Alexandr Popov
Poslední výplod z pera Jiřího Vacka pod názvem „Záhadný balíček“ by byl jedním z nekonečné řady sebeoslavných článečků a takovým by i zůstal (a zmizel bez povšimnutí v minulosti), kdyby – jako téměř vždy – autor „nezaujal“ obsesivním útokem proti Avataru a hrubě utilitární „logikou“. Cituji závěr: „Takže opět staré a známé „Doma není nikdo prorokem“. U nás jsou mé překlady špatné, v cizině je oceňují. Kdo má pravdu? Firma Avatar nebo opravdový uctívatel Šrí Ramany?“ Nutno dodat, že tomuto tvrzení předchází chvála Vackových překladů Rozhovorů s Ramanou Maharšim, II. a III. díl., z pera ruského překladatele Olega Mogilevera.
Dovolil bych si položit Jiřímu Vackovi několik otázek:
1. Úsloví „doma není nikdo prorokem“ se týká OBECNĚ neuznaných jedinců. Chcete tím neznačit, že nejen Avatar není spokojen s kvalitou vašich překladů, ale i řada dalších?
2. Píšete, že vaše překlady v cizině OCEŇUJÍ. Znamená to, že vás ocenilo více cizinců, kteří natolik zvládají češtinu, že to dokážou posoudit? Kromě výše uvedeného i další? Kdo?
3. V poslední větě vaší sebeapologetiky stavíte proti Avataru „opravdového uctívatele Šrí Ramany“. Mohl byste sdělit, podle čeho se pozná OPRAVDOVÝ uctívatel Šrí Ramany (na začátku článku přiznáváte, že Olega Mogilevera neznáte)? Podle toho, že překládá a vydává Šrí Ramanovo dílo? To přece dělá i nakladatelství Avatar a opravdovým uctívatelem podle vás není. Nebo snad máme tajemství hledat v chvále (či její absenci) vašich překladů?
4. Jaká je váha chvály překladu od cizince, který žije mimo českou komunitu (Petrohrad, Jeruzalém), nemá možnost vnikat do nuancí jazyka a jehož znalosti češtiny jsou tedy více než sporné (nechal si např. poslat slovník)? Přece nechcete tvrdit, že se slovníkem v ruce rozpoznáte kvalitu jakéhokoliv cizojazyčného textu?
Není mi docela jasné, čeho jste, pane Vacku, chtěl svým článkem dosáhnout – přesvědčit čtenáře, že jste dobrým překladatelem? K čemu to potřebujete? Buď dobrým překladatelem jste, nebo nejste, přesvědčování na tom nic nezmění. Nebo jste chtěl čtenářům podsunout (insinuovat) myšlenku, že Avatar nemá pravdu? Pokud je mi známo, pracovníci Avataru nikde nijak zvlášť nevytrubují, že Jiří Vacek je špatný překladatel – ano, před několika lety Avatar odmítl váš překlad Maharšiho, ale veřejně jste to po čase uraženě prezentoval na svých stránkách vy: bědoval jste na tím, jak je Avatar zlý a zištný a kdovíco ještě, ale kvalitu zvoleného překladu (Jiří Navrátil) jste fundovaně napadnout nedokázal. Před vydáním Maharšiho evangelia v nakladatelství Avatar ostatně vyhrožoval váš uctívač Filip Blažek, že překlad podrobí důkladnému rozboru – a nikde nic! Buď neplní slovo, nebo nenašel nedostatky.
Vydali jsme řadu překladů duchovní literatury. Nikdy jsme se nesetkali s negativním hodnocením jejich kvality. To není sebechvála, chci tím jenom říci, že podle všeho jsme schopni posoudit kvalitu textu včetně kvality jazykové. A jestliže jsme došli k závěru, že váš překlad není příliš kvalitní, nejde o samoúčelné tvrzení, nýbrž o výsledek jednoduchého porovnání výsledků práce různých překladatelů.
Nemáme patent na pravdu a ani si ho nepřisvojujeme. Pokud bude váš překlad lepší než ostatní, bez jakéhokoliv problému to přiznáme. Mám-li ale soudit podle vašeho přístupu nejen k této práci, kdy vám ve všech sférách života naprosto chybí sebereflexe, k tomu hned tak nedojde – to bychom po duchovním mistrovi, satguruovi, člověku bez ega atd. žádali příliš.
středa 31. prosince 2008
pondělí 29. prosince 2008
Panu Martinu Tomešovi
Vážený pane Tomeši,
reagujete na mé poslední texty uveřejněné na blogu Kauza Jiří Vacek. Shodně s panem Vackem tvrdíte, že jsou zde publikovány lži, tak nevím, proč se tím zabýváte – spíš než lži nepříjemná pravda, která bolí, což? Píšete ve své stati jednou o mně, pak mne přímo oslovujete, pak zase píšete zase o mně (napodobujete asi styl pana Krutiny). Vesměs jde o negativní kritiku. Jinak by to ani pan Pettinger nezveřejnil. Negativní neurážlivá a konstruktivní kritika zakládající se na objektivní skutečnosti (což při vší úctě k Vám by i Vašemu stylu více slušelo) mně vůbec nevadí (nejsem žlučovitý „ješita“), ovšem dáte mně jistě za pravdu, že by, když už se obracíte ke mně a chcete vést diskusi, slušelo více udržet styl a nesklouznout (jak to činil pan Krutina) do pomluv. A navíc, mohl jste, pokud jste něco měl ke mně, mně napsat přímo, ne se též schovávat za množinu panem Pettingerem spravovaného Vackova webu.
Jelikož mne ve svém textu oslovujete, je slušné (i když Vás neznám) Vám odpovědět. Nechtěl jsem tím Vám ani sobě rušit klid vánočních svátků. Pane Tomeši, neznám Vás a neznám ani pana Krutinu (ačkoli jej v jistém smyslu znám z jeho textů a to mne naprosto stačí). Divíte se, proč o něm a o panu Vackovi píšu. Pan Krutina se začal drze a bez jakéhokoli podnětu mého či mých rodičů do mne a mých rodičů opakovaně urážlivě ve svých textech navážet (napadat). Činil tak na internetových stránkách Jiří Vacek – Satguru pomlouvačným způsobem (nechybí absurdní způsob, jako např. „Miloši Tomáši, toto není určeno pro vás...“ Snadno si tyto pomluvy na adresu mých rodičů a mne můžete vyhledat a možná Vás i tyto texty zarazí. Pak budete mít právo psát komentáře. Zarazit by Vás mělo především to, že to není u duchovní osoby (která se považuje za „mistrovskou“ a navíc má potřebu se nechat jako „mistrovská“ potvrzovat) normální. Ostatně, vy rozumíte oněm poslepovaným kompilacím a konstrukcím jeho „duchovních“ textů?
Pokud jde o pana Vacka, znám jej už od svých dětských let. Nikdo by proti němu jistě nic neměl, kdyby... se cyklicky nechoval tak amorálně. Mám s Jirkou Vackem své zkušenosti – nepěkné. Právě pro jeho amorálnost. Ano, je to k smíchu a zarážející, když někdo ponižuje a pomlouvá v domnění, že sám zůstane velký, poštvává druhé proti někomu v rámci své pseudoobrany, zcizuje a poškozuje práva jiných, přičemž vyhlašuje, že je mistrem (a mistr je jeden a mistr a Bůh jsou jedno), ukňouraně se lituje a nechá se adorovat, vymáhá hmotné a finanční dary (prý jako „samozřejmost“). Je to k smíchu, že? Či spíš zarážející. Smutné. Činil by tak podle Vás nějaký opravdový mistr? Který opravdový mistr, Bůh, by byl ukňouraně sebelítostivý, vyzdvihoval by se a vymáhal adorativní dopisy a dopisy na svoji „obranu“, hmotné a finanční dary? Ano, k smíchu, ale i velmi smutné, zarážející.
