neočerňujeme, pouze se bráníme jeho podlým lžím a nactiutrhání a hájíme čest bytostí, které Vacek ostouzí.
Mimochodem Jidáš byl také nekomunista a kdo by stál na jeho straně, že, pane Vacku?
Vacek lže, že „sporu s tomášovci“ věnuje pouze malou část svých pamětí. V článku na KV http://kauza-vacek.blogspot.com/2008/07/pamtnkovy-dehonestace-potinct.html dokazuji lživost tohoto tvrzení na příkladě 13. dílu této řady:
„Jenom si dovolím pro ilustraci uvést, na kolika stránkách se Vacek zabývá dvěma jmény, přičemž nelze vyloučit, že na dalších stránkách jsem tato jména mohl ještě přehlédnout. Jméno Tomáš ve všech jeho modifikacích neuvádím, to se vyskytuje snad „ob řádku“ a jistěže zpravidla v nepěkných souvislostech.Jméno Pařík se nejméně v jednom případě dostalo na str.: 5, 6, 7, 8, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 42, 48, 51, 52, 53, 57, 58, 60, 78, 80, 85, 98, 100, 102, 104, 107, 109, 113, 114, 115, 116, 130, 137, 138, 152, 153, 166 kapitola „Pan Pařík si nedá pokoj“, 167, 168, 169, 223 kapitola „Jak mě (zde paní korektorka přehlédla hrubku) pan Pařík dal za pravdu“, 224, 225, 238, 263, 265. Celkem nejméně na 46 stranách je uváděno toto jméno v nedobrém světle v knize jednoho výtečníka - pamětníka, jenž se má za mistra čili Boha. Ve skutečnosti má čtenář co dočinění se zamindrákovaným chudákem, se zkostnatělým, nafouklým, mravně retardovaným egem. Jméno Drtikol se objevuje na str. 18, 44, 55, 56, 57, 82, 98, 99, 105, 106, 107, 108, 115, 125 kap. „Ještě F. Drtikol“, 126, 127, 138, 150, 160, 161, 169, 270. Přišlo mně komické, když Vacek do umdlení na řadě místech Drtikola masíruje, propírá a dehonestuje, aby posléze přičinil celou kapitolu „Ještě F. Drtikol“.
Jiří Vacek začal s otevřeným pomlouváním a dehonestováním autorů a pracovníků Avataru od 6. dílu svých pamětí Jak jsem hledal..., přičemž některé nejapné poznámky na adresu Tomášových se vyskytly i v dílech předchozích. Suma sumárum: Zmíněné Vackovy pomluvy a dehonestace tvoří významný podíl v osmi dílech jeho pamětí, dále jsou zastoupeny též v těchto Vackových knihách:
Jak si uvědomit své Já
O podstatě stezky
Rady na cestu
O jednotě a zlu
Chození s Bohem
Život a učení Ramany Mahárišiho (věřte nevěřte - i v této knize!)
Uvedený výčet hovoří za vše. Je trvalým svědectvím o Vackově lhaní a darebáctví. Tyto knihy jsou pořádným blokem másla na jeho hlavě. A to možná bylo ledacos z jeho „díla“ opomenuto – nahrávky, videa, další knihy, kdo ví?
Jak z toho chce chudák vybřednout?
A tak by to šlo pořád dokola. Nakonec i parazita přijde člověku líto, ale obrana před ním je namístě.
Martin Pařík
Co mě k jednoznačnému tvrzení v nadpisu vede? Prostá úvaha: člověk, který prokazatelně opakovaně lže, zcizuje, pomlouvá, dehonestuje, podsouvá, poštvává proti druhým, vyučuje plytkou duální nauku, již označuje za nejvyšší („Neučím nic jiného, než učil Buddha, Kristus, Maháriši a jiní opravdoví mistři.“), a z toho všeho materiálně (finance za prodej knih obsahujících pomluvy a dezinterpretace nauk, dary, bezplatná výpomoc žáků) a morálně (nadřazené postavení, gloriola duchovního mistra, manipulace žáky, povinnost jeho žáků řídících meditační setkání uvádět, že jde o meditace podle Jiřího Vacka, protože prý je to něco jako obchodní značka, jinak je oheň na střeše. Mimochodem átmavičára ani pránájáma ani žádný jiný způsob praktikování a řízení jógových cvičení není vlastnictvím nikoho, tedy ani Vacka, ten si to jen nestydatě přisvojuje, ostatně co je to za praxi, když mistr nutí své žáky lhát a pomlouvat – atd.), těží, není ničím jiným než parazitem na duchovních naukách.
