aneb o nesvobodě, příkazech a marketingových motivech jedné sekty
Miloš Tomáš
„Rezervace míst je nezbytně nutná“, zní přikázání z Vackova webu. To vezměte laskavě na vědomí, chcete-li strávit ve svátek 17. listopadu dopoledne ve společnosti Jiřího Vacka při cvičení vnitřní pránájámy. Já nezbytně nemusím, protože i když prý meditace Vackovy skupiny tzv. vnitřního náboženství jsou veřejné, mně byl správcem klubovny MKDS, kde se tzv. meditační maratón s již zmíněnou vnitřní pranajámou odehrává, vstup nedoporučen a pro jistotu byla okna do klubovny MKDS z jakýchsi důvodů opatřena bedněním, snad aby někdo z Vackových kritiků či oponentů jdoucích kolem neměl možnost nahlédnout dovnitř. Ačkoliv před tím vybízel na fóru „Jitřní země“ tentýž správce klubovny zájemce z řad veřejnosti k návštěvě. Příchozí však musel (nevím nakolik nezbytně nutně) vyplnit test či jakýsi dotazník.
Nyní jsou prý meditace veřejné. Dokonce se pravidelně pořádají celé meditační maratóny. Vstupné za meditaci 150 Kč (snížené 100 Kč) je normální vstupné. Přitom samotný „satguru“ Vacek vyzýval „přispívejte ze všech sil“ (rozumějme, kolik z naší peněženky můžeme vydat).
S rezervací míst to není zas tak jednoduché. Nesmí se např. zasednout místo vedle židle určené pro „satgurua“, protože ta je určena pro jeho manželku. Ale babo raď, jestli ta vpravo nebo ta vlevo, když „náš satguru“ má jenom jednu manželku. Na to jaksi Riesova „pravidla moštárny“ nepamatují. A potom – co kdyby náhodou přišli nedej bože manželé Krutinovi, že? Nač by si pak asi sedli? Stát celou dobu ve studené, provlhlé sklepní místnosti... z té představy je člověku zima. Ještěže občas přijde „satguru“, aby to ozářil a dbal na to, aby náhodou šakti a někdo z přítomných nezaspali. To by se mohlo na meditačním maratónu někomu klidně přihodit, ještě než vběhne do cíle.
A tak chcete-li se účastnit běhu s vnitřní pránájámou, rezervace míst je nezbytně nutná. Mohla by být nezbytná, ale není. A mohla by být jenom nutná. Ale to nestačí. Je zkrátka nezbytně nutná. Proč? No protože se dopoledního běhu účastní sám velký „satguru“ Vacek! No a co kdyby se náhodou klubovna nezaplnila, že?
Totiž kdyby lidé nepovažovali rezervaci za nezbytně nutnou, ale jen za nutnou (to je hrozné, že – nutit někoho do rezervování vstupenek), anebo pouze za nezbytnou, anebo ani to ne, tak by se mohlo stát, že by se na ně nedostala židle, anebo, že by krom nejbližších a nejoddanějších čélů nikdo nepřišel. A to by se při všeobecně známé amorálnosti Jiřího Vacka mohlo klidně stát. Což si právě „satguru“ Vacek nemůže dovolit. Nehledě na to, že při jeho neustálém přepočítávání vstupného na jeho a cizí pořady si „chudý důchodce“ a bývalý „dobře placený bankovní expert“ Jiří Vacek spočetl, že mu vstupné 150, eventuálně 100 Kč na osobu v našvihané sklepní klubovně MKDS vynese slušný podíl na zisku + prebendy.
Na meditaci, kde se účastní Jiří Vacek, je rezervace vstupenek nezbytně nutná. Ani nezbytná, ani nutná – je nezbytně nutná. A jaká má být ona rezervace v případě, když se meditace účastní „satguruova“ dcera s manželem – jejich účast na meditaci je avízována tučným písmem(!)...?
„Meditační promluvy“ pochybného všeználka Jiřího Krutiny sotvaco komu dají, když z nich podle Jiřího Vacka lidé odcházejí takoví, jací přišli (navíc jde-li o takové scestné plky, jako když píše o soucítění, pokoře či odevzdanosti – což není divu, když je mu význam těchto kategorií naprosto vzdálen). Podle samotného autora rozhodně ne krásní (v tom se podle něj Míla Tomášová sekla – anebo že by podle pana Krutiny byli lidé na setkání s Tomášovými oškliví a krásní byli jen na setkání s ním a s jeho tchánem Vackem? Buď tedy jsou lidé účastnící se všech duchovních akcí nehezcí („zlá, ošklivá ega“), anebo jen ti, co byli účastni na setkání s Tomášovými. Pan Krutina nám tedy rozhodně (krom omluvy) dluží vysvětlení. Ale seriózní, ne takové jako s tím bramborovým salátem z připáleného hrnce.
Od „stagurua“ Vacka vzešel příkaz pro účastníky jeho seminářů (vyhýbá se pojmu přednáška, neboť přednášky v souvislosti s působením Eduarda Tomáše bez skrupulí sprostým způsobem nejednou pohaněl), že je nutno zakoupit si a prostudovat jeho knihu. Pro účast na meditaci s ním zase člověk nesmí zasednout nějakou židli, bez dovolení otevřít okno atd. (vis Riesova „pravidla moštárny“, vydaná k meditacím s Jiřím Vackem) a nyní si musí „nezbytně nutně“ rezervovat
vstupenku. Opravdu prý nezbytně nutně.
Jiří Vacek by mohl do svého dalšího dílu pamětí zahrnout srovnání vstupného na meditace pořádané firmou Avatar (na kterou nesmiřitelně žárlí) a na meditace svoje. Porovnávání vstupného už dlouho tento „chudý důchodce“ (který údajně neustále čelil vyhazovům z práce, soudům, výslechům a domovním prohlídkám), bojovník proti komunismu a proti „vznešeným ideálům komunistů“, potom ale „dobře placený expert v bance“, kterému bylo dovoleno (??) s vědomím soudruhů z StB „napsat sto samizdatů“ (?), neprováděl.