Celý spor s Jiřím Vackem začal, jak lze písemně doložit, tím, že Jiří Vacek dehonestoval mé rodiče, ještě za jejich života. Mimoto pravidelně ponižoval Martina Paříka během jejich obchodních jednání. Ale o tom všem Vám nemusím psát. Jednak to bylo již vícekrát vyřčeno, jednak tomu asi nevěříte, protože tomu věřit nechcete, a pak Vás to jistě ani nezajímá, že. Zřejmě jde o hrách na zeď, že? Věříte jen tomu, co Vám řekne pan Vacek, případně někdo z jeho bližních. Jinak byste se ani nepouštěl do své reakce, tak jako dost jiných.
A tak jistě věříte panu Vackovi, když píše, že usilujeme o jeho „likvidaci“, že se prý na setkáních s manžely Tomášovými v pražské Lucerně nemeditovalo, že Míla Tomášová učila, že usilovat se nemá, prý Eduard Tomáš před svou smrtí vyslal jakýsi signál a zřekl se všeho, co celý život učil, nebo když Jiří Vacek píše, že jsem měl prý „přednášku o padlém guruovi“ a prý jsem podle něj „zneužíval svou matku“ (tomu jistě věří i jeho dcera, která si prý „Míly Tomášové hluboce vážila“ a přitom ji ráda nechá sprostě pomlouvat – jen proto, že to píše její tatíček – patrně zděděná účelová a neupřímná dvojakost, že?) atd. atd. Měl by tato tvrzení Jiří Vacek dokázat, anebo se omluvit. Už jen to samo o sobě dostatečně svědčí o jeho amorálnosti. Dost možná rovněž schvalujete pomlouvačný dopis, který iniciovali právě manželé Krutinovi, jež podepsalo několik lidí, kde se zavazují, že budou „bránit Jiřího Vacka za každou (!!) cenu“. Lživé pomluvy, výpady, útoky, podsouvání, nactiutrhání, poškozování obchodních a autorských práv, lživá reklama atd. – vše prokazatelné. Copak toho není dost? To by Vás mělo zarážet. Zarážet byste se mohl co chvíli při čtení „pamětí“ Jiřího Vacka. A pokud tomu všemu věříte, jako že patrně ano, mohl byste si ta fakta někde docela snadno ověřit. Nejen porušování autorských práv Jiřím Vackem bylo řádně dokladováno. Vy ale bez ohledu na tu veškerou amorálnost Jiřího Vacka nedáte na Jiřího Vacka dopustit, viďte? Určitě Vám Váš názor nikdo nebere a nechce brát a také Vám nikdo nevnucuje názor svůj. Tím spíš byste si měl laskavě skutečnosti ověřovat, vyslyšet obě strany a snažit se o objektivitu.
Dehonestoval jsem snad jeho rodiče? Nactiutrhal, pomlouval, např. že zneužíval svou matku, že jim jde o mou likvidaci apod. Sprostoty, co šíří on? Něco podobného? Zaútočil jsem snad první proti panu Krutinovi pomluvami jeho osoby a osob jeho rodičů? Zkřivil jsem někomu chmýří na jeho pomazané hlavě? Proč bych to dělal, když mně, do doby než jsem byl vystaven jeho sprostým pomluvám, byl nějaký pan Krutina ukradený?
Píšete: „Co se týká výpadů proti manželům....a krásně by seděly právě na Miloše Tomáše.“ To je přesně typ pomluvy, se kterým se setkáváme u členů vaší skupiny a jež o nějaké velké chytrosti nesvědčí. Copak Vy mne tak znáte, že víte, co by na mne sedělo? To z Vás mluví teď co?
Povšimněte si tedy raději svých výpadů a postarejte se laskavě o to, co by sedělo na Vás. Tak jako pan Vacek by se měl starat o sebe, tak i Vy. A aby k nijakým výpadům a výpadkům nedocházelo, že? Člověk by se měl stále hlídat, jak je vidět, je co u sebe krotit. Vždyť komu to vše píšete, kdo o to stál? Nebo snad z pocitu povinnosti či potřeby zavděčit se manželům Krutinovým nebo komu...? Sobě? Co se týká Vašich výpadů, také platí, tak jak píšete, že tudy cesta nevede. A chápete už snad že řádná duchovní cesta nevede pod vedením pana Vacka ani jeho zetě se sklopenou hlavou (vždyť tak ani na žádnou cestu nevidí a jeho vlastní nesrozumitelné texty jsou toho důkazem) a bohužel ani nikoho dalšího z jeho rodiny. Duchovní cesta pod vedením žádné amorální osoby nikam nevede.
Chtělo by to se, pane Tomeši, spíš konstruktivně zamyslet, pokud chcete vést diskusi, kudy cesta vede. S přáním šťastného nového roku všem
Miloš Tomáš
reagujete na mé poslední texty uveřejněné na blogu Kauza Jiří Vacek. Shodně s panem Vackem tvrdíte, že jsou zde publikovány lži, tak nevím, proč se tím zabýváte – spíš než lži nepříjemná pravda, která bolí, což? Píšete ve své stati jednou o mně, pak mne přímo oslovujete, pak zase píšete zase o mně (napodobujete asi styl pana Krutiny). Vesměs jde o negativní kritiku. Jinak by to ani pan Pettinger nezveřejnil. Negativní neurážlivá a konstruktivní kritika zakládající se na objektivní skutečnosti (což při vší úctě k Vám by i Vašemu stylu více slušelo) mně vůbec nevadí (nejsem žlučovitý „ješita“), ovšem dáte mně jistě za pravdu, že by, když už se obracíte ke mně a chcete vést diskusi, slušelo více udržet styl a nesklouznout (jak to činil pan Krutina) do pomluv. A navíc, mohl jste, pokud jste něco měl ke mně, mně napsat přímo, ne se též schovávat za množinu panem Pettingerem spravovaného Vackova webu.
Jelikož mne ve svém textu oslovujete, je slušné (i když Vás neznám) Vám odpovědět. Nechtěl jsem tím Vám ani sobě rušit klid vánočních svátků. Pane Tomeši, neznám Vás a neznám ani pana Krutinu (ačkoli jej v jistém smyslu znám z jeho textů a to mne naprosto stačí). Divíte se, proč o něm a o panu Vackovi píšu. Pan Krutina se začal drze a bez jakéhokoli podnětu mého či mých rodičů do mne a mých rodičů opakovaně urážlivě ve svých textech navážet (napadat). Činil tak na internetových stránkách Jiří Vacek – Satguru pomlouvačným způsobem (nechybí absurdní způsob, jako např. „Miloši Tomáši, toto není určeno pro vás...“ Snadno si tyto pomluvy na adresu mých rodičů a mne můžete vyhledat a možná Vás i tyto texty zarazí. Pak budete mít právo psát komentáře. Zarazit by Vás mělo především to, že to není u duchovní osoby (která se považuje za „mistrovskou“ a navíc má potřebu se nechat jako „mistrovská“ potvrzovat) normální. Ostatně, vy rozumíte oněm poslepovaným kompilacím a konstrukcím jeho „duchovních“ textů?