Myslím, že je třeba otevřeně poukazovat na takovéto podvodné, kvaziduchovní persony ingraty a jejich neblahé veřejné působení.
Z Vackova článku „Co na sebe prozrazují“
z 29.07.2009, publikovaném na jeho webu, vyjímám pro ilustraci několik pasáží:
„...neustále počítají naše zisky, co kdo nám dělá údajně zadarmo a dokonce nás křivě obviňují, že někoho šidíme. Nemají k těmto výpočtům vůbec žádné podklady ani dostatečné vzdělání. Pletou si stále tržby a zisk, neznají něco jako daně...“
Ano, pane Vacku, ošidil jste minimálně Ramanášram (prodával jste svůj překlad Maharšiho evangelia, ačkoli jste neměl autorské svolení) a dědice Františka Drtikola (sám jste přiznal, že jste neměl od majitelů práv svolení ke komerční multiplikaci obrazu toho Drtikola, kterého neustále haníte – navíc dost trapný rozpor, nehodný mistra, že?).
Když jsem příkladně vypočítával kolik vám vynesl prodej našeho vydání obrazové publikace o Maharšim (abych vyvrátil vaše prohlášení, že jste převodem práv na tuto knihu nic nezískal), vycházel jsem z přesných, doložitelných dokladů – totiž faktur, o žádných tržbách nebylo řeči, nýbrž pouze o vašem rabatu. O daních věru jisté znalosti máme, ostatně, dva pracovníci Avataru mají vysokoškolské vzdělání ekonomického směru a rovněž autor tohoto příspěvku skládal zkoušku z ekonomie na VŠ. Tržby a zisk si nepleteme, pokud chcete tvrdit, že ano, doložte to!
Také jste sám v minulosti přiznal, že Vám, nikoli údajně, zadarmo pomáhají vaši příznivci s nakladatelskou činností – přepisují texty, dělají korektury, pomáhají s prodejem a s transportem knih atd. Jistě by se toho našlo víc, že? Jednou jste napsal, že jste prováděl spolu se svými obětavými příznivci karmajógu, když jste skládali balíky s právě vyšlými vašimi knihami. Oni snad ano, ale vy jste rozhodně žádnou karmajógu nedělal. Vy netušíte, co je podstatou karmajógy. Cokoli konáte, konáte s očekáváním nějakého profitu pro sebe či pro svou rodinu. Napsal jste, že s lidmi, jako je Dan Moravec a podobní, nic nezískáváte. To snad má být postoj sadgurua, nebo aspoň karmajógina?
„Proč, když mají takové starosti, se nezabývají například příjmem za vstupenky do přeplněné Lucerny, kde lidé museli pro nedostatek míst k sezení sedět na zemi. Zde je výpočet úplně jednoduchý podle veřejně známých údajů. Počet míst vyprodané Lucerny (2500) krát cena vstupenky (ze začátku asi 220 Kč). Výsledek ať si každý spočte sám a pořádání nejméně dvě přednášky do roka.
Nikdy by mě o tom ani nenapadlo psát, kdyby s tím naši nepřátelé nezačali sami. Donutili mě k tomu oni. Je od nich velmi nevhodné takové otázky nastolovat, ale pokud v tom budou pokračovat, ještě přitvrdím.
Proč se starají o něco, do čeho jim vůbec nic není a k čemu nemají vůbec právo?"
