pátek 17. října 2008

Upřímné hledající si Pravda najde

PANU ZÁKOPČANOVI

Nedávno se na webu pana "satgurua" Jiřího Vacka objevil dopis panu Martinovi Paříkovi od jistého pana Zákopčana. Pan Zákopčan odůvodňuje publikování svého dopisu na stránkách Jiří Vacek - Satguru nemožností napsat panu Paříkovi přímo - což se jeví při páně Zákopčana schopnosti komunikovat s internetem zcela absurdní. Proto se rozhodl svůj dopis panu Paříkovi publikovat, jak sám uvádí, u přátel. Tato skutečnost se sama o sobě jeví poněkud zvláštní, i když je na webu pana Vacka zcela normální, že píše-li se zde o panu Paříkovi či o komkoli panu Vackovi nemilém (byť je to sebenejapnější a sebestupidnější a hlavně sebesprostší a sebelživější), píše se o něm negativně. O panu Vackovi a jeho bližních se zase píše jen a jen pozitivně. Těžko si lze představit, že by to bylo naopak. I to by mohlo být hloubavému panu Zákopčanovi signálem, odkud pramení neobjektivní zaujatost.

Redakce




Vážený pane Zákopčane,

máte potřebu veřejně publikovat své názory na tomto blogu, avšak tyto zjevně vycházejí buďto ze zásadní neznalosti faktů čili neinformovanosti (doporučuji Vám, abyste si prostudoval dílo Jiřího Vacka, zejména jeho seriál pamětí), nebo neschopnosti je racionálně interpretovat čili pomýlenosti, nevědomosti, dost možná že z obého. Pro své postoje jste nalezl pochopení na Vackově webu, kde je tento druh nekritického, tendenčního myšlení, jak to ostatně u sekt bývá, vítán. Snad je tedy Vaše potřeba sebeprezentace saturována.

Teď k Vašemu příspěvku. Tážete se:

„ Znáte pana Vacka a jeho přátele osobně? Zúčastnil jste se jejich společné meditace? Pravděpodobně ne, nikdy jsem Vás totiž na žádném setkání neviděl. Osobně bych si nedovolil hodnotit druhé tak příkře jako Vy, tj. bez vlastní zkušenosti.“

Ano, pana Vacka znám osobně řadu let a některé jeho uctívatele též, dokonce mě jedna skupinka Vackových „maličkých“ přišla slovně napadnout na mé pracoviště. Dá se též říci, že jsem se zúčastnil společné meditace s panem Vackem a jeho skupinou v rámci setkání s manžely Tomášovými v pražské Lucerně. Jiří Vacek ve svých knihách drze lže, že na těchto setkáních pouze on a jeho přátelé meditovali. Přestože jsem měl při těchto setkáních i jiné úkoly, vnímal jsem hluboké ztišení a uvnitřnění stovek meditujících lidí jak během přednášky, tak i v průběhu řízené společné meditace.
Meditací vedených panem Vackem jsem neměl a nemám zájem se účastnit. Nevyhovuje mi prostředí lži a falše, jež byly tolikrát prokázány.


Dále se snažíte pomocí jakési definice sekty vyvodit, že toto označení nelze vztáhnout na skupinu Vackovu:


„Podle sociologů má mít sdružení určité vlastnosti - rysy, aby mohlo být označeno názvem sekta: měla by způsobovat psychickou závislost členů sekty, zmocňovat se majetku členů sekty, zneužívat jejich práce a pronásledovat ty, kteří sektu opustili, nebo ji kritizují. S přáteli okolo pana Vacka medituji asi 5 let a můžu s klidným svědomím prohlásit, že jsem se za celou dobu nesetkal s ničím z výše uvedeného. Ale je to jen má osobní zkušenost, bohužel nepřenosná. Teď je na Vás (a na ostatních), jestli mi budete věřit...“

Mnohokráte bylo na tomto blogu na konkrétních příkladech doloženo, jak pan Vacek manipuloval se svými oddanými, jak si vynucoval jejich obdiv, uctívání, obranu, materiální podporu (viz šaktipádový případ Dana Moravce), jak on a někteří další z jeho skupiny útočili na Dana Moravce, Marcela Křivého, kteří ze „skupiny vnitřního náboženství“ odešli. Koneckonců jsem sám na vlastní kůži poznal sprosté útoky (de facto jsem byl pronásledován) pana Vacka a jeho sekty za to, že jsem si dovolil napsat kritický článek v Doteku a nebyl jsem zdaleka jediný. Máme archivovánu celou bednu důkazů o tomto nátlaku a dehonestacích.
Tvrzení, že vy jste se údajně s ničím podobným nesetkal, není důkazem o neexistenci těchto jevů ve Vackově sektě, pouze to svědčí o Vaší neschopnosti vnímat věci realisticky, pravdivě. Vy máte víru, my důkazy. Přesto máte potřebu mentorovat. O upřímné hledající strach nemějte, ty si Pravda najde. Najde si i Vás, přidáte-li na opravdovosti svého vlastního duchovního zájmu.

Martin Pařík