Pokud jde o pana Vacka, znám jej už od svých dětských let. Nikdo by proti němu jistě nic neměl, kdyby... se cyklicky nechoval tak amorálně. Mám s Jirkou Vackem své zkušenosti – nepěkné. Právě pro jeho amorálnost. Ano, je to k smíchu a zarážející, když někdo ponižuje a pomlouvá v domnění, že sám zůstane velký, poštvává druhé proti někomu v rámci své pseudoobrany, zcizuje a poškozuje práva jiných, přičemž vyhlašuje, že je mistrem (a mistr je jeden a mistr a Bůh jsou jedno), ukňouraně se lituje a nechá se adorovat, vymáhá hmotné a finanční dary (prý jako „samozřejmost“). Je to k smíchu, že? Či spíš zarážející. Smutné. Činil by tak podle Vás nějaký opravdový mistr? Který opravdový mistr, Bůh, by byl ukňouraně sebelítostivý, vyzdvihoval by se a vymáhal adorativní dopisy a dopisy na svoji „obranu“, hmotné a finanční dary? Ano, k smíchu, ale i velmi smutné, zarážející.
Celý spor s Jiřím Vackem začal, jak lze písemně doložit, tím, že Jiří Vacek dehonestoval mé rodiče, ještě za jejich života. Mimoto pravidelně ponižoval Martina Paříka během jejich obchodních jednání. Ale o tom všem Vám nemusím psát. Jednak to bylo již vícekrát vyřčeno, jednak tomu asi nevěříte, protože tomu věřit nechcete, a pak Vás to jistě ani nezajímá, že. Zřejmě jde o hrách na zeď, že? Věříte jen tomu, co Vám řekne pan Vacek, případně někdo z jeho bližních. Jinak byste se ani nepouštěl do své reakce, tak jako dost jiných.
A tak jistě věříte panu Vackovi, když píše, že usilujeme o jeho „likvidaci“, že se prý na setkáních s manžely Tomášovými v pražské Lucerně nemeditovalo, že Míla Tomášová učila, že usilovat se nemá, prý Eduard Tomáš před svou smrtí vyslal jakýsi signál a zřekl se všeho, co celý život učil, nebo když Jiří Vacek píše, že jsem měl prý „přednášku o padlém guruovi“ a prý jsem podle něj „zneužíval svou matku“ (tomu jistě věří i jeho dcera, která si prý „Míly Tomášové hluboce vážila“ a přitom ji ráda nechá sprostě pomlouvat – jen proto, že to píše její tatíček – patrně zděděná účelová a neupřímná dvojakost, že?) atd. atd. Měl by tato tvrzení Jiří Vacek dokázat, anebo se omluvit. Už jen to samo o sobě dostatečně svědčí o jeho amorálnosti. Dost možná rovněž schvalujete pomlouvačný dopis, který iniciovali právě manželé Krutinovi, jež podepsalo několik lidí, kde se zavazují, že budou „bránit Jiřího Vacka za každou (!!) cenu“. Lživé pomluvy, výpady, útoky, podsouvání, nactiutrhání, poškozování obchodních a autorských práv, lživá reklama atd. – vše prokazatelné. Copak toho není dost? To by Vás mělo zarážet. Zarážet byste se mohl co chvíli při čtení „pamětí“ Jiřího Vacka. A pokud tomu všemu věříte, jako že patrně ano, mohl byste si ta fakta někde docela snadno ověřit. Nejen porušování autorských práv Jiřím Vackem bylo řádně dokladováno. Vy ale bez ohledu na tu veškerou amorálnost Jiřího Vacka nedáte na Jiřího Vacka dopustit, viďte? Určitě Vám Váš názor nikdo nebere a nechce brát a také Vám nikdo nevnucuje názor svůj. Tím spíš byste si měl laskavě skutečnosti ověřovat, vyslyšet obě strany a snažit se o objektivitu.
Dehonestoval jsem snad jeho rodiče? Nactiutrhal, pomlouval, např. že zneužíval svou matku, že jim jde o mou likvidaci apod. Sprostoty, co šíří on? Něco podobného? Zaútočil jsem snad první proti panu Krutinovi pomluvami jeho osoby a osob jeho rodičů? Zkřivil jsem někomu chmýří na jeho pomazané hlavě? Proč bych to dělal, když mně, do doby než jsem byl vystaven jeho sprostým pomluvám, byl nějaký pan Krutina ukradený?
Píšete: „Co se týká výpadů proti manželům....a krásně by seděly právě na Miloše Tomáše.“ To je přesně typ pomluvy, se kterým se setkáváme u členů vaší skupiny a jež o nějaké velké chytrosti nesvědčí. Copak Vy mne tak znáte, že víte, co by na mne sedělo? To z Vás mluví teď co?
Povšimněte si tedy raději svých výpadů a postarejte se laskavě o to, co by sedělo na Vás. Tak jako pan Vacek by se měl starat o sebe, tak i Vy. A aby k nijakým výpadům a výpadkům nedocházelo, že? Člověk by se měl stále hlídat, jak je vidět, je co u sebe krotit. Vždyť komu to vše píšete, kdo o to stál? Nebo snad z pocitu povinnosti či potřeby zavděčit se manželům Krutinovým nebo komu...? Sobě? Co se týká Vašich výpadů, také platí, tak jak píšete, že tudy cesta nevede. A chápete už snad že řádná duchovní cesta nevede pod vedením pana Vacka ani jeho zetě se sklopenou hlavou (vždyť tak ani na žádnou cestu nevidí a jeho vlastní nesrozumitelné texty jsou toho důkazem) a bohužel ani nikoho dalšího z jeho rodiny. Duchovní cesta pod vedením žádné amorální osoby nikam nevede.
Chtělo by to se, pane Tomeši, spíš konstruktivně zamyslet, pokud chcete vést diskusi, kudy cesta vede. S přáním šťastného nového roku všem
Miloš Tomáš
pondělí 22. prosince 2008
Jirka řečený gurudží JÁ JSEM
aneb "duchovní" společenství v praxi
Alexandr Popov
Mistře, u jehož nohou leží Slávek! Ó gurudží Já Jsem, štědrý rozdávači Milosti (v duetu s JV), obrovský halogene, mistrovská osobo a egodrtivý meditante! Ty, v Lásce k němuž se topí David! Ne, nechci se vysmívat lidem, kteří vám důvěřují, těch je mi líto, našli si groteskní cíl svých adorací. Bylo by moc dobré, kdyby se takto dokázali obrátit k tomu skutečnému Mistru, Jedinému, který se nepotřebuje vydělovat, aby mohl být slaven, ale snad toho ještě nedorostli. Podstatnější je zde důvod, proč vy se necháváte takto titulovat, proč tomu neučiníte přítrž. Důvod je bohužel nasnadě a není to důvod hodný skutečného mistra, kterým se stavíte být. S tím docela přirozeně souvisí i duchovní „kvalita“vašich článků – například klamavé pojednání „Praxe uvědomění sebe sama...“ (JV-SatGuru, 30.11.t.r.).