Zde opět Vacek lže, jako když pan Pettinger tiskne, cena vstupenky nikdy nepřesáhla 190 Kč, zpočátku byla 90 Kč, poté 120, pak 150 Kč, ke konci zmíněných 190 Kč. Mohl by nám některý z jeho obdivovatelů laskavě sdělit, kde vzal Vacek 220 Kč? Najde se nějaký pamětník, který dosvědčí tuto částku? Od „mistra“ se samozřejmě odpovědi nedočkáme. Co má dále znamenat onen násobek 2500 x 220 (?), to jako zisk nebo tržbu? Neplete si tyto ekonomické kategorie naopak pan inženýr?
Nejnehoráznější lží je ovšem Vackovo tvrzení, že jeho „nepřátelé“ s tím začali sami, jeho by o tom ani nenapadlo psát:
Takže: V 6. díle Vackových pamětí Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe, vydaném v roce 2002 se na straně 74 dočteme:
„ Samozřejmě, ti co dávají přednost meditaci před povídáním, by Lucernu nenaplnili, jak vtipně poznamenal jeden přítel. Ekonomický pohled je zřejmý: na straně jedné 80 meditujících, na straně druhé 2500 účastníků za dvojnásobné vstupné, než je na meditaci.“
Zdá se, že to ještě Vackovi sloužila trošku paměť, když odhadl vstupné do Lucerny na 160 Kč. Sám, kdyby lístky nedostal zadarmo, by jistě takovou částku do své učitelky neinvestoval.
Podstatné a prokazatelné ovšem je, že první kritickou reakcí z řad. tzv. tomášovců na Vackovy pomluvy byl článek Martina Paříka, který vyšel v časopise Dotek v prosinci 2003.
Zde je tedy podán jasný důkaz Vackova lhaní. Vacek se zabýval hospodářským výsledkem „konkurence“ vzešlým z prodeje vstupenek do Lucerny prokazatelně dříve, než vyšla první kritika jeho knižních dehonestací.
„To, jak brání komunisty a očerňují nestraníky protestují proti odhalování zla, jasně vypovídá, na které straně stojí ....
Soustřeďují se na mé paměti „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“ a vytvářejí dojem, že existují pouze ony a nepíšu o ničem jiném než o sporu s Tomášovci. O tom je prvá zmínka až někdy ve 4. díle a věnuji mu pouze malou část knih.“
Zde by měl Vacek uvést konkrétně, které komunisty bráníme! To, že jsem se zastal duchovních kvalit Františka Drtikola, přece neznamená, že bráníme komunisty. To jen chorá mysl Jiřího Vacka domýšlí takovéto absurdnosti. A které nestraníky očerňujeme? Ani Vacka neočerňujeme, pouze se bráníme jeho podlým lžím a nactiutrhání a hájíme čest bytostí, které Vacek ostouzí.
Mimochodem Jidáš byl také nekomunista a kdo by stál na jeho straně, že, pane Vacku?
Vacek lže, že „sporu s tomášovci“ věnuje pouze malou část svých pamětí. V článku na KV http://kauza-vacek.blogspot.com/2008/07/pamtnkovy-dehonestace-potinct.html dokazuji lživost tohoto tvrzení na příkladě 13. dílu této řady:
„Jenom si dovolím pro ilustraci uvést, na kolika stránkách se Vacek zabývá dvěma jmény, přičemž nelze vyloučit, že na dalších stránkách jsem tato jména mohl ještě přehlédnout. Jméno Tomáš ve všech jeho modifikacích neuvádím, to se vyskytuje snad „ob řádku“ a jistěže zpravidla v nepěkných souvislostech.Jméno Pařík se nejméně v jednom případě dostalo na str.: 5, 6, 7, 8, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 42, 48, 51, 52, 53, 57, 58, 60, 78, 80, 85, 98, 100, 102, 104, 107, 109, 113, 114, 115, 116, 130, 137, 138, 152, 153, 166 kapitola „Pan Pařík si nedá pokoj“, 167, 168, 169, 223 kapitola „Jak mě (zde paní korektorka přehlédla hrubku) pan Pařík dal za pravdu“, 224, 225, 238, 263, 265. Celkem nejméně na 46 stranách je uváděno toto jméno v nedobrém světle v knize jednoho výtečníka - pamětníka, jenž se má za mistra čili Boha. Ve skutečnosti má čtenář co dočinění se zamindrákovaným chudákem, se zkostnatělým, nafouklým, mravně retardovaným egem. Jméno Drtikol se objevuje na str. 18, 44, 55, 56, 57, 82, 98, 99, 105, 106, 107, 108, 115, 125 kap. „Ještě F. Drtikol“, 126, 127, 138, 150, 160, 161, 169, 270. Přišlo mně komické, když Vacek do umdlení na řadě místech Drtikola masíruje, propírá a dehonestuje, aby posléze přičinil celou kapitolu „Ještě F. Drtikol“.