„Neexistuje bytí, které by mělo vědomí, ryzí bytí je samo vědomí a vědomí je samo bytí...“ Je-li tedy bytí vědomím a naopak, jak píšete, proč hovoříte o „ryzí nehmotné existenci“? Je-li bytí vědomím, nic dalšího tu není (ať už tomu rozumíte, nebo ne) – ani hmotné, ani nehmotné a jistě vůbec nic neryzího! Proč členíte vědomí na zkušenosti, (uvědomění) sebe sama a akt pozorování? A proč píšete, že „vědomí není s ničím takto poznávaným a projeveným (...) totožné atd.“? Chcete říci, že to, co nazýváte poznávaným a projeveným, nemá bytí?
„Vědomí je vždy sebe si vědomé, neexistuje nevědomé vědomí. Zkušenost bytí, kde není vědomí sebe sama...“ Opravdu? Dovolím si připomenout začátek vašeho tvrzení: vědomí je vždy sebe si vědomé. A je-li i bytím (viz výše), pak je si vědomé VŽDY jen sama sebe (nikoliv ovšem v úzce egoistickém smyslu, jak to chápete vy), protože VŠE JE BYTÍ.
Nevím, co na to ostatní čtenáři, ale mně to stačí! Je psáno: „Vejděte do komůrky srdce svého a nečiňte mnoho slov.“ Vaše „traktáty“ jsou plné slov, jejichž obsahu ani za mák nerozumíte, byť ostošest studujete kašmírské mistry a kdoví koho dalšího. Kdybyste tomu opravdu (srdcem!) rozuměl, nečinil byste mnoho slov, protože VŠE (i zdánliví nepřátelé) by bylo SRDCEM!
A ještě maličkost: když chcete s někým polemizovat, učiňte tak explicitně, výslovně, je to čestnější. Na většině veřejně dostupných fotografiích - na webu, na obálce 14.dílu pamětí - se nedíváte takříkajíc na roveň s ostatními (skloněná hlava, pohled stranou apod.), to něco vypovídá! Dělají to zpravidla lidé neupřímní, do sebe zalíbení nebo pomatení. Vyberte si z toho po libosti.
Alexandr Popov
Mistře, u jehož nohou leží Slávek! Ó gurudží Já Jsem, štědrý rozdávači Milosti (v duetu s JV), obrovský halogene, mistrovská osobo a egodrtivý meditante! Ty, v Lásce k němuž se topí David! Ne, nechci se vysmívat lidem, kteří vám důvěřují, těch je mi líto, našli si groteskní cíl svých adorací. Bylo by moc dobré, kdyby se takto dokázali obrátit k tomu skutečnému Mistru, Jedinému, který se nepotřebuje vydělovat, aby mohl být slaven, ale snad toho ještě nedorostli. Podstatnější je zde důvod, proč vy se necháváte takto titulovat, proč tomu neučiníte přítrž. Důvod je bohužel nasnadě a není to důvod hodný skutečného mistra, kterým se stavíte být. S tím docela přirozeně souvisí i duchovní „kvalita“vašich článků – například klamavé pojednání „Praxe uvědomění sebe sama...“ (JV-SatGuru, 30.11.t.r.).
„Neexistuje bytí, které by mělo vědomí, ryzí bytí je samo vědomí a vědomí je samo bytí...“ Je-li tedy bytí vědomím a naopak, jak píšete, proč hovoříte o „ryzí nehmotné existenci“? Je-li bytí vědomím, nic dalšího tu není (ať už tomu rozumíte, nebo ne) – ani hmotné, ani nehmotné a jistě vůbec nic neryzího! Proč členíte vědomí na zkušenosti, (uvědomění) sebe sama a akt pozorování? A proč píšete, že „vědomí není s ničím takto poznávaným a projeveným (...) totožné atd.“? Chcete říci, že to, co nazýváte poznávaným a projeveným, nemá bytí?
„Vědomí je vždy sebe si vědomé, neexistuje nevědomé vědomí. Zkušenost bytí, kde není vědomí sebe sama...“ Opravdu? Dovolím si připomenout začátek vašeho tvrzení: vědomí je vždy sebe si vědomé. A je-li i bytím (viz výše), pak je si vědomé VŽDY jen sama sebe (nikoliv ovšem v úzce egoistickém smyslu, jak to chápete vy), protože VŠE JE BYTÍ.
Nevím, co na to ostatní čtenáři, ale mně to stačí! Je psáno: „Vejděte do komůrky srdce svého a nečiňte mnoho slov.“ Vaše „traktáty“ jsou plné slov, jejichž obsahu ani za mák nerozumíte, byť ostošest studujete kašmírské mistry a kdoví koho dalšího. Kdybyste tomu opravdu (srdcem!) rozuměl, nečinil byste mnoho slov, protože VŠE (i zdánliví nepřátelé) by bylo SRDCEM!
A ještě maličkost: když chcete s někým polemizovat, učiňte tak explicitně, výslovně, je to čestnější. Na většině veřejně dostupných fotografiích - na webu, na obálce 14.dílu pamětí - se nedíváte takříkajíc na roveň s ostatními (skloněná hlava, pohled stranou apod.), to něco vypovídá! Dělají to zpravidla lidé neupřímní, do sebe zalíbení nebo pomatení. Vyberte si z toho po libosti.
úterý 2. prosince 2008
Za meditaci požadováno "vyvážené" vstupné.
Miloš Tomáš
Meditační klubovna duchovní srdce nyní hlásí požadavek "vyváženého" vstupného na meditaci s manžely Krutinovými. Před tím tedy zřejmě bylo vstupné nevyvážené. Přitom rezervace míst na meditaci s Krutinovými nyní prý není nutná. Na meditaci s jeho tchánem byla nyní dokonce „nezbytně nutná“. Teď na pana Krutinu a jeho choť není.
Proč? Jednak je třeba ve skupině Jiřího Vacka a spol. (zřejmě vackovců či vackistů, jestliže já a mí přátelé jsme podle nich již několik let tomášovci a tomášisté, avateristé aj.) zamaskovat očividnou zištnost (příklad jeden za všechny – 108 dolarů určených pro někoho jiného než pro Jiřího Vacka podle něj samého mělo prý připadnout jemu „jako samozřejmost") a za druhé o méně upřímné a hrané meditace s vymyšlenými pseudoduchovními stavy manželů Krutinových již není takový zájem. Dříve byl o divadlo manželů Krutinových větší zájem v MKDS, nyní při rozpoznání sebestředné povýšenosti a přitom prosté komedie a dualistické povrchnosti takový zájem meditovat s paní a pánem Krutinovými není.
Není divu, čte-li člověk od pana Krutiny takové nekonečné scestné plky o duchovní nauce a navíc jeho neumělé útoky proti jakýmsi "realizátorům", "pseudorealizátorům", "pseudoadvaitisté", co prý "tvrdí, že vše je milost, např. i chození na houby" (bzz... – pozn. autora). Kdo asi jsou podle pana Krutiny oni pseudoadvaitisté, pseudorealizátoři a realizátoři v uvozovkách, na které musí ubohý "inkvizitor" a hráč na duchovního poučovatele pan Krutina uboze házet špínu, o kterých musí lhát?
Přišli s tím už před ním Jiří Vacek a některá jím zmanipulovaná, vycvičená, snaživá, ale omezená ega (podle něj „Bohu nepřátelská“, „zlá“ a „od Boha vzdálená, tak jako všechno mimo Boha“).
Proč pan Krutina i jeho tchán vůbec psali (to je přesně to, co pan Ries nazývá termínem „žvanění“) o pokoře, soucítění, lásce atd., když jen a jen nadále demonstrují svou nevyváženost (srovnej například „buddhistická ega“ - Vackův termín - s egem Jiřího Krutiny, kterým jest dle sebe on sám, jelikož podle něj „je Bůh, nebo ego“ a Bůh je jen jeden a je jím prý mistr a tím prý je Jiří Vacek, event. to, co z jeho osoby tryská či jako duch přebývá, dále Vackovu amorálnost, jako např. urážky, nactiutrhání, zcizování, ale také jeho projevy pýchy, ublíženosti atd.) s normálními duchovními lidmi, že naprosto neví, co to je pokora, soucítění, láska (už jen např. do očí bijící účelově Vackem přelhané Ježíšovy výroky mluví zcela jasně).
I pan Dymanus, který mne kdysi zkoušel (a já s ním bláhově chtěl v míru disputovat o oněch duchovních otázkách), ale do MKDS mne nepřijal (zřejmě dostal pokyny „shora“), připouští vinu na straně Vackovy skupiny. (Píše o „mstě“ z mé strany. Nepíše však za co se, podle něj, mstím. Msta je vždycky za něco. Ne, pane Dymanusi, buďte v klidu, Vy jste mi nic neudělal, a věřte nevěřte nemstím se, jen sděluji doložitelná fakta.)
Takže, pane Krutino, kdybyste si raději hlídal vstupné na svou "meditaci", aby aspoň toto bylo "vyvážené".
Meditační klubovna duchovní srdce nyní hlásí požadavek "vyváženého" vstupného na meditaci s manžely Krutinovými. Před tím tedy zřejmě bylo vstupné nevyvážené. Přitom rezervace míst na meditaci s Krutinovými nyní prý není nutná. Na meditaci s jeho tchánem byla nyní dokonce „nezbytně nutná“. Teď na pana Krutinu a jeho choť není.
Proč? Jednak je třeba ve skupině Jiřího Vacka a spol. (zřejmě vackovců či vackistů, jestliže já a mí přátelé jsme podle nich již několik let tomášovci a tomášisté, avateristé aj.) zamaskovat očividnou zištnost (příklad jeden za všechny – 108 dolarů určených pro někoho jiného než pro Jiřího Vacka podle něj samého mělo prý připadnout jemu „jako samozřejmost") a za druhé o méně upřímné a hrané meditace s vymyšlenými pseudoduchovními stavy manželů Krutinových již není takový zájem. Dříve byl o divadlo manželů Krutinových větší zájem v MKDS, nyní při rozpoznání sebestředné povýšenosti a přitom prosté komedie a dualistické povrchnosti takový zájem meditovat s paní a pánem Krutinovými není.
Není divu, čte-li člověk od pana Krutiny takové nekonečné scestné plky o duchovní nauce a navíc jeho neumělé útoky proti jakýmsi "realizátorům", "pseudorealizátorům", "pseudoadvaitisté", co prý "tvrdí, že vše je milost, např. i chození na houby" (bzz... – pozn. autora). Kdo asi jsou podle pana Krutiny oni pseudoadvaitisté, pseudorealizátoři a realizátoři v uvozovkách, na které musí ubohý "inkvizitor" a hráč na duchovního poučovatele pan Krutina uboze házet špínu, o kterých musí lhát?
Přišli s tím už před ním Jiří Vacek a některá jím zmanipulovaná, vycvičená, snaživá, ale omezená ega (podle něj „Bohu nepřátelská“, „zlá“ a „od Boha vzdálená, tak jako všechno mimo Boha“).
Proč pan Krutina i jeho tchán vůbec psali (to je přesně to, co pan Ries nazývá termínem „žvanění“) o pokoře, soucítění, lásce atd., když jen a jen nadále demonstrují svou nevyváženost (srovnej například „buddhistická ega“ - Vackův termín - s egem Jiřího Krutiny, kterým jest dle sebe on sám, jelikož podle něj „je Bůh, nebo ego“ a Bůh je jen jeden a je jím prý mistr a tím prý je Jiří Vacek, event. to, co z jeho osoby tryská či jako duch přebývá, dále Vackovu amorálnost, jako např. urážky, nactiutrhání, zcizování, ale také jeho projevy pýchy, ublíženosti atd.) s normálními duchovními lidmi, že naprosto neví, co to je pokora, soucítění, láska (už jen např. do očí bijící účelově Vackem přelhané Ježíšovy výroky mluví zcela jasně).
I pan Dymanus, který mne kdysi zkoušel (a já s ním bláhově chtěl v míru disputovat o oněch duchovních otázkách), ale do MKDS mne nepřijal (zřejmě dostal pokyny „shora“), připouští vinu na straně Vackovy skupiny. (Píše o „mstě“ z mé strany. Nepíše však za co se, podle něj, mstím. Msta je vždycky za něco. Ne, pane Dymanusi, buďte v klidu, Vy jste mi nic neudělal, a věřte nevěřte nemstím se, jen sděluji doložitelná fakta.)
Takže, pane Krutino, kdybyste si raději hlídal vstupné na svou "meditaci", aby aspoň toto bylo "vyvážené".
pátek 14. listopadu 2008
Zištný „satguru“ Jiří Vacek: „Rezervace míst je nezbytně nutná“
aneb o nesvobodě, příkazech a marketingových motivech jedné sekty
Miloš Tomáš
„Rezervace míst je nezbytně nutná“, zní přikázání z Vackova webu. To vezměte laskavě na vědomí, chcete-li strávit ve svátek 17. listopadu dopoledne ve společnosti Jiřího Vacka při cvičení vnitřní pránájámy. Já nezbytně nemusím, protože i když prý meditace Vackovy skupiny tzv. vnitřního náboženství jsou veřejné, mně byl správcem klubovny MKDS, kde se tzv. meditační maratón s již zmíněnou vnitřní pranajámou odehrává, vstup nedoporučen a pro jistotu byla okna do klubovny MKDS z jakýchsi důvodů opatřena bedněním, snad aby někdo z Vackových kritiků či oponentů jdoucích kolem neměl možnost nahlédnout dovnitř. Ačkoliv před tím vybízel na fóru „Jitřní země“ tentýž správce klubovny zájemce z řad veřejnosti k návštěvě. Příchozí však musel (nevím nakolik nezbytně nutně) vyplnit test či jakýsi dotazník.
Nyní jsou prý meditace veřejné. Dokonce se pravidelně pořádají celé meditační maratóny. Vstupné za meditaci 150 Kč (snížené 100 Kč) je normální vstupné. Přitom samotný „satguru“ Vacek vyzýval „přispívejte ze všech sil“ (rozumějme, kolik z naší peněženky můžeme vydat).
S rezervací míst to není zas tak jednoduché. Nesmí se např. zasednout místo vedle židle určené pro „satgurua“, protože ta je určena pro jeho manželku. Ale babo raď, jestli ta vpravo nebo ta vlevo, když „náš satguru“ má jenom jednu manželku. Na to jaksi Riesova „pravidla moštárny“ nepamatují. A potom – co kdyby náhodou přišli nedej bože manželé Krutinovi, že? Nač by si pak asi sedli? Stát celou dobu ve studené, provlhlé sklepní místnosti... z té představy je člověku zima. Ještěže občas přijde „satguru“, aby to ozářil a dbal na to, aby náhodou šakti a někdo z přítomných nezaspali. To by se mohlo na meditačním maratónu někomu klidně přihodit, ještě než vběhne do cíle.