Jiří Vacek začal s otevřeným pomlouváním a dehonestováním autorů a pracovníků Avataru od 6. dílu svých pamětí Jak jsem hledal..., přičemž některé nejapné poznámky na adresu Tomášových se vyskytly i v dílech předchozích. Suma sumárum: Zmíněné Vackovy pomluvy a dehonestace tvoří významný podíl v osmi dílech jeho pamětí, dále jsou zastoupeny též v těchto Vackových knihách:
Jak si uvědomit své Já
O podstatě stezky
Rady na cestu
O jednotě a zlu
Chození s Bohem
Život a učení Ramany Mahárišiho (věřte nevěřte - i v této knize!)
Uvedený výčet hovoří za vše. Je trvalým svědectvím o Vackově lhaní a darebáctví. Tyto knihy jsou pořádným blokem másla na jeho hlavě. A to možná bylo ledacos z jeho „díla“ opomenuto – nahrávky, videa, další knihy, kdo ví?
Jak z toho chce chudák vybřednout?
A tak by to šlo pořád dokola. Nakonec i parazita přijde člověku líto, ale obrana před ním je namístě.
Martin Pařík
pátek 14. srpna 2009
Ucelený obraz o Vackově mysli
Jana Brabencová
Co nutí stále pana Vacka upozorňovat na svoji osobu, upřednostňovat svoji činnost a vyzdvihovat svoje zásluhy před revolucí i po ní? Stále jen prezentuje svou práci, své výtvory, zásluhy a na straně druhé soustavně pomlouvá, nactiutrhá a nestydatě lže o druhých lidech. Kdo má tuto potřebu? A následně pak potřebu bojovat proti smyšleným nepřátelům, proti tzv. zlu? Není to náhodou povýšené ego pana Vacka? Nebylo by lépe, kdyby vyčistil, jak sám píše, „svoji zamrzlou žumpu?“
Vše, co píše, je tak absurdní, že člověk zasvěcený do celé věci se může jen pousmát. Vždyť všechny jeho cílené útoky na tzv. nepřátele jsou jen popsáním jeho praktik a zlem nasáklé mysli, vypovídající o něm samém v opravdu trefném článku s příznačným názvem „Co na sebe prozrazují(ji).“
Jen ještě k těm vstupenkám do Lucerny: nevím, jak přišel na částku 220,- Kč, nikdy tolik vstupenka nestála – opět jeden z důkazů jeho záměrného zkreslování faktů.
Co nutí stále pana Vacka upozorňovat na svoji osobu, upřednostňovat svoji činnost a vyzdvihovat svoje zásluhy před revolucí i po ní? Stále jen prezentuje svou práci, své výtvory, zásluhy a na straně druhé soustavně pomlouvá, nactiutrhá a nestydatě lže o druhých lidech. Kdo má tuto potřebu? A následně pak potřebu bojovat proti smyšleným nepřátelům, proti tzv. zlu? Není to náhodou povýšené ego pana Vacka? Nebylo by lépe, kdyby vyčistil, jak sám píše, „svoji zamrzlou žumpu?“
Vše, co píše, je tak absurdní, že člověk zasvěcený do celé věci se může jen pousmát. Vždyť všechny jeho cílené útoky na tzv. nepřátele jsou jen popsáním jeho praktik a zlem nasáklé mysli, vypovídající o něm samém v opravdu trefném článku s příznačným názvem „Co na sebe prozrazují(ji).“
Jen ještě k těm vstupenkám do Lucerny: nevím, jak přišel na částku 220,- Kč, nikdy tolik vstupenka nestála – opět jeden z důkazů jeho záměrného zkreslování faktů.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)