A tak chcete-li se účastnit běhu s vnitřní pránájámou, rezervace míst je nezbytně nutná. Mohla by být nezbytná, ale není. A mohla by být jenom nutná. Ale to nestačí. Je zkrátka nezbytně nutná. Proč? No protože se dopoledního běhu účastní sám velký „satguru“ Vacek! No a co kdyby se náhodou klubovna nezaplnila, že?
Totiž kdyby lidé nepovažovali rezervaci za nezbytně nutnou, ale jen za nutnou (to je hrozné, že – nutit někoho do rezervování vstupenek), anebo pouze za nezbytnou, anebo ani to ne, tak by se mohlo stát, že by se na ně nedostala židle, anebo, že by krom nejbližších a nejoddanějších čélů nikdo nepřišel. A to by se při všeobecně známé amorálnosti Jiřího Vacka mohlo klidně stát. Což si právě „satguru“ Vacek nemůže dovolit. Nehledě na to, že při jeho neustálém přepočítávání vstupného na jeho a cizí pořady si „chudý důchodce“ a bývalý „dobře placený bankovní expert“ Jiří Vacek spočetl, že mu vstupné 150, eventuálně 100 Kč na osobu v našvihané sklepní klubovně MKDS vynese slušný podíl na zisku + prebendy.
Na meditaci, kde se účastní Jiří Vacek, je rezervace vstupenek nezbytně nutná. Ani nezbytná, ani nutná – je nezbytně nutná. A jaká má být ona rezervace v případě, když se meditace účastní „satguruova“ dcera s manželem – jejich účast na meditaci je avízována tučným písmem(!)...?
„Meditační promluvy“ pochybného všeználka Jiřího Krutiny sotvaco komu dají, když z nich podle Jiřího Vacka lidé odcházejí takoví, jací přišli (navíc jde-li o takové scestné plky, jako když píše o soucítění, pokoře či odevzdanosti – což není divu, když je mu význam těchto kategorií naprosto vzdálen). Podle samotného autora rozhodně ne krásní (v tom se podle něj Míla Tomášová sekla – anebo že by podle pana Krutiny byli lidé na setkání s Tomášovými oškliví a krásní byli jen na setkání s ním a s jeho tchánem Vackem? Buď tedy jsou lidé účastnící se všech duchovních akcí nehezcí („zlá, ošklivá ega“), anebo jen ti, co byli účastni na setkání s Tomášovými. Pan Krutina nám tedy rozhodně (krom omluvy) dluží vysvětlení. Ale seriózní, ne takové jako s tím bramborovým salátem z připáleného hrnce.
Od „stagurua“ Vacka vzešel příkaz pro účastníky jeho seminářů (vyhýbá se pojmu přednáška, neboť přednášky v souvislosti s působením Eduarda Tomáše bez skrupulí sprostým způsobem nejednou pohaněl), že je nutno zakoupit si a prostudovat jeho knihu. Pro účast na meditaci s ním zase člověk nesmí zasednout nějakou židli, bez dovolení otevřít okno atd. (vis Riesova „pravidla moštárny“, vydaná k meditacím s Jiřím Vackem) a nyní si musí „nezbytně nutně“ rezervovat
vstupenku. Opravdu prý nezbytně nutně.
Jiří Vacek by mohl do svého dalšího dílu pamětí zahrnout srovnání vstupného na meditace pořádané firmou Avatar (na kterou nesmiřitelně žárlí) a na meditace svoje. Porovnávání vstupného už dlouho tento „chudý důchodce“ (který údajně neustále čelil vyhazovům z práce, soudům, výslechům a domovním prohlídkám), bojovník proti komunismu a proti „vznešeným ideálům komunistů“, potom ale „dobře placený expert v bance“, kterému bylo dovoleno (??) s vědomím soudruhů z StB „napsat sto samizdatů“ (?), neprováděl.
Miloš Tomáš
„Rezervace míst je nezbytně nutná“, zní přikázání z Vackova webu. To vezměte laskavě na vědomí, chcete-li strávit ve svátek 17. listopadu dopoledne ve společnosti Jiřího Vacka při cvičení vnitřní pránájámy. Já nezbytně nemusím, protože i když prý meditace Vackovy skupiny tzv. vnitřního náboženství jsou veřejné, mně byl správcem klubovny MKDS, kde se tzv. meditační maratón s již zmíněnou vnitřní pranajámou odehrává, vstup nedoporučen a pro jistotu byla okna do klubovny MKDS z jakýchsi důvodů opatřena bedněním, snad aby někdo z Vackových kritiků či oponentů jdoucích kolem neměl možnost nahlédnout dovnitř. Ačkoliv před tím vybízel na fóru „Jitřní země“ tentýž správce klubovny zájemce z řad veřejnosti k návštěvě. Příchozí však musel (nevím nakolik nezbytně nutně) vyplnit test či jakýsi dotazník.
Nyní jsou prý meditace veřejné. Dokonce se pravidelně pořádají celé meditační maratóny. Vstupné za meditaci 150 Kč (snížené 100 Kč) je normální vstupné. Přitom samotný „satguru“ Vacek vyzýval „přispívejte ze všech sil“ (rozumějme, kolik z naší peněženky můžeme vydat).
S rezervací míst to není zas tak jednoduché. Nesmí se např. zasednout místo vedle židle určené pro „satgurua“, protože ta je určena pro jeho manželku. Ale babo raď, jestli ta vpravo nebo ta vlevo, když „náš satguru“ má jenom jednu manželku. Na to jaksi Riesova „pravidla moštárny“ nepamatují. A potom – co kdyby náhodou přišli nedej bože manželé Krutinovi, že? Nač by si pak asi sedli? Stát celou dobu ve studené, provlhlé sklepní místnosti... z té představy je člověku zima. Ještěže občas přijde „satguru“, aby to ozářil a dbal na to, aby náhodou šakti a někdo z přítomných nezaspali. To by se mohlo na meditačním maratónu někomu klidně přihodit, ještě než vběhne do cíle.
A tak chcete-li se účastnit běhu s vnitřní pránájámou, rezervace míst je nezbytně nutná. Mohla by být nezbytná, ale není. A mohla by být jenom nutná. Ale to nestačí. Je zkrátka nezbytně nutná. Proč? No protože se dopoledního běhu účastní sám velký „satguru“ Vacek! No a co kdyby se náhodou klubovna nezaplnila, že?
Totiž kdyby lidé nepovažovali rezervaci za nezbytně nutnou, ale jen za nutnou (to je hrozné, že – nutit někoho do rezervování vstupenek), anebo pouze za nezbytnou, anebo ani to ne, tak by se mohlo stát, že by se na ně nedostala židle, anebo, že by krom nejbližších a nejoddanějších čélů nikdo nepřišel. A to by se při všeobecně známé amorálnosti Jiřího Vacka mohlo klidně stát. Což si právě „satguru“ Vacek nemůže dovolit. Nehledě na to, že při jeho neustálém přepočítávání vstupného na jeho a cizí pořady si „chudý důchodce“ a bývalý „dobře placený bankovní expert“ Jiří Vacek spočetl, že mu vstupné 150, eventuálně 100 Kč na osobu v našvihané sklepní klubovně MKDS vynese slušný podíl na zisku + prebendy.
Na meditaci, kde se účastní Jiří Vacek, je rezervace vstupenek nezbytně nutná. Ani nezbytná, ani nutná – je nezbytně nutná. A jaká má být ona rezervace v případě, když se meditace účastní „satguruova“ dcera s manželem – jejich účast na meditaci je avízována tučným písmem(!)...?
„Meditační promluvy“ pochybného všeználka Jiřího Krutiny sotvaco komu dají, když z nich podle Jiřího Vacka lidé odcházejí takoví, jací přišli (navíc jde-li o takové scestné plky, jako když píše o soucítění, pokoře či odevzdanosti – což není divu, když je mu význam těchto kategorií naprosto vzdálen). Podle samotného autora rozhodně ne krásní (v tom se podle něj Míla Tomášová sekla – anebo že by podle pana Krutiny byli lidé na setkání s Tomášovými oškliví a krásní byli jen na setkání s ním a s jeho tchánem Vackem? Buď tedy jsou lidé účastnící se všech duchovních akcí nehezcí („zlá, ošklivá ega“), anebo jen ti, co byli účastni na setkání s Tomášovými. Pan Krutina nám tedy rozhodně (krom omluvy) dluží vysvětlení. Ale seriózní, ne takové jako s tím bramborovým salátem z připáleného hrnce.
Od „stagurua“ Vacka vzešel příkaz pro účastníky jeho seminářů (vyhýbá se pojmu přednáška, neboť přednášky v souvislosti s působením Eduarda Tomáše bez skrupulí sprostým způsobem nejednou pohaněl), že je nutno zakoupit si a prostudovat jeho knihu. Pro účast na meditaci s ním zase člověk nesmí zasednout nějakou židli, bez dovolení otevřít okno atd. (vis Riesova „pravidla moštárny“, vydaná k meditacím s Jiřím Vackem) a nyní si musí „nezbytně nutně“ rezervovat
vstupenku. Opravdu prý nezbytně nutně.
Jiří Vacek by mohl do svého dalšího dílu pamětí zahrnout srovnání vstupného na meditace pořádané firmou Avatar (na kterou nesmiřitelně žárlí) a na meditace svoje. Porovnávání vstupného už dlouho tento „chudý důchodce“ (který údajně neustále čelil vyhazovům z práce, soudům, výslechům a domovním prohlídkám), bojovník proti komunismu a proti „vznešeným ideálům komunistů“, potom ale „dobře placený expert v bance“, kterému bylo dovoleno (??) s vědomím soudruhů z StB „napsat sto samizdatů“ (?), neprováděl.
středa 5. listopadu 2008
O důležitosti pokory dle Jiřího Krutiny
Alexandr Popov
Ve svém pojednání O důležitosti pokory, odevzdanosti a vytrvalosti v praxi átmavičáry (30.10.2008 na JV-S) autor Jiří Krutina poskládal těžko uvěřitelný architektonický celek – jako základní východisko celého sdělení větu, jejímž obsahem není nic z toho, co je v ní (slovy) vyřčeno. Ona věta zní: Plně veškerou pozorností vědomí se přímo uvědomit (obrátit pozornost na samo vědomí sebe sama) v ryzím vědomí sebe sama, v ryzí sebe si vědomé existenci samotného principu uvědomovacího jako jediném vědomí jednoty.
Veškerou pozorností vědomí se přímo uvědomit... Copak se pozornost může uvědomit? Pozornost je funkcí vědomí, není to nic, co by mělo samostatnou schopnost konat (uvědomit se), požadujete od něj nemožné, pane Krutino! Lze ovšemže obrátit pozornost na sebe samu (tj. pozornost) a poznat se jako čisté vědomí, ale copak to poznává pozornost?! Ta je naopak stažena do vědomí a spolu s ní i dualita, kterou představuje.
...v ryzím vědomí sebe sama... Docela by mě zajímalo, co míníte oním „ryzím vědomím“, protože ani „vědomí“ není neodvislé, je tu „něco“, co má vědomí – samo bytí. Je-li si tudíž vědomí vědomo samo sebe, jak říkáte, je to podobná záměna, jako když chuť polévky se považuje za polévku samu.
...v ryzí sebe si vědomé existenci samotného principu uvědomovacího jako jediném vědomí jednoty. – No, tak to už je opravdu silné kafe! Ponechejme stranou existenci „principu uvědomovacího“, který se v narcistním opojení autora skládat myšlenky stává identickým s ryzím vědomím (!?), jakož i formu sdělení - smotaninu slov, pro J.Krutinu tak typickou (Copak Mahárši někdy chrlil a smotával pojmy jako blázen? Jistěže tak nečinil, protože věděl - narozdíl od J. K., který se snaží slovy opsat něco, co nezná). Věnujme se jen poslední kombinaci: totiž že je (světe div se!) „jediným vědomím jednoty“.
Bum! Právě jsme se dozvěděli další ohromující novinku: jednota má vědomí! Potažmo tedy dualita ho nemá (nebo má, to je fuk), trialita – je-li jaká – třeba taky a tak donekonečna. Jednota je v tomto hrubě materialistickém (dualistickém) chápání jevem, pojmem, jednou z mnoha věcí, se kterou se lze konfrontovat, a co já vím, co všechno si za tím zoufalý autor ještě představuje. A činí tak (= šíří zmatené představy) v souzvuku s názvem svého článku vytrvale, nikoliv však odevzdaně.
Nic dalšího už jsem ze zmíněného textu nečetl. Proč? Nebylo lze! Autor je lhář, ničemu z toho, co píše, nerozumí, bohapustě si vymýšlí a snaží se klamat své čtenáře a možná i sám sebe:
staví se za duchovního mistra, rovného Maháršimu (viz jeho předchozí „nenápadné“ poznámky typu „mám stejnou zkušenost jako Mahárši“ apod.) a dalším. To, že velikost těchto duchovních obrů spočívá v přesném opaku Krutinova chápání mistrovství (tedy ne v důležitosti, významnosti, obdivovatelnosti, prožívání a podobných egoistických nehoráznostech), naprosto netuší. A to je ještě výraz „opak“ k jeho schopnostem rozumět duchovnosti milosrdný – ve skutečnosti nejde o opak, ale o naprosto odlišný „model“, kde „zažívání a osobní velikost“ jednoduše nejsou, NEMOHOU být!
Nicméně jedno pozitivum poslední série Krutinových výplodů má: pokud se J. K. soustředí toliko na grafomanství tohoto druhu a nebude napadat lidi jiné zkušenosti, odpadne důvod věnovat mu jakoukoliv pozornost.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Ve svém pojednání O důležitosti pokory, odevzdanosti a vytrvalosti v praxi átmavičáry (30.10.2008 na JV-S) autor Jiří Krutina poskládal těžko uvěřitelný architektonický celek – jako základní východisko celého sdělení větu, jejímž obsahem není nic z toho, co je v ní (slovy) vyřčeno. Ona věta zní: Plně veškerou pozorností vědomí se přímo uvědomit (obrátit pozornost na samo vědomí sebe sama) v ryzím vědomí sebe sama, v ryzí sebe si vědomé existenci samotného principu uvědomovacího jako jediném vědomí jednoty.
Veškerou pozorností vědomí se přímo uvědomit... Copak se pozornost může uvědomit? Pozornost je funkcí vědomí, není to nic, co by mělo samostatnou schopnost konat (uvědomit se), požadujete od něj nemožné, pane Krutino! Lze ovšemže obrátit pozornost na sebe samu (tj. pozornost) a poznat se jako čisté vědomí, ale copak to poznává pozornost?! Ta je naopak stažena do vědomí a spolu s ní i dualita, kterou představuje.
...v ryzím vědomí sebe sama... Docela by mě zajímalo, co míníte oním „ryzím vědomím“, protože ani „vědomí“ není neodvislé, je tu „něco“, co má vědomí – samo bytí. Je-li si tudíž vědomí vědomo samo sebe, jak říkáte, je to podobná záměna, jako když chuť polévky se považuje za polévku samu.
...v ryzí sebe si vědomé existenci samotného principu uvědomovacího jako jediném vědomí jednoty. – No, tak to už je opravdu silné kafe! Ponechejme stranou existenci „principu uvědomovacího“, který se v narcistním opojení autora skládat myšlenky stává identickým s ryzím vědomím (!?), jakož i formu sdělení - smotaninu slov, pro J.Krutinu tak typickou (Copak Mahárši někdy chrlil a smotával pojmy jako blázen? Jistěže tak nečinil, protože věděl - narozdíl od J. K., který se snaží slovy opsat něco, co nezná). Věnujme se jen poslední kombinaci: totiž že je (světe div se!) „jediným vědomím jednoty“.
Bum! Právě jsme se dozvěděli další ohromující novinku: jednota má vědomí! Potažmo tedy dualita ho nemá (nebo má, to je fuk), trialita – je-li jaká – třeba taky a tak donekonečna. Jednota je v tomto hrubě materialistickém (dualistickém) chápání jevem, pojmem, jednou z mnoha věcí, se kterou se lze konfrontovat, a co já vím, co všechno si za tím zoufalý autor ještě představuje. A činí tak (= šíří zmatené představy) v souzvuku s názvem svého článku vytrvale, nikoliv však odevzdaně.
Nic dalšího už jsem ze zmíněného textu nečetl. Proč? Nebylo lze! Autor je lhář, ničemu z toho, co píše, nerozumí, bohapustě si vymýšlí a snaží se klamat své čtenáře a možná i sám sebe:
staví se za duchovního mistra, rovného Maháršimu (viz jeho předchozí „nenápadné“ poznámky typu „mám stejnou zkušenost jako Mahárši“ apod.) a dalším. To, že velikost těchto duchovních obrů spočívá v přesném opaku Krutinova chápání mistrovství (tedy ne v důležitosti, významnosti, obdivovatelnosti, prožívání a podobných egoistických nehoráznostech), naprosto netuší. A to je ještě výraz „opak“ k jeho schopnostem rozumět duchovnosti milosrdný – ve skutečnosti nejde o opak, ale o naprosto odlišný „model“, kde „zažívání a osobní velikost“ jednoduše nejsou, NEMOHOU být!
Nicméně jedno pozitivum poslední série Krutinových výplodů má: pokud se J. K. soustředí toliko na grafomanství tohoto druhu a nebude napadat lidi jiné zkušenosti, odpadne důvod věnovat mu jakoukoliv pozornost.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
sobota 1. listopadu 2008
JIŘÍ KRUTINA - NELOGICKÉ BLÁBOLENÍ O POKOŘE
Miloš Tomáš
Autor článku O důležitosti pokory, odevzdanosti a vytrvalosti v praxi átmavičáry (JV-SatGuru dne 30.10.2008) osvědčil nejednou svůj velký smysl pro nepokoru (tj. pýchu) a malý smysl pro humor, a tak není divu, že tomu, co jest pokora, vůbec nerozumí. Rovněž kdysi jeho tchán, pan Vacek, měl snahu nás poučovat o pokoře. Výsledek poučování na téma pokora u obou je bohužel stejně tristní.
Když píše o pokoře člověk, který sám je pokorný (nikoliv ten, kdo lže, uráží, pomlouvá, zcizuje, obchází zákony, nabádá své bližní proti někomu, podsouvá někomu něco, co ten druhý nikdy nevyřkl ani neučinil atd.), tak je to dobré čtení (viz.sv.Augustin, Benedikt, Bernard, Kempenský, Terezie nebo např. náš nedávno zesnulý pan profesor Jan Heller.) V opačném případě nikoliv. Proto jsme si také v případě diletantského článku pana Jiřího Vacka vůbec hodnotného čtení neužili. Spíš scestných, účelových a zavádějících tezí. Ne nepodobně je tomu u jeho nástupce Jiřího Krutiny. Inu, posuďte sami, jak nás pan Krutina, tento adept „kašmírského šivaismu“, ve svém novém, jinak dualistickém, článku poučuje:
„Bůh je pokora (pozor na to – Bůh je jen jeden a soucítění je podle téhož autora také Bůh – pozn. M.T.), ..... Proto pokora je nejdůležitější vlastností (jakoby Bůh byl vlastností – pozn. M.T.) k dosažení trvalého vysvobozeného stavu sahadža samádhi. Pěstováním pravé pokory trvale spočíváme (jaképak spočívání, když prý podle Jiřího Vacka jde o usilování – pozn. M.T.) ve svém pravém JÁ, jehož uvědomění dosahujeme působením milosti díky odevzdanosti ( odevzdanost podle Jiřího Vacka je oddanost dvounohému mistrovi – pozn. M.T.) a vytrvalé praxi átmavičáry..... Pokora je tedy nejvyšší siddhi.“
Komentář netřeba.
Autor článku O důležitosti pokory, odevzdanosti a vytrvalosti v praxi átmavičáry (JV-SatGuru dne 30.10.2008) osvědčil nejednou svůj velký smysl pro nepokoru (tj. pýchu) a malý smysl pro humor, a tak není divu, že tomu, co jest pokora, vůbec nerozumí. Rovněž kdysi jeho tchán, pan Vacek, měl snahu nás poučovat o pokoře. Výsledek poučování na téma pokora u obou je bohužel stejně tristní.
Když píše o pokoře člověk, který sám je pokorný (nikoliv ten, kdo lže, uráží, pomlouvá, zcizuje, obchází zákony, nabádá své bližní proti někomu, podsouvá někomu něco, co ten druhý nikdy nevyřkl ani neučinil atd.), tak je to dobré čtení (viz.sv.Augustin, Benedikt, Bernard, Kempenský, Terezie nebo např. náš nedávno zesnulý pan profesor Jan Heller.) V opačném případě nikoliv. Proto jsme si také v případě diletantského článku pana Jiřího Vacka vůbec hodnotného čtení neužili. Spíš scestných, účelových a zavádějících tezí. Ne nepodobně je tomu u jeho nástupce Jiřího Krutiny. Inu, posuďte sami, jak nás pan Krutina, tento adept „kašmírského šivaismu“, ve svém novém, jinak dualistickém, článku poučuje:
„Bůh je pokora (pozor na to – Bůh je jen jeden a soucítění je podle téhož autora také Bůh – pozn. M.T.), ..... Proto pokora je nejdůležitější vlastností (jakoby Bůh byl vlastností – pozn. M.T.) k dosažení trvalého vysvobozeného stavu sahadža samádhi. Pěstováním pravé pokory trvale spočíváme (jaképak spočívání, když prý podle Jiřího Vacka jde o usilování – pozn. M.T.) ve svém pravém JÁ, jehož uvědomění dosahujeme působením milosti díky odevzdanosti ( odevzdanost podle Jiřího Vacka je oddanost dvounohému mistrovi – pozn. M.T.) a vytrvalé praxi átmavičáry..... Pokora je tedy nejvyšší siddhi.“
Komentář netřeba.